Problematiky lidí v ekonomické a sociální nouzi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování Problematiky lidí v ekonomické a sociální nouzi Člověk bez domova Bakalářská práce Autor: Lenka Lepková Ekonomika a management ZSS Vedoucí práce: Mgr. Ivona Buryová, Ph.D. Praha Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 28.4.2014 Lenka Lepková 2

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří mi poskytli pomoc a podporu při realizaci této práce. Za pečlivé odborné vedení, trpělivost a cenné rady děkuji především vedoucímu práce Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. 3

Anotace Tématem bakalářské práce je problematika lidí v ekonomické a sociální nouzi. Pracuji na chirurgickém oddělení, kde se velmi často s těmito lidmi setkávám. Zajímalo mne, jak vysoké jsou finanční ztráty nemocnice spojené s péčí o tyto pacienty a porovnání těchto ztrát mezi soukromou a státní nemocnicí v Karviné. Klíčová slova: sociální, exkluze, chudoba, bezdomovectví, regulační, metodika Annotation The problems of the people in the economic and social need is the theme of the thesis. I work at the surgery ward where I meet very often also citizens of the socially week classes and infrequently even homeless people. Therefore I was interested how high the financial losses of the hospitals related to the care of these patients are and comparing these losses between the private and the state hospital in Karviná. Key words: Social, exclusion, poverty, homelessness, regulation, methodology 4

OBSAH OBSAH... 5 ÚVOD... 7 CÍL... 8 1 Metodika zpracování... 9 2 VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ... 10 2.1 Termín sociální... 10 2.2 Sociální nouze, člověk v sociální nouzi... 10 2.3 Sociální exkluze sociální vyloučení... 12 2.4 Příčiny sociálního vyloučení... 13 2.5 Ekonomická nouze - hmotná nouze... 13 3 Historie bezdomovectví... 16 3.1 Fenomén bezdomovectví... 17 3.2 Příčiny bezdomovectví... 19 4 Zdravotní péče v České republice... 21 4.1 Financování nemocnic... 23 4.2 Problémy s bezdomovci v nemocnicích... 24 4.3 Regulační poplatky ve zdravotnictví... 25 4.3.1 Funkce regulačních poplatků... 27 4.4 Úhrady v lůžkových zařízeních... 28 5 Základní charakteristika zkoumané instituce... 30 5.1 Státní zdravotnické zařízení... 30 5.2 Soukromé zdravotnické zařízení... 31 6 Analýza a komparace výsledků kvalitativního průzkumu... 33 6.1 Výsledky sociálního šetření ve státním zdravotnickém zařízení... 33 6.2 Výsledky sociálního šetření v soukromém zdravotnickém zařízení... 36 5

6.3 Komparace výsledků sociálního šetření ve státním a soukromém zdravotnickém zařízení... 37 6.4 Grafické znázornění výsledků analýzy a komparace sociálního šetření ve zkoumaných zdravotnických zařízení... 39 6.4.1 Graf 1: Počet sociálních šetření za rok 2012... 39 6.4.2 Graf 2: Zaplacené regulační poplatky za hospitalizaci... 40 6.4.3 Graf 3: Počet pacientů v hmotné nouzi... 41 6.4.4 Graf 4: Pohledávky k 2.2.2013... 42 6.4.5 Graf 5: Náklady na soudní řízení... 43 6.4.6 Graf 6: Dluh za zemřelé osoby k 2.2.2013... 44 6.4.7 Graf 7: Odepsané pohledávky... 45 7 Ekonomické dopady... 46 ZÁVĚR... 48 LITERATURA... 51 6

