Strana č. - 1 - UNIVERZITA PARDUBICE Dopravní fakulta Jana Pernera Zneškodnění odpadů vzniklých vyřazením vybraného osobního vozu z pravidelného provozu Semestrální PRÁCE Omice, duben 2003 Pavel Slovák
Strana č. - 2-1. Úvod Během životního cyklu (Life Cyclus [1]) každého dopravního prostředku vzniká nemalé množství odpadů. Odpady, vznikající při výrobě, v průběhu provozu a po vyřazení dopravního prostředku mají vliv na životní prostředí. Některé z nich jsou z hlediska technologií zneškodnění velmi náročné (akumulátory, opotřebené oleje, plastové díly obsahující PVC aj.), jiné lze zneškodnit bez větších problémů (dřevo, slitiny železa aj.). Tato semestrální práce se zabývá především problematikou zneškodnění odpadů vzniklých při vyřazení osobního vozu Bdmtee a odpadem z provozu, především ze zneškodnění nefunkčních komponentů (již s ukončeným životním cyklem nebo po poruše komponentů v případě nemožnosti opravy) železničních osobních vozů. Obrázek 1 Osobní vůz Bdmtee [3] 2. Povinnosti původců odpadů V minulosti nebyl tlak ze strany státu prostřednictvím legislativy na fyzickou i právnickou osobu v problému s naložením se vzniklými odpady v takovém rozsahu, jako v současnosti. S rostoucí produkcí nových výrobků vzniká větší množství odpadů. V následujících odstavcích zákona 185/2001 Sb., o odpadech, jsou stanoveny povinnosti původců odpadů.
Strana č. - 3-2.1. Výňatek ze zákona 185/2001 Sb. 16 (1) Původce odpadů je povinen: a) odpady zařazovat podle druhů a kategorií podle 5 a 6, b) zajistit přednostní využití odpadů v souladu s 11, c) odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí podle 12 odst. 3, a to buď přímo, nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby, /22/ d) ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle 6 odst. 4 a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností, e) shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií, f) zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, g) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně evidencí a ohlašování zařízení a látek s obsahem PCB vymezených v 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem, h) umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady, i) zpracovat plán odpadového hospodářství v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a zajišťovat jeho plnění, j) vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí v souladu se zvláštními právními předpisy a plánem odpadového hospodářství, k) ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem podle 15, l) platit poplatky za ukládání odpadů na skládky způsobem a v rozsahu stanoveném v tomto zákoně. (2) Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce se souhlasem příslušného okresního úřadu upustit. (3) S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu příslušného okresního úřadu, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle 14. (4) Původce odpadů je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osobě oprávněné k jejich převzetí podle 12 odst. 3. za dopravu odpadů odpovídá dopravce. /23/ Na každou oprávněnou osobu, která převezme do svého vlastnictví odpady od původce, přecházejí povinnosti původce, s výjimkou povinností uvedených v odstavci 1 písm. i) a j).
Strana č. - 4 - (5) Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti žádosti o souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady. Náležitosti žádosti o souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady jsou stanoveny vyhláškou 383/2001 Sb. Využití vzniklých odpadů má přednost před jejich definitivním zneškodněním některým z nevratných procesů (spálením apod.). V případě fyzické likvidace odpadů, má přednost způsob zneškodnění, jenž je pro člověka a jeho zdraví méně škodlivý, a ve vztahu k životnímu prostředí šetrnější. Výše zmiňovaný zákon ukládá původcům vzniklý odpad roztřídit podle druhů odpadů. Vyhláškou č. 381/2001 Sb. je vydán Katalog odpadů, podle něhož se vzniklé odpady třídí dle příslušných kategorii. (1) Původce odpadů a oprávněná osoba odpady zařazují pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž prvé dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu; při tomto zařazování postupují následujícím způsobem: a) podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu. V dané podskupině se vyhledá název druhu odpadu s příslušným katalogovým číslem. Uvnitř podskupiny je nutné volit určitější označení odpadu před obecným, b) pokud pro určitý odpad nelze v Katalogu odpadů nalézt odpovídající katalogové číslo odpadu ve skupinách 01 až 12 a 17 až 20, hledá se katalogové číslo pro daný odpad ve skupinách 13, 14 a 15 Katalogu odpadů, c) pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupinách 13, 14 a 15, hledá se katalogové číslo pro daný odpad ve skupině 16, d) pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle písmena a). V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu. Pokud původce nebo oprávněná osoba zařadí pod jedno katalogové číslo končící na dvojčíslí "99" více druhů odpadů, které se tudíž budou pro účely evidence odlišovat pouze názvem odpadu, nikoliv katalogovým číslem, musí být i tyto odpady v souladu s 16 odst. 1 písm. e) a 18 odst. 1 písm. h) zákona soustřeďovány utříděně, e) v případě, že se odpad skládá z více složek, které jsou v Katalogu odpadů uvedeny pod samostatnými katalogovými čísly, má přednost přiřazení k takovému druhu odpadu, který je z hlediska škodlivých účinků na člověka a na životní prostředí nejvíce nebezpečný, f) do skupiny 20 se zařadí odpady pouze v tom případě, jedná-li se o odpady komunální nebo o odpady charakteru komunálního odpadu vznikající při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikán (např. v kancelářích, školách),
Strana č. - 5 - g) odděleně sbíraný obalový odpad (včetně jeho směsí) se vždy, i v tom případě, že byl vytříděn z komunálního odpadu, zařazuje do podskupiny 15 01, nikoliv do podskupiny 20 01. (2) Odpadem podobným komunálnímu odpadu se pro účely této vyhlášky rozumí odpad podobného složení jako komunální odpad zařazený do skupiny odpadů 20 v Katalogu odpadů vznikající při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (např. v úřadech, kancelářích). (3) Pokud se původce, který produkuje odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu odpadu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, na základě písemné smlouvy s obcí v souladu s 17 odst. 5 zákona zapojí do systému pro nakládání s komunálními odpady zavedeného obcí, je povinen tento odpad třídit a zařazovat podle Katalogu odpadů v souladu se systémem stanoveným obcí. (4) Pokud se původce, který produkuje odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu odpadu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, nezapojí do systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálními odpady, vytřídí z odpadu jeho nebezpečné a využitelné složky (druhy odpadů z podskupiny odpadů 20 01) a zbylou směs nevyužitelných druhů odpadů kategorie ostatní odpad zařadí pro účely odstranění buď jako směs konkrétních druhů ostatních odpadů ze skupiny 20 v odhadnutém hmotnostním poměru nebo tuto směs zařadí pod katalogové číslo v ní převládajícího druhu odpadu této kategorie, pokud k upuštění od dalšího třídění tohoto odpadu získá souhlas okresního úřadu podle 16 odst. 2 zákona. 2.1.1. 3 Postup zařazování odpadů podle kategorií (1) Nebezpečné odpady podle 6 odst. 1 a 2 zákona jsou označeny v Katalogu odpadů symbolem "*". (2) Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv (tzv. zrcadlové položky), odpad se zařazuje pod katalogové číslo v souladu s 6 odst. 1 písm. b) a c) a 6 odst. 2 zákona. (3) Pro účely zařazování odpadu podle kategorií jsou složky uvedené v příloze č. 5 zákona, které činí odpad nebezpečným, pouze ty chemické látky a prvky, které jsou klasifikované jako nebezpečné podle zvláštního právního předpisu. /1/ (4) Složky uvedené v příloze č. 5 zákona činí odpad nebezpečným pro účely zařazování odpadu podle kategorií pouze tehdy, pokud jejich obsah v odpadech způsobuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona. (5) Pro účely evidence se odpady, které jsou uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů, označují "N", ostatní "O" a odpady, které nejsou uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů a kategorie nebezpečný odpad jim byla přiřazena v souladu s 6 odst. 1 písm. b) nebo c) a 6 odst. 2, jako "O/N".
