ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA

Transkript

1 učební texty Univerzity Karlovy v Praze ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA Berta Otová Romana Mihalová KAROLINUM

2 Základy biologie a genetiky člověka doc. RNDr. Berta Otová, CSc. MUDr. Romana Mihalová Recenzovali: RNDr. Ivan Votruba, DrSc. doc. MUDr. Drahomíra Křenová, CSc. Vydala Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum jako učební text pro 1. lékařskou fakultu UK Obálka Kateřina Řezáčová Sazba DTP Nakladatelství Karolinum První dotisk prvního vydání Univerzita Karlova v Praze, 2012 Berta Otová, Romana Mihalová, 2012 Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou nakladatelství ISBN ISBN (online : pdf) Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3 Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum

4

5 OBSAH Předmluva MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST (B. Otová) Základní genetická terminologie Monohybridismus Dihybridismus Interakce nealelních genů VYUŽITÍ MENDELOVÝCH ZÁKONŮ V MEDICÍNĚ (B. Otová) Monogenně děděná onemocnění Autosomálně recesivní onemocnění (AR onemocnění) Autosomálně dominantní onemocnění (AD onemocnění) Gonosomální recesivně dědičná onemocnění (GR onemocnění) Gonosomálně lokalizovaná dominantně dědičná onemocnění (GD onemocnění) Vybrané příklady Mendelovsky děděných fyziologických znaků Procvičování MULTIFAKTORIÁLNÍ DĚDIČNOST (B. Otová) Polygenní (kvantitativní) determinace Odvození jednoduchého modelu polygenní dědičnosti Multifaktoriální determinace znaku Dědivost (heritabilita) Dvojčecí metoda Model prahového efektu Multifaktoriálně podmíněné vady a choroby člověka Prevence polygenních chorob Procvičování VAZBA GENŮ (B. Otová) Rekombinace a vazba genů Mapová vzdálenost Jednotka mapové vzdálenosti Genetické poradenství a vazba Využití genetických polymorfismů v diagnostice vazebná analýza pomocí markerů Rodokmenová studie Haplotyp (haploidní genotyp) Vazebná analýza pomocí polymorfismu délky restrikčních fragmentů Mapování a sekvenování genomu Fyzikální a genetická mapa Projekt mapování lidského genomu (Human Genome Project) Procvičování

6 5. POPULAČNÍ GENETIKA (B. Otová) Zákonitost Castle-Hardy-Weinbergova (C-H-W) Odhad genových frekvencí X vázané geny a geny s mnohotnou alelií Polymorfismus Populační polymorfismus Genetické polymorfismy Selekce Selekce proti recesivním homozygotům Preference heterozygotů Mutace Indukované mutace Rozdělení mutací podle vlivu na nositele mutace Mutačně-selekční rovnováha Migrace Příbuzenské sňatky Inbred (inbreeding) Genetická zátěž populace Struktura populací Genetický drift Efekt zakladatele (efekt hrdla lahve) Procvičování BUŇKA A BUNĚČNÉ DĚLENÍ (B. Otová) Prokaryota a eukaryota Prokaryota baktérie Eukaryota Buněčný cyklus somatických buněk eukaryot Interfáze G1 fáze Intracelulární regulace buněčného cyklu S fáze G2 fáze Mitóza Buněčná smrt Apoptóza Meióza Průběh meiózy Gametogeneze Spermatogeneze Oogeneze Procvičování CYTOGENETIKA (B. Otová) Lokalizace DNA v jádře lidských somatických buněk Interfázní chromosom (chromatin) Mitotický chromosom Karyotyp Metody zpracování a barvení chromosomů Cytogenetické vyšetření Cytogenetické barvicí techniky Molekulární cytogenetika Změny struktury nebo počtu chromosomů Numerické odchylky aneuploidie a polyploidie Onemocnění podmíněná numerickými odchylkami a jejich hlavní fenotypové charakteristiky

