Jediným dosud oficiálně přístupným objektem těžkého opevnění na jižní Moravě je pěchotní srub MJ-S 3 Zahrada u Šatova (foto Martin Ráboň) MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938 Mgr. Martin DUBÁNEK, Ing. Jan LAKOSIL, Mgr. Irena DIBELKOVÁ-KELLEROVÁ Tragické události roku 1938 a odhodlání k obraně státu dnes připomínají tisíce železobetonových objektů československého opevnění roztroušených v pohraničních oblastech, z nichž byla řada v nedávné minulosti přeměněna v muzea vojenské historie. Přinášíme jejich stručný informativní přehled jako tip na výlet v letní turistické sezoně. Ve třicátých letech 20. století agresivní politika Německa donutila Československo vynakládat značné prostředky ke své obraně. Pod vlivem spojenecké Francie bylo v roce 1934 rozhodnuto i o výstavbě pohraničního opevnění. Opevňování hranic se tak spolu s modernizací a reorganizací celé československé armády stalo součástí dalekosáhlých obranných příprav na potenciální válku s Německem. V březnu 1935 došlo ke vzniku centralizovaných orgánů určených pro realizaci opevnění. Jednalo se o Radu pro opevňování a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Krátce působící Opevňovací skupiny vzniklé v roce 1934 byly zrušeny, respektive reorganizovány na Ženijní skupinová velitelství (dále ŽSV), která řídila âervenec 2008 (43)
(MONOGRAFIE ST ELECKÉ REVUE) výstavbu v plánovaných úsecích těžkého opevnění. Po nejnutnějších stážích příslušníků ŘOP ve Francii a příjezdu francouzských ženijních odborníků začala ve druhé polovině roku 1935 vlastní výstavba. V říjnu 1935 byl zadán první stavební úsek a v prosinci 1935 se v rámci ŽSV II Moravská Ostrava podařilo vybetonovat první pěchotní srub, který vycházel ze zásad francouzské Maginotovy linie. V prosinci byl rovněž přijat první opevňovací program, který byl pod tlakem mezinárodní situace postupně dále upravován. ÚKOLY ČS. OPEVNĚNÍ Opevnění mělo zabezpečit nejvíce ohrožené úseky před překvapivým vpádem útočníka a získat čas pro provedení mobilizace. Obrana převážně v horském či v podhorském terénu v prostoru Odra-Krkonoše měla být spíše statická, což nahrávalo zkušenostem získaným za první světové války. Opevnění mělo rovněž přispět ke snížení potřebného počtu obránců, což bylo pro slabé lidské zdroje republiky velice významné. Nejprve začala výstavba těžkého opevnění (dále TO) plánovaného pro přehrazení nejdůležitějších útočných směrů. Bylo tvořeno samostatnými pěchotními sruby a dělostřeleckými tvrzemi spolu s nezbytným překážkovým systémem a infrastrukturou (kasárna, telefonní spojení, cesty, lanovky, zkušební, cvičné objekty apod.). Výstavba byla značně nákladná a z kapacitních důvodů i relativně pomalá. Proto a především z politických důvodů začala v polovině roku 1936 výstavba tzv. lehkého opevnění (tehdy označovaného jako polního opevnění) i v dalších oblastech státu včetně vnitrozemí. Výstavbu podle směrnic ŘOP organizovaly ženijní složky armádních sborů spadajících pod příslušná zemská vojenská velitelství. Lehké opevnění reprezentují objekty zavedené v roce 1936, známé jako lehké opevnění vz. 36, které však příliš nevyhovovaly vzhledem k požadavkům na odolnost, a proto došlo k vyprojektování a od roku 1937 i k výstavbě kvalitativně dokonalejších objektů lehkého opevnění vz. 37, lidově nazývaných řopíky. Ty se vzhledem ke stavěným počtům vyplývajících z upravovaných opevňovacích programů nacházely ve všech ohrožených prostorech ČSR. TĚŽKÉ OPEVNĚNÍ Přesto rozestavěné těžké opevnění v prostoru Odra-Krkonoše, na jižní Moravě, v bratislavské Petržalce a v Komárně vytvářelo jakousi kostru obrany v těchto oblastech. Nejodolnější těžké opevnění představovaly tzv. dělostřelecké tvrze, které je nutno chápat jako soustavu pěchotních a dělostřeleckých srubů, dělostřeleckých a minometných věží, vchodových objektů a pozorovatelen, vybudovaných v nejvyšším stupni odolnosti, vzájemně spojených podzemními komunikacemi a obklopených souvislou překážkou. Díky pevnostním houfnicím a minometům měly vytvářet odolné opěrné body na takticky důležitých místech, které ovládaly, a to i v případě, že by se po průlomu linie opevnění ocitly na čas v obklíčení. Podzemní prostory obsahovaly vše potřebné pro dlouhodobý obranný boj osádky tvrze. Jejich budování však bylo hned v počátku pro svoji nákladnost omezeno na nejvíce ohrožený prostor Odra-Krkonoše, kde bylo plánováno asi 15 dělostřeleckých tvrzí. Intervaly mezi mimi, případně méně ohrožené úseky, uzávěry nebo předmostí vyplňovaly samostatné pěchotní sruby. Objekty postavené v jednotlivých stavebních úsecích byly číslovány (zpravidla od západu na východ) a k součástem kódového označení srubu patřil kromě označení úseku i krycí název. Od východu na západ tak lze zaznamenat následující realizované nebo rozestavěné úseky těžkého opevnění: MO (Moravská Ostrava), OP (Opava), StM (Staré Město pod Sněžníkem), K (Králíky), R (Rokytnice), N (Náchod), T (Trutnov), KrK a Li-C (Liberec), jehož uzávěry z výše uvedeného schématu poněkud vybočují. Na jižní hranici se podařilo rozpracovat úseky MJ (jižní Morava) a dokončit úseky B (Bratislava) a Ko (Komárno). Stejně jako u tvrzových objektů se jednalo o zpravidla dvoupatrové železobetonové monolitické stavby, které se lišily odolností, tj. tloušťkou stěn a stropů, složením výzbroje a počtem posádky. Vzhledem k maximálnímu přizpůsobení terénu se odlišovaly i tvarem. Jednotlivé sruby byly sice uzpůsobeny ke kruhové obraně, avšak jejich primárním účelem bylo vedení bočních paleb do linie překážek směrem k sousedním objektům, se kterými se vzájemně kryly. Cílem se stalo vytvoření souvislých palebných přehrad 7,92mm těžkých kulometů vz. 37 (zbraně M a D), které na místech vhodných k nasazení obrněné techniky doplňovaly 4cm kanony vz. 36 (zbraně Q a L1) a v nepřehledném terénu i speciální 9cm pevnostní minomety vz. 38 (zbraň G). Týlové prostory napomáhaly bránit lehké kulomety vz. 26 v pomocných střílnách pod betonem (zbraň N), zatímco