Tomáš, Oliver, Sergej, uniformovaní slovenští policisté (kompars) Tomáš, Sergej a Oliver stojí u starého odstaveného vagónu, jeden z policistů jim ukazuje zmačkaný spací pytel a batoh s několika věcmi. Tomáš se rozhlédne a zhodnotí situaci. Ostatní policisté přikývnou, je třeba se na Studničku připravit. SLOVENSKÝ POLICISTA: Našli sme iba toto. TOMÁŠ: Vrátí se, má tu věci.
Tomáš, Oliver, Sergej, uniformovaní slovenští policisté (kompars) Vidíme, že na místo přijela i zásahová policejní jednotka a její muži se připravují na zásah, ohlížejí terén a chystají i několik pastí, aby jim Studnička nemohl utéct. V uličce mezi vagóny natahují na zem lanko, které napnou a zvednou, pokud poběží okolo. Na jiném místě za stejným účelem instalují síť. Tomáš hodnotí situaci. Oliver kývne, ale naznačí, jak se na to dá snadno vyzrát. Dřepne si a ukáže pod vagóny mezi kola. Vidíme zřetelně nohy chystajících se policistů. Při tomhle pohledu se ani mezi vagóny neschováte. Tomáš se také shýbne, vidí a dá najevo, že rozumí. Jeden z policistů obhlíží prázdný vagón s otevřenou korbou, takzvané účko. Kývne na kolegu, ten mu podá dvě tři dlouhá prkna či fošny. Opře je o horní hranu korby (nebo přes roh), vznikne tak přirozený chodník pro někoho, kdo by chtěl tudy běžet. K jednomu prknu ale policisté přivážou lanko, které vede pod vagón, kde jsou schovaní policisté ze zásahovky. TOMÁŠ: Tomu otevřenýmu prostoru se vyhne. Přijde nejspíš podél toho vlaku, tam není tolik vidět. Oliver s Tomášem ty přípravy sledují. Stojí ve dveřích prázdného krytého vagónu s pootevřenými dveřmi, kde má Studnička úkryt a věci. Je tu
s nimi i Sergej. Oliver k Tomášovi. Sergej se na něj podívá: Tomáš a Oliver přitakají. Sergej se ušklíbne. Oliver si všimne starého provazu, který se válí hned za dveřmi vagónu. Natáhne se pro něj a přitáhne si ho k sobě. OLIVER: Nesmíme ho vyplašit. Aby nám zase neutek. Utiekol vám? OLIVER: Leze po zdech jako opice. Opicu sme eště nechytali. Raz medveďa.
Tomáš, Oliver, Sergej, uniformovaní slovenští policisté (kompars), později Studnička Jsme na stejném místě o několik hodin později. Policisté čekají. Nádraží je opuštěné, nikde nikdo. Zásahová jednotka je připravena na svých místech. Opodál v úkrytu (dle možností produkce) vše pozorují Tomáš, Oliver a Sergej. Náhle Sergej dostane do sluchátek zprávu a ohlásí kolegům: Nejdříve vidíme pohledem mezi kola vagónu mužské nohy. Jeden z policistů opatrně vyhlédne, vidíme Studničku, jak opatrně jde podél vagónu, rozhlíží se. Je opatrný, i na tomhle opuštěném místě kontroluje své okolí. Dojde až k opuštěnému vagónu, kde má schovaný spací pytel a batoh. Stoupne si na stupačku u dveří vagónu, vezme batoh do ruky a přitáhne si ho. Otevřít ho však už nestačí, protože se náhle ozve se křik: Studnička reaguje pohotově, bleskurychle si hodí batoh na jedno rameno a rozeběhne se zpátky podél vlaku, kudy přišel. Sergej dá pokyn do vysílačky: Vidíme, že vzadu na Studničkově batohu je přivázaný provaz, který Oliver viděl na podlaze vagónu, Studnička si ho v té rychlosti nestačil všimnout. Druhý konec provazu je přivázaný kdesi uvnitř vagónu. Provaz se napne a strhne rozeběhnutého Studničku k zemi. Už ide. VELITEL ZÁSAHU: Stoj! Polícia! Nestrielajťe.
Studnička vyhodí nohy vysoko do vzduchu. Pohled na Olivera, který se možná trošku zlomyslně usměje. Studnička se okamžitě zvedne, batoh nechá batohem a s neuvěřitelnou rychlostí vyšplhá na nejbližší vagón (nejedná se o ten, ve kterém spal), tento vagón je součástí dlouhého nákladního vlaku. Studnička se rozeběhne po střechách vlaku pryč. Zásahová jednotka běží po obou stranách za ním, nemůže jim uniknout. Studnička přeskočí na další vagón, pak na třetí. To je právě ono účko. Odrazí se od jedné fošny, skáče na druhou. Vidíme krátký prostřih na ruku, která škubne lankem, fošna se propadne do vagónu. Opěrný bod Studničkovi zmizí pod nohama. Bez jediného výkřiku, zato s mohutným zaduněním spadne na dno vagónu. Jeden člen zásahové jednotky vyšplhá na střechu vlaku a s připravenou zbraní se podívá, kam se Studnička poděl. Míří na něj zbraní.
Tomáš, Oliver, Sergej, Studnička Na vagónu stojí Tomáš, Oliver a Sergej. Dívají se do míst, kam před chvílí muž ze zásahové jednotky. Studnička leží na dně, pořádně si natloukl, na další akrobacii zjevně ztratil náladu. Drží se za nohu a jen beze slova hledí na postavy nad sebou. Oliver si neodpustí: Tomáš se podívá na Sergeje: OLIVER: (ke Studničkovi) Policie, ani hnout. TOMÁŠ: (žertuje) Kam ten vlak jede? Že bysme si ho vyzdvihli až doma.