Strana č. - 6-2.1.2. Katalog odpadů Skupiny katalogu odpadů 01. Odpady z geologického průzkumu, těžby, úpravy a dalšího zpracování nerostů a kamene (0) 02. Odpady z prvovýroby v zemědělství, zahradnictví, myslivosti, rybářství a z výroby a zpracování potravin (0?) 03. Odpady ze zpracování dřeva a výroby desek, nábytku, celulózy, papíru a lepenky (1) 04. Odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu (1) 05. Odpady ze zpracování ropy, čištění zemního plynu a z pyrolytického zpracování uhlí (0?) 06. Odpady z anorganických chemických procesů (1?) 07. Odpady z organických chemických procesů (1?) 08. Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání nátěrových hmot (barev, laků a smaltů), lepidel, těsnicích materiálů a tiskařských barev (1) 09. Odpady z fotografického průmyslu (0) 10. Odpady z tepelných procesů (0?) 11. Odpady z chemických povrchových úprav, z povrchových úprav kovů a jiných materiálů a z hydrometalurgie neželezných kovů (1?) 12. Odpady z tváření a z fyzikální a mechanické úpravy povrchu kovů a plastů (1?) 13. Odpady olejů a odpady kapalných paliv (kromě jedlých olejů a odpadů uvedených ve skupinách 05 a 12) (1) 14. Odpady organických rozpouštědel, chladiv a hnacích médií (kromě odpadů uvedených ve skupinách 07 a 08) (1) 15. Odpadní obaly, absorpční činidla, čisticí tkaniny, filtrační materiály a ochranné oděvy jinak neurčené (1) 16. Odpady v tomto katalogu jinak neurčené (1?) 17. Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst) (0?) 18. Odpady ze zdravotní nebo veterinární péče a nebo z výzkumu s nimi souvisejícího (s výjimkou kuchyňských odpadů a odpadů ze stravovacích zařízení, které bezprostředně nesouvisejí se zdravotní péčí) (0?) 19. Odpady ze zařízení na zpracování (využívání a odstraňování) odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištění těchto vod mimo místo jejich vzniku a z výroby vody pro spotřebu lidí a vody pro průmyslové účely (1?) 20. Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru. (0) Katalog odpadů definovaný vyhláškou č. 381/2001 Sb., částka 145,je dále ještě členěn do podskupin. Pro potřeby této práce byly vybrány jen určité kategorie, které charakterizují vzniklý odpad z osobních vozů. Jsou zde za příslušnou kategorii uvedeny značky v závorce. Význam značek je následující: 1) 1 - v uvedené kategorii se pravděpodobně objeví odpad vzniklý z provozu a likvidace osobních železničních vozů 2) 0 - v uvedené kategorii se pravděpodobně neobjeví odpad vzniklý z provozu a likvidace osobních železničních vozů
Strana č. - 7-3) 1?, 0? - v uvedené kategorii se může objevit/nemusí objevit odpad vzniklý z provozu a likvidace osobních železničních vozů. 3. Obecný popis součástí vybraného železničního osobního vozu Železniční kolejové vozidlo se skládá z následujících hlavních celků: 1. Pojezd 2. Brzdová soustava 3. Tažné a narážecí ústrojí 4. Skříň vozu 5. Interiér vozu 6. Napájecí soustava Výše uvedené rozdělení vychází z analýzy potenciálního nebezpečí poškození životního prostředí po ukončení provozu. Problém zneškodnění odpadů vzniklých z provozu osobních vozů je demonstrován na vybraném osobním voze řady Bdmtee; analogicky lze posuzovat problém zneškodnění osobních vozů obdobných řad provozovaných osobních vozů. Vzhledem k rozsáhlému vozovému parku je popisovaná problematika jen dílčí částí oblasti Českých drah odpadového hospodářství. Některé odpady nelze v současnosti identifikovat, neboť mohou vzniknout až během životního cyklu (např. při rekonstrukcích, opravách). Mnohdy nemusí být v uživatelské dokumentaci uvedeny přesné parametry použitého materiálu, případně není jeho přítomnost, vzhledem k časovému odstupu výroby a konečného zneškodnění vozu, uváděna výrobcem. Velká část dílů provozovaných osobních vozů je vyrobena ze stejné skupiny materiálů, a proto lze předpokládat budoucí vznik stejné skupiny odpadů. Popis a dílčí závěry, týkající se problematiky zneškodňování odpadů na konkrétním vybraném voze je možné zevšeobecnit a použít i pro jinou řadu vozů, kdy je nutné vzít v úvahu odlišnosti konstrukce a provozních podmínek jiných vozů. Z velké skupiny provozovaných osobních vozů byl vybrán 4-nápravový velkoprostorový osobní vůz 2. třídy typu X podle RIC/UIC řady Bdmtee (dříve Bymee) vyrobeného pro tehdejší Československé státní dráhy vagónkou VEB WAGGONBAU BAUTZEN Betrieb des VEB Kombinat Schienenfahrzeugbau v tehdejší NDR. V současnosti lze vidět řadu vybraného vozu na naších tratích pod číselným označením 50 54 22 44xxx- k (obr. 1). Výroba vozů byla započata v roce 1989 a z vyrobených vozů je část upravena pro zvláštní účel, kdy nenáročnou úpravou lze z vybraného vozu udělat mobilní polní nemocnici. 3.1. Pojezd Pojezd vybraného osobního vozu je podvozkový (obr. 2), s označením GP 200 (160). V praxi se vyskytují i vozy, jejichž pojezd je dvounápravový případně třínápravový. Většina pojezdů vozů využívá dvou dvounápravových podvozků různých konstrukcí. Většina části pojezdu je vyrobena ze slitin železa a uhlíku. V závislosti na konstrukčních požadavcích na vybrané části pojezdu se liší třída použitého materiálu. Složení použitých ocelí se liší obsahem uhlíku i legujících prvků. Množství legujících prvků ovlivňuje mechanické charakteristiky ocele. Při konečném zneškodňování vzniklého ocelového odpadu
