Devátá kapitola MEZINÁRODNÍ VÝBOR ČERVENÉHO KŘÍŽE

Devátá kapitola MEZINÁRODNÍ VÝBOR ČERVENÉHO KŘÍŽE

PREZENTACE 9.0. Cíl prezentace Přiblížit situace, ve kterých zasahuje. Osvětlit právní postavení instituce i ustanovení, z kterých vychází. 2

PREZENTACE 9.1. Klíčová slova Mezinárodní výbor Červeného kříže Zakládající člen Hnutí, nezávislá humanitární instituce působící jako neutrální prostředník při ozbrojených konfliktech; Nestranná, neutrální a nezávislá humanitární organizace založená v Ženevě roku 1863 občany tradičně neutrální země uznané jako takové dalšími státy; Strážce Základních principů. Poslání Ochrana Pomoc vězňům se snaží pomáhat obětem ozbrojených konfliktů a vnitřních nepokojů. Sleduje dodržování norem mezinárodního humanitárního práva a podílí se na jejich prosazování. Aktivity zaměřené především na zajištění respektu k právům obětí. Mapování vazebních podmínek a zacházení s vězni. Provádí se prostřednictvím návštěv delegátů, kteří také později jednají o zlepšení stávajících podmínek, o znovunastolení kontaktu mezi vězněnými a jejich rodinami a o poskytnutí zdravotnické a materiální pomoci. Obnovování rodinných kontaktů Shromažďování informací o obětech s cílem pomoci jim informovat rodiny o jejich osudu. Provádí Ústřední pátrací agentura. Pomoc/ zdraví Diseminace Spolupráce s NS Materiální a zdravotnická pomoc obětem. Šíření znalostí o mezinárodním humanitárním právu, Hnutí,, Základních principech a aktivitách složek Hnutí. Posilování kapacit národních společností pro provádění jejich úkolů. 3

PREZENTACE 9.2. Prezentace Co je? Poslání Právní postavení Právní podklad pro činnost Smlouvy Mezinárodní výbor Červeného kříže sídlící v Ženevě je nezávislá humanitární instituce, jež vznikla v roce 1863. V současné době udržuje stálé mise v 61 zemích a své aktivity provádí v 80 zemích (údaj z roku 2000). Po celém světě má více než 10 000 zaměstnanců. Prohlášení o poslání: Usilováním o zajištění dodržování humanitárních pravidel omezujících válečné běsnění se snaží pomáhat obětem ozbrojených konfliktů a vnitřních nepokojů. Řídí a koordinuje aktivity mezinárodní pomoci prováděné Hnutím v situacích ozbrojeného konfliktu. Zároveň se snaží šířením humanitárního práva a univerzálních humanitárních principů předcházet utrpení. je nestranná, neutrální a nezávislá organizace sui generis (svého druhu). Působí na základě švýcarského práva, avšak současně je subjektem mezinárodního práva - jeho mandát mu umožňuje jednat se státy a stranami konfliktu, otvírat na jejich území delegace a rozmísťovat delegáty. Mezinárodní rozměr stvrzují dohody uzavřené mezi ústředím a více než 50 státy. Tyto dohody, jež se stávají předmětem mezinárodního práva, specifikují právní postavení na území státu, kde provádí své humanitární aktivity, potvrzují jeho mezinárodněprávní subjektivitu a garantují privilegia a imunitu, jež obvykle požívají mezivládní organizace. Určitá privilegia a imunita jsou pro nezbytné, protože garantují dvě základní podmínky pro jeho práci tj. neutralitu a nezávislost. Povahou i členstvím se jedná o nevládní organizaci, jako taková stojí mimo systém OSN, ale i mimo ostatní nevládní humanitární organizace. je několikrát zmíněn v instrumentech mezinárodního humanitárního práva. Existují dva druhy právních podkladů: smlouvy a stanovy. V průběhu mezinárodních ozbrojených konfliktů postupuje na základě čtyř Ženevských úmluv a Dodatkového protokolu I. Tyto dokumenty dávají právo provádět určité činnosti jako např.: poskytovat pomoc raněným, nemocným a trosečníkům ozbrojených sil; navštěvovat válečné zajatce; pomáhat civilnímu obyvatelstvu a dbát na to, aby bylo s chráněnými osobami zacházeno v souladu s humanitárním právem. V průběhu vnitrostátních ozbrojených konfliktů jedná na základě společného článku 3 čtyř Ženevských úmluv a Dodatkového protokolu II. Tyto přiznávají právo nabídnout stranám v konfliktu své služby, konkrétněji: poskytovat pomoc; navštěvovat osoby zadržené v souvislosti s ozbrojeným konfliktem. 4