palby do předpolí umožňovaly tzv. pancéřové zvony, kopule a v tvrzích i dělostřelecké věže nebo minometné kopule. Ve stropech byly podle konkrétních požadavků osazovány i dělostřelecké pozorovací zvony a řídce otočné kulometné věže OR pro dvojčata těžkých kulometů. FRANCOUZSKÉ ZKUŠENOSTI Podle francouzských zkušeností byly převzaty čtyři stupně odolností označované I až IV. Podle toho jsou sruby označovány jako tzv. Římany. V lesních oblastech pak po vzoru francouzských blokhausů bylo možné realizovat odlehčené pěchotní sruby v nižším stupni odolnosti označené 1 a 2 (tzv. Araby ). Mimo uvedený systém však existovalo 9 objektů vybudovaných z rozkazu velitele Zemského vojenského velitelství Bratislava již v letech 1933-1935 na strategicky významném předmostí v bratislavské Petržalce proti Maďarsku. Střežení stavenišť a hotových objektů zabezpečovali příslušníci strážních praporů. Z nich byly formovány speciální jednotky, tzv. hraničářské pluky. Výstavba probíhala v rámci stavebních podúseků, pro něž vojenská správa vypisovala výběrová řízení. Prováděly ji státně prověřené civilní stavební firmy za asistence vojenského stavebního dozoru ŽSV. LEHKÉ OPEVNĚNÍ Obdobně fungoval i proces výstavby lehkého opevnění. Pevnůstky polního opevnění (tzv. lehké opevnění vz. 36) byly poprvé zadány v květnu 1936 v oblasti Čiháku u Zemské brány ve východních Čechách. V archivních pramenech jsou tyto objekty (po zavedení LO vz. 37) spíše nazývány jako objekty staršího typu. V terénu pak můžeme zaznamenat jisté stavební odchylky dané příslušností k jednotlivým armádním sborům. Například objekty vz. 36 budované ZVV Brno se výrazně lišily od objektů 36 budovaných ZVV Praha svým stavebním provedením (více zaoblené rohy a odlišný půdorys daný rozevřenými palebnými vějíři), větracími otvory (s ventilátory) a použitím granátových skluzů. Taktéž měly často provedeny vstupy šachtičkou. Odlišné byly i objekty LO vz. 36 na Slovensku, které byly modernizovány přístavbou se zalomeným vchodem a ručním ventilátorem. Vzhledem k faktu, že se řada objektů nacházela vysunutá před hlavní obrannou linii, obsazovali je kromě polní armády i příslušníci Stráže obrany státu. Malá odolnost objektu (proti polním kanonům ráže 75 mm bez zasažení střílen a vchodů) donutila armádu v roce 1936 k vyprojektování objektu polního opevnění mladšího typu, které je známé pod názvem lehké opevnění vz. 37. Vznikl stavebnicový systém pěti základních objektů A-E, které byly určeny pro všechny druhy kulometných paleb. (Vzhledem k všeobecnému povědomí vynecháváme technický popis řopíků.) STAV V ROCE 1938 Stavbu opevnění přerušila v době největšího rozkvětu mobilizace v září 1938 a definitivně ji ukončilo odstoupení pohraničí vyplývající z Mnichovské konference. Do počátku října 1938 bylo na území republiky stavebně dokončeno pět tvrzí (Smolkov, (44) âervenec 2008
(MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938) Zvony pěchotního srubu R-76 U lomu tvrze Hanička (foto Jan Šubrt) Adam, Hůrka, Bouda a Hanička). Rozestavěny zůstaly tvrze Dobrošov, Skutina, Stachelberg, Šibenice a Orel. 37 tvrzových a 246 samostatných objektů těžkého opevnění se nacházelo na severní hranici (Odra Krkonoše), 6 na jižní Moravě, 8 standardních a 7 starších objektů v Bratislavě a 3 v Komárně. Dalších 6 objektů bylo vybudováno ve vojenských výcvikových prostorech Jince, Vyškov a Hlboké. V rámci lehkého opevnění se podařilo realizovat dvě třetiny programu, což obnášelo 864 LO vz. 36 a 9148 LO vz. 37. Pevnostní programy v letech 1935-1938 přinesly tisíce pracovních míst lidem postiženým hospodářskou krizí a na řadu let zajistily prosperitu mnoha firmám a podnikům. Československé opevnění budované v letech 1935-1938 patřilo v meziválečném období mezi nejdokonalejší pevnostní systémy v Evropě. O tom se ostatně přesvědčili i Němci, kteří zabrané opevnění podrobili řadě zkoušek a navíc využili součásti jeho výzbroje, především legendární 4cm kanony vz. 36. Vnitrozemské opevnění, které zůstalo na území protektorátu, bylo systematicky ničeno. V roce 1945 pak bylo především na Ostravsku a Opavsku využito k německé obraně. I po roce 1945 si opevnění zachovalo určitý vojenský potenciál, a proto proběhla jeho částečná reaktivace, se kterou se již čtenáři Střelecké revue mohli seznámit v č. 5/2007. V nynější době bylo opevnění Armádou ČR vzhledem k zoufalému stavu a prakticky nulové využitelnosti ponecháno svému osudu, přičemž probíhá předávání těchto objektů vlastníkům pozemků. Avšak pouze nemnohé z nich se již dostaly do rukou spolků či soukromých vlastníků, kteří zchátralé a holé objekty (častokrát sloužící jako černé skládky) zachránili a řadu z nich zrekonstruovali do původní předválečné podoby a zpřístupnili veřejnosti. MUZEA ČS. OPEVNĚNÍ Případný zájemce má možnost spatřit prakticky celé spektrum jednotlivých typů československého opevnění, tj. lehké opevnění, pěchotní sruby, dělostřelecké tvrze a částečně i jejich infrastrukturu, zejména překážkový systém. Z hlediska časové posloupnosti prezentují jednotlivá muzea jak stav v době budování, přičemž lze studovat jednotlivé fáze stavby objektu a stavební postupy, tak stav objektu v době evakuace čs. jednotek na počátku října 1938, německých zkoušek v průběhu druhé světové války a příprav na případnou obranu z konce války. Případný návštěvník může vidět i objekty poškozené řáděním n. p. Kovošrot v poválečném období, ale také poválečnou reaktivaci a nové přezbrojení. Nejúžasnější jsou však plně vybavená muzea, která reprezentují ideální stav pevnostních objektů. Z největších staveb tak jsou v současnosti přístupné dělostřelecké tvrze Bouda, Hanička, Dobrošov, Skutina a Stachelberg, které jsou výhodné zejména pro velké zájezdy a hromadné návštěvny. V letošním roce se dále připravuje zpřístupnění dělostřelecké tvrze Hůrka u Králík. DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ HANIČKA Jedním z nejstarších muzeí je dělostřelecká tvrz Hanička, zpřístupněná již v