Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019

Podobné dokumenty
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Výuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Okruhy otázek ke zkoušce

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Základy buněčné biologie

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Otázky ke zkoušce z biologie a genetiky (BSP, FVHE, 2014/2015)

M A T U R I T N Í T É M A T A

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Genetika přehled zkouškových otázek:

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Bílkoviny a rostlinná buňka

Úvod Cytológia Bunka Chemické zloženie živej hmoty Membránové štruktúry bunky... 17

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Molekulární a buněčná biologie, genetika a virologie

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

pátek, 24. července 15 BUŇKA

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

(molekulární) biologie buňky

Struktura a organizace genomů

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Souhrnný test - genetika

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

prokaryotní Znaky prokaryoty

Genetický polymorfismus

ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA

Exprese genetické informace

Úvod do mikrobiologie

Maturitní témata Biologie MZ 2017

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

v oboru KLINICKÁ GENETIKA PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2014

Syllabus přednášek z biochemie

Vypracované otázky z genetiky

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky

Maturitní témata BIOLOGIE

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Transkript:

1 Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019 Okruh A 1. Definice a podstata života, princip hierarchických systémů živých soustav 2. Obecné charakteristiky živých soustav, základní předpoklady existence živých soustav (tok látek, energie, informace) 3. Holobiotní systémy, mikrobiom 4. Buněčná teorie 5. J. E. Purkyně a jeho význam v biologii 6. Modelové organismy využívané při studiu biologie 7. Chemická evoluce, hypotézy o vzniku života 8. Vznik replikativního ribozymového hypercyklu (replikátoru), eobiontů, vývoj metabolismu, vznik genetické informace 9. Hypotézy o extraterestrickém původu života na Zemi 10. Tři výchozí vývojové linie organismů 11. Prokaryota - buňka prokaryotická, eubakterie, archea 12. Eukaryota - buňka eukaryotická, endosymbiotická teorie, evoluce eukaryotické buňky 13. Moderní fylogeneze eukaryot na základě molekulárních genomických dat 14. Charakteristiky eukaryotických buněk rostlin, hub, živočichů 15. Charakteristiky nebuněčných forem života (viry) 16. Endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát 17. Mitochondrie 18. Chloroplast 19. Lysozomy, autofagie, fagofor, fagolysozomy, peroxizomy 20. Voda v buňce a osmotické jevy 21. Biopolymery - bílkoviny (struktura, funkce) 22. Proteom, proteomika 23. Biopolymery - polysacharidy (struktura, funkce) 24. Biopolymery - lipidy (struktura, funkce) 25. Získávání energie buňkou (zdroje energie pro buňku) 26. Fotosyntéza, detaily oxygenní fotosyntézy

2 27. Respirace, detaily získávání energie z organických molekul potravy 28. Anabolismus a katabolismus, katalýza, aktivované nosičové molekuly 29. Katabolismus trávení, rozklad monomerů a vznik acetylcoa 30. Katabolismus zpracování acetylcoa a uložení energie do ATP 31. Chemiosmotické spřažení v mitochondriích (oxidační fosforylace) 32. Chemiosmotické spřažení v chloroplastech (fotosyntetická fosforylace) 33. Cytoskelet eukaryot, cytoskelet prokaryot 34. Střední filamenta - typy, význam 35. Mikrotubuly - složení, význam 36. Centrosom - složení, význam 37. Aktinová filamenta - složení, význam 38. Molekulové motory - typy, význam 39. Svalový pohyb 40. Bičíkový a řasinkový pohyb, eukaryota x prokaryota 41. Améboidní (měňavkovitý) pohyb 42. Molekulární struktura biomembrán (model tekuté mozaiky), membránové proteiny (funkce, příklady) 43. Zesílení plazmatické membrány (buněčný kortex, glykokalyx, buněčná stěna, extracelulární matrix) 44. Membránový přenos (prostá difuze, pasivní a aktivní transport) 45. Spřažený transport látek a funkce sodnodraselné pumpy 46. Spřažený transport látek a funkce protonové pumpy 47. Endocytóza a exocytóza 48. Vezikulární transport (klatrinové váčky, SNARE proteiny) 49. Extracelulární buněčná signalizace (typy, příklady) 50. Extracelulární signály (hormony, cytokiny, neurotransmitery), 51. Typy receptorů na povrchu buněk 52. Neuronová extracelulární signalizace 53. Vnitrobuněčná signální kaskáda - obecně 54. Intracelulární signální dráha aktivace A-kinázy 55. Intracelulární signální dráha aktivace CaM-kinázy 56. Intracelulární signální dráha aktivace C-kinázy 57. Intracelulární signální dráha aktivace proteinkinázy III 58. Buněčný cyklus, prokaryota, eukaryota (fáze buněčného cyklu)