7 Numerické odchylky autosomů Aneuploidie heterochromosomů Změny struktury chromosomů (strukturní aberace) a jimi podmíněné syndromy Procvičování MOLEKULÁRNÍ GENETIKA (B. Otová) Centrální dogma Chemie nukleových kyselin DNA Denaturace DNA Velikost genomu Typy DNA Replikace DNA RNA Ribosomální RNA Transferová RNA Transkripce Promotor Posttranskripční úpravy Reversní transkripce Translace Genetický kód Průběh translace Regulace genové exprese Mutace a reparační mechanismy Reparace DNA Genové inženýrství Analýza DNA Polymorfismus délky restrikčních fragmentů (RFLP) Southernův přenos Polymerázová řetězová reakce Sekvenování DNA Genové banky a genové knihovny DNA čipy (expresní profilování) DNA diagnostika Procvičování BUNĚČNÁ SIGNALIZACE (B. Otová) Typy signálních molekul Typy signalizací Lokální mediátory Přímá mezibuněčná komunikace Synaptické signalizace Endokrinní signalizace Intrakrinní signalizace Receptory Iontové kanály Receptory spojené s aktivací G proteinů Membránové receptory s enzymatickou aktivitou IMUNOGENETIKA (B. Otová) Imunita a imunologie Imunita nespecifická Imunita specifická Antigen Specifická imunitní reakce anticipující

8 10.2 Imunitní reakce Bílé krvinky a jejich funkce T lymfocyty B lymfocyty Imunoglobuliny Přestavby genových segmentů imunoglobulinů Antigenní výbava somatických buněk člověka Systém AB Systém MN Systém Rh Fetální erytroblastóza Hlavní histokompatibilitní systém (HLA) Populační genetika HLA Asociace HLA antigenů a chorob Transplantace Transplantační pravidla Reakce štěpu proti hostiteli (GVHR) Transplantace u člověka Alergie Imunodeficity Procvičování GENETIKA ONKOGENEZE (B. Otová) Mechanismus vzniku nádorové buňky Protoonkogeny Tumor-supresorové geny Mutátorové geny Rodinný a sporadický výskyt nádorového onemocnění Kumulace mutací v buňce vedoucí k maligní transformaci Mutagenní faktory vnějšího prostředí a geny sekundárně ovlivňující vznik nádorů Chemické látky Fyzikální vlivy Biologické vlivy Imunitní systém a nádorová onemocnění Cytogenetická charakteristika nádorového růstu Preventivní opatření a směry terapie Procvičování POČETÍ A PRENATÁLNÍ VÝVOJ (R. Mihalová, B. Otová) Početí a časný vývoj zárodku Genomický imprinting Infertilita, sterilita Asistovaná reprodukce Prenatální vývoj Buněčná specifikace v průběhu prenatálního vývoje Kmenové buňky Terapeutické využití kmenových buněk Diferencované buňky Genetická kontrola prenatálního vývoje Molekulární aspekty vývoje HOX geny PAX geny Morfogeny Diferenciace pohlaví Inaktivace chromosomu X X chromatin Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 12.6 Vrozené vývojové vady Teratogeny a jejich působení Nemoci matky Procvičování POSTNATÁLNÍ VÝVOJ ČLOVĚKA (B. Otová) Dětský věk Růst Sekulární akcelerace Funkční zvláštnosti dítěte Puberta Střední věk, životní styl a jeho význam pro člověka Vymezení a charakteristika středního věku Faktory ovlivňující zdraví Biologie stárnutí Teorie stárnutí Definování procesu stárnutí Evoluce a stárnutí Biologické příčiny stárnutí teorie Buněčné aspekty stárnutí Buněčné dělení a stárnutí Teloméry Regulace buněčného cyklu Apoptóza Molekulární aspekty stárnutí Volné radikály, peroxidace lipidů, antioxidanty Mutace Vápník Glykace Genetická predisposice stárnutí Progerie a progerické syndromy Multifaktoriálně podmíněné choroby vyššího věku Genetická predispozice Faktory vnějšího prostředí / cílené zásahy ovlivňující proces stárnutí Imunitní systém Kalendářní stáří, dlouhověkost NUTRIGENETIKA A FARMAKOGENETIKA (B. Otová) Farmakogenetika Farmakogenomika Nádorová onemocnění Cytochromy P AmpliChip CYP450 test Tamoxifen Variabilita genu CYP2D fluorouracil (pyrimidinový analog) Azathioprin Irinotecan (lék CAMPTO) Tuberkulóza Antidepresivum paroxetin Primachin Mnohočetná léková rezistence (MDR) ATP (adenosintrifosfát)-vázající membránové transportéry (ABC transportéry) P-glykoprotein Nutrigenetika a nutrigenomika Nutrigenetika