ÚVOD Téma závěrečné práce Problematiky lidí v ekonomické a sociální nouzi jsem si vybrala z několika důvodů. Jedním z aspektů byla stávající situace v regionu, ve kterém bydlím, druhým faktem je to, ţe pracuji ve státním zdravotnickém zařízení. Karvinsko patří mezi regiony s nejvyšší nezaměstnaností v ČR. Z důvodu nezaměstnanosti tak logicky dochází k častější trestní činnosti např. krádeţím. Nezaměstnanost pak přispívá k chudobě, sociální a hmotné nouzi, rozvodům a jiným nepříznivým sociálně patologickým jevům. Pojem sociální nouze znamená ohroţení vlastních zájmů. Tento stav můţe být způsoben jinou osobou, ztrátou zaměstnání a dalšími okolnostmi, pro něţ jednotlivec nedokáţe zabezpečovat své základní ţivotní a sociální potřeby. Sociální nouzí je myšlen takový stav, kdy jedinec není schopen zabezpečit péči o svou osobu, výţivu, náklady spojené s provozem domácnosti, o svá práva a oprávněné zájmy. Lidé, kteří se do takového stavu dostanou, mají právo poţadovat od státu dostupnou a dostatečnou sociální pomoc, která jim nahradí chybějící soběstačnost. Pojem ekonomická a hmotná nouze je stav, kdy občan nemá dostatečné příjmy, aby si vlastním přičiněním zabezpečil základní ţivotní podmínky. Jedná se tedy o občana, který nemůţe vlastním přičiněním nebo za pomoci své rodiny tyto podmínky splnit (typicky v důsledku nízkého příjmu). Zároveň nedisponuje ani majetkem, jehoţ prodejem, pronájmem či jiným vyuţitím by mohl získat prostředky k zajištění svých potřeb. V rozvinutých a civilizovaných zemích má zpravidla takto situovaný občan nárok na pomoc od státu. Společensky uznanou hranicí příjmu občana, pod níţ nastává stav hmotné nouze, je tzv. ţivotní minimum, které je stanoveno právní normou. Příčin, kdy se lidé ocitají v ekonomické a následně i sociální nouzi, je mnoho. K těm nejčastějším patří ztráta zaměstnání, špatné hospodaření s rodinným rozpočtem, vysoké splátky půjček, hazard, alkohol, ale také časté rozvody. Do sociální nouze se dostávají všechny věkové skupiny včetně dětí a seniorů. Počet bezdomovců v Moravskoslezském kraji dosáhl do loňského roku zhruba 2 574 občanů. V úvodní kapitole práce jsou vysvětleny základní pojmy týkající se problematiky lidí v sociální a ekonomické nouzi. Následně jsem analyzovala zkoumaná zdravotnická zařízení, tedy státní a soukromé. Dále se zaměřuji na problémy s bezdomovci, a to jak ve státním zařízení, tak i zařízení soukromém. V závěru bakalářské práce se zabývám analýzou a vyhodnocením získaných informací. 7

CÍL Cílem bakalářské práce je porovnání kvantity a důvodů poskytované zdravotní péče lidem v ekonomické a sociální nouzi se zaměřením na lidi bez přístřeší v soukromém a státním zdravotnickém zařízení. Jedním z dílčích cílů je analýza dluţníků regulačních poplatků ve státním a soukromém zdravotnickém zařízení za rok 2012. Dalším dílčím cílem je analýza vynaloţených finančních nákladů na zdravotní péči lidí bez domova a jejich porovnání v soukromém a státním zdravotnickém zařízení. 8

1 Metodika zpracování Při zpracovávání bakalářské práce jsem pouţila následující metody. V teoretické části jsem vyuţila metodu analýzy dokumentů, studium odborných prací a monografických zdrojů, vztahujících se k problematice lidí v ekonomické a sociální nouzi. Současně jsem se věnovala i problematice poskytování zdravotní péče a její finanční náročnosti u cílové skupiny lidí bez přístřeší. V praktické části jsem pouţila metodu komparace dvou zdravotnických zařízení (státního a soukromého), zaměřující se na kvantitu ošetřených lidí bez přístřeší a s tím spojené finanční výdaje, které zůstávají neproplacené i po úhradách zdravotními pojišťovnami za období roku 2012. Současně vyuţívám i metody analýzy příslušných dokumentů. 9

2 VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ 2.1 Termín sociální Tento termín je převzatý z latiny. Bohumil Geist vysvětluje termín sociální následovně: Socius - druh, společník, účastník. Socio - druţím, sjednocuji, pojím, účastním se. Socialis - spojenecký, druţný, společenský, manţelský. Societas - společenství, spolek, sdruţení, svazek. V češtině se rovněţ uţívá v mnoha významech, např. charitativní, podpůrný, dobročinný, společností podmíněný, slouţící společnosti, týkající se ţivotních podmínek, vyţadující pomoc, prospěšný společnosti, politický, třídní, reformní, atd. Podobně je vymezován termín i v literatuře. Např. E. Durkheim (1895) povaţuje za sociální jev každý druh jednání, který je schopný vnějšího tlaku na jedince nebo takový, který v rozsahu dané společnosti je všeobecný, ale má přitom svůj vlastní život, nezávislý na svých individuálních projevech, tzn., ţe jde hlavně o druhy jednání, myšlení, cítění existující mimo jedince a nadané utlačivou silou, kterou mu vnucují 1 Následkem toho nemohou být zaměňovány s jevy biologickými, poněvadţ spočívají v představách a činech, ani s jevy psychickými, které existují jen ve vědomí individuálním. 2.2 Sociální nouze, člověk v sociální nouzi Sociální nouze je termín, kterým se zabývají autoři z řad sociologie, politologie, sociální práce a jiných oborů. Sociální nouze je stav, kdy se člověk o sebe nemůţe nebo nedokáţe postarat. Můţe to být bezmocnost jak fyzická, tak i duševní - alkohol, drogy apod. Jedná se také o situaci, kdy člověk, ţijící pod hranicí ţivotního minima, není schopen zvýšit si příjem svou prací. Občané, kteří mohou doloţit svou tíţivou majetkovou situaci, která pro ně znamená hranici chudoby, se ocitají v sociální nouzi. 2 Sociální pomoc je řešena ze zdrojů státního rozpočtu, rozpočtu obcí, nadací, charit, Armád spásy, Diakonií atd. 1 Geits Bohumil 1992, Sociologický slovník, s. 441 2 Duková I., Duka M., Kohoutková I., (2013), Sociální politika: Učebnice pro obor soc. činnost, s. 185 10

