Warrior of the light 20. 30. 8. 2006 Akrostichon Krásná Odvážná erná Krutá Anima Tlesná Extáze Nebo Intenzivní Sport Psobiv Umlecky Eklektická Ryzí Harmonie Pispli úastníci letního tábora Halahoj na Lavikách Soubor Esencí Noci
Tvoivá Asonance Nekonených Energických Cest Bláznivá Osamlá Radost Odvaha Vyrst I Cítit Eleganci Tvoivá Ákní Bláznivá Opravdová Relaxace Tráva Rostoucí Samostatn Hromadné Leháro Ínsektu Nemile Aromatizováno Stedn Trvanliv Aranžovaný Nadhlavník Pulsující Rychlý Architektonicky Hustý Akvárko Molekul Mališe Souhrný Strojní Tvar Továrna Rostliných Rudolfa Organických Otmara
Prakticky Optimisticky Slon Elektina Lapen Radostná Obdoba Domácí Instituce Nepostradatelná Atrakce Maniakální Rambo Konající Veliké Extrémn Zniující Omraující Udivující Niemnosti Bájený A Nádhern Drastický Žertovný Objekt Hravé Uklidující Duení Blízké Akustiky Nov Objevené Cesty
Akrostichon na našeho kamaráda Halahoje Omlouvám se, že jsem pišel/a pozd, ale stala se taková vc Asi mi to neuvíte, ale Hrubý Hravá Historicky Asi Absolutní Abnormáln Likav Letní Láskyplný Astmatický Akrobatická A Hnusn Hudební Hlavn Odpudivý Otevená Ojedinle Junák Jedinenost Jedinený Horda Hravá Humorné Aktivních Asonance Akce Lidí Laskavosti Lidí Aktivn Atmosféra A Hledajících Hejivého Hladovjících Osobnosti Objetí Okupující Jiných Jasu Jídelnu Už jsem tady. Je mi to líto, ale dlal jsem co se dalo. Ráno vstávám, sklíený víc než kdy jindy sám nevím pro a byl jsem tak mimo, že jsem si nevšiml toho vzkazu. Chvíli koukám, jsem zamyšlenost sama. Víš, že si držím odstup od techniky. Telefon jsem ml ztišený a tak jsem neslyšel vbec nic. Z okna vidím jen tu upjatou ženskou odnaproti, jak civí stejn jako já. Pipomnla mi, že bych se ml obléct. Nikde ale nemžu najít kalhoty a potom mi zrak padne na obálku. Otevu ji a tu: Zlikviduj tu potvoru ve špajzu a dnes to konen stihni! poád ješt mi to chvíli nedochází. Chvíli pemýšlím A pak vyskoím a odhrnu závs do toho koutku. Je tam! Snad 30 cm velká, ošklivá mrka. A navíc jsem tím flákáním ztratil celé ráno. Co te? Vlak nepoká a já potebuji ješt zalít kvtiny na okn Švihnu po me pstí. Ta potvora se schová do výklenku u vtráku a moje peliv míená rána dopadne na sklenice se zavaeninou. Stepy nestepy, bžím k oknu. Jak ho otevu, není už co zalívat, kvtináe koní na chodníku Polonahý vybíhám z domu a bžím na nádraží. Je tam zase ten uzavený chlápek na pokladn, co na nás nemluvn zírá zpoza své masky. Jeden lístek, vu na nj a on jen: Hm! A pak už mi jen dochází, že jsem ten vlak zase nestihl. Omlouvám se
Škrábu se a poád to svdí. Strkám ruku do vody, ale stále to svdí. Koukám, co bych na to napatlala a objevím jogurt Ani ten jogurt mi nepomáhá. Milion kousnutí Ruka je celá ervená Pro jsem ten vlak nestihl, Pro jsem nebyl vas u tebe?...ta kouzelná tváika Kouká na m zpoza rohu. Tváí se vyzývav. Neodolám. Musím se jí dotknout. Alespo na chvilinku Ona se usmívá tak vesele Hahaha Chichichi Jsem tu pozd..ale pece jupí! Odpus mi... Odpus mi. Kousla m kuna, kuna, kuna Ráno vstávám. Moje zamyšlené oi se probouzí do dalšího dne. Doufám, že i dnes m eká nco krásného. Pozoruji své otlaení nohy. Puchý se zvtšuje. I pesto odcházím na rozcviku. Už došlapuju jenom na patu. Nevadí. Zatnu zuby a jsem odhodlaná se ho zbavit. Zavolám kamarádovi ezníkovi, kéž mi poradí. Zajímav znjící rada m trochu vydsila. Prý mám puchý na noze odstranit sekákem na maso. Mé ruce se ale radji zmocují jiného nástroje a puchý propichuji sichrhajskou. Ovšem ztrácím pojem o ase. Snídan už je dávno pry. I do dalšího programu picházím pozd. Omlouvám se. Ped tvým domem marné hledání potom jak jsem si uvdomila, že jsem jela pes celé msto bez