DARMOŽROUTI - IX. PondÄ lã, 03 zã Å Ã 2018 Cecilka UprostÅ ed noci se ozval zvonek. Za moment zase a pak jeå tä nä kolikrã t. Oliver se rozå tä kal. â žhoå à snad?â œ bruä el Michal a hledal potmä pantofle. OpatrnÄ jsem nakoukla na Jolanku, jestli ji zvonä nã neprobu tom vrazil do loå¾nice Jarmilin manå¾el Vladimà r a zaä al mä tahat za ruku. â žheleno, pojä honem k nã m, prosã m tä, r se dä je?â œ â žå½ena vyhroå¾uje, že skoä à z balkonu a nechce mä k sobä pustit. Visà på es zã bradlã a volã te PÅ ebä hla jsem chodbou do jejich bytu. VlÃ Ä a s Michalem se drå¾eli kousek za mnou. â ž Pohà dali jste se, nebo se på ihodilo jeå tä nä co jinã ho?â œ snaå¾ila jsem se rychle zã skat nä jakã informace. â žne, nic jinã ho. Zase mã deprese a vzala si do hlavy, že mã m nä jakou ženskou,â œ vysvä tloval mi VlÃ Ä a. Michal vypadal vydä Å enä. JeÅ tä vã c, kdyå¾ na svä tle uvidä l VlÃ Ä Å v obliä ej, poå krã banã½ od nehtå. Sice o sousedä inä nemoci vä dä l, ale protoå¾e se vä tå inou jen pozdravili na chodbä, nemä l på edstavu o jejã reã lnã podobä. â žpoä kejte tady a hlavnä zavå ete Olivera, aå ji nepolekã,â œ Å eptala jsem a pomalu på ekraä ovala vysokã½ prã h na balkon. Dopadalo sem jen tlumenã svä tlo pouliä nã lampy, kterã mi ukã zalo obrys postavy, på itisknutã k zã bradlã. â žuå¾ je to v poå à dku, niä eho se neboj,â œ snaå¾ila jsem se mluvit úplnÄ klidnä. UdÄ lala jsem krok smä rem k Jarmile a nã hle mi chodidlem projela ostrã bolest. PÅ itiskla jsem si pusu dlanã, abych nevykå ikla nahlas. Nebýt ostrã ho kamã nku, ani bych si neuvä domila, že jsem vybä hla z bytu bosã. Jarmila sebou trhla a podã vala se na mä. PÅ istoupila jsem aå¾ k nã a opatrnä jsem ji chytila za zã pä stã ruky, kterou se kå eä ovitä drå¾ela zã bradlã. V duchu jsem se modlila, aby se nebrã nila, protoå¾e ta tå esoucã se postava v noä nã koå ili mä la o dobrã½ch dvacet kilo vã c neå¾ jã. Až zblã zka jsem uvidä la, že mã jednu nohu på ehozenou på es zã bradlã. Dà vala se nepå à tomnä a jã si nebyla jistã, jestli mä vå bec vnã mã. â žpojä, Jarmilko, på jdeme do tepla, je tu hroznã zima.â œ Snažila jsem se ji volnou rukou på idrå¾et jeå tä za rameno. PoÅ Ã d se pevnä drå¾ela zã bradlã. TeÄ bych potå ebovala nä Ä Ã pomoc, ale volat chlapy bylo på à liå riskantnã. UrÄ itä by reagovala prudce a jã ji potå ebovala udrå¾et v klidu. Na zemi byla dlaå¾ba a mä la jsem pocit, že mi k nã på imrzajã chodidla. Musela jsem jednat rychle, protoå¾e jinak uå¾ bych to asi dlouho takhle nevydrå¾ela. â žjarmilo, hned slez z toho zã bradlã nebo tä tady nechã m a jdu domå,â œ på ikã zala jsem jã då raznä. Zabralo to. Pustila se zã bradlã a chytila se mä. â žnezlob se, Helenko, prosã m tä, nezlob se!â œ Jà se nezlobila, ale uå¾ jsem se vidä la dole. ZapÅ ela jsem se bosou nohou o zã bradlã a vå à silou jsem stã hla Jarmilu na sebe. Žuchly jsme na zem a jã myslela, že mã m žebra nadranc. NaÅ tä stã to nebyla pravda, tak jsme se nä jak posbã raly na nohy a pak jsem ji odvedla rovnou do loå¾nice a zastlala celou do peå in. â žmusã Å se zahå à t, på inesu ti Ä aj.â œ â žnechoä nikam,â œ vzlykala.