10 Nutrigenomika Monogenně děděná variabilita genu Fenylketonurie Perzistující tolerance laktózy Autoimunitní onemocnění Celiakie (glutenová enteropatie) Diabetes mellitus I. typu Multifaktoriálně determinované choroby Diabetes mellitus II. typu Kardiovaskulární choroby Nutrigenetika a nádory Metabolismus alkoholu LÉKAŘSKÁ GENETIKA (R. Mihalová) Genetická konzultace Metody genetické prevence Prevence nádorových onemocnění Prevence vrozených vad Primární (prekoncepční) prevence Sekundární (prenatální) prevence Terciární (perinatální a postnatální) prevence Etické a právní problémy lékařské genetiky Ochrana osobních údajů Právo informované volby Umělé ukončení těhotenství Presymptomatická diagnostika Asistovaná reprodukce PROCVIČOVÁNÍ VÝSLEDKY

11 PŘEDMLUVA Vážené studentky, vážení studenti, nové vydání učebních textů Základy biologie a genetiky člověka pro bakalářské nelékařské studijní programy vychází ze skript Základy biologie a genetiky Vývoj a růst člověka; vydaných roku Bakalářské studium na lékařské fakultě je vysokoškolské studium koncipované v souladu s požadavky moderní organizace zdravotnictví. Tento typ studia vede k získání hlubších teoretických poznatků v základních medicínských oborech. Jednou z těchto oblastí je biologie člověka a zejména pak nauka o dědičnosti genetika. Genetika je propojena s většinou klinických oborů, jako je například interna, gynekologie, pediatrie, neurologie, psychiatrie atp. Genetika a její praktická aplikace je stále podstatnější součástí činnosti každého zdravotníka. Znalost genetických zákonitostí umožňuje pochopit podstatu řady onemocnění a reakcí organismu, jako jsou metabolické poruchy, civilizační choroby (diabetes, alergie, hypertenze apod.), onkologická onemocnění, vývojové vady, odezva na farmaka, složení stravy a další. Zabývá se možností diagnostiky, prevence a terapie geneticky podmíněných onemocnění a též vlivy prostředí ve vztahu ke genetické výbavě člověka. Texty shrnují základní poznatky rozsáhlého a dynamicky se rozvíjejícího oboru lékařské biologie a genetiky. Oproti předešlým učebním textům jsou zejména rozšířeny o nové poznatky z oblasti molekulární genetiky, buněčné signalizace, negenetické regulace genetické informace, o nové poznatky týkající se prenatálního vývoje, farmakogenetiky a nutrigenetiky. U jednotlivých kapitol jsou uvedeny konkrétní příklady aplikace genetiky a v závěrečné 16. kapitole jsou vysvětlena řešení. Přáli bychom si, aby nové přepracované vydání učebních textů přispělo k získání nezbytných informací pro bakalářské studium. Doporučená literatura: Kočárek, E.: Genetika. Praha: Scientia, 2010 (učebnice pro gymnázia). Autoři děkují doc. MUDr. D. Křenové, CSc., a RNDr. I. Votrubovi, DrSc., za recenzi učebního textu. B. Otová, R. Mihalová 11

