TRESTNĚ PRÁVNÍ ASPEKTY POHLAVNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ Miroslav Mitlöhner Anotace: Sexuálni motivovaná trestná činnost páchaná na dětech, a to včetně komerčního sexuálního zneužívání, patří mezi nejzávažnější formy kriminality a vyžaduje maximální pozornost jak ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak široké veřejnosti. Efektivní postih pachatelů této trestné činnosti vyžaduje správnou právní kvalifikaci jejich skutků. S oběťmi sexuálně motivovaných trestných činů přicházejí do styku vedle sociálních pracovníků i speciální pedagogové, pro jejichž informaci a kvalifikovanou orientaci v problematice je náš text určen. Dostávají tak přehled o skutečnostech, kterými jsou tyto trestné činy charakterizovány a jejichž naplnění vede k potrestání pachatele. Klíčová slova: trestný čin, sexuálně motivovaný trestný čin, pohlavní zneužíváni, kriminalita, judikatura, prevence kriminality, zneužívání závislosti. Úvod Smyslem tohoto článku, který autor pojal z hlediska trestního práva, je nejen čtenáře orientovat v problematice, ale zároveň mu poskytnout dostatek kvalifikovaných informací, které může využít především ve své odborné praxi. O tom, že v podobných tématech přetrvává informační středověk, přinášejí dostatečné množství důkazů hromadné sdělovací prostředky, jejichž informace jsou plné nepřesností, nekompetentnosti a vyložených nesmyslů. Stejně jako v právu, i v oblasti lidské sexuality mají jednotlivé poj my zcela pregnantné vymezený obsah, jehož neznalost vede k omylům a mezidisciplinárním nepochopením. Proto je správná orientace v právní problematice tohoto jednání nezbytná a potřebná i pro práci speciálního pedagoga. Charakteristika sexuálně motivované kriminality Trestný čin je v 3 tr. zák. vymezen jako pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného čin. Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost, nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný ( 5 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.). Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění. Čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.
Sexuální trestné činy lze charakterizovat jako činy spáchané pro bezprostřední sexuální uspokojení pachatele, které je v rozporu s převládající sexuální morálkou společnosti, ve které pachatel žije, a jsou uvedeny v trestním zákoně. Sexuální kriminalita zaujímá mezi ostatními druhy kriminality zvláštní postavení. Vždy přitahovala zájem veřejnosti, často bohužel na základě neúplných informací. Tento zájem využívají mediální prostředky zejména bulvárního charakteru, a vše skandálně zveličují, aniž by podaly věcná a vědecky podložená vysvětlení a objektivní hodnocení. Reakce veřejnosti jsou nepřiměřené, čímž nejvíce trpí oběť a její okolí. Veřejnost volá po zvýšené trestnosti, někdy podléhá panickému strachu, kritizuje se úroveň činnosti orgánů činných v trestním řízení, ztrácí se důvěra v právní řád a raději se sahá po svépomoci, mstě a jiným mimoprávním prostředkům. Jedná se o velice složitou a náročnou problematiku, která vyžaduje interdisciplinární přístupy a řešení. V poslední době nabyla tato problematika široké aktuálnosti. Na XV. sexuologických dnech pořádaných Českou sexuologickou společností v srpnu 2003 bylo konstatováno, že v důsledku společenských změn, kdy rodina ztratila svou hospodářskou funkci, pohlavní role mužů a žen nabyly nové sociokulturní podoby. Stále intenzivněji v tomto rámci působí masová kultura, která přispívá nejen ke konvencionalizaci a stereotypizaci pohlavních vztahů, ale vytváří se i dobový charakter sexuality jako konzumu", takže dochází k erotizaci ve všech oblastech umění a kultury'. Mravní normy jsou relativní a historicky proměnlivé. Pro naši dobu se zdá být rozhodující rozsáhlá pohlavní svoboda, jakož i individuální prožívání slasti, někdy až nerealistické. Láska jako sujet de fiction" ve smyslu Stendhalova pojetí, totiž láska jako výzva k přirozenému pocitovému právu člověka, vytvářená romantickou literaturou, romány, operetou a operou, je překonána. Prostřednictvím kina, televize a internetu se stupňují požitky, rafinovanost prožívání, ztrácejí se společenské funkce jaké měly sňatek a rodina. Detabuizace erotiky rozšířená masovými médii došla tak daleko, že erotika sama ztratila svou přitažlivost a oprostila se od citových vazeb. Tyto psychologické postřehy nalezly svůj odraz i v kriminologickém chápání sexuální deviace a potřeby změny orientace prevence a výzkumu sexuální delikvence. Dalším významným faktorem, ovlivňujícím změnu v hodnocení a postihu sexuální delikvence, je rozsáhlá migrace, zvýšená i odstraněním hranic. Globalizace spojená s novými komunikačními prostředky vede v této souvislosti k rozvoji obchodu s lidmi - ženami, dětmi, k zavlékání do ciziny, rozšiřování prostituce, 1 PONDĚLÍČEK, I. Erotika a sexualita v masové kultuře. Sborník XV. bohnické sexuologické dny, 2003.
