20. květen 2018 Dobrá Voda + Březnice Konečně opět samostatný výlet. Nacházím na mapě zajímavý okruh nedaleko Příbramě. Jméno Březnice je mi jaksi povědomé, ale nedokážu si vzpomenout, zda jsme byly, či ne. No, uvidíme, až se dostaneme na místo. Do Březnice tentokrát dorazíme bez bloudění a vcelku brzy. Okamžitě poznáváme, že jsme zde již byly tenkrát, když jsme jeli za Honzou a bloudily a bloudily nakonec jsme tenkrát zaparkovaly právě zde, protože se nám tady líbil jak zdejší zámek, tak i náměstí s kostelem. Ale jelikož obě památky jsme již navštívily, rozhodujeme se, že popojedeme ještě o kousek dále do Dobré Vody. Vesnička nese příhodný název - v minulosti zde totiž byly lázně, dnes je zde převážně chatová oblast. Podjedeme železniční trať a necháváme auto zaparkované na plácku u místního rekreačního domu. Vracíme se zpět pod železnici a procházíme kolem kaple Máří Magdalény.
Je to barokní stavba postavená Carlem Luragem. Tento italský architekt ji na žádost majitele březnického panství Přibíka Jeníška z Újezda, nechal v roce 1642 postavit nad léčivým pramenem. Přibík Adaukt Jeníšek z Újezda byl královský prokurátor - nejvyšší písař zemský a pán na Březnici. Zemřel v Praze roku 1651 a je pochován v kryptě kostela sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského v Březnici. Osmiboká stavba kaple je postavena nad silnými vodními prameny, ústícími do centrální studny. Brzy po postavení kaple vznikly v její blízkosti malé lázně. Voda se z kaple přečerpávala ručně: obsahovala síru a sanytr, pila se mírně ohřátá a podporovala pocení. Teplé koupele prospívaly při ochrnutí, pakostnici, nachlazení, kašli, kožních vyrážkách i očních potížích. Bohužel - pramen je opravdu pod kaplí - a ta je zavřená takže k vodě se nedostaneme i přes to, že slyšíme, jak krásně voda teče. Jdeme dále k budově bývalých lázní ty byly proslulé v 19. století. Později sloužily jako školní internát a kasárna Hradní stráže - nyní je objekt prázdný. I když se zdá, že našel nového majitele a možná, že se dočká hezčích časů. Na budově se nachází dvojice pamětních desek připomínajících pobyty Miroslava Tyrše a Jana Podlipného Přejdeme okolo napůl zchátralé budovy, která opravdu nepřipomíná, že by zde kdysi bývaly lázně, odbočujeme na prašnou cestu a míříme k lesu.
Po chvilce už stojíme u zbytků někdejšího Švédského mostu. Byl to kamenný obloukový mostek z počátku 18. Století. Mostek do druhé poloviny 20. století přemosťoval říčku Vlčavu. Do současnosti se zachovaly opravdu pouze jeho nepatrné zbytky. Traduje
se, že ho postavili právě Švédové.
Most byl z břidlice a měl velice zajímavě klenutý oblouk, který se pro nedokonalou údržbu zřítil. Dochoval se jen zbytek krajní opory. Příkré stoupání klenby a kamenné schůdky na severní straně nasvědčují tomu, že most byl jen pro pěší. Velkou ránou pro něj byly povodně, kdy se voda valila přes celou jeho plochu a zatopila i okolní pole a část lesa. I tak jsou ale zbytky mostu stále zajímavé. Hned za mostkem při vstupu do lesa stojí tato socha sv. Františka z roku 1798 Protože osobností s podobnou přezdívkou Sv. František bylo více, je trochu složitější určit, ke kterému z nich se tento monument vztahuje. Pravděpodobně se jedná o sochu Františka z Assisi, tedy zakladatele řádu františkánů, který žil v letech 1182-1226. Stoupáme lesní cestou stále do kopce. Asi po půl hodince jsme na Stražišti zde nacházíme starobylý kostel sv. Jana Křtitele. Má základ z doby románské. Kostel postaven pravděpodobně kolem pol. 13. stol. Stavebně historický průzkum realizovaný v 90. l. 20. stol.
potvrdil existenci raně středověkého sídliště v prostorách pod kostelem včetně středověkého hřbitova.
Krásně svítí sluníčko a tak si sedneme u kostelních dveří, otevřeme si pivečko a vychutnáváme si zdejší atmosféru. Obdivujeme tento raně gotický vstupní portál.
