Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Zpřesňování diagnostiky gravidity prasnic Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vypracovala: Ilona Nováková Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zpřesňování gravidity prasnic vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne... Podpis... 3

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté konzultace a pomoc při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a blízkým za psychickou podporu. 4

ANOTACE Bakalářská práce se zabývá zpřesňováním diagnostiky gravidity prasnic. Obsahuje soubor dostupných metod používaných k detekci březosti u prasnic, vhodnost použití, náročnost a přesnost v udání positivních a negativních výsledků gravidity. Ze zjištěných výsledků je patrné, že nejvhodnější metodou používanou k detekci gravidity u prasnic, je použití ultrasonografie. Tato metoda je ekonomicky nenáročná, lehce dostupná a výsledky jsou známy již během několika minut. Vyšetření březosti pomocí ultrasonografie je možno provádět od 21. dne gravidity. Další její nespornou výhodou je malá velikost přístroje, snadná orientace na obrazovce a možnost přenosu do více chovů. Vyšetření jedné prasnice pohybuje od 20 50 Kč a přesnost výsledků je 95 98 %. ANNOTATION The work deals with specify diagnostic of gravidity of sows. It includes set of accessible methods used to detection in-pigs, pertinence usage, demand factor and accuracy in demonstration positive and negative results of gravidity. From ascertained results is seem that optimal method using for detection of gravidity of sows, is using ultrasonography. This method is economically unexacting, easily accessible and the results are known in a few minutes. Detection of gravidity via ultrasonoghraphy is possible from 21 st day of gravidity. The next indisputable advance is small size of device, easy screen orientation and possible transfer to several breeding. Examination of one sow gets round from 20 to 50 CZK and accuracy of results is 95 98 %. Klíčová slova : prasnice, inseminace, gravidita, ultrasonografie 5

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo vytvořit a porovnat zjištěné dostupné metody zpřesňování gravidity prasnic. Porovnat jejich vhodnost či nevhodnost k běžnému použití v chovech prasnic, dostupnost a především přesnost ve zjišťování positivních a negativních výsledků. 6

1. Úvod...9 2. Literární přehled...10 2.1. Reprodukce u samic...10 2.2. Části pohlavní soustavy prasnic...10 2.2.1. Vaječníky (ovaria)...10 2.2.2. Vejcovody (tubae uterinae, oviducti)...10 2.2.3. Děloha (uterus)...10 2.2.4. Pochva a poševní předsíň (vagina et vestibulum vaginae)...11 2.3. Pohlavní cyklus, průběh říje a hormonální řízení říje...11 2.3.1. Předříje (proestrus) a její hormonální řízení...11 2.3.2. Hlavní říje (estrus) a její hormonální řízení...12 2.3.3. Období po skončení říje (metestrus)...12 2.3.4. Období meziříjové (diestrus)...12 2.4. Inseminace prasnic...13 2.5. Březost (gravidita, pregnance, gestace)...13 2.5.1. Oplození...13 2.5.2. Plodové obaly a placenta...14 2.5.3. Březost...15 2.5.4. Embryonální úmrtnost (mortalita)...15 3. Metody používané ke zpřesňování gravidity prasnic...16 3.1. Rozdělení metod...16 3.2. Detekce říje...16 3.2.1. Použití kance prubíře...16 3.2.2. Zesílení říje pomocí Estradiol-testosteronových injekcí (Gravitest)...17 3.3. Stanovení koncentrace hormonů...17 3.3.1. Stanovení koncentrace prostaglandinu F2α...17 3.3.2. Progesteronový test...18 3.3.3. Estron sulfátový test...18 3.4. Fyzikální metody...19 3.4.1. Radiografie...19 3.4.2. Rektální palpace...19 3.4.3. Laparoskopie...20 3.4.4. Faktor časné gravidity EPF...21 3.4.5. Vaginální biopsie...21 7

3.5. Ultrasonografie...21 3.5.1. Ultrazvukové diagnostické metody...21 3.5.2. Základní druhy zobrazení...22 3.6. Metody ultrazvuku...22 3.6.1. Dopplerův ultrazvuk...22 3.6.2. Amplitudová hloubka( A mode nebo puls echo) ultrazvuk...23 3.6.3. Ultrazvukové lineární skenování...24 3.6.4. B způsob zobrazení...24 3.7. Sonografická diagnostika březosti u prasnice...25 4. Závěr...27 5. Přehled použité literatury...28 6. Přílohy...30 8

1. ÚVOD Chov prasat v České republice je neodmyslitelnou součástí odvětví zemědělské výroby. Není ovlivněn přímou dotační politikou a proto jej řadíme mezi odvětví, které je v rukou tržního hospodářství. Proto je přímo navázaný na pěstování obilnin a je na něm závislý. Obliba tohoto masa je v návaznosti na tradiční českou kuchyni a je v současné době na našem území nejkonzumovanějším masem. Vedlejšími produkty v chovu prasat jsou krupon, štětiny či krevní žlázy (slouží k výrobě biopreparátů). Prase se oproti jiným hospodářským zvířatům vyznačují vysokou plodností (až 15 selat ve vrhu, 2,4 za rok), krátkou dobou výkrmu a rychlou intenzitou růstu. Většina chovatelů provádějí ekonomické vyhodnocení dílčích informací v reprodukci prasnic. Významným ukazatelem je počet zdravých, vitálních selat, která získáme od prasnice za rok. Tento reprodukční ukazatel má pro rentabilitu chovu klíčový význam a řešení pro vylepšení ekonomiky v realizačních cenách produkce, popřípadě v cenách krmiv, je až druhořadé. Úroveň reprodukce je ovlivněna zejména technickou a technologickou vybaveností stájí, kontrolou zdravotního stavu ve stádech prasnic, metodou inseminace, kvalitou kančího ejakulátu, welfare zvířat a v neposlední řadě také dostatkem kvalifikovaných pracovníků. Každý si snadno spočítá neproduktivní náklady na chov jalové prasnice. Proto je stále velice aktuální používat co nejúčinnější metody diagnostiky březosti prasnic v co nejranějším stádiu gravidity 9