přičemž jsou zneužívány děti bez ohledu na pohlaví a věk. Bezbranné oběti jsou zneužívány k různým sadomasochistickým praktikám nebo k pornografii. Proti tomuto ubližování dětem nastal v celém světe intenzivní boj za stále větší účasti státních orgánů - ať výkonných, soudních či zákonodárných, koordinovaný mezinárodními akty a činností. Svědčí o tom úmluvy na ochranu žen, Úmluva o právech dítěte z roku 1989 a řada doporučení Rady Evropy, počínaje rokem 1993. Současné vznikaly různé dobrovolné, zájmové a charitativní organizace. Z nich je třeba jmenovat na prvém místě Mezinárodní společnost pro prevenci zneužívání dětí (Child Sexual Abuse), která pořádá pravidelné konference a kongresy, koordinující všechny formy prevence a boje s touto závažnou, skrytou a obtížně diagnostikovatelnou delikvencí. V roce 1996 byla uspořádána v Praze mezinárodní konference East-West Conference about Child Sexual Abuse and Sexual Violence" v návaznosti na nedávné aféry v Belgii, Rakousku a jinde. Byla zdůrazněna potřeba dokonalejšího poznávání motivace a osobnosti pachatelů sexuálního zneužívání a agrese, potřeba nalézání nových účinných metod pomoci, léčení a ovšem též účinného postihu. Současně byla zvýrazněna účelnost hledat nové formy prevence, zdokonalování vězeňské a postpenitenciární péče, reintegrace pachatelů do společnosti, a ochrany a podpory obětí 2. Přes stálé zdůrazňování multidisciplinární spolupráce při řešení těchto problémů však k takové plynulé spolupráci v praktické úrovni nedošlo, nadále se problémy řeší dílčím způsobem a převážné s hlediskem různých zainteresovaných oborů, takže konečný efekt nepřináší žádoucí výsledky. Třetím faktorem ovlivňujícím přístup a nazírání na sexuální delikvenci je rozmach vědy a zdokonalování poznávání jejích příčin. Sexuální delikvence je těsné spjatá s morálkou. Dříve byli pachatelé považování za morální zrůdy" a také se podle toho s nimi nakládalo. Současný rozvoj medicíny, psychologie, sociologie, kriminologie, jakož i právní nauky vedl k humánnímu přístupu a pomoci jak pachatelům, tak i jejich obětem. Dřívější doživotní detence v uzavřených léčebnách, kastrace či lobotomie byly nahrazeny moderními metodami. Objevování příčin vedlo společnost i k větší toleranci, což je patrno z právní úpravy, kdy homosexualita nebo dobrovolný incest 3 již ve většině právních úprav nejsou trestné. Současné je stále více zdokonalováno zacházení se sexuálními delikventy. Příkladem moderního způsobu je u nás i ochranné 2 3 Blíže viz Sexuální zneužívání dětí a sexuální násilí". Sborník. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1997. V rekodifikovaném trestním zákoníku trestnost soulože mezi příbuznými zůstala zachována. m
léčení již v průběhu výkonu trestu, čímž se řadíme mezi přední státy. Rozvojem odborných pracovišť se zvyšuje i rozsah preventivního působení a včasná regulace projevů této delikvence. Současně se věnuje soustředěná pozornost pachatelům i po propuštění z výkonu trestu nebo podmíněně propuštěným, kdy významnou roli hraje vedle medicínských a psychologických odborníků i probační a mediační služba. Obdobně je věnována značná pozornost týraným dětem a ženám. V této činnosti jsou zvláště aktivní různé charitativní a nevládní organizace a nadace. Nedochází tak k izolaci jedinců, což by se mělo zobrazit i ve snížení recidívy projevů deviace. V souladu s vědeckými poznatky došlo též k modernizaci trestně právní úpravy sexuální delikvence ve všech evropských státech, přežitá zákonná ustanovení - kupříkladu trestní postih homosexuality (je zajímavé, že v bývalém SSSR byl trestným činem jen pohlavní styk mezi muži) - byla zrušena, jiná