Asi po hodince se konečně zdviháme a míříme dále. Ale nějak jsme si spletly cestičky a tak jsme opět po necelé půlhodince zpět u mostku přes Vlčavu.
A jelikož jsem se dočetla, že v okolí jsou ještě trosky jakéhosi hrádku, vydáme se tam také ale již autem. Zřícenina hradu Hrochův Hrádek leží 3 km od Březnice na rozhraní jižních a středních Čech. Původně zde bylo hradiště na jehož místě byla ve 13. století postavena gotická věžovitá tvrz. Tvrz byla opuštěna v roce 1475. Dochovala se věž paláce a val s příkopy. Své pojmenování stavba získala po vladykovi Hrochovi, který zde sídlil ve 13. stol. Původně zde bývalo slovanské hradiště, na jehož místě byla postavena ve 13. století gotická věžovitá tvrz. Stávala na vyvýšené planině na východním okraji údolí, jímž od Březnice protéká říčka Vlčava. Tímto údolím vedla od pradávna velmi důležitá obchodní stezka od Mirovic na Březnici a dále na Příbram. Blízkost knížecího raně středověkého hradu Bozně a vsi Stražiště na protějším svahu vyvolává dohad, zda i tvrz Hrochův hrádek neměla převážně
strážní funkci. Byla však osídlena pouze krátce, asi 100 let, a okolo roku 1475 se již uvádí jako pustá. Do dnešních dnů se dochovala severní polovina třípatrové obytné věže a val s příkopy Zříceninu si prohlédneme pouze z auta. A jedeme zpět do Březnice. Zde parkujeme na náměstí. Projdeme kolem městského úřadu a jdeme si prohlédnout místní židovskou synagogu ve čtvrti Lokšany.
Do bývalého židovského ghetta projdeme úzkým průchodem z hlavního náměstí. Židovská synagoga stojí v centru tohoto bývalého ghetta. To vyrostlo v první polovině 18. století po povinném přemístění Židů.
Tvoří jej 24 barokních domů, z nichž nejznámější a největší je Popperův palác. Synagoga byla po požáru roku 1821 zásadním způsobem přestavěna v klasicistním stylu. Další etapa oprav proběhla v poslední čtvrtině 19. století a v době kolem roku 1910, kdy byly provedeny úpravy interiéru včetně dekorativní výmalby a adaptace jižního traktu u původní ženské galerie. V jedné části budovy se nachází klenutá modlitebna s galerií, ve druhé části v patře bývala škola a v přízemí byt šamese. Bohoslužebným účelům synagoga sloužila do 30. let 20. století, po druhé světové válce byla dlouhá léta využívána jako skladiště. Roku 1995 byla vrácena Židovské obci v Praze ve zdevastovaném stavu. Od června 2014 je synagoga opět přístupná veřejnosti. Byla opravena do původní podoby z roku 1825 a tématem stálé expozice je židovská vzdělanost v českých zemích Od hlavní synagogy se vydáváme na židovský hřbitov. Ten je ale dost vzdálený. Asi třikrát se ptáme na cestu. Musíme vyjít až za město na silnici. I zde se ptáme u benzinové pumpy. Tvrdí, že je to již blízko. Konečně - asi po 200 metrech odbočujeme ze silnice na cestičku, projdeme kolem krásně upraveného rodinného domku, a jsme na místě. Hřbitov byl založen roku 1617 a v roce 1855 rozšířen do dnešní velikosti přibližně 2.384 m2. Jihovýchodní část hřbitova byla devastována a dnes se na této ploše nenacházejí téměř žádné náhrobky. Na konci 19. století byla postavena novogotická obřadní síň, která se zachovala dodnes. Hřbitov svému účelu sloužil do nacistické okupace.
Na dnešní ploše se dochovalo zhruba 200 náhrobků, renesančního a barokního typu. Nejstarší pochází z konce 17. století.
Projdeme se kolem zajímavých náhrobků a domýšlíme si podle znameních na kamenech, čím se asi dotyčný živil. Položíme kamínky na náhrobky, které se nám líbí a něco si přejeme snad se nám vše splní. Zpět nechceme jít po silnici, tak se rozhodneme, že se do centra vydáme podle směru a čuchu. A daří se nám to. Brzy jsme u břehu říčky Skalice (také se jí říká Vlčava), která Březnicí protéká. Přejdeme hezký mostek a ocitneme se ve sportovním areálu města. Jsou zde tenisové kurty a další sportovní hřiště. Přejdeme opět po dalším mostku a vychutnáváme si zdejší krásně upravený park kolem říčky. A najíme se v centru v asijském bistru. Rychlé a chutné. Opět krásný den a hezké zážitky.