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Reprodukce u samic Reprodukční funkce u samic zajišťují produkci vajíček a poskytují prostředí pro růst a vývoj plodu, který se vyvíjí po oplození zralého vajíčka spermií. Samice tak plní svoji základní roli porodit ve správném čase živé mládě a laktací zajišťovat jeho výživu. K tomu je nutná koordinace komplexních vztahů mezi hormony a tkáňovými změnami v těle samice. To vše slouží pro zachování druhu (Reece, 1998). 2.2. Části pohlavní soustavy prasnic 2.2.1. Vaječníky (ovaria) Vaječníky jsou párové žlázy, ve kterých se vyvíjejí vajíčka a kde se produkují pohlavní hormony (Reece, 1998). Jsou zavěšeny na vlastním okruží (mesovarium) v dutině břišní za pravou a levou ledvinou. U prasnic mají vaječníky tvar hroznovitý, což je způsobeno početnými vyčnívajícími folikuly (Reece, 1998) a jejich velikost je cca 4 cm (Jelínek et al., 2003). 2.2.2. Vejcovody (tubae uterinae, oviducti) Jsou párové, klikatě probíhající trubičky v duplikatuře pobřišnice od vaječníků do děložních rohů. U vaječníku je volný konec vejcovodu rozšířen v nálevku vejcovodu (infundibulum). Její okraje jsou vybaveny třásněmi a vytvářejí řasy obsahující elastická vlákna a hladko svalové buňky. Ta umožňují těsné přiblížení nálevky vejcovodu k vaječníku a zachycení uvolněného vajíčka při ovulaci (Jelínek et al., 2003). Jejich délka je u prasnice 15-30 cm (Marvan et al., 1998). 2.2.3. Děloha (uterus) Děloha poskytuje prostor pro vývoj plodu, pokud došlo k oplození vajíčka a jeho sestupu do dělohy. Děloha se skládá z těla, krčku a dvou rohů. Proporce mezi tělem, rohy a krčkem jsou různé podle jednotlivých živočišných druhů (Reece et al., 1998). U prasnice a šelem jsou rohy značně delší než tělo. Prasnice má děložní rohy pohyblivé, stočené do četných kliček, dosahující délky 125-150 cm (Miholová, 1999). 10

Vnitřek dělohy vystýlá bohatě žláznatá sliznice (endometrium). Endometrium má různou tloušťku a různý stupeň prokrvení podle hormonálních změn ve vaječníku a podle toho, zda je či není v děloze plod. Sekrece endometriálních žláz poskytuje embryu výživu před placentací. Krček dělohy vystupuje kaudálně do pochvy. Tento silný, hladkosvalový svěrač je pevně uzavřen s výjimkou říje a porodu (Reece et al.,1998). Na pohmat je tuhým, válcovitým útvarem a jeho délka činí u prasnice cca 15 cm. Sliznice krčku vybíhá v početné válcovité polštáře, které do sebe zapadají (Marvan et al., 1998). 2.2.4. Pochva a poševní předsíň (vagina et vestibulum vaginae) Pochva je silnostěnný trubicovitý orgán a rozlišujeme na ní poševní klenbu, stěnu a poševní dno. Kaudálním směrem přechází pochva v poševní předsíň, která je u mladých samic, které dosud nekopulovaly, oddělena více či méně vyvinutou slizniční řasou (hymen)..(jelínek et al., 2003). Poševní předsíň prasnice je 6 cm dlouhá a je kaudálním pokračováním pochvy. Na rozdíl od pochvy jsou však ve sliznici předsíně uloženy předsíňové žlázy. Ventrálně do ní ústí močová trubice (Marvan et al., 1998). 2.3. Pohlavní cyklus, průběh říje a hormonální řízení říje U pohlavně dospělých prasniček a nezapuštěných prasnic se říjový cyklus opakuje v průměrném intervalu 21 dnů. U mladých prasniček je tendence ke zkracování, u vícekrát rodících prasnic naopak k prodlužování doby mezi jednotlivými říjemi. Říje u prasnic a prasniček je poměrně dlouhá a trvá několik dnů. Dělíme ji na období před začátkem říje (proestrus), hlavní říji (estrus), období po skončení říje (metestrus) a období mezi říjemi (diestrus) (Trpák, 2004). 2.3.1. Předříje (proestrus) a její hormonální řízení Předříje trvá obvykle 2 dny, u prasniček je v průměru o 1 den delší. Vyznačuje se změnou chování, sníženou chutí k příjímání potravy a zvýšeným neklidem. Prasničky i prasnice v této fázi říje skáčí na ostatní prasnice v kotci (Trpák, 2004). Pod vlivem FSH uvolňovaného z adenohypofýzy dochází k růstu a zrání folikulů a současně pod vlivem prostaglandinu F 2α probíhá regrese žlutého tělíska z předchozího cyklu. Ve zrajících folikulech se tvoří hormon 17β-estradiol (Jelínek et al., 2003). 11

Pod jeho vlivem dochází na zevních pohlavních orgánech ke změnám, které se projevují prokrvením pochvy, stydké pysky se zvětšují a kožní řasy téměř zmizí. Sliznice vchodu a předsíně poševní je provlhlá, sklovitého vzhledu a překrvena. Zvětšení a překrvení dosahuje maxima na vrcholu předříje. Skok kance prasnice v tomto období odmítají (Trpák, 2004). 2.3.2. Hlavní říje (estrus) a její hormonální řízení Hlavní říje trvá 2 až 2,5 dne. V tomto období dochází postupně ke zklidnění a znaky předříje ustoupí. Hlavním znakem této fáze říje je tzv. reflex nehybnosti. S prasnicí se dá jen těžko pohnout z místa a na tlak zádě i hřbetu odpovídá strnulým postojem (Trpák, 2004). Estrus je charakterizován dozráváním folikulů, dokončením proliferativních změn na pohlavním ústrojí a vrcholí pohlavní podráždění. Vyvrcholením říje vyvolané předchozím krátkodobým zvýšením luteinizačního hormonu (LH) je ovulace dozrálých folikulů. Jedná se o prasknutí stěny folikulu v důsledku proběhlých změn v její skladbě a zvýšeného nitrofolikulárního tlaku, vyplavení vajíčka a jeho přechod do vejcovodu (Jelínek et al., 2003). K ovulaci dochází krátce před koncem říje (Jelínek et al., 2003) a trvá 3 až 6 hodin u prasnic a 5 až 10 hodin u prasniček (Trpák, 2004). 2.3.3. Období po skončení říje (metestrus) Stadium po říji trvá u prasnice 1 den a je charakterizována dozníváním všech výše popsaných příznaků. Zevní část pochvy se vrací zpět do klidové podoby a mizí reflex nehybnosti (Trpák, 2004). Děloha ztrácí svůj zvýšený tonus a stává se méně drážditelnou a na ováriích se vyvíjí jedno nebo více žlutých tělísek, v nichž začíná produkce progesteronu. Žluté tělísko je tvořeno luteinovými buňkami, které vznikají přeměnou z folikulárních buněk (Jelínek et al., 2003). 2.3.4. Období meziříjové (diestrus) Je charakterizován dokončením vývoje žlutého tělíska. Jeho další osud je závislý na tom, zda došlo k oplození či nikoliv. V pozitivním případě se vyvíjející se blastocysta dráždí receptory děložní sliznice, nedojde k uvolňování luteolyticky působícího prostaglandinu F 2α, žluté tělísko zůstává na vaječnících a dále produkuje hormon 12

