UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ ILUMINÁTORSKÁ VÝZDOBA ÚSTECKÉHO GRADUÁLU Z KONCE 15. STOLETÍ BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Vypracovala: Obor: Tereza Šlapáková Dějiny výtvarných umění Vedoucí práce: doc. PhD. Ing. Pavol Černý Olomouc 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. PhD. Ing. Pavla Černého, s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.... Tereza Šlapáková 2

Poděkování Děkuji panu doc. PhD. Ing. Pavlu Černému za cenné rady a připomínky, které mi ochotně poskytoval po celou dobu mé práce. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Václavu Houfkovi, vědeckému tajemníku Muzea města Ústí nad Labem, a paní Heleně Houfkové, kurátorce sbírky starých tisků, za ochotné zapůjčení fotodokumentace a dalších materiálů nezbytných k vytvořené této bakalářské práce. 3

OBSAH 1 Úvodem... 6 2 Obecně ke knižní malbě druhé poloviny 15. století a původu Ústeckého graduálu... 7 3 K literatuře a pramenům vážícím se k Ústeckému graduálu... 8 4 Ke správnému označení kodexu... 10 4.1 K označení obou svazků... 10 5 Letní díl... 12 5.1 Desky a vazba knihy... 12 5.2 Současný stav zachování... 12 5.3 K vnitřnímu uspořádání... 13 5.4 K jednotlivým iluminacím... 15 5.4.1 Fol. 1r G loria Trůnící Kristus... 15 5.4.2 Fol. 7v S acer Abraham a Melchisedech... 15 5.4.3 Fol. 64v S anctifica Budova kostela... 16 5.4.4 Fol. 84r D escendit Sv. Jan Křtitel... 17 5.4.5 Fol. 105v E xurges Navštívení Panny Marie... 18 5.4.6 Fol. 207r A dest Narození Panny Marie... 18 5.4.7 Fol. 285v F ons - Madona... 19 5.4.8 Fol. 308r E cce Rozeslání apoštolů I... 20 6 Zimní díl... 21 6.1 Desky a vazba knihy... 21 6.2 Současný stav zachování... 21 6.3 K vnitřnímu uspořádání... 21 6.4 K jednotlivým iluminacím... 23 6.4.1 Fol. 1r - G aude Vjezd Krista do Jeruzaléma... 23 6.4.2 Fol. 35v I udea Jeţíšek s kříţem... 24 6.4.3 Fol. 181v U sque Nanebevstoupení Krista... 24 6.4.4 Fol. 189v V eni Seslání Ducha Svatého... 25 6.4.5 Fol. 197r V idens Sv. Ondřej... 26 6.4.6 Fol. 216r D eus Panna Marie v Květnici... 26 6.4.7 Fol. 296r C risti Zvěstování Panně Marii... 27 6.4.8 Fol. 319v E cce Rozeslání apoštolů II.... 28 7 Zprávy o restaurování svazků... 29 8 Stylový rozbor... 30 8.1 Rozdělení iniciál... 30 9 Závěr... 32 10 Poznámky... 33 4

11 Abecední seznam literatury a pramenů... 36 12 Chronologický seznam literatury a pramenů... 38 13 Summary... 40 14 Seznam obrazových příloh... 41 14.1 Letní díl... 41 14.2 Zimní díl... 42 14.3 DVD... 43 15 Obrazová příloha... 44 15.1 Letní díl (ST 1490)... 44 15.2 Zimní díl (ST 1491)... 54 5

1 Úvodem Cílem mé práce je seznámení s problematikou kniţní malby na přelomu 15. a 16. století v Čechách, především pak se samotným Ústeckým graduálem. Jedná se nepochybně o velmi zajímavou památku ústeckého regionu, tím spíše, ţe umělecko-literárních děl z této doby se do dnešních dní příliš nezachovalo. Toto dílo jsem si pro svou práci vybrala proto, ţe, aţ na malou výjimku, ještě nebylo nikde podrobně publikováno. Ve své práci se budu téměř výhradně zabývat obrazovou sloţkou knih. Textová část je zde sice velmi obsáhlá, ale ne vţdy se váţe přímo k iluminacím. Její podrobný rozbor bude jistě předmětem dalšího zkoumání. 6

2 Obecně ke knižní malbě druhé poloviny 15. století a původu Ústeckého graduálu Po husitských válkách začala kniţní malba v Českých zemích ztrácet na důleţitosti, kterou se pyšnila dříve. Napomohl tomu vynález knihtisku a s ním spojený počátek rozvoje grafiky, jako obrazové sloţky knih. Neopomenutelný je také fakt, ţe kláštery a kapituly, které bývaly centry uměleckého dění, aţ na několik výjimek zanikly nebo se octly v úpadku prakticky bez jakýchkoliv finančních prostředků, a to i v katolických oblastech a na Moravě. Nedá se samozřejmě říci, ţe by rukopisná tvorba vymizela zcela, ale byla, aţ na tvorbu premonstrátských klášterů v Teplé 1 a v Louce, značně omezena. Největší část produkce rukopisů v pohusitských Čechách byla soustředěna ve městech a určena právě do městského prostředí. Do popředí zájmu se začala dostávat tvorba rozměrných knih určených pro chrámový zpěv. Souviselo to s rozvojem tzv. literátských bratrstev. Šlo o druţiny zpěváků laiků zejména v utrakvistických městech, které provozovaly zpěv na kůrech větších kostelů. Shromaţďovaly vzdělané občany města, povětšinou byly spjaty s některou z městských škol a postupem času získávaly ve městech stále větší vliv a později i majetek. 2 K problematice literátských bratrstev se velmi podrobně vyjadřuje dnes jiţ značně zastaralá kniha Karla Konráda z roku 1893, v níţ se krátce zmiňuje také o literátech v Ústí nad Labem. Můţeme se zde dočíst, ţe zde býval již záhy v XVI. století katolický liter. kůr k památce Těla Božího (societas Corposis Christi), jakž poukazují k tomu ozdobné latinské kancionály, až posavad na tamější radnici chované. 3 Není vyloučeno, ţe kancionály, o kterých se Konrád zmiňuje, jsou právě naše dva svazky. V evidenčních kartách muzea v Ústí (KP 1647/00 a KP 1648/00), v jehoţ majetku teď oba kodexy jsou, totiţ 7

stojí antifonář literátského bratrstva v Ústí nad Labem. I zde se ale zřejmě jedná pouze o předpoklad, ţádné historické prameny váţící se ke vzniku graduálu se totiţ pravděpodobně nedochovaly. Konrádova zmínka by ale také, za předpokladu, ţe by se jednalo skutečně o naše zpěvníky, mohla osvětlit původ jich datování. Obecně jsou totiţ řazeny do druhé poloviny 15. století (popřípadě do let kolem roku 1500), ale v ţádné publikaci jsem nenašla informaci o tom, kým a kdy bylo dílo datováno. Dle mých informací nebylo v horizontu posledních padesáti let také nikde podrobně publikováno. 3 K literatuře a pramenům vážícím se k Ústeckému graduálu Literatury, která se váţe přímo k Ústeckému graduálu, bohuţel není příliš mnoho. Kromě potenciální Konrádovy zmínky se do dnešní doby zachoval článek v čísle německého časopis vydávaného v České Lípě Mitteilungen des Nordböhmischen Erkursion-Klubs 4 (Novinky ze severočeského klubu Erkursion), z roku 1913, kde se autor článku Adolf Kirschner krátce zmiňuje o obrazové výzdobě a pravděpodobné provenienci kodexu. Tomuto zdroji, ačkoliv se o knihách zmiňuje nejobsáhleji, nelze přikládat příliš velký význam, protoţe je často v interpretaci obrazových výjevů nepřesný. V časopisu Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes (Příspěvky do místní historie Ústecko- Chabařovického okresu) z roku 1932 jsou jako ilustrace ke článku dr. G. Eise Aussiger Maler des 16. Jahrhundert 5 černobíle otištěna ff 215v a 216r druhého svazku s vyobrazením Assumpty v růţovém keři. O kodexu se mluví jako o památce z konce 15. století, a dále se o něm v textu nepíše. Otázkou je, proč si autor článku vybral jako doprovodný obrázek právě tento. V publikaci Průvodce po pramenech k dějinám hudby je kodex také zmiňován, ale 8

