Jarmila Od dìtství jsem milovala kouzlo hry a pøevleky. Pozorovala jsem ráda dospìlé, jejich gesta, chùzi, mimiku a pak je napodobovala V deseti letech jsem objevila úèinek kostýmu. Tenkrát patøilo v Praze k dobrému tónu, aby dìti strávily jednou za èas nedìli v nìkterém mužském nebo ženském klášteøe, obleèeni do jejich øádového roucha. Za to se platilo a kláštery z toho mìly vítaný pøíjem. Já se vydala znièehonic sama k uršulinkám a požádala je o dìtský øeholní hábit. Jeptišky mì do nìho ochotnì oblékly a dovolily, abych se v nìm šla ukázat domù Vyšla jsem z kláštera a hned první èlovìk se pøede mnou pokøižoval. Nevím, jak mì to napadlo, zaèala jsem prostì obcházet všechny domy v ulici a vybírala jsem do košíèku na klášter Prošla jsem tak celou Voršilskou, Køemencovou a Myslíkovou ulici a vùbec nikdo si nevšiml, že jsem na jeptišku pøece jenom trochu moc mladá. Nejvíc milodarù jsem ovšem vybrala v pivovaru U lekù, ale nejvìtší úspìch jsem mìla u nás doma, protože ani tam mì nikdo nepoznal. Zazvonila jsem, naše hospodynì mì nechala stát u dveøí a já slyšela, jak øíká mamince: Milospaní, je tu sestøièka vod uršulinek pro milodar! Z kuchynì jen vyhlédli do pøedsínì a dali mi celou desetikorunu. Já odnesla všechny vyžebrané peníze jeptiškám a byla jsem štìstím bez sebe. Umím hrát! øíkala jsem si. Budu hereèkou! * * * Lékaøka (s povzdechem) Když nic, tak nic! Vzpomeòte si pøesnì, kdy a jak vám zaèaly bolesti? Jarmila Od loòského podzimu jsme hráli v Národním v Hilarovì režii Hamleta s Eduardem Kohoutem v hlavní roli. Dvacátého ètvrtého listopadu byla premiéra. Mìla jsem tam malou roli Divadelní královny v té skupinì Hercù. Krále hrál Jaroslav Vojta. Nevím ani, po kolika reprízách se mi stalo nìco neèekaného. Pøesnì to bylo dvacátého šestého února (Prolnout do divadelní deklamace) Královna Mou lásku znáte, já ji osvìdèila, a úmìrná je mého strachu síla. V tom nejmenším zøí láska nebezpeèí, a èím se více bojí, tím je vìtší. Král Ba, malièko a opustím tì, drahá. Únava staroby mé údy zmáhá. (Stáhnout do druhého plánu) (70)
Ty milá všem a ctìná jako posud, žít budeš dál. A možná dost, že osud ti zas dá chotì Jarmila Zatímco mluvil Divadelní král, pøepadla mì znièehonic tak prudká bolest, že jsem se zaèala kroutit a svíjet. Vypadalo to, jako kdybych dostala záchvat smíchu. Držela jsem se za bøicho a vyrážela ze sebe: Královna Ani slova více! Jak bych té zrady mohla dopustit se? Jed, který jednomu už namíchala, to srdce má, by druhého si vzala. Hamlet Pelynìk! Pelynìk! Jarmila Bolest rostla, to mi už vytryskly slzy a já jenom sténala. Královna Ne láska, chtivost cti èi statku bezectný dùvod bývá druhých sòatkù. Druhého chotì nìžnost jednokaždá je na zesnulém nelítostná vražda. Král (stahovat) Já vím, že teï to øíkáš z pøesvìdèení, leè my jen míníme, a osud mìní. Jarmila Když Jaroslav Vojta jako Divadelní král vidìl, jak mi stékají pøes líèidlo po tváøích slzy, zaèal bìhat po jevišti jako pominutý, aby upoutal všechnu pozornost na sebe. Vùbec nevím, co jsem potom øíkala a jak jsem ten výstup dohrála. Lékaøka Takové bolesti se potom ještì opakovaly? Jarmila Tak neèekanì a prudce už ne. Ale vìdìla jsem už, že mi nìco je. Lékaøka Jak se to