12

13 1 MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST GENETIKA NAUKA O DĚDIČNOSTI Genetika se jako vědní obor začala systematicky rozvíjet ve dvacátém století. Zakladatelem genetiky je brněnský opat Johan Gregor Mendel ( ). Bez znalosti podstaty přenosu genetické informace (geny, chromosomy) matematickou analýzou hybridizačních pokusů (které několikerým opakováním ověřoval) vyvodil, že rodič má dva párové faktory, které podmiňují znak. Na potomka se přenáší od každého rodiče pouze jeden z nich. Klasické Mendelovy pokusy se zahradním hrachem daly základ poznatkům o přenosu genů z jedné generace do generace další. Při hybridizačních pokusech s hrachem si Mendel vybral sedm párů odlišných znaků, například kulatá nebo svraštělá zrna, vysoké rostliny a zakrslé, červené a bílé květy, zelená a žlutá semena atd. Prezentace k vybraným kapitolám jsou dostupné na: cupress.cuni.cz 1.1 ZÁKLADNÍ GENETICKÁ TERMINOLOGIE Pro oživení základních genetických termínů uvádíme před kapitolou, která se týká Mendelových zákonů, stručnou genetickou terminologii. Gen je definován jako část molekuly DNA nesoucí genetickou informaci pro syntézu specifického polypeptidického řetězce (strukturní gen) nebo pro syntézu RNA. Je to určitá, různě dlouhá, sekvence nukleotidů (viz kapitola Molekulární genetika). Gen je chápán jako jednotka funkce. Exprese eukaryotních genů je souhrn všech dějů, které se podílejí na průběhu transkripce a translace. Genotyp je genetická výbava jedince; soubor všech alel jedince. V užším pojetí je to dvojice alel téhož lokusu na homologních chromosomech. Znak představuje z genetického hlediska každou definovatelnou vlastnost organismu. Například krevní skupinu, barvu očí, výšku, polydaktylii (nadpočetné prsty), rozštěp rtu atp. Soubor všech znaků individua představuje fenotyp jedince. V užším smyslu je fenotypem míněna konkrétní forma znaku. Fenotyp je určován genotypem a může být modifikován vnějším prostředím. Alely jsou různé formy genu odpovědné za jeho odlišné projevy. V rámci populace může mít jeden gen i více forem (mnohotná alelie např. krevní systém ABO, polymorfismus transplantačních antigenů kódovaný geny HLA komplexu). 13