jde pouze o seznam památek váţících se k hudbě. Je tu tedy jen věta Antifonář latinský, dva díly, kolem roku 1500 (ústecká provenience) 6. Od té doby nejsou o kodexu dlouho ţádné zmínky, aţ v knize 120 let muzea Ústí nad Labem. Kapitola, ve které je jako ilustrace opět černobíle otištěno folio 296r z druhého svazku, pojednává o vývoji muzejní knihovny, ale o našem graduálu konkrétně se nezmiňuje. V popisku k obrázku však můţeme najít informaci o tom, ţe kodex je datován do druhé poloviny 15. století a měl být vyhotoven na zakázku literátského bratrstva v Ústí nad Labem 7. Jedním z důleţitých zdrojů při mé práci byla evidenční karta zapůjčená v Muzeu města Ústí nad Labem. Bohuţel v ní ale chybějí informace o datování kodexu a kompletní není ani seznam literatury. V souvislosti s literaturou je třeba zmínit i tituly, které se přímo neváţí k našemu graduálu, ale zaobírají se kniţní malbou druhé poloviny 15. století. Není moţno tedy opomenout Krásův přínos v Dějinách výtvarného umění z roku 1978 8, kde se vyjadřuje k pozdně gotické kniţní malbě. Dalším důleţitým článkem je příspěvek Studničkové ve sborníku Gotika v západních Čechách, Tepelské rukopisy opata Zikmunda 9. Zde je podchycen vývoj kniţní malby v západních Čechách v 15. století. Černý potom zpracoval kniţní malbu na jiţní Moravě v druhém dílu sborníku Od gotiky k renesanci 10, kde můţeme najít vyjádření k jednotlivým rukopisným památkám regionu. Jako jeden za všechny zahraniční tituly, které mají co říci k problematice kniţní malby, bych zmínila Die Handschriften der Sammlung Ludwig 11. 9

4 Ke správnému označení kodexu Neţ se začnu zaobírat stavem, vazbou a výzdobou obou knih, je třeba se zamyslet nad tím, o jaký typ knih se vlastně jedná. Vzhledem k tomu, ţe oba svazky obsahují písně, provázené rubrikami, nabízí se nám moţnosti tři, a to ţe jde o graduál, antifonář nebo kancionál. V evidenční kartě Muzea Ústí nad Labem je kodex veden jako antifonář, tj. liturgická kniha, obsahující tzv. antifony, verše nebo věty z Písma svatého s vlastní jednoduchou melodií. V rozhovorech s pracovníky muzea byl vţdy nazýván jako kancionál, tedy náboţenský zpěvník duchovních písní s nápěvy, které tvoří součást bohosluţeb. Toto označení však označuje obecně knihy s notami a písněmi a v našem prostředí je spojeno spíše se zpěváckými sbory a knihami 16. století. Další moţností je graduál. Název tohoto druhu liturgické knihy pochází z latinského graduale 12. Jde o liturgickou knihu římskokatolické církve, která obsahuje různé sborové chorální zpěvy. Ve středověkých rukopisech graduály obsahovaly především zpěvy pro pohyblivé i pevné svátky církevního roku, pro nedělní mše, ale i další melodie určené pro recitace kněze. Po zváţení všech moţností se ve své práci přidrţím označení graduál. 4.1 K označení obou svazků Je nutné se zmínit o drobné nesrovnalosti v nazývání obou svazků. Podle evidenčního čísla by měl být chronologicky první svazek takzvaný Letní díl (ST 1490). I při mé osobní návštěvě v muzeu byl v rozhovoru pracovníky tento svazek nazýván jako první. Stejně tak fakt, ţe vykazuje niţší uměleckou úroveň a vyskytují se v něm jednodušší figurální zobrazení, by mohl mluvit pro to, ţe byl vytvořen dříve. V evidenční kartě je však veden jako díl druhý, pořadí svazků by tedy bylo naopak. Otázkou je, 10

zda jde pouze o nepřesnost. Já se budu ve své práci pro pořádek drţet označení Letní - první a Zimní - druhý díl. 11

5 Letní díl 5.1 Desky a vazba knihy Letní svazek kodexu (ST 1490) chrání dřevěné desky potaţené světlou kůţí, zdobenou řezbou. V rozích je kování s motivem lilie a uprostřed desek zpředu se dochovala kovová puklice. Nemohu však bohuţel s jistotou říci, zda jsou kovové prvky původní nebo jestli jde o pozdější doplňky. Kniha má rozměry 67 x 44 cm. Na zadních deskách jsou patrné stopy po někdejších nároţních štítcích, ty však jiţ chybí. Součástí desek jsou dodnes funkční kovové spony s koţenými řemínky. [Obr. 1, 2, 3] 5.2 Současný stav zachování Kodex nejeví známky významného poškození, ale několik drobných poranění přeci jen má. Hned po otevření zjistíme, ţe chybí předsádka, která byla pravděpodobně vytrţena, vyříznuto bylo ale z prvního svazku více listů. List chybí mezi ff. 229 a 230, kde jsou dokonce na zbytku rozeznatelné části bordur na okraji strany. Je tedy vysoká pravděpodobnost, ţe strana byla zdobena iluminací, později vytrţena a zřejmě druhotně pouţita. Mezi ff. 253 a 254, a 293 a 294 chybí v obou případech také vţdy jeden list, ale na zbytcích jiţ nejsou vidět ţádné známky moţné výzdoby. Ff. 163 a 307 jsou čistá, nepopsaná a konečně fol. 243 je pouze nalinkované, ale bez dalšího textu. Několik dalších listů je drobně potrháno, místy propáleno a poslední tři strany jsou špinavé, pravděpodobně promáčené a místy rozmazané. Poslední fol. Letního dílu je popsáno latinským textem bez názvu psaným perem. Podle písma i rukopisu jde o pozdější doplněk. 12

5.3 K vnitřnímu uspořádání Strany prvního svazku, tzv. Letního dílu, který čítá 338 folií 13, mají jednosloupcové uspořádání o deseti řádcích. Celá kniha je psána na pergamenu. Linky tvořící notovou osnovu jsou červené barvy, samotné noty jsou pak psané černým inkoustem a mají tvary samostatných i spojovaných kosočtverců (záleţí na délce tónu, který značí). Notový zápis je provázen latinským textem psaným také černým inkoustem vţdy pod osnovou, ke které se váţí. Místy se v textu objevují rubriky psané červenou barvou a menším písmem. Tyto vpisky nás obvykle zpravují o tom, ke kterému z církevních svátků se čtení váţe a tím nám často napovídají i v interpretaci obrazové výzdoby 14. Kromě velkých iniciál s figurálním zdobením, kterých je v prvním svazku celkem osm, se v knize objevuje velké mnoţství lombard v červené, modré nebo ţluté barvě a několik perem dopsaných poznámek. Kaţdá strana, na které je figurálně malovaná iniciála, má i zdobený vnější okraj listu takzvanými cadelkami. Tvoří je převáţně akantové nebo vinné úponky, vymalované v červené, modré nebo zelené barvě a stínované bělobou, vinoucí se okolo hlavní ţerdě. Jsou doplňovány reálnými nebo fantastickými květy, zvířaty, převáţně ptáky, a někdy jsou zde vymalovány i figurální kompozice. Při pozorném zkoumání lze jiţ teď říct, ţe bordury na okrajích listů jsou malovány rukou jiného autora neţ figurální kompozice. Je zde znát velký rozdíl v umělecké úrovni, ať uţ jde o barevnost nebo o perspektivní zvládnutí prostoru a hmoty. Kromě figurálních iniciál se zde objevuje ještě několik písmen bohatě, avšak pouze ornamentálně zdobených. Konkrétně se nacházejí na ff. 95r ( I n), 236r ( A e sanctum) a 266r ( B eati). 13

