KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO. W y d a w a 11 p ř i s p j w á n j m mnoha cluchownjch a učených mužů o d K n jžecj Arcibiskupské P ražské K onsistoíe. Třetj ročiij běh. Sw azek č t w r t ý. W Praze, 1830. W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně.
JJÚvta áom pá& t co v.alôv baté/ers. JTçog Q zoaal. A. V. 2 1. Veritas est dulcis et amara : quando dulcis, pascit 5 quando amara, curat. S. A u g u stin u s, Ouid forlius desiderat anima, quam veritatem : x Leo X U.
SkonČugjce swazkem tjmto třetj ročnj běh našeho českého časopisu pro katolické ducliowenstwo, otwjráme spolu předplacen] na rok p řjstj, \v kterém časopis len týmže způsobem, gak posawád, a s podobnými přjdawky w ychá- zeli bude. Že se w.šak podniknul] to laskawým toliko píispjwánjm liorliwých a učených našich pp. spoluspisowatelůw posud zachow alo, a j e diné tak i dále se zachowati může : utěšené po- winnosti redakcj za dosti čin], oznamugjc gim wšem, dle usnesen] konsistornjho, dne 28. prosince r. b.; k. č. f-* šetrnau a wděenau uznalost knjžecj arcibiskupské konsistoře Pražské, a sice íimenowitě: O a) Z dioecezj Brněnské: P. Jos. Iloláskowi, faráři w Blansku. P. M. Jos. Sychrowi, faráři w Žduru. b) Z dioecezj B u d 5 g o w i c k é : P. Mat.F u č j k o w i, kaplanu \v Prachaticjch. P. Jos. Kamarýto \vi, sjdelnjmu kaplanu w Klokotech.
* P. Janowi Kornerowi, Doktoru w hohoslowj, Rektoru bisk. alumnátu w B u - děgowicjch, a t. <1. s P. Fr. Slámowi, zám. kap. na W orljce. c) Z dioecezj K r á I o w é li r a d e c k é. P. Janu Ja w o r nickám u, faráři w Cjrkwicjch. P. Jos. Králowi, kaplanu w Branné. P- Fr. Aloysiowi Wackowi, Děkanu na Kopidlně, etc. * P. Jos. Zieglerowi, Doktoru w bohoslowj a Děkanu w Chrudjmi, etc. (1) Z dioecezj Litoměřické: P. Ant. Markowi, Děkanu na Libuni. * P. Vine. Zahradn jkowi, faráři w K řeši ejeh. e) Z Pražské dioecezj. ' P. Jos. černému, knězi cjrk,, zpowědl- njku (luchownjch panen z řádu karmelitánského. P. Wacl. Hankowi, bibliothekáři národ-«- njho Museum.
P. Jos. Ilelfertowi, Doktoru w obogjch práwech, cjs. král. professoru na wys. školách pražských, konsist. radě, etc. P. Aloys. Ivlárowi, Doktoru w libomudrctwj, cjs. král. professoru na wys. školách pražských, etc. P. Frant. Kostkowi-, kandidátu doktorstwj theologického, prozatimnjmu katechetu we školách Uršulinských w Praze. P. Karlowi K y s e 1 o wi) duchownjmuw o- becné nemocnici \v Praze. P. Fr. Nowotnému, kapl. wnačeradci. P. Fr. P ř j h o n s k é m u, Dolet, w libomudr- ctwj, a praesesowi windického Semináře w Praze. P. Wácl. AI. Swobodowi, c. k. humanitnjmu professoru na gymnasium Malostranském. P. Kašp. W e i n i n g e r o w i, faráři nakladne. P. Karl. W i u a ř i ck é*m u, knjž. arcibiskupskému ceremoniáři a bibliothekáři. P. Jos. W o t ý p k o w i, zám. kaplanu w Gemnjšti. P. Janu Zimmerraannowi, knězi z ry~ tjrského řádu křižownického s čerw e- nau hwězdau, spolu c. k. censorowi.
Wědomj, že kdálšjmu swých mladšjch bratřj a' wlastencú wzdělánj přispjwagjce, prostředně na oswjcenj weškerého národu aučinkugj, sladkau budiž gim za práce gegich odm Snau! W Praze dne 31. prosince, 1830. W. W. W ÁCIAW JCEK, kanownjk lilawnj kapitoly u sw. W jta, konsist. skutečný rada, gakožto redaktor.
1. P O G E D N Á N S. 1, Zrcadlo cínosíi, aneb paraátnj slawnost svraíých. Od Aloysia Ivlara, D oktora \ve filo so fii, c. U. p rofesso ra na v y s o k ý c h šk o lách P ražsk ých, a t. (L U w o cl C low ěk nebyl genom pro tuto zem stwořen, neymaudřegšj twůrce wštjpil w něg takowé taužeuj, kteréž zde nikdy zúplua upokogeno byli nemůže. Gak mnohé slzy preystjwagj se z oč) těch, genžto wselikau trpkost) sljliáni gsauce po pomoci wzdychagj? Než, takowý gest clo- wěka na zemi přebýwagjcjho osud! dle obrazit Božjlio stw ořený, a proto k neskončené neštnrtedlnosti určený duch nemůže zde takowých radostj zakaušeti, k gegichžto požjwáiij se zde teprw připrawowati má. Mňže-li pak tedy kdo úplného nasycenj sw ých žádost], do
konalé blaženosti giž zde na zemi, w léto škole pro lepšj budaucnost nás připrawugjcj žádali, kdežto gj zde žádný z mudrců, žádný ze sw a- tý c h, ba ani sám K ristus Ježjš spasitel swěta nedosáhl? - Ó blaze nám wědaucjm, ze se gešie neukázalo co budeme! *) To Wšalc nám powědomo íjest, po gnjíé cestě kráčeti s lu š j, abychom někdy tam p řišli, kdež wšecko naše tauženj nasyceno, blaženost pak naše neskonalá bude. T a to cesta gest poznánj Boha O tce, a kterehož poslal JezjSe K ris ta, gakož i wěrné plněnj toho, cožkoli se nám píikazuge. R talcowěmu poznánj nenj upřjmns chtěgjcjmu těžko p ři gjli. Uče 11 j o tom gednagjcj nenj skryté, tak žehy teprw s velikým wynasnaženjm hledáno ]>ý[i musilo: gestit statek obecný pro weškeren lid, k němuž každý, gak urozený tak i sprostý, chudý i bohatý, učený inew zdělaný přjstupu nalézá Toto učenj we wšech končinách zwěsto- wáno bywši po weškerém swětě rozšjřcno gest, a z a cli o w á \v á se w cjrk w i Bnžj, genž gest sloup a utuvržen j ]p ra w d y, m ) a kteréž ani b rán y pekelné nepřernohau. ***) Tak se k nám králowstwj Božj přibljžilo, a s njm upokogenj i blaženost! Ale náš límysl zde nenj prawdiwost článků w jry gakož i praw idla mrawů katolické cjr- * ) I. J a u 3, 2. * * ) I. T ir a. 3, 1 5. ***) M at. 1 6, 1 8.