ní zvláštní, asi osud Víš, chtla jsem ti moc udlat radost taková malá hádanka kolik asu zbývá? Ach! Tak málo A pece, rozhodla jsem se riskovat pohledem kontroluji koleje, zda nco nejede Pak doma v pokoji, skrytá a pece viditelná Beru knížku a mizím. Dokonce jsem pedbhla i maminu drncající koárek Za chvíli tam budu, íkám si Jenže sedám do autobusu trošku bezmyšlenkovit jsem už duchem u tebe: no a autobus m veze nkam jinam... kamsi pry Jenže moje zpoždní je veliké, že snad ani ty mi neodpustíš Já zoufale zvoním a nikdo neotvírá. Na schodech asi breím když vím jak je pozd nevím jak dlouho Najednou Nadje, pohlazení tvj úsmv, jež odpouští a ruka, co íká: tak pece poj dál To se nkdy stává Kocourku, Moc m mrzí, že jsem se nezvládla postarat o Tvoji oblíbenou zlatou rybiku. Musím na ni poád myslet, jak chudinka hlady okousala ten podmoský hrad, cos jí vyrobil, jak si u toho roztrhla ten její rozkošný pyskounek. Nedokážu si pedstavit, jak jsi pežil pohled na akvárko plné krve, ve kterém jako slunce na nebi plném
ervánk plula Ona. Bíškem nahoru. Nebereš mi telefony, moji e-mailovou adresu máš na spam listu, vymnil jsi zámky. Snad si alespo peteš tenhle dopis. Je to moje poslední nadje. Zmnila jsem písmo. Ty víš, že vždy píšu comicsem, ale dnes ne. Dnes proniknu skrz obranný val. Dnes mi odpustíš. Penes se se mnou do stedeního odpoledne. Svítí slunce a já vením svoji plyšovou fretku. ( Myslím na to, jak ses mi vždycky smál, že by mi živá píliš nevonla, ale já tolik chtla práv fretku). Fretce se nechce moc chodit, a tak si sedám pod rozkvetlou jablo a vytahuju knížku, kterou práv tu. Víš, tu jak jsem íkala, že podle ní pojedeme na svatební cestu. Ale jak tu, tak jsem si všimla, co se stalo. Ztratila jsem jeden nalepovací nehet. Víš, ten, jak jsi mi ho maloval na ržovo. Den pro m rázem ztrácí barev. Sklesle, zasnná sedím na jednom konci laviky, snažím se kochat parkem a najednou vstane ten lovk na druhém konci! Uááááááá, padám! A pedstav si to, jak jsem letla dol, štrk zakousl své ostré zoubky do mých erstv oholených nohou. Mám roztržené punochy a trochu mi krvácí kolena. Stydím se, jak vypadám. Schovávám se do koví a už ani nevnímám skobu, kterou jsem si udlala ve koví do nové sukn. ekám na soumrak. V noci se plížím jako zlodj dom, dlám si mojito a snažím se vyspravit sukni. Musela jsem doma zstat ješt dva dny, než se mi zahojilo koleno. Cha proto jsem ji nenakrmila, nemohla jsem dopustit, aby m nkdo takhle vidl. Promi, promi to své koice. Myslím na všechny ty pkné, spolen strávené chvíle v solárku, na ten první hubnoucí koktejl, cos mi koupil, na Tvoji oholenou hru. Zavolej. Pusinka Ležím si takhle veer venku na tráv, cítím velkou únavu, stýská se mi a vlastn jsem i trošku znudná. Hm koukám do prázdna pemýšlím, že bych možná chtla být jinde. Cítím v sob jistou uzavenost vi kamarád a okolí, což m dlá ješt smutnjší. V tom na m udlá nálet tisíce mušek a štípou jen to sviští. Škrábu se a poád to svdí. Strkám ruku do vody, ale stále to svdí. Koukám co bych na to napatlala a objevím jogurt! Bez meškání ho použiji. Ráno, sotva se probudím, celý tábor je nohou a naše milé kuchaky srší pobouením nad noní hlídkou, která si klidn sní, co nemá Ahoj Lásko! Promi, že jdu pozd, stala se mi taková trapná vc. Oblíkám si kalhoty, který jsem ml nachystaný a najednou hups! Jsou dv nohy v jedné nohavici. Vypadalo to dost úchyln a nevím, jak se mi to povedlo. Poskoím a nic. Nejde to. Bojuju, skáu jako v pytli. Kéž bych jen mohl tu nohu vyndat. No, kalhoty to odnesly a praskly. Lucka na to neíkal nic, jen se jí na tvái objevil kouzelný úsmv Poj pjdeme nkam daleko od tohohle trapasu, uzavel jsem vysvtlení své ranní píhody.