Na vnitřní straně desek je v levém horním rohu vlepeno Ex Libris, s evidenčním číslem ST 1490 a nápisem Bücherei des Stadtmuseums in Aussig 15, které nás zpravuje o majiteli a uloţení svazku. Štítek je papírový a v jeho horní polovině je na černo-bílém obrázku zachycena vila Maxe Schaffnera, ve své době generálního ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. [Obr. 4] Na zadním přídeští je perem na deskách psaný německý rukopisný text, ke kterému se ještě později vrátím, zpravující nás o restaurování z 12. března 1894, s podpisem Paul Pollack. [Obr. 5] Kodex neobsahuje ţádné vročení ani nejsou dochovány ţádné dokumenty, které by napomohly k dataci a provenienci kodexu. Kodex je pod inventárním číslem ST 1490 uloţen v Muzeu města Ústí nad Labem, které je však v současné době kvůli rekonstrukci uzavřeno. Obecně je (společně s druhým dílem) datován do druhé poloviny 15. století 16, ale není známo kým 17. Kolaci, neboli seřazení jednotlivých pergamenových sloţek v kodexu, bohuţel nejsem schopná určit. Obě knihy jsou dle slov tajemníka muzea zabalené a zapečetěné v depozitářích a připravené ke stěhování do nově zrekonstruované budovy. Nebylo mi tedy umoţněno se k svazkům znovu dostat osobně a z fotografií není moţné takovéto detaily zjistit. 14

5.4 K jednotlivým iluminacím 5.4.1 Fol. 1r G loria Trůnící Kristus Uprostřed modrého písmena G, jehoţ tělo je zdobeno vegetabilními motivy, je zobrazena postava Jeţíše Krista se zlatým nimbem sedící na trůnu, oděná v červeném spodním šatě a modrém svrchním plášti, s rozpuštěnými vlasy a s vousy. Pravou rukou ţehná a v levé drţí předmět, který by měl být podle Kirschnera znázorněním zeměkoule 18, nebo by mohlo jít o říšské jablko. 19 V pravém dolním rohu je schematicky vymalována lidská postava, jíţ chybí zápěstí pravé ruky a jakýkoliv náznak vlasů, oblečení a podobně. V druhé ruce drţí luk a míří jím nahoru, jakoby směrem k ptáčkům, poletujícím mezi akantovými úponky na okraji listu. Malba je v těchto místech dost poškozená, ale za postavou je moţné rozeznat krajinu. [Obr. 6, 7] 5.4.2 Fol. 7v S acer Abraham a Melchisedech Zelené písmeno tvoří štíhlá linka a z části vegetativní motivy. Ve středu písmene je kompozice, která písmeno zčásti překrývá. Vlevo stojí starý muţ s plnovousem, oděný v modrém spodním šatě a červeném (z rubu zeleném) plášti. Na hlavě má vysokou bílou čepici, na jejímţ čele je černý leţící půlměsíc. 20 Spod čepice splývá na ramena postavy bílá rouška. Dostupné literatura muţe mylně nazývá jako fantasticky oděného husitského kněze 21. Postava drţí v levé ruce kalich a v pravé zřejmě chléb (hostii), coţ naznačuje, ţe se jedná o liturgický akt přijímání. Druhou postavou klečící a modlící se naproti je bezvousý mladík, který právě přijímá od kněze Svátost. Má dlouhé světlé vlasy a korunu na hlavě. Je oděn v brnění a u pasu mu visí meč. Mladík je sice zobrazen stylizovaně, ale mohlo by se jednat o kryptoportrét reálné postavy. 15

V pozadí stojí stůl zakrytý bílým ubrusem. Na jeho vzdálenějším okraji ční diptych s Boţím desaterem, který potvrzuje moţnou interpretaci, ţe jde o kompozici Abrahám a Melchisedech. Jedná se o starozákonní výjev z První knihy Mojţíšovy (Gen 14:18), a zároveň naráţku na Novozákonní křesťanský zvyk svatého přijímání. Velmi nezvyklá je však kombinace obou těchto témat v jedné kompozici. V kaţdém případě se jedná o jediný starozákonní výjev v celém graduálu. [Obr. 8, 9] 5.4.3 Fol. 64v S anctifica Budova kostela Jeden ze šlahounů zdobících zelené písmeno vybíhá doleva směrem k okraji strany a tvoří vegetabilní výzdobu. Uprostřed písmena je zachycen zjednodušený obraz kostela. Stavba je pravděpodobně jednolodní, s presbytářem a jednou věţí čtvercového půdorysu v průčelí. Zhruba v polovině výšky věţe je v kaţdé ze stěn okénko. V nejvyšším patře vyrůstá z kaţdého rohu věţe menší úzká věţička, střecha je kuţelová. K věţi je připevněný rudý trojcípý prapor vlající ve větru. Budeme-li průčelí s věţí povaţovat za západní, můţeme si na jiţní straně kostela všimnout jakýchsi dveří. To, i neurčité otvory ve věţi poukazuje na fakt, ţe nákres kostela je čistě schematický a vykonstruovaný. Rubrika v textu nás informuje o tom, ţe iniciála se váţe ke čtení ve svátek dedicatione ecclesie 22, ale jeho moţná podobnost s farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, postaveným kolem roku 1318, je pouze náhodná. Podíváme-li se na obrázek pozorně, můţeme si také všimnout vysunutí věţe mimo hlavní osu lodě kostela. Otázka je, jestli má toto zvláštní postavení věţe nějaký konkrétní důvod, nebo jestli iluminátor pouze nezvládl perspektivu a zachycení prostoru. Na dolním okraji listu je vymalována kopcovitá krajina s několika postavami. Muţská figura uprostřed je oděná 16

v červeném šatě sahajícím aţ pod kolena, na hlavě má zelenou čapku a v pravé ruce drţí kopí. Stojí zády, dívá se vzhůru a levou rukou ukazuje nahoru na iniciálu s kostelem. Po jeho pravici stojí další muţská bohatěji oděná postava s mečem, zřejmě rytíř, a jeho panoši. V pozadí, za stromy a kopci, vidíme další dvě postavy, pravděpodobně také panoše, s čapkami na hlavách a kopími. Kompozice je sice zajímavá tím, ţe hlavní dva aktéři dění k nám stojí zády, ale autor zřejmě pouze tušil zásady geometrické a barevné perspektivy. Nesedí velikostní poměr mezi dvojicí postav vpředu a dvojicí vzadu mezi kopci, ani poměr mezi lidskými figurami a okolím. [Obr. 10, 11] 5.4.4 Fol. 84r D escendit Sv. Jan Křtitel V exteriéru je zachycena bosá muţská postava v červeném aţ na zem dlouhém a bohatě nařaseném plášti, pod nímţ je vidět hnědý šat, připomínající koţešinu. Světec má delší světlé rozpuštěné vlasy, z nichţ se mu jeden pramínek nad čelem stáčí do vlnky, vousy a zlatý nimbus. Na levé ruce drţí zavřenou knihu s modrou vazbou, na níţ leţí beránek, a pravou rukou na něj ukazuje. V rubrice se dočítáme, ţe jde o začátek čtení na svátek de sancto Johanne Battista sequitur 23. Není tedy pochyb, ţe se jedná o svatého Jana Křtitele, jehoţ atributem je právě beránek. Tento atribut v křesťanské ikonografii získal díky Janovu evangeliu, podle něhoţ Jan Křtitel po setkání s Jeţíšem pravil: Hle, Beránek Boţí, který snímá hřích světa 24. Ne příliš časté je však zobrazení samotného světce. Na našem obrázku se podobá spíše Kristovi. Jeho rudý šat a beránek jako atribut jsou převzaty ze západní ikonografie, koţešina, ve které je oblečen, se však obrací k ikonografickým zvyklostem východní křesťanské církve. 25 Jde tedy o spojení obou vlivů, které můţeme najít i 17