3 59. Mitóza, fáze mitózy 60. Regulace buněčného cyklu (cykliny a cyklindependentní kinázy) 61. Programovaná buněčná smrt, apoptóza, význam kaspáz 62. Zánik buňky (nekróza), význam kalpainů, buněčný stres, stresové proteiny 63. Vývoj evolučních teorií 64. Mikroevoluce, makroevoluce 65. Speciace (anageneze, kladogeneze, syngeneze, stazigeneze, transgeneze) 66. Darwinismus 67. Současný neodarwinismus 68. Základní mechanismy evoluce 69. Člověk jako zdroj evolučních změn Okruh B 1. Genetika, definice, historie, členění genetiky 2. Biopolymery - nukleové kyseliny (chemická stavba nukleových kyselin, typy NK a jejich konformace) 3. Biopolymery - nukleové kyseliny (funkce jednotlivých typů NK) 4. Univerzální genetický kód 5. Buněčný genom a genomika 6. Gen (definice, typy), negenové oblasti DNA 7. Chromozomy prokaryotické - bakteriální 8. Chromozomy mitochondriální a chloroplastové 9. Chromozomy eukaryotické - jaderný genofor 10. Transpozice prokaryot, transpozony 11. Transpozice eukaryot, retroelementy 12. Repetitivní DNA (mikrosatelity, minisatelity) 13. Cytogenetika, počet a morfologické charakteristiky chromozomů, možnosti vyšetření chromozomů, FISH 14. Změny počtu chromozomů (numerické aberace, genomové mutace) - euploidie, aneuploidie 15. Změny struktury chromozomů (strukturální aberace chromozomů) 16. Jaderný kompartment, jaderný skelet

4 17. Plazmidy 18. Ribozomy eukaryotické, prokaryotické, polysomy, ribosomy mitochondrií a chloroplastů 19. Exprese genetické informace, centrální dogma mol. biologie 20. Transkripce (iniciace, elongace, terminace) 21. Postranskripční úpravy RNA 22. Translace, proteosyntéza (iniciace, elongace, terminace) 23. Postranslační modifikace proteinů 24. Regulace genové exprese u prokaryot 25. Regulace genové exprese u eukaryot 26. RNA-silencing, sirna 27. Ubikvitinace 28. Epigenetika, epigenetické značky, genomový imprinting 29. Replikace DNA průběh replikace 30. Replikace DNA oprava chyb na DNA 31. Replikace DNA funkce helikázy, polymerázy, primázy, nukleázy, ligázy 32. Replikace DNA rozdíly mezi replikací DNA u prokaryot a eukaryot 33. Mutace, mutageneze 34. Genové mutace 35. Metody molekulární biologie příklady, využití 36. Polymerázová řetězová reakce - princip a využití v praxi 37. DNA fingerprinting, restrikční analýza DNA (restriction fragment length polymorpism) - princip a využití v praxi 38. Sekvenování DNA - princip a využití v praxi 39. Klonování DNA 40. J. G. Mendel a jeho význam v genetice, Mendelova pravidla a podmínky jejich platnosti 41. Variabilita v genetice a její zdroje, fenotyp, genotyp, genofond, kvalitativní a kvantitativní znaky 42. Mendelismus, dědičnost kvalitativního znaku, definice a obecné schéma mendelistických generací křížení (P, F1, F2, B1) 43. Genové interakce, příklady 44. Vazba vloh, Morganovy zákony, vazbové fáze cis a trans, vyjádření síly vazby, chromozomové mapy

5 45. Dědičnost na pohlaví vázaná (sex-linked), dědičnost pohlavím podmíněná (sex-limited), pohlavím ovládaná (sex-controlled), pohlavím ovlivněná (sexinfluenced) 46. Nemendelistická dědičnost - příčiny, typy, vysvětlení podstaty maternální dědičnosti 47. Populační genetika - charakteristiky populací z genetického hlediska, měření genetické variability (frekvence genotypů, frekvence alel, heterozygotnost populace) 48. Hardy-Weinbergův zákon, podmínky platnosti 49. Vliv typu rozmnožování na genetickou strukturu populace, vliv mutací na genetickou strukturu populace 50. Genetický posun (genetic drift), tok (migrace) genů 51. Vliv selekce na genetickou strukturu populace, fitness, výhoda heterozygotnosti 52. Genetika kvantitativního znaku, kontinuální variabilita fenotypu, koncept polygenní dědičnost, charakteristiky dědičnosti kvantitativního znaku 53. Fenotypová variabilita a její složky, heritabilita, heteróza 54. Pohlavní rozmnožování determinace pohlaví u živočichů 55. Pohlavní rozmnožování, rekombinace genetické informace při rozmnožování 56. Pohlavní chromozomy X a Y 57. Meióza a rekombinace genetické informace při gametogenezi 58. Horizontální přenos (rekombinace) genetické informace u bakterií