progesteron a garantuje další nerušený vývoj embrya a plodu a průběh březosti až do porodu. V případě, že nedojde k oplození a samice nezabřezne, endometrium začne kolem 15. dne produkovat prostaglandin, který vyvolá regresi žlutého tělíska, přeruší se produkce progesteronu a tak se umožní u polyestrických zvířat vývoj dalšího pohlavního cyklu (Jelínek et al., 2003). 2.4. Inseminace prasnic Prasničky pohlavně dospívají v cca 210 dnech věku při hmotnosti 90 100 kg. Zařazení prasničky do reprodukčního procesu a první zapuštění by se mělo realizovat teprve při druhé až čtvrté říji ve věku 210 260 dní. Při zařazení příliš mladých nevyspělých prasniček se zvyšuje riziko špatných výsledků v reprodukci (Žižlavský, 2002). Vyhledávání říjících se prasnic se provádí 2 x denně a to nejdříve hodinu po nakrmení, kdy je ve stáji klid (Louda et al ). K ovulaci dochází krátce před koncem říje (Jelínek et al, 2003). Pro zajištění větší šance setkání spermií s oocyty, inseminaci opakujeme (Louda et al., 2001). První inseminaci u prasnic provádíme 8 12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti a reinseminujeme, neboli inseminaci opakujeme rovněž za 8-12 hodin po provedení prvé infůze inseminační dávky (Louda et al., 2001). U prasniček provádíme inseminaci prvně ten den, kdy jsme u nich reflex nehybnosti zjistili a reinseminace se provádí stejně jako u prasnic (Louda et al., 2001). 2.5. Březost (gravidita, pregnance, gestace) 2.5.1. Oplození Oplozením se rozumí spojení dvou pohlavních buněk spermie a vajíčka. K oplození vajíčka dochází nečastěji už v nálevce vejcovodu. Na přijímacím hrbolku vajíčka rozpouštějí spermie zvláštním enzymem hyaluronidázou obal vajíčka a pak stačí, aby jedna spermie vnikla dovnitř a její jádro se spojilo s jádrem vajíčka. Vzniklá zygota za současného mnohonásobného nepřímého dělení postupuje vejcovodem do dělohy, kde se uhnízďuje. V děloze probíhá další vývoj zárodku a posléze plodu (Miholová, 1999). Oplozené vajíčko se za 48 60 hodin po ovulaci dostane do dělohy. Rozdělení embryí do děložních rohů je pod hormonální kontrolou. Čtvrtý až pátý den po oplození 13

dosáhnou embrya horního úseku děložních rohů v úseku cca 10 cm, 6. a 7. den se rozloží do úseku 40 cm, 8. až 9. den zabírají cca 75 % délky děložních rohů a 10. den jsou již rozmístěna po celé délce. 13. a 14. den zesílí prokrvení děložní sliznice, ve které jsou embrya zahnízděna. Od 22. dne se vytváří pevné spojení placentou mezi matkou a embryem, nebot rychle se rozvíjející embryo se v této vývojové fázi již nemůže vyživovat osmoticky. Protože k implantaci u prasete dochází ve 3. až 4. týdnu po oplození, je až do této doby zvýšené nebezpečí embryonálního úhynu zárodku (Čechová et al., 2003). 2.5.2. Plodové obaly a placenta Výživu pro svůj život čerpá zárodek nejprve ze žloutkových zrn zygoty, v době nidace z tzv. děložního mléka a asi od stáří 3 týdnů se začnou tvořit plodové obaly. Jsou to vakovité útvary, které obklopují zárodek a souvisejí s ním pupečním provazcem. Nejdříve vzniká žloutkový váček zajišťující první, tzv. žloutkový oběh zárodku. U savců brzy mizí. Nejvnitřnějším obalem je ovčí blána (amnion). Obsahuje vazkou tekutinu a chrání v ní plod proti mechanickým a termickým vlivům. Močová blána (allantois) obsahuje tekutinu se zplodinami z výměny látkové. V její stěně je kapilární síť, z níž pronikají cévy do pupečního provazce (druhý krevní oběh zárodku). Vody v obou plodových vacích se uplatňují při porodu rozšiřováním porodních cest a zajištěním jejich kluzkosti. Zevní plodový obal je klková blána (chorion), která dokonale uzavírá plod v obou předchozích obalech. Její zevní plocha nese klky, které v různém stupni do hloubky a v různém rozsahu zasahují do děložní sliznice. Spojení klků klkové blány se sliznicí se říká placenta (lůžko) (Miholová, 1999). Diferenciace amnia a choria je u prasnice dokončena již kolem 14. dne a allantois se vytváří již od 16. dne (Kudláč et al., 1987). Ze stěny děložní přecházejí do klků živiny z těla matky biofyzikálními procesy a prostřednictvím plodových obalů se dostávají do těla plodu (Miholová, 1999). Jednotlivé plodové obaly jsou v děloze prasnice uloženy za sebou. V místě kontaktu je chorion bez klků a jednotlivé vaky jsou tak pevně slepeny želatinózní substancí (Kudláč et al., 1987). Placenta prasnice je difůzní (epiteliochorialis). Tato placenta spojuje fetální membrány plodu s endometriem po celém jejich povrchu (Reece, 1998) a to bez narušení epitelu endometria. Mláďata se rodí bez protilátek, jelikož tento typ placenty neumožňuje přechod imunoglobulinu z krve matky do plodu (Jelínek et al., 2003). 14

