KAPITOLA PRVNÍ. Zvífiata jsou velmi pfiíjemní pfiátelé na nic se nás neptají, nekritizují nás. GEORGE ELIOTOVÁ

KAPITOLA PRVNÍ Zvífiata jsou velmi pfiíjemní pfiátelé na nic se nás neptají, nekritizují nás. GEORGE ELIOTOVÁ Milujete-li svou práci, pak v tûch nejlep ích dnech se vám zdá va e pracovi tû nádherné bez ohledu na to, jak se jeví zbytku svûta. Vût ina lidí hledí na pustou pláà bez zájmu, ale naftafi se rozhlédne a vidí v echnu tu nevytûïenou ropu. Hasiã uvidí hofiící budovu a bûïí kní se stoupajícím adrenalinem v krvi v touze b t uïiteãn. idiã náklaìáku miluje do dálky bûïící silnici, ãas stráven jen jízdou a vlastními my lenkami. Já jsem geriatr a pracuji ve tfietím patfie Rehabilitaãního a peãovatelského centra Steere House v americkém mûstû Providence. Lidé mi fiíkají, Ïe se jim má práce zdá b t depresivní, ale mû takové fieãi vïdy uvedou do rozpakû. KdyÏ se dívám na pacienty a jejich rodiny, mám pfied oãima nejen jejich proïité Ïivoty, ale pfiedev ím hlubokou oddanost a lásku. Za nic na svûtû bych tuto zku enost nevymûnil. Jistû, obãas peãuji o lidi, kter m je opravdu tûïko, ale zároveà cítím poïehnání, Ïe mohu b t s nimi v jejich Èastn ch chvílích. KdyÏ se moji rodiãe, oba lékafii, dozvûdûli, Ïe jsem se rozhodl pro geriatrii, usoudili, Ïe jsem se zbláznil. V na í rodinû byli vïdy pediatfii matka a str c jsou pediatfii stejnû jako dûdeãek. Myslí si nejspí, Ïe jsem si pro kariéru vybral 7

DAVID DOSA ten patn konec lidského Ïivota. Copak nejsou dûti mnohem roztomilej í? opakovala matka. VáÏnû jsem uvaïoval o tom, Ïe se budu vûnovat dûtskému lékafiství. Dûti a miminka mám velmi rád, sám jsem otcem dvou mal ch dûtí. Co v ak rozhodlo ve prospûch geriatrie, jsou pfiíbûhy. Dûti jsou ãisté jako nepopsané listy, na nûï má b t portrét teprve namalován. KdyÏ se jimi zab váme, jsou dosud na poãátku Ïivota. V jejich pfiípadû vnímáme nekoneãné mnoïství moïností. Na druhou stranu mí star í pacienti jsou jako bohatû prokreslené obrazy a mají v zásobû tolik pfiíbûhû, které mohou vyprávût! V tûch nejlep ích dnech se na nû dívám a vidím celou tu cestu zpût do jejich dûtství. Myslím na jejich rodiãe, ktefií uï dávno nejsou na svûtû, na v echna místa, která nav tívili, a na vûci, které vidûli. Jako kdybych pohlíïel z druhého konce teleskopu zpût na poãátek. To je dûvod, proã se mi ve Steere House tak líbí navíc je to opravdu pûkné místo. Do kaïdého poschodí proudí svûtlo velk mi atriov mi okny a z haly v pfiízemí zní po vût- inu ãasu klavírní hudba. A pak je tu také Oscar... Rád bych fiekl, Ïe jsem byl první, kdo zpozoroval jeho podivné nadání ale nemluvil bych pravdu. Na tûstí jsou tu lidé, ktefií jsou v ímavûj í neï já. Onoho letního rána roku 2006 bylo oddûlení prázdné, kromû dvou oãí, které na mne hledûly z desky stolu vrchní sestry. Jako dozorce zkoumající náv tûvníka si mne ty oãi prohlíïely ve snaze zjistit, jestli pfiedstavuji nebezpeãí. Ahoj, Mayo. Jak se má? Krásná bílá koãka se ani nepohnula. Byla zcela zabrána do své ãinnosti ãistila si pfiední tlapku. Kdepak jsou v ichni, Mayo? 8

