Křesťanství v dnešní době jde o jedno z největších náb. systémů světa (dominuje 3 kontinentům Evropa, Amerika, Austrálie) v Africe půl na půl Islám a Křesťanství; Asie pouze menšinové zastoupení křesťanství počet křesťanů cca 2 000 000 000 (miliardy) věřících křesťanů jde o monoteistické náboženství, počátky sahají do 1. století našeho letopočtu původ má v židovství, některými myšlenkami jej ale přesahuje proto došlo k oddělení společné znaky s židovským náb.: představa existence pouze jednoho boha (má některé odlišnosti) křesťanský bůh je ve vztahu k člověku milujícím bohem místo spravedlivého trestu křesťanský bůh odpouští (=> úspěch rozšíření v začátcích) křesťanský bůh je jediný, ale vystupuje ve 3 osobách (otce, syna a ducha svatého) tyto tři osoby tvoří neustále jednotu (=> kritika ze strany Judaismu a Islámu tvrdí, že křesťanství uctívá vlastně 3 bohy křesťané nesouhlasí) tzv. Svatá trojice (nebo trojjedinost boha), přestože tvoří jednotu, hlavní roli v dějinách představuje syn (bůh vtělený do lidského těla) Islám ani Judaismus toto nepřipouští slovo křesťanství je odvozeno z řeckého CHRISTOS (= pomazaný,posvěcený [hebrejsky MEŠÍAH]) => mesiášské náboženství (myšlenka příchodu spasitele podobně jako v židovství) podle křesťanství je mesiášem sám bůh v podobě vtěleného boha (Syna ze svaté trojice) podle křesťanství se již tento příchod jednou uskutečnil (Ježíš Kristus), ale dojde k příchodu dalšímu (druhému) [židovství čeká stále na prvního spasitele] křesťanský bůh tvoří svět z ničeho (jako v judaismu) místo vzniku křesťanství je dnešní území Palestiny, v Jeruzalémě je založeno na písemné tradici vzhledem k tomu, že první křesťané byli původně vlastně židé používali židovské posvátné texty posléze vytvořili jakýsi doplněk vznik 2 částí křesťanských svatých textů Starý zákon (původní židovské náb. texty) a Nový zákon (náb. texty sepsané samotnými křesťany) Křesťané své texty sestavili velmi rychle asi 50 let (židé asi 1000 let) nutnost ukázat své odlišnosti od židovství a nutno stanovit pravidla svého učení (např. jak se Svatá trojice neustále spojuje v jedno nebo vtělení boha v člověka Ježíšovo lidství vs. boží vtělení) hlavní křesťanské texty sepsány mezi roky 50 až 100, zhruba mezi roky 180 a 200 je znám obsah knih Nového zákona Nový zákon je celkem tvořen 27 knihami první 4 jsou tzv. Evangelia (z řečtiny: radostná zpráva) popisují Ježíšův život, jeho učení a konec jeho života psána jmény svých autorů Marek, Matouš, Lukáš, Jan úplnou informaci podávají pouze Evangelia podle Matouše a Lukáše další dvě podle Marka a Jana vynechávají Ježíšovo narození třetí den po své smrti Ježíš obživne dále navazují Skutky Apoštolů líčí dobu kdy vzkříšený Ježíš opouští své žáky (12 apoštolů), další Ježíšovi žáci tvořili skupinu 70ti líčí jak se jeho žáci ujali funkce, která jim byla dána jak probíhá šíření křesťanství nejprve v prostředí židovské obce (původně bylo křesťanství chápáno jako vnitřní záležitost židovství ovšem už Ježíš ukazuje, že náb. směřuje ke všem lidem bez rozdílu) apoštol Pavel, nepatřil mezi nejbližších 12 apoštolů, byl svobodný římský občan a 1/8