U vícerodých zvířat má každý plod zpravidla samostatné plodové obaly (Miholová, 1999). 2.5.3. Březost Gravidita je fyziologický stav, kdy se v organismu vyvíjí nový jedinec. Březost prasnice tvá 115 dní (Monczková, Šimera, 2002). Projevuje se určitými změnami činnosti organismu. Nedochází k říji, stoupá intenzita látkové výměny, jsou patrné změny oběhové, dýchací a nervové soustavy. Ve vyšším stupni březosti se mění konfigurace břišního objemu a mléčná žláza se připravuje k zajištění výživy mláďat. Březost končí porodem. Je to fyziologický děj, kdy jsou porodními cestami vypuzovány z dělohy zdravé, donošené plody. Vypuzení se děje aktivními stahy svaloviny dělohy a břišního lisu za spoluúčasti celého organismu matky (Miholová, 1999). Udržení březosti je výsledkem převažujícího vlivu progesteronu. Během březosti je progesteron produkován placentou a žlutým tělískem (Reece, 1998). 2.5.4. Embryonální úmrtnost (mortalita) Přes poměrně vysoký počet uvolněných vajíček během říje (10-25 vajíček) a vysoký počet spermií v kančím ejakulátu jsou jednotlivé vrhy poměrně malé. Velikost vrhu, tj. počet narozených selat, není závislá jen na počtu uvolněných a oplozených vajíček, ale i na průběhu prenatálních pochodů, především na embryonální úmrtnosti. Embryonální úmrtnost je vlastnost, kterou ovlivňuje především mateřský organismus, ne atrofující plody; způsobují ji poruchy hormonální rovnováhy a je tedy geneticky podmíněna. Významné jsou i vnější vlivy (Hovorka et al., 1987). Za genetické vlivy embryonální mortality jsou označovány anomálie chromozomů a letální geny. Změny na chromozomech mohou být vyvolány chemickými látkami, stárnutím gamet, partenogenezí nebo polyplodií. Největší vliv na ranou embryonální úmrtnost má mateřská tkáň, zejména děloha a její omezená připravenost na adaptaci blastocyt. Schopnost dělohy přijmout oplozené vajíčko závisí na intraděložním putování blastocyst, na stárnutí dělohy v první fázi involuce, na stresových vlivech a na specifických infekčních onemocněních. Dalším významným faktorem je nedostatečná výživa nebo podvýživa, nešetrné zacházení s březími prasnicemi např. při přepravě (Hovorka et al., 1987). 15

3. METODY POUŽÍVANÉ KE ZPŘESŇOVÁNÍ GRAVIDITY PRASNIC 3.1. Rozdělení metod Klinická diagnostika - vnější vyšetření gravidity (možno použít až v druhé polovině gravidity), sem řadíme změny na mléčné žláze, palpaci a auskultaci - vnitřní vyšetření gravidity (rektálně, vaginálně) Laboratorní diagnostika - chemické a mikroskopické metody vyšetření gravidity (vyšetření krčkového hlenu, důkaz hormonů v moči) - biologické vyšetření gravidity Ostatní metody diagnostiky - hormonální diagnostika gravidity, ultrazvukové vyšetření (Kliment et al., 1982) Každá metoda detekce gravidity má své výhody a nevýhody, kdy odrazem použitelnosti metody je její zavedení do praxe. Ideální metoda by měla mít vysokou přesnost (přes 95%) a měla by mít nízkou pravděpodobnost falešně zjištěných pozitivních a negativních výsledků (do 5%). Metoda by měla být bezpečná, jednoduchá, levná a proveditelná během několika minut (Almond et al., 1987) 3.2. Detekce říje 3.2.1. Použití kance prubíře Obecně používaná metoda detekce gravidity u prasnic je jejich pozorování po páření, tzn. zdali se vrátí do říje. Tato technika je založena na předpokladu, že březí prasnice jen zřídka projevuje říji v průběhu gravidity a že prasnice, která nezabřezne se navrací do říje během 18. 25. dnů po připuštění. Pozorování chování prasnice vůči kanci je přesnější metoda poznání říje, než pozorování chování kance vůči prasnici. U prasnice v říji pozorujeme reflex nehybnosti jako reakci na tlakovou stimulaci zádě, vystavení zvukům a vůním anebo přímý kontakt kance. Optimální pro přesnost v diagnostice gravidity by bylo denní vystavení prasnice kanci, z důvodu rozpoznání říje mezi 18-24 dny po připuštění (Almond et al., 1987). 16

Klamně pozitivní diagnosa se může vyskytnout pokud prasnice projevuje známky gravidity anebo nemůže zabřeznout z důvodu cystické degenerace nebo nefunkčnosti vaječníků (Almond et al., 1987). Vzhledem ke zvýšeným požadavkům na speciální ustájení a větší pracovní vytížení, detekce říje nemusí být vždy výhodnou metodou na všech farmách. I když na většině farem může být tato metoda používána k podpoře jiných metod v diagnostice gravidity a její přesnost je až 98 % (Almond et al., 1987). 3.2.2. Zesílení říje pomocí Estradiol-testosteronových injekcí (Gravitest) Injekce estradiolu s testosteronem může podpořit říji u prasnic, které ještě nezabřezly. V 19. nebo 20. dnu po připuštění je prasnicím do svalu (IM) implikována dávka 1-2 mg estradiolu valeranu nebo estradiolu benzoátu s nebo bez 5mg testosteronu enanthatu. Tato technika zjišťování gravidity je založena na předpokladu, že estrogen, pokud nejsou na vaječníku přítomna žlutá tělíska (CL), zpětně působí na hypothalamická centra sexuálního chování a vyvolávají říji u prasnice v průběhu 7 dnů po aplikaci. Pokud je prasnice v době aplikace již březí, luteotropické efekty estrogenu napomůžou udržet žluté tělísko a prasnice se nevrátí do říje (Almond et al., 1987). Vzhledem k tomu, že estrogeny jsou luteotropní, nevýhoda této techniky je, že nebřezí prasnice s funkčním žlutým tělískem (CL) můžou mít opožděný návrat do říje nebo mohou prokazovat nepravou březost v důsledku estrogenové léčby. Přesnost tohoto postupu je větší než 90 % (Almond et al., 1987). 3.3. Stanovení koncentrace hormonů 3.3.1. Stanovení koncentrace prostaglandinu F2α Děložní sliznice negravidní dělohy produkuje prostaglandin F2α (PGF 2α) do děložní žíly mezi 12. a 15. dnem cyklu. Prostaglandinový test je založen na principu, že pokud koncentrace PGF2α jsou nízké (menší než 200pg/ml) nebo nemožné zjistit mezi 13. 15. dnem po připuštění, prasnice se může prohlásit za březí. Přesnost může být výrazně nižší, když prasnice měli opožděný návrat do říje nebo pokud došlo k embryonální odúmrti a prasnice měli nepravou graviditu. Tato diagnostická metoda může být přiměřeně přesná. Studie prokázaly 90 % úspěšnost při zkoumání 292 březích prasnic a 70 % úspěšnost u 97 nebřezích prasnic. Tato metoda může být prováděna velmi brzy v průběhu gravidity, ale její relativní nespolehlivost v rozpoznání falešné 17