VIZITA S OSCAREM Kromû koãky na stole panovalo ve tfietím poschodí podivné ticho. Chodby s podlahami z dfievûn ch parket zely prázdnotou. Jedin m znamením Ïivota bylo nûkolik chodítek pro seniory, zaparkovan ch za dvefimi jejich pokojû. Opu tûné konstrukce na koleãkách vypadaly podivnû a nemotornû jako nedostavûná vozítka z dûtské stavebnice. Velk m oknem s barevn mi skly na vzdáleném konci v chodní chodby proudilo dovnitfi ranní svûtlo a ozafiovalo irok pruh podlahy. Hledal jsem sestru Mary Mirandu, která mûla denní sluïbu. Mary na oddûlení slouïí jako informaãní stfiedisko a zpravodajská centrála v jednom. NejenÏe zná pfiíbûhy v ech pacientû, ale také samotného Steere House. Pfiesto- Ïe formálnû není ve vedoucí pozici, nikdo z lékafiû ani ostatních zamûstnancû nepochybuje o tom, kdo ve skuteãnosti tuto instituci fiídí. Mary je navíc pro kaïdého obyvatele Steere House nûco jako matka, která bojuje za práva sv ch dûtí. Na oddûlení se bez jejího vûdomí nestane opravdu vûbec nic. Je známo, Ïe dokonce inspektofii k ní chodí pro radu. V tuto ranní hodinu b vají dvefie pokojû obyvatel centra zavfiené a pokoj ãíslo 322, kde Mary vykonávala ranní péãi o pacienta, nebyl v jimkou. Zaklepal jsem a z místnosti se ozval tlumen hlas, kter mû Ïádal, abych poãkal. A jak jsem tam zûstal stát, prohlí- Ïel jsem si korkovou nástûnku s rodinn mi fotografiemi, která visela vedle dvefií Brendy Smithové. Celé jméno paní Smithové, GERTRUDE BRENDA SMITHOVÁ, a datum jejího narození, 21. LEDEN 1918, byly vyvedeny podle ablony na obdélníkovém listu papíru v horní ãásti nástûnky. KaÏdé písmeno bylo peãlivû vystfii- Ïeno z technického papíru a ozdobeno drobn mi korálky bezpochyby v sledek láskyplné snahy nûkterého z vnouãat. Pod umûleck m dílkem visela ãernobílá fotografie, 9

DAVID DOSA zobrazující krásnou mladou Ïenu ve vûku krátce po dvacátém roce. V raznû nalíãené rty kontrastovaly s bledou tváfií, na sobû mûla letní aty, které se nosily na poãátku ãtyfiicát ch let. DrÏela se pod païí s pohledn m mlad m mu- Ïem v námofinické uniformû. Na druhém pfiedloktí jí visel de tník. Pfiedstavil jsem si, jak se procházejí v parku za teplého letního odpoledne krátce po válce. ProhlíÏel jsem si jejich tváfie. Byli Èastní a zcela evidentnû zamilovaní. Vedle fotografie visel dal í obrázek stejného páru o fiadu let pozdûji, teì uï s dvûma dûtmi. Fotografie byla barevná pfiestoïe ponûkud vybledlá. Jemu vlasû trochu ubylo, její teì prokvétaly prvními edinami. Tato scéna vyjadfiovala uï nûco zcela jiného. UÏ nebyli pouze mlad mi milenci, n brï hrd mi rodiãi, ktefií víc neï na sebe myslí na budoucnost. Na posledním obrázku bylo vidût paní Smithovou ve vy - ím vûku. Velmi peãlivû ustrojená dáma, edivé vlasy úhlednû sãesané pod vkusn klobouãek. Její manïel uï vedle ní nestál, obklopovalo ji v ak nûkolik následujících generací. A nad tím v ím byl pfiipíchnut prouïek papíru s nápisem V ECHNO NEJLEP Í K 80. NAROZENINÁM, BABIâKO! Od té doby uplynulo osm let. Znovu jsem zaklepal a vstoupil do pokoje, kde se Mary zab vala pacientkou. Tatam byla ta energická, dobfie obleãená babiãka z narozeninového snímku. Namísto toho jsem hledûl na zmen enou kopii Ïeny, kterou b vala kdysi. Do doby, neï jsem zaãal pracovat s pacienty v posledním stadiu Alzheimerovy nemoci, bylo pro mne vyjádfiení stín b valého já pouh m prázdn m kli é. Pfiesnû to jsem v ak pozoroval u paní Smithové a tolika dal ích pacientû. Za tímto stínem jsem v ak stále vidûl podstatu b valé osobnosti, i kdyï se zdálo, Ïe ona mne uï nevidí. Potfiebujete mû? zeptala se Mary s lehkou nevolí v hlase kvûli tomu, Ïe jsem ji vyru il. 10