PREZENTACE Stanovy Mandát V případech násilností, jež nepatří mezi ozbrojené konflikty (vnitřní nepokoje a jiné situace vnitřního násilí), vychází z článku 5 stanov Mezinárodního hnutí ČK/ČP, který mimo jiné stanoví právo na iniciativu v humanitárních záležitostech. Své služby může v podstatě nabídnout v jakékoliv situaci vyžadující jeho přítomnost jako neutrálního a nezávislého prostředníka. Těmito pravidly propůjčilo mezinárodní společenství stálý mandát. Pravidly byla potvrzena a oceněna iniciativa, kterou v průběhu své historie přijímal v zájmu pomoci obětem válek a nepokojů. Pravidla zároveň stvrzují uznání, jehož se mu dostává od mezinárodního společenství. Struktura Výbor Mezinárodní činnost Mnoho národnostní složení zaměstnanců Výbor je nejvyšší rozhodovací orgán. Může mít maximálně 25 členů, kteří jsou doplňováni kooptací. Schází se desetkrát ročně na shromáždění. Jeho úkolem je stanovení doktríny a strategie a dohlížení na aktivity instituce. Skutečnost, že všichni členové Výboru jsou švýcarskými občany, vysvětluje již samotný původ, který byl založený občany tradičně neutrální země, jejíž neutralitu ostatní státy plně uznávaly. Zatímco ve Výboru mohou zasednout pouze občané jedné země, jeho činnost je mezinárodní, protože, nehledě na stanovy, právní instrumenty propůjčující jeho mandát jsou mezinárodní. provádí své aktivity mimo území státu, v němž byl založen, a to podle humanitárních potřeb, jak vyžaduje situace v různých situacích konfliktu. Skutečnost, že všichni členové Výboru mají jedno občanství, neznamená, že zaměstnancem se může stát pouze Švýcar. Na ustředí v Ženevě i v delegacích pracují lidé, kteří nemají švýcarský pas. V terénu často zaměstnává místní obyvatele jako znalce prostředí a do svých operací zapojuje i národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Humanitární aktivity Ochrana a pomoc Obnovování rodinných kontaktů Aktivity sledují dva hlavní cíle ochranu a pomoc obětem ozbrojených konfliktů. Ačkoliv lze oba cíle jmenovat jednotlivě, prakticky jsou úzce provázány, jelikož v mnoha případech humanitární operace zabezpečuje ochranu i pomoc. Aktivity spojené s ochranou se soustředí na zajištění respektu k právům obětí, zatímco činnost zaměřená na pomoc se týká poskytování materiální pomoci. Operace pomoci slouží v mnoha situacích jako prostředek prosazení práva obětí a ochrany jejich životů a zdraví. Ústřední pátrací agentura (ÚPA) zahájila svou činnost v průběhu francouzsko-pruské války v roce 1870. Tehdy obnovovala rodinné kontakty mezi válečnými zajatci a jejich rodinami a zařizovala mezi znepřátelenými stranami výměnu seznamů raněných. 5