Sociální sluţby jsou takové činnosti v sociální sféře, které mají pomáhat člověku při řešení nepříznivé sociální situace. Tyto sluţby by měly člověka podporovat v aktivním řešení tohoto stavu. Účelem však není převzít odpovědnost člověka za jeho vlastní perspektivu. Existují však i sociální události, kdy je jedinec z důvodu zdravotního stavu či věku odkázán na pomoc druhých. V takových případech sociální sluţba působí tak, aby maximálně podporovala samostatnost a chránila důstojnost člověka. Zákon o sociálních sluţbách upravuje několik druhů sociálních sluţeb: 1. Raná péče - jedná se o ambulantní nebo terénní práci s dětmi se zdravotním či duševním postiţením do 7 let věku. 2. Telefonická krizová pomoc poskytuje pomoc osobám v tíţivé ţivotní situaci nebo v ohroţení ţivota, případně zdraví. 3. Tlumočnické sluţby - jsou poskytovány lidem se smyslovým a kombinovaným postiţením. 4. Azylové domy - poskytují domov pro matky s dětmi a mládeţí do 18 let. Tato sluţba je poskytována těm matkám, které se ocitly v tíţivé ţivotní situaci, a taky bez přístřeší. 5. Domy na půl cesty - jedná se o zařízení pro mladé občany do 26 let, kteří ţili delší dobu ve výchovných ústavech, dále pro mládeţ propuštěnou z výkonu trestu. 6. Kontaktní centra - jsou určena osobám závislým na návykových látkách. Zaměřují se na sniţování zdravotních a sociálních rizik. 7. Krizová pomoc - tato sluţba je určena osobám v tíţivé ţivotní situaci, kterou nejsou schopni řešit samy. 8. Nízkoprahová zařízení pro mládeţ a děti - zaměřují se na skupiny, které jsou společensky ohroţeny neţádoucími jevy. 9. Nízkoprahová denní centra - sluţba nabízí pomoc při řešení osobních záleţitostí osobám bez přístřeší. 10. Noclehárny - poskytují ubytování a doplňkové sluţby pro osoby bez přístřeší. 11. Sluţby následné péče - řeší situaci osob duševně nemocných nebo závislých na návykových látkách a pro osoby, které ukončily léčbu ve zdravotnickém zařízení a nejsou schopny odejít do domácí péče. Cílem je prevence a resocializace klienta. 12. Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi - pomáhají při zvládání dlouhodobě sloţité ţivotní sociální situace. 11

13. Terénní programy - cíleně vyhledávají osoby, které ţijí rizikovým způsobem ţivota nebo ţijí v sociálně vyloučených komunitách. 14. Sociální rehabilitace - cílem je pomoci lidem k dosaţení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti. Je určená osobám se zdravotním postiţením, příslušností k určitému etniku, chudobě a nezaměstnanosti. 3 2.3 Sociální exkluze sociální vyloučení Pojmem sociální exkluze se zabývá Petr Mareš. Sociální exkluzí je myšlen stav vyloučení se od něčeho, co je ve společnosti povaţováno za normální nebo ţádoucí. Sociální exkluze je také stav, kdy jedinec neparticipuje plně na ekonomickém, politickém a sociálním ţivotě společnosti. Jejich přístup k příjmu a ostatním zdrojům neumoţňuje sociálně vyloučeným jedincům dosáhnout ţivotního standardu, který je povaţován ve společnosti pro její plnoprávné členy za ţádoucí. 4 Definicí v evropské unii pro sociální exkluzi je skutečnost, kdy se jedná o rozmanité faktory, které mají za následek fakt, ţe jsou lidé vyloučení z aktivit a práv normálního člověka v moderní společnosti. Sociální exkluzi lze také definovat jako proces, kdy jednotlivci nebo i celé skupiny jsou vytlačovány na okraj společnosti. Tím vzniká omezený přístup ke zdrojům, které jsou běţně dostupné ostatním členům společnosti a jsou nezbytné pro zapojení do aktivit společnosti. Poprvé se s konceptem sociálního vyloučení setkáváme koncem 70 let ve Francii, kdy byl poprvé pouţit pro specifickou situaci skupin obyvatel ţijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příleţitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci. 5 3 Mahrová, Venglářová 2008, Sociální práce ve zdravotnictví, s. 73 4 Petr Mareš,2006 Faktory sociálního vyloučení, s.10 5 Petr Mareš,1999 Sociologie nerovnosti a chudoby, s. 24 12