březosti a potřeba rozsáhlých laboratorních testů (Almond et al., 1987). omezuje její praktickou aplikaci 3.3.2. Progesteronový test Interakce endometria a blastocysty musí být iniciovány od 10. do 12. dne po oplodnění, aby mohla být stanovena gravidita. Udržení žlutého tělíska (CL), rozvoj endomeria a jeho sekreční aktivita pokračuje pouze pokud je vyslaný signál z blastocysty, patrně přes produkci estrogenu. Pokud dojde k oplodnění, blastocysta navodí udržení žlutého tělíska, což způsobí, že koncentrace progesteronu je kontinuálně vyšší v průběhu gravidity. Tudíž koncentrace progesteronu jsou vysoké u březích prasnic v průběhu času, kdy se očekává návrat do říje a nízká u připouštěných prasnic, které nezabřezly (Almond et al., 1987). Optimální doba pro odběr krevních vzorků pro následné zjištění progesteronu se jeví mezi 17. a 20. dnem. Koncentrace progesteronu v seru, která nejpřesněji odlišuje nebřezí prasnice od březích, nebyla spolehlivě zjištěna. Koncentrace progesteronu 4; 5; 7; 7,5 a 9ng/ml séra je používaná k rozlišení statusu březosti, 5 ng/ml vypadá jako nejvíce užívaná koncentrace. Přesnost progesteronového testu je větší než 88 % (Almond et al., 1987). 3.3.3. Estron sulfátový test Embrya prasat produkují estrogeny od 12. dne existence. Endometrium prasnic obsahuje estradiol dehydrogenázu a estrogen sulfotransferázu, které metabolizují nekonjugované estrogeny produkované plody na sulfát konjugované vedlejší produkty. U prasnic je velká část fetálních estrogenů vylučováno z dělohy do krevního oběhu jako estron sulfát. Estron sulfát se vyskytuje v mateřském organizmu od 16. - 20. dne, kdy se jeho hladina zvyšuje, vrcholí mezi 25. 30. dnem a poté klesne na minimum mezi 35. - 45. dnem. Druhý nárůst estron sulfátu je od 70. - 80. dnem gravidity a pokračuje až do porodu. Protože se estron sulfát zvyšuje jak v rané, tak v pozdní fázi gravidity, přichází v úvahu jako test pro zjištění pozitivního výsledku gravidity v počáteční fázi a jeho potvrzení ve fázi pokročilé. Všeobecná přesnost estron sulfátového testu byla definována mezi 82 100 %. Metoda může selhávat u detekce gravidity zvířat v proestru, u prasnic s četností vrhu čtyři a méně selat a dále pak u embryonálních odúmrtí a pseudogravidit (Almond et al., 1987). 18

Koncentrace estron sulfátu v séru větší než 0,5 ng/ml jsou běžně používané jako indikace gravidity a menší než 0,5 ng/ml jsou brané jako známka jalovosti. Koncentrace estron sulfátu bylo použito i k určení četnosti vrhu. Přesnost metody byla pouze 60 80 % u vrhů se 7 8 selaty (Almond et al., 1987). Koncentrace estron sulfátu v moči je také používána k predikci gravidity a k diagnostice problémů s plodností. Vzorky moči mohou být jednoduše získané pomocí vaginálních houbiček (Almond et al., 1987). 3.4. Fyzikální metody 3.4.1. Radiografie Velice zřídka používaná metoda k detekci gravidity u prasat. Používá se po 6. týdnu březosti, kdy se začíná kostra plodu kalcifikovat. Radiografie také dovoluje odhad životnosti plodu a zjištění abnormalit jako je třeba mumifikace. Dle délky kostí a počtu osifikačních center lze určit stáří plodu. Cena zařízení a nepraktičnost radiografie činí tuto techniku z praktického hlediska nevýhodnou pro detekci ranné gravidity prasnic (Almond et al., 1987). 3.4.2. Rektální palpace Diagnostika pomocí rektální palpace prasnic je praktická a vysoce přesná. Prasnice jsou vyšetřeny v boxech, fixované ve stoje. Diagnostika gravidity nebo zjištění stupně estrálního cyklu u negravidních prasnic je založena na vyšetření krčku děložního a dělohy společně s pohmatem vnitřní děložní žíly k zhodnocení velikosti, stupni tonusu vyrýsování a typu pulsu (Almond et al., 1987). Nálezy před 21. dnem říje zahrnují nevýrazné (nezřetelné) rozvětvení dělohy, slabé zvětšení dělohy a slabé zvětšení průměru střední děložní tepny v poměru k děloze negravidní prasnice. Mezi 21. 30. dnem jsou pochva a děložní stěny měkké, tenké a vnitřní děložní tepna má průměr 5-8 mm a má jiný tonus než ostatní tepny. V děloze se ztenčují stěny a sestupuje do břišní dutiny mezi 31. 60. dnem, což znesnadňuje palpaci. Vnitřní děložní tepna zesiluje a kolem 35. 37. dne je výrazný fremitus (skřípání fenomén dvojité stěny???) při palpaci. U negravidních zvířat bez fremitu ve 28 a více dnech gravidity, se může fremitus vyvolat tím, že je žíla pomalu ztlačena tlakem prstů a následně pomalu uvolněna. V poslední polovině březosti, se fremitus 19