Strana č. - 8 - může způsobit legující prvek v oceli značný problém. Přidáním mědi do ocelí se zabraňuje vzniku bodové koroze a tedy zpomalení degradace ocele. To je pro provoz v různých klimatických podmínkách výhodné. V procesu konečného zneškodňování ocelových komponentů je však přítomnost mědi problematická, neboť se z roztaveného ocelového odpadu těžce separuje a komplikuje další zpracování v ocelárnách. Pojezd se skládá z těchto hlavních částí: a) Dvojkolí, které je vyrobeno především z oceli. b) Ložisko, které je také vyrobeno především z oceli, může být doplněno o těsnicí pryžové kroužky. Při provozu je nutné ložisko mazat, aby se minimalizovalo tření, které zvyšuje opotřebení. V místě, kde se stýká rotující hmota dvojkolí a skříň vozidla vzniká vyšší pravděpodobnost poruchy. c) Vedení dvojkolí, které je u vybraného vozu vyrobeno z kovolaminatového vodicího pásu. d) Vypružení vozidla, které může být tvořeno ocelovými vinutými pružinami nebo pryžokovovými pružinami, či vzduchovým vypružením. U vozů Bymee je vypružení tvořeno vinutými ocelovými pružinami. Součástí vypružení jsou i kluznice, jež jsou umístěné na příčníku vně otočného čepu. e) Rám podvozku je dynamicky velmi namáhaná část vozidla, převážně tvořená z ocelových nosníků svařených do předepsaného tvaru a měr rámu. Přehled odpadů z části pojezdu KV Nejčastější použitý materiál je ocel. Použitá ocel má různé chemické složení v závislosti na určení a umístění v části pojezdu. Po ukončení životního cyklu vozu je možné některé části použít jako náhradní díly pro provozní vozy. Další využití komponentů by mělo mít přednost před jejich definitivním zněškodnění nevratnými procesy. Z hlediska bezpečnosti provozu je nutné pečlivě zvážit opětovné používaní těchto dílů, neboť by mohlo dojít k ohrožení zdraví a životů cestujících, zaměstnanců dopravce a ke vzniku hmotných škod. Následky případné havárie by také mohly mít velmi negativní vliv na stav životního prostředí. V případě, že bude rozhodnuto, že se díly z pojezdu odepsaného vozu použijí jako náhradní díly, je nezbytné tyto komponenty označit. Případné označení nesmí poškodit vyzískaný komponent (v případě vyražení označujícího čísla vzniká nebezpečí vzniku únavové trhliny). Vhodné je označení barvou, či případně vyražení čísla na místě, jež není z hlediska dynamického namáhání nebezpečné pro vznik únavových trhlin. Pokud je součást jako náhradní díl pro další používání nevhodná, je zde ještě možnost přepracovat nevyhovující díl a vyrobit součástku pro méně náročné použití. Popsané využití odpadu lze uplatnit jen v případě, že je to ekonomicky výhodné. Pokud není možné použít výše uvedené metody, přichází na řadu defitivní zneškodnění. Nejpoužívanějším procesem pro zneškodnění ocelových částí je sešrotování a následné přetavení při výrobě nové oceli. Při výše uvedených možných variantách zneškodnění vzniklého odpadu mnohdy druhotně vzniká další odpad (např. při případném přepracování vznikají odpady v podobě špon). Vyřazený komponent je zpravidla nezbytné předat do šrotu až po odstranění použitých maziv. 3.2. Brzdová soustava Důležitou součástí osobního vozu je brzdová soustava. U vybraného vozu je hlavní součástí brzdové soustavy tlaková brzda (obr. 3). Tlaková brzda je tvořena především následující výzbrojí:
Strana č. - 9-8 jednotek kotoučové brzdy vypouzdřené brzdové tyčoví rozvaděče, přídavný ventil, protismykový regulátor, vypouštěcí ventil, tlakový spínač, ventil záchranné brzdy a napájecí potrubí. Ruční brzda je zabudována na jednom konci vozu a je ovládána z nástupního prostoru pomocí ručního kola přes vřeteno s tyčovím a lanovým táhlem. Obrázek 2 Pojezd osobního vozu Bdtmee [3] Obrázek 3 Část brzdové soustavy [3] 3.3. Tažné a narážecí ústrojí Tažné a narážecí ústrojí tvoří uzel vozidla, který musí být vyroben z masivního materiálu. Materiál musí být tvrdý a houževnatý, neboť je to prvek, který ovlivňuje kvalitu přenosu podélných sil v soupravě vlaku a jeho případné selhání by mohlo mít za následek nemalé materiální škody. a) Hák spolu se šroubovkou tvoří spojovací článek mezi sousedními vozy, použitý materiál je opět ocel (50 Mn Si 4 A), jež odpovídá UIC 825. Táhlové ústrojí se skládá ze dvou jednočinných táhel; každé z nich má jednu pryžoocelovou pružinu. Táhlové ústrojí je připevněno prostřednictvím přišroubované vodicí desky. Přenos síly zabudovaného táhlového ústrojí probíhá přes přišroubované podpěry. V uživatelské dokumentaci [4] jsou uváděny následující parametry: šroubovka je dimenzována na 850 kn a tažný hák až na 1000 kn minimálního zatížení na mezi pevnosti. b) Pružiny slouží k zmírnění změn podélných sil v soupravě vlaku. c) Nárazníky Použity jsou trubkové nárazníky s prstencovými pružinami. Dle UIC jsou oba nárazníky provedeny vypouklé. 3.4. Skříň vozu Vozová skříň je tvořena z podélných a příčných lehkých profilů. Tyto profily tvoří kostru, která je obalena samonosným plechem. Kvůli zabezpečení ochrany proti korozi obsahují všechny plechy do tloušťky 3 mm 0,2 0,4 % Cu. Vzhledem ke komfortu cestujících, kdy