2.4 Příčiny sociálního vyloučení Sociální vyloučení můţe nastat z vnějších nebo z vnitřních příčin. Vnější jsou dány celkovými ekonomickými, společenskými i politickými podmínkami zejména na národní, ale i mezinárodní úrovni. Tyto příčiny nemohou jedinci sami ovlivnit, nebo mohou jen velmi obtíţně. Jedná se o vliv ekonomického vývoje na trhu práce, hospodářskou politiku, sociální politiku, politiku nezaměstnanosti státu apod. Vnitřní příčiny jsou spojeny s konkrétní osobou, které se sociální vyloučení týká. Tyto faktory plynou z jednání jedinců, kteří si svým chováním mohou nepříznivou situaci způsobit, nebo ji posilovat. Důleţitou roli hrají povahové vlastnosti, sociální prostředí, vzdělání a celkové rodinné zázemí. Tyto faktory ale mohou jedinci částečně ovlivnit. Patří mezi ně např. dlouhodobá neschopnost hospodařit s penězi, neschopnost plánovat do budoucna, závislost na sociálních dávkách, nezaměstnanost, ztráta pracovních návyků, nízká motivace k řešení problémů aţ po rezignaci. 6 Ve své publikaci Petr Mareš uvádí, ţe Sociální vyloučení v uţším slova smyslu brání sdílet určité sociální statuty či sociální instituce. Jde o zamezení účasti v sociálních, ekonomických, politických a kulturních systémech, které podmiňují sociální integraci jedince do společnosti. 7 2.5 Ekonomická nouze - hmotná nouze Společensky uznanou a zákonem stanovenou minimální hranicí příjmu je stanoveno tzv. ţivotní minimum. Toto zákonem stanovené ţivotní minimum představuje nejniţší moţnou částku, se kterou je moţno pokrýt základní ţivotní potřeby. Dostanou li se občané pod tuto hranici, pak nastává stav hmotné nouze. Toto je kritérium pro posouzení příjmové nedostatečnosti domácnosti. 8 Kolektiv publikujících lékařů popisuje, ţe osoba, která se nachází ve stavu hmotné nouze, je definována zákonem O hmotné nouzi. Její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, nedovoluje dostatečné částky na ţivobytí, přičemţ si tato osoba nemůţe nijak příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo 6 Dvořáková, Smrčka 2011, Finanční vzdělávání pro střední školy, s. 108 7 Petr Mareš,2004, Chudoba v České Republice v datech, s. 10 8 Hubinková, 2008, Psychologie a sociologie ekonomického chování, s. 41 13