roce 1968. V roce 1972 se na ní natáčely scény z filmu režiséra Otakara Vávry Dny zrady. Toto období bohužel trvalo jen krátce a v roce 1975 byla tvrz zabrána tehdejším Federálním ministerstvem vnitra a v jejím podzemí začal vznikat novodobý protiatomový kryt posléze nazvaný Kahan. Podzemí bylo upraveno a vybaveno moderní technologií, která měla zabezpečit přežití. Některé povrchové objekty byly přestavěny a nebo zasypány zeminou. V této podobě byla tvrz v roce 1995 znovu zpřístupněna veřejnosti a do dneška se podařilo část objektů vrátit původní podobu. Návštěvní trasa zahrnuje pohlídku rozsáhlého podzemí, části bojových objektů, které jsou však bez jakéhokoliv vybavení a výzbroje, a expozici techniky umístěné v garážích u provozní budovy, postavené přímo na vchodovém objektu. Unikátní jsou zejména zachovalé pancéřové prvky, které zbyly po řádění n. p. Kovošrot. Provozovatel: město Rokytnice v Orlických horách, kontakt www.hanicka.cz, otevřeno: V.-VI. a IX.-X. So 9.30-15, Ne, Sv 9.30-14 h, VI. v týdnu mimo Po prohlídky v 10, 11, 13, 14 h, VII-VIII. mimo Po 9.30-17 h. DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ DOBROŠOV Bezesporu nejdelší tradici fungování muzea má nedostavěná tvrz Dobrošov, která se nachází v bezprostřední blízkosti stejnojmenné obce nad Náchodem. Z plánovaných sedmi objektů se podařilo realizovat dva pěchotní sruby a dělostřelecký srub N-75 Zelený, který je unikátní tím, že byl dobetonován za pomoci vojáků v době mobilizace. Přestože stavební práce probíhaly âervenec 2008 (45)
(MONOGRAFIE ST ELECKÉ REVUE) Dělostřelecký srub N-S 75 Zelený tvrze Dobrošov (foto Ladislav Čermák) s velkou intenzitou, do září 1938 nemohly být ukončeny. Do té doby byly vyrubány snad veškeré podzemní prostory, ale pouze část z nich se podařilo vybetonovat. Během doby se proto některé úseky vytěžených chodeb propadly a pro zpřístupnění musela být současná prohlídková trasa zbavena závalu a vyztužena. Z celé tvrze byl v září 1938 schopen improvizované obrany pouze pěchotní srub N-S 73 Jeřáb, který bývá mimořádně zpřístupňován při výročích nebo státních svátcích. Je to nejdochovalejší objekt tvrze, neboť v období okupace se Dobrošov stal dějištěm rozsáhlých střeleckých zkoušek protibetonových střel Röchling, při kterých byl poničen zejména pěchotní srub N-S 72 Můstek. Návštěvník začíná prohlídku v malé expozici provozního areálu před dělostřeleckým srubem N-S 75, kterým vstupuje do podzemního systému. V bojovém patře jsou repliky 10cm pevnostních houfnic vz. 38 (zbraň Y). Prohlídka podzemí končí v pěchotním srubu N-S 72, kde se vychází na strop po točitém schodišti v místě neosazeného zvonu pro lehký kulomet. Bohužel, za celou dobu existence muzea se fakticky nic nezměnilo a ve srovnání s mnoha plně vybavenými soukromými muzei v samostatných pěchotních srubech, může potenciální návštěvníky zaujmout spíše unikátní podzemní systém a výklad průvodce. Součástí muzea je i naučná stezka. Provozovatel: Okresní muzeum Náchod, http://rmn.wz.cz/ dobrosov/dobrosov.html, otevřeno IV. a X. denně mimo Po 10-12 a 13:30-16, V.-IX. denně mimo Po 10-12 a 13-18 h, tel.: 491 426 047 (správa tvrze), 491 423 248 (okresní muzeum v zimním období). DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ BOUDA Od roku 1990 je veřejnosti zpřístupněna nejmenší československá tvrz - Bouda. Pevnost se nachází na stejnojmenné kótě Vchodový objekt K-22a Krok tvrze Bouda (foto Martin Ráboň) asi 3 km od rozhledny na Suchém vrchu nedaleko Jablonného nad Orlicí. Tvrz je dostupná pouze pro pěší nebo cyklisty, přičemž výchozí cesty vedou kromě Suchého vrchu ještě z obcí Těchonín a Mladkov. Tvrz se skládá z pěti objektů, přičemž hlavní ofenzivní činnost měla provádět neosazená dělostřelecká věž K-S 22 Horymír, jež by zesilovala obrannou linii samostatných pěchotních srubů a dělostřeleckých tvrzí Hůrka a Adam. Vstup zajišťoval vchodový objekt K-S 22a Krok. Jejich ochranu zabezpečovaly pěchotní sruby K-S 21, K-S 24 a K-S 23, z nichž poslední měl sloužit jako dělostřelecká pozorovatelna. Ačkoliv tvrz byla ze stavebního hlediska dokončena, absence hlavní výzbroje a vnitřního vybavení způsobily, že vzhledem k vynaloženým prostředkům byl v roce 1938 vojenský význam tvrze téměř zanedbatelný. Přesto ji mělo v září 1938 bránit 119 mužů V. praporu Hraničářského pluku 6. Počátkem října 1938 obsadili tvrz Němci a provedli na ní řadu zkoušek. Okolí objektů je poseto desítkami kráterů, přičemž nejvíc zdevastovaným objektem se stal vchodový objekt K-S 22 a pěchotní srub K-S 24, který byl výbuchem odtržen od šachty do podzemí. Došlo také k vytrhání a zčásti k odvozu pancéřových zvonů a kopulí, čímž byly objekty ještě více zdevastovány. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století se uvažovalo o reaktivaci a tvrz byla vyčištěna. Dokonce byla odstřelena poškozená část vchodového objektu K-S 22a a srub byl znovu vybetonován, avšak práce se nepodařilo dokončit. Na rozdíl od sousedních tvrzí Hůrka a Adam, u kterých se v 50. letech podařilo realizovat přestavbu na vojenské sklady, však obdobné práce na tvrzi Bouda byly údajně pro nevhodné podmínky podloží zastaveny. Díky obětavé práci nadšenců dnes může široká veřejnost zhlédnout téměř celou tvrz. Symbolem tohoto muzea je zejména vchodový objekt K-S 22a. V jeho vjezdové části je umístěna rozsáhlá expozice, která se týká jak tvrze samotné, tak i československé armády. V podzemí si návštěvník může prohlédnout vybavení strojovny, které zde imitují poválečné agregáty. V kasárenských sálech je dominantní především poválečný 85mm pevnostní kanon vz. 44/59 z jižní Moravy. Jako určitou kuriozitu lze uvést fakt, že v zimě je tvrz vyhlášeným zimovištěm netopýrů. Provozovatel: Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s., Glinkova 9, Brno, 623 00. E-mail: tvrz@boudamuseum.com, www.boudamuseum.com, otevřeno: IX. a X. o víkendech, V.-VIII. denně. Garantované vstupy vždy v 11, 13 a 15 h. DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ STACHELBERG Nad obci Babí mezi Žacléřem a Trutnovem se nacházejí pozůstatky plánované největší čs. dělostřelecké tvrze Stachelberg. Pro její výstavbu se dokonce musely spojit dvě renomované stavební firmy Konstruktiva a Ing. Zdenko Kruliš. Ačkoliv stavba začala 16. 10. 1937, do konce září 1938 se z jedenácti tvrzových objektů a samostatné dělostřelecké pozorovatelny podařilo vybetonovat pouze pěchotní srub T-S 73, vyrubat a částečně vy- Jediný postavený objekt tvrze Stachelberg pěchotní srub T-S 73 a objekt lehkého opevnění vz. 37 (foto Martin Dubánek) (46) âervenec 2008
(MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938) tvrze zpřístupněna veřejnosti. Ve srubu T-S 73 se nacházejí repliky některých součástí původního vybavení a v obou patrech si lze prohlédnout vojensko-historickou expozici. Dominantní je především obrovský plastický model tvrze včetně jejího překážkového systému. Prioritou provozovatelů je však ukázka rozestavěného podzemního systému v různé fázi výstavby. Z tohoto hlediska je zajímavá i prohlídka výkopů a základových skořápek nepostavených pěchotních srubů T-S 74 a T-S 72, které se v září 1938 nacházely těsně před betonáží. Provozovatel: Občanské sdružení Stachelberg, www.stachelberg.cz, otevřeno: V.-IX. So-Ne, Sv, VII.-VIII. denně mimo Po, vždy 9.30-12.30 a 13-17 h, tel. 723 261 390 (Pavel Holzknecht), e-mail: holzknecht@bunkry.cz. Ukázka výdřevy vyrubaných podzemních prostor dělostřelecké tvrze Stachelberg (foto Vladimír Hladík) betonovat některé podzemní prostory. V případě dokončení měla mít tvrz s plánovanou osádkou 1200 mužů hrozivou palebnou sílu deseti 10cm houfnic vz. 38 a čtyř 12cm minometů v šesti dělostřeleckých objektech, přičemž čtyři pěchotní sruby, vchodový objekt a pozorovatelna by dále disponovaly osmi protitankovými kanony a desítkami těžkých a lehkých kulometů. V době výstavby tvrze obranný úsek nouzově vytvářely alespoň pevnůstky lehkého opevnění vz. 37, které měly po jejím dokončení zahušťovat palby. Dnes jsou včetně ukázky zákopového systému součástí expozice. Po evakuaci staveniště v září 1938 bylo nedokončené podzemí téměř okamžitě zaplaveno vodou a poté znehodnoceno několika závaly. Nevyužitelné podzemí bylo v době socialistického hospodaření využito jako černá skládka toxického odpadu. V roce 1990 byly díky činnosti nadšenců toxické látky z pěchotního srubu T-S 73 a z podzemí tvrze odvezeny a od roku 1993 byla díky činnosti družstva Fortis část DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ SKUTINA Rozestavěná dělostřelecká tvrz Skutina mezi Sedloňovem a Novým Hrádkem měla být tvořena dvěma pěchotnímu sruby, dělostřeleckým srubem pro tři 10cm houfnice, dělostřeleckou otočnou a výsuvnou věží, objektem s minometnou věží a vchodovým objektem. Avšak stavební firmě Dr. Ing. Karel Skorkovský z Prahy se podařilo do září 1938 realizovat pouze pěchotní sruby N-S 48 U stodol a N-S 49 Pod lesem, které tvořily čelo tvrze. Podzemí chodbu, která je měla spojovat, se již nepodařilo prorazit. V září 1938 byla v objektu prozatímní posádka příslušníků 4. roty Hraničářského pluku 18, ale význam tvrze, stejně jako rozestavěného okolního podúseku těžkého opevnění 7./V. Sedloňov byl minimální. Po přerušení stavebních prací zatopila podzemní prostory a schodišťové šachty voda. Po válce se pro nedokončenou a německými zkouškami poničenou tvrz nenašlo využití a zdálo se, že bude chátrat navěky. Od roku 1999 však začaly záchranné práce, které se soustředily na jednostranný pěchotní srub N-S 48. Posléze byla odčerpána voda z podzemí a srub byl spolu se schodišťovou šachtou a krátkým úsekem spojovací chodby ke srubu N-S 49 zpřístupněn v roce 2001. Ačkoliv nikdy neměl osazeny pancéřové zvony, provozovatel si pořídil zdařilé kovové repliky Nedokončený pěchotní srub N-S 48 U stodol tvrze Skutina (foto Jan Šubrt) âervenec 2008 (47)
(MONOGRAFIE ST ELECKÉ REVUE) Centrum areálu Darkovičky v pěchotním srubu MO-S 19 Alej (foto Jiří Tocauer) pozorovacího zvonu a pěchotního zvonu pro těžký kulomet. Interiér objektu je již z větší části vybaven replikami vnitřního vybavení a částí originální výzbroje. V okolí se nacházejí i rekonstruované objekty LO, ukázky překážkového systému a provozovatel provádí v okolí objektu poněkud kontroverzní projížďky v demilitarizovaném obrněném vozidle BVP-1. Provozovatel: Klub přátel tvrze Skutina, otevřeno: V.-X. So-Ne 10-16 h, tel. 603 521 468 (Josef Balcar). AREÁL DARKOVIČKY Na rozdíl od všech zpřístupněných dělostřeleckých tvrzí lze z hlediska rozsahu tohoto příspěvku jmenovat pouze nejvýznamnější nebo nejzajímavější muzea v samostatných pěchotních srubech. Proto je možno například vynechat i úsek těžkého opevnění ve Starém Městě pod Sněžníkem, kde sice vznikla naučná stezka, ale jednotlivá muzea jsou teprve na začátku svých aktivit. I v jiných stavebních úsecích se jednotlivé subjekty liší délkou své existence, tedy zpravidla úrovní rekonstrukce objektů, a tím i kvalitou expozic, ale snad všechny mají podobný cíl zrekonstruovat objekt do ideálního stavu vybavenosti objektu. V rámci úseku Moravská Ostrava má nejdelší tradici areál Darkovičky mezi obcemi Darkovice a Darkovičky nedaleko od Hlučína. Jeho srdcem je pěchotní srub MO-S 19 Alej, jednostranný pěchotní srub MO-S 18 Obora, jediný postavený objekt dělostřelecké tvrze Orel - pěchotní srub MO-S 20 a vložený objekt lehkého opevnění vz. 37 A-140Z. Muzeum vzniklo již v osmdesátých letech 20. století pod záminkou výročí ostravské operace. V první polovině 90. let představovalo muzeum špičku obdobných aktivit na území ČR. Především lze obdivovat zrekonstruovanou levou střeleckou místnost ve srubu MO-S 19 (protitankový kanon L1, dvojče těžkých kulometů, lehký kulomet vz. 26), vybavené zvony a kopule pro dvojče těžkých kulometů, stěnové periskopy a další součásti původního vybavení. Nepříliš často přístupný objekt MO-S 18 skrývá torzo sovětského 45mm pevnostního kanonu DOT-4, což byla obdoba čs. zbraně L1. Konečně poničený srub MO-S 20 reprezentuje německé přípravy k obraně v roce 1945. Součástí skanzenu je částečně obnovený překážkový systém (je možné spatřit i poválečné jehlany) a zejména sovětskou tankovou techniku, která zde připomíná ostravskou operaci. Ta sem byla přesunuta ze zrušeného památníku pěchotního srubu OP-S 6 v obci Štítina. Provozovatel: Slezské zemské muzeum, otevřeno: IV.