křesťany zprvu nenávidí, pronásleduje je. Pavel na cestě do Damašku, kde chce získat více kompetencí na stíhání křesťanů, se mu zjeví Ježíš, ten se ho ptá proč ho nenávidí a Pavel oslepne. Při návratu se ho ujme jeden křesťan, který ho vyléčí a Pavel o té doby křesťanství brání. Listy Apoštolů (Epištoly) celkem 21 listů jsou nesmírně cenné, mají všechny náležitosti dopisů List židům tyto náležitosti jako jediný postrádá podávají svědectví o zakládání křesťanských církví (tzv. Obcí) v dopisech zřetelná složitost při zakládání křesťanských obcí celkem 14 je Pavlových listů => velká důležitost Pavla při utváření obcí List Římanům: v Říme byla křesťanská obec složená z části ze židů a z části s pohanů vznikají tzv. žábo-myší války => hrozí zánik římské křesťanské obce Pavel musí zasáhnout je jedno co děláte, podstatné je to v co věříte listy se snaží řešit problémy posunutím důrazů (v Římě důraz na společnou víru, atd.) Janovo zjevení tato kniha byla začleněna až později popisuje čas, který nastane před druhým příchodem mesiáše přesně uvádí co se bude dít se světem po druhém příchodu spasitele předpovídá zánik tohoto světa společně s dušemi všech hříšníků dále popisuje stvoření nového světa velmi podobný Starozákonnímu ráji jazykem Starého zákona je hebrejština, jazykem Nového zákona je řečtina => překlady do latiny byli pořizovány až ve 2. st. našeho letopočtu nejznámější překlad pořídil Svatý Jeroným (přelom 4. a 5. století), který byl po několika dalších úpravách nazván VULGATA => velice lidová latina tento překlad byl později chápán jako příklad (předloha) pro překlady do národních jazyků křesťané mají dále kromě bible i další prameny svého učení většinou spisy církevních otců dokumenty všeobecných sněmů po ustanovení papežství jsou to i papežské dokumenty křesťanství vytvořilo pouze 3 svátky: základním svátkem je Neděle (každá neděle sloužila pro připomenutí Ježíšova vzkříšení) den pracovního klidu zavedl až císař Konstantin r. 321 vydává zákon nařizující občanům měst, že v Neděli(v Římě zasvěcen bohu Slunce) je jim zakázáno pracovat a je třeba se věnovat náb. obřadům Velikonoce = oslava Ježíšova vzkříšení (datum je pohyblivý pozůstatek židovství) první Neděle pro jarní rovnodennosti jedná se o delší svátky než jsme zvyklí slavit obyčejně přípravné období trvá 6 nedělí křesťanského půstu vážná až smuteční nálada začíná Popeleční středou a končí Bílou sobotou vyjma nedělí (v neděli se nesmí postit) celkem 40 dní půstu velikonoční svátky končí až 50. den po velikonocích 40. den po velikonocích vstoupil Ježíš na nebesa a 50. den sestoupil na zem Duch Svatý (tzv. Svatodušní neboli letnice ) a apoštolé dostali nějaké schopnosti (např. schopnost léčit dotekem, mluvit nějakou cizí řečí pro šíření křesťanství dalším národům, aj.) až ve 4. století se začínají slavit Vánoce = oslava Ježíšova narození datum 25. prosince určili Římané (oslavovali nepřemožitelnost boha Slunce) křesťanům nevadilo tento pohanský svátek spojit s oslavami Ježíšova narození 2/8
Vánočním svátků předchází 4 neděle příprav (tzv. 4 Adventní neděle) nejdříve 27. listopadu a nejpozději 3. prosince začátek Adventu je spojen s Církevním novým rokem (tzv. Liturgický rok) který končí 50. denním po Velikonocích a následuje Liturgické mezidobí Vánoce nekončí 25. prosince, ale je tam tzv. Vánoční oktáv 8 dní doznívání vánočních svátků 26. prosinec - Štěpán (první mučedník) 27. prosinec - Evangelista Jan (vyhnanství, legendy vraždách na Jana které přestál) ve snaze překrýt staré pohanské zvyky se tento den připíjí vínem na počest Jana, Sv. Jana nebo Štěpána 28. prosinec - vzpomínka na tragédii Betlémských neviňátek (tzv. Mláďátka) tyto tři svátky představují 3 formy mučednictví Štěpán chtěné a naplněné Jan chtěné, ale nenaplněné neviňátka nechtěné, ale naplněné Poznámky: křesťanství se distancuje (oproti Judaismu) od krevní msty Vývoj křesťanství z počátku bylo křesťanství Římany chápáno jako židovská sekta => žádný problém, lhostejnost časem se začíná jevit jako znepokojivý fenomén nárokuje si jakousi jedinou pravdu staví svého jediného bohu v popředí oproti římským polyteistickým bohům => pronásledování křesťanů pronásledování probíhalo