â žvydrå¾ chvilku, jdu jen pro ten Ä aj. Lež, ani se nehni!â œ Chlapi poslouchali za dveå mi a jen tak tak odskoä ili, kdyå¾ jsem otevå ela. VlÃ Ä u jsem poslala pro Ä aj a Michala do postele. Jarmile jsem pro jistotu podsträ ila jeå tä prã Å ek na spanã a poä kala jsem u nã, neå¾ usnula. â žhelenko, mockrã t ti dä kuji, mã Å to u mä,â œ Å ekl mi Vladimà r na chodbä, drå¾el mä u toho za ruku a dã val se mi do oä à dlouhã½m smutnã½m pohledem. NÄ kdy jsem nevä dä la, co si o nä m mã m myslet. Byl vzdä lanã½, sluå nã½, ale på sobil tak nä jak slizce. Navà c se moc rã d se poslouchal. PÅ i Å eä i Ä asto dä lal dlouhã dramatickã pauzy, kterã mä mã tly. VÄ tå inou jsem på i jeho obä asnã½ch sousedskã½ch nã vå tä vã ch vypã nala pozornost, takå¾e jsem mu nä kdy nespoleä ensky skoä ila do monologu v domnä nã, že uå¾ domluvil. Rà d by se byl kamarã dil s Michalem, ale tomu nebyl ani trochu sympatickã½. Každopà dnä to vå ak nemä l s Jarmilou jednoduchã. â žno jo, zvlã dli jsme to, ale uå¾ nech radä ji ty ženskà na pokoji,â œ mrkla jsem na nä j a zmizela za naå imi dveå mi. Oplà chla jsem si nohy horkou vodou a bylo skoro på l tå etã, kdyå¾ jsem se vrã tila do postele. Michal jeå tä nespal. â žco to mä lo znamenat? To takhle blã znã Ä astä ji? Và Šco, Heli, radä ji ji k nã m vå bec nepouå tä j.â œ â žneboj, asi si nevzala lã ky a je zrovna v depresi. V tã hle fã zi mã vå¾dycky strach, že ji Vladimà r opustã, vå echno vidã Ä ernä a mã sebevraå¾ednã myå lenky. Potom se to zase zlomã a på ejde do mã nie, to je druhã½ extrã m. Je pak pro zmä nu hyperaktivnã, skoro nespã a spå à dã velkolepã plã ny. NejhorÅ Ã na tã nemoci je, že på echod z mã nie do deprese je pokaå¾dã nepå edvã datelnã½.â œ â žchudã k VlÃ Ä a, to mu tedy nezã vidã m. Zato ty by ses klidnä uå¾ivila jako psycholog.â œ â žto urä itä, vã Å, jakã½ jsem mä la strach, že to jejich rezavã zã bradlã nevydrå¾ã? JeÅ tä teä se klepu.â œ â žjak by ne, kdyå¾ v bå eznu skotaä à Šv noci po balkonech skoro nahã,â œ Å Ã tral mi pod peå inou. V nã sledujã cã ch dnech se Michal drå¾el vã c doma. Byla jsem rã da. HlavnÄ proto, že se vä noval Jolance, kterã si jinak tatã nka moc neuå¾ila. Byla zrovna v tom snad nejroztomilejå à m vä ku. Chystali jsme se oslavit jejã tå etã narozeniny a po prã zdninã ch mä la nastoupit do mateå skã Å koly, kam se nesmã rnä tä Å ila. Tahle malã sleä na uå¾ si umä la tatã nka Å ikovnä otoä it kolem prstu. Dokonce spolu sami vyrazili do ZOO. To jsem se docela divila, protoå¾e Michal se podobnã½m aktivitã m vä tå inou Å ikovnä vyhã½bal. Když se vrã tili, Jolanka mi vyprã vä la pã tã på es devã tã o zvã Å atech, ale takã o nä jakã tetä. NevÄ novala jsem tomu zvlã Å tnã pozornost, protoå¾e pro ni momentã lnä byla tetou skoro kaå¾dã žena, se kterou jsme mluvili. Pak dorazil Michal dokonce s kytkou. Å Ã kala jsem si, že to uå¾ nebude samo sebou, a taky