-X. Čt-Pá 9-15.30, So-Ne 11-17 h, VII.-VIII. Út-Pá 9-17, So-Ne 11-17 h, XI.-III. pouze pro předem ohlášené návštěvy, tel. 595 051 110 (Slezské zemské muzeum Opava). PĚCHOTNÍ SRUB MO-S 5 NA TRATI V náspu dnes již zrušené železniční trati vedoucí z Bohumína do Polska nedaleko bývalého hraničního přechodu Bohumín/Chalupky se nachází unikátní pěchotní srub MO-S 5 Na trati, který byl postaven v rámci vůbec prvního stavebního úseku čs. opevnění, jenž se od jiných úseků značně odlišoval svým stavebním provedením a odlišnou výzbrojí. Pěchotní srub MO-S 5 se navíc skládá ze dvou jednostranných dvoupatrových srubů, které jsou spolu propojeny spojovací chodbou pod železničním náspem. Vstup do objektu je řešen v pravé polovině srubu. Levá část je vybavena pouze nouzovým východem ze spodního patra do diamantového příkopu. Obdobně jako u dalších srubů tohoto úseku se objekt vyznačuje kombinací tří střílen do hlavního směru. V první se nacházel 4cm kanon vz. 36 (avšak v sólo provedení Q bez těžkého kulometu vz. 35). Příčka v kasematě ho oddělovala od sólo těžkého kulometu vz. 35 (zbraň D v lafetě DZ-2). Do poněkud odsazené další střelecké místnosti byl instalován poslední těžký kulomet vz. 35. Toto původní československé řešení, které mělo umožnit palbu na více cílů současně, bylo v dalších úsecích TO zavrženo z důvodu značné velikosti objektů. Kulometné lafety měly být v roce 1938 adaptovány pro uchycení standardních těžkých kulometů vz. 37. Lehké kulomety vz. 26 ve střílnách pod betonem byly umístěny v málo rozšířených lafetách DZ-1. Objekty jsou nesprávně označovány jako kopie objektů francouzského typu z Maginotovy linie, neboť se na jejich projektování podíleli francouzští ženijní odborníci. Avšak francouzský styl mohou vzdáleně připomínat snad jen velké diamantové příkopy vzniklé odskokem kulometné kasematy. Srub byl postaven v odolnosti III. a jeho osádka měla čítat 43 mužů. Objekty se ocitly v polském záboru a výkresová dokumentace objektu se dokonce zachovala ve Vojenském ústředním archivu ve Varšavě. Po vypuknutí druhé světové války byl trhacími pracemi objekt poškozen, přesto se v něm zachovala velká část vzduchotechniky a dalších unikátních zařízení, neboť úsek v roce 1938 patřil k nejdokončenějším. (48) âervenec 2008
(MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938) Rekonstrukce srubů začala na podzim 1999 odčerpáváním vody, se kterou musí provozovatelé neustále zápasit. Rekonstrukční práce jsou ve srovnání s jinými lokalitami spíše na začátku, přesto si objekt zaslouží návštěvu. Otevřeno: IV.-X. So-Ne 13-18 h, tel. 596 012 506, 604 148 470 (Pavel Bílek). AREÁL MILOSTOVICE Na Opavsku je dominantní areál Milostovice, jehož součástí je v současnosti pěchotní srub OP-S 25 Trigonometr a objekt lehkého opevnění vz. 37 A-160, které se nacházejí na okraji obce Pěchotní srub OP-S 25 Trigonometr u Milostovic (foto Jiří Ondera) Milostovice, 5 km západně od Opavy. Původním záměrem je však představit úsek linie tří fotogenických pěchotních srubů a 3 lehkých objektů v rovinatém terénu. Všechny objekty jsou mimořádně dobře zachovalé s osazenými původními pancéřovými zvony, respektive se zvony z úseku Moravská Ostrava, které v rámci cvičného polygonu osadili za druhé světové války Němci. Interiér pěchotního srubu OP-S 25 je již vybaven množstvím originálních prvků (lze vidět dvojče těžkých kulometů v lafetě DZ-4, unikátní příslušenství 4cm kanonu vz. 36, podlážky zvonů, stěnový periskop) nebo jejich replikami (vstupní dveře, umývárna, zařízení filtrovny) a v rámci rozsáhlých expozic lze spatřit součásti výstroje vojáků, dobové fotografie a modely. Jednou ročně je pořádána vojensko-historická akce, která se již stává tradicí. Provozovatel: Klub vojenské historie Opava. Otevřeno celoročně každou neděli 14-18 h. Organizované skupiny možno dohodnout na tel. 603 733 737, www.opevneni-milostovice.com. TĚŽKÉ OPEVNĚNÍ NA KRÁLICKU Tzv. Králická pevnostní oblast neboli KPO (jedná se pouze o pracovní název), zahrnuje prostor mezi vrchem Maliník a Zemskou bránou. Z historického hlediska je daná působností Ženijního skupinového velitelství III v Králíkách v letech 1935-1938. Tato oblast představovala ve třicátých letech 20. století nejsilněji opevněné území Československa a jeden z nejsilněji opevněných úseků hranic v Evropě. Vojenské muzeum Králíky (VMK) společně s pěchotním srubem K-S 14 Cihelna (v nedaleké Prostřední Lipce) se považuje za centrum tohoto pásma čs. opevnění. V bezprostřední blízkosti muzea se proto nachází velké množství zachovalých pevnostních staveb různého typu, které velmi sugestivně zapůsobí na každého návštěvníka regionu. KPO by měla zastřešovat jednotlivé subjekty, což se v podstatě neděje, a jednotlivá muzea vystupují nezávisle. Jediným hmatatelným výsledkem jsou společné víkendy, které jsou více či méně jednotlivými subjekty dodržovány. Prostor u pěchotního srubu K-S 14 Cihelna zahrnující i několik přístupných objektů LO vz. 37 je pak každoročním dějištěm vojensko-historické ukázky Cihelna. Letošní ročník je naplánován v termínu od 23. do 24. 8. a společné víkendy 26.-27. 7, 23.-24. 8., 27.-28. 9. a 25.-26. 10. 2008. PĚCHOTNÍ SRUB K-S 5 U POTOKA Pěchotní srub K-S 5 U Potoka se nachází na úbočí Králického Sněžníku, 4 km severovýchodně od města Králíky v katastru obce Dolní Morava asi 800 m od komunikace. Současný stav muzea a zejména odbornost rekonstrukčních prací prováděných od roku 1994 a množství původních exponátů nebo replik ho prozatím staví do pozice nejlepšího muzea opevnění na Králicku. K tomuto faktu přispívá i komplexnost expozic zaměřených především na ukázku souvislé linie opevnění v masivu Králického Pěchotní srub K-S 5 U potoka v Dolní Moravě (foto Radek Hrabčák) âervenec 2008 (49)
