Flachau: stovky kilometrů na jeden skipas i čertovská houpačka Jaroslav Beránek idnes - 6. března 2014 Zaparkovat hned za výjezdem z dálnice, nazout přezkáče a lanovkou honem nad mraky do dvoutisícových výšek. I takový scénář nabízí lyžování v oblasti Salzburger Sportwelt, která leží v srdci rakouského superareálu Sport amadé. Na jednu permanentku se dá jezdit celý týden a pořád je co objevovat. VÝHLED NA DACHSTEIN. Z horní stanice lanové dráhy nad Flachau se otevírá výhled na monumentální masív Dachsteinu. foto: idnes.cz I přes trochu vyšší ceny si oblast kolem Flachau a Wagrainu oblíbili i čeští lyžaři. Oceňují možnost výběru ze spousty kilometrů sjezdovek, které jsou středně a více obtížné, většinou široké a dobře připravené. Svoji roli hraje i výborná dostupnost, Flachau leží hned u Tauernské dálnice na Villach, 80 kilometrů za Salcburkem. Salcburský sportovní svět (Salzburger Sportwelt) je jedním z pěti resortů, které dohromady tvoří největší rakouskou lyžařskou oblast Ski amadé se 760 kilometry sjezdovek. V samotném Salzburger Sportwelt to je 350 kilometrů, další jsou v resortech Schladming-Dachstein, Hochkönig, Grossalrtal a Gastein. Pro celé Ski amadé platí jednotné permanentky. Má to svoji výhodu v širokém výběru, ale projeví se to v ceně. Pětidenní permanentka v hlavní sezoně přijde na 208,50 eura, tedy asi 5 700 korun. Samostatné jízdenky, které zohledňují velikost střediska, se prodávají maximálně na jeden den, a jejich ceny jsou od 30 eur v maličkém Goldeggu až po 45,50 (1 250 korun) v hlavních centrech.
Před lety jsme sem jezdili na studentské zájezdy v úsporném režimu: tři dny lyžování při dvou noclezích. Po nočním přesunu nás ráno autobus vyklopil ve Flachauwinklu, kde se nasedá na lanovku hned u dálnice. Večer jsme se utábořili na opačném konci resortu v Alpendorfu, odkud jsme už bez motorizovaného doprovodu vyrazili na druhý lyžařský den. Prodloužený víkend končil ve Wagrainu, po lyžování jsme naskákali do autobusu a pospíchali na poslední metro do Prahy. Teď už jsme dávno dostudovali, jako rodina se třemi dětmi si sice žádný luxus dovolit nemůžeme, ale nočními přesuny malé lyžaře trápit nechceme. Volíme levnějšímu ubytování v údolí v Altenmarktu, odkud to je pár kilometrů do všech areálů Salcburského lyžařského světa. Z jedné základny vyrážíme do různých směrů. Vybíráme si podle chuti, necháme se ovlivnit záběry z kamer a jeden den se dokonce rozhodujeme až na stanici skibusů, které staví před naším apartmánovým domem. SNĚHU JE DOST. I v březnu je ve vysokých polohách nad Flachau dostatek sněhu, na kterém se výborně lyžuje. Moderní aréna v Zauchensee Necháme se odvézt do Zauchensee, střediska známého ze sportovních zpráv. Letos tady skončila Šárka Strachová devátá v superkombinaci Světového poháru a my si můžeme na vlastní skluznice vyzkoušet dvoukilometrovou trať závodu. Před spodním prudkým slalomovým svahem se rozdělujeme. Pro starší sourozence je to lákavá výzva, ale šestiletá sestřička radši s maminkou odjíždí okolo po lehké modré sjezdovce.
Znovu se setkáváme ve Weltcupareně, velkoryse vybudované dolní stanici lanovky, kde se od pokladen k nástupišti jezdí po eskalátorech. Přes vrchol Rosskopf se dá pokračovat do dalšího údolí do Flachauwinkl, kde lyžaře přes Tauernskou dálnici převáží vláček tažený traktorem k nástupní stanici na protilehlé svahy. My zůstáváme na modrých sjezdovkách nad Zauchensee. Jízda z Rosskopfu je hezkým zážitkem i pro nejmenší členku rodinného týmu. Jen není dobré spěchat zpátky do údolí, protože sjezd boulovatým spodním úsekem není pro méně zdatné lyžaře příjemný. Lepší je sjíždět kopec jen do poloviny a pro závěrečný návrat pečlivě vybrat správnou trasu. Kde vyrůstal Herminátor To ráno nebylo radno koukat z okna, v údolí se válela mlha, že nebylo vidět ani na domy v sousedství. Každé středisko však má svůj televizní okruh, který hostům přináší živě záběry z kamer na svazích. Naladíme Flachau a rázem je vyhlášena bojová pohotovost. Lanovka se rychle žene vzhůru, přestupní stanice je ještě v mlze, ale když míjíme poslední stromy, otevírá se před námi úžasný výhled. V dáli se z mlhy vynořují alpská panoramata, před námi se otevírá přepestrý svět sjezdových tratí. Tak tady se učil lyžovat slavný Hermann Maier, začínala tu olympijská šampionka Andrea Fischbacherová