VIZITA S OSCAREM Ano, odpovûdûl jsem, potfieboval bych vûdût, koho mám dnes vy etfiit. AÏ to tu dodûlám, sejdeme se u recepce. KdyÏ jsem se otoãil kodchodu, Mary se narovnala a protáhla se. No, Davide, kdyï o tom tak pfiem lím, tady budu mít pfiece jen je tû chvíli co dûlat. Co kdybyste se tedy zatím za el podívat na Saulovu nohu? Je celá ãervená a nevypadá dobfie. Myslím, Ïe má zase tu koïní infekci. Dobfie, hned za ním zajdu. Vy el jsem z pokoje a vydal se vyhledat osmdesátiletého Saula Strahana, kter u nás Ïil uï mnoho let. Na el jsem ho obleãeného do jeho oblíbeného odûvu mikiny s nápisem Boston Red Sox a baseballové k iltovky a na jeho oblíbeném místû, pohodlnû usazeného pfied televizní obrazovkou. V televizi právû bûïela ranní talk show. Co dávají? zeptal jsem se, ale odpovûì jsem neoãekával. Posadil jsem se vedle nûj a zadíval se na obrazovku. Mladá hereãka popisovala moderátorovi, jak ji v ude pronásledoval a obtûïoval nûjak paparazzi. KaÏd má nûjaké potíïe, co fiíkáte, Saule? ProhlíÏel jsem si ho. Kromû Alzheimerovy choroby ho pfied ãtyfimi lety postihl je tû tûïk záchvat mrtvice, kter ho pfiipravil o fieã. Pfiesto se na mû díval Ïivû a já cítil, Ïe by mi chtûl nûco fiíci. PoloÏil jsem mu ruku na rameno a sdûlil mu, Ïe jsem pfii el, abych se podíval na jeho nohu. Jak Mary fiekla, obû nohy mûl oteklé v dûsledku dvacetiletého boje s váïn mi srdeãními problémy. Pravou v ak mûl o nûco zarudlej í a na dotek teplej í. Mary mûla nejspí pravdu. Saule, pfiíteli, je mi líto, ale asi vám zase budu muset nasadit antibiotika. Pomyslel jsem si, Ïe nesmím zapomenout zavolat jeho dcefii. 11

DAVID DOSA Vrátil jsem se ke stolu vrchní sestry, kde Maya pokraãovala ve své peãlivé oãistû. Sv m pfiíchodem jsem ji polekal, seskoãila ze stolu, ale pfiedtím mû je tû obdafiila dotãen m pohledem, kter fiíkal: toto místo není pro nás dva dost velké. Posadil jsem se za stûl, napsal si pár poznámek a ãekal na Mary. Tato Ïena pracovala cel Ïivot jako zdravotní sestra. KdyÏ v sedmdesát ch letech studovala na vysoké kole, zjistila, Ïe ji baví pracovat se star mi lidmi. NejenÏe patfií k nejlep ím sestrám, jaké jsem kdy poznal, ale má navíc jakousi zvlá tní profesionální intuici. Nûjak m zpûsobem vïdycky pozná, kdo právû potfiebuje nejvût í pozornost. Omlouvám se, Ïe jsem vás nechala ãekat. Její pfiíjemn hlas okamïitû zapla il jakékoliv pfiípadné nepfiíjemné pocity z toho, Ïe jsem na ní tak závisl. JestliÏe pfiedtím pûsobila trochu mrzutû, nyní bylo v e zapomenuto. Davide, mûl byste chvilku? Ráda bych vám nûco ukázala v pokoji 310. KdyÏ jsme spolu kráãeli chodbou, povûdûla mi pár podrobností o Lilii Davisové: Patfií kpacientûm jednoho z va- ich kolegû. Je jí nûco pfies osmdesát a v na em domovû strávila pfiibliïnû osmnáct mûsícû. Pfied tfiemi mûsíci zaãala náhle ub vat na váze a jednou ráno se objevilo i silné krvácení. Poslali jsme ji do nemocnice a tam zjistili rakovinn nádor tlustého stfieva a rozsáhlé metastázy. Její rodina s pfiihlédnutím kvelmi silné stafiecké demenci rozhodla, Ïe ji nenechají léãit, a Lilia se vrátila knám. PovaÏoval jsem to za moudré rozhodnutí. KdyÏ jsme ve li do pokoje, paní Davisová leïela se zavfien ma oãima na zádech a mûlce d chala. U její postele byl pfiistaven stojan s infuzí morfia, kanylu mûla zavedenou do Ïíly. Na druhém konci pokoje stálo prázdné rozestlané lûïko. Nûkdo v nûm je tû nedávno leïel. 12