na dalších vyobrazeních. Pozadí je čistě ornamentální, zdobené spirálovými úponky. [Obr. 12, 13] 5.4.5 Fol. 105v E xurges Navštívení Panny Marie Uprostřed zeleně vyvedeného písmena můţeme vidět dvě ţeny. Mladší plavovlasá vlevo je oblečena v bílých šatech sahajících aţ na zem, kde tvoří bohatě nařasenou drapérii. Přes sebe má přehozený modrý, zeleně podšitý plášť, který ale nemá sepnutý ţádnou sponou. Dívka je prostovlasá, coţ podle ikonografie a tehdejších zvyklostí poukazuje na její panenství. Ţena stojící vpravo (naproti) je oděna v dlouhém těţkém rudém šatě, který není zdaleka tak bohatě nařasen. Hlavu má celou zahalenou v bílém šátku. Dostupná literatura postavy špatně identifikuje jako Pannu Marii a její matku, svatou Annu, a výjev pak má vyprávět část z apokryfního evangelia svatého Jakuba, kdy Anna učí svou dceru Marii modlit se 26. Červená rubrika nás ale opět informuje o tématu čtení, a to slovy visitationis sancte marie, a tak není pochyb, ţe se jedná o scénu Navštívení Panny Marie. Netradiční však je postavení obou aktérek, Panna Marie a Alţběta se často objímají, nebo alespoň dotýkají rukama, tady stojí pouze přikloněny k sobě. Obvykle je za nimi také zobrazen dům Alţběty, ale i ten zde chybí, pozadí je ornamentální. 27 [Obr. 14, 15] 5.4.6 Fol. 207r A dest Narození Panny Marie Další iniciála je silně poškozená. Písmeno A tvoří v podstatě jen modré a zelené úponky. Uprostřed lze rozeznat nimbovanou postavu v zeleném plášti sedící na trůnu a drţící na klíně dítě. Můţeme rozeznat bohatě nařasenou drapérii jejího pláště a do určité míry odhadnout tváře postav. Nimby obou jsou ale černé, zlatá barva byla téměř úplně setřena. Zbytek kompozice je rozmazaný a téměř nečitelný. Mohlo by se 18

jednat o Pannu Marii s Jeţíškem, ale rubrika na okraji listu nás informuje o tom, ţe se čtení váţe k svátku Narození Panny Marie 28. Malba je sice velmi poškozená, ale nejsou zde ţádné známky toho, ţe by na obrázku byla ještě jedna postava a jednalo se tedy o svatou Annu Samatřetí. Jedná se tedy o velmi nezvyklé zobrazení svaté Anny s malou Marií na klíně, kde je kompozice přizpůsobena tradičnímu zobrazení madony. Paralelu k této kombinaci iluminace a svátku jsem ovšem našla, a to v katalogu Od gotiky k renesanci 29, kde je právě Bohorodička s dítětem spojena se čtením k svátku Narození Panny Marie. Jedná se o misál zhotovený v přibliţně stejné době jako náš graduál. 30 Vpravo zdobí okraj strany opět barevné arabesky, na kterých se tentokrát objevuje i zlatá barva, doplněné vyobrazením fantastického ptáčka. Pod ním stojí na jednom z listů muţská postava s lukem, která je však v partii hlavy a pravé ruky také rozmazána. Lovec je oděn v krátkém hnědém šatě, modrých punčochách, na hlavě má červenou čapku a s napnutou tětivou luku se chystá vystřelit na dvouhlavého draka letícího pod ním. Malba zvířete je provedena v modro-zeleno-hnědých odstínech a je naopak krásně zachována. Z jedné tlamy vystrkuje dlouhý jazyk, který se dělí do několika cípů, jejichţ konce plynule přecházejí do vegetabilních motivů. Tvor má krásná roztaţená křídla s ostrými zakončeními a dlouhý ocas, zatočený do tvaru osmičky. [Obr. 16, 17] 5.4.7 Fol. 285v F ons - Madona V jádru zeleného písmena je zobrazena madona, prostovlasá v červeném šatu a modrém, zeleně podšitém, plášti, sedící na trůnu. Na levé ruce drţí nahého Jeţíška, který má pouze přes noţičky přehozenu bílou plenu, a pravou rukou na něj ukazuje. Toto přesně dané schéma 31 pochází z byzantského umění. Na první pohled to vypadá, ţe ani 19

jedna z postav nemá nimbus, ale při pozornějším zkoumání si všimneme, ţe je svatozář znázorněna černými čarami tvořícími součást ornamentů v pozadí. Panna Marie hledí ven z obrazu, zatímco Jeţíšek se dívá na ni. Je moţné, ţe se i ručičkou dotýká jejího pláště, nelze to však s jistotou určit, protoţe malba je v tomto místě poškozená a detaily nejsou přesně rozpoznatelné. [Obr. 18, 19] 5.4.8 Fol. 308r E cce Rozeslání apoštolů I Uprostřed písmene červené barvy je zobrazena skupina stojících postav. Jiţ na první pohled se jedná o Jeţíše Krista rozesílajícího apoštoly do světa šířit víru, jak je o tom psáno v Matoušově evangeliu 32. Kristus je oděn ve světle modrém bohatě nařaseném plášti, zpod něhoţ vyčnívá bílá košile. Má tmavé dlouhé vlasy, je bezvousý a bosý. Pravou rukou ţehná a v levé drţí nepopsanou nápisovou pásku. Kolem Jeţíše stojí skupina muţských postav. Tváře jsou alespoň z části rozeznatelné pouze u pěti z nich, ale spočítáme-li vyčnívající temena hlav, napočítáme jich dvanáct. Hned po Kristově pravici stojí další vousatý šedovlasý muţ oděný v tmavě modré a červeném plášti, který Jeţíše pozorně sleduje. V mezeře za nimi vykukuje hlava dalšího z apoštolů, bezvousého blonďatého mladíka, kterým by mohl být svatý Jan. Stejně jako všichni ostatní, také on pozorně naslouchá slovům Krista. Celá scéna se odehrává v blíţe neurčitém exteriéru. Ani jedna z postav nemá nimbus, ale tento jev není v kodexu ojedinělý. [Obr. 20, 21] 20