vnitřní poševní tepny stává mnohem větší. Téměř na konci gravidity, jsou blízko rozvětvení dělohy hmatatelné zárodky (Almond et al., 1987). Rektální palpace pro určení gravidity u prasnic je rychlá a jednoduchá metoda. Nevyžaduje drahé nástroje a laboratorní zařízení. Vyžaduje pouze minimální omezování a je vysoce přesná. Často odhalí i další informace o abnormalitách dělohy a u starších prasnic, u kterých je možno provést i pohmat vaječníků, umožňuje diagnostiku poruchy vaječníků. Před 21. dnem je přesnost přibližně 30 %, od 21. 27. dne 75 % a 94 % přesnost získáme při provádění vyšetření mezi 28. 30. dnem gravidity nebo později (Almond et al., 1987). Nevýhody této techniky spočívají v tom, že pánevní kanál a konečník může být moc malý (Almond et al., 1987). 3.4.3. Laparoskopie Brzká, přesná diagnostika gravidity je prováděna přímým laparoskopickým pozorováním reprodukčních orgánů. Laparoskopie se používá k pozorování struktur na děloze a vaječnících u mnoha druhů, k určení počtu ovulovaných vajíček a k diagnostice gravidity. Zpočátku byla laparoskopická technika používaná u prasat pro studie aktivit vaječníků, ale výzkum objevil, že březost může být touto technikou diagnostikováno se 100 % přesností (Almond et al., 1987). Po tom co jsou zvířata umístěná do ležící polohy, trokar a kanula jsou zavedeny media alba kraniálně od vaječníků. Manipulační sonda je vložená 10 mm bočně od laparoskopu a břišní dutina je nafouknuta 5 % CO 2 ve vzduchu. Rozdíly v barvě mezi gravidní a negravidní dělohou jsou způsobeny větším průtokem krve do gravidní dělohy a zvýšeným děložním tonusem z důvodu větší hormonální stimulace (Almond et al., 1987). Pokud je tento test prováděn mezi 16. 20. dnem po inseminaci, gravidita může být diagnostikováno před tím, než se nebřezí zvířata vrátí do cyklu. Cystické a acyklické (neperiodické) vaječníky mohou být při použití této metody včas objeveny. Časové a finanční nároky na laparoskopii velice limitují její ekonomickou použitelnost v praxi, avšak tato metoda je výbornou výzkumnou metodou a může být použita pro zjišťování reprodukčních problémů (Almond et al., 1987). 20

3.4.4. Faktor časné gravidity EPF Faktor časné gravidity závisí na přítomnosti dvou bílkovinných komponentů EPF A a EPF B. Faktor A je tvořen v děloze v průběhu říje a gravidity, zatímco EPF B je produkován ve vaječníku a je spojen výhradně s graviditou. Produkce EPF B je výsledkem kombinace endokrinních signálů z hypofýzy a zygoty (Almond et al., 1987). 3.4.5. Vaginální biopsie Histologické změny ve vaginální mukoze charakterizují specifické změny v estrálním cyklu a během gravidity. Epitely jsou pak posuzovány pod mikroskopem. Přesnost metody je přes 90 % mezi 18. a 22. dnem po oplodnění, avšak metoda je velmi nepraktická (Almond et al., 1987). 3.5. Ultrasonografie Mechanické ultrazvukové přístroje jsou běžně používané komerčními producenty k vyhodnocení statutu gravidity, protože jsou lehce použitelné a vysoce přesné (Almond et al., 1987). 3.5.1. Ultrazvukové diagnostické metody Existují v podstatě dvě základní metody : - metoda prozvučovací (transmisivní) - metoda odrazová. Metoda prozvučovací, využívá dvě souosé sondy umístěné proti sobě. Jedna slouží jako vysílač a druhá jako přijímač. Mezi oběma sondami se nachází vyšetřovaná oblast. Protože průchod ultrazvukové vlny je velice složitý proces (dochází vždy k určitému odrazu, rozptylu, ohybu, útlumu), je velmi komplikované jeho vyhodnocení. Metoda odrazová se zakládá na odrazu ultrazvukové vlny na rozhraní dvou prostředí s různou akustickou impendací. Tato metoda, při které je vysílán i přijímán signál kontinuálně, vyžaduje zvlášť vysílač a zvlášť přijímač. Používá se pouze v dopplerovském způsobu měření pohybu a rychlostí (Grygar, Kudláč, 1997). Nejvíce se používá metoda impulzivní-odrazová. Na hraničních plochách (přechodech) jednotlivých tkání a tekutin v závislosti na jejich akustické impedanci se ultrazvukové vlny vycházející z kmitajícího krystalu (sondy) přiloženého na tělo zčásti (eventuelně zcela) odrážejí a vracejí nazpět. Zachycené odražené ultrazvukové vlny jsou 21

převáděny zpět na elektrický signál, který je dále zpracován a upravován podle potřeby a způsobu zobrazení a znázorňován ve vizuální formě na monitor (Grygar, Kudláč, 1997). 3.5.2. Základní druhy zobrazení Základní druhy zobrazení (Grygar, Kudláč, 1997): A-způsob B-způsob C-způsob Dopplerovské metody M-způsob B-statický B-dynamický lineární sektorové compound kruhové lineární trapezoidní sektorové konvexní elektronické mechanické rotační kývavé 3.6. Metody ultrazvuku 3.6.1. Dopplerův ultrazvuk Nástroje Dopplerova ultrazvuku fungují na bázi Dopplerova jevu, který je založen na principu přenosu odrazu ultrazvukových paprsků z pohybujících se objektů, jako je např. srdce plodu, pulzující pupeční žíly a děložní cévy (Almond et al., 1987). Aktuálně se používají břišní a rektální sondy. Břišní sonda je umístěna do slabiny zvířete, bočně k bradavce a tak, aby mířila na pánev zvířete. Ultrazvukové vlny jsou vydávané a přijímané čidly a jsou převáděné na akustické signály. Tento signál je možno srovnat se signálem, který zní při vyšetření artérie poslechem přes stetoskop. Rektální sonda funguje podobně s odlišností v umístění sondy. Lubrikovaná rektální sonda je jednoduše vsunuta do análního otvoru do hloubky asi 10 25 cm. Sonda je namířena ventrálně nebo lateroventrálně ve směru gravidní dělohy a děložních arterií (Almond et al., 1987). 22