VIZITA S OSCAREM Dcera paní Davisové, vysvûtlila mi Mary dfiív, neï jsem se staãil zeptat. Poslala jsem ji na chvíli domû, aby se v klidu osprchovala a vzala si ãisté obleãení. Myslím, Ïe u maminky bdûla tfiicet est hodin v kuse. Co jste mi tedy chtûla ukázat? zeptal jsem se. Mary k vla smûrem k lûïku: Podívejte se. KdyÏ jsem pfiistoupil blíï, vykoukla z postele hlava ãernobílého kocoura. Tím pohybem se jemnû rozeznûla rolniãka, kterou mûl pfiipevnûnou na tenkém obojku kolem krku. Kocour otevfiel oãi a tázavû na mû hledûl. Nev ímal jsem si ho a sklonil se k pacientce. Kocour znovu poloïil hlavu na pfiední tlapku a zaãal ti e pfiíst, pokojnû stoãen vedle pravé nohy paní Davisové. Zadíval jsem se jí do tváfie a zdálo se mi, Ïe je dobfie zaopatfiená. Myslím, Ïe je relativnû v pofiádku, fiekl jsem Mary. Potfiebujete pfiedpis na léky nebo nûco takového? Nejde o pacientku, Davide. Té je dobfie. Jde o kocoura. O kocoura? Vy jste mû sem zavedla, abych se podíval na kocoura? To je Oscar, pouãila mû, jako kdyby mi nûkoho pfiedstavovala na veãírku. Dobfie, tak Oscar, zabruãel jsem. Nakazil jsem se Mayinou patnou náladou. Prostû kocour, kter se vecpal pacientce do postele. No právû. Oscar vlastnû vûbec nemá rád lidi. Kolikrát jste ho tady vy sám zahlédl? Vût inou je nûkde zalezl. To byla pravda: pfiestoïe Oscar v domovû bydlel uï skoro rok, vidûl jsem ho jen párkrát. Obãas jsem si v iml, Ïe Ïere ãi pije z misek u vchodu nebo Ïe se stoãil do klubíãka na staré roztrhané prostûradlo, které tam pro koãky pfiichystaly sestry. Oscar opravdu nemûl povûst spoleãenského kocoura. Pravdûpodobnû se sem pfii el trochu zahfiát, hledal jsem 13

DAVID DOSA vysvûtlení. Nejsem na koãky zrovna expert, ale ze zku enosti vím, Ïe dûlají jen to, co samy chtûjí. Uvelebil se tu, protoïe asi na el nûkoho, kdo ho nebude vyru ovat. Nejspí to bude znít divnû, Davide, ale Oscar nikdy netráví ãas s pacienty. KdyÏ pfiijde z toulek, vût inou se nûkam uklidí, nejãastûji do mé kanceláfie. V poslední dobû si ale nûktefií z nás v imli, Ïe zaãal vyhledávat urãité obyvatele domova. A co je na tom zvlá tního? nechápal jsem. KdyÏ jsem tak hledûl na Oscara, stoãeného vedle paní Davisové, vybavil jsem si koãky, které byly ve starém Egyptû pohfibívány se sv mi majiteli. Scéna pfiede mnou v ak pûsobila velice mírumilovnû. No, víte, pronesla Mary pomalu, Oscar tráví ãas v hradnû s tûmi, ktefií mají zemfiít. Tak to uï mi pfii lo pfiíli. Chcete mi snad naznaãit, Ïe paní Davisová dnes zemfie? kfiikl jsem zbyteãnû hlasitû. Zalétl jsem k ní pohledem a okamïitû jsem sv ch slov zalitoval. D chala s oãividn mi obtíïemi a mne zaplavil pocit viny z toho, Ïe jsem poru il nepsanou etiku. Bylo mi jasné, Ïe paní Davisová opravdu mûïe docela klidnû dnes zemfiít; to v ak byla skuteãnost, která mûla mnohem víc co dûlat s její stafieckou demencí a pokroãil m stadiem rakoviny neï s pfiítomností kocoura v jejím pokoji. Mary se usmívala, ale já jsem vnímal její rozpaky. Cítil jsem se mizernû, Ïe jsem si ji dobíral. Nejspí je skuteãnû moïné, aby koãka poznala, kdyï nûkdo umírá. Vzpomínáte si na ten ãlánek o psech, ktefií dokáïou rozpoznat, Ïe má nûkdo rakovinn nádor? A také jsou tu ty japonské ryby, které vytu í zemûtfiesení dfiív, neï k nûmu dojde. A co taková Lassie? VÏdycky poznala, kdyï Timmymu hrozilo nebezpeãí. 14

