Deset let 10 Nadace Naše dítě
Lásku a bezpečí všem dětem
Obsah Úvodní slovo ředitelky a zakladatelky Nadace Naše dítě Ing. Zuzany Baudyšové 4 Desetiletí s dětmi a pro děti 6 Rodokmen Nadace Naše dítě Rozhovor s prof. MUDr. Jiřím Dunovským, DrSc. English Summary Linka bezpečí 12 Den na Lince bezpečí Linka bezpečí je Linka bezpečí z pohledu čísel Rozhovor s vedoucím Linky bezpečí Petrem Hanušem Linka bezpečí očima těch, kteří na ní pracují Příběhy z Linky bezpečí English Summary Rodičovská linka 22 Rozhovor s odborným garantem Rodičovské linky Mgr. Viktorem Bosákem English Summary Krizové centrum Linky bezpečí 26 Rozhovor s vedoucí Linky vzkaz domů Šárkou Laipoldovou English Summary Udělování grantů z výnosů Nadačního investičního fondu 30 Přehled grantů udělených v letech 2001 2003 English Summary Finanční dary individuálním žadatelům a dětským domovům 34 Přehled finančních darů poskytnutých Nadací Naše dítě v letech 1999 2003 Příběhy psané životem English Summary Vzdělávací a osvětové kampaně 40 Úryvky z letáků o fyzickém a psychickém týrání, rasismu, sexuálním zneužívání a šikaně English Summary Cena dětského bezpečí 44 Fotoreportáž English Summary Projekt Podpora dětských práv 48 Rozhovor s koordinátorkou projektu Jarmilou Knight English Summary Projekt Práva dětí v soudním řízení 52 Ukázky z publikace Průvodce dětského svědka v trestním řízení English Summary Společenské aktivity 56 Fotoreporáž English Summary Mezinárodní aktivity 60 Rozhovor s ředitelkou nadace Ing. Zuzanou Baudyšovou English Summary Poděkování sponzorům 64 Příklady akcí pořádaných našimi partnery ve prospěch Nadace Naše dítě Přehled sponzorů English Summary Organizační struktura a kontakty 70 Poděkování pracovnímu týmu Organizační struktura Nadace Naše dítě Rozhovor s předsedkyní správní rady Ing. Martou Ptáčkovou a členem správní rady MUDr. Zdeňkem Bašným Organizační struktura Sdružení Linka bezpečí dětí a mládeže Rozhovor s místopředsedou představenstva Sdružení Linka bezpečí dětí a mládeže MUDr. Davidem Marxem Rozhovor s patronkou Nadace Naše dítě Helenou Vondráčkovou 76 Rozhovor s patronem Linky bezpečí Danielem Hůlkou 77
Summary A word of introduction from the director and founder of the Our Child Foundation Zuzana Baudyšová 5 Ten years with children and for children 6 The Family Tree of the Our Child Foundation Interview with prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc. English Summary The Safety Line for Children 12 A day in the life of the Safety Line for Children The Safety Line for Children is The Safety Line for Children from a numbers perspective Interview with Petr Hanuš, Director of the Safety Line for Children The Safety Line for Children through the eyes of its employees Stories from the Safety Line for Children English Summary The Parent Line 22 Interview with Mgr. Viktor Bosák, the professional sponsor of the Parent Line English Summary The Crisis Centre of the Safety Line for Children 26 Interview with Šárka Laipoldová, Director of the Send a Message Home telephone line English Summary The Awarding of Grants from the Proceeds of the Foundation Investment Fund 30 Overview of the grants provided from 2001 2003 English Summary Financial donations to individual applicants and children s homes 34 Overview of the financial donations given by the Our Child Foundation from 1999 2003 Real life stories English Summary Educational and informative campaigns 40 Excerpts from the pamphlet on physical and psychological abuse, racism, sexual abuse and bullying English Summary The Prize for Child Safety 44 Photographic report English Summary The Children's Rights Support Project 48 Interview with Jarmila Knight, Project Co-ordinator English Summary The Rights of Children in Court Proceedings project 52 Samples from the publication titled A Guide for Juvenile Witnesses in Criminal Trials English Summary Social activities 56 Photographic report English Summary International activities 60 Interview with Zuzana Baudyšová, Foundation Director English Summary An acknowledgement of sponsors 64 Some of the events organised by the sponsors for the benefit of the Our Child Foundation Overview of the sponsors of the Our Child Foundation English Summary Organisational structure and contact information 70 Thanks to the co-workers Organisational structure of the Our Child Foundation Interview with Ing. Marta Ptáčková, Chairman of the Board of Directors, and MUDr. Zdeněk Bašný, Member of the Board of Directors Organisational structure of the Safety Line for Children Association Interview with MUDr. David Marx, Vice-Chairman of the Board of Directors of the Safety Line for Children Association Interview with Helena Vondráčková, patron of the foundation 76 Interview with Daniel Hůlka, patron of the Safety Line for Children 77 2/3 10