Při použití rektální sondy jsou zvuky indikující graviditu čisté a intenzivní, zatímco břišní sondou dochází k mírnému rušení zvuky pocházejících z gastrointestinálního traktu. Nevýhoda Dopplerových metod je, že zvuky vycházející z nástrojů můžou být rušivým elementem zvláště v období před krmením nebo v blízkosti ventilace. Obsluha musí být schopna rozeznat zvuky pulzující krve od zvuků pohybů vnitřních orgánů. Dopplerův ultrazvuk byl první mechanickou metodou použitou ke zjišťování gravidity prasnic. Přesné výsledky je možné zjistit již od 23. dne po připuštění. Optimální výsledky jsou dosaženy mezi 29. - 34. dnem. V ranném stádiu gravidity jsou výsledky méně přesné. Z některých studií vyplývá, že Dopplerův ultrazvuk má mnohem lepší výsledky než jiné ultrazvukové metody (Almond et al., 1987). Chyby ve vyšetření vznikají pokud se vyšetření provádí v říji, těsně před ní nebo pokud se jedná o aktivní zánět děložní sliznice. Negativní výsledky lze získat pokud jsou testy prováděny před 30. dnem předpokládané gravidity, v hlučném prostředí nebo při kumulaci výkalů kolem sondy (Almond et al., 1987). Dopplerův ultrazvuk může být použit k odhadu životnosti vrhu u prasat u kterých se předpokládá pseudogravidita, embryonální odúmrt nebo pokud nastane podezření, že nedošlo k vypuzení všech plodů při porodu. I když Dopplerův ultrazvuk může být také použit k odhadu velikosti vrhu po 90. dnu březosti, není doporučován k rutinnímu použití (Almond et al., 1987). 3.6.2. Amplitudová hloubka( A mode nebo puls echo) ultrazvuk Obsah gravidní dělohy je rozdílný v akustické impedanci od sousedních orgánů, některá z vydané energie se promítá do čidla jako signál na osciloscopovou obrazovku a to jako odraz světla a nebo série světel. Tato technika má výhody, že okamžitě vydá výsledky, je k ní potřeba pouze základní trénink a je jednoduchá. Také může být provedena opakovaně v průběhu gravidity. S touto metodou se diagnostika provádí před 20. dnem, ale je zde progresivní zlepšení ve výsledcích mezi 20. - 30. dnem. Mezi 30. - 75. dnem po připuštění je přesnost této metody větší než 95 %. Změny v přesnosti této metody vyplývají ze změn, které jsou patrné v gravidní děloze a to v množství tekutiny a růstu plodu. Množství alantoidní tekutiny se zvětší přibližně 20. - 30. den gravidity a druhý nárůst je mezi 40. - 60. dnem. Amniová tekutina se zvyšuje postupně od 30. dne a vrcholí mezi 70. - 80. dnem gravidity (Almond et al., 1987). Chyby v umístění čidla může mít za následek zkoumání močového měchýře místo dělohy a to vede k pozitivně se tvářícím výsledkům. Stejné výsledky mohou být 23

naměřeny pokud má prasnice pyometru, nebo když dojde k embryonální odúmrti Negativně se tvářící výsledky mohou být získané pokud jsou testy prováděny před 28. dnem gravidity, chybí-li plodová tekutina nebo po 80. dni, kdy se množství plodové vody snižuje (Almond et al., 1987). 3.6.3. Ultrazvukové lineární skenování Ultrazvukové paprsky vydávané multičidlem cestuje v přímém směru dokud nenarazí na překážky tkáně s jinou akustickou hustotou. Vlny jsou odraženy zpět do čidla, kde jsou převedeny na elektrické signály a přeneseny na monitor. S minimálním znehybněním zvířete je sonda umístěna ve slabině šikmo k bradavkám směrem k děloze. Černé sekce korespondují s orgány naplněnými tekutinou jako je močový měchýř, nebo děloha. Šedé sekce znázorňují orgány. Embryo je možné vidět 21. den a jednoduše zjistit 25. den. Amniotické žíly jsou větší než embryo a jsou tedy větším kontrastem pro okolní tkáně a proto jsou jednodušeji zjistitelné již v počátku gravidity. Zárodky je možno zpozorovat nad 32. den a pohyby plodu po 60. dnu gravidity. Od 18. - 21. dne se celková přesnost pohybuje mezi 75 % - 90 %. Od 22.- 24. dne po připuštění má ultrazvuk úspěšnost větší než 95 %. Negativně se tvářící výsledky jsou vykazovány při zánětu dělohy, u prasnic s cystickým onemocněním vaječníků nebo když jsou testy prováděny před 22. dnem (Almond et al., 1987). 3.6.4. B způsob zobrazení B způsob zobrazení (brightness-modulated) je nejdůležitější a nejužívanější dvourozměrné zobrazení. Plošným zobrazením tvarů a topografickým přístupem umožnilo největší rozvoj ultrazvukové diagnostiky. Z hlediska možnosti sledování dynamickým změn vyšetřovaných struktur ho lze rozdělit na : - statické B zobrazení - dynamické B zobrazení Statické B zobrazení se provádí pomocí jednoho převodníku. Výsledný obraz ukazuje řez vyšetřované oblasti v rovině určené osou ultrazvukového paprsku a určitým směrem pohybu sondy. Jednotlivá echa jsou převáděna do stupnice šedi odpovídající příslušné amplitudě. Tento způsob zobrazení se využívá jen velmi zřídka v humánní medicíně (Grygar, Kudláč, 1997). 24