PREZENTACE ÚPA RCM Věznění Zdravotnické aktivity Záchranné operace Diseminace Ústřední pátrací agentura provádí následující aktivity: shromažďování informací o obětech s cílem pomoci jim; obnovování a udržování kontaktů mezi členy rodin rozdělených v důsledku konfliktu; organizace a koordinace spojování rozdělených rodin; jednání s odpovědnými orgány v rámci pátrání po osudu zmizelých členů rodin; vydávání cestovních dokumentů umožňujících lidem bez osobních dokladů, aby se tito mohli přesunout do hostitelské země nebo vrátit do země původu; dohlížet na určité kategorie obětí včetně těch, které byly omezeny na svobodě, a poskytovat těmto obětem pomoc a ochranu. Zprávy Červeného kříže (RCM) jsou základním prostředkem komunikace mezi členy rodin rozdělených v důsledku konfliktu. Zprávy ČK mohou být rozeslány kamkoliv, i do míst, kde došlo k přerušení normálních informačních kanálů. Na této aktivitě se velkou měrou podílejí národní společnosti, které zprávy shromažďují a doručují. vyvinul zvláštní techniky a procedury, pomocí kterých mapuje vazební podmínky vězňů a zacházení s nimi. Kromě snahy o zlepšení jejich podmínek, obnovení kontaktu s rodinami a poskytování zdravotnické a materiální pomoci se zabývá případy mučení, špatného zacházení a zmizení. Pravidelný přístup k osobám omezeným na svobodě a možnost sledovat jejich individuální osud jsou životně důležité. O svých nálezech podává zprávy odpovědným orgánům. Zprávy jsou přísně tajné. Hlavním úkolem v jeho počátcích bylo zajistit, aby zranění vojáci v poli byli náležitě ošetřeni. Tento úkol do jisté míry trvá i dnes, ačkoliv rozsah zdravotnických aktivit je daleko větší. Patří k nim: péče o raněné ve válce (první pomoc, evakuace, lékařské ošetření, ortopedie, protézy); podpora místních zdravotnických služeb (léky, vybavení, organizace a školení); zajištění dodávek vody, hygiena (studně, vrtné soupravy, pumpy, distribuce atd.); výživa (mapování možných ohrožení hladomorem, potravinová pomoc). Aby zmenšil utrpení obětí ozbrojených konfliktů, vnitřních nepokojů a jiných situací vnitřního násilí, může organizovat následující typy záchranných operací: potravinová pomoc; budování přístřeší, distribuce stanů, oděvů, přikrývek atd.; urgentní zemědělská a veterinární pomoc (expertízy, distribuce osiva, zemědělských nástrojů a vybavení pro rybolov, veterinární péče atd.). Diseminace znamená šíření znalostí o mezinárodním humanitárním právu, Hnutí,, Základních principech a aktivitách složek Hnutí. Jejími hlavními cíli jsou: zamezení porušování práva, snížení lidského utrpení a umožnění humanitárního zásahu. Diseminace mezinárodního humanitárního práva zahrnuje vzdělávání, školení a osvětu. 6

PREZENTACE Diseminace MHP patří k závazkům signatářských států Ženevských úmluv a je součástí mandátu a celého Hnutí. vydává na diseminaci mnoho prostředků a energie a to jak v době míru, tak v rámci ozbrojených konfliktů. Zvláště diseminace v době míru je nanejvýš důležitá. Seznámení s mezinárodním humanitárním právem a s nutností jeho dodržování v době míru může znamenat nižší míru utrpení v okamžiku, kdy vypukne konflikt. Spolupráce při rozvoji národních společností Za spolupráci na mezinárodní úrovni je v první řadě odpovědná Federace. Nicméně existuje několik specifických aktivit, kde odpovědnost přebírá : podpora programů NS týkajících se šíření znalostí Základních principů; podpora NS při plnění jejich závazků týkajících se šíření MHP a sledování jeho implementace; příprava NS pro činnost prováděnou v případě ozbrojeného konfliktu (posilování kapacity v oblasti diseminace, pátrací služby, humanitární pomoci, první pomoci, připravenosti na konflikt atd.); podpora školení vedoucích činitelů a zaměstnanců v oblastech dotýkajících se mandátu ; podpora činnosti pátrací služby NS. FINANCOVÁNÍ Financování se ve svém financování opírá o dobrovolné příspěvky, jež poskytují: signatářské státy Ženevských úmluv (vlády); nadnárodní organizace jako Evropská unie; veřejné zdroje; národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Prostředky přijímá rovněž od: soukromých zdrojů (v první řadě od švýcarské veřejnosti); dalších zdrojů. Sbírky Nezávislost ve vztahu k dárcům Pro získání nezbytných prostředků vyhlašuje sbírky, obvykle jedenkrát v roce. Sbírky pokrývají aktivity ústředí v Ženevě a mezinárodní operace prováděné v situacích ozbrojených konfliktů a vnitřních nepokojů. Většina hotovosti pro operace pochází od 20 vládních a nadnárodních dárců. neustále usiluje o rozšíření okruhu pravidelných dárců. Dárcovské státy někdy poskytují pouze určené dotace. je přijímá pouze tehdy, pokud neohrožují rovnováhu a nezávislost jeho operací. V případě, že určená dotace danou podmínku nesplňuje, jedná o změně určení. Pokud nedojde k dohodě, příspěvek odmítne. Naštěstí k takovým situacím nedochází často. 7