6 Zimní díl 6.1 Desky a vazba knihy Druhý svazek se velmi podobá svému letnímu protějšku. Má tytéţ rozměry, 67 x 44 cm, i dřevěné desky potaţené světlou kůţí, zdobenou řezáním. Také se dochovalo kování chránící rohy desek, tentokrát s motivem rozkřídlené orlice, a dokonce i puklice uprostřed, zdobnější a propracovanější, neţ u prvního svazku. Na zadních deskách jsou také viditelné stopy po nároţních štítcích, ale i zde jiţ chybí. Dochovaly se však funkční kovové spony s koţenými řemínky. Kniha je opět psána na pergamenu. [Obr. 22, 23, 24] 6.2 Současný stav zachování Zimní díl graduálu není nijak závaţně poškozen, ale stejně jako u letního se několik defektů najde. Chybí zde předsádka a ff. 4, 5 a 6 jsou téměř celá vytrţena. Dále je vyříznut list mezi ff. 56 a 57 a fol. 343v je špinavé. V kodexu se také objevují latinské vpisky tuţkou, čitelná je pouze na fol. 13v. Fol. 346r je dopsáno jiným písmem. U textu je poznámka Antiphona Stae Catharinae Virginis et Martyris. 33 Další odlišností oproti prvnímu svazku je (zřejmě nepůvodní) očíslování folií nahoře uprostřed stran. Fol. 170v (přibliţně polovina svazku) je však poslední, dál číslování nepokračuje. 6.3 K vnitřnímu uspořádání Druhý svazek, nazývaný téţ Zimní, odpovídá, co se týče stylistické stránky, svazku prvnímu, iluminace ovšem vykazují o něco vyšší uměleckou úroveň. Kniha má 346 folií 34, strany jsou opět jednosloupcově uspořádané, kaţdá strana čítá deset řádků. Linky jsou červené, noty černé kosočtverečných tvarů, to vše je provázeno textem, psaným 21

pod osnovou. Kromě iniciál s figurálním vyobrazením můţeme v knize najít opět i nesčetné mnoţství lombard. Iniciály s figurálními motivy jsou stejně jako v prvním svazku také podloţené iluzivním rámem, v tomto případě je však často vícebarevný se zlatým středem. Místy se v textu objevují červené rubriky, které určují, ke kterému z církevních svátků se čtení váţe, a tím nám často napovídají i v interpretaci obrazové výzdoby. Stejně jako v prvním svazku je i zde kaţdá strana, na které je malovaná iniciála, zdobena na vnějším okraji listu akantovými nebo vinnými úponky, reálnými i fantastickými květy, zvířaty a někdy i figurálními kompozicemi. Opět je moţné hned z prvního pohledu usoudit, ţe výzdoba není vytvořená jedním autorem, ale pravděpodobně dílnou. I zde je moţné kromě figurálně zdobených iniciál nalézt několik zdobených pouze ornamentálně. Konkrétně jde o ff. 73v ( I llumina) a 245r ( S enex). Na vnitřní straně předních desek je opět vlepeno Ex Libris, tentokrát s evidenčním číslem ST 1491. [Obr. 25] Na zadním přídeští je perem na deskách opět německý rukopisný text, zpravující nás o restaurování provedeném 1. dubna 1894, s podpisem Paul Pollack. [Obr. 26] Zpěvník je spolu se svým protějškem uloţen v depozitářích Muzea města Ústí nad Labem a je také datován do druhé poloviny 15. století 35, ale bohuţel není známo kým. Nebylo mi umoţněno se k svazkům znovu dostat osobně, a proto ani zde není moţné určit kolaci. 22

6.4 K jednotlivým iluminacím 6.4.1 Fol. 1r - G aude Vjezd Krista do Jeruzaléma Uprostřed modrého písmene, tvořeného rozvilinami, vidíme bohatě členěné město s mnoţstvím věţí a věţiček. Výjev zachycuje Krista vjíţdějícího na oslu do Jeruzaléma. V bráně města stojí muţ, zřejmě znázorňující zástupce obyvatel. Před Kristem stojí dva klanící se chlapci, kteří kladou oslu pod nohy zelený plášť. Jde o staré gesto pokory, stejně jako u třetího chlapce, který sedí na stromě nad Kristem a hází mu pod nohy utrţené větvičky. Kompozici doplňuje skupina apoštolů stojící vpravo vzadu. První z nich, stojící nejvíce vpředu a drţící v ruce kodex, je svatý Petr. V pozadí se dají rozpoznat další hlavy a části tváří apoštolů, které však, kromě bezvousého, kterým je apoštol Jan, není moţno přesněji určit. To, ţe je ve skupině apoštolů moţno rozeznat právě tyto dva je zvykem uţ minimálně od 10. století. Zajímavý je fakt, ţe Jeţíš přijíţdí zprava doleva, obvykle je u zobrazování volen směr opačný. Stejný případ je zaznamenán u Schillerové, kde je zobrazena perokresba Kristova vjezdu do Jeruzaléma z Winchesteru, z poloviny 11. století 36. Zda je silueta města vytvořena podle reálné předlohy nebo jde jen o invenci autora, zůstává otázkou. Vnější a spodní okraj listu je zdoben arabeskami, které jsou však ve srovnání s prvním svazkem podstatně sloţitější a precizněji vymalované. Vpravo můţeme spatřit muže v orientálním oblečení, máchajícího nad hlavou šavlí 37. To, ţe jde o orientální typ, nám naznačuje především zvláštní pokrývka hlavy, podobající se turbanu. Pod postavou vidíme modrého draka se zlatými křídly, se kterým orientálec zřejmě právě svádí lítý boj. Arabesky zaplňující spodní okraj listu oţivují dvě postavy. První figura bez kalhot v krátkém vrchním oděvu mající na hlavě 23

zvláštní modrou kuţelovitou čepici drţí luk s napnutou tětivou a míří jím na postavu jdoucí mu naproti. Druhý vousatý muţ je nahý a drţí v pravé ruce škrabošku a v levé ruce kyj, jedná se o tzv. divého muţe. [Obr. 27, 28] 6.4.2 Fol. 35v I udea Ježíšek s křížem Červené písmeno, které plynule přechází ve výzdobu na okraji strany, tvoří podklad, na kterém stojí dětská chlapecká postava, oděná v modrém, zeleně podšitém nezapnutém plášti a s lehce naznačeným přirozením. Chlapec drţí v rukou velký dřevěný svatoantonínský kříţ (tj. kříţ, mající tvar písmene T). Zřejmě se jedná o znázornění Jeţíše Krista, jako dítěte, které je od narození předurčené k mučednické smrti na kříţi. Podobnému motivu Krista v dětském věku se věnoval jiţ Černý v článku Kniţní malba. 38 V rozvilinách na kraji listu můţeme najít výra, kachnu divokou nebo dokonce papouška. Ptactvo jako takové má v symbolice ve výtvarném umění uţ dlouho velký význam. V křesťanské symbolice má například sova povětšinou negativní význam. Podle mnoha církevních otců je symbolem tmářství, zosobnění Ţidů a hříšníků. Papoušek naopak podle Royta symbolizuje panenství Panny Marie, protoţe tak jako rouno Gedeonovo zůstává papouškovo peří i po navlhčení suché. Navíc je schopen napodobovat lidský hlas a dokáţe vyslovovat Ave, coţ při obráceném pořadí písmen (Eva) poukazuje na Pannu Marii jako druhou Evu 39. [Obr. 29, 30] 6.4.3 Fol. 181v U sque Nanebevstoupení Krista Iniciálu tvoří modré písmeno U na zeleném rámu, uvnitř něhoţ je znázorněno Nanebevstoupení Krista. Zobrazeno je zde třináct klečících a modlících se figur, jednou z nich, v modrém, ostře nařaseném plášti, je Panna Marie. Zbylých dvanáct postav jsou apoštolové. Na této 24

kompozici nemá opět ani jeden ze světců nimbus. Uprostřed kompozice je skalisko, na jehoţ vrcholu jsou znatelné otisky Jeţíšových chodidel. Na obláčku nad ním se vznáší samotný Kristus, z něhoţ jsou ale vidět pouze bosé nohy. Tento typ nanebevstupujícího Krista, kde jsou na obrázku vidět pouze kotníky a chodidla otištěná v kameni, se v Evropě objevuje jiţ okolo roku 1000. Schéma přišlo pravděpodobně z Anglie, téměř bezvýhradně ovládalo pozdně středověké umění a v 15. a 16. století nabylo rozšíření v nástěnné i deskové malbě v Záalpí 40. Na rozdíl od ostatních iniciál se zde v rubrice v textu nevyskytuje ţádná zmínka o tom, ţe se čtení váţe právě k svátku Nanebevstoupení Krista 41, ale vzhledem k tomu, ţe je tomu zvykem u ostatních vyobrazení, předpokládám, ţe tento výjev nebude výjimkou. [Obr. 31, 32] 6.4.4 Fol. 189v V eni Seslání Ducha Svatého Uprostřed zeleného písmena na červeném rámu je kompozice Seslání Ducha Svatého. Vidíme zde sedící Pannu Marii a za ní 12 apoštolů, nad hlavami některých rozeznáváme červeně vymalované plamínky, někde jsou pravděpodobně setřeny. Panna Marie je v červeném spodním šatě a modrém svrchním plášti a na klíně drţí rozevřenou knihu. Po Mariině pravici sedí pravděpodobně svatý Jan, ostatní apoštolové se nedají blíţe určit. Opět zde ani jedna z postav nemá nimbus. Obvykle je součástí tohoto schématu bílá holubice Ducha Svatého, snášející se z nebe nad hlavy apoštolů. Zde je však iniciála značně poškozená, nad hlavami svatých tak můţeme najít pouze velkou tmavou skvrnu a po stranách zbytky zlacené oblohy. S největší pravděpodobností zde ale holubice vymalována byla. [Obr. 33, 34] 25

6.4.5 Fol. 197r V idens Sv. Ondřej V centru zeleného písmena na červeném rámu je muţská vousatá bosá postava v červeném spodním šatě a modrém zeleně podšitém svrchním plášti. Podle prvních slov čtení 42 a kříţe, který muţ drţí, můţeme určit, ţe se jedná o svatého Ondřeje. Kříţ je poměrně reálně zobrazený, jsou na něm znázorněny letokruhy, ačkoliv velice stylizovaně. U Ondřeje si můţeme všimnout, ţe má, jako jeden z pouze šesti světců v obou svazcích, zlatě provedený nimbus. [Obr. 35, 36] 6.4.6 Fol. 216r D eus Panna Marie v Květnici V centru červeného písmena poloţeného na zeleném rámu je zobrazena Panna Marie s Jeţíškem. Marie je oděna v rozevlátém, vysoce stylizovaném šatě, má dlouhé světlé rozpuštěné vlasy a na hlavě vysokou korunu se třemi trojlisty. Na levé ruce drţí nahého Jeţíška, který pravou ručkou ţehná a dívá se na ni. Madona Regina, jak je tato kompozice s Madonou jako královnou nebes nazývána, stojí v relativně reálném prostředí, v pozadí můţeme vidět červenou oblohu s ornamentálním vzorem a hlavně strom (nebo keř), coţ poukazuje na zobrazení typu Panny Marie v Květnici. Toto zobrazení vychází ze schématu Assumpty v hořícím keři, jehoţ ideový základ můţeme v Evropě najít jiţ ve 4. století. Hořící keř je zde přirovnáván k Mariinu panenství (hořel, ale neshořel, stejně jako Panna Marie počala a porodila, a přesto zůstala pannou). Rozvinuto bylo toto schéma v úvaze Bernarda z Clairvaux, kde je dáno do souvislosti se svátkem Nanebevzetí Panny Marie. V druhé polovině 14. století je pak spojení Panna Marie hořící keř nanebevzetí pevně zakotveno v dobovém myšlení 43. Na našem obrázku však není toto schéma zcela přesně dodrţeno. V pozadí vidíme keř, který ovšem nehoří. Panna 26

Marie nestojí na půlměsíci, jak káţe zvyklost, a není zde ani říšské jablko. Opět zde chybí u obou postav nimby. V rozvilinách na okraji listu se skrývá několik lesních zvířat, například jelen. Ten je ve Starém Zákoně povaţován za poţivatelné čisté zvíře, dychtící po bystré vodě tak, jako duše touţí po Bohu (podle Ţalmu 42:2). Proto je často zobrazován pijící z pramene, v našem případě však pramen pouze tušíme. Jelen je také symbolem Krista a v kompozicích je často pronásledován různými divokými zvířaty. Zde je sledován liškou, která se krčí v rozvilinách za ním. Ta je naopak jiţ od pradávna spojována s ďáblem a negativními vlastnostmi, jako je faleš a lstivost. V křesťanské nauce symbolizuje ohroţení církve herezí stejně, jako je vinice neustále ohroţována vychytralou liškou 44. Zobrazení jelena je v iluminovaných rukopisech konce 15. století běţné. Setkáváme se s ním kupříkladu na několika foliích Jenského kodexu 45. [Obr. 37, 38] 6.4.7 Fol. 296r C risti Zvěstování Panně Marii V centru modrého písmena na světle modrém rámu je zobrazeno Zvěstování Panně Marii. Vlevo stojí za čtecím pultíkem Panna Marie se zlatým nimbem, v červených šatech a modrém plášti a zprava ze zadního plánu obrazu k ní přichází anděl s radostnou zprávou, oděný ve zlatém spodním šatě, modro-zeleném plášti, má roztaţená křídla stejné barvy a v levé ruce zlaté ţezlo. Pravou rukou ukazuje na ni a sděluje jí, ţe právě ona je ta bohem vyvolená. 46 Vše se odehrává v mělkém prostoru se zeleným, ornamentálně zdobeným pozadím. Schéma, kdy anděl přichází k Panně Marii zprava, se vyskytuje poměrně zřídka, například jiţ v raně křesťanském umění v Konstantinopoli nebo později kolem roku 1300 v Římě, v předsíni kostela Santa Maria 27

in Trastevere. 47 Dle tradičního zobrazení je však kompozice zrcadlově obrácená. V bordurách na okraji strany můţeme vidět dva draky, šedého a rudého, poletující mezi úponky. Draci jsou v Novozákonní tématice spojováni se satanem, především v Janově Zjevení. Často je drak také zobrazován pod nohami Panny Marie Immaculaty 48, jako symbol zla přemáhaného dobrem a čistotou. [Obr. 39, 40] 6.4.8 Fol. 319v E cce Rozeslání apoštolů II. Zelené písmeno na červeném podkladu tvoří rám pro kompozici pěti bosých postav v barevných pláštích. Jedná se o Jeţíše Krista a čtyři apoštoly, kteří ho pozorně poslouchají, a z nichţ blíţe se dá identifikovat pouze ten stojící úplně vpravo bezvousý mladíček Jan. Jeţíš drţí v levé ruce prázdnou nápisovou pásku vlající ve větru a pravou rukou ţehná. Je oblečen v rudém spodním šatě a přes sebe má modrý bohatě nařasený plášť vpředu sepnutý květinovou agrafou. Ani jeden z apoštolů nemá nimbus, pouze Jeţíš má svatozář tvořenou ornamentem v pozadí výjevu. Na samotné kompozici není nic neobvyklého, za povšimnutí však stojí fakt, ţe se vyobrazení Rozeslání apoštolů, ba i samotné čtení objevuje v graduálu podruhé. Poprvé se s ním setkáváme jiţ na konci prvního svazku (fol. 308r). Zde je ovšem Kristus zobrazen pouze se čtyřmi apoštoly, zatímco v prvním svazku jsou v pozadí zachycena temena hlav dalších osmi postav. V obou případech však Jeţíš drţí v levé ruce prázdnou nápisovou pásku a pravou rukou ţehná. Zařazení stejného čtení s více či méně podobným vyobrazením toho stejného aktu je nezvyklé. [Obr. 41, 42] 28

