Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

Byl to válečný zločin, zuří Lékaři bez hranic po náletu na nemocnici Z afghánského prohlášení podle Stokese vyplývá, že americké a afghánské jednotky vědomě bombardovaly nemocnici kvůli tvrzením, že se uvnitř ukrývají příslušníci hnutí Taliban a útočí odtud na afghánské vojáky a civilisty. Při náletu zahynulo 12 pracovníků MSF a deset pacientů. Toto prohlášení svědčí o tom, že afghánské a americké síly se společně rozhodly srovnat se zemí plně funkční nemocnici - s více než 180 zaměstnanci a pacienty uvnitř - kvůli tvrzením o přítomnosti bojovníků Talibanu, uvádí organizace Lékaři bez hranic. To se rovná přiznání k válečnému zločinu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 2

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 3

Rusové v Sýrii Rusko povede údery v Sýrii tři, čtyři měsíce. V pátek to oznámil předseda zahraničního výboru dolní komory ruského parlamentu Alexej Puškov. Rusko podle něj své útoky v budoucích dnech ještě zesílí, v posledních 2 hodinách prý zabilo 12 radikálů. Turecko společně s partnery Rusy vyzvalo, aby neútočilo na syrskou opozici. Řada analytiků soudí, že pokud by Rusko svou sílu v Sýrii napřelo k útokům proti tzv. Islámskému státu, nebude Rusům co vyčítat. Po prvních náletech ruských letounů ale místní i západní zdroje uvedly, že Rusové zaútočili na pozice umírněné, Američany vycvičené protiasadovské opozice. Rusko to popřelo. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 5

Ukrajina stále více na okraji zájmu Rusko strčilo botu do dveří, to mu stačí. Jeho cílem nejsou územní zisky na Ukrajině, ale revize poměrů po studené válce. Ukončení a vyřešení takto vzniklých konfliktů je bez Ruska nemožné a s Ruskem obtížné. Rusko však trvá na tom, že není účastníkem konfliktu. Jako podněcovatel i arbitr konfliktu má velmi silnou vyjednávací pozici. V poslední fázi pak přijímá roli mírotvorce, který obchází instituce globální (OSN) a evropské bezpečnosti (OBSE). Prosazování vlivu Ruska se netýká jen postsovětského prostoru, kde mu realističtí zastánci geopolitiky ochotně přiznávají sféru vlivu a právo omezovat svrchovanost dotčených zemí a spolurozhodovat o jejich osudu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 6

Leden - Září 201 Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 7

Ozbrojené konflikty Válka: ozbrojený konflikt s nejméně 1000 obětí; rozdělení podle účasti a statusu organizovaných složek: Dva nebo více států = mezistátní válka Vláda a opoziční aktér uvnitř státu = občanská válka Dvě či více zájmových skupin uvnitř státu bez účasti vlády = interkomunální konflikt Terorismus: nepředvídatelné násilné akty, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů Genocida (lat. geno-cidium, vražda rodu): zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika, rasy, sociální skupiny či náboženství Často je propojeno více typů konfliktů Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 8

Mezistátní války Od roku 195 nevedly mezi sebou žádnou válku státy sdružené v NATO. Hlavní válečné konflikty ve světě po roce 195: Indie Pákistán, Izrael Egypt, USA Vietnam, SSSR Afghánistán Po skončení studené války ubývá mezistátních ozbrojených konfliktů, přibývá válek extrasystémových, občanských a interkomunálních vzniká nový fenomén: globální terorismus. Na území Evropy se od roku 195 vedly války jen mezi nástupnickými státy bývalé Jugoslávie: Srbsko-chorvatská válka (1991 1995) Válka v Bosně a Hercegovině (1992 1995) Válka v Kosovu (1999) V posledních 20 letech vedly USA spolu se spojenci NATO tři války na Blízkém východě: 1991 operace Pouštní bouře (Kuvajt) 2001 operace Trvalá svoboda (Afghánistán) 2003 operace Irácká svoboda (Irák) Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 9