byla přizpůsobena vědecké úrovni, kupříkladu definice soulože a podobně. Východiskem byla definice sexuálního zdraví, kterou formulovala Světová zdravotnická organizace v roce 1974 jako stav, kdy jde o souhrn tělesných, citových, rozumových a společenských stránek člověka jako sexuální bytosti, který obohacuje osobnost, zlepšuje vztahy k lidem a pozitivně rozvíjí jeho schopnost lásky". Z této definice plyne, že se jedná o komplex aspektů, nikoliv jen o jednotlivý jev, uspokojující lidské libido. Stále se rozšiřující ochrana lidských práv, která je poslední dobou prioritou všech demokratických států, značně přispěla k racionálnímu řešení této problematiky. Právní normy zajišťující ochranu základních lidských práv platí jak pro pachatele, tak i pro oběti této trestné činnosti, a jsou stále zdokonalovány a rozšiřovány. Mezinárodní orgány i naše orgány státní moci vyvíjejí snahu o preventivní činnost. Pořádají se různé mezinárodní i národní konference za účasti sexuologů, psychiatrů a ostatních odborných lékařů, sociálních pracovníků, právníků, sociologů, pedagogů a dalších, jsou zakládány odborné i charitativní orgány a instituce, rozvíjí se sexuální výchova, zdokonaluje se legislativa a mezinárodní spolupráce na tomto poli. Zejména je nutné věnovat pozornost boji proti sexuálnímu zneužívání dětí, neboťjejich životní perspektiva bývá touto činností ohrožena trvale. Pro komplexní řešení problematiky sexuální delikvence je potřeba dokonalejšího poznání motivace, osobnosti pachatelů, příčin jejich agresivního chování, což by vedlo k nalezení účinných forem pomoci 4. Tedy jak léčit, tak i soudit. Hledají se účinnější formy obecné i zvláštní prevence, které by vedly k zabránění recidívy. Patří sem i zdokonalování vězeňské a postpenitenciární péče o tyto delikventy. Nedílnou 4 Viz blíže WEISS, P., a kol. Sexuální zneužívání - pachatelé a oběti. Praha : Grada Publishing, 2000. ISBN 80-7169-795-8. B
součást tvoří i právní úprava podmínek trestního postihu sexuální delikvence, výkonu trestu odnétí svobody a podmínek ochranného léčení, včetně nových forem trestněprávních opatření s pomocí probační a meditační služby. Ačkoliv bylo dosaženo mnoho uspokojivých výsledků v této oblasti, současná společenská situace vyžaduje, aby se zvýšila pozornost interdisciplinárnímu řešení nové vzniklých problémů a všestrannému zlepšování boje proti této nebezpečné kriminalitě. Podstata těchto činů je tedy relativní a je zřejmé, že může být sexuálním deliktem i takové jednání, které již není v rozporu s převládající sexuální morálkou společnosti a je trestné jen proto, že právní normy nebyly uvedeny do souladu s morálkou současnou. Trestného činu sexuálně motivovaného se může dopustit člověk duševně zdravý, duševně nemocný i sexuální deviant. Existují sexuální aktivity, jejichž právní hodnocení bude záviset právě na místě a době páchání. I normální sexuální aktivita zdravého člověka může být v některých státech hodnocena jako trestná. Téměř všeobecně je v USA zakázána soulož mladistvým mužům a ženám. Při rozhodování jsou soudy přísnější, jde- -li o lidi mladší 20 let, když jde o styk mezi různými sociálními vrstvami a zvláště mezi jedinci různých ras. Praxe však prokázala formálnost těchto zákonů, kterých se téměř nevyužívá. Pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů jsou v drtivé většině způsobilí nést odpovědnost za svoje činy před zákonem. Ze skutečnosti, že sexuální úchylka je chorobnou poruchou, nelze vyvodit závěr, že je úchylná osoba za svoje jednání beztrestná. Z psychiatricko-sexuologického hlediska může být trestný čin spáchán čistě na podkladě psychické poruchy nebo čistě na