k v e v y s v ě tlo v a li a dokazow ati, což se giž od giných za časté důvodné stalo: toliko 11a gednu z nésčjslných přednost] našj cjrkwe chceme-čtau- cjlio tylo listy pozorná učinili, totiž 11a onen prastarý obyčeg, že na nábožné duše, kteréž nás giž do lep.sjeli končin předešly, s uctěnjm naše cjrkew pamatuge, předstawugjc nám ge za v z o ry a přjldady vnábožn osti k následowanj, kdežto gegicli skutky, muky, ctnosti a osudy popisnge, popsané mezi wěřjcj rozšiřnge, a gegich památku wýročnjmi slavnostmi obnovugjc až pro neypozdaěgšj potom stvo zachovává. S o tva se kdy tak mnoho o m ravnosti a ctnostech m luvjwalo, gako za našich časů. Giž pauhým rozumem veden gsa člověk, nahljžj všeobecný zákon, gak swe m ravy zrjditi rna; mnohem v š a k wýbornsgi oswědčuge mu lc to mu cestu p ravé zgewené náboženstwj, kteréž potutedlnj nepřátelé geho nadarmo pod vra liti u silo vali a -usilugj. Předce v š a k zatagiti nelze, že p ři všem uznán] v y ššjc h povinnostj gegich vypliienj velm i zanedbáno b yvá. Proč gest medle srdce a óbcowáirj mno- hých potud tak vzdáleno od toho, co gegich rtowé v e le b j, co gegich rozum za praw é' a za dobré ano za to, co neyvveys praw e a neylepšj gest, uznáwá? Bytby osivjcenost sebe většj pokroky činila, nemůžeme se z toho radovali, dokud se lidé dle uznaného m ravu- njho zákona a zgewených p va w d dokonale ř j-
clili nebudau. icčemu ginému b yly nám oči dány, nežli abychom gegich zřenjm swého lila o- šetřowali? Nápodobné má i nás rozum zřjti na to, abychom gen to chtěli a činili, coby nás k našemu neywyššjmu cjli w edlo; toho wšak se warowali, coby nám lc dogitj téhož cjle cestu zamezowalo, W ždyt pak sám Pán nad fjkowým stromem podlé cesty rostaucjm, gen lis tj, žádného pak ovuoce na něm nenaleznuv? *), usudelc abyusechl pronesl. Gakby tedy mohl by ti spo- kogen s rozumným tworem, gakby mohl ušetřili člowěka uznáwngjcjho co činili dlužno a giné w tom powyučugjcjho, kdyby takowý sám žádného owocé ze swého wyučowánj a nahljdnutj new y- dáwal? I proto narážj K ristus na činěnj dobrého, na wypliiowánj předpisu swých, proto řekl určitě: Po owocjch gegich poznáte gej**) A dle toho zprawugjc se cjrkew Božj, tato cjrkew srvatých, posuzuge opatrně ty, kteréž z této pomjgegicnosti wykročené za sivaté uznáwá, a k wšeobeenému uctěnj za wzor kná- sledowánj pro wěřjcj předstawuge. Gale m audré a dobrotiwé ohledy při tom má, pozná se z přjtomného pogednánj. Znamenitá částka wěřjcjch za nábožné se powažugjcjch dušj uznáwá wýborné skutky a smeyslenj swatých s takowým uctěnjm, že ge za w yššj bytosti s námi nic obecného nemagjcj 2 1, 1 0. **) M at. 7, 2 0.
powažuge. Protot se mnozj domn]vag], že ne- gakau obzwláštn] cestau kráčeti musegj ; než do- volug] sobě k bijcbu a n ep ravo sti tak se p ři bljžiti, gak dalece to s gegicb vědom jm a s v ě - domjni bez patrného zawazenj možné gest, riia- <jjce ten úmysl, aby ani nebe neproniarnili, ani světských radost] sobě neodepřeli. Odtud to pocházj, že nělcteř] u wychowávván] sv ých d j- tek, mag]c-e ge k pravé nábožnosti věsti, v]ce lc zew n itřn jm dobrým povahám wzdělávag], G i- n] ukonegšug] se v e s v é vlažn osti tak, ze za se předpisy svátého Evangelium za přjliš p řj- sné považug], gakoby pro lidi k vyplněn] nemožné byly, což učen] Páně a geho c]rkve práv ě odporuge, kteráž 11a sv átýc h netoliko m ožn o st, ale i způsob a prostředky navrhuge, že co se některým nemožné býti zdá, vykonali lze. Ano geště mnohem v jc e skrze tak o vé překlady dokazuge c jr ttv, že předpisové svátého Evangelium od založen] křestanstv] po všecky v ě k y "až do našich časů skutečně ivypu oiván i byli. Tyto přjklady shromáždil g]c cjrkew B ok] bedlivě, zachovává a zvěcňuge památku s v á tých, a tjm potvrzuge tu důležitau pravdu, že gegich k rá lo v stv ], gakož i gegich zakladatelé*) z tohoto světa nenj, že gegich obcován] v nebesjch gest, a toliko Bohu - sláva i klaněn] se přináležj. *) J a n 1 8, 3 6. \
W tomto učenj katolické cjrkwe o uctěnj swatých. stkwj se wýtisk Božského zřjzenj, genž k prawému a wšeobeciiému oblaženj lidstwa napomáhá. Gak zahanbenj musegj se zardjti we swém zdánj za maudré powažo.wáni býti chtě- gjcj rdhaci a bludaři, zaslechnuw.se hlas prawdy, genž gim lhosteguý byli nemůže! Gegich tře - štiwé pokřikow ánj: Topě m o d lářsttvj a oiro- - c tw j! musj na wždy oněměti, když se gim patrná prawda předstawj, když se práwě z tohoto uctěnj swatých a z těchto na gegich památku u - stanowených slawnoslj neywětšj a neywyššj o- slawenj Boha a W yknpitele našeho co stkwélost slunečnj w yzářj. P o g e d n á n j. Přede wsjm w yw rátiti třeba gest onunámj- tku, zdali gest člowěku možno rozkazů a předpisů křestanského náboženstwj dokonale ostřjhati? - Takowý ústaw, w němžby se nemožnosti ukládaly, nemohlby obstáli, anižby od Boha mohl pocházeli, od toho wšewedaucjho, genž moci i gegich mjrur tworům swým dané neylépe zná, a co neymaudřegšj ničehož nežádá, coby možnost přewyšowaio. Cos takowého potw rzow a- ti byloby hrozné rauhánj. Prawda gest sice, že nám lcřestanstwj takowé powinnosti ukládá, genž našim smyslným žádostem a náklonnostem
lahodné negsau, ba i sám zakladatel gegich w y - HaSuge swé předpisy za gho, za břemeno ; ale za «ho tukowé, kteréž sladké, za takowé břemeno, kteréž lehké gest. N e l z e tpochybowati, že p o- aémy Páně o blaženosti žádostem našj smyslné přirozenosti odporugj. Pán nazjwá chudé, lač- ne é a žižniwé, truchliwé a lkagjcj, potupené, pronásledowané a násilně pro něg smrcené blahouá sla n ěn ým i,.*) Čehož se každý hroz] a leka. Prawda gest, že Ježjš takowé čistoty srdce zadá, že netoliko zlé skutky, ale i wšelikau cliut k nim zapowjdá, nebo necht gakkoli ono u tn u ti ru k y a vuyláupnutj oka **) wyložjme, w y - switá z toho patrně, že kteřjž gsau K risto w i tělo swé ukřižou a li s hřjchy a žádostm i, **) to gest, násilně potlačili a um rtwili. Gest p raw da, že Pán wšeobecné nezištné lásky žád a, čemuž učili žádnému z mudrců nenapadlo ; nebo komu wstaupilo kily na srdce, ze mame gj on tomu u q - také s v é nepřátely rnúo- w a ti;****) dobře činiti těm, kteřjž nás nenawidj a modliti se za ty, kteřjž nám protiwen- stwj čin], autrhogj nám? A neřekl-li sám P an : Gestlize odpustjte lidem hřjchy {poklésky) ge- s-ich, odpustji i w ám Otec ivá š nebeský h ř j chy w aše; gesílize neodpustjte Údem, am z Otec wds odpustj w ám h řjch ů w asich. f) ' 6, 20-2 2. * * ) M at.. 6, 29 3 0. * * * ) G al. 5, 2 4. * * * * ) M at. 5, 4 4. i ) M at. 6, 1 4 1 5..
čemu učil, plnil také sám. Na křjži \vise a neywětšj bolesti zakaušege modlil se geště za sw é katany řk a: O tce, odpust gim, nebol neuved] co cinj. *) Nelzet pochybowati, že Pán welmi mnoho žádá, samého Boha za w zor dokonalosti knásledowánj nám předkládage, abychom, byli synow é Otce swého, genž gest w nebe- sjch. **) Buď Lei dokonalj, gako i Otec wás nebeský d ok on alý gest. ***) I aúhlawnj nepřátelé Kristowi na otázku gim předloženau : Kdo z w ás bude mne tre s ta li z hřjcliň? nebyli w staw u w něčem Pána obwiniti, a přibiw - se ho konečně z pauhé nenáwisti na dřewo k řj- že swědčili o něm sam i: D a u fa lt w Boha,'V) g in ý m t pom áhal, sám sobe pomoci nemůže, f f ) Setnjlc pak ukřižowanému naproti stogjcj wida způsob smrti geho, zwolal u w ytrženj: G isté človvek tento Syn Buzj byl! t t t ) a la^c pohnul mnohé ze zástupu přjtomné, že tepau- ce se w prsy swé z mjsta utrpěn] Páně zkor- mancen] nawracowali se. t f f f ) Prawdat to o - wšem, že na něm žádné wiuy nalezeno nebylo; ale ačkoliw Wšady dobře čin il, byl předce od swých kraganů zawržen, pohanům k usmrcen] wydán, bičowán, mjsto králowské koruny trnjni korunowán, a tak k zločincům připočten. Než, * ) L u k. 2 3, 3 4. * * ) M at. 5, 4 5. * * * ) M at. 5, 4 8, * * * * ).Tau 8, 4 6. f ) M at. 2 7, 4 3. f f ) M ar. 1 5, 3 1. 'Í"j"}') M ar. 1 5, 3 9. L u k. 2 3, 4 8.