14 Interakce alel téhož genu (lokalizace genů na homologních chromosomech): dvě shodné alely znamenají homozygotní stav (homozygotní genotyp). Jedinec může být buď dominantní homozygot (AA) nebo recesivní homozygot (aa). Dvě odlišné alely (Aa) podmiňují heterozygotní stav (heterozygotní genotyp). Alely téhož genu mohou mít vůči sobě vztah: a) úplné dominance a recesivity, kdy fenotyp jedince určuje dominantní alela již v jedné dávce. Fenotyp odpovídající recesivní alele je při lokalizaci genu na autosomech realizován jen u recesivních homozygotů. V případě genů lokalizovaných na heterochromosomu X, je recesivní alela u mužů vyjádřena i v jedné dávce hemizygotní stav (pseudodominance). b) neúplné dominance, kdy fenotyp heterozygota není shodný s fenotypem homozygotů. Například u dominantního homozygota (AA) jsou u rostliny nocenky květy zabarveny červeně. Heterozygotní rostliny (Aa) mají květy zbarveny růžově a recesivní homozygoti (aa) bíle. c) kodominance, genový produkt obou alel se rovnocenně projeví ve fenotypu. Jako příklad můžeme uvést krevní skupiny AB nebo MN. Jedinci s těmito krevními skupinami jsou heterozygoty. Kodominantní vztah mají např. také alely genů, které kódují transplantační antigeny. Monogenní dědičnost znamená situaci, kdy znak je určován jedním párem genů. Dědičnost odpovídá Mendelovým zákonům. Vnější prostředí má většinou jen malý nebo žádný vliv na expresi monogenně podmíněných znaků. Jednou z výjimek je fenylketonurie (monogenně děděná metabolická vada viz dále), kdy dieta některé fenotypové projevy onemocnění potlačí. Pojem multifaktoriální dědičnost vyjadřuje skutečnost, že na expresi znaku se podílí jak genetická predispozice, tak faktory vnějšího prostředí. Dědičnost je kontrolována mnoha geny (polygenní dědičnost). Zpětné křížení je křížení heterozygota s homozygotem. Testovací zpětné křížení (backcross Bc) je křížení heterozygota s recesivním homozygotem. 1.2 Monohybridismus V hybridizačním pokusu Mendel sledoval jeden pár vybraných znaků, například zabarvení semen. Při hybridizačních pokusech vždy začínal křížení rostlin od tzv. čistých linií pro sledovaný znak. Parentální linie (rodičovské) byli tedy homozygotní pro zvolenou variantu znaku (např. pro žlutá a nebo zelená semena; červené versus bílé květy atp.). Křížením jedinců parentální generace získal hybridy (křížence) první filiální generace (F1) a jejich samosprášením potomstvo druhé filiální generace (F2). Ve všech pokusech se všechny rostliny v F1 generaci vždy podobaly pouze jednomu z rodičů. F1 generace byla vždy uniformní. Uniformita F1 generace bývá nazývána 1. zákonem dědičnosti Mendelova typu. V našem konkrétním případě měly všechny rostliny F1 generace žlutá semena. Ty znaky, které se u F1 hybridů manifestovaly ve fenotypu, nazval Mendel dominantní a ty, které se v F1 generaci nemanifestovaly, recesivní. Po samosprášení rostlin F1 generace se v F2 generaci vyskytly jak rostliny s dominantním fenotypem (žlutá semena), tak s recesivním (zelená semena). Dominantní a recesivní znaky byly vždy v poměru 3 : 1. Přechodné formy mezi znaky nebyly pozorovány. Alely sledovaného genu si označíme A (dominantní) a a (recesivní). 14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 Samosprášením jednotlivých rostlin F2 generace vznikla F3 generace. Rostliny s recesivním fenotypem v F2 generaci měly v F3 generaci pouze potomstvo s tímto fenotypem (v našem případě zelená semena). Potomstvo rostlin s dominantním fenotypem (žlutá semena), mělo v F3 generaci převážně dominantní, ale i recesivní fenotyp. Mendel z těchto pokusů odvodil, že fenotypový poměr 3 : 1 v F2 generaci je podmíněn genotypovým poměrem 1 (AA) : 2 (Aa) : 1 (aa). Z těchto párových faktorů pouze jeden je předáván potomkovi. Který z nich, je náhodný jev. Tento závěr je označován jako 2. Mendelův zákon, zákon náhodné segregace genů do gamet. Pohlavní buňky (gamety) mají, na rozdíl od somatických buněk (tělních), pouze jednu alelu (formu genu) pro každý znak. Gamety rodiče homozygotní linie se žlutými semeny nesou alelu A, gamety homozygotní linie se zelenými semeny alelu a. Genotyp parentální generace je AA a aa. V F1 generaci je fenotyp podmíněn genotypem Aa. Každý jedinec F1 generace tvoří dva typy gamet A a a s 50% pravděpodobností. Hybridizační pokus provedený na zahradním hrachu (sledovaný znak zabarvení semen) znázorňuje Tabulka 1.1. Tab. 1.1 Fenotypy, genotypy a gamety v parentální generaci Parentální generace (P) Fenotyp žlutá zelená Genotyp AA aa Gamety A a Křížením parentální generace AA x aa vzniká generace F1 s uniformním zbarvením semen. Semena jsou žlutá jako u rodiče s dominantním genotypem. Genotyp jedinců F1 generace je heterozygotní Aa. Tab. 1.2 Fenotyp, genotyp a gamety v první filiální generaci První filiální generace (F1) Fenotyp žlutá Genotyp Aa Gamety A (50 %) a (50 %) Vzájemným křížením jedinců F1 generace (heterozygotní genotyp Aa) vzniká F2 generace s fenotypovými štěpnými poměry 3 (semena žlutá) : 1 (zelená). Genotypové štěpné poměry jsou 1 (AA) : 2 (Aa) : 1 (aa). Tab. 1.3 Výsledek křížení jedinců F1 generace, vznik F2 generace Gamety samičí A a A AA Aa samčí a Aa aa Genotypy F2 generace 15