Úvodní slovo ředitelky a zakladatelky Nadace Naše dítě Ing. Zuzany Baudyšové Čas běží jako voda. Nám dospělým se zdá, jakoby stále nabíral své tempo, prchal a pádil... Vnímání času dětmi je zase opačné ty by ho rády popohnaly, aby se jim co nejdřív otevřely dveře do komnat dospělosti. A jakpak je to s časem u institucí? Deset let, které uplynuly od založení Nadace Naše dítě v září 1993, je hodně, anebo málo? Asi tím, že táhneme káru dětských trápení s mými kolegy už celé desetiletí, připadá mi uplynulý čas jako docela dlouhá doba. A to nejen proto, že trápení, s nimiž se nám děti svěřují či se s ním potkáváme v dětských domovech a mezi dětmi vůbec, nás nemohou nechat nezasažené. Trápí nás i stále vysoké počty týraných a zneužívaných dětí, školáci experimentující s drogou, jsou zde mladí gambleři, narůstající agrese a šikana mezi dětmi. Z tohoto pohledu bych mohla hovořit o uplynulých deseti letech s nádechem pesimismu a smutku. Avšak je třeba vidět i přívětivější a optimističtější barvy. Za dobu deseti let práce v neziskovém sektoru jsem poznala řadu vzácných, nezištných lidí, kterým jde o společnou věc ochranu dětí. Prvním osloveným člověkem, který slyšel na mé zprvu neučesané vize o práci pro děti, byla paní Jarmila Knight, která mě neobyčejně v práci pro projekty nadace podpořila a odvádí na naší klopotné cestě stále velký kus práce. Dalšími důležitými osobnostmi byl ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice MUDr. Zdeněk Bašný, který mi na samém počátku našeho konání nabídl nejen oponenturu celé strategie Linky bezpečí, ale i přívětivé prostory. Finanční podpora zprostředkovaná paní Ing. Martou Ptáčkovou, tehdy ekonomickou ředitelkou plynárenské společnosti, zase pomohla nadaci odlepit se od země. Moc si vážím, že všichni tři jmenovaní jsou stále velkou oporou správní rady Nadace Naše dítě. Při této příležitosti by bylo zapotřebí jmenovat desítky dalších kolegů, kteří odvedli a obětavě odvádějí velmi dobré výkony pro ochranu dětí. Nesmím zapomenout ani na pomoc paní Heleny Vondráčkové, patronky nadace, která vždy vyslechla mou prosbu a vysoko zvedla laťku našich společenských setkání. V té širší, obecnější rovině mohu na základě tisíců každoročních finančních příspěvků bezejmenných dárců potvrdit, že lhostejnost k osudům slabších a bezbranných, mezi něž patří právě děti, se daří pomalu z naší země vytlačovat. Rovněž donátorství ze strany velkých společností se i u nás stává dobrým mravem. Mezi řediteli renomovaných společností našla nadace celou řadu manažerů se srdcem na pravém místě. Nemohu je všechny jmenovat, ale alespoň na stránkách sponzorů můžeme číst jména těchto společností, které nás podporují. Za uplynulých deset let můžeme být spokojeni výčtem všech našich projektů určených jak dětem, tak i jejich rodičům. Z nich pak projekt celostátní Linky bezpečí se vyrovná kvantitou i kvalitou úrovni krizových linek pro děti v zahraničí. Cesta uplynulého desetiletí je lemovaná usilovnou prací náš všech, kteří jsme byli při tom. O tom, že je tomu skutečně tak a nejde jen o prázdná slova, by vás měly přesvědčit následující stránky této publikace, kde bilancujeme, co se v prvním desetiletí naší činnosti urodilo. Mně nezbývá než všem poděkovat za práci, pomoc a přízeň při ochraně našich dětí. Dětem bych popřála to, co považuje Nadace Naše dítě za své motto: Hodně lásky a bezpečí všem dětem. Dar poskytnout je má téměř každý z nás. Nebuďme na tento dar skoupí, mějme své děti rádi! Vaše Zuzana Baudyšová