jiných závaţných důvodů vlastním přičiněním. Zabezpečení základních ţivotních podmínek těchto občanů je tak váţně ohroţeno. 9 Podle Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky je osobou v hmotné nouzi buď osoba nebo rodina, která nemá dostatečné příjmy a její sociální a majetkové poměry neumoţňují uspokojení základních ţivotních potřeb na úrovni, která je přijatelná pro společnost. Své příjmy nemůţe z objektivních důvodů zvýšit (jak jsem jiţ výše uvedla např. prodejem majetku nebo uplatněním nároků a pohledávek) a vyřešit tak svoji situaci vlastním přičiněním. O dávkách v hmotné nouzi rozhodují orgány pomoci ve hmotné nouzi, kterými jsou pověřeny obecní, krajské či újezdní úřady MPSV. Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č 111/2006 Sb. O Pomoci v hmotné nouzi ve znění pozdějších předpisů. Tento systém řeší moderní formou pomoc osobám s nedostatečnými příjmy, je zaměřen na motivaci těchto osob k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb a je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, nebo se práci vyhýbá. 10 Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou: příspěvek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc a příspěvek na ţivobytí. O těchto dávkách rozhodují, a taky je vyplácejí příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR.Výše uvedené dávky hmotné nouze zabraňují vzniku chudoby, kriminality a bezdomovectví. Chudobu popisuje Geist jako situaci, v níž sociální celek, nebo určitý jedinec, nemůže z vlastních prostředků uspokojovat nejnutnější životní potřeby a je odkázán na pomoc jiných. Většinou se jedná o situaci, kde příjem nestačí na pokrytí existenčního minima. Jak existenční minimum, tak chudoba je relativní a vztahuje se vždy k příslušným socioekonomickým poměrům určitého sociálního celku. Chudoba se projevuje jako pocit nedostatků prostředků k uspokojování vlastních potřeb. Může být relativní, absolutní, nezaviněná, zaviněná, způsobená přírodními jevy, nemocí, smrtí živitele, stářím, vlastním přičiněním, tzn. hazardem, leností, nehospodárností, anebo kombinací několika faktorů dohromady. 11 9 Kalvach Z., Čeledová L., Jirák R., Holmerová I., Zavázalová H., Wija P., 2011, Křehký pacient a primární péče, s. 141 10. http://www.mpsv.cz/cs/5) 11 B. Geist,1992, Sociologický slovník, s. 116 14

I kdyţ lidem ţijícím na hranici chudoby je poskytována pomoc v hmotné nouzi, například příspěvek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc a příspěvek na ţivobytí, někdy ji tito lidé nevyuţijí správným způsobem, popřípadě ji nevyuţijí vůbec. Nezřídka se tak z těchto občanů stávají lidé bez přístřeší. Podle českého právního řádu jde o osoby, které nemají vlastní domov, či si domov nepronajímají, případně neţije osoba v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůţe nebo z váţných důvodů nechce uţívat, popř. takový domov uţívá protiprávně. Domov lze v této definici chápat obecně jako místo, kam jeho uţivatel můţe jinému člověku zakázat, nebo naopak umoţnit přístup. Podle zákona jde o osoby ohroţené sociálním vyloučením a pro něţ stát zajišťuje některou z výše uvedených sluţeb. Jako o osoby bez přístřeší je vymezuje zákon O pomoci v hmotné nouzi 2 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb. 12. Do této kategorie spadají osoby, jejichţ způsob ţivota můţe vést ke konfliktu se společností, jak uvádí zákon O sociálních sluţbách 92 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb. 13 12 http://www.zakon.vpraxi.cz/zakon_c_1112006_sb_o_pomoci_v_hmotne_nouzi.html 13 http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf 15

3 Historie bezdomovectví S lidmi bez domova se v podstatě setkáváme odjakţiva. Tuláci, ţebráci, potulní tovaryši nebo různí kočovníci existovali vţdy. První bezdomovci byli většinou potrestáni a vyloučení z komunity z důvodu nějakého prohřešku. Takoví jedinci se stali vyhnanci a málokdy byli přijati do jiné komunity. Příklady najdeme i v Bibli. Typickým příběhem je příběh Kaina a jeho prohřešku bratrovraţdy. Znamení na čele Kaina stigmatizovalo a předurčovalo, ţe nebude nikde jinde přijat. Také Adam a Eva byli vyhnáni z Ráje. Ve středověku po mořích i řekách pluly lodě bláznů, kde byli izolováni nepřizpůsobiví jedinci. Byli sem zahnáni lidé, kteří se nějak, nebo něčím odlišovali od ostatních. Cestovali tak celé roky a nikde v ţádném přístavu je nepřijali. Od 15. století začaly počty obyvatelstva stoupat a docházelo k poklesu ţivotní úrovně nejchudšího obyvatelstva. V tomto období se začínají objevovat skupiny lidí, kteří se začínají toulat a přestávají být vázáni na půdu svého pána. Tito lidé se nazývají vagabundi a představovali osoby bez pána. Společnost s nimi zacházela nemilosrdně, běţně byli vraţděni, vězněni nebo popravováni. 14 Bezdomovectví takové, jak ho známe dnes, se začalo objevovat koncem 19. století v důsledku průmyslové revoluce a rozvoje měst. Dochází k migraci chudinského obyvatelstva do města a tím také ke zvyšování zjevného bezdomovectví. Péči o tyto lidi bez domova přebíraly církevní řády a jiné organizace, nikoli stát. Po roce 1948 byla veřejná chudoba tabu. Totalitní reţim zrušil charitativní organizace a popíral existenci chudoby. Lidé bez domova samozřejmě existovali. Reţim jim ale nařizoval, ţe se kaţdý občan musí zdrţovat v místě svého trvalého bydliště. Zaručoval jim právo na práci a práce byla zároveň povinností. Občan, který odmítal pracovat, byl potrestán vězením pro trestný čin příţivnictví. 14 J.Marek, A.Strnad, L.Hotovcová, 2012 Bezdomovectví, s.53 16