Století smrti Ve 20. stol. bylo systematicky vyvražděno (etnická nebo politická genocida) asi 100 milionů lidí: Čína 30 mil. SSSR 20 mil. Německo (vč. holokaustu) 11,5 mil. Japonsko 10 mil. Pákistán 3 mil. Súdán 3 mil. Nigérie 2 mil. Afghánistán 1,8 mil. Kambodža 1,7 mil. Turecko 1,5 mil. Indonésie 1,2 mil. Rwanda 1 mil. Indie 1 mil Ve válečných konfliktech zahynulo dalších asi 80 mil. lidí: První světová válka 10 mil. Druhá světová válka 50 mil. Ostatní války 20 mil. Asi 1 mil. lidí ročně spáchá sebevraždu (pokusů je asi 60 mil.). V EU zahyne ročně asi 30 tis. lidí při dopravních nehodách Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 10

Války v 21. století MEZISTÁTNÍ od 2001 Operace Trvalá svoboda (Válka s terorismem) Válka v Afghánistánu (2001 současnost) 2003 2010 Válka v Iráku 2003 2009 Konflikt v Dárfúru od 200 Válka v severozápadním Pákistánu 2006 Druhá libanonská válka 2008 Válka v Jižní Osetii 2008 2009 Válka v Gaze 2011 Vojenská intervence v Libyi OBČANSKÉ Občanská válka v Sierra Leone (1991 2002) Druhá občanská válka v Liberii (1999 2003) Druhá súdánská občanská válka (1983 2005) Nepálská občanská válka (1996 2006) Občanská válka v Pobřeží slonoviny (2003 2006) Druhá čečenská válka (1998 2009) Občanská válka na Šrí Lance (1983 2009) Konflikt v Dárfúru (2003 2009) Válka v Iráku (2003 2011) Občanská válka v Libyi (2011) Povstalci na Filipínách (30. léta současnost) Občanská válka v Afghánistánu (1976 současnost) Vnitřní konflikt v Peru (1980 současnost) Občanská válka v Ugandě (1987 současnost) Kašmírský konflikt (1989 současnost) Občanská válka v Somálsku (1991 současnost) Syrská revoluce (2011 - současnost) Občanská válka v Mali (2012 - současnost) Mexická drogová válka (2006 současnost) Východní Ukrajina (201 současnost) Islámský stát (201 současnost) Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 11

Postmoderní válka válka a ozbrojený konflikt se přesunuly z oblasti mezistátní do oblasti vnitrostátní v zemích zmítaných vnitřním konfliktem se hroutí státní monopol na organizované násilí, vedení války se vrací do soukromých, nestátních rukou v postmoderním konfliktu bojují vedle vládních vojsk nejrůznější nepravidelné paramilitární skupiny, definované kmenově, etnicky nebo nábožensky jejich vojenské aktivity jsou zpravidla propojeny s činností kriminálního charakteru (vydírání a únosy, pašování, obchod s drogami, rozkrádání a prodej humanitární pomoci) mohou ovládat rozsáhlá území, města či části, kde násilím uplatňují kvazivládní autoritu (včetně výběru daní) stát ztrácí nejen monopol na válku, ale také svou základní vnitřní funkci monopol výkonu práva a pořádku na svém území válka není vedena zvláště k tomu vyškolenými a disciplinovanými profesionály ctícími normy válečného práva, nýbrž nedisciplinovanými civilisty Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 12

Postmoderní válka směsice předmoderních postupů (zbraně, systematické znásilňování) a nejmodernějších zbraní a technologií rakety země-vzduch v rukou afghánských povstalců z hnutí Taliban vysoce výkonná komunikační síť somálských gangů na bázi mobilních telefonů využití internetu k propagaci indiánského povstání v mexickém státě Chiapas užití zbraně hromadného ničení náboženskými teroristy při útoku v tokijském metru postmoderní válka nečiní rozdílů mezi vojenskou a civilní sférou válka není oddělena od života občanské společnosti ozbrojený konflikt je v postmoderní válečné realitě běžnou součástí každodenního života válka bez lineárních front válka rozptýlená v prostoru jak geografickém, tak společenském vraždění civilistů bývá často provázeno tzv. etnickým čištěním není vedlejším produktem války, ale jedním z jejích základních nástrojů a zároveň cílů tuto skutečnost dokládá prudký nárůst počtu běženců Hybridní válka: označení, které se používá pro souběžné použití konvenčních prostředků vedení války s nekonvenčními technikami, které mohou doplňovat akce zaměřené na protivníkovo zápolí, např. psychologické operace a kybernetické útoky. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 13