staw opřt tíetj clen z hrob«nézgewil se dw5ma učelllojkím swým do místecká limaus vmtu^cim, a newyswstlil gim, proč se to w se- L. S í u».= z cj trp eti K ristus a tak w g jti do sla w y sw. ) W.šem těmto odpornostem musil se K ristus p o drobili, musil newinně t r p iti a násilnau, po - tup 11 au smrtj u m rjti, aby nam co praw yc ojve za přiklad swatosti, spravedlnost! a posluseu- SJ k Bohu slauziti, a tak i nim tu povinnost uložili mohl, že také m y, žádá-h loho Bu i, ^ e cko zmužile trpěli, všelikým mukaní a tikru smrti podrobiti se musjme. K. eenluz gmernu n bjzj nás kuj že apoštolské rlca: a-m bes l i gesťliže hřesjce, a pohlaw kow am gsauce snášjte? Ale gestliže dobře činjce irpeu w e snášjte, tr i gest m ilé před Bohem. K tomu este pow oláni ; nebo i K ristus trp ě l za nas, I d m pozůstaw iw p řjk la d, abyste n á sle d o v a li n e p iti geho, kterýž, hřjchu neučinil, a n it gest lest nalezena w uštech geho, kterýzto když mu zlořečili, nezlořečil zase, k y* i Pc > nehrozil: ale w y d á w a l se saudjcjm u ho nes p ra w e d liw i5 kterýžto h řjch y nase n a j w e i těle sám w nesl n a d řew o: abychom^ hrjchum žemrauce w sp ra v e d ln o sti žiw i byli. ) T, Ol 26. Petr. 2, 20 24. Wers 2 1. - f» 5? JS Z Z tab u lky w o skem potazene re y s o w a li, po k t >
Abychom se nikterak Iidskau křehkostj w y- mlauwaťi nemohli, gakoby nám nemožné bylo přjkladu Kristowa následowati, opakuge pjsmo swaté wjcekrát zřetedlně, že se Ježjš wtělil, že b yl praw ý elowěk gako my. Proto prawj o něm apoštol národů: F řig a tv způsob sluzebnjlíd ku podobenstwj lid j učiněn, a iv způsobu n alezen byl gako elow ěk. F o n jžil sebe S a mého, poslušný gsa učiněn až do sm rti, a to do sm rti křjže. lř) Z té přjčiny wzbuzuge týž a- poštol PánS w ěřjcj, aby drželi w yznánj,**) a dokládá : Nemáme biskupa, kterýžby nemohl Ijtosti m jti nad nemoemi n a šim i, ale zkušeného w e wšem, nám podobně krom ě hřjchu. A proto žádá, abychom s důwěrnostj setrwánliw au n a puw oda a dokunaw atele w jr y patřili. ***) Ačkoliw tedy pán gakožlo učitel od swých wyznawačň těžkosti vyelmi přjsně žádá, dokázal předce sw ý m přjkladem, že geho učenj a rozkazy w y plnit i možné gest. Čjm častěgi na Ježjše, gakožto na clowěka zpomeneme, a geho utrpenj sobě předstawjme, rafigj w lád n au ce, w tw o řeu j lite r p řiciň o w ati se m u s ili. W erš 2 3. stogj w řeč.liuě g iu ák n ežli V u lgáta w yg á d řila. TIaQEÓoÓ3 TM XQLVOVTUÓMttllpS p řeklád á tato : ju d icam i se injlisté, a m u s ila ted y w ru k o p isu ccdixcjg n alezu au ti. Než sm y sl zu stáw á yvždy ten týž, *) K. Filip. 2,7 8. **) k Žid. 4, 14. a 15. ***) k Žid. 12, 2.
O paraatb) slaw n ost------------ tím k horlivěgšjm u následován] geho přjkladu budeme p o vzb u zen i; nebot pochopjme neskončením lásku onoho., kterýž byl n a počátku u Boha, a Bůh byl, ale z pauhého milosrdenstwj a lásky k nám tělem učiněn byl. *) Protož u k rývali v ě ř jej hned od počátku křestanstwj neyhlavněgšj věci ze života Je - žjsowa bedlivě v srdcjch svých, a v y p ra v o v a li c;e také s ochotnostj všem v jru přigjmagjcjm. Wždyt pak to také Pán v ý slo v n ě přikázal, a jrakby byli mohli věřjcj na přikázanj od nich se ubjragjcj lásky **) kdy zapomenauti a gemu se zp ron evěřili, kdežto pohlednuvše na obycegny chléb a vjn o každodenně na rozkaz m ilované ho mistra, a na ono n ey vy ššj tagem stvj a zázrak geho lásky, kterýž v noci před sv ý m zrazením po skončené ve čeři velikonocii] před m - mi ***) učinil, s pohnutým srdcem upam atova- li se m usili? W tomto upam atovánj uzavíra li se všickni článkové v jr y a všecka pravid la m ravů, a kromě uznánj možnosti geg.ch vyplněnj také neyvznešeněgšj přjklad nábožnosti v jr y, lásky a důvěrnosti v Boha. ^ ' poněvadž tedy Ježjš mezi lidmi co clowek obcoval, a gakožto djtě, mládenec a pak co dospělý všecko sám plnil, což svým vyznavačům činiti v e l j : nelzet zapřjti, že vyplněnj geho roz TT.. "~T7 **') To ciiite ua man pamálku. I. V l! M - 2 5. M «- * *. *
kazů možné gest. Geho m ciudrost a neskončené m ilosrd en stw j gsaut toho neygistěgšjm ru - kogemstwjm. A geho laska klidem učinila v j - ce, nežli kdy na srdce lidské vstau p iti mohlo! I kdož ho nemusj, naučiv se ho znáii, srdečně m ilovati? Kdož pak ho srdečně miluge, gakby mohl naň zapomenauti, aby ho stále před očima i v srdci neměl, a z geho obcován], z geho p řjkladu se n erad o val? Známot gest, gak mocně pravá, vraucj láska k následován] vzbuzu- ge; protož negsau prikazanj Pane toliko možné, nýbrž gsau skutečně gho slcidke, a brjrné lehké. Iv tomu má geště při v š j možnosti u v y plňován] křestanských rozkazů křehký člowěk povážiti, že se mu tato možnost s hůi y udelnge? kdežto mu Bůh svau milost) přispjwati ochoten ^est. K dyby sobě byl člověk bez Boha, a bez Krista'sám pomoci a se vysw oboditi mohl, k če- mužby bylo ú stavu pro naše spasen], genž gest křestanstv], zapo<třeb] b y lo? To však gest zcela skulek Bož] a musj za tak o vý uznán b ý ti; nebo proč bylo učen] o u - lcřižováném Kristu Židům 'pohoršen jm, íickům pak Uáznozvsti-vjm? A proč byl předce gak Židům, tak také Bekům K ristus svobodně z v ě sto v á n? W radě Wěčného bylot tak uzavřen o. Proto zvolal giž osv]cený věštec v nev rlo sti sv é tic]c let před zgeven]m Páněi: Froc se bauřj národow é, a lidé darem né wěci přem eyšlugj? P o s ta v ili se králow é zeme, a kaj-
ía ta sešla se w gedno -proti Hospodinu a p ro ti Pom azaném u geho. *) Proto prorokoval stařičký Simeon, Ježj.ška w chrámě Jerusalémském na loktech drže: A y, -položen gest tento n a znam enj, kterém už bude odpjráno «) z té přjčiny, gakž to apoštol národů vyřknul, poněvadž coz U ázniw ého g estu sw éta Blili w y w o lil, aby zahanbil m audre; a což gest u sw éta m dlé w y w o lil Bäh, aby zahanbil silné. A neurozené u sw eta, a potupné w y w o lil B ä h, a to coz nenj, aby ty w ěcif kteréž gsau, zk azil, aby se nechlubilo žádné tálo (žádný smrtedlný člověk) pred oblícep-em -eho ***) Těm pak necht Židé aneb lle - kové^pohané) gsau, kterýmž gest Ewangelium Bozjm oc, a Bo j m a u d ro st** *) slu*j chlubiu se, ale w Panu. i ) A by však se toliko Bohu čest vzd ávala, třebat gest, aby člověk svau nemocnost u p řj- mně»znal a cj.,1, al,y se před Bohem, gakožlo před Pánem a dárcem všeho dobrého pokon, třen toho liledage a žádage, co Bída chce, a tady swému nahljženj a swé y rt* ta h o v í moenos»» prrelästtow al, kteréž gim neniležeg). 1«P l činy nenpokogil se Pán t p, ahy b yl gen nekte- L k a praného n d o W h o *> srdcj semotam roztrausil, a nezanecha z T,r o 34, ***) I- Korint. 1, ip-j'il] % * * * ) 1. Korint. 1, 24. f ) 1. Forint. 1, 31.