A word of introduction from the director and founder of the Our Child Foundation, Zuzana Baudyšová Time flies. To us adults it seems as if it continues to gain speed, escapes and races away... Children perceive time in just the opposite way. They would like to speed up its passing, so that the doors leading into the chambers of adulthood can open to them as soon as possible. And how is it with time and institutions? Is the ten years, which have passed since the founding of the Our Child Foundation in September of 1993, a long or short period of time? Probably, since my colleagues and I have been carrying the burden of children's suffering already for a whole decade, the time that has passed seems like rather a long period. This is not only because the suffering, which children confide in us and which we encounter in children's homes and among children in general, cannot leave us untouched. We are also troubled by the large numbers of mistreated and abused children, school-age children experimenting with drugs, young gamblers, and the growing amount of aggression and bullying among children. From this standpoint, I could speak about the past ten years with a shade of pessimism and sadness. However, it is necessary to also see the more amiable and optimistic aspects. Over a period of ten years working in the non-profit sector, I have come to know a rare, selfless group of people, who have one common goal the protection of children. The first person approached, who heard the call of my initially vaguely defined vision concerning work for the benefit of children, was Mrs. Jarmila Knight, who has given me exceptional support in working for foundation projects and continues to contribute a great deal of good work along our difficult way. Another important personality was the Director of the Psychiatric Hospital in Bohnice, Dr. Zdeněk Bašný, M.D., who at the very beginning of our work offered me not only his role as devil's advocate of the entire safety line strategy, but also suitable premises. Again, the financial support mediated by Mrs. Marta Ptáčková, then the commercial director of a natural gas company, helped the foundation to get off the ground. I very much appreciate the fact that all three people mentioned above remain great support to the Board of Directors of the Our Child Foundation. On this occasion, it would be necessary to mention dozens of other colleagues, who have contributed and devotedly continue to contribute their great work for the protection of children. Nor can I forget the help of Mrs. Helena Vondráčková, the patron of our foundation, who always answered my requests and raised the quality of our social events to a high level. On a broader, more general level, on the basis of the thousands of annual financial donations of nameless donors, I can confirm that indifference concerning the fates of the weak and defenceless, children included, is being successfully uprooted from our country. Sponsorship on the part of large companies is also becoming good practice in this country. Among the directors of well-known companies, our foundation has found a whole range of managers who have their hearts in the right place. I cannot name them all, but at least we can read the names of these companies that support us on the pages of the sponsors. We can be pleased with the list of all of our projects intended for both children as well as their parents over the past ten years. Of these projects, the nationwide Safety Line for Children meets the level of crisis lines for children abroad in terms of quantity and quality. The road that we have travelled over the last ten years is bordered by the work of all those of us who were involved. The following pages of this publication, in which we balance what has been the fruit of our first decade of work, should convince you that this is really so and that these are not just empty words. I cannot but thank everyone for their work, help and goodwill for the protection of our children. I would like to wish children that which the Our Child Foundation considers as its motto: A lot of love and security for all children. Practically every one of us has the gift to provide these. Let us not be selfish in embracing this gift and caring for our children! Truly yours, Zuzana Baudyšová 4/5 10
Desetiletí s dětmi a pro děti