Strana č. - 10 - musí být zabezpečena určitá tepelná izolační vlastnost a protihluková bariéra, je prostor mezi venkovním a vnitřním opláštěním vyplněn izolačním materiálem a opatřen protihlukovým nátěrem, pod nímž je nanesen antikorozní základní nátěr. Tepelná izolace je z jemné skelné vlny, která je zabalena do měkké folie z PVC. V přesně určených místech vozové skříně je ponecháno místo pro okna a dveře. Okno je opatřeno determálním dvojsklem. Z bezpečnostních důvodů je upraveno tak, že se při rozbití roztříští na malé částečky, což je obdoba automobilového skla. Rám okna je vyroben z hliníkového profilu. Vnitřní opláštění vozu je opatřeno dřevěnou výplní, která již je součástí interiéru vozu. Vstupní postranní dveře jsou provedeny jako dvojité předsuvné dveře z ocelové konstrukce. Jsou vedeny prostřednictvím nosných kladek po nosných trubkách. Dveře jsou rovněž opatřeny determálním pevným dvojsklem a jsou poháněny pneumatickými válci. Přední hrana dveří je opatřena elastickým pryžovým dutým profilem, jenž zmírňuje následky případného sevření a napomáhá v případě uváznutí osoby či předmětu opětovnému automatickému otevření. Čelní dveře jsou jednokřídlové, otočné, ocelového provedení. Jsou osazené determálním pevným dvojsklem. Dveře do jednotlivých oddílů pro cestující a na WC jsou zhotoveny z dřevěného rámu a voštinového jádra, mají obložení z umakartu. Všechny tyto dveře (s výjimkou dveří na WC, z pochopitelných důvodů) jsou osazeny jednotabulovým pevným bezpečnostním sklem. Stupačky jsou provedení pevného s voštinovou strukturou, z pevného ocelového materiálu. Nástupní stupačky uvnitř dveří jsou vytvářeny jako stupátková skříň s výkrojkem v plechovém provedení a jsou opatřeny pryžovým obložením a nášlapnými lištami na hraně stupátka. Veškerá madla na voze jsou vyrobena z oceli a jsou opatřena povlakem z plastické hmoty. Přechody mezi jednotlivými vozy jsou chráněny pryžovými návalky, které zajišťují bezpečné procházení. Těsnicí lišty, které jsou uspořádány na obou postranních návalcích, jsou povulkanizovány. Přechodový můstek je proveden dle UIC 561. Je vyroben z oceli a osazen dvěma pérovými listy, aby nedošlo ke zkřížení při průjezdu obloukem. Válečky vedení přechodového můstku jsou zhotoveny z plastické hmoty. Obrázek 4 Ústřední vytápěcí agregát [3]
Strana č. - 11-3.5. Interiér vozu Interiér vozu je část osobního vozu, které bezprostředně ovlivňuje kulturu cestování a jehož provedení je rozhodující pro vkusné a příjemné cestování. Provedení interiéru také ovlivňuje volbu dopravního prostředku (obr. 5 a 6). Právě proto je kladen na interiér vozu velký nárok jak z hlediska pohodlí, estetiky, účelnosti a jednoduchosti, tak i z hlediska hmotnosti. V interiéru vozu se vyskytuje rozsáhlá škála použitých druhů materiálů. Proto lze předpokládat vznik mnoha různých druhů odpadů po skočení životního cyklu vozu. U vybraného osobního vozu je vybavení interiéru odpovídající jeho provozu příměstské a regionální přeprava cestujících. Dřevěná podlaha nástupních prostorů a oddílů pro cestující je vytvořena na vlnitém plechu z vodotěsné překližky, která je podložena hlukovou izolací z pryže. Dále je použita izolační lepenka a tkaninová podložka. Všechny krycí podlahové lišty jsou nasazeny prostřednictvím těsnicího tmele. Podlaha na WC je vyrobena ze sklotextilového laminátu s nalaminovanou krytinou z PVC. Podlahové segmenty jsou podepřeny pěnovým polyuretanem, který je těžko zápalný. Stěny nástupních prostorů jsou provedeny jako ochranné protipožární stěny a jsou oboustranně polepené dekorativními překližkami z umakartu. Nad dvěmi z těchto stěn jsou v prostoru střechy zabudovány protipožární přepážky z ocelového plechu. Chodbová stěna je zhotovena z lehkého materiálu (hliníkový profilový rám). Spodní náplně se dají zasunout zespodu a skládají se ze sdružených desek oboustranně polepených umakartem. Všechna obložení na bočnicích a clony nad okny jsou z dřevovláknitých desek, které jsou na obou stranách polepené dekorativním umakartem. Všechny stropy jsou provedeny z tvrdých dřevovláknitých desek s umakartovou vrstvou a jsou vyztuženy voštinovým jádrem. Nad nástupním prostorem je střešní prostor vyložen pozinkovaným ocelovým plechem. Veškeré krycí lišty jsou provedeny ze dřeva a nebo lehkého materiálu převážně hliníku a plastu. Vybavení oddílů je tvořeno především ze sedadel, zavazadlových polic (hliník), podokenním stolkem (materiál obdobný stěně interiéru) a odpadkovým košem (ocelový plech), dále stahovací roletou aretovatelnou jen ve spodní poloze a schovanou za příslušnou klapkou, věšáky, různými připevňovacími prvky v případě určení pro zvláštní účel, nasávacím zařízením cirkulačního vzduchu, topnými kanály podél bočnic pod okny. Polštářování sedáků je tvořeno z polyuretanu a pěnového polyuretanu a povlak je tvořen z plastické kůže z PVC [4]. Nástupní prostor je vybaven sklopnými sedáky a madly. Dále vždy v jednom nástupním prostoru je rozváděcí skříň a skříň pro kolo ruční brzdy. K vybavení WC patří jeden záchodový stojan z Nirosty (obrázek 7), který má obložení ze sklotextilového laminátu a záchodový sedák. Umyvadlo a kryt jsou z Nirosty. Odpadová trubka WC je z polyetylénu. Dále je vybavení tvořeno z mýdelníku pro pevné mýdlo (plast), držák na toaletní papír, věšák, madlo, zrcadlo z bezpečnostního skla, schránka na papírové ručníky nepoužité, nádoba pro papírové ručníky použité a nádoba pro osvěžovač vzduchu.