vyplývagjc] následek náhodě aneb uznán] svých učedlnjkťu On byl pauhá pravda, čemuž učil, nebylo lidské učen] ; nýbrž gakž sám p ra v ]: Sstoupil gsem s nebe, ne abych č in il w ů li sw au, ale w iili toho, kterýž mne poslal, *) a gá sám od sebe gsem nem luvini: ale ten, genz mne poslal, Otec, on m i přikázanj d a l, cobych pravvil, a co bych m lu w il. A zase: JVlé učenj n e n jt mé, ale toho, k te rýž m ne poslal. Gakož vykonal Pán úřad swého v y - slanstw] k lidem co neypí jsněgi: takt se musj také každý w nfiho věř]cj gegageho učen] v e r- ns drželi. A právě z takowých zálež] gemu patř]c] zde společnost, Čili cjrkeiv, genž gest, gako věčná prawda, we svých základech po všecky časy nezměnitedlná a podstatná vždycky gedna a táž zůstáwagjc]. Nebo gako Jež]š veškeré pokolenj lidské m ilo val: takt se magj také všickrií k milován] Boha, k milován] geho a sebe vespolek spo- g ili; aby někdy gedno byli s njm, gakož i on gedno gest s Otcem, kterýž v nebesjch gest. Protož ustanovil Pán za znamenj, dle něhožby geho p ra v] ucedlnjci poznáni b ýti mohli l á sku. Gsaut tedy audové geho cjrkw e s n]m i mezi sebau vesp o lek na sebe aučinkugjce co živ é tělo se svau lilavau co neyaužegi spogeuj, Z té přjčiny napomjná apoštol P a ve l věřjcjch v * ) Ja n 6, 3 8. * * ) Ja u 1 2, 4 9. * * * ) Ja n 7, 1 6.
íijms prebýwagjcjch: cíly ne v jc e sm yslili než slušj sm ysliti, ale a ly sm yslili k střjdm osti, a tak, gakž gednomu každému Buh udělil m jru w jry. Něho, gakž w gednom těle mnohé audy máme, ale nem agj v šic k n i audowé gednostegného d jla : takt mnozj gedno tělo gsme v K ristu, a o b zvláu n ě gedni druhých audow ét M agjce -pak obdarow ánj rozd jln á, -pocllé m i losti, kteráž dána gest nám. *) Gest«díitldi- wčgi nabjzj týž apoštol gintle k aučinliwé lásce řk a : P raw d u cinjce, v lásce rosím e v š e likterak v toho, kterýž gest h la v a, K ristu s ; z kteréhož wšecko tělo spogené a swázane. po ivšech klaubjch přisluhow ánj, podlé -pňsobenj w m jru gedňoho každého audu, rozm noženj těla. cinj k w zd ělán j suvemu w lásce.* Pi o to borlj apoštol proti Korintským we zbory se děljcjm : Kdo gest Apollo, a kdo P a v e l? táže se, a otlpowjdá Jined zase : Služelnjci toho, gemuž gste u v ě řili, a gakž gednomu každému dal P án, Protož an i ten, kdož štěpuge, gest něco, an i ten, kdož zalévá-, ale Bůh, kterýž zrňst d á v á. BoŽj zagísté pomócnjci gsme; w y pak Bož) ro lj gste, BoŽj sfdw enj gste. ***) Gakáí to powzbuzowánj k pokořowánj se pred Bobem, a gnk patrné wyobrazenj geslit to, že cjrkew Bož) a naše aučastenstw j na nj wlastne gen * ) Kjin. 12, 3 6. * * ) Efez- 4, 15 16* ***) K o rin t. 3? 4. 6. 7. 9. Časopis p. Katol. Ducli. III*
skutek Neywyššjho gest. Neují možno, abychom co rozumně přeraeyšlegjcj krestane onu pravdu neuznali a nepochopili, že sobě připsali nesmjme, zač genom Bohu a Spasiteli sw»>nu děkovali přislu.šj. Kdo atšale tuto důležitau prawdu gešte ne- nahljžj, uber se w myšlénkách na horu Golgota, pozorug ukřižovaného Ježjše, a poslyš geho v j - tězslwj zwěstugjcj zwolánj : D okonáno gestl Hle, umjrá potupený, od sv éh o národu za vržený, u přjtomnosti nesčjslného zástupu lidstva, mučedlnickau smrtj co něgaky zločinec bez pomoci; ten, genž co Spasitel, co W ysvo b o d i- tel lidstva od židů i pohanů všad y poznán a vyzn á ván býti má, a gemuž se všickni klaněti magj. Ježjš po těch několik let svéh o učitelského úřadu procházege veškeru kraginu, po - čna od. Galilee až do Jerusalema, v ša d y clobře Čin il a zázrak y wykouaivcil, a skrze to mnohé lid i zjskal. Máge mezi nimi učedlnjky, v y v o lil z nich bed livě dvanáct, aby pak ge co z v ě stovatele královstw j Božjho do vešk eréh o s v ě ta vyslal. A eyhle, od těchto byl, vygmauce gediného, při svém zagetj nagediiau opuštěn, od gednoho pak dokonce zrazen a do rukau nepřátelských vydán. I tenkrát, když s povolenjm řjmského vladaře geho m rtvé tělo s křjže sňato bylo, a on zase z hrobu ž iv y povstal, bylit gsau geho učedlnjci, obávagjce se židů, tak udušeni, že se v e svém přjbylku velm i b ed livé u
zamkli. Nechcit ani obšjrne píipomjnati p rw - n]ho z těchto apoštolů, génž nepochybně pro swau vícekrát prokázanau srdnatost S k a ln j- kem *) slaní, a předce gistil, prolďjnage se, **) že ho nezná. Což se mohlo od takowýchto mužů očekáwati? Gaké prospěchy w hlásán] aro z- šiřow n] králowstw] Bož]ho? Zdalot sé, ze. se smrt] Jež]šowau i geho předsevrzet] zrušené «rest. Iídožby se toho byl nadál, že \v padesáti dnech \v hlawnjm městě židowském při sláwen] letn ic, práwě onen bogácný učedln]k s o- statnjmi gedenácti povstane a weřegně v o la li bude : M u íj IsraeU tj, slyšte slnwa tato : Jczjše Nazaretského... z uložené ra d y a před. zivmen j Božjho iv nice maše w zdanéhó w zaw - Še, a skrze ruce pohanu nkřižowáwše, zciivraíd ili gste, toho Bůh w zk řjsil, w ysw obodiw ho ze sm rti... čehož m y vvšicknisvvědkotvé gsine. Protož p raw iej Božj gsa pow ýšen, a tvzaw žasl jbenj Ducha suaiého od Otce, w y lil toho, kteréhož w id jte a slyšjte.. iro to ž wěziž gisté vušecken dům Jsraelský, let gest Bůh i Pánem ho u čin il, i K ristem toho Jcžjše, kteréhož gste vvy nkřižovvali! Ctauce př]běh galc Duch swatý apoštolům udělen byl s pozornost], a rozwážiwše, gaké následky lo mělo, m u- *) Petr, dle řeřlíay JtetQog, netqct skála. Mat. 1 6, 1 7 1 8. **) Mar. 1 4, 7 Í. ***) Skutk. ap o st. 2, 2 2. 2 3. 2 4. 3~. 3 3. a 3 6.