VIZITA S OSCAREM Mary se v ak nedala zmást. Myslela to váïnû. Oscar vãera nav tívil i jinou pacientku pfiedtím, neï zemfiela, trvala na svém. Pfii pohledu do mé tváfie zfiejmû pochopila, Ïe to má u mû marné, a pfiestala mû pfiesvûdãovat. Chvíli jsme tam jen tak beze slova stáli a hledûli na scénu pfied námi. Kocour schoulen do klubíãka vedle nohy paní Davisové ti e pfiedl. Nechápejte mû patnû, Mary, pfieru il jsem mlãení, líbí se mi pfiedstava, Ïe aï budu umírat, bude vedle mne bdít nûjaké zvífie. Je to opravdu velmi pûsobivé. Mûl jsem v dûtství psa a nikdy jsme se od sebe nehnuli ani na krok. Pfiistoupil jsem blíï klûïku a chystal se Oscara pohladit. Jeho reflex zafungoval rychle jako blesk kdyï se má ruka pfiiblíïila, sekl mû do ní pfiední tlapkou. Rychle jsem ucukl a prohlíïel si kûïi, jestli na ní není krev. íkala jsem vám, Ïe není pfiíli pfiátelsk, ozvala se Mary s úsmûvem. Pfiátelsk! VÏdyÈ mû málem zmrzaãil! odpovûdûl jsem dramaticky. Ale ne, tak hrozné to s ním zase není. Oscar umí b t i pfiíjemn, ale jenom kdyï chce sám. Jen se snaïí chránit pacienty. Mary, je to jen koãka a koãky nedûlají nic, co by nebylo v hodné pro nû samotné. Pravdûpodobnû pouze hledal klidné místo a mûkkou pfiikr vku, kde by se mohl vyspat. Zvedl jsem ruku a opût na ní hledal stopy krábnutí. PokoÏka ale byla netknutá. Propána, jste jako malé dítû. VÏdyÈ se vás sotva dotkl. Pravda je, Mary, Ïe nemám koãky moc rád. A je naprosto zfiejmé, Ïe ani koãky nemají rády mne. Mary se zasmála. Koãky k vám necítí nenávist. Jenom poznají, jestli se jich bojíte. A pokud ano, pak se zachovají podle toho. 15

DAVID DOSA Nesmûjte se mi, bránil jsem se. Mûl jsem v dûtství s koãkami patné zku enosti a od té doby z nich mám opravdu trochu strach. Zaãal jsem Mary vyprávût pfiíhodu s koãkou své babiãky, ale v raz fale ného soucitu na její tváfii mû pfiesvûdãil, Ïe bude lep í nechat minulost minulostí. Nûkteré koãky jsou prostû mrzouti, uzavfiela Mary. A nûktefií lidé právû tak. NemÛÏete ale posuzovat v echny koãky podle své zku enosti s jednou z nich. A kromû toho, kdybychom si mysleli, Ïe koãky napadají lidi natoïpak doktory tak bychom tady nemohli mít Ïádnou. Velmi vtipné. Pohlédl jsem znovu na paní Davisovou a Oscara, kter odpoãíval po jejím boku. Tfieba vyhledává umírající pacienty, protoïe od nich mu nehrozí Ïádné potíïe. Nevím, Davide. Skuteãnû si myslím, Ïe je v tom nûco víc. TakÏe to znamená, Ïe paní Davisová dnes umfie? Uvidíme. Opustil jsem nemocnici a jel pfies mûsto do své ambulance. Pfiistihl jsem se pfii vzpomínkách na koãku, která Ïila na chatû mé babiãky. Jmenovala se Puma a podle mû docela v stiïnû. V m ch vzpomínkách to byl dobfie ãtrnáctikilov macek jak vám potvrdí kaïd rybáfi, velikost roste s ãasem a po celá léta mû terorizovala od chvíle, kdy jsem vstoupil do jejího domu. KdyÏ jsem si vybavil ty nenávistí Ïhnoucí oãi, fiíkal jsem si, Ïe mûj strach z koãek není nic iracionálního. Ze vzpomínek mne vytrhlo zvonûní mobilního telefonu. Byla to Mary. Paní Davisová zemfiela pût minut po va em odchodu. 16