Strana č. - 12-3.6. Napájecí soustava 3.6.1. Topení a větrání Ve voze je instalováno jednokanálové teplovzdušné vytápění s ústředním vytápěcím agregátem, umístěným pod podlahou (obrázek 4). Agregát je upevněn v příčném směru. Pomocí elektrických topných tyčinek pro 3000 V, 50 Hz střídavého napětí a nebo 3000 V stejnosměrného napětí ohřívá nasávaný vzduch přes syntetické filtry. Nad oběma koncovými oddíly jsou namontovány 2 sací ventilátory systému Kuckuck (v uživatelské dokumentaci [4] je systém Kuckuck uveden bez dalšího vysvětlení jeho funkcí), nad středním oddílem jsou k dispozici 3 ventilátory a nad každým WC jeden. 3.6.2. Elektrická výzbroj Elektrická energie je dodávána z proudového zdroje. V případě přerušení dodávky je energie odebírána po omezenou dobu z vozové baterie. Zdroj je umístěn pod podlahou vozu. Akumulátory (v uživatelské dokumentaci [4] označované jako baterie) K zásobování vozu energií při vypnutém centrálním zdroji energie je pod podlahou vozu umístěna skříň s 18 články niklkadmiových baterií s kapacitou 375 Ah, 24 V. Střídače Především k napájení zářivek střídavým proudem jsou ve voze umístěny střídače. Osvětlení Vůz je vybaven šestnácti stropními svítidly po jedné zářivce a po jednom kuse žárovky pro zatemňovací osvětlení. WC je osazeno jedním stropním svítidlem po dvou žárovkách jasných a po dvou modrých pro zatemňovací osvětlení. Vůz je dále vybaven vnějším osvětlením, a to čtyřmi kusy vlakových koncových svítidel, umístěných na čelníku vozu vždy po dvou kusech. Další součásti jsou propojovací kabely a kompletní elektrická kabeláž, včetně jednotlivých elektrických součástek (např. odporů, různých relé a svorkovnic, polovodičových prvků a dalších součástek, které se využívají v elektrické výzbroji vozu). 3.6.3. Zásobování spotřebních míst vodou Zásobování vodou je realizováno pomocí dvou vodojemů, z nichž je každý umístěn nad jedním nástupním prostorem. Vodojem je vyroben z Nirosty. Dále je na konci vozu (bez ruční brzdy) umístěn vodojem o obsahu 120 l s vestavěným ohřívačem. Je napojen na vodojem se studenou vodou. Oba vodojemy jsou napojeny pomocí potrubí k místu konečné spotřeby vody. Potrubí, v němž není stále voda, je zhotoveno z oceli jež je z vnitřní strany pozinkované. V ostatních případech je potrubí z Nirosty. Všechny ventily jsou z mosazi nebo z slitin mědi. Ve vodojemech je umístěn elektrický plovákový spínač. Celé potrubí, v němž je stále voda, a ohřívače vody s vodojemy jsou izolovány rohožemi ze skelných vláken.
Strana č. - 13 - Obrázek 5 Interiér vozu - velký oddíl [4] Obrázek 6 Interiér vozu - malý oddíl [4] 4. Rozdělení součástí do skupin dle příslušnosti ke skupině odpadů 4.1. Ocelové součásti Největší hmotnostní podíl v odpadu tvoří součástí vyrobené ze slitin železa a uhlíku. Jsou to součásti různých tvarů, rozměrů a použití. Stejný materiál může být zařazen do několika skupin odpadů. Např. samonosný plech vyrobený z oceli je proti korozi chráněn několika vrstvami protikorozního nátěru. Naproti tomu kuličkové ložisko není opatřeno nátěrem, protože je chráněno proti přímým vlivům nepřízně počasí mazacím tukem, ale je nutné jeho trvalé uložení v mazacím tuku. Během zneškodnění je tedy nutné brát v úvahu povrchový stavu zneškodňované součásti. Roztříděný odpad součástí ze slitin železa je možno zařadit do skupiny 16 pod číslem 16 01 17 (železný šrot). Dojde-li k přepracování odpadu, lze jej zařadit do kategorie opracování kovů (v Katalogů odpadů pod číslem 12 01 01). Zároveň při přípravě k zneškodnění vzniká odpad zařazený ve skupině 08, což je skupina obsahující odpady z výroby, zpracování, distribuce, používání a odstraňování barev a laků. U používaných madel, která jsou potažena plastem, nastává problém jeho odstranění. Odstranění může být provedeno např. odřezáním, opálením v peci. 4.2. Součásti z lehkých kovů a jejich případných slitin V této skupině jsou zahrnuty především součásti vozu vyrobené z téměř čistého hliníku, případně z mědi a mosazi. V popisu interiéru bylo zmíněno, že se jedná o hliníkové zavazadlové police, rámy oken a krycích lišt. Tento materiál je použit především z důvodu jejiho nízké hmotnosti. Z mosazi ve voze zhotoveny vodovodní uzavírací kohouty. Měď je hlavně použita v elektroinstalaci. Měděných vodičů je použito také k uzemnění. Propojky slouží k vedení zpětného proudu přes uzel, kde je z důvodu snížení přenosu vibrací na vozovou skříň vložena pryžová podložka. V Katalogu odpadů je tento odpad zařazen do kategorie neželezných kovů ve skupině 16 pod číslem 16 01 18. U některých částí může být použit nátěr, což jsou odpady ze skupiny 08.