Válečné výdaje Světové vojenské výdaje činily 1,75 bilionů dolarů (cca 3,75 bilionů Kč) za rok 2013. Výdaje tak oproti roku 2012 poklesly v reálných hodnotách o 1,9%. Informace uveřejnil Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI). Celkový pokles pochází z poklesu vojenských výdajů v západních zemích v čele se Spojenými státy, a to i přes zvýšení výdajů ve všech ostatních regionech. Ve skutečnosti se vojenské výdaje ve zbytku světa mimo USA zvýšily o 1,8 %. Další tři země s nejvyššími výdaji Čína, Rusko a Saúdská Arábie u všech jde o podstatné zvýšení, Saúdská Arábie přeskočila Spojené království, Japonsko a Francii, a stala se v pořadí čtvrtou zemí s největšími vojenskými výdaji. Čína, Rusko a Saúdská Arábie patří mezi 23 zemí, které více než zdvojnásobily své vojenské výdaje od roku 200. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 1

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 15

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 16

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 17

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 18

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 19

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 20

Příčiny ozbrojených konfliktů Psychologické: Vrozená agresivita zvláště u mužů ( války vznikají proto, že muži rádi bojují ; jeli méně válek, je více domácího násilí, sportovní agresivity apod. ); teorie sociálního darwinismu. Relativní deprivace pocity deprivace a frustrace nejsou vlastní pouze jedincům, ale i skupinám. Problém vůdcovství největší konflikty vyvolaly psychopatologické osoby (Napoleon, Stalin, Hitler, Mao, Pol-Pot atd.) Kulturní (etnické a náboženské) nejčastější: Snaha o národní či etnické sebeurčení (dekolonizační boje za samostatnost, vnitřní boje v multietnických státech) Náboženská neslučitelnost a z ní vyplývající agresivita Nejhlubší a nejdelší konflikty jsou při spojení obou prvků Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 21

Příčiny ozbrojených konfliktů Ekonomické: Čím vyšší je úroveň majetkových a příjmových rozdílů, tím vyšší je riziko konfliktů (válka je pro chudé lidi zdroj obživy; bohatství a korupce mocných vzbuzuje nenávist chudých) Nerostné bohatství (zvláště ropa) je vysokým bezpečnostním rizikem Obchod se zbraněmi Politické: Autoritativní a represivní režimy generují odpor a jsou více náchylné ke konfliktům než režimy demokratické Zhroucené státy otevírají prostor pro interkomunální boje Geografické: válka, nepřátelské etnikum či náboženství v sousedním státě Demografické: rychlý populační růst, vysoký podíl nezaměstnaných (zvláště mladých mužů) Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 22

Smlouva o obchodu se zbraněmi mezinárodní dokument, pro jehož vznik hlasovalo v roce 2006 ve Valném shromáždění OSN 153 členských států s cílem ustavit odpovědnou globální kontrolu nad mezinárodním obchodem se zbraněmi. Ten je například podle organizace Amnesty International zabývající se lidskými právy dosud regulován nedostatečně, a zbraně tak mohou proudit na místa, kde dochází k bezpráví. Další organizace upozorňují na vliv nekontrolovaného obchodu se zbraněmi na světovou chudobu a udržitelný rozvoj. Cílem této smlouvy je zabránit nezodpovědným transferům vojenského materiálu, které mohou přispět k porušování lidských práv, mezinárodního humanitárního práva nebo zločinům proti lidskosti. 2013 schválena VS OSN, 201 ratifikována ČR, 2. 12. 201 účinnost (ratifikována 50 státy) 2. 27. 8. 2015 první konference zúčastněných států (Cancún) Pět z deseti nejvýznamnějších vývozců zbraní - Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Spojené království - už ATT ratifikovalo. Spojené státy smlouvu podepsaly. Odmítavý postoj zaujaly další významní výrobci a producenti zbraní - např. Čína, Kanada a Rusko. Dnes ratifikována 73 státy, přijata podepsána 130 státy. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 23