ve 3 vlnách první vlna po nástupu císaře Heróna (60. léta) vhodná oběť v případech, kdy bylo nutno něco na někoho svést zatýkání, mučení (smrt Pavla rok 68) druhé období mezi léty 100 150; střídání pronásledování a doby klidu pronásledují: císař Antonius Pinus, Marcus Aurelius, Komodus období klidu: Septimus Severus třetí vlna (roky 250 - ) císař Decius vládl po roce 250, chtěl posílit zbožnost Římanů (nutnost obětí pro bohy) vyšlo nařízení o povinnosti zúčastňovat se bohoslužeb a přinášet oběti bohům řada křesťanů toto nařízení odmítla vyslýchání, mučení, popravy císař Valeriánus ještě vetší tlak na pronásledování (další nařízení) vysoká korupce (snaha získat potvrzení o obětování, ) roky 256 257 velmi vysoká koncentrace poprav císař Dioklecianus vládl po roce 264? (povídačka, že ho k pronásledování přesvědčil bůh Apolon) ze začátku byl ke křesťanům tolerantní (manželka byla křesťanka) snaha o upevnění římského impéria vydává roku 303 dekret, který zakazuje všechny 3/8
křesťanské bohoslužby, ničení křesťanské literatury, zabírání/ničení křesťanských kostelů horší pronásledování bylo vždy ve východní části římského impéria těžká situace pro křesťany, z důvodu tlaku se někteří zúčastňovali obětních bohoslužeb => vykázání z křesťanské církve pronásledování se zmírnilo po nástupu císaře Constancia (již nepopravoval, ale nechal ničit kostely) největší změna po nástupu jeho syna Constantina Velikého (306 337) (kompetence pouze v západní části impéria) spory o jeho zbožnosti, téměř do konce života velkým vyznavačem Apolóna a slunečního kultu změna nastává v roce 312, kdy se soustřeďuje na křesťanského boha => v roce 313 císař Constantin a jeho spoluvládce Licinius vydávají tzv. Milánský edikt (nejedná se o edikt v pravém slova smyslu, původní znění se nezachovalo) citace tohoto ediktu podle Eucebia edikt zaručuje jednak svobodu vyznání a jednak navrácení zabaveného majetku zpět do vlastnictví křesťanům tyto snahy narazili ve východní části impéria na silný odpor (na východě stále pokračuje pronásledování ukončeno až roku 324, kdy se Constantin stává jediným vládcem římského impéria) až roku 380 Theodosius prohlašuje křesťanství za státní náboženství roku 395 se římské impérium rozděluje na západořímskou říší východořímskou říší rozdělí římského impéria mělo vliv na křesťanské náboženství křesťanství od samého začátku nebylo jednotné (problematika svaté trojice a pojetí Krista jako božského vtělení) po rozpadu římského impéria rozdělení křesťanství na více sekcí důvod pozdějšího rozdělení křesťanství na 2 základní odnože už v pátém století rozdělení několika církví, které odmítli uznat Ježíše jako člověka (např. Etiopská, církev v Sírii, ) jsou označovány jako církve mono-fyzické izolace od zbytku křesťanství až do roku 1971 tehdy se domluvili na společném označení Staré východní církve 11. století (rok 1054) probíhá velmi zásadní rozdělení křesťanství na 2 větve (mluvíme o tzv. Schizmatu Velké východní schizma) důvodem rozdělení jsou spíše životní podmínky po rozpadu římského impéria v Byzancii (ekonomicky stabilnější) se církevní moc ocitá pod mocí světskou západořímská část byla velmi nestabilní (ekonomicky, ) jediná instituce schopná tomuto čelit byla křesťanská církev vzestup nezdravé soupeření o moc mezi římskými biskupy (později papeži) a byzantskými biskupy (později patriarchy) VÝCHOD (Pravoslavná církev, Ortodoxní církev, oficiální název Řecko-katolická): kněz vzor; křest tradiční úplné ponoření; večeře Páně kvašené těsto (nutnost vzdálit se židovské tradici); větší zaměření duchovně více mystický další rozdělení na cca 15 nezávislých samostatných celků (každý celek má vlastní 4/8