Strana č. - 14 - Obrázek 7 Umyvadlo zhotovené z Nirosty, umístěné v plastovém stojanu [4] Obrázek 8 Hliníkové police a dřevěné obložení s umakartovou dekorativní a ochrannou deskou [4] 4.3. Součásti ze dřeva V osobním voze, především pak v interiéru vozu (obr. 8), je jako základní materiál použito dřevo. Jedná se především o podlahu a stěny, kde jsou použity různé druhy laťovek, překližek a dřevovláknitých desek. Většinou se nejedná o neupravené přírodní dřevo, o dřevo mnohdy opatřené dekorativním a ochranným materiálem, jako je ve většině případů umakart. Tato kombinace přírodních a syntetických materiálů do procesu zneškodnění vnáší komplikace. Dřevo, které se již nedá použít k jinému účelu, lze zneškodnit poměrně snadno spálením, při němž nastává jeho další využití jako zdroje energie. Životní prostředí není téměř zatěžováno tímto druhem zneškodnění. Umakart je složen z několika vrstev celulózy a nánosem syntetických pryskyřic, při čemž povrchová vrstva z ušlechtilé celulózy je potištěna různobarevným vzorem a chráněna krycí vrstvou z čisté celulózy. Takovému materiálu bylo přiřazeno číslo z Katalogu odpadů 03 03 - odpady z výroby a zpracování celulózy, papíru a lepenky. 4.4. Součásti ze skla Kvůli komfortu cestujících je sklo též důležitou součástí - jednak cestujícím umožňuje výhled, jednak zajišťuje jejich osobní bezpečnost, pohodu a pohodlí při přepravě. Vůz je opatřen okny z bezpečnostního skla, zrcadly, okny ve vnitřních dveřích, která jsou zhotovena z běžného skla, a v některých případech i kryty osvětlení. Kategorii bezpečnostní sklo katalog neobsahuje, byla vybrána skupina 16 01 20 sklo. 4.5. Umělé hmoty (plasty) Ve voze je použitá široká škála nepřírodních materiálů. Nejčastěji je použit polyvinylchlorid (PVC), z něhož je vyrobena podlahová krytina, plastická kůže na sedácích, ochranná folie skelné vaty ve stěnách vozu. Dalším materiálem je pryž. Pryž je použita jednak v návalcích přechodových můstků, jednak v uchycení oken do hliníkového rámu, jednak jako ochranná pryž na hranách vstupních dveří a také v pryžokovových prvcích.
Strana č. - 15 - Polštářování sedáků je tvořeno z polyuretanu a pěnového polyuretanu. Přiřazení této skupiny odpadu je 07 02 13 případně 16 01 19 Plasty. 4.6. Elektrické součástky Do této skupiny jsou především zahrnuty kabely, topné tyčinky, spínače, stykače, pojistky, signalizační zařízení, odpory, kondenzátory, a další náležitosti elektrických obvodů. Jedná se především o skupinu 16 02 Odpady z elektrického a elektronického zařízení 4.7. Další důležité odpady V této podkapitole byly vybrány odpady, které nebyly zařazeny do předchozích skupin. Jako první bude uvedena akumulátorová baterie, která je z popisovaného vozu. Tato baterie je niklkadmiovou baterií, jež je zařazena podle katalogu do skupiny 16 06 02. Dalším odpadem jsou brzdové destičky. Brzdové destičky mohou obsahovat azbest, pak jsou zařazeny do skupiny 16 01 11. V případě, že neobsahují azbest, jsou zařazeny do kategorie 16 01 12. V dostupné dokumentaci o vyrobeném voze se bohužel nepodařilo zjistit zda jsou brzdové destičky s obsahem azbestu či nikoliv. Zářivky jsou zařazeny pod katalogové číslo 20 01 21 - zářivky a jiný odpad obsahující rtuť Skelná vata a laminát odpovídají katalogovému číslu 07 02 13 5. Metody likvidace odpadů dle druhu odpadu a výběr metody likvidace součástí 5.1. Přehled způsobů zneškodnění a využití daných zákonem Část zákona 185/2001 Sb., týkající se způsoby odstraňováni odpadů a způsobů dalšího využití odpadů. 5.1.1. Způsob odstraňování odpadů Kód Způsob odstraňování odpadů D1 Ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (např. skládkování apod.) D2 Úprava půdními procesy (např. biologický rozklad kapalných odpadů či kalů v půdě apod.) D3 Hlubinná injektáž (např. injektáž čerpatelných kapalných odpadů do vrtů, solných komor nebo prostor přírodního původu apod.) D5 Ukládání do speciálně technicky provedených skládek (např. ukládání do oddělených, utěsněných, zavřených prostor izolovaných navzájem i od okolního prostředí apod.) D8 Biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12 D9 Fyzikálně-chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12 (např. odpařování, sušení, kalcinace) D10 Spalování na pevnině