Láska je jako létající talí, Aforismy každý tvrdí, že ji spatil, ale nemže to dokázat. obas t mine, obas zasáhne. zamotá ti hlavu a dá možnost létat. vždycky se objeví naprosto neoekávan a zanechá v oích otázky. dostane se pes pekážky. nikdy nelze bezpen dokázat její existenci. když už se objeví, všichni jsou zmateni a nikdo tomu stejn neví. každý o ni slyšel a chce ji spatit na vlastní oi. piletí a zase odletí. ím rychleji s ní letíš, tím víc se ti toí hlava. rychlý start vystídá rudý pád dlá kruhy v obilí. svítí, záí, ale ostatní ji neví. když ji moc vyhlížíš, slyšíš jen šumot vesmíru ze satelitu. který se také musíš nauit házet, aby se dal chytit. nikdo ji nevidl a každý se chce prolett. který nikdy dlouze nezastaví, nebo by rychle spadl a pak tžce vracel zpt. který je plný ufoun. pozor na vzdušné víry lovk neví, zda je ve sted nebo na okraji tak do 77! Život je jako koloto, když z rozjetého vystoupíš, je tžké znovu nasednout. toí se, dokud se nezastaví. zastaví, až nkdo vypne proud. všechno nco stojí poád se toí a toí toí se nebo stojí. nebo se lovk stále otáí a neví, kudy vped dokud nenajde správný východ, vše se stále opakuje. chce se z toho zvracet. ím mí v centru dní jsi, tím mí se vezeš. pouová atrakce. Když jsi v nejlepším, je veer a vypnou proud. ím je rychlejší, tím víc se toí hlava. když roztoíš, blinkáš. line se z nj rajská hudba, ale obas tvrd poskoí. hýí barvami a veselými melodiemi. nasedneš a nemžeš pestat. nkdo si ho užívá a nkomu se toí hlava. ubíhá stále stejným smrem, jen v rzných situacích. nikdy nestaví a jede poád dokola. taky je z nj obas špatn prost jedna velká párty život není jako koloto! Láska je jako koloto, obas z nj vypadne omylem dít.
Pohádka o hvzdikách Na kouzelném míst stál krásný dm. tyi ložnice, tyi koupelny, starobylá kuchy, obrovská, barevn rozkvetlá zahrada a šastná, bohatá rodina. Maminka, tatínek a malá slena. Jelikož je ale štstí pomíjivé a asto rádo od nkoho odchází, aby na chvíli doprovázelo nkoho jiného, rozhodlo se opustit i tuto veselou rodinu. Maminka a tatínek zahynuli pi autonehod. Malá slena zstala sama. Sama se sebou jen s penzi a velkým domem. O em snít, když kehká nitka pletoucí pavuinu splnných pání se roztrhala? Zstává jen touha hrát si, dovádt a arovat. Babika z vedlejšího domu si roky stžuje, že nemá brýle a ani dopis od vnouete si nemže peíst. Malý šestiletý kluík jezdící na kolobžce by si už konen pál opravdické kolo. Rozárka, dcerka mamininy pítelkyn by ráda vozila v koárku novou panenku s dlouhými vlasy. Kryštof by si pál alespo jednou v život vidt delfíny. Tatínkv pítel by poteboval nové auto, aby se svoji rodinou dojeli do zem, kde nezapadá slunce Malá slena si jednoho dne oblékla svátení šaty a vypravila se do obchodu. Koupila brýle, zabalila je do krásného papíru, zavázala mašlikou, položila na schody ped dvemi milé babiky a zazvonila. Udlat nkomu radost je vlastn snadné. Druhý den vybrala v obchod na rohu opravdické jízdní kolo pro smutného malého kluíka. Pro Rozárku objevila v hrakáství krásnou dlouhovlasou panenku. Kryštofovi zaplatila výlet lodí po Pacifiku. Kolemjdoucím dtikám rozdala lízátka, nakrmila labut, zachránila motýla a vykroila vstíc dalšímu velkému kouzlu. Koupit auto pro tatínkova kamaráda Cestou si zpívala a tanila a pemýšlela, smutnila a zabloudila. Setmlo se, stromy se zatáhly, pestalo se smát slunce a ptáci zpívat Malá slena zstala sama v lese netušíc kudy vede cesta.. Posadila se na cestu, brala do rukou kamínky a plakala. Vzpomínala na maminku a tatínka a plakala. Pemýšlela jestli opravdu existují kouzla, protože práv te by byla za malinkaté kouzlo ráda. Zvedla oi k nebi a uvidla hvzdu. A za ní další a další. Bylo jich snad miliony a klikatili se v cestu, která ji zavedla až dom. Pi každém kroku, když procházela pod njakou hvzdikou, slyšela hlasy svých rodi: tahle svítí za brýle pro babiku, tato za panenku pro Rozárku, tamta za nakrmené labut, ta další za motýla Každá je zasloužená. A ta poslední je od nás. Je za všechny tvé dobré skutky, za úsmv a tvé isté srdce.