podkladě sexuální deviace, ale je možné i překrývání. Některé sexuální úchylky mají již ve své podstatě charakter trestné činnosti a jejich realizace naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Je to kupř. sadismus (vražda podle 219, ublížení na zdraví podle 221 a 222, týrání svěřené osoby podle 215, omezování osobní svobody podle 231, vydírání podle 235, útisk podle 237), pedofílie (pohlavní zneužívání podle 242 ), incest (soulož mezi příbuznými podle 245), fetišismus (krádež podle 247, pokud pachatel odcizí předměty tvořící předmět jeho sexuálního zájmu) 5, transvesticismus s WEISS, P., a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247- 0929-5. DUNOVSKÝ, J., a kol. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1201-6. Zpravidla se jedná o dámské prádlo. Posuzoval jsem ale i jednání pachatele, který odcizil několik set párů dámských bot, nad kterými onanoval. Byl shledán zmenšeně príčetným a bylo mu uloženo ochranné léčení.
(padělání a pozměňování veřejné listiny podle 175, pokud pachatel svévolné mění údaje o jménu, pohlaví a stavu na dokladech v souladu se svojí představou). Naproti tomu se může charakter trestné činnosti postupné vytrácet u těch sexuálních úchylek, jejichž projevy a realizace s ohledem na měnící se společenské, etické a právní názory společnosti, případné na stupeň fyzické vyspělosti oběti, ztrácí svoji nebezpečnost pro společnost a zaniká tak materiální znak skutkové podstaty. Aby šlo v konkrétním jednání o trestný čin, nestačí že jsou jeho znaky uvedeny v trestním zákoně, ale je třeba, aby byl ve své konkrétní podobě pro společnost nebezpečným. Právním odrazem stupně nebezpečnosti činu pro společnost je jeho trestnost. Je vhodné čas od času sexuální chování společnosti vyhodnocovat a případně novelizovat příslušná ustanovení trestního zákona, týkající se trestných činů sexuálně motivovaných. Stíhat jen takové činy, u kterých společenská nebezpečnost přetrvává, přičemž je třeba považovat vždy za společensky nebezpečná ta jednání, kde bylo k dosažení sexuálního uspokojení užito jakéhokoliv násilí či hrozby násilím, obětí činu bylo dítě a byla porušena veřejná mravnost. Rozbor současné právní úpravy Ve svém článku se chci zaměřit na výklad skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání ve znění současné právní úpravy. Pohlavní zneužívání je upraveno ve dvou ustanoveních trestního zákona. Objektem trestného činu podle 242 tr. zákona 6 je mravní a tělesný vývoj osob mladších 15 let před jakýmkoliv útokem na jejich nedotknutelnost v sexuální sféře, a to i v případech, kdy nedošlo k jejich narušení. Objektem trestného činu podle 243 tr. zákona 7 je svoboda rozhodování v sexuálních vztazích. Chráněna je lidská důstojnost v sexuální sféře jednak u osob mladších osmnácti let, jednak u osob starších osmnácti let, pokud jsou svěřeny dozoru pachatele, který využívá vztahu závislosti mezi sebou a svěřenou osobou. Obě ustanovení poskytují ochranu oběma pohlavím, a to jak před heterosexuálními, tak homosexuálními činy. U trestného činu podle 242 tr. zákona není pohlavní vyspělost a nedotčenost rozhodná. Stejné tak není rozhodné, z čí strany vzešla iniciativa k jednání, kdo byl aktivnější, zda ke skutku došlo na základě citového vztahu, se souhlasem či na výslovnou žádost zneužité osoby. Tyto skutečnosti se uplatní při úvaze o stupni nebezpečnosti činu pro společnost, případně mohou vést k závěru o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Každá osoba bez ohledu na svůj věk má nezadatelné právo rozhodovat dobrovolně o svém sexuálním životě, kdy, jak a s kým 4 7 Zák. čís. 140/1961 Sb., v platném znění. Viz odkaz č. 3.