i vítěz letošního kitzbühelského sjezdu Hannes Reichelt. Herminátor propůjčil jméno závodní sjezdovce, na které se v lednu jezdí večerní slalomový závod Světového poháru. Teď v březnu je lepší na nic nečekat a otestovat Maierův slalomák hned po ránu, než sluníčko zahřeje sníh a přibrzdí váš závodnický rozlet. Odpoledne už je lepší setrvat ve vyšších polohách, kde sníh zůstává tvrdý a upravený. Podobné parametry jako Maierova sjezdovka mají i další tratě, výběr je dostatečně široký. Lyžaře však občas zaskočí fronta na lanovku, která není nijak ukázněná. O místo na slunci, dnes doslova, se musí trochu bojovat. Nejhorší situaci jsme zažili na oblíbené lanovce Spacejet 3, k níž vedou hned dvě parádní sjezdovky. Tady se vyplatí pár metrů traverzovat na sousední sjezdovku a dojet si k jiné lanovce. Jen čtyři lanovky? To není málo Náruživého lyžaře termín "rodinný areál" a mapka s pouhými čtyřmi lanovkami může odradit, ale v areálu Radstadt/Altenmarkt by to byla chyba. Nás sem zavedla horší předpověď počasí; na odpoledne hlásili déšť se sněhem, a tak jsme se rozhodli jen pro tříhodinové permanentky a menší areál. Byli jsme příjemně překvapeni. Modře označené sjezdovky nebyly rozhodně žádné loučky a červené měly místy sklon našich domácích černých slalomáků. Navíc
brousit chvíli dokolečka stejný svah má také své kouzlo a český lyžař ho má z geografické podstaty ve své genetické výbavě. Nebýt ten den psí počasí, ani by se nám odtud po třech hodinách nechtělo. Čertovská houpačka na rozloučenou Čtvrtým dnem naše lyžařská dovolená končí, s areálem se loučíme velkou expedicí. Lyžařskou houpačkou z kopce na kopec se pokusíme projet co největší část navzájem propojených sjezdovek nad Flachau, Wagrainem a Alpendorfem. Bonbonkem bude letošní novinka G-Link, obří lanovka, která pendluje nad Wagrainem a spojuje dva vzdálené kopce. Do loňska se muselo od jedné lanovky do druhé jezdit přes celé město skibusem, teď údolí přeletíte za šest minut ve stometrové výšce. Kolos nese nad údolím 130 lidí Sto třicet lidí každých šest minut převeze v obou směrech nová lanovka G-Link, která spojila stanice v nadmořské výšce nad 1 200 metrů ve dvou částech lyžařského resortu nad Wagrainem. Stavět se začalo v červenci 2012 a na začátku letošní sezony už byl stroj v provozu. Než se sem probojujeme, čeká nás rychlá repríza na kopcích nad Flachau. Na Spacejet 3, ze kterého jsme předevčírem utíkali kvůli frontě, naskakujeme bez čekání. Držíme se směrovek na Wagrain a sjíždíme po červené sjezdovce k prostřední stanici známé lanovky Flying Mozart. Právě tady se přestupuje na velkokapacitní lanovku. Jako jedni z posledních procházíme přes turniket odpočítávající 130 míst a díky tomu zůstáváme u prosklených dveří, odkud si užíváme výhled dolů do údolí. Výstup na svazích Grafenbergu nás vrhá do úplně jiného světa. Rodiny, školy, obrovské hemžení. Krátké sjezdovky a mírnější svahy sem lákají úplně jinou klientelu. Slalom mezi žáčky lyžařských škol by byl těžkou zkouškou i pro Hermanna Maiera. Trpělivě se soukáme nahoru a dolů, plníme si plán celodenní expedice, ale občas se nám zasteskne po včerejším poklidném broušení jediného kopce.
Se staršími dětmi si pochutnáme na černé sjezdovce číslo 55, která nám dá nahlédnout do úplně jiného údolí. Malá dcerka se mezitím baví čertovskou dráhou, která pod Gernkogelem pomáhá slabším lyžařům vyhnout se náročnému sešupu. Pozvolný sjezd tady zdobí budky s figurínami čertů a pekelnými výjevy. Naše putování se blíží ke konci. Vlastně k polovině. Po obědě nad Alpendorfem nás čeká celá cesta ještě jednou, jen v opačném gardu. Nejvíc si užíváme sjezd z Grafenbergu ke kyvadlové lanovce. Mít víc času, tak se asi právě tady s chutí zdržíme. Ale dneska jsme na výletě, a tak procházíme turniketem, který zase odpočítává svých 130 zákazníků. Lyžařský apetit nakonec dokrmíme ve Flachau, kde v závodě s časem dáme v rychlém sledu tři dlouhé sjezdy. Naposledy usedáme na lanovku minutu před zavíračkou, v pozdním odpoledni si naposledy prohlížíme báječné alpské panorama a sjíždíme do údolí. Mobilní aplikace naměřila za sedm za půl hodiny 35 kilometrů na lyžích a 28 na vlecích. S výjimkou závěrečných jízd jsme nikdy nejeli dvakrát stejnou cestou, takže odjíždíme s pocitem, že jsme zdejší sportovní svět ochutnali opravdu na maximum.