Strana č. - 16 - D12 Konečné či trvalé uložení (např. ukládání v kontejnerech do dolů) D13 Úprava složení nebo smíšení odpadů před jejich odstraněním některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12 D14 Úprava jiných vlastností odpadů (kromě úpravy zahrnuté do D /13/ před jejich odstraněním některým z postupů uvedených pod označením D1 až D13 D15 Skladování odpadů před jejich odstraněním některým z postupů uvedených pod označením D1 až D14 (s výjimkou dočasného skladování na místě vzniku odpadu před shromážděním potřebného množství) 5.1.2. Způsob využívání odpadů Kód Způsob využívání odpadů R1 Využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie R2 Získání/regenerace rozpouštědel R3 Získání/regenerace organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla (včetně kompostování a dalších biologických procesů) R4 Recyklace/znovuzískání kovů a kovových sloučenin R5 Recyklace/znovuzískání ostatních anorganických materiálů R6 Regenerace kyselin nebo zásad R7 Obnova látek používaných ke snižování znečištění R9 Rafinace použitých olejů nebo jiný způsob opětného použití olejů R10 Aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii R11 Využití odpadů, které vznikly aplikací některého z postupů uvedených pod označením R1 až R10 R12 Předúprava odpadů k aplikaci některého z postupů uvedených pod označením R1 až R11 R13 Skladování materiálů před aplikací některého z postupů uvedených pod označením R1 až R12 (s výjimkou dočasného skladování na místě vzniku před sběrem) 5.2. Vybrané metody 5.2.1. Ocelové součásti Jedná se o největší skupinu (co do hmotnosti) vzniklého odpadu. Vybraný ocelový komponent lze použít jako náhradní díl do vozu stejné řady nebo vozů se srovnatelnými parametry. Tento způsob využití je možný jen v případě, že součást je v perfektním stavu, nebo její uvedení do provozního stavu není finančně a ani technicky náročné. Není-li možno komponent takto využít, je možné ho přetvořit a vyrobit nový komponent. Tento nový komponent nemusí být ani využit přímo na údržbu osobního vozu, ale může být využit i v jiném odvětví. V případě, že nelze odpad využít ani jedním z uvedených způsobů, je nutno komponent definitivně zneškodnit. V případě ocelových komponentů je to předáním do šrotu. 5.2.2. Součásti z neželezných kovů a jejich případných slitin V případě likvidace neželezného komponentu lze použít obdobný scénář procesu likvidace jako u předchozího ocelového komponentu. V poslední fázi zneškodnění jsou
Strana č. - 17 - předány neželezné kovy do výkupny neželezných kovů. Z výkupny směřují do slévárny neželezných kovů. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o kovy, které se ve výkupnách dobře platí, mnohdy tento komponent je z vozu odcizen dříve než se fyzicky zlikviduje. 5.2.3. Součásti ze dřeva U těchto částí je možné využít i předchozích postupů opakovaného využití vyřazených dílů. Dřevo podléhá destrukci opotřebením více, než kov a tedy je spíše nutné dřevo opracovat, aby bylo možné ho použít. Tím se ztrácí možnost použití jako náhradního dílu stejných parametrů, jako původně vyrobený díl. Opět je možnost použití i v jiném odvětví, např. výroba nábytku (dřevo je dokonale vysušené, není-li znehodnoceno mazacími tuky a oleji). Další využití je jako palivové dříví, výroba pelet [3]. 5.2.4. Součásti ze skla Pokud se při separaci jednotlivých dílů podaří sklo demontovat bez jeho poškození a není příliš problematické ho vyčistit, lze je použít jako náhradní. Během provozu dochází k jeho poškrábání vandaly, případně k znehodnocení nánosy graffiti. V případě poškození musí být sklo vyřazeno a určeno k likvidaci. Veškeré sklo se dodává do skláren, kde je využito k výrobě sklářského kmene. 5.2.5. Umělé hmoty (plasty) V současnosti existuje široké spektrum výrobků z umělých hmot (obr. 9 a 10). Vzhledem k nízké hmotnosti a poměrně vysoké odolnosti vůči okolním vlivům jsou umělé hmoty používány ve stále větším měřítku. U mnohých skupin umělých hmot nastává problém s jejich přímým zneškodněním. I zde je možné použití jako náhradní díl. Přepracování na jiný výrobek už není tak výhodné a jednoznačné, neboť komponenty (např. složité tenkostěnné profily) jsou vyrobeny přímo na konkrétní užití ve voze. Proces definitivního zneškodnění se liší podle jednotlivého druhu umělé hmoty, a podle účinku na životní prostředí. Způsobem poměrně šetrným k životnímu prostředí je rozdrcení umělé hmoty a použití drti při výrobě nových komponentů. K životnímu prostředí je spálení ve spalovně, i s odpovídajícími parametry, agresivnější. Při spalovaní vznikají nebezpečné plyny, které jsou zdraví škodlivé a jejichž úniku do atmosféry musí být minimalizován nasazením vhodných technologií (např. plastový odpad jako náhrada koksu [5]). 5.2.6. Elektrické součástky Oblast výroby elektrosoučástek je v současnosti na velmi vysoké úrovni. Jsou vyráběny komponenty velmi malých rozměrů. V případě zneškodňování takového odpadu je separace již velmi náročná. Propojovací kabely jsou po odstranění izolační vrstvy předány do výkupny neželezných kovů. V dalších komponentech, případně větších celcích těchto komponentů (mohou to být i stovky až tisíce součástek) je zneškodnění časově náročné. Dalším problémem je skutečnost, že jsou při výrobě použito více materiálů současně. Pokud je možné daný komponent využít, je to nejšetrnější možný způsob v daném časovém okamžiku. Je to ovšem oddálení problému jeho skutečného zneškodnění. V případě, že dochází k definitivnímu zneškodnění, je provedena separace na jednotlivé menší elektrosoučástky a ty se pak zneškodňují samostatně, mnohdy odlišnými způsoby.