se rozhodne sexuálně žít. A to bez ohledu, zda takové její rozhodnutí povede k negativním dopadům na její psychický, fyzický a citový rozvoj. Nesmí ovšem její jednání vést ke spáchání trestného činu na jiné osobě, takže pozor na věk partnera či partnerky. Pro tento závěr svědčí výklad čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zaručující každému právo činit vše, co není zákonem zakázáno, praktické zkušenosti a výsledky sexuologických výzkumů mladé generace o preferenci neinvazních sexuálních technik mezi mládeží, preferovaných jednak s cílem uchování panenství jednak ze zvědavosti. Jistě by stálo zato zjistit seriózním výzkumem, zda a do jaké míry tyto praktiky u osob mladších patnácti let vedou k negativním společenským projevům, jak se občas tvrdí. Podle definice zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 se za pohlavní zneužívání považuje nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování, jako je jakékoliv dotýkání, styk nebo vykořisťování, a to kýmkoliv, komu bylo svěřeno dítě do péče a nebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Může jít o bezdotykové setkání s exhibicionistou, ale i o účast na jakýchkoliv sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému sexuálnímu kontaktu, například vystavení dítěte pornografickým videozáznamům a podobně. Kontaktní zneužívání je takové, kdy dochází k dráždění prsou, pohlavních orgánů, souloži, orálnímu či análnímu sexu. Jiné formy sexuálního obtěžování dětí vycházejí z rozdílného výchovného pojetí v rodinách, z osobních zkušeností a množství informací. Spadají sem i takové aktivity, jako je fotografování aktů, které přicházejí nejčastěji z okruhu široké rodiny, přátel či známých, ale i kupříkladu rodinné rituální holení přirození nezletilých dcer a manželky. Uvedená definice se tedy zcela nekryje s objektivní stránkou trestných činů podle 242 a 243 tr. zákona, nicméně však mohou být některé aktivity posuzovány podle jiných ustanovení trestního zákona, jako je kupříkladu ohrožování mravnosti podle 205 tr. zákona, ohrožování mravní výchovy mládeže podle 217 tr. zákona, nebo svádění k pohlavnímu styku podle 217 písm. a) tr. zákona. Pohlavní zneužívání podle 242 tr. zákona Objektem 8 je v prvé řadě mravní vývoj dětí a jejich nedotknutelnost v pohlavní sféře. Objektivní stránka spočívá v souloži nebo jiném způsobu pohlavního zneužití. Předmětem útoku je osoba mladší patnácti let, bez ohledu na pohlaví jak v homosexuálním, tak heterosexuálním vztahu. 8 Objekt trestného činu jsou určité společenské vztahy, hodnoty a zájmy (vlastnictví, život člověka, zdraví, důstojnost) chráněné trestním zákonem. Objekt trestného činu není totožný s hmotným předmětem útoku, na který pachatel bezprostředné útočí (konkrétní osoba, obraz v galerii apod.).
Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, a to alespoň nepřímý. Nestačí tedy, že pachatel souloží nebo jinak pohlavné zneužije osobu mladší patnácti let, ale musí být alespoň srozumén s tím, že jde o osobou mladší než 15 let. Za pohlavní zneužívání je tedy považováno jakékoliv jednání, jehož smyslem je dosažení pohlavního uspokojení pachatele nebo alespoň jeho vzrušení. Čin je spáchán i tehdy, kdy přes snahu pachatele k uspokojení nedojde. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 7 Tz 67/63'je k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle 242 tr. zák. nutno, aby pachatel svým skutkem sledoval své pohlavní ukojení nebo alespoň vydráždění. Pokud tento záměr není zřejmý již ze samotné povahy skutku nebo alespoň z určitých příprav pachatele k tomuto skutku, je povinností soudu, aby i tento záměr pečlivě zjišťoval. Judikatura 10 považuje za pohlavní zneužívání jiným způsobem skutečně jakýkoliv způsob ukájení, který se svojí intenzitou a závažností blíží souloži. Může jít o dráždivé dotyky pohlavních orgánů, prsů, erotogenních zón a podobně. V tomto smyslu rozhodovaly již soudy předmnichovského Československa". Tak kupříkladu se v judikátu 12 č. 163/20 Sbírky rozhodnutí trestních uvádí, že k naplnění znaků zprznění podle 128 tr. zákona z roku 1852 stačí pouhé ohmatávání pohlavního ústrojí dětí bez ohledu na to, bylo-li dosaženo pohlavního ukojení čili nic". V judikátu č. 3417/29 téže sbírky se nepředpokládá, že by čin trval delší dobu, ani že by pachatelovým jednáním bylo skutečné dosaženo ukojení chlípných chtíčů, ani, by pachatelův úmysl směřoval výhradně k tomuto cíli; stačí pohlavní zneužití, jež toliko dráždí nebo stupňuje smyslnost, a tomu odpovídající úmysl pachatele". Podobně judikát č. 4151/31 Sb. pod pojmem zprznění" předpokládá sice, že zlý úmysl pachatele směřoval k ukojení jeho chlípných chtíčů, nevyžaduje však, aby tohoto účelu (účinku) bylo skutečně dosaženo". Z hlediska trestní sazby zákon oba způsoby vedoucí ke spáchání trestného činu nerozlišuje. Nicméně na rozdíl od pojmu soulož je pojem jiný způsob zneužití" širší a bude třeba vždy posuzovat intenzitu takovéhoto jednání jednak z hlediska naplnění objektivních znaků trestného činu vůbec, a jednak z hlediska uložení přiměřeného trestu pachateli. ' V českém právním řádu není precedens (soudní rozhodnutí) pramenem práva, ale slouží jako výkladové vodítko pro obdobné kauzy. 10 Rozhodovací činnost soudů, příp. výsledky této rozhodovací činnosti. " Viz odkaz č. 6. 12 Rozsudek. Právnicky závažné a zajímavé judikáty vycházejí ve sbírkách. Publikací judikátů se sjednocuje soudní rozhodování (tj. judikatura).