VIZITA S OSCAREM Od chvíle, kdy jsem stál v jejím pokoji a sledoval její mûlk dech, neuplynula ani hodina. Ani po letech, kdy jsem byl pfiítomen fiady úmrtí, mû neopustil pocit pokory z blízkosti smrti. Podívejte se, Mary, nedûlejte z té kocoufií záleïitosti takovou záhadu. Paní Davisová by zemfiela brzy tak jako tak. Mûla dvû závaïné diagnózy. Ano, to tedy mûla. Ale fieknu vám, Ïe se to stává stále ãastûji, vlastnû pokaïdé, kdyï má nûkdo umfiít. Dokonce i pfiíbuzní nûkter ch na ich klientû o tom zaãínají mluvit. Na chvíli se odmlãela. Davide, fiekla potom ti e, já si opravdu myslím, Ïe ten kocour to ví. 17

KAPITOLA DRUHÁ Kdo nosí koãku za ocas, nauãí se nûco, co se nelze nauãit Ïádn m jin m zpûsobem. MARK TWAIN Mûli jste nûkdy opravdu patn den, kdy jste pochybovali o v em, co jste kdy udûlali, a obávali se toho, co pfiinese budoucnost? Takov den jsem proïíval asi est mûsícû poté, co jsem se poprvé dozvûdûl o Oscarovû podivuhodné schopnosti. Sedûl jsem ve své kanceláfii a hledûl z okna. Za sluneãn ch dnû poskytuje okno mé kanceláfie nádhern v hled, zvlá È v létû, kdy modrá voda Narragansettského zálivu odráïí jasnou oblohu a naãechrané obláãky. Lednov v hled z okna je naproti tomu pust a bezútû n a voda pfiipomíná spí asfalt. A tak to vypadalo také onoho dne dokonal obraz stavu mé mysli. MÛj pohled se zastavil na obchodní lodi, z níï dûlníci v pfiístavu vykládali náklad, ale my lenkami jsem byl jinde. Zab val jsem se událostmi nûkolika posledních dnû, a pfiedev ím jedna scéna mi v hlavû bûïela stále dokola jako po kozené DVD. Pfied tfiemi t dny jsem se dozvûdûl, Ïe jsem se díky svému vûdeckému v zkumu dostal do nejuï ího v bûru na cenu prestiïní newyorské nadace. Grant s ní spojen by pro mne neznamenal jen vítanou finanãní podporu. MÛj v zkum v oblasti geriatrie a lékafiství v peãovatelsk ch domovech mû pohání vpfied a získání takové 18

VIZITA S OSCAREM ceny by znamenalo uznání mého úsilí, ohodnocení celé mé dosavadní práce. O dva dny pozdûji jsem nasedl do vlaku a vydal se do New Yorku pfiedstavit svûj projekt v boru nadace. Setkání probíhalo dobfie, nebo jsem si to alespoà myslel. Interview jsem absolvoval naplnûn sebedûvûrou, moïná i tro iãku p chou. Vûfiil jsem, Ïe cena patfií mnû. Neúnavnû jsem pracoval na ovûfiování a aplikaci a nastavoval jsem dny dlouho do noci, abych splnil své pracovní i rodinné povinnosti. V echna noãní dfiina pfiece musí b t odmûnûna. V bor nadace musí vidût dûleïitost mého v zkumu a podpofiit ho. Proã by tomu mûlo b t jinak? Jde o zásadní a jedineãn projekt a v bor to jistû dobfie chápe. Ve vlaku cestou zpátky do Providence jsem si zaãal pfiedstavovat, jak získané ocenûní pouïiji jako páku na svého éfa, abych docílil pov ení, po nûmï jsem touïil. Kdybych mûl doutník, zapálil bych si ho (kdybych byl kufiák a kdyby se ve vlaku smûlo koufiit). Staãil v ak jeden telefonát a bylo po v ech nadûjích. KdyÏ telefon zazvonil, pocítil jsem bodnutí strachu. Bylo to nûco v tom zvonûní. MoÏná se ozvalo aï pfiíli ãasnû. MoÏná jsem mûl jen pfiedtuchu. Se zatajen m dechem jsem telefon zvedl a fiekl haló. Îena na druhém konci byla velice strohá. KdyÏ jsem ji poslouchal, pochopil jsem, jak se asi cítí rodinní pfiíslu níci na ich pacientû, kdyï jim volám, abych jim sdûlil smutnou novinu. Dûkujeme vám, Ïe jste pfiijel do New Yorku na zasedání v boru na í nadace. Va e práce na ãleny v boru velice zapûsobila. Pauza, která následovala, mi pfiipadala nekoneãná. Ale... Lituji, ale musím vám sdûlit, Ïe jste cenu nadace nezískal. Îena je tû chvíli vysvûtlovala, Ïe bylo velmi tûïké vybrat 19