projevuje? Jarmila Obèas mì pobolívá bøicho, hlavnì žaludek. Èasto cítím únavu, malátnost a slabost. Ztrácím chu k jídlu. To mi dìlá nejvìtší potíže. Nìkdy hned zase všechno vyzvracím. Taky mám dost èasto trochu zvýšenou teplotu. Lékaøka Ukažte mi nehty. Jarmila Mám je skoro bílé Tušíte už, paní doktor, co by mi mohlo být? Lékaøka Zatím jenom tuším. Jarmila A je to vážné? Lékaøka Každá nemoc je vážná, sleèno Horáková. Dáme vám hezký samostatný pokoj, abyste mìla klid a cítila se tady co nejlé- (71)
pe. Musíte si uvìdomit, že jste velmi vážnì nemocná, a proto teï všechno ostatní pus te z hlavy. Jarmila (nejistì) Jak dlouho tady asi budu? Lékaøka (vytáèí dvojmístné èíslo) Tøeba pùl roku. (Do telefonu) Doktor Charvátová. Pošlete mi sem nìkoho pro pøíjem. Dìkuji. (Zavìsí sluchátko) Jarmila Pùl roku! Pùl roku! Vždy zrovna zaèíná sezona. Je polovina listopadu. Za tìch ètrnáct dní, co jsem ležela doma, jsem už vynechala deset pøedstavení. V divadle z toho byl pìkný zmatek. Museli kvùli mnì mìnit program, aby se jiné hereèky staèily nauèit moje role. Zaèalo to osmého listopadu Vìjíøem lady Windermererové Oscara Wilda, kde za mì zaskoèila Libìna Odstrèilová. Ta za mì hraje i Jenofefu v Našem panu faráøi. To je snad moje jediná role, u které vùbec nelituji, že jsem o ni pøišla. V Leonii Eugena Scribea už hraje místo mì prodavaèku Lidka Sklenièková a v Diktátorovi Julese Romainse sekretáøku Marie Ježová Horší je to s alternacemi velkých rolí. Takové hry zatím stáhli z programu a místo nich nasazují hry, ve kterých nehraju Teï budou beze mì zkoušet i nové vìci a já pøijdu o celou sezonu. Ach jo. Èlovìk prostì jednoho dne zmizí, na cedulích se objeví jiná jména a život jde dál 2. Divadlo, ulice (Slábnoucí potlesk pøi dìkovaèce na konci pøedstavení. Tlumený hovor a šum velkého, zvolna se vyprazdòujícího hledištì) Milada (šeptem) Jarmilo, poèkáme chvilièku, až se to trochu vyprázdní. Nesnáším ten nával u šaten Moc tì to zklamalo? Jarmila (s povzdechem) Že se ptáš, Miládko! Ale jsem ráda, že jsme byly zase jednou spolu v divadle. Milada Víš ty vùbec, jak je to dávno, co jsme sedìly spolu v hledišti? Jarmila To si ani nevzpomenu! Snad tenkrát, když jsem se tak zbláznila do Anduly Sedláèkové! Pamatuješ? (Obì se tomu zasmìjí) Milada Ne Urèitì jsme byly spolu nìkde i potom! No prosím tì, víš, kolik ti tenkrát bylo? (72)
Jarmila Tøináct. Je to deset let, a mnì pøipadá, jako kdyby to bylo vèera. Vzpomínáš, jak jsme se k ní vypravily? Milada Ani moc ne Jarmila Mnì staèí zavøít oèi a vidím to jako dneska. Nejdøíve jsem mìla o Sedláèkové sen. Stoupala jsem u ní v domì vzhùru po schodech a Andula Sedláèková mi šla naproti. Ona, ta nìžná, krásná, nedostižná hereèka Ten sen mi vnukl myšlenku, abych ji navštívila, ale bez sestry Milady bych k tomu nikdy nenašla odvahu Bylo to dvacátého prvního listopadu 1917. Bydlela ve tøetím patøe. Bílé schody, zelený koberec, dveøe hnìdé. Na nich èerná tabulka se zlatými písmeny: Max a Andula Urbanovi. A ještì: Otøete si obuv! (Zasmìje se) Hned mì napadlo: To znamená, že má mnoho návštìv! Ten její pokoj byl bájeèný! Uprostøed velký plyšový koberec, napravo až ke stropu hedvábná, zlatem prošívaná záclona, pod ní malý èerný stolek se