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 2

Tři tradice anglické školy (Martin Wight): realita moci, rozum člověka, revoluce společnosti Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 25

Teorie spravedlivé války Hugo Grotius (1583-165) zakladatel mezinárodního práva vymezil čtyři důvody, které činí válku spravedlivou: (i) sebeobrana (ii) vynucení práva (iii) napravení újmy (iv) potrestání viníka zločinu Tyto zásady shrnuje doktrína spravedlivé války do 2 skupin právních principů: Jus ad bellum - právo k válce (oprávnění válku vyhlásit a vést) je naplněno, existuje-li a) spravedlivý důvod (morálně jednoznačný) b) spravedlivé oprávnění (legitimní autorita) c) pokud byly vyčerpány všechny možnosti mírového vyřešení pře Jus in bello - právo ve válce (principy vedení války) je naplněno, jsou-li respektovány zásady a) užití spravedlivých prostředků (užití násilí musí být menším zlem než jeho případné zneužití) b) ochrany nebojovníků Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 26

Ženevské konvence úmluvy a 3 dodatkové protokoly, které upravují podmínky a pravidla mezinárodního práva na ochranu obětí války sjednány na diplomatické konferenci konané v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 199 po skončení druhé světové války, ratifikovány celé nebo s výhradami 19 státy dodatkové protokoly z r. 1977 upravují i způsoby a prostředky vedení války Jejich hlavní zásadou je, že v případě ozbrojeného konfliktu musí být respektována důstojnost lidské bytosti a bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování musí být před konfliktem a jeho následky chráněni ti, kdož na konfliktu nejsou přímo účastni, jakož i ti, kdo byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí Smluvními stranami Ženevských úmluv jsou všechny státy světa a jejich zásady (a zásady I. a II. dodatkového protokolu) jsou součástí mezinárodního obyčejového práva a z toho titulu zavazují každého člena mezinárodního společenství Ženevské úmluvy zavazují každou skupinu účastnící se v ozbrojeném konfliktu, tedy nejen vládní síly, ale i například povstalce a její příslušníky. Ženevské úmluvy musí být dodrženy všemi stranami konfliktu za všech okolností, tedy i bez ohledu na chování kterékoli ze stran konfliktu. Každý stát je povinen osobu podezřelou ze spáchání vážného porušení postavit před soud, bez ohledu na její státní příslušnost, nebo ji vydat státu majícímu na jejím stíhání zájem. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 27

Zásady mezinárodního humanitárního práva Zásada válečné účelnosti, vycházejíc z toho, že zlomení odporu protivníka je cílem války, uznává, že tohoto cíle lze dosáhnout poškozováním protivníka všemi k tomu účelnými prostředky, zejména též použitím ozbrojené síly. Tato zásada není vyjádřena v žádné specifické normě mezinárodního práva. Zásada humanity (lidskosti) vyjadřuje přesvědčení, že válečné násilí (násilí provázející ozbrojený konflikt) není neomezené nesmí zasahovat ty, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni nebo z něj byli vyřazeni, a nesmí jeho účastníkům působit nadměrné útrapy (tj. aby konflikt byl humanizován). Tato zásada, jako obecná zásada humanitárního práva, prolíná všechny normy MHP. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 28

Tyto zásady představující dva protichůdné zájmy ovládající ozbrojený konflikt a určující chování jeho účastníků. Mezinárodní humanitární právo přitom klade v zájmu výkonu zásady humanity právní meze výkonu zásady válečné účelnosti. Prostor vymezený výkonu válečného násilí se mění tak jako se historicky vyvíjí samo mezinárodní humanitární právo a je charakterizován zmenšováním prostoru pro přípustné násilí. Střet zmíněné dvojice zásad je tedy vlastním obsahem norem MHP, který můžeme popsat pomocí systému následujících (odvozených) zásad: zásada rovnosti stran konfliktu, zásada rozlišování, zásada vojenské nezbytnosti, zásada přiměřenosti, zásada omezenosti volby prostředků a způsobů vedení boje, zásada nestrannosti. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 29