$94 Pogednanj sjrne uznati, žetto gen skutek Božj byl. G akži- wě musil tuto prawdu Petrpoznati, upamatowaw se, co se před sedmi nedělmi stalo! Gako druhdy prolilásiw w kraginách Cesaree Filipowy : Ty gsi Kristus-, Syn Boha žiwéhu, zaslechl a upamatowáo byl: Tělo a krew nezgewilo to lě toho, *) takt musil i nynj uznati, což i weřegně w y - znal, že genom Duch swatý skrze něho takowé diwy činj. Křéstanstwj nenj teily lidsky skutek, ale skutek božj, skutek Páně, kterýžto P án u- činěn gest nám m audrost od Boha i sprawe- dlnost, i poswěcenj, i spasenj. * ) Dwanácte- ro apoštolů, a obzwláštně Petr musil prwé swé nemocnosti a křehkosti zkusiti, aby pak s osta- tnjmi íowaryši swými nabyw s hury takowé posily, uznal a cjtil, že dle wygádřenj sw.p aw la (ren Božj pomocnjci, gen Božj nastrogow é gsau, a že to tedy swým zásluhám přičjsti nesměgj, kdvž k n e y wznešeněgšjmu powolánj wywoleni byli/ Gale důtkliwě dáwal gím Pán na gewo, že mu gegich křehkost a nemocnost známa gest. Proto gim, wěčeře s nimi naposledy, předpov ě d ě l: W sickni polwrsjte se nade m nau této noci. ***) Obzwláštně pak gindy tak zmužilému a nynj mnoho slibugjcjmu Petrowi ře k l: T y dnes této noci, prtvé než kohaut po d w ak ráte za- zpjw á, třik rá t mne zapřeš'.****) A co nás ny- * ) M at. 1 6, 1 6 a 1 7. * * ) I. K o rin t. 1, 3 0. * * * ) M ar. 14, 2 7. * * * * ) M ar. 1 4, 3 0.
nj čtaucj aneb poslauchagjcj k diven) přiwádj, gestit ono swědectwj' osvíceného proroka Eozj- ho, na něž se zde Pán takořka odwolawal, a kteréž po šest set let ustawičně w židovských školách čjtáno býwalo, zněgjcj takto: Omeči,wzbud se na p astýře mého, a na muže, genž se mne p řidržj, p ra w j Hospodin zástupů: bj pastýře, a rozprchnou se owce.*) Dokud swatj a- poštolé žiwi byli, nezapomjnali na vyřčen] Páně: B e z e mne nic nemůžete u čin iti.**) Ne vvy gste mne w y w o lili, ale gá gsem w as w y- tvolil.. ***) K dyž učinjte wšecko, což tvam přikázáno, rcete: Služebnjci neužitečn] gsme, což gsme p ow in n i učiniti, učinili gsme. ) Týkala-li se takowá připomjnánj Petra, Jana a o - bau Jakubu, aby swých zásluh přjliš'necenili: gak mnohem wjce nás se týkati musegj? Nemocný swau churawost cjt)cj a uznáwag]cj musil o - všem k truchliwému poznán] pngýli 5 a^e PraWt; takové poznánj vzbuzuge ho k nám, aby po u - zdravenj a pomoci bažil. Takt gest to i s ponaučowánjm Páně, pokud člověku wmtrnj oko ku poznán] geho bjdy otwjra, že si bez wyššjho přispenj sám pomoci a se vysvo b o d iti nemuze. Tjm potěšitedluěgš] musj proň ugištěnj Pane b y li, že hledá-li upřjmns, pomoci a wysvobozenj nalezne: Proste a budet tvám dáno, h led ey tea +) Zachar. 13, 7. **) Jan 15,5. ***) Jan 15,16- ****) 17, 10.
naleznete, tlucte a budet tvárn otew řjno. *) Agínde: Z ačkoli p ro šiti budete Otce we gménu mém, tot učinjm. **) O, gaké útěchy musjme z geho slow nabyti! Syn clnvveka přišel, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.***) fíebřjk, gegž arciotec Jákob we snách na zemi stogjcj widěl, gehož wr.ch až nebe se dotýkal, *#**) gestit owšem wýborný obraz, gak lehce angele Božj s nebe na zeni sstupowati, a odtud zase zhů- ru k nebesům wsťupówati mohau: ale skrze hřjch gak na duši tak i na těle porušeného Člowěka až k nebesům, až k Bohu pow ýšili, k tomu b ezpečného základu třeba gestit, kterýž zde K r i stus opustiw lůno swého Otce nebeského, co člowěk skrze swau ponjženost, přjklad, utrpenj a smrt položil. Iířestaíi weden gest ku pozná- nj swé bjdy a w in y, k upřjmné ljtosti, k pokoře a důwěrnosti w Boha a swého Spasitele. Dle toho řjdj se také katolická cjrkew, gegj duch gest duch pokory, kterýž ze wšech gegich modliteb a náboženských gednánj wyswitá. Do- prowoďiue u př. kněze k wykonáwánj každo- dennj oběti mše swaté k oltáři. pj dolů před oltářnj stupně, Neyprwé sstauwyznáwá Boha, geho swatým a wšem přítomným swau wimx, prohlaíngé se za hřjšnjka a bige se po třikráte w prsy swé. Pak prosj swaté Božj a wšecky * ) L u k. 1 1, 9. '**) Ja u 1 4, 13 a 1 4. * * * ) L u k. 1 9,1 0. * * * * ) I. M o gz. 2 8, 1 2.
přjtomné, aby se v e svýo h modlitbách za n e- lio u Boha přim luvili. Poněwadž cjrlcev k pravému smeyšlenj v z b u z u je, gak poučugjcj aest tento přjklad pokory a ljtosti pro veškeré shromážděn)?! Gak spolu i pohnutedlný, p o- vážjm e-li, žes tak ovým wyznávánjm svéh o proviněn], s takovým skraušeným tepánjm se v p r sy své, s takovau prosbau za přjm luvu sv á tých a přjtomného zástupu, také swatj biskupov é Ambrož a A ugustin, pak řečtj s v. biskupov é B asiu uswelký a Řehoř Nazianský, též sv á tý kardinál a arcibiskup K arel Boromegský, a sv. biskup F rantišek Saleský, gakož i swatj kněžj F ilip z Nori, a F rantišek z Pauly před wjce giž sty lety na stupnjch olláinjch sláwali. Co? to činjwali tak wznešenj, tak zaslau- žilj, 'svatj mužové? namjtne snad někdo. I čjmž pak se může Člověk při v šj swe ctnosti wychlaubati? W ždyt gest to Bůh, gemuž za v š e cko děkowati musj, cožkoliw na sobě má dobrého. Nuže, což pak gsme, čjm pak oplývám e, gežtobychom od něho nebyli obdrželi? Aneb kdo prw é dal gemu, a bude mu odplaceno?*) B ytby naše ctnost sebe čistšj a dokonalegsj b y la, musjme se i pak s vděčnau pokorau v y - znati: Bůh zagisl.é gest, kterýž ipůsobj w nás i chtenj, i dokonánj. '**) všecka čest, slá va a djky! Gemu přináležj *) Kjm. 11, 35. **) k Filip- 2>13*
f Proto wšak nemá se nikdo opowážiti lehkomyslně tw rditi :,,Když Bůh i chtěn] i dokonali) působj, tedy také we m ně; a co se mne dotyce, nemám nic wjče co činili. Gaká by to byla opowážliwost! Zřegrně prawj to člowěku geho wědom], že'může něco chtjti, a totéž in e - chtjti, že nenj pauhý wš] wůle prázdný strog, a že to, co newyhnutedlnost působ], lidská zásluha nen]. Ctnost se w bogi a w odporowánj proti zlému dokazuge. Pak zasluhuge teprw člowělc wážnost a odměnu, když zlé činili moha, předce nečin], ačkoli drážděn a lákán byl. Nesmyslné bylotby cos takowého mysliti, že strog wšj w ů le prázdný, obraz Bož] na sobě nese. Křestan- stw] nás tomu učj, že přigde někdy Pán lid] saudit. I půgdau ti, k te řjž dobré w e c i č in i li, n a w zkřjsenj íiw o ta : ale, kteřjž zlé weci čin ili, na wzkřjsenj saudu. *) Gak by mohlo plněn] dobrého za zásluhu, zlého pak za prowiněnj někomu počjtáno býti, kdyby, žádné wůle nemage, činili musil, k čemu geg tělesná potřeba láká? Ten, kterýž člowěka, geho duši i tělo stw ořil, kterýž potřeby geho těla i duše, ale spolu i gegichschopnosti a moci zná, nemůže od něho nikterak žádali, coby dokázali w sta- wu nebyl. W elmi nepráwě geduagj onino, gesto se, žádostem swým uzdu pauštěg]ce, přemlau- wagj) že gim swých náružiwostj potlačili n e * ) Ja n. ň, 29.