hlavu PATRIARCHU), ale Konstantinopolský patriarcha je jakýsi mluvčí všech Pravoslavných církví (nemůže nařizovat, ale radí a navrhuje) Konstantinopolská (dnes velmi malinká) Alexandrijská Anchijochijská Jeruzalémská Ruská pravoslavná církev (největší co do počtu) Albánská, Polská, Gruzijská, Pravoslavná církev českých zemí, Americká pravoslavná církev, Japonská, ZÁPAD (Římsko-katolická církev): přísná zásada celibátu; křest symbolické pokropení vodou; večeře Páně nekynuté těsto (z židovské tradice); nutnost řešit praktické věci větší pragmatičnost i v křesťanském učení velká centralizace, orientace na Řím, do čela stanul (hlavní) biskup neboli papež ten je považován za zástupce Ježíše Krista na zemi (nárok odvozen od apoštola Petra) pragmatičnost se projevuje v přijímání nových dogmat (hlavně ve středověku) např. Dogma o očistci (ukázka pro věřící, že o ně církev neustále pečuje) zavedení odpustků (spoluúčast člověka na jeho spáse) odlišnosti mezi východem a západem je více např. zdroje čerpání učení hlavním zdrojem je Bible (západ latina, východ národní jazyky) díla církevních otců, od 11. století jsou různá všeobecné koncily (do 11. století zhruba 7 všeobecných koncilů) po 11. století pokračuje pouze západní část (do dnes 21 všeobecných koncilů poslední 21. Vatikánský koncil) v rámci zasedání, 7. prosince 1965 papež Pavel VI. a pravoslavný Patriarcha kdosi vzájemně odvolali vzájemnou exkomunikaci papežské dokumenty, papežské výnosy, papežské encykliky Západní křesťanství (Římsko-katolická církev) krize vyvolána změnou životních standardů vysokého duchovenstva silné touhy po moci a bohatství kritika těchto církevních praktik u nás např. Jan Hus úsilí o nápravu církve vrcholí v Německu v 16. století (roku 1517) vystoupením Martina Luthera Luther začal navrhovat určité změny církve, které naformuloval do svých 95 tezí tyto teze (návrhy) rozeslal vysoko postaveným církevním hodnostářům základní požadavky SOLA SCRIPTURA [=pouze písmo] návrat ke slovu písma (učení založené pouze na Bibli) 5/8
SOLA FIDE ukončení prodávání odpustků (žádné zmínky v Bibli, uvědomuje si základ odpustků založený na dobrých skutcích Luther tvrdí spásu nezískáme za činy ale za víru) SOLA GRATA spása se nám dostává z boží milosti, nikoli ze svých skutků Luther zasáhl i jiné oblasti např. existence křesťanského duchovenstva duchovenstvo bylo vnímáno jako neobyčejné (hlavně vyšší duchovní) zásada Sola scriptua toto postavení nabourává, podle něj není udržitelné výsadní postavení duchovenstva (mohou být pouze prvními mezi rovnými) Luther poukazuje i na Papeže, v písmu o tomto nic není (Papež není Ježíšův zástupce na zemi) z kritiky duchovenstva nevyjímá ani řeholníky/řeholnice (mniši, jeptišky) zde se odvolává na starý zákon (1. kniha Mojžíšova) kritika celibátu (takhle to bůh nechtěl) porušení boží vůle po těchto vystoupeních se mnozí řeholníci vzdávají svého celibátu, sám Luther si vzal bývalou řeholnici podle Luthera byl Bohem člověku dán pozemský život a člověk ho má prožívat radostně většina duchovenstva neměla zájem cokoli měnit Luther se dostává do křížku s Papežem i římským císařem ( uvalení kladby) Luther byl z tohoto jednání velmi zklamán zkoušel změny i přes šlechtu (též se nepodařilo) Luther s reformami přestal Luteránství (německé protestanství) je považováno za nedokončené kvůli jeho kritice dohází k oddělení protestanských církví a to nejen na území Německa protestanské církve nejsou centralizované vznik regionálních skupin protestanských církví Švýcarsko Jan Kalvín (katolický teolog) byl osloven Lutherovými reformami původem Francouz kvůli pronásledování utíká do Švýcarska pod jeho