3.1 Fenomén bezdomovectví Bezdomovectví je fenomén spadající do řady společenských problémů, které se vynořily po listopadu 1989. Předchází mu především osobní selhání člověka, ale na vině jsou i společenské příčiny. Jde hlavně o redukci pracovních míst, která má za následek ztrátu zaměstnání, následné snižování životní úrovně, což může vyústit v rodinné problémy, rozpad rodiny a dokonce až ke ztrátě domova. 15 S problematikou bezdomovectví se potýkají skoro v kaţdé zemi na světě. Z globálního měřítka se jedná o veliký problém, který ohroţuje stabilitu jednotlivých zemí, popřípadě je důsledkem válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. V rozvojových zemích se týká většiny obyvatel. U některých skupin obyvatel bývá důsledkem kulturního a národního příslušenství k dané skupině a nebývá důsledkem sociálního selhání. Tito lidé, nebo celé skupiny, volí nomádský způsob ţivota dobrovolně a tím se hlásí k tradicím svého národa. Je to např. původní indiánské obyvatelstvo, romské etnikum, australští Aboriginci, Nomádi v Africe. V legislativě vyspělých zemí se rozlišuje bezdomovectví rodin a jednotlivců. Avšak v legislativě ČR se bezdomovectví rodin prakticky neobjevuje, protoţe pokud dojde k existenčním problémům rodiny, obvykle dochází k jejímu rozdělení. Proto se Jan Jandourek zabývá bezdomovectvím jednotlivce. Jan Jandourek pojmenovává bezdomovectvím ţivotní situaci lidí, kteří postrádají pevný, pravidelný a přiměřený příbytek k přenocování. Mohou trávit noci v útulcích pro bezdomovce, v provizorních příbytcích, v suterénech domů, na ulici, nádraţí atd. Bezdomovci jsou v důsledku svého způsobu ţivota ohroţeni různými zdravotními obtíţemi. Určitou část bezdomovců tvoří bývalí psychiatričtí pacienti nebo osoby závislé na alkoholu a drogách. Velká část se do této situace dostala ze svých osobních příčin - rozpad rodiny, ztráta zaměstnání a bohuţel také mladí lidé, kteří po konfliktu odešli z domova. Převáţně k nim patří lidé bez kvalifikace. K příčinám také patří neschopnost nebo nemoţnost si najít práci. Chudoba, daná různými okolnostmi společně s nedostatkem lékařské péče, můţe mít za následek takové zhoršení zdravotního stavu, ţe nedovoluje člověku najít práci a zajistit si tak prostředky na bydlení. Dochází i k ozbrojeným konfliktům, duševním nemocem, domácímu násilí apod. 16 15 Venglářová M., Babiaková M., 2006, Pychiatrická ošetřovatelské péče, s. 153 16 Jandourek J., 2012, Slovník sociologických pojmů, s. 39 17