(MONOGRAFIE ST ELECKÉ REVUE) na Králicku. Návštěvu však lze prozatím doporučit spíš k dalekému výhledu po okolí. Pěchotní srub K-S 32 Ovčárna u obce Lichkov je z hlediska expozic unikátní především instalací trenažéru tanku T-72, prezentací modelů obrněné techniky a bezmotorového létání. Čtenáře Střelecké revue by mohl zaujmout i lehký kulomet Bren v ráži 8 mm Mannlicher exportovaný do Bulharska. Značný vzrůst úrovně expozic zaznamenal i pěchotní srub K-S 37 Rozhledna v prudkém kopci nad Mladkovem, který je znám například z natáčení filmu Neporažení, a přístupné jsou rovněž pěchotní sruby K-S 38 U křížku a K-S 46 V zátiší, z nichž především první je na počátku rekonstrukce. Informace o aktuálních provozních dobách a kontaktech lze bez větších problémů najít na internetu. Replika vchodové střílny DZ-4 pěchotního srubu K-S 5 U potoka. Kulometná pistole vz. 38 se již do výzbroje nedostala. (foto Radek Hrabčák) Sněžníku a okolí Králík. Objekt má již rekonstruovány dva ze tří pancéřových zvonů, přičemž jeden z nich je vybaven vnitřním vybavením. Rekonstrukce interiéru již v podstatě připomíná stav před kapitulací v roce 1938. Kromě místnosti velitele objektu a telefonisty se jedná o ubikace, strojovnu a značnou část vzduchotechniky horního patra. Zprovozněna je umývárna, přičemž vodu z 28 m hluboké studny dodává originální čerpadlo Buldog firmy Kunz. Chloubou muzea se od roku 2006 stala levá střelecká místnost s obnovenou vzduchotechniku a zejména kolekcí původní výzbroje. Největším lákadlem je 4cm kanon vz. 36, který se po několikaletému úsilí podařilo získat z Muzea německé okupace na ostrově Guernsey (Normanské ostrovy). Muzeum se dále pyšní i precizní maketou kulometné pistole vz. 38. Návštěvníci mohou spatřit rozsáhlou sbírku modelů objektů na Králicku a plastickou mapu, další expozice jsou věnovány vývoji opevnění, evropským fortifikacím a čs. poválečnému opevnění. V okolí se nachází naučná stezka. Provozovatel: www.sweb.cz/k5/, otevřeno: V.-X., So 9-16, VII.-VIII So 9-18, Ne 9-16 h, tel. 777 027 004, 737 139 556. DALŠÍ PŘÍSTUPNÉ PĚCHOTNÍ SRUBY KPO V rámci KPO jsou přístupné i další objekty těžkého opevnění např. v pěchotním srubu K-S 8 U nádraží v Červeném Potoce. Zde se nachází maketa zbraně L1 a dále expozice věnovaná německé podzemní továrně v dolu Richard a koncentračnímu táboru v Litoměřicích, bojům na Dukle, rozsáhlá sbírka munice a prostor věnovaný individuální protichemické ochraně jednotlivce. Z dělostřelecké tvrze Hůrka je prozatím přístupná samostatná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b Utržený na kótě Veselka, která má zachovalý jediný pancéřový (pozorovací) zvon Je obdivuhodné, jak se provozovatelům muzea v objektu K-S 32 Na růžku podařilo instalovat v dolním patře trenažér tanku T-72 (foto Radek Hrabčák) ÚSEK ROKYTNICE Objekty v úseku Rokytnice se nacházejí převážně v hustých žambereckých lesích a na hřebenech Orlických hor, což v podstatě vylučuje vznik muzeí. Jedno z nich z tohoto důvodu také zaniklo (R-S 90/I Pravý pod Komářím vrchem). Nelze si však odpustit jízlivou poznámku, že zatímco se bývalý provozovatel o oplocenku důsledně staral, osm let po jeho vyhnání kompetentními úřady připomíná současný stav lesa spíš Černobyl. Pěchotní srub arabské odolnosti R-S 87 Průsek na hřebeni Orlických hor (foto Martin Dubánek) Kromě tvrze Hanička tak za jediné regulérní muzeum lze považovat pěchotní srub R-S 87 Průsek postavený v 2. arabské odolnosti na hřebeni Orlických hor na Jiráskově turistické stezce mezi Anenským a Komářím vrchem. Objekt neoplývá právě velkými rozměry, přesto se jedná ve své kategorii o jeden z největších srubů, který se navíc vyznačuje silnou výzbrojí zastoupenou jak protitankovým kanonem, tak i 9cm pevnostním minometem vz. 38. Právě na minomet se zaměřuje značná část expozic a do budoucna se návštěvníci mohou těšit na jeho repliku. Příznivce ručních palných zraní jistě potěší kolekce německých zbraní z druhé světové války a také z Venezuely získaný čs. těžký kulomet vz. 37. Intenzivní rekonstrukční práce probíhají také v pěchotním srubu R-72 Nízká Na panském poli a velice fotogenický je i pěchotní srub R-S 74 Na holém, který slouží jako klubovna KVH Praha. Provozovatelem R-S 87 je KVO Hradec Králové, otevřeno: nepravidelně o víkendech 10-16 h, tel. 495 263 409 (Josef Grygera). N-S 82 BŘEZINKA Snad nejlepším pevnostním muzeem v republice je téměř kompletně zrekonstruovaný pěchotní srub N-S 82 Březinka, kterému již k dokonalosti chybí opravdu málo. Stal se doslova výkladní skříní čs. opevnění z let 1935-1938 a určitým měřítkem mezi ostatními muzei. Nachází se v prudkém svahu nad Náchodem - Bělovsí a jeho prohlídku lze spojit se sousedním objektem N-S 81 Lom nebo dělostřeleckou tvrzí Dobrošov. Sklon terénu (50) âervenec 2008
(MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938) N-S 82 Březinka v době konání vojensko-historické ukázky cvičení čs. armády ve spolupráci s VHÚ (foto Martin Dubánek) donutil projektanty k rozčlenění objektu do několika stupňů a výborné fotogeničnosti napomáhá pestrá kamufláž různobarevných skvrn typická pro Náchodsko. Velmi poničený objekt byl rekonstruován již od roku 1989. Postupně se dařilo obnovit vytržené zvony a střílny zbraní uzavírající bývalý hraniční přechod v Náchodě. Unikátní je především originální pevnostní filtrovna firmy CHEMA a kompletní 4cm kanon vz. 36 získaný z Norska (z německého Atlantického valu), který byl v roce 1938 instalován přímo v objektu. Navíc se zbraň nachází na základě udělené výjimky jako střelbyschopná. Nutno Pravá střelecká místnost srubu N-S 82 vyzbrojená samostatnými těžkými kulomety vz. 37 a lehkým kulometem vz. 26. Uprostřed se nachází stojan s periskopickým dalekohledem 4x vz. 38 do pancéřového zvonu. (foto Aleš Horák) dodat, že součásti závěru jsou uloženy na Policii ČR v Náchodě. Nedostatek výstavní plochy pak donutil k přenesení dalších expozic zbraní, součástí výstroje a vybavení objektů, jako také plány a fotografie objektů na Náchodsku a Trutnovsku do sousedního objektu N-S 81 Lom. Trojrozměrné exponáty doplňuje videoprogram. Provozovatel: KVH Náchod, otevřeno každou sobotu, během prázdnin i ve všední dny, 10-19 h, tel. 603 776 961 (Petr Charvát), mimo návštěvní dny 491 427 855 (Aleš Horák). TĚŽKÉ OPEVNĚNÍ NA TRUTNOVSKU V trutnovském úseku opevnění v poslední době rostou muzea doslova jako houby po dešti. Avšak kromě dělostřelecké tvrze Část expozice delaborované munice v objektu T-S 26 nedaleko Odolova na Trutnovsku (foto David Beneš) âervenec 2008 (51)