7 Zprávy o restaurování svazků Jak jsem se jiţ zmínila, na deskách obou svazků jsou perem vepsány zprávy o restaurování obou svazků. Texty jsou v německém jazyce, psané kurentem a datované do března a počátku dubna 1894. Pokusila jsem se značně nečitelné písmo rozluštit a přeloţit 49 a dovědět se tak o moţných zásazích a úpravách kodexu. Ačkoliv jsem textu místy příliš nerozuměla, zjistila jsem zde, ţe práce na obou svazcích byla provedena z rozhodnutí pana Emila Apfela, jednoho z tehdejších radních města Ústí nad Labem. První svazek byl nově převázán, jelikoţ měl uhnilý hřbet, byly zde zazáplatovány trhliny a opraveno zapínání. Dále byly vyztuţeny rohy knihy a proběhly i jakési úpravy kování. V textu druhého svazku, který je rovněţ psaný německým kurentem se dovídáme, ţe kniha byla v o trochu lepším stavu. Byla nově převázána, některé listy byly zpevněny pergamenem a trhliny zazáplatovány. Autor se zde zmiňuje i o poslední straně, kde je perem dopsán zpěv věnovaný svaté Kateřině. Autor prý také vyhladil zvrásněný hřbet a upravil poničené desky. Nároţní kovové štítky byly zřejmě sejmuty, vyčištěny a umístěny na nejvíce zatěţovaná místa desek. V textu se ovšem objevují, mně bohuţel nepříliš jasné, zmínky o 2 roky starých neodborných úpravách kodexu. Jedná se zřejmě o sponu na přezce. Víc informací jsem z restaurátorských zpráv bohuţel nevyrozuměla. Je jisté, ţe zde určité úpravy zcela jistě proběhly, není ale prozatím v mých silách určit, které části jsou dodatky a které jsou původní. 29

8 Stylový rozbor Jak uţ jsem se zmiňovala výše, je na první pohled zřejmé, ţe na obou svazcích kodexu pracovalo více iluminátorů. Iluminace můţeme rozdělit do skupin podle několika klíčů, podle způsobu zobrazení nimbů (pokud zde úplně nechybí), podle toho, zda má výjev ornamentální nebo reálné pozadí, podle rukopisu malíře a stínování, a podobně. Detailně jsem prostudovala všechny iluminace a pokusila jsem se je rozdělit do skupin a rozlišit tak autory, ale ţádné zásadní pravidlo se mi bohuţel určit nepodařilo. 8.1 Rozdělení iniciál Můţeme zde tedy například (v obou svazcích) nalézt celkem šest iluminací (z prvého svazku ff. 1r, 84r, 207r, z druhého svazku ff. 1r, 197r a 296r ), na nichţ se vyskytuje zlacený nimbus. Pět z nich má současně také ornamentální pozadí. Jeden je zasazen do reálné krajiny, coţ si zřejmě ţádalo téma kompozice (Vjezd Krista do Jeruzaléma). Postavy v této scéně však mají tváře zobrazené velmi odlišně oproti ostatním postavám z této skupiny. Dle mého názoru je zde zlatý Kristův nimbus doplněn aţ druhotně. Bohuţel jiţ ale nemám moţnost znovu je prostudovat osobně a z fotografií tak malé detaily není moţné rozeznat. Ostatní iluminace skupiny se zlatými nimby jsou si v zásadě podobné, ale nalezneme zde rozdíly v podání linie, od pečlivé a hladké aţ po téměř skicovitý způsob kresby. Ani zde ale nemohu prozatím určit, zda nejsou nimby také druhotně doplněny. Další skupinu mohou tvořit dvě iniciály (fol. 285v prvého svazku Panna Marie s Jeţíškem a fol. 319v svazku druhého Rozeslání Apoštolů II.), kde mají Kristus i Panna Marie s Jeţíškem nimby zobrazené pomocí linií náleţících 30

k ornamentálnímu pozadí. Tyto dvě iluminace jsou si velmi podobné a dá se předpokládat, ţe je vytvořil stejný autor. Kromě velmi poškozené iluminace Seslání Ducha Svatého, kde jsou viditelné zbytky zlaceného pozadí (jedná se o jediný příklad zlaceného pozadí v celém graduálu) uţ nám zbývá poslední skupina, a to zobrazení zcela bez nimbů. Mezi těmito iluminacemi nelze najít snad ţádné konstantní rysy. Některé postavy mají skicovité aţ pokřivené tváře (Nanebevstoupení Krista nebo Rozeslání apoštolů I.). Tyto dvě kompozice mají reálné pozadí. Jiné postavy jsou naopak velmi pečlivě malované a stínované (Abraham a Melchisedech a Navštívení Panny Marie), ty mají pozadí většinou ornamentální. Liší se od sebe také způsobem stínování, někdy je prostor tvořen černou šrafurou, v některých případech naopak bělobou. Velmi výrazný kvalitativní rozdíl lze zcela jistě spatřit v zobrazení vegetabilních bordur na okrajích vybraných listů. Autor, který vymaloval květy a rostlinné úponky, byl evidentně zručnějším malířem, neţ skupina iluminátorů, kteří vytvářeli figurální kompozice. Je zde znát daleko větší propracovanost, smysl pro prostorové vyjádření i citlivé stínování. I ptáčci a další fantastičtí tvorové, kteří se v bordurách objevují, jsou reálnější a ve svém ztvárnění působivější. Naopak některé figurální kompozice v okrajích listů jsou malovány zcela prostě, s jednoduchým drapováním a minimálním stínováním (jako například lukostřelec na fol. 207 prvního svazku). Ačkoli proti mluví právě ledabylé zobrazení lidských postav, nabízí se samozřejmě moţnost, ţe by tyto zdařilejší části byly domalovány aţ později. 50 31

9 Závěr Vzhledem k tomu, ţe je budova muzea v Ústí nad Labem jiţ třetím rokem v rekonstrukci, nachází se veškeré jeho sbírky v depozitářích a osobní přístup ke graduálu mi byl proto povolen pouze jednou. Z toho důvodu jsem bohuţel neměla moţnost důkladněji prozkoumat vazbu knih a některé další detaily. Stranou jsem ponechala také textovou část rukopisů. Ačkoliv jsou jistě zajímavou a podstatnou, ne-li nejdůleţitější součástí díla, v mé práci pro detailní rozbor textů není dostatek prostoru. Cílem mé práce bylo především graduál důkladně popsat a vytvořit tak jakýsi odrazový můstek pro jeho další zkoumání. Doufám, ţe se mi podaří na tuto památku upozornit a přilákat větší pozornost odborníků. Ústecký graduál si totiţ zcela jistě zaslouţí důkladné prostudování a následnou publikaci. 32