Nejvyšší soud ČSSR ve svém stanovisku Tpjf 158/80 konstatoval, že byly v soudní praxi za jiný způsob pohlavního zneužívání důvodné považovány toliko intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, jako např. ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození apod., které směřovaly k sexuálnímu vzrušení pachatele. Soudy správně spatřovaly naplnění uvedeného zákonného znaku nejen v aktivní činnosti pachatele, ale i při aktivním jednání poškozené osoby (např. ohmatávání pachatelova pohlavního údu). Pochybením však bylo, když soud posoudil jako pokus pohlavního zneužívání jednání pachatele spočívající v doteku pohlavního údu na přirození poškozené, aniž by došlo ke spojení pohlavních orgánů. Přehlédl totiž, že v daném případě byl trestný čin pohlavního zneužívání již dokonán právně jiným způsobem než vykonáním soulože. V této souvislosti se nabízí otázka, zda-li je vůbec prakticky možný pokus pohlavního zneužívání od okamžiku, kdy dojde k erotickému kontaktu pachatele s obětí. Kdyby totiž pachatel usiloval o soulož, a ta by se neuskutečnila, dopustil by se dokonaného trestného činu pohlavního zneužívání právě jiným způsobem". K závažnější formě pohlavního zneužívání dochází, je-li spácháno na osobě svěřené dozoru pachatele zneužitím její závislosti na pachateli ( 242 odst. 2 tr. zákona). Jedná se o takovou osobu, vůči které má pachatel právo a povinnost na ni dohlížet a bdít nad ní. Tak je tomu zejména ve vztahu mezi rodiči a dětmi, u vychovatele, učitele, vedoucího dětského tábora, sportovního instruktora apod. Za takovou osobu se považuje i partner jednoho z rodičů, který žije s poškozenou osobou ve společné domácnosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR sp. zn. 2 To 22/84, publikovaného pod č. 28/85 Sb. rozhodnutí trestních, tento partner sice není subjektem práv a povinností rodičů a dětí při výchově dětí, avšak ve shodě s pravidly morálky a ustanovením 18 zákona o rodině je povinen pomáhat při řádné výchově, včetně výchovy mravní. S přihlédnutím k tomu pak je přirozené, že manžel rodiče (v daném případé nevlastní otec poškozených) musí mít i oprávnění nezbytná k tomu, aby mohl svou povinnost vyplývající ze zákona plnit. Naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá, že poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody rozhodování pachatel využívá k realizaci svých záměrů. Stejná situace jako u manžela rodiče je i u druha rodiče, osvojitelů či pěstounů a poručníka. Zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele znamená, že tato osoba mladší patnácti let dá pachateli souhlas k souloži nebo jinému pohlavnímu zneužívání pod určitým psychickým nátlakem daným autoritou vztahu, případně formou pachatelova zákazu či odepření něčeho. Na druhé straně může ke vztahu závislosti dojít slibem určité materielní nebo
jiné výhody či prospěchu, jakou může být kapesné, financování volnočasových aktivit a podobně. Zde by ovšem šlo o jednočinný souběh s trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle 217 písm. a) tr. zákona, jehož se dopustí ten, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní, nebo za její pohlavní sebeukájení, obnažování se nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch. Aktivity uvedené v tomto ustanovení jsou - mimo soulože - způsobilé naplnit znak pohlavního zneužití jiným způsobem". Pakliže by však došlo k vynucení soulože nebo jiného obdobného pohlavního styku násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí (nebo zneužitím bezbrannosti), šlo by o trestný čin znásilnění podle 241 odst. 1 a odst. 3 písm. b) tr. zákona. Naplnění znaku zneužití závislosti předpokládá stav, kdy je poškozená osoba v určitém směru odkázaná na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využívá k realizaci svých záměrů. Tak kupříkladu nebylo shledáno naplnění tohoto znaku v případě, kdy pachatel v nočních hodinách v ložnici osahával pohlavní orgány své nevlastní dcery, a to pouze tehdy, kdy poškozená spala, a když se v jednom případě probudila, okamžitě vše nahlásila své matce 13. Pohlavní zneužívání podle 243 tr. zák. Toto ustanovení 243 tr. zákona upravuje trestní odpovědnost pachatele, který zneužitím závislosti osoby mladší 18 let nebo osoby svěřené jeho dozoru přiměje tuto