samozå ejmä nebylo. VeÄ er mi nad Å Ã lkem kã vy oznã mil, že mã domluvenou prã ci ve Francii. Byla jsem nadå enã, ovå em jen do momentu, kdy jsem se dozvä dä la, že na på l roku a bez nã s. Když Jolanka usnula, Å la jsem vyvenä it Olivera a vå bec se mi nechtä lo zpã tky domå. â žkde vä zã Å tak dlouho? Myslel jsem, že si udä lã me pä knã½ veä er,â œ mraä il se Michal. â žpotå ebovala jsem si provä trat hlavu. Myslà Špä knã½ veä er na rozlouä enou, neå¾ nã s tady nechã Å celã lã to samotnã? Kdy vlastnä odjã ždà Å?â œ â žza dva tã½dny. Ale aå¾ po JolanÄ inã½ch narozeninã ch,â œ nezapomnä l zdå raznit a pak uå¾ mi celã½ veä er nadå enä vyprã vä l jen o skvä lã prã ci, kterã na nä j Ä ekala v PaŠà ži. SamozÅ ejmä jsem Michalovi på à la úspÄ ch, ale på l roku je dlouhã doba. Když jsem se zeptala, proä nemå žeme jet s nã m, Å ekl jen, že to tentokrã t prostä nejde. â žjoli, jakã½ dã reä ek bys chtä la k narozeninã m?â œ ptali jsme se. â žbaterku a nafukovacã ho slona,â œ oznã mila nã m dcera bez zavã hã nã. â ža co budeå dä lat s baterkou, Jolanko?â œ zeptal se jã tatã nek. â žpå ece svã tit do tmy,â œ odpovä dä la a evidentnä nechã pala, proä se jã nä kdo ptã na takovou samozå ejmost. Konec bå ezna se mimoå à dnä vydaå il, vã kend mä l bã½t sluneä nã½, tak jsme se rozhodli, že v sobotu uspoå à dã me Jolance oslavu na terase. Pozvali jsme på à buzenstvo, jã jsem si dala zã leå¾et na pohoå tä nã, vyzdobila jsem terasu a tä Å ila se, jak bude Jolanka nadå enã z dã rkå. Baterku i slona uå¾ jsme koupili, moje maminka pekla dort a hlavnã på ekvapenã bylo v kleci, schovanã zatã m u sousedå. Byl to papouå ek, do kterã ho se Jolanka zamilovala ve Zverimexu. Kdykoliv jsme tam på iå li nakupovat potravu pro psa a pro koä ky, celou dobu vå¾dycky stã la u klece s krã snä barevnou rozelou a vã žnÄ k nã promlouvala. Zjistila jsem si, že tenhle druh papouå kå se sice nenauä à mluvit a dã ky mimoå à dnã plachosti bude nejradä ji v kleci, ale to nevadilo, naopak. Kdyby se pohyboval volnä, nejspã Å by ho ulovily naå e koä ky. V sobotu odpoledne se sjeli babiä ky a dä deä kovã, naå i sourozenci s dä tmi a pozvali jsme i sousedku Jarmilu. Jolanka byla nadå enã ze vå ech dã rkå, ale kdyå¾ på iå el na Å adu ptã Ä ek, neznala jejã radost mezã. ZaÄ ali jsme spoleä nä vymã½å let jmã no, a protoå¾e mä lo jã t údajnÄ o samiä ku, shodli jsme se na Cecilce. SedÄ la vyplaå enä na kraji bidã lka a pozorovala nã s. Jako prvnã se s nã då vä rnä ji seznã mil Oliver. OpÅ el se på ednã mi tlapami o stolek, na kterã m stã la klec, a chtä l si to barevnã cosi jen tak troå ku oä ichat. Cecilka se lekla a bleskurychle klovla psisko rovnou do Ä enichu. To bylo på ekvapenã! Oliver zakåˆuä el, odskoä il a se staå¾enã½m ocasem se mä Å el radä ji oä ima zeptat, co to mä lo znamenat. â žto nic, Oli,â œ