(MONOGRAFIE ST ELECKÉ REVUE) Pohled na atypický objekt LO vz. 37 v obci Sazená nedaleko Velvar, nyní muzeum opevnění (foto Aleš Crha) Stachelberg dosáhl zatím největší úrovně pouze pěchotní srub T-S 26 nedaleko Odolova. Určitou tradici mají ještě muzea v pěchotních srubech T-S 63, T-S 20 u Chlívců a T-S 5 U křížku nedaleko Hronova. Pěchotní srub T-S 26 byl v září 1938 těsně po betonáži, ale provozovatelé jej vybavili zdařilými replikami pancéřových zvonů. V objektu je expozice věnovaná konci 30. let se zaměřením na výstavbu pevnostního systému na Trutnovsku a dále prezentace delaborované dělostřelecké a pěchotní munice a historických zbraní. Období mobilizace pak připomínají především místnosti velitele, rekonstruovaná umývárna, strojovna a také vitríny s dobovou výzbrojí a výstrojí. Nechybí ani připomenutí čs. legií ve Francii, v Rusku a Itálii. Otevírací doba: IV.-X. poslední víkend v měsíci, VII. a VIII. každý víkend vždy 9.30-17.30, kontakt: www.t-s26.cz, benes@bunkry.cz, tel. 607 946 032 (David Beneš), 499 888 454 (František Hlavica). AREÁL OPEVNĚNÍ ŠATOV Na jižní Moravě je v současnosti přístupný pěchotní srub MJ-S 3 Zahrada u Šatova. Vzhledem k faktu, že objekt byl v období po druhé světové válce reaktivován a udržován armádou až do roku 1999, nachází se v bezvadném stavu. Na druhou stranu se nevyhnul některým stavebním úpravám a na rozdíl od objektů na severní hranici má jednodušší vnitřní vybavení. V objektu jsou osazeny poválečné 85mm pevnostní kanony vz. 44/59, které vznikly jako úprava kanonu ZIS-S 53 z tanku T-34/85. Demontované zbraně se do objektu vrátily v roce 2003. Objekt má také poválečnou filtroventilační soustavu. Je až s podivem, že až do konce využívání se nepodařilo objekt přezbrojit na moderní pěchotní zbraně a armáda byla nucena využívat původní těžké kulomety vz. 37 a lehké kulomety vz. 26 v dobové lafetaci (byť z části vyrobené po válce). V okolí se nacházejí rekonstruované objekty lehkého opevnění. Kontakt a adresa správce: Jiří Špinar - SPČO, o. p. s., tel. 602 265 150, jirispin@volny.cz, otevřeno: IV.-VI. a IX.-X. So, Ne, Sv 9-17, VII.-VIII. denně mimo Po 9-12 a 13-17 h. ATYPICKÝ LO VZ. 37 A1/24A/Z1 VÁHA V SAZENÉ Aktivity bunkrologických nadšenců se nezaměřují samozřejmě pouze na těžké opevnění, ale v rámci ČR vznikla i řada muzeí lehkého opevnění vz. 37 a v menší míře i vz. 36. Rekonstrukce lehkého objektu je ve srovnání s těžkým opevněním nesrovnatelně jednodušší a sehnání speciálního vnitřního vybavení je v tomto případě relativně snadné, neboť se dochovalo ve stovkách opuštěných pevnůstek na jižní a západní hranici. Muzea LO se také liší svojí kvalitou a precizností rekonstrukce, každoročně jich několik zanikne a vznikne. Dále uvedené objekty patří mezi nejlépe zrenovované, avšak rozhodně nejsou jediné. Nejnovější a zároveň nejunikátnější muzeum lehkého opevnění představuje atypický objekt zabudovaný do obecní váhy v obci Sazená nedaleko Velvar na pražské čáře, kde se vyskytují i další unikátní objekty, například v náspu silnice u Dolního Bezděkova. Díky svému umístění uprostřed obce unikl i tento řopík vlně ničení objektů, která zde proběhla v letech 1939-1940, ale Němci jej znehodnotili kompletním zabetonováním interiéru a odstřelem kulometných střílen. Řopík prošel od února 2007 náročnou rekonstrukcí, která spočívala nejen v odstranění zabetonování, ale i opravě střešní krytiny a fasády celého objektu. Interiér i exteriér Váhy byl zrekonstruován velmi citlivě a s maximální věrností, dokonce se podařilo dovařit zpět odstřelené části střílen. Při rekonstrukci se podle dochovaných stop zjistilo, že v září 1938 byl objekt nouzově vybaven (nepodařilo se dodat speciální výbavu) a ve stejném duchu je obnoven i interiér v současné době. Návštěvník tak má jedinečnou možnost pouze v tomto objektu vidět například improvizované uchycení zbraní a periskopů. (52) âervenec 2008
(MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938) Provozovatel: Aleš Crha, Bryksova 774/43, Praha 9 - Černý Most II., tel. 737 341 932, email: Ales.opevneni@seznam.cz. Otevřeno nepravidelně nebo po dohodě s majitelem. Více informací na: www.ropiksazena.cz. MUZEUM OPEVNĚNÍ U VÁCLAVA, ROUDNICE NAD LABEM Obranné postavení nacházející se na řece Ohři bylo v prostoru východně od Loun zničeno v roce 1939, neboť se nacházelo na území protektorátu. Likvidaci uniklo mimo jiné i několik pevnůstek vz. 37 v okolí Roudnice nad Labem, z nichž jedna byla kompletně restaurována a uvedena do původního stavu z let 1938-1939. Těžký kulomet vz. 24 Schwarzlose uchycený v univerzální lafetě vz. 37 v muzeu LO v Roudnici nad Labem (foto Martin Rajnyš) Řopík C-10/16/A-160 prošel náročnou rekonstrukcí, když bylo především nutno odstranit zabetonování celého interiéru. V objektu je možno zhlédnout ideovou kompletní výbavu a výzbroj osazenou přesně dle původních plánů z let 1937-1939. Díky preciznosti a věrnosti rekonstrukce patří tento řopík mezi nejlepší v republice. Kontakt a adresa správce: Martin Rajnyš, Dohnalova 664, Štětí 411 08, tel. 737 350 707, e-mail: martin.rajnys@seznam.cz. Otevřeno nepravidelně, zpravidla o státních svátcích nebo po dohodě s majitelem. Více informací: www.ropiky.net, www.ropiksazena.cz. MUZEUM OPEVNĚNÍ KLADRUBY Kladruby u Stříbra v okrese Tachov jsou známy veřejnosti především unikátním klášterem, v jeho těsné blízkosti však probíhala i obranná linie plzeňské čáry a nadšencům se zde podařilo rekonstruovat dva objekty lehkého opevnění vz. 37. Zdejší opevnění bylo vybudováno v létě 1938 v rámci stavebního úseku 172 a mobilizace v září 1938 jej zastihla nedokončené. Řopíky byly dokončeny až při poválečné reaktivaci v letech 1949-1953. Objekt č. 43/B2-90 stojící nad komunikací Kladruby-Ostrov u Stříbra je zajímavý především kamennou podpěrnou zdí zabraňující sesutí terénu a záhozu na silnici. Ta byla součástí poválečných úprav, pravděpodobně byl objekt maskován i jako civilní budova (dochováno na nedalekém objektu č. 41/A-140). Uvnitř je pevnůstka č. 43 vybavena podle ideových představ z let 1938 1939 včetně zbraní. Druhým expozičním objektem je č. 42/B2-80, který je uveden do podoby z poloviny 60. let, kdy bylo opevnění na hranici se SRN a Rakouskem přezbrojováno na nové zbraně a dodatečně opatřováno Interiér expozičního objektu muzea opevnění v Kladrubech v univerzální lafetě vz. 38 je uchycen TK vz. 37 (foto Jan Vavruška) âervenec 2008 (53)
(MONOGRAFIE ST ELECKÉ REVUE) Pohled na pravou stranu jednoho z expozičních objektů Pevnostního areálu Slavonice (foto Jan Lakosil) tzv. protiatomovými úpravami, které chránily vchod proti tlakové vlně po jaderném výbuchu. Kontakt a adresa správce: Petr Petr, tel. 777 299 649, e-mail: petrpetrzpetrovic@atlas.cz. Otevřeno je vždy v červenci a srpnu každou sobotu a neděli od 9 do 16 h. PEVNOSTNÍ AREÁL SLAVONICE Nejrozsáhlejší areál objektů lehkého opevnění najdete 2 km západně od Slavonic ležících v těsné blízkosti rakouských hranic na Jindřichohradecku. Zdejší opevnění bylo vybudováno v letech 1937-1938 v rámci stavebních úseků 1 Slavonice a 9 Jemnice II. Bez větších poškození přežilo německou okupaci a vyhnuly se mu i výraznější poválečné úpravy. Areál se nalézá v borovém lese s dochovanými původními střeleckými a pozorovacími průseky, kde je tedy možno zhlédnout, jak byla řešena obranná linie procházející lesními úseky. Součástí areálu je sedm objektů vz. 37 obnovených včetně výstroje a výzbroje do podoby z roku 1938 či poválečné reaktivace. Návštěvníky zaujme jistě i 200 m protipěchotních a protitankových překážek, které tvořily nedílnou součást systému opevnění. V areálu se každoročně koná bojová ukázka s názvem Přepadení řopíků, připomínající události ze září 1938. Provozovatel: Nataša a Jiří Duchoňovi, tel. 606 124 829 nebo 774 640 750, e-mail: slavonicebunkry@seznam.cz. Otevřeno podle domluvy s provozovatelem a zpravidla během prázdnin a státních svátků. Více informací na: www.ropiky.net, www.armyfort.com. PEVNOSTNÍ MUZEUM VRANOV V systému obrany jižní Moravy hrála důležitou roli Vranovská přehrada dokončená v polovině 30. let minulého století na řece Dyji, o kterou byla opřena obrana mezi Vranovem a Břeclaví. Proto byla v roce 1937 pro ochranu hráze vybudována linie opevnění (úsek 5 Vranov), jejíž součástí je Pevnostní muzeum Vranov nalézající se nedaleko vranovského zámku. Pro návštěvníky jsou zpřístupněny dva lehké objekty vz. 37, z nichž jednostřílnový řopík č. 1238/E je upraven do podoby z roku 1938 a pevnůstka č. 1237/B1-80 do stavu poválečné reaktivace typické pro 60. léta minulého století. Součástí areálu je naučná stezka vedoucí kolem odstřeleného objektu LO vz. 37 C. Za zhlédnutí stojí i nedaleký dvoupatrový zeslabený řopík č.1242/a-160, který je svojí atypičností raritou v čs. pevnostním systému. Provozovatel: Martin Černý, tel. 603 921 945, e-mail: muzeum-vranov@centrum.cz. Více informací na www.sweb.cz/ (54) âervenec 2008
(MUZEA âeskoslovenského OPEVNùNÍ Z LET 1935-1938) přičemž druhý z nich je navíc zajímavý tím, že se jedná o jeden ze dvou lomených objektů na jižní Moravě. Do stavu poválečné reaktivace je uveden objekt 13/A-140. Poslední dva jmenované objekty jsou pro veřejnost zpřístupňovány pouze příležitostně, zpravidla o významných státních svátcích. V areálu je každoročně pořádána malá bojová ukázka. Provozovatel: Klub vojenské historie Břeclav, tel. 603 167 043, 608 406 203, e-mail: kvh.bv@seznam.cz. Více informací na: www.kvh-bv.wz.cz. Otevřeno od 1. května do 30. září pravidelně každou sobotu, neděli a svátky od 10 do 17 h. Lehký kulomet vz. 26 uchycený v univerzální lafetě vz. 37 v Pevnostním muzeu Vranov (foto Jan Lakosil) muzeum-vranov. Otevřeno dle předchozí dohody s provozovatelem, zpravidla o víkendech od května do září a celodenně v době letních prázdnin. MUZEUM V PŘÍRODĚ BŘECLAV-POHANSKO Zajímavý areál opevnění vznikl i v prostoru obory Soutok nedaleko loveckého zámečku Pohansko, který je součástí známého Lednicko-Valtického areálu. Místním nadšencům se zde podařilo zrekonstruovat tři lehké objekty vz. 37 vybudované v roce 1937 v rámci stavebního úseku 8 Břeclav. Řopíky č. 16/A-120 a 15/A-140 jsou uvedeny do stavu z konce 30. let, PÁR UŽITEČNÝCH RAD NA ZÁVĚR Obecné pokyny a upozornění pro návštěvníky lze shrnout do čtyř vět. V přístupných dělostřeleckých tvrzích a v pěchotních srubech je poměrně velká zima, a to i v létě. Proto doporučujeme teplejší oděv a vzhledem ke kondenzaci vlhkosti a také terénu v okolí objektů i dobrou obuv. Zajisté se vyplatí přibalit si i kapesní svítilnu. Provozovatelé pak žádají návštěvníky zejména o respektování pokynů průvodců a dodržování vyznačených přístupových cest. A co říci závěrem? Sluší se poděkovat provozovatelům muzeí a kamarádům za urychlené zaslání aktuálních fotografií a části podkladů. Musíme upozornit, že ačkoli byly otevírací doby a kontakty uvedeny zpravidla přímo ve spolupráci s jednotlivými muzei, mohou se v průběhu sezony mírně lišit. Nezbývá než popřát případným návštěvníkům mnoho úžasných zážitků při jejich poznávacích cestách za nedávnou českou minulostí. Součástí Pevnostního areálu Slavonice jsou i stovky metrů původních protipěchotních a protitankových překážek (foto Jan Lakosil) âervenec 2008 (55)