vedením vzniká ve Švýcarsku nová církev tzv. Kalvinismu (nebo Helvetská církev) byl silně motivován Lutherovými myšlenkami, ale některé nepřijímal ASKEZE člověk nebyl stvořen, aby si pozemský život užíval, ale především aby pracoval; práce musí být spojena s hlubokou zbožností; výsledky práci, které člověk koná nejsou určeny k jeho užívání (podstoupení práce společnosti, znovu-vložení do další činnosti) asketický (odříkavý) způsob života velká kontrola Kalvinistické náboženské obce, kontrolovali to Presbytáři voleni ve své skupině (několik Kalvinistických rodin) tito Presbytáři tvořili jakési představenstvo Presbytáři měli právo kdykoli vstoupit do domu své skupiny kontrolovat výchovu dětí, Kalvínova nařízení způsobu života (hlavně světskou zábavu hudba a tanec, způsob oblékání tmavé barvy, těžké barvy, bez ozdob => strohost, finanční výdaje na stravování) 6/8
ABSOLUTNÍ PREDESTINACE [=absolutní předurčení člověka] kromě světského života, bůh předurčuje i spásu člověka (spása duše jej již dávno určena) myšlenka absolutního předurčení není v křesťanství nová (myšlenku jako první formuluje Svatý Augustýn) Kalvín se k této myšlence pouze navrací a vnáší jí do svého učení chce se definitivně rozejít s učením o dobrých skutcích a následně i prodeji odpustků tato myšlenka je velmi depresivní, ihned po Kalvínově smrti se jí jeho nástupci částečně vzdali šance změnit skutky osud svojí duše přestože se o církve odloučil, jeho praktiky se od tehdejší církve příliš neliší roku 1553 u něj žádá pochopení (jakýsi) lékař, Kalvín mu nepomůže předává jej světské moci po vzniku 1. republiky u nás dochází ke spojení Luteránů a Kalvinistů do jedné církve = Českobratrská církev evangelická Anglikánství (Anglikánská církev) někteří chápou jako samostatnou odnož křesťanství, jiní jako součást Protestanství vznikla v roce 1534, důvodem není snaha o reformu církve, ale s neshodami Jindřicha VIII. s papežem (Jindřich chtěl ukončit manželství s Kateřinou Aragonskou a uzavřít nový sňatek s Annou Bolenovou) papež odmítá tuto žádost (tlak Španělska) Jindřich odděluje anglickou katolickou církev od Říma a sám se stává nejvyšším představitelem nové církve jediná změna v této církvi je změna nejvyššího představitele po jeho smrti zasáhl jeho církev vliv Protestanství Anglikánská církev se dělí na 3 proudy (protestanský, liberální, katolický) Anglikánství bylo plodné na různé sekty oddělení Baptistů protestují proti náboženské nesvobodě, křest je udělován novorozencům a tím je jim zabráněno svobodně se rozhodnou ke které církvi chtějí patřit udělování křtu až v dospělém věku a to úplným ponořením požadují náboženskou snášenlivost => pronásledování => odsun do USA v USA velmi vstřícné prostředí, po sto letech návrat do Evropy prostřednictvím misií motto: láska k bližnímu svému velká jednoduchost modliteb, nepotřebují speciální modlitebny (žádný oltář, pouze kříž stačí znázornění) uznávají jako jediný pramen Bibli oddělení Adventistů do podvědomí vstupují snahou vypočítat blížící se konec světa (tzv druhý příchod mesiáše) tato snaha způsobuje zánik vznik Adventistů sedmého dne a Svědkové Jehovovi (do roku 1931 Společnost badatelů bible) Adventisté sedmého dne nepopírají příchod mesiáše, ale tvrdí že v bibli neexistují způsoby k jeho určení je třeba být připraven 7/8
(Sobota je dnem přípravy na příchod mesiáše studium posvátných textů a návštěva bohoslužeb) je třeba pečovat o tělo (schránka pro duši), provozují tělesné aktivity a zdravě se stravují (zákaz vepřového masa, kávu, černý čaj, alkohol a omamné látky) duše není nesmrtelná, zemře společně s tělem aby v den druhého příchodu mesiáše mohla být vzkříšena 8/8