V současné době dochází k nárůstu bezdomovectví. Ivo Hradecký (1996) člení lidi bez domova do tří kategorií: 1. Zjevné bezdomovectví - jde o jedince ţijící na ulici, přespávající v parku na lavicích, na nádraţích, nebo vyuţívajících azylových domů. Veřejnost je povaţuje za bezdomovce, oni své bezdomovectví ani nezastírají a sami se za ně povaţují. 2. Skryté bezdomovectví - jedná se o lidi, kteří nejsou nikde evidováni, ale po právní stránce bezdomovci jsou. Nemají ţádnou moţnost stálého bydlení, volí však jiný způsob neţ bydlení na ulici. Přespávají u známých, uchylují se do ubytoven nebo nocleháren. 3. Potencionální bezdomovectví - tady řadíme lidi, kterým reálně hrozí bezdomovectví. To znamená, ţe ţijí v nevyhovujících bytových podmínkách. Patří mezi ně vězni, děti z dětských domovů, ústavů, přistěhovalci, migranti apod. 17 Pro označení ţivota bezdomovců se dnes uţ zcela vţil mezi ostatní populací výraz být nebo ţít na ulici. Koncem minulého století, kdy se začalo bezdomovectví ve větší míře objevovat, se tito lidé převáţně uchylovali k pobytu ve veřejných prostranstvích, jako např. v nádraţních halách, autobusových zastávkách, vestibulech supermarketů, sklepních prostorech apod. Protoţe většina populace s nelibostí nesla setkávání s těmito lidmi, byli z veřejných prostor postupně vykazováni a občané začali zamykat i venkovní dveře domů, aby tak zabránili pobytu bezdomovců ve sklepních prostorách. Postupně se tito lidé začali stěhovat do okrajových částí měst, lesoparků, neobydlených objektů a jiných méně viditelných lokalit. Vznikají tak postupně jakési slamy, které si bezdomovci vybavují věcmi nalezenými v kontejnerech nebo skládkách. Paradoxně se zde cítí lépe neţ v kterémkoliv sociálním zařízení, protoţe mají nastavena svá vlastní pravidla a cítí se být zcela svobodní. Problémy ale v této komunitě způsobuje především častá konzumace vesměs nekvalitního alkoholu, kdy dochází k občasným potyčkám mezi bezdomovci, které mohou končit i tragicky. Především v zimních měsících navíc při různých formách přitápění vzniká velké nebezpečí vzniku poţáru. Nejsou bohuţel tak úplně vzácné případy, kdy zpravidla podnapilí bezdomovci i uhořeli. 17 Hradecký, Hradecká, 1996, Bezdomovectví extrémní vyloučení, s. 107 18

3.2 Příčiny bezdomovectví Jak se zamýšlejí Jakub Marek, Aleš Strnad a Lucie Hotovcová (2012) existuje mnoho lidí, kteří projdou kolem bezdomovců a zamýšlí se, z jakého důvodu se tito lidé ocitají na ulici. Ptají se, zda si za to mohou sami, nebo se stali obětí systému. Většina lidí potřebuje znát odpověď, aby došli k rozhodnutí, zda se zastavit a těmto lidem pomoct, nebo nepomoct, protoţe si za to mohou sami. Ke ztrátě domova obvykle předchází krize. Tato krize můţe jedince tzv. vykolejit a tento se přestane starat o ekonomické záleţitosti. Kaţdý občan v tomto státě má k dispozici dvě záchranné sítě. Důleţitá je sociální síť, která můţe zabránit pádu aţ tzv. na ulici. Touto sítí jsou hlavně osobní sociální kontakty - rodina, známí a přátelé, kteří mohou postiţeného v případě krize podrţet. Pokud je tato síť chabá, nebo člověka nedokáţe podrţet, je tu síť sociálních služeb, která by měla občanovi zajistit bydlení a státní podporu, aby tento neskončil na ulici bez domova. Pokud nemá jedinec silnou sociální síť nebo nesplňuje podmínky pro získání státní podpory, pak s velkou pravděpodobností skončí na ulici. Faktorů, které vedou k bezdomovectví, je mnoho. U mladých lidí nebo dětí to bývá často špatné domácí zázemí. Jiţ malé děti vnímají rodinu jako sociální jistotu, místo bezpečí a lásky. Takţe špatné návyky v rodině, jako je alkoholismus, domácí násilí, nezaměstnanost a celkový nezájem o dítě, mohou v pozdním věku přispět ke sklonu k sociální exluzi a později k bezdomovectví. U mladistvých se jednoznačně jeví jako základní předpoklad k pozdějšímu bezdomovectví problém s nedostatkem pracovních míst. Spoustu dostudovaných i vyučených mladých lidí se snaţí hned po ukončení školní docházky najít zaměstnání. Problém je však v tom, ţe nemají potřebnou praxi. Zaměstnavatelé většinou hledají zaměstnance s několikaletou praxí. A tak se stává, ţe dokonce ani vysokoškoláci nemohou sehnat zaměstnání. Tito mladí lidé mají chuť, snahu i elán práci najít. Po několika měsících, někdy i létech, je tento elán přechází, začínají podléhat lenosti a hlavně letargii, protoţe mají pocit, ţe zůstávají tzv. rodině na krku. Tento stav je pro většinu mladých lidí velmi frustrující. Rodina je však nutí ke shánění jakékoliv práce. Právě proto mnoho mladých lidí odchází od svých rodin do větších měst s představou, ţe si najdou lepší, nebo aspoň nějaké, pracovní místo, coţ se jim často nepodaří a dostávají se do ještě větší duševní krize. Snad hrdost, nebo moţná i lenost, jim brání k návratu domů. Zůstávají tak na ulici, kde je nikdo nenutí pracovat a oni nabývají pocitu naprosté svobody. Touto situací se např. zabývá kolektiv autorů A. Strnad, J. Marek, L. Hotovcová v publikaci Bezdomovectví z r. 2012 na str. 16. 19