tøemi zlatými køesly. Na vyvýšeném místì vedle dveøí stál na kulatém stolku s bílou deèkou støíbrný košíèek s cukrem. Napravo stála veliká komoda a na ní její malé fotografie. Celkem tam bylo šest lamp se stínítky, tøi okna, bílé záclony s volány a u dveøí malý stolek s jablky Sedláèkovou jsme vùbec nevidìly! Služebná nám pøinesla podepsané fotografie a øekla (upjatì): Milostpaní dává pozdravovat! (Obì se tomu smìjí a vycházejí pøed divadlo. Veèerní ruch ulice se zvonìním starých tramvají a hovorem kolemjdoucích) Milada Jak si to tak mùžeš všechno pamatovat? Jarmila Strašnì jsem to tenkrát prožívala Teï, když s ní hraju, vidím, jak moc toho umí, ale jinak je mi cizí Zato s Dostálovou se hraje jako v nebi. A s Hübnerovou co ti mám povídat! Milada Øekni mi, Jarmilo, jaké to je, když to teï znáš z obou stran? Myslím, když jeden den sama hraješ, jak to potom prožíváš, když druhý den veèer sedíš v hledišti jako divák? Jarmila Když je to dobré, tak jsem tam na jevišti s nimi. Jako kdybych se promìòovala do každé postavy, která je právì na scénì, a pøeskakovala tam z jedné do druhé A když je to jako dneska, tak trpím jak zvíøe. Mám takový hrozný pocit hanby a studu. Ne za nì, ale za sebe. Že je svou pøítomností vlastnì nutím, aby se ještì více snažili Víš, Miládko, není nic horšího než herec, který se snaží (Pøijíždìjící tramvaj brzdí, spìšné, veselé louèení) (73)
Milada Hele, mnì už jede tramvaj! Jarmila Dej klukùm moc pusinek od tetièky! Takovédle (líbání na tváøe), a se jim nìco hezkého zdá! Milada (nastupuje do tramvaje) Ahoj, Jarmilo! (Odjezd) Jarmila Devátého záøí roku 1926 zaèala moje první sezona v èinohøe Národního divadla. Už pøedtím jsem tam vystupovala pohostinnì v roli Stázi v Šrámkovì Létì, pak ještì v Shakespearovì Blaženì a Benešovi a po prázdninách mì režisér Hilar angažoval natrvalo. Byla jsem pøijata zároveò se Stanislavem Neumannem. Oba jsme byli pøedtím v Osvobozeném divadle Na Slupi Je krásné být mladá a mít všechno teprve pøed sebou. Zdálo se mi, že teprve teï skuteènì zaènu hrát divadlo. (Povzdech) Vìru jsem si nemyslela, v èem všem budu muset hrát. Dvì vìci jsou mi v Národním odporné: ubohé hry v drahých kostýmech a ty nechutné herecké šatny, vlastnì ty øeèi a vztahy Když mám jít na jevištì v Nezralém ovoci nebo v Našem panu faráøi, je mi nevýslovnì smutno, skoro hanba, a kdybych se nestydìla, hned bych se vrátila zpátky Na Slupi. Ach, Osvobozené! Jenom nechápu, jak mùže mít tøeba právì Sedláèková radìji tu navonìnou limonádu, jen aby se divákùm líbila. Snad je k tomu zapotøebí zestárnout Jenom s Neumannem jsme kamarádi. Je tady zatím jediný, s kým si rozumím. Sedíme spolu za kulisami, vzpomínáme na Osvobozené, bìdujeme a naøíkáme 3. Pøijímací ambulance na ženském oddìlení interny Vinohradské nemocnice Lékaøka (vchází s matkou z chodby) Pojïte dál, paní Horáková. Prosím, posaïte se. Matka (posmrkává) Já jsem z toho úplnì zoufalá, paní doktor Pøišlo to tak najednou Víte aspoò, co jí je? Lékaøka Ovšemže víme, paní Horáková. Je to jaterní selhání. To jsme zjistili naprosto spolehlivì. Matka (rozvzlyká se) Radši bych umøela sama, než aby to dìvèe mìlo pro nic za nic takhle trpìt Vždy vždy je jí teprve tøiadvacet! (74)