DAVID DOSA z tolika talentovan ch kandidátû, ktefií se tentokrát se li, ale já uï ji neposlouchal. Jediné, na co jsem byl schopen myslet, byla hofikost prohry. Îádné pov ení. Îádné zv ení platu. Dal í nezdar v kariéfie. Cítil jsem se, jako kdyby v echno bylo ztraceno a já se ocitl zase na zaãátku. Ani o nûkolik hodin pozdûji jsem nebyl schopen zbavit se chmurn ch my lenek. MoÏná jste nûkdy sly eli otázku Které ãásti NE jste nerozumûli? Já jsem nerozumûl celému tomu NE. Jak mohli nepochopit dûleïitost mé práce? Tak málo odborníkû se zab valo rozvojem peãovatelsk ch domovû a mûj návrh byl dobr, nejlep í, jak jsem kdy vypracoval. Na ãem tak dûleïitém mohli pracovat ti ostatní kandidáti, Ïe to bylo dûleïitûj í neï má práce? Neuspûl jsem snad kvûli nedostateãnému zpracování poznámek? Nebo kvûli zpûsobu, jak jsem v zkum obhajoval? Nebo kvûli tomu, jak jsem byl obleãen? Odtrhl jsem se od okna a posadil se ke svému pracovnímu stolu. Hledûl jsem na blikající v zvu na obrazovce poãítaãe. Byl jsem v kanceláfii uï více neï hodinu a je tû pofiád jsem se nepfiihlásil. Vypadalo to jako tlukoucí srdce monitoru. MoÏná jsem nemûl tu správnou kravatu? Sáhl jsem po telefonu, Ïe zavolám do nadace a zjistím, v ãem byl zakopán pes. Byl jsem pln odhodlání najít nûkoho, kdo by byl ochoten mû vyslechnout a pfiijal mou Ïádost o pfiehodnocení rozhodnutí. Náhle se ozval mûj pager. Jako kdyby se na chvíli zemûkoule pfiestala toãit, aby mi poskytla ãas na rozmy lenou. Pohlédl jsem na ãíslo na displeji. 20

VIZITA S OSCAREM Steere House. Ignoroval jsem pager a vrátil jsem se ke svému vnitfinímu dialogu. Opravdu jsem si myslel, Ïe se dozvím nûco jiného, kdyï do nadace zavolám? Které ãásti NE jsem nerozumûl? MoÏná je to prostû jen nezajímalo. Pager se ozval znovu. TotéÏ ãíslo. Copak nevûdí, Ïe teì není ten nejvhodnûj í ãas? Pln frustrace jsem zvedl telefon a zavolal do Steere House. Dobr den, pane doktore, jak se máte? Dobfie, Mary, co potfiebujete? V mém hlase zaznûl chladn odstup. Hm, vstal jste dnes patnou nohou z postele, co? Stalo se nûco? Mám prostû patn den, Mary. Co jste potfiebovala? Nechcete mi povûdût o tom, co se stalo vám? zeptala se laskavû. Nemûl jsem náladu komukoliv vysvûtlovat, jak mi je a proã. Dnes ne. Ale díky za optání. No, vlastnû jsem vám chtûla fiíct, Ïe dnes zemfiela Ellen Sandersová. AlespoÀ jeden ãlovûk mûl dnes hor í den neï já. Na druhé stranû se rozhostilo dlouhé ticho, Mary pravdûpodobnû pfiem lela, jak odpovûdût. Pfiitiskl jsem si ruku na ãelo. Je mi to opravdu líto, Mary. Takhle jsem nemûl mluvit. OdpusÈte mi. To je v pofiádku, Davide. Nedokázal jsem odhadnout, jestli se Mary musela drïet zpátky, aby mi nefiekla nûco ostfiej ího, nebo byla jen zaskoãená. Vûdûl jsem, Ïe ona sama mûla v Ïivotû mnohem víc hor ích dnû, neï jsem si vûbec dokázal pfiedstavit. Taktnû to pfie la. Mimochodem, Oscar tam byl dnes taky. 21