hladila jsem ho po hlavä,â œcecilka se tä jeå tä bojã, vå ak ona si brzy zvykne. BÄ Å¾ hezky na pelã Å ek a za chvã li dostaneå bolestnã, bude se krã jet dort.â œ â žpoä kejte, poä kejte, jeå tä musã me Jolanku s tã m dortem vyfotit,â œ vzpomnä l si dä da. Samotný dort vlastnä tvoå il nã dhernä zdobenã princeznovskã Å aty a uprostå ed stã la panenka. BabiÄ ka si s nã m opravdu vyhrã la a på ipadalo mi jako hå à ch, abychom nä co tak pracnä vyrobenã ho hned snä dli. Jolanka se vå ak uå¾ nemohla doä kat, aå¾ se do nä j pustã me. Å ekla bych, že mä la zã lusk hlavnä na tu panenku. Michal udä lal pã r fotek a jã jsem koneä nä slavnostnä zakrojila. Když jsem prvnã dã l dortu vysunula, mã lem mi vypadly oä i z då lkå. Podà vala jsem se na svou mã mu, ale ta uå¾ se zakuckã vala smã chem. â žvã ženÃ, to byste nevä Å ili, co mã tahle princezna pod suknã. Michale, pojä sem jeå tä s tã m foå à kem, tohle se musã zdokumentovat,â œ volala jsem na manå¾ela, kterã½ zrovna nä kam zmizel. VÅ ichni se zvä davä nahrnuli k dortu. â žjã, ona tam mã Å ulinka,â œ kå iä el nadå enä MichalÅ v synovec. â žkdyå¾ jã jsem nemohla najã t žà dnou vhodnou panenku, tak jsem tam Å oupla Ä Å racã ho panã Ä ka. Ale hlavu mã holä iä Ã,â œ hã jila se babiä ka. â žhlavnä, že jsi mu ho tã m noå¾em neufikla,â œ konstatoval suå e må j bratr a jã radä ji odbä hla do kuchynä, abych doplnila zã soby. Za okamå¾ik jsem uslyå ela z terasy nä jakã½ povyk. â žheli, zaä aly sem padat obrovskã saze,â œ volal Michal. Nedalo se dä lat nic jinã ho, neå¾ terasu rychle opustit a pokusit se odstranit ty nejhorå Ã Ä ernã nã sledky. â žboå¾e må j, kdo må že topit, kdyå¾ je venku takovã teplo?â œ nechã pala jsem. â žno jedinä ÄŒejkovi. BuÄ se budou koupat a ohå à vajã si vodu v lã zeåˆskã m vã lci nebo se vã m mstã za tu jejich zkaå¾enou oslavu. Každopà dnä tam museli nacpat obrovskã mnoå¾stvã papã ru, takå¾e to vypadã spã Å e na tu druhou variantu,â œ på emã½å lela nahlas Jarmila. â ža jak to bylo vloni?â œ zajã malo babiä ku. â žto prã vä nevã m, protoå¾e terasa jeå tä nebyla dokonä enã, tak jsme tam nechodili. Doufà m, že se nebudou koupat kaå¾dã½ den, plã novala jsem si, že tam budu suå it prã dlo.â œ â žto zas bude chtã t nä jakou cihlu,â œ ukonä il debatu Michal a zaä al nalã vat vlastnoruä nä
namã chanã½ koktejl. Oslava tak zdã rnä pokraä ovala v bezpeä à obã½vã ku. DalÅ Ã den si Michal sbalil vä ci, slã bil, že za nã mi på ijede, jakmile to bude moå¾nã a my jsme s Jolankou zå staly samy. I kdyå¾ ne tak úplnÄ, protoå¾e s nã mi på ece byli ÄŒenda, Matýsek, Oliver a Cecilka. MIA KOBOSILOVÃ