možné gest. Takových zahanbuge staré, ale pa pravdě upř]mně zpytugjcj pohanstw]. T akových zahanbugj S o k ra to vé, T latoni, E ylkteti, * a učen] Stoikň. Tito gen přirozeným světlem rozumu vedeni byvše, měli provozován) ctnosti a povinnosti netoliko za přiměřene.hdske přirozenosti; nýbrž i za zw lúft m ilow ánj hodni, a proto žádali, aby byla ctnost pro gegj vnitřní výtečnost a krásu beze v S j gine odplaty milována a provozována. **) Než, kdoby tak nestydatě myslili, tak nerozváženě se v y - gádřiti chtěl, dal by na gevo, že gests po milo sti Bož] nebažil, a tedy sám vinen gest, když v něm Bulí ani chtěn] ani dokonánj nepůsob). A předce gsau lid é, gesto by se rádi přemluv ili že Bůh všecko pro člověka, beze všeho přiciuovánj geho učinj, - ten, kterýž swého vlastního, sp raved livéh o, nevinného Syna, b o ha, gako sám gest, n elito va v k neybolestněgšimu a neypolupněgšjmu usmrcen) v y d a l Držme se v tom výborného přjkladu velikeho a - poštola národů, kterýž neyhlubšj pokoru na gev o dávage spolu swé povinnosti ve rn e plni. rišct o sob«takto: Gi gum * v ; Ita li, kterýž negse m ho dm slauu afouol. *) Qníie 8i o cu lis cern ereiu r, m ira lu le s aniotes ( u t a it P l a ' ) ex c itaret su i. C ic. de O ffic. I. c. 5. A frik a- **) T u is te ille ceb ris V o la S cip io k roladsjm u nu ip sa 'virtus trahat, n on -verum d e c u s ; q u id de te a lu quam ur, ip si vid eau t. C ic. Som n. S cip. c. 7.
proto že gsem se protivuil cjrk w i Bozj. ' Ale m ilostj Bozj gsem to, což gsem, a m ilost ge- ho w e mne darem ná nebyla, ale hogněgi než oni (gin] apoštolé) w šickni p racow al gsem. A wsak ne g á,a le m ilost Božj sem n au.*) K čemu by byl dal Pán také předpisy a rozkazy, kdybychom pro swé spasenj sami nic wjce čini- ti ne musili? Proč dáwal onu w ystrahu: Ne každý kdož mi řjk á Pane, Pane, rvegde do králo w stw j nebeského; ale ten, kdož činj w u li Otce mého, kterýž w nébesjch gest?**) Po o- wocjch gegich poznáte ge. ***) A gakby byl mohl řjc i: K rá lo w stw j nebeské n á silj trp j? "1v '") Proč wolal k tehdegšjm lidem, ano i k nám wšem : Pogďtež ke m ně w šickni, kteřjž pracugete a obtjženi gste, a gá w ás občcrstwjm..., a n a leznete odpočinutj dušem sw ým. f) Clowěk mas) tedy odpočinut j a občerstwenj od Pána žádati, mnsj žádali od Boha w u li k činěn] dobrého, a sjlu, aby gi také wyplniti mohl. Gako onen žebrawý slepec u Jericha musjmet i my wolati : Synu D aw idiuv, smilug se nad n á - m i! W e wěcech wěčnosti a swého spasen] se tý - kagjcjch, gak slepý a chudý gestit člowěk! Iíýž pak by každý swau bjdu galco onen slepec cjtil! Synowé swěta spěchag) okolo nas, gako onen Pána předcházegjc] zástup, osupugjce snad se
dokonce na nás.bíilngjcj, gako onino w zástnpu, by nás k mlčenj přinutili. Ale gakfí to pohnu- ledlné wyobrazenj tagiiýcb cest Panes I l* níibližowal se wždy» ce a w)ce k beiog,c.nn, a zaslechnuw wolinj geho, pozastaw.l se t> e pec byl na porncenj gebo k nsmn, >» *», a tni se lio Pán tázal: Co cbceí at «* " Pane, at w id jm J odpowěděl onen. - i ro h * dni, w jr a tw á té u z d ra w ila *), Potud gsme se, což aučel tohoto pogedna- nj byl, přesvědčili, že -předpisové swateho fc- wangelium w yp ln ited ln i gsau, a že prostred- kowé, kteřj se nim k našemu poswěcen) w c jrkw ib ožj poskytugj, bez U d an ých následku zusta ti nem ohau. Tjm wšalc gest spolu dokázáno, že se w této cjrkwi wždycky také swat] nacházeli, gests nacházegj, ano i budaucne nachá- ' zetibudau. Nynj gests třeba wyswetbti, gakyužitek katolická cjrkew z přjkladu těchto swaiyc Božích wěřjcjm wyzjskati snažj se, a tol im e obsahem náďcdugjcjch listů w tomto pogednanj. Cirkew Božj m iiuge a důw ěřj se w toho, gemuž Otec w šelikau moc dal, w toho ^^ eryz od Boha w yšel a k Bohu se opět naw ratd, ) m iiuge a důw řřj se w toho d o b r é h o pastýře, k te rýž sw ů - žiwot dal za owce sw é,*> 0 k t e r ý ž e be samého za ns obětow al, ab y i ony posw ecej - i 3, 3. ^ o, í í.
ny byly w prawdě, *) kterýž gest cesta a -praw- da i živuot: ##) a uznáwagjc w pokoře swau nemocnost bez něho, kogj se blahodegnau nadegj, pouěwadž gj sljbil, že s nj ustawičně bude až do skonánj swěta, aby gj wždycky ku pomoci přispjwal. Před tjmto putvodem, zak lad atelem adokonaivatelem w jry a swého poswěcenj obcuge cjrlcew Božj w ustawičnem pohljženj na něho, totiž Jeijše K rista, gakožto na hlawu swau, kterýž gest počátek, prworozený z mrtwych, w němž wšecka plnost (Božských wlastuostj) přebýwá, aby sm jřil s sebau wšecko....) W ge~ ho swětle začjaá den i slcončuge, geho swetlo o- swěcuge gj temnosti noci, s njm zacjuá rok i dokonáwá, s njm se objrá každodenně. W ždyt pak gest on ten sw a tý svvatýcli, proto dáwá také genom on základ k rozdělen) cjrkewnjho roku. W tomto přjtomném na duši i na těle porušeném stawu nenacházel se gak wjme půwodně člowěk. Newinny, čisty, co obraz Božj, wyšel w rági z wšemohaucjch rukau stwoři- telow ých; ale užjwaw swé swobody k zlému, neposlušen byw Boha, uwrhl se dle těla i duše w neywětšj bjdu. Ale hned Adamowi bylo w y - swobozenj milostiwě zwěstowáno, a od toho času ocekáwán b yl Spasitel. Toto potešitedlne * ) Jan 17, 19. **) Jau U, 6. ***) k Kol. 1.1 8-20.