Problém nastává hlavně v případě, kdy sami rodiče, nebo matka samoţivitelka, zůstávají bez zaměstnání a nejsou schopni dítě uţivit. Mnoho těchto mladistvých se ocitá na ulici, v azylových domech, nebo přespává různě u kamarádů. Většinou jsou osoby bez domova spojovány s alkoholem, drogami a jinými závislostmi. Mají typický neupravený zevnějšek, zapáchají a nevhodně se chovají. Eduarda Heczková (2011) ve svém článku uvádí, ţe podle jejího výzkumu je nejčastější příčinou bezdomovectví: 1. ztráta zaměstnání - 23%. 2. odchod z rodiny - 11%. 3. výkon trestu - 5%. 4. špatné hospodaření - 3%. 5. výstup z ústavního zařízení - 2%. 6. jiné příčiny či dobrovolné rozhodnutí 56%. K dalším častým příčinám bezdomovectví této doby, které se dotýkají celých rodin - jsou rychlé půjčky. Tím, ţe si rodiče, nebo i jejich dospělé děti naberou půjčky, které nejsou schopni splácet, se dostávají do dluhové pasti. Přicházejí tak o majetek a kolikrát i o střechu nad hlavou. Pro takové rodiny, které se ocitnou na ulici, neexistuje ţádný vládní program na podporu sociálně slabých rodin a na jejich aktivizaci. V případě, kdy rodina skončí na ulici, začíná jejich situaci řešit sociální pracovnice místního úřadu. Děti obvykle umístí do nějakého zařízení pro děti a mládeţ a rodiče končí v ubytovně, nebo na ulici. Z důvodu, ţe u nás neexistují noclehárny pro celé rodiny, ale pouze zvlášť pro muţe a zvlášť pro ţeny a děti, dochází často k rozpadu rodin. Pro tyto případy jsou zřizovány a financovány azylové domy, holobyty, ubytovny a jiná zařízení. 18 18 http://nadrevo.blogspot.cz/2011/02/ 20

4 Zdravotní péče v České republice Právo na ochranu zdraví občanů v České republice je obecně zaručeno Listinou základních práv a svobod, která byla uvedena do českého právního řádu Ústavním zákonem č.23/1991 Sb. a usnesením předsednictva České národní rady do právního řádu České republiky č.2/1993sb. V článku 31 se uvádí, ţe kaţdý člověk má právo na ochranu zdraví. Na základě veřejného pojištění mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči. Mylně se tak mnozí lidé domnívají, ţe veškerá zdravotní péče je bezplatná. Na základě veřejného pojištění mají občané právo i na zdravotní pomůcky, přičemţ musí být dodrţeny určité podmínky stanovené zákonem. Systém zdravotní péče v České republice závisí na zdravotním pojištění. Kaţdý občan, který má na našem území trvalý pobyt nebo je jeho zaměstnavatelem osoba, která má sídlo v ČR, musí být ze zákona povinně zdravotně pojištěn. V ČR v současnosti platí zákon č.48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění. Pojištění občana začíná dnem narození a končí dnem úmrtí. Zdravotní pojištění je hrazeno zaměstnavatelem z příjmu zaměstnance. V některých případech bývá zdravotní pojištění hrazeno státem, v ostatních případech si musí jedinec pojištění hradit sám. 19 V případě akutní potřeby lékařského ošetření nesmí být pacient zdravotnickým zařízením odmítnut a musí být ošetřen bez požadování jakékoliv náhrady. Ze zákona musí být zařízením poskytnuta zdravotní pojišťovnou náhrada za ošetření takového pacienta v těchto případech: úraz vznik akutního onemocnění akutní zhoršení zdravotního stavu neodkladný porod, kde by odklad mohl vést k ohrožení života nebo k závažnému zhoršení zdravotního stavu Zdravotní stav bezdomovců 20 Zdravotní potíţe u bezdomovců způsobují tyto faktory: špatná strava, nevyhovující nebo ţádná moţnost bydlení, a tudíţ i nemoţnost dodrţování hygieny, rytmu aktivity a odpočinku. Častou příčinou je také i nedostatečné oblečení. Ztráta sociálních vazeb pouze umocňuje stresové zatíţení a psychické strádání. 19 11Šupková D., 2007, Zdravotní péče o bezdomovce v ČR, s. 10 20 Šupková, 2007, Zdravotní péče o bezdomovce v ČR, s. 11 21