DAVID DOSA Kde? Na kraji postele. Oscar byl u toho, kdyï Ellen odcházela... Stejnû jako ve v ech ostatních pfiípadech v poslední dobû. Je tû jednou, prosím? V ak víte, ná pfiítel kocour. Oscar stále vykonává své náv tûvy. Od té doby, co zemfiela paní Davisová, uï takhle nav tívil pût nebo est lidí, ktefií byli na odchodu. Kdykoliv jindy bych se pravdûpodobnû jen zasmál, tak jako pfied esti mûsíci. Je v ak nûco zvlá tního na patn ch dnech, protoïe nás mnohdy nutí pfiehodnotit ustálené názory na Ïivot. A tento den byl rozhodnû jedním z nich. KdyÏ mi pak Mary vykládala cosi o tom, jak máme vyplnit nutné tiskopisy, pfiedstavoval jsem si Oscara, jak sedí na posteli v pokoji s Ellen a její dcerou Kathy. Kde je teì? zeptal jsem se. Kdo? Oscar? Pofiád je tû trãí v Elleninû pokoji. Lidé z pohfiební sluïby dosud nedorazili. Byl tu fieditel hospice, ale Oscar se ani nehnul. Víte, moïná byste mohl pfiijít kondolovat Kathy, myslím, Ïe vás má moc ráda. Co kdybyste se tu zastavil na kus fieãi? A pak se zasmála. KdyÏ ale vezmu v úvahu va i momentální náladu, moïná bude lep í, kdyï zûstanete tam, kde teì jste. Usmál jsem se. Nic vás tak nedonutí zmûnit úhel pohledu na vlastní problémy jako ztráta nûkoho blízkého. Napadlo mû, jaká je Mary vlastnû úïasná Ïena. Její manïel si vzal Ïivot krátce po narození jejich druhého dítûte a nechal ji tady s mal mi dûtmi samotnou. Naopak oba moji rodiãe byli Ïiví a zdraví a dafiilo se jim dobfie, mé Ïenû a dûtem nic nescházelo dokonce i mé zdraví bylo docela ucházející... Carpe diem, anebo jak se zpívá v jedné písniãce: Ber, dokud mûïe. 22

VIZITA S OSCAREM Je tû jsme si chvíli povídali o paní Sandersové a její rodinû, pak jsem zavûsil. Poprvé od rána toho dne jsem myslel na nûkoho jiného neï na sebe. Smrt paní Sandersové nebyla tak docela pfiekvapením, zato její naãasování ano. Nemûla Ïádnou smrtelnou nemoc. Netrpûla Ïádnou infekcí ãi nemocí, které vedou ke zkrácení Ïivota. Její jedinou diagnózou byla stafiecká demence jinak se tû ila dobrému zdraví. Ale zatímco nikdo z lékafiû, ktefií ji vy etfiovali, vãetnû mne samotného, nepoznal, Ïe se blíïí hodina její smrti, kocour o tom vûdûl své. A pfiestoïe víra ve vûdu a vlastní intelektuální dom livost mû snad zpoãátku nutily zcela odmítnout my lenku, Ïe nûjaká toulavá koãka ví víc neï cel ná lékafisk t m, nyní mû podivnû rozjafiila pfiedstava, Ïe jsem se moïná naprosto m lil. Byla to náhoda, Ïe Oscar vyhledával pacienty, ktefií potom zemfieli? Vzpomnûl jsem si na EinsteinÛv v rok: Náhoda neexistuje. To jen BÛh chce zûstat v anonymitû. A náhle jsem pocítil, Ïe jsem se ocitl blízko nûãeho zázraãného. Popadl jsem kabát a vydal se do Steere House, rozhodnut zjistit víc o tom záhadném kocoufiím chování. 23