Strana č. - 18-6. Zdůvodnění volby příslušné metody zneškodnění Hlavním kritériem volby způsobů zneškodnění vzniklého odpadu byla možnost jeho dalšího využití. Především použití funkčního komponentu ze zrušeného vozu do vozu provozního. Při možnosti dalšího využití je nutné komponent podrobit přezkoušení. V případě, že nesplňuje předepsané normy a předpisy, není možné jeho použití jako náhradního dílu. Např. komponent dvojkolí: dvojkolí je značně dynamicky zatěžovaná část vozu, která v případě, že např. nevyhoví defektoskopické zkoušce, nemůže být použita jako náhradní. Takové dvojkolí by mohlo být příčinou vzniku mimořádné události a následně vzniku škod. Dvojkolí je příkladem, kdy je nutné pečlivé změření a provedení zkoušek. Ale např. u obložení stěny vozu již nezáleží na bezpečnosti. Použití náhradního komponentu z již vyřazeného vozu nahrazuje stejný komponent, který je vyřazen ( např. z důvodu poškození) z vozu, který je stále provozuschopným. U poškozených komponentů, které byly nahrazeny náhradními, a nelze je využít, nastává proces definitivního zneškodnění. Méně poškozené komponenty lze přepracovat a dále využívat. V okamžiku, kdy poškození je takového rozsahu, že nelze již jinak komponent využít, nastává už konečný nenávratný proces mnohdy zneškodní i komponenty, které jsou funkční, aby nedošlo nahromadění funkčních dílů. U komponentů, které jsou vyrobeny z již jednou používaných, je zvýšená pravděpodobnost vzniku poruchy. Obrázek 9 Podlahová krytina z PVC[4] Obrázek 10 Sedáky potažené plastickou kůží z PVC [4] 7. Závěr Tato práce se zabývá možným řešením problému zneškodnění odpadů, které vznikají při definitivním zneškodněním osobního vozu, na základě vytvořeného přehledu komponentů a přehledu používaných materiálů v osobním voze. Přehled vzniklých (vyprodukovaných) odpadů musí být zpracován v odpadovém hospodářství ČD, a.s., případně v odpadovém hospodářství dopravce, který provozuje nejen vybraný osobní vůz (např. vytvoření integrovaný systém v Jihomoravském kraji [6]). Využití vzniklého odpadů musí být preferováno před jeho definitivním zneškodněním. Přesné zařazení podle Katalogu odpadů
Strana č. - 19 - napomáhá při výběru vhodných technologii definitivního zneškodnění odpadů. Vhodná volba technologie je základem k minimalizaci negativních vlivů zneškodňování na životní prostředí.
Strana č. - 20 - Literatura: [1] CO JE TO HODNOCENÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU (Life-Cycle Assessment)? [online]. [cit. 2003-05-05]. Dostupné z WWW: <http://plumbum.ceu.cz/lca/setac/>. [2] Pelety - ekologické palivo budoucnosti [online]. [cit. 2003-05-14]. Dostupné z WWW: <http://odpady.ihned.cz/index.php?p=e00000_detail&article[id]=12531970&article[area_id] =10005080>. [3] Kotrba A.: Obrázky 1-10 Fotografie vozu, DKV Brno, 2003. [4] Dokumentace k vozu Bmee (Bdmtee). [5] Plastový odpad jako náhrada koksu [online]. [cit. 2003-05-14]. Dostupné z WWW: <http://odpady.ihned.cz/index.php?p=e00000_detail&article[id]=12531900&article[area_id] =10005080>. [6] Integrovaný systém v Jihomoravském kraji [online]. [cit. 2003-05-14]. Dostupné z WWW:<http://odpady.ihned.cz/index.php?p=E00000_detail&article[id]=12532030&article[ area_id]=10066060>.
Strana č. - 21 - Obsah 1. ÚVOD... 2 2. POVINNOSTI PŮVODCŮ ODPADŮ... 2 2.1. VÝŇATEK ZE ZÁKONA 185/2001 SB. 16... 3 2.1.1. 3 Postup zařazování odpadů podle kategorií... 5 2.1.2. Katalog odpadů... 6 3. OBECNÝ POPIS SOUČÁSTÍ VYBRANÉHO ŽELEZNIČNÍHO OSOBNÍHO VOZU... 7 3.1. POJEZD... 7 3.2. BRZDOVÁ SOUSTAVA... 8 3.3. TAŽNÉ A NARÁŽECÍ ÚSTROJÍ... 9 3.4. SKŘÍŇ VOZU... 9 3.5. INTERIÉR VOZU... 11 3.6. NAPÁJECÍ SOUSTAVA... 12 3.6.1. Topení a větrání... 12 3.6.2. Elektrická výzbroj... 12 3.6.3. Zásobování spotřebních míst vodou... 12 4. ROZDĚLENÍ SOUČÁSTÍ DO SKUPIN DLE PŘÍSLUŠNOSTI KE SKUPINĚ ODPADŮ... 13 4.1. OCELOVÉ SOUČÁSTI... 13 4.2. SOUČÁSTI Z LEHKÝCH KOVŮ A JEJICH PŘÍPADNÝCH SLITIN... 13 4.3. SOUČÁSTI ZE DŘEVA... 14 4.4. SOUČÁSTI ZE SKLA... 14 4.5. UMĚLÉ HMOTY (PLASTY)...14 4.6. ELEKTRICKÉ SOUČÁSTKY... 15 4.7. DALŠÍ DŮLEŽITÉ ODPADY... 15 5. METODY LIKVIDACE ODPADŮ DLE DRUHU ODPADU A VÝBĚR METODY LIKVIDACE SOUČÁSTÍ... 15 5.1. PŘEHLED ZPŮSOBŮ ZNEŠKODNĚNÍ A VYUŽITÍ DANÝCH ZÁKONEM... 15 5.1.1. Způsob odstraňování odpadů... 15 5.1.2. Způsob využívání odpadů... 16 5.2. VYBRANÉ METODY... 16 5.2.1. Ocelové součásti...16 5.2.2. Součásti z neželezných kovů a jejich případných slitin... 16 5.2.3. Součásti ze dřeva... 17 5.2.4. Součásti ze skla... 17 5.2.5. Umělé hmoty (plasty)... 17 5.2.6. Elektrické součástky... 17 6. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY PŘÍSLUŠNÉ METODY ZNEŠKODNĚNÍ... 18 7. ZÁVĚR... 18 OBSAH... 21
Strana č. - 22 - ÚDAJE PRO KNIHOVNICKOU DATABÁZI Název práce Zneškodnění odpadů vzniklých vyřazením vybraného osobního vozu z pravidelného provozu Autor práce Pavel Slovák Obor Dopravní prostředky Rok 2003 Školitel Prof. Ing. Jiří Izer CSc. Doc. RNDr. Jaroslava Machalíková Csc. Anotace Obsahem semestrální práce je problematika a přehled vniklých odpadů při rušení osobního vozu Bdmtee Klíčová slova osobní vůz, PVC, pojezd, skříň vozu, topení, komponent