přislíbeni opakoval' Bůh v čase -wjcekrat, galco u př Abraham ovi, Jakob ovi, Mogž]šovi, Dav id o v i, a pak ostatním Udem skrz proroky. C ty- ry tisíce let uplynulo v takovém očekáván], nežli skutečně onen připověděný Emmanuel, Buh a spolu člowek přišel. Geho pr]behy a skutky, geho utrpěn], smrt a vzkříšen] b y ly otcům vžd y zřetedlněgi a určitěgi předpovídaný. Wědélot se vjce set let napřed, kdy a kde se národ], kdy a gak umře. Na to dlauhotrvag]c, taužen] po Messiáši okazuge q rk e v v advente (příští Páně), s kterýmž svů g rok zaqna. w a nocjch, a na den zgew enjp áne,*) cožobycegne dnem svátých tř] králů gmenugeme, slav] geho narozen] - pak geho pacholetstv] v tak nazvaném postě čtyřidcetidenn] pust Pane na panšti, geho utrpěn] a smrt. O wehkenoci s a- m aelio vzkřjsen] a čtyřidcetidenn] zde na zemi widitedlné prodlen], až pak u př]tomnostx svých učedln]ků na nebesa vstaupil, což zase n a n e le wstaupenjm P án ě slnge. Padesátého dne po velikonoci (nerr^ogv) ^lav] hod Bozj sw atodušnj, památku seslán] Ducha svátého, aa pak konečně s upamatovánim na pří«l] Pane, k saudu ročn] běh zav]rá. Bůh a Kristus gest cjr- *) P a ^ t k T Í wen) : xvě'šj s l a W n o s, j ^ au c e, ^ t o proto ^ ^ mjuáme. * *e Bůh widitedlný okáeal, P«P0-
kwi wšjm we všem, gakž to i každému v smey- šlenj i gednánj býti má; tak v y z n á vá Pána a zwěstuge ho, dokawádž nepřigde. Kdožkoli se wěrně cjrkevn]ch pobožnost) drž], i oni ut nemůže Buh a Kristus, tomut nemůže gelio ustanowenj, powinnosti a wyhljdka do lepsjho života po smrti, gakož i trest za spáchané neprav osli nepovědom ý zůstati. Cjrkew užjwa neděl a sv á t ků Páně k tomu, aby wěřjcj k pamatovánj na Boha a Spasitele povzbudila ; přitom wšak ge také slaskaw au starostlivost] na množstwj předchůdců w křestanské v jře a obcowan] pamatuge. Ona v j dobře, gak mocné dobré přjklady n a lidské srdce aučinkugj, a že takových mnohem vjc e bylo, nežli gediný Augustin, kteřjž v e svých vnitřnostech ten hlas zaslechli: M o h li-li to tito aneb onino, proč bys nemohl i ty? * ) Aby tedy člověka lc ocištěnj se od hřjchu geště v jc e povzbudila, a k lásce i k dobrým skutkům při «vnadila, poznamenala každý den v roce gménem některé Bohu zasvěcené duše, a v y - zdw ihla mnohé ztě< hto dnů památných za v š e obecné. Gako u př. den svátých apoštolů Petra a P a vla; aneb také za zvláštnj svátky, gako u př. dny patronů gednotliwých kragin. Gak občerstvugjcj musegj přjklady sv á tý c h, gež nám c jrk e v představuge, pro bohabogné duše byli, u. 3. * ) T u a p n p o teris, quod is ti et istae? C oufess. V III. c. 1 1.
kdežto gegich počet tak v e lik ý gest, a ti, od nichž nám dány byly, k nám náíežegj, a co au- tlowé téhož těla, kteréhož hlawa Iiristns gest, na nás geště ustavičně v lásce aučinkugj, dokud ge- dno nebudem s Pánem, g&kož i on gedno gest s Otcem. Takét zasluhuge krásný pud uctivosti a wážnosti, gež člověk k sobě podobným, a sice k gegich přednostem a zásluhám mjwa, pováže nj našeho. M ělatb ýse cjrkew Božj od starobylého pohanstvj v tom nechat zahanbiti? To giž dáwalo swau vážnost a lásku k výtečným lidem wšeligalt na gevo, ano snažilo se i po gegich smrti památku na ně buď rozličnými spisy, aneb sochami potom stvu zanechati. I cjrkew Božj pamatugě na dokonalé wěřjcj, a zvěčiiuge památku na ně skrze obrazy, sochy, oltáře, k á p ly a kostely gegich gména nosjcj. Tot má člověka pohlednuwšjho na tato památná znamení k zmužilosti a důvěrnosti w Boha pohnauti. Cjrkew Božj kořj se Bobu, djky neyhlubšj u c tiv o sti mu vzdáwagjc, že mdlým lidem takové s,- ly srdnatosti a stálosti popřjti ráčil. Když také na oltářjch svátých swjce rozžaty byvag], náleží to Bohu. K němu vstupuge bbowonny dým kadidla, k němu wznášegj se ch v a lo z p ě vy nábožného zástupu. Giž v pohanské starožitnosti b ylitgsau mud rc o vé*), kteí-j za prospěšné to uzn&vagjce br- *) Epikur a Seneka.
5J6 Pogednánj clem radili, aby sobě z minulosti něgakého dokonalého Člověka zam ilovali, a skrze to ustavičně před očima ho magjce, tak živi byli a gednali, gako by toho očitým svědkem byl. Tak u př. radil geden v y v o liti K atona, a zdali se tento komu přjliš p řjsn y, povolněgšjho Lčilia. *) Ale křestanstvj nepoukazuge na žádného K a to n a aneb Ttdlia, na žádného Sokrata neb E p am in on d a; ale na K rista, na toho, genž gest cesta a p ra w d a i íiw o t, **) gakožto na přjklad našeho obcován]. Od člověka, m á-li nevyzpytatedlné ohledy Božj v y - plniti, nemůže se méně žádati, nežli co Spasitel wyřknul: Buďte z dok on alj, gako i Otec w áš nebeský dokonalý gest..***) Aby však se toho nikdo nezhrozil, že se přjliš mnoho žáda,nabjzj Pán, abychom se geho drželi, řka : Žádný n epřicházjko tci, než skrze mne, **#*) to gest, skrze geho zřjzenj nacházegjcj se v geho cjrlcvi. Ó gak mnoho př]kladů gest tato za v z o ry k u clěnj a následován] poskytnauti v sta vu, a to * ) A liq u is vir bonus n o b is eligen d tis e s t, ac sem per ante ocvilos h abendus, u t sic tauquam illo spectonte vivam us, et o- m iita taliq uam illo vidente facfrm uš. *- O felicem, qui sic a liquem vereri p o test, u t ad m em oriam quo que ejus se com p o- uat at que o rd in et. Q ui sie aliq u em vereri p o test, cito erit veren d u s. E lig e taq u e C atonem, et si hic. vid eiu r tib i m itiium rig id u s, elig e rem issio n s an im i virum L aeliu m, e lig e eum, cu jus tib i p íacu it et vita et o ra tio : et ip siu s anim um ante se e - rens et vu ltus, iliu m sem per tib i ostende, vel custodém vel ex em p lu m. N isi ad regulara, prava n on co rriges. S en ec. I X. C. * * ) Ja u 1 4, 6. * * * ) M at. 5, 4 8. * * * * ) Ja n 1 4, 6.