NATO North Atlantic Treaty Organization (Organizace Severoatlantické smlouvy) - NATO Hlavní vojensko-politické seskupení spojující státy Evropy a Severní Ameriky. Sídlo: Brusel (1959 1966: Paříž) Základním dokumentem Aliance je Severoatlantická (Washingtonská) smlouva, podepsaná. dubna 199 ve Washingtonu. Vychází z Charty OSN (195). Spojila deset evropských a dva severoamerické státy za účelem vzájemné spolupráce a obrany na základě dobrovolnosti. Od 1.. 2009 má NATO 28 členů. Podle článku 5 smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Za ozbrojený útok se považuje ozbrojený zásah proti území členského států a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoliv smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 30

Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 31

Vznik NATO Hlavní důvod vzniku: expanzionistická politika SSSR po 2. světové válce. Poté, co západoevropské vlády splnily svůj závazek, daný ještě za války, zredukovat svou výzbroj a demobilizovat vojska, sovětské vedení zachovávalo své vojenské síly v plném stavu. SSSR zároveň vnutil nedemokratické formy vlády a potlačil opozici a základní lidská a občanská práva a svobody v řadě zemí střední a východní Evropy i v jiných částech světa. V dubnu 198 začala protiprávní blokáda Berlína Podpis Bruselské smlouvy v březnu 198 byl projevem rozhodnutí pěti západoevropských států - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit systém společné obrany a posílit vzájemné vztahy takovým způsobem, který by jim umožnil odolat ideologickému, politickému a vojenskému ohrožení jejich bezpečnosti. Na základě jednání s dalšími západoevropskými státy, s USA a Kanadou byla. dubna 199 podepsána Severoatlantická smlouva. SSSR a další státy sovětského bloku reagovaly po vstupu západního Německa do NATO založením Varšavské smlouvy (1. 5. 1955): SSSR, Polsko, Československo, NDR, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Albánie (vystoupila 1968). Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 32

Varšavská smlouva Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 33

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA) v roce 1973, včetně počtu vojáků Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 3

Členské státy NATO (od 1. dubna 2009: 28 členů) Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Spojené státy, Velká Británie (199) Řecko, Turecko (1952), Spolková republika Německo (1955) Španělsko (1982) Česko, Maďarsko, Polsko (1999) Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko (200) Albánie, Chorvatsko (2009) Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 35

Rozšiřování NATO v Evropě Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 36

NATO po skončení studené války Po rozpadu komunistického bloku (1989) a rozpuštění Varšavské smlouvy (1. 7. 1991 v Praze) přijímá NATO novou strategickou koncepci: rozšíření zóny stability na kontinentu a navázání spolupráce s bývalými nepřáteli členy Varšavské smlouvy. 1991: Severoatlantická rada pro spolupráci politické konzultace v otázkách týkajících se bezpečnostních zájmů postkomunistických států, studijní pobyty vojenského personálu z těchto států v USA. 199: Partnerství pro mír, rozšíření 1997 1997: Rada euroatlantického partnerství nástupce Severoatlantické rady pro spolupráci Zároveň se Aliance postupně přetváří z nástroje na obranu území svých členských států v sílu napomáhající řešení krizových situací za tradičními hranicemi zemí NATO. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 37

Přehled operací a misí NATO 1. Sharp Guard: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1992-1996 2.Deny Flight: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1993-1995 3. IFOR: Bosna a Hercegovina, 1995-1996. SFOR: Bosna a Hercegovina, 1996-1998 5. SFOR II: Bosna a Hercegovina, 1998-200 6. Allied Force: Kosovo/ SFR Jugoslávie, 1999 7. AFOR: Albánie, 1999 8. KFOR: Kosovo, 1999 - nyní 9. Essential Harvest: Makedonie, 2001 10. Amber Fox: Makedonie, 2001-2002 11. Allied Harmony: Makedonie, 2002-2003 12. Active Endeavour: Středomoří, 2001 - nyní 13. Display Deterrence: Turecko, 2003 1. ISAF: Afghánistán, 2003 - nyní 15. NTIM: Irák, 200 16. NTM-I: Irák, 200 - nyní 17. Podpora Africké unii: Súdán (Dárfúr), 2005-2007 18. Pomoc po hurikánu: Spojené státy americké, 2005 19. Operace Pákistán: Pákistán, 2005-2006 20. Allied Protector: Adenský záliv, 2009 - nyní Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 38