10 Poznámky 1 Do tohoto okruhu spadá vznik mnoţství rukopisů tepelského opata Zikmunda, o kterém se zmiňuje Studničková ve svém příspěvku do sborníku Gotika v západních Čechách. 2 Krása, J., Kniţní malba in: Pozdně gotické umění v Čechách 1471-1526, (Homolka, J., Krása, J., Mencl, V., Pešina, J., Petráň, J.), Praha, 1978, str. 393 395. 3 Konrád, K., Dějiny posvátného zpěvu staročeského, Praha, 1893, str. 152-153. 4 Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien in: Mitteilungen des Nordböhmischen Erkursion-Klubs, ročník 36., Česká Lípa, 1913, str. 130-132. 5 Eise, G., Aussiger Maler des 16. Jahrhunderts in: Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, ročník 5., sešit 2, Ústí nad Labem, 1932, str. 120. 6 Kouba, J., Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách, Praha, 1969, str. 277. 7 Houfek, V., et al., Muzejní knihovna in: 120 let muzea Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 1996, str. 115. 8 Krása, J., Kniţní malba in: Pozdně gotické umění v Čechách, str. 390-453. 9 Studničková, M., Tepelské rukopisy opata Zikmunda, in: Gotika v západních Čechách (1230-1530). Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého symposia, Věnováno k 70. narozeninám prof. PhDr. Jaromíra Homolky, DrSc., Praha, 1998, s. 116-124. 10 Černý, P., Kniţní malba na jiţní Moravě, in: Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550, sv. 2, Brno, Chamonikola, K. (ed.), Brno, 1999, str. 475-523. 11 von Euw, A., Plotzek, J. M., Die Handschriften der Sammlung Ludwig, Bd. I., Köln, 1979. 12 Odvozeno od Gradus (lt.), schod, stupeň. 13 Chybějící folia do celkového počtu nezahrnuji. 14 Figurálně zdobené iniciály se objevují vţdy na začátku nového čtení a jsou provázeny právě červenými rubrikami. 15 [Knihovna Muzea města Ústí]. 16 Převzato z evidenční karty zapůjčené dne 24. 4. 2009 v Muzeu města Ústí nad Labem. 33

17 Nabízí se moţnost, ţe by byla datace převzata ze záznamu o restaurování na deskách kodexu. 18 Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien 19 Bohuţel mám k této iluminaci pouze nekvalitní fotografii, není moţné předmět blíţe určit. 20 Velmi podobný typ kněze s půlměsícem jsem našla v katalogu Od gotiky k renesanci, str. 523, v antifonáři uloţeném v Moravském zemském archivu v Brně, fol. 68 N unc - Obětování v chrámu, kolem r. 1500 aţ 30. Léta 16. století. 21 Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien 22 [Zasvěcení kostela]. 23 [Na svatého Jana Křtitele]. 24 J 1:29. 25 Kirschbaum, E., Bandmann, G., et al., Lexikon der christlichen Ikonographie I, Allgemeine Ikonographie, A-Ezechiel, 1994-2004, str. 181 183. 26 Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien 27 Kirschbaum, E., 28 in nativitate marie virginis. 29 Černý, P., Kniţní malba, str. 515. 30 Misál, archiv města Brna, datovaný 1490-91, folio 269v, iniciála G audeamus, Panna Marie s dítětem. 31 Hodegetria. 32 ecce ego mittovos - [Hle, já vás posílám], Mt. 10:16. 33 Píseň svaté Kateřiny panny a mučednice. 34 Chybějící folia do celkového počtu nezahrnuji. 35 Převzato z evidenční karty zapůjčené dne 24. 4. 2009 v Muzeu města Ústí nad Labem. 36 Schiller, G., Ikonographie der chistlichen Kunst II, 1968, str. 28 33. 37 Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien 38 Černý, P., Kniţní malba, str. 39 Royt, J., Šedinová, H., Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, 1998, str. 133. 40 Kirschbaum, E., Bandmann, G., et al., Lexikon der christlichen Ikonographie II, 1990, str. 275-276. 41 Ascēnsiōne Christi. 34

42 Videns Andreas cruce. 43 Pavlíček, M., Assumpta v hořícím keři, in: Umění XLVI /5, str. 444-452, 1998. 44 Royt, J., Šedinová, H., Slovník symbolů, str. 140-42 a 148-49. 45 Jenský kodex (IV.B.24), fol. 103r, 47v,, načteno z http://manuscriptorium.com/apps/main/en/index.php?request=sh ow_tei_digidoc&docid=set031101set3132&client dne 19. 3. 2011. 46 Lukáš 2:30. 47 Schiller, G., Ikonographie der christlichen Kunst I, Inkarnation- Kindheit-Taufe-Versuchung-Verklärung-Wirken und Wunder Christi, 1969, str. 44-63. 48 [Neposkvrněné]. 49 Na tomto místě děkuji kolegovi Pavlu Koberovi za pomoc při transkripci a překladu textu. 50 Ani zde však nemám moţnost prozkoumat blíţe detaily. Podle pracovníků Muzea Ústí je kodex zabalen a připraven na stěhování do nově zrekonstruované budovy. 35

11 Abecední seznam literatury a pramenů Černý, P., Kniţní malba na jiţní Moravě, in: Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550, sv. 2, Brno, Chamonikola, K. (ed.), Brno, 1999, str. 475-523. Eise, G., Aussiger Maler des 16. Jahrhunderts in: Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, roč. 5, sešit 2, Ústí nad Labem, 1932, str. 120. Houfek, V., et al., Muzejní knihovna in: 120 let muzea Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1996, str. 115. Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien in: Mitteilungen des Nordböhmischen Erkursion-Klubs, roč. 36, Česká Lípa, 1913, str. 130-132. Konrád, K., Dějiny posvátného zpěvu staročeského, Praha 1893, str. 152-153. Kouba, J., Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách, Praha, 1969, str. 277. Krása, J., Kniţní malba in: Pozdně gotické umění v Čechách 1471-1526, (Homolka, J., Krása, J., Mencl, V., Pešina, J., Petráň, J.), Praha, 1978, str. 393-395. Studničková, M., Tepelské rukopisy opata Zikmunda, in: Gotika v západních Čechách (1230-1530). Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého symposia, Věnováno k 70. narozeninám prof. PhDr. Jaromíra Homolky, DrSc., Praha, 1998, 116-124. von Euw, A., Plotzek, J. M., Die Handschriften der Sammlung Ludwig, Bd. I., Köln, 1979. Kirschbaum, E., Bandmann, G., et al., Lexikon der christlichen Ikonographie I, Allgemeine Ikonographie, A-Ezechiel, Rom, 1990, str. 181-183, 275-276. 36

Royt, J., Šedinová, H., Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha, 1998, str. 133. Schiller, G., Ikonographie der chistlichen Kunst I, II, Gütersloh, 1969, str. 28-30, 44-63. Pavlíček, M., Assumpta v hořícím keři, in: Umění XLVI/5, Praha, 1998, str. 444-452. Evidenční karta zapůjčená dne 24. 4. 2009 v Muzeu města Ústí nad Labem. 37

12 Chronologický seznam literatury a pramenů Konrád, K., Dějiny posvátného zpěvu staročeského, Praha, 1893, str. 152-153. Kirschner, A., Die Aussiger Cantionalien in: Mitteilungen des Nordböhmischen Erkursion-Klubs, roč. 36, Česká Lípa, 1913, str. 130-132. Eise, G., Aussiger Maler des 16. Jahrhunderts in: Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, roč. 5, sešit 2, Ústí nad Labem, 1932, str. 120. Kouba, J., Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách, Praha, 1969, str. 277. Schiller, G., Ikonographie der chistlichen Kunst I, II, Gütersloh, 1969, str. 28-30, 44-63. Krása, J., Kniţní malba in: Pozdně gotické umění v Čechách 1471-1526, (Homolka, J., Krása, J., Mencl, V., Pešina, J., Petráň, J.), Praha, 1978, str. 393-395. von Euw, A., Plotzek, J. M., Die Handschriften der Sammlung Ludwig, Bd. I., Köln 1979. Kirschbaum, E., Bandmann, G., et al., Lexikon der christlichen Ikonographie I, Allgemeine Ikonographie, A-Ezechiel, Rom, 1990, str. 181-183, str. 275-276. Houfek, V., et al., Muzejní knihovna in: 120 let muzea Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1996, str. 115. Pavlíček, M., Assumpta v hořícím keři, in: Umění XLVI/5, Praha, 1998, str. 444-452. Royt, J., Šedinová, H., Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha, 1998, str. 133. Studničková, M., Tepelské rukopisy opata Zikmunda, in: Gotika v západních Čechách (1230-1530). Sborník 38