Kolem Ostrava Mám pravdu a děti on sprostý až k poslednímu stolu škrtá hospodou hubenými žilnatými příběhy japonské číšnice z Přívozu směje hospoda všude plno japonských vlasů vytržených ze souvislostí kolem je Ostrava a děti s modráky s lahvovým hlasem Petr Hruška
Už si spolu měníme jen prášky ve vlacích a na zastávkách, veřejně a s nažehlovacími úsměvy. Ještě klaunské nosy a musí nás prostě obsadit do hlavních rolí v čekání na smrt. Blanka Fišerová (8. února 2010)
Kariéra pana H Pan H měl dlouhé vlasy, džínové žebradlo, plísňové džínsy, pásky, na nich Locomotiv GT, a na každém prstě ženskou. Když přišla revoluce, stál v těch džínách na náměstí, v ruce držel svazek s klíči od plechové boudy na zahradě, od rodinného domku na okraji Brna, a od vozu Favorit. Pak se stal podnikatelem. Pracoval 12-16 hodin denně. Měl krátké vlasy, oblek, kufřík, Audi a hypotéku, která ho nakonec dostala. Zlatý komunisti. Martin Skýpala (26. března 2008 v 10:03)
Přišla jsem si pro tebe z jiného příběhu a neznala konec. Nechtěla jsem hned číst poslední stránku. Napíšu nový plnicím perem na tvoje ruce rty ti taky popíšu jen zavři oči a nech se překvapit. Blanka Fišerová (10. ledna 2010)
Bláznivě zvolněný... Bláznivě zvolněný na vlně popu Dusivý rytmus v cukuletu Zabrání rackům v letu k létu Zblble si přejdeš do úpotu Petr Pěnkava (Ostrava, Klid, 11. 10. 2009)
Ohně Vábničkou z prstů lákám v sobě samém zaběhnuté jehně ulice scvrklá s číslem čitelným jen hřbetem odšroubovaná zrovna z noční objímky ohlávkou tří barev máchám raději až do spánku takhle se loučím po pachu ohňů Lukáš Bárta (3. 8. 2008)
OBZOR I. Zarudlý obzor plný bílých stránek zachycený okamžik vrytý do poznámek Zamlžená půlnoc rytmus tichých permoníků zachycený okamžik zapečený do perníku Petr Pěnkava (Ostrava, Klid, 23. 2. 2009)
ANDĚL Jel s námi dvě zastávky měl křídla tašky Pevněji sevřeli jsme tyče se znehodnocovači uzené koleno Měl čas Byl cítit spálenou gumou Prostějovskou a volným večerem Petr Hruška
LÁSKA OD UCHA K UCHU Láska od ucha k uchu a s lehkostí motýlích křídel afektovaně krouží nad rozechvělou zemí Jak Ferlinghettiho aluminiové hvězdy Jak Erbenova svatební košile Taťána Skočíková
NOČNÍ STOLKY Mohly by vyprávět o tom, co kdo na ně odložil. Donekonečna rozjímat o milostných avantýrách, svých majitelů. Anebo dělat to co jim jde nejlépe, polykat prach, vrzat dvířky a tupě zírat před sebe v očekávání věcí příštích. David Pilow
CHTĚL BYCH Chtěl bych být neokázalý a prostý jako zastávka Svinov mosty. A než bych dojel na Dubinu, odpustil bych si všechnu vinu. Prozatím ale na Vodárně s nadějí vzhlížím k Černé dámě. A než nastoupím na tramvaj, dá mi ta dáma goodbye. Martin Skýpala