Jens Stoltenberg (Norsko) od 1. října 201 generální tajemník NATO Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 39

Partnerství pro mír (Partnership for Peace PfP) Reakce na požadavek především České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska na rychlé přijetí do NATO, a tím na získání bezpečnostních záruk Aliance. Program schválen na vrcholné schůzce NATO v Bruselu v lednu 199. Plán předpokládá vojenskou spolupráci a možnost bezpečnostních konzultací s těmi zeměmi bývalého komunistického bloku, které o partnerství projeví zájem. Neznamená však poskytnutí bezpečnostních záruk NATO ani nárok na automatické členství v Alianci v budoucnosti. Státy, které mají o partnerství zájem, podepíší deklaraci se závazkem přistoupení k programu a zaváží se respektovat nedotknutelnost existujících hranic. Poté každý partnerský stát vypracuje zprávu, v níž oznámí, jaké zdroje, zařízení a jednotky hodlá v rámci spolupráce poskytnout do jaké míry se hodlá podílet na společných akcích (společné vojenské plánování, výcvik, vojenská cvičení, záchranné akce, společné mírové operace či řešení krizí) co hodlá udělat pro dosažení civilní kontroly nad svou armádou a pro zprůhlednění obranného rozpočtu a obranné politiky. Vedení NATO vypracuje na základě těchto zpráv konkrétní program spolupráce s jednotlivými zeměmi a předloží jim jej ke schválení. Stupeň spolupráce s NATO může tedy být pro různé partnery různý. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 0

Členství ČR v NATO Smlouva o konvenčních bezpečnostních silách v Evropě 19. listopadu 1990 V Paříži ji podepsali zástupci 16 členských států NATO a šesti členských států Varšavské smlouvy. Obě vojenské aliance vydaly prohlášení o tom, že se již nepovažují za protivníky, čímž byla de facto ukončena studená válka. Dohoda o statutu ozbrojený sil 19. června 1995 V Bruselu byla přijata Dohoda mezi členskými státy NATO a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil a Dodatkový protokol k Dohodě (Sbírka zákonů 297/1996). Listopad 1995 Česká republika formálně přistoupila k Dohodě o statutu ozbrojených sil, která mezi členskými státy NATO platí od roku 1951. Dohoda umožňuje rozmísťování vojsk signatářských států na jejich území pro účely cvičení a další aktivity. Washingtonská smlouva 12. března 1999 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu. dubna 199: smlouvu schválila Poslanecká sněmovna 15. dubna 1998, Senát 30. dubna 1998, listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě podepsal prezident Václav Havel 26. února 1999. 12. března 1999 předal ministr zahraničí Jan Kavan listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě v Independence americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 1

Stálá delegace ČR při NATO Celkem asi 50 pracovníků, druhá největší diplomatická mise ČR v zahraničí (po Stálém zastoupení ČR při EU). Jiří Šedivý, M.A., PhD. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky Civilní sekce Mgr. Petr Chalupecký Zástupce velvyslance Vedoucí sekce Politický úsek Ing. Magdaléna Jánešová Vedoucí úseku Obranný úsek Ing. Petr Čech Vedoucí úseku Vojenská sekce genmaj. Jiří Baloun Vojenský představitel ČR ve Vojenském výboru NATO Vedoucí sekce Organizačně je podřízen vedoucímu delegace. Věcně je řízen náčelníkem generálního štábu AČR. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 2

Organizační struktura NATO: 1. Hlavní politické a rozhodovací instituce NATO Severoatlantická rada (North Atlantic Council - NAC) NAC je nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán aliance, fórum pro demokratickou diskusi a vzájemné konzultace, ve kterém jsou zastoupeni všichni členové NATO. Usiluje o plnění základního cíle NATO: zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti členských zemí. Schází se na několika úrovních: ministerská zasedání se konají dvakrát ročně, příležitostně rada zasedá i na úrovni šéfů států a vlád. Na úrovni stálých zástupců (velvyslanců) členských států se schází alespoň jednou týdně. Se zástupcem Ruska jako 28+1 alespoň jednou měsíčně. Předsedou Rady NATO je z titulu své funkce generální tajemník Aliance. Výbor pro obranné plánování (Defence Planning Committee - DPC) DPC se zabývá se záležitostmi specificky spojenými s obranou (kromě jaderných zbraní), odpovídá za vypracování obranné politiky paktu; schází se pravidelně na úrovni velvyslanců a minimálně dvakrát ročně na úrovni ministrů obrany. Byl vytvořen roku 1963. Skupina pro jaderné plánování (Nuclear Planning Group - NPG) NPG má stejnou pravomoc jako Výbor pro plánování obrany v oblasti jaderných zbraní. Generální tajemník (Secretary General) Je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je předsedou Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování. Je zodpovědný za činnost Mezinárodního sekretariátu. Je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje Alianci pouze navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 3