osobu k mimomanželské souloži, nebo kdo využije její závislosti a jiným způsobem ji pohlavně zneužije. Objektem trestného činu je svoboda rozhodování v sexuální sféře. Chráněna je lidská důstojnost jednak u osob mladších osmnácti let a jednak u osob starších osmnácti let, pokud jsou svěřeny dozoru pachatele, který tuto osobu přiměje k mimomanželské souloži, nebo využije její závislosti a jiným způsobem ji pohlavně zneužije. Pohlaví aktérů je nerozhodné, takže může jít jak o heterosexuální tak homosexuální kontakty. Podle judikatury se předpokládá právo a povinnost pachatele mít nad takovou osobou dohled a bdít nad ní, je to kupříkladu opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, vychovatel u chovance výchovného ústavu pro mládež, příslušník vězeňské služby u odsouzených. Naproti tomu nelze považovat dělnici podřízenou vedoucímu dílny za osobu svěřenou jeho dozoru 14. Nicméně ataky za těchto skutkových okolností mohou být kvalifikovány podle jiných ustanovení trest- " Judikát R 17/1982, SR 17/1997 (číslo judikátu, pod kterým je publikován ve Sbírce rozhodnutí). 14 Judikáty R 90/1956, R 47/1955. 26
ního zákona (kupříkladu jako vydírání nebo útisk) 15. Ke spáchání tohoto trestného činu je zapotřebí naplnění jednak znaku zneužití závislosti, jednak znaku, že jde buďto 0 osobu mladší 18 let a nebo o osobu starší, která je svěřena dozoru pachatele. Samotný fakt svěření dozoru ještě sám o sobě neznamená, že šlo ze strany pachatele o zneužití závislosti. Jestliže k sexuálním kontaktům došlo ze vzájemné náklonnosti, nejde o trestný čin, a to 1 přes existenci vztahu závislosti (na rozdíl od ustanovení 242 tr. zák., kdy je vztah vzájemné náklonnosti irelevantní). Formulace tohoto zákonného ustanovení je ve srovnání s jinými trestními zákoníky problematická. Pojem dozoru" je ojedinělý. Analyzujeme-li jasnost, přesnost a účinnost předchozích zákonných ustanovení, setkáváme se zde s dalším pojmem při pohlavním zneužívání. Může jít o stav závislosti, bezbrannosti a nyní ještě pod dozorem". Kromě toho sám pojem dozoru v demokratickém chápání nevyznívá uspokojivě. Toto zákonné ustanovení by mohlo být použito při postihu tak zvaného sexuálního harašení. Zásadní rozdíl mezi oběma skutkovými podstatami trestných činů pohlavního zneužívání a znásilněním spočívá v absenci prvku násilí u těchto trestných činu, zatímco u znásilnění je násilí nezbytnou součástí trestného činu. Ale o tom až v další stati, kterou chci věnovat právě výkladu znásilnění. Na závěr mi dovolte uvést jeden ilustrační příklad, na kterém lze procvičovat informace získané v této stati: Milenci v noci po milování: Ona: Máš mě rád?" On: Ano, mám!" Ona: Uděláš něco pro mě?" On: Všechno na světě." Ona: Nevyvolávej mé zítra z vlastivědy!" Literatura: BURIÁNEK, J. Lékařské tajemství, zdravotnická dokumentace a související právní otázky. Praha : Linde, 2005. ISBN 80-7201-544-3. CÍSAŘOVÁ, D., a kol. Trestní právo procesní. Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201- 594-X. DUNOVSKÝ, J.; MITLÔHNER, M.; HEJČ, K.; HANUŠOVÁ-TLAČILOVÁ, J. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1201-6. JANIŠ, K. Sexuální výchova-příspěvek k teorii a praxi. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002. ISBN 80-7041-377-8. JELÍNEK, J., a kol. Trestní zákon a trestní řád - poznámkové vydání s judikaturou. Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201-618-1. KUBIK, J. Vybrané problémy z trestního práva procesního. Hradec Králové : Gaudeamus, 2005. ISBN 80-7041-583-5. 15 235 tr. zák., 237 tr. zák.
LESZCZYNSKI, J. Przeslepstwo Zgwalcenia w Polsce. Warszawa : Wydawnictwo Prawnicze, 1973. MITLÖHNER, M. Učebni texty k trestnímu právu. Hradec Králové : Gaudeamus, 2008. ISBN 978-80-7041-478-1. MITLÖHNER, M.; CHYTRÁ, V. Právnické termíny - část I. Hradec Králové : Gaudeamus, 2006. ISBN 80-7041-680-7. NOVOTNÝ, O.; VOKOUN, R., a kol. Trestní právo hmotné-zvláštníčást. Praha : ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-259-4. SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Systém českého trestního práva. Praha : Orac, 2003. ISBN 80-86199-74-6. WEISS, P., a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha : Grada, 2005. ISBN 80-247- 0929-5. Netradičné ozdobené schodišťové prostory školy B