Dynamické B zobrazení (ultrasonografie) podle způsobu tvorby obrazu a konstrukce sondy (hlavice s piezoelektrickými měniči krystaly) dělíme dynanické B zobrazení na : 1. sektorové 2. lineární 3. konvexní 4. trapezoidní Sektorové zobrazení je charakterizováno odrazem ve kruhové výseče. Jeho hlavní výhodou je snímání obrazu z malé plochy (nevyžaduje k přiložení sondy na povrch těla velkou lysou plochu a může se vyhnout anatomickým překážkám při šíření ultrazvuku např. žebrům). Nevýhodou je, že hustota ultrazvukových řádků na ploše obrazu klesá s rostoucí vzdáleností od sondy a tím úměrně klesá (Grygar, Kudláč, 1997). Lineární zobrazení (pravoúhlé) je charakterizováno lineárním (pravoúhlým, většinou obdélníkovým) tvarem obrazu. Získává se pomocí lineární sondy s krystaly uspořádanými v řadě, které umožňují elektronické vychylování ultrazvukového paprsku a dynamickou fokusaci. Používá se především tam, kde je dostatečně veliká plocha pro přiložení vhodného typu sondy. Je velmi vhodné při rektálním zavedení sondy k vyšetření pohlavního ústrojí u velkých a případně i středně velkých druhů hospodářských zvířat. Je však dobře použitelné i pro transkutánní vyšetření u středně velkých a zejména malých druhů zvířat (Grygar, Kudláč, 1997). Konvexní zobrazení spojuje výhody sektorového a lineárního zobrazení a je plně elektronické (Grygar, Kudláč, 1997). Trapezoidní zobrazení je technologicky a cenově náročné a proto se nevyužívá ve veterinární medicíně (Grygar, Kudláč, 1997).. 3.7. Sonografická diagnostika březosti u prasnice Pro vyšetřování v časných stadiích březosti (do 4. týdne) je vhodnější transrektální vyšetřovací technika (Grygar, Kudláč, 1997). Při vyšetřování březosti je významným orientačním momentem pro vizualizaci dělohy, obdobně jako u malých přežvýkavců, zjištění močového měchýře. Těsně u různě naplněného močového měchýře můžeme pozorovat v jednom obraze několik tomografických řezů rohy děložními, což dává děloze mramorovitý vzhled. Jednotlivý 25

sonografický obraz nebřezího děložního rohu se jeví jako jemnozrná hmota relativně homogenní struktury (obr. 4.) (Grygar, Kudláč, 1997). Prvním symptomem březosti je 12. 16. den při transrektálním vyšetření, eventuálně 14. 16. den při transkutánním vyšetření. Jde o detekci amniové tekutiny související s diferenciací amnia a choria. Od 16. dne se již vytváří allantois (Grygar, Kudláč, 1997). Vlastní embryo může být poprvé zjištěno 20. 21. den březosti (oběma vyšetřovacími postupy). Srdeční pulzace je viditelná tentýž den nebo o 1 2 dny později při použití 5 MHz sondy (Grygar, Kudláč, 1997). Přítomnost konceptů v děloze lze zjistit při transrektálním vyšetření nejdříve a se značnou nepřesností ve třetím týdnu, nadějné jsou výsledky vyšetření ve 4. týdnu a spolehlivé v 5. týdnu březosti. Při transkutánním vyšetření relativně dobré výsledky lze získat v průběhu 4. týdne březosti a velmi dobré v 5. týdnu (Grygar, Kudláč, 1997).. 26

4. ZÁVĚR Tato bakalářská práce je zaměřena na zpřesňování gravidity prasnic v chovech pomoci různých dostupných metod a jejich vzájemné porovnávání. Ze získaných podkladů se jako nejlepší a nejdostupnější metodou ke zjišťování gravidity prasnic v chovech jeví ultrasonografické vyšetření březosti. Tato metoda je nejen lehce dostupná na trhu, ale i ekonomicky výhodná. Vyšetření jedné prasnice se pohybuje od 20 50 Kč Další její nespornou výhodou je časová nenáročnost, kdy vyšetření jedné prasnice se pohybuje v řádech několika minut a její vysoká přesnost ve zjištění positivních a negativních výsledků. Při ultrasonografickém vyšetření není potřeba zvířata pevně fixovat, takže jejich omezení během vyšetření je minimální ve srovnání s ostatními metodami. Utrasonografické přístroje jsou tedy vysoce přesné, ekonomicky výhodné, neomezují zvířata, manipulace s nimi je jednoduchá a jsou přenosné do více chovů. 27

5. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY Almond, G. W., Dial G. D. : Pregnancy diagnosis in swine : Principles, applications, and accuracy of available techniques, Journal Amerikan Veterinary Medical Association, 1987, vol. 191, No. 7 Pages 858-870 Čechová, M., Mikule, V., Tvrdoň, Z. : Chov prasat, MZLU v Brně, 2003, 126 str., ISBN 80-7157-720-0 Hovorka F., Sidor V., Smíšek V. : Chov prasat, vydání první, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1987, 360 str., ISBN 07-064-87 Jelínek, P., Koudela, K., et al: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2003, 414 str., ISBN 80-7157-644-1 Kliment, J., et al : Reprodukcia hospodárských zvierat, vydání první, vydala Príroda, vydavateľstvo kníh a časopisov v Bratislave, 1983, 376 str., ISBN 508-23-85 Kudláč, E., Elečko, J. et al : Veterinární porodnictví a gynekologie, vydání druhé, Státní zemědělské nakladatelství v Praze,1987, 576 str., ISBN 07-053-87 Louda, F., et al. : Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod, Česká zemědělská univerzita, Praha, 2001, ISBN 80-213-0702-1 Marvan, F., et al: Morfologie hospodářských zvířat, ČZU v Praze a MZLU v Brně, nakladatelství Brázda, 1998, 303 str., ISBN 80-209-0273-2 Miholová, B.: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat, VFU v Brně, 1999, 303 str., ISBN 80-85114-75-5 Monczková, R., Šimera, P. : Reprodukce zvířat porodnictví a gynekologie, SOŠV a Z v Českých Budějovicích, 2002, 124 str. 28

Reece, W.O. : Fyziologie domácích zvířat, vydání první, Grada Publishing, Praha, 1998, 456 str., ISBN 80-7169-547-5 Trpák, J. : Inseminace hospodářských zvířat, SOŠV a Z v Českých Budějovicích, 2004, 141 str. Žižlavský, J., et al: Chov hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2002, 209 str., ISBN 80-7157-615-8 29

6. PŘÍLOHY Obr. 1. Hlava selete 90. den. Obr. 2. Hrudník selete 90.den. 30

Obr. 3. Hrudník, srdce selete 100. den. Obr. 4. Jalová děloha prasnice. 31