Organizační struktura NATO: 2. Vojenská struktura NATO Vojenský výbor (Millitary Committee - MC) Nejvyšší vojenský orgán NATO, předkládá návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Na úrovni stálých vojenských zástupců členských států se schází alespoň jednou týdně. Pod vojenský výbor spadají dvě strategická vojenská velitelství NATO (NATO Strategic Commands - SC). Velitelství spojeneckých sil pro operace (Allied Command Operations - ACO) Velitelství sídlí ve městě Mons. Vrchním velitelem sil NATO v Evropě je od roku 2003 americký generál James L. Jones, který je zároveň velitelem amerických ozbrojených sil v Evropě. Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (Allied Command Transformation ACT) Velitelství sídlí v americkém Norfolku. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

Armádní generál Petr Pavel V červnu 2015 se stal předsedou vojenského výboru NATO na tříleté období. Jako první zástupce zemí bývalé Varšavské smlouvy tak nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 5

Další vojenské pakty Rijský pakt představuje dohodu ratifikovanou většinou států amerického kontinentu 2. září 197 v brazilském Rio de Janeiro. Jádrem dohody je závazek vzájemné pomoci při napadení jednoho ze signatářů. Tento pakt je také znám jako tzv. "obranná doktrína západní hemisféry". 2012 čtyři státy odstoupily z Rijské dohody, říkají, že regionální obranná dohoda je iniciativou USA, a že jim členství nijak nepomáhá (Bolívie, Venezuela, Ekvádor, Nikaragua). ANZUS - mezinárodní vojenská organizace jejímiž členy je Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy americké. Vznikla podpisem Tichomořské bezpečnostní smlouvy 1. září 1951. SEATO - Anglicky South East Asia Treaty Organization byla vojenskou organizací v oblasti Tichého oceánu (195); zanikla v roce 1977. OSKB - Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti je mezinárodní vojenskou organizací, zahrnující sedm zemí bývalého SSSR. Členy jsou: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 6

Síly armády ČR vyčleněné pro NATO Ozbrojené síly České republiky plní úkoly, které vyplývají z členství v Severoatlantické alianci a z dalších z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení a rozvíjejí k tomu své schopnosti zahrnující i výstavbu jednotek zařazených do Sil rychlé reakce NATO (NRF NATO Response Force). Trvale zabezpečují aktivní účast v integrovaném sytému protivzdušné obrany NATO (NATINEADS NATO Integrated Extended Air Defence System) a schopnost přijmout v případě potřeby alianční síly na vlastním území. V současné době také působí čeští vojáci ve dvou zahraničních misích, které jsou pod velením NATO. Kosovo (KFOR): mise ukončena 2011 Afghánistán (ISAF): 60 vojáků Mali V rámci podílu ČR na rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky EU (ESDP European Security Defence Policy) jsou ozbrojené síly ČR zapojeny do přípravy vojenských kapacit EU včetně sil rychlé reakce (RRF Rapid Response Forces), které jsou budovány jako kompatibilní a komplementární se silami NATO. Česká republika se podílí 0,8829 % na celkových rozpočtech Severoatlantické aliance, což činí cca 00 mil. Kč ročně. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 7

Ministerstvo obrany ČR Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Bezpečnostní radě České republiky a prezidentu České republiky. Kromě dalších povinností souvisejících s obranou státu povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti. V rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států. (Působnost Ministerstva obrany definuje zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústř. orgánů státní správy ČR, 16, ve znění pozdějších předpisů.) Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek 8