sice bez rozdjlu národu, sta vru, rodu, wěkua pohlavj! Každému gest v y v o liti svobodno, ne pak bud přjsnost Katonowu aneb p ovolnostl a- liowu. ale gak každému sjla udělena byla,tffry rostl w Sélikterak w toho, kterýž gest h la w a,. K ristus. *) Gednotlivý, bez Krista, neuj žádný aud něco: sám gest nepatrný, nestatečný, m rtv ý ; ale w spogenj s celkem púsobj s nadpozemskau mocj, ačkoliv geště neukazalo se, co budeme.**) I neřekl-li sam Pan : G at gsem w in n ý kmen, w y rato lesti?***) Což může ratolest, utne-li se od kmene? A co působj v spogenj s njm? W modlitbě, k njž nás Ván zawazuge, a ku kteréž nám i navrženj dal, gmenugeme Boba Otcem; ale gen skrz něho a v něm můžeme sdětinskau důvěrnost] k němu v o la ti: Otče náš! Poněvadž Rristus bez všelikého lidského zaslauženj, ne pro gednoho toliko, ale pro veškeré pokolenj lidské w t ě lil se, t r pči a umřel, musjme všecky lidi m ilovali. U - znávám e-li Boha za Otce všec h lidj, tedy gest i ten neybjdněgš) a neychudšj geho djtě, protož každý náš bratr, gegž slovem i skutkem m ilov a li slušj. Nenávist a nepřátelstvj nemůže se v srdce praw ého křestana vk o ře n ili, bytby také od giných saužen a utiskován byl. Ačkoliw pohanská starobylost znamenité činy a p ř j- * ) k E f e s.4,1 5. * * ) I. Ja n 3, 2. * * * ) J a n l 5, 5. Časopis K a to l. D nch. I I I. 4-
ld ad y výtečných mužů v e svých spisecli v y - čhwaluge, netýče se tolo obdivován] ani tak «egich ctnosti, gako spjš gegich díistogenstvj, kteréž k slávě- a k štěstj swé vlasti zastávali. Cesta k zásluze, cesta k nebesům bylat gen mužům otewřená, kteřjž neywyššj auřady za- stáwagjce znamenitě vyniknauti mohli. Wšickui zachowatelé, pomocnjci a zwelebitelé vla sti praw j gakýs pamětihodný zlomek z oněch čas ů_ magj s v á vykázaná mjsta v nehesjch, kdež po všecku věčnost blaženosti zakaušegj. *) Kdež zůstali ale ostatnj, gešto méně schopnostj magjce^ a ze sprostého rodu pocházegjce, bohatstvjm n eo p lývali? Kdež chudj, otroci a gindy tak utiskané pohlavj žen sk é?------- O p řjv ě tiv é křestanstvj! tyt dokazugeš, žes dar od Otce nebeského pocházegjcj, kterýž pro všecko, což gen člověkem slnge, svému slunci v e lj vzcházeli a déšt dává. Gale mnoho, obsahugicj gest smysl v oněch slo vjch P án ě: Chudým Eivangeliion se zivéstuge! T e p rv Je - S ed, quo sis, A fričane, alacrio r ad tulandam rem publicam sic habeto : O m nibus qni patriain conservarint, ad ju verin t, au x e- rin t, certum esse in coelo ac idefinitum lo cu m, tibi. b eati aevo Sem pilerno friían tu r. N ih il est enim p rin cip i illi Deo acceptius, quam c o n cilia coetusque hom inum so ciala, quae civitates a p p e lla m u r: hortm i rectores et conservatores, h in c p ro - fecti, hue re v erlu n lu r. C ic. Som n. S c ip. c.3. * * ) mm/oi íver/ye/.llovtca,. M at. 1 1,5. B ylo ť to giž p íed 7 0 0 le t y skrze p roro ka Isaiáse předpow ěděno. 6 1, 1 2. S ro - w n e y L u k. 4, 1 8. evayyehcca-dca cmíoxub/.í (M*
žjš okázal, co člowěka vznešeného činj, že geho prawau cenu ani zevnitřnj okoličnosti, ani tělesné p o v a h y určiti nemohan, nýbrž gen duše w něm přebýwagjcj, kteráž gest obraz Božj, nesmrtedlná, neskončeného zdokonalen) a blaženosti schopná, a cenau celého swěta nahrazena Jjýti nemůže. #) (D okončen} w p řjštjm sw a z k u.) 2. Maria M agdalen ská. Od Viuocncia Zahradnjka, faráre ZubrniCkého* Ewangelium rnluvj o ženě kagjcj, o Marii Magdaleně, z kteréž Ježjš sedm ďáblů v y v r h l, a o Blarii, sestře Lazarově. Luk. \II, 37 50. cfr. Mat. XXVI, 7. Mar, XLY,3. JanXII, 3. Luk. VIII, 2. cfr. Mar. XVI, 9. etc. Jan XI, 2. etc. Zdali to byly tři rozdjlné osoby, čili gedna toliko, Maria Magdalenská? Mnozj ge pokládagj za tři od sebe se různjcj osoby, lc nimžto i sám K a l- met náležj. A však cjrkew katolická ge má za gednu a tuž osobu, V mešn) modlitbě na den Mařj Magdaleny, kagjcj onu ženu zřegmě nazjwagjc sestrau Lazarovau. Tjmto gedinym du * ) M at. 1 6, 2 6.
wodem, byt sic žádného giného k tomu nepřistaupilo, ig á gediué toliko Marie přigjmám, Marie M agdalenské. Mnohé ctné a zbožné ženy b yly v společenství Ježíšově, následugjce ho na cestách ge- ho a posluhugjce mu ze statků svých, k tem náležela Joanna, b y v šj manželka Chusova, Su- sanna, Maria, přjbnzná Páně, a Salome, matka Jakubova a Janova. Ale přednj aneyznameintegsj z nich gest nepochybné Mář) Magdalena. t - to přehorlivé m ilovnici Páně mnoho rozprav) svaté evangelium. Ježjš gj dal očilé direocy obzvlášlnj přjzně a milosti, gj se neydřjve po svém z m rtvých vstánj zgevil, a kdebyt se koli hlásalo evangelium geho, tu i gi výslo vn ě na zmínku bráli' poručil. Koho sám Ježjš nad gine wyznamenal, a kdo byl v stavu, na Jež)si m)ti neyvětšj zaljbenj, a celau dušj ho m ilo vati: tent tri sté neyvýš byl dokonalý, a věčnau gest o- zdobau pokolenj lidského. Tau přjčinau hodna gest Máí j Magdalena, bychom se gi lépe naučili znáti, a skaumali vlastn ost a p ovahu duse «"0 r b Že náležela lc lidem možným a bohatým, o tom nebuď pochybováno. W Betami, kdežto Ježjš častým b ý v a l hostem, měla s bratrem Lazarem a s Mar tau, sestrau sv a u statek, a Lukáš gigmenuge mezi ženami, gešto gměnjmsvým Ježjše opatrovaly. Tak i gistě rod getd niko nebyl matný a ponjžený. N e b o, když umřel a
zar, bratr gegj, nmozj i z bljzkého Jerusaléma přišli by m r tw é m u vzdali p o č e s t, gi pak a star Sj sestru gegj těšili. B y l a t i nepochybně sličné twáři, pěkně urostlé postawy, a stkvěla se gac rozenau tak i strognau krásau. Ginákby se b y li nenalezli wilnj, po tělesné rozkoši baž]cj lidé, oešto gi tak ve lic e zaved li, že obecně gmjua D byla za hřj.šnici. P ři ženském pohlavj w gediné zdrželivosti a čistotě zahrnuty gsau všecky ctnosti. SlySjxne-li, ani která na cti nenj zachovali a ctnosti poběhlá, na nic giného nepomnjme, leč na ne pravost Pilnosti a s m ilu j. I Maria Magdalena vykročila z kázně panenské, talc se oddavši neřádné rozkoši tělesné, že tegnj vystupkové gegj nezůstali v skrytu. Mělit gi vůbec za o sobu tak nekázanau a spustlau, že pauhýni dotknutím gegjm ctného muže mněli by ti poscvr něna, a pochybovali, b y Ježjš b yl prorokem, poněvadž se m ravů gegjch nezdál býti povědom. Že Maria Magdalenská lehko přiváb ena b y la k neřádné milosti tělesné, pochopnot gest i z toho, že byla živé mysli, výtečného ducha a srdce nad mjru tklivého. Tacjto lidé si^ obyčegně v ničem nepočjnagj prostředně, nybrz.vzdy daleko krácegj, leč v e zlém leč v dobrém. rc - ce gegich gest kyprá, bugná země, kteraz v š e ho nese hognost, buď požitecnýcli (plodu, neb ged ovátých bylin. Nenj d ivu, Že hned sedm mrzkých duchů sjdlilo v těle Magdaleny, a nečisty v
duši gegj rozdtnychowali oheň, by za pohubne byla osjdlo mnohým. Welikau byla hřjšnicj Maria Magdalenská, ale Ježjšem rychle gest učiněna welikau swatau. Takt wýborné gest srdce člowěka i po zkáze a porušenj lidské rodiny, a tak mocna a aučinliwa gest milost Božj, zet negednau ti, gešto byli z m jry zlj, tudjž 'učiněni gsau z m jry dobi j. Ga- kož mnoho měli podstaty a sjly k působenj zlého, tak obrátiwše se gednau na cestu prawau, mnoho měli statečnosti a moci k působenj dobrého. Přigda Ježjš, wypudil z Magdaleny sedm zlých duchů, protknul a opogil gemné srdce, gegj slowem swym, a z powěstné hřjšnice předlij učinil následownici a přjtelkyni swau. Znalí Božsky mistr wýbornost srdce gegjho, a že přestawši hřešili, začne býti osobou nade wšecky gine Iepšj a hodněgšj. Protož zbawiw gi ďábelstwj i wšecky hřjchy gj odpustil. Žádný hřjšnjk, byt se zdál gakkoli býti štastnym, dobře se nemá. W rozháralé, z brku swého wyražené duši geho ustawičuý gest nepokog, ustawičné trapné swjránj. W ydalat se Magdalena tělesným rozkošem, a uzdu pustila žádostem swym; ale s newinnau panenskau i poklid wyšel z gegjho srdce. Neuašlat 11a dráze neprawosti, čehož strádala duše ge«j. Než, po- zuawši Ježjše, a od něho přigata gsauc na m i lost, nalezla mjr a pokog, a okusila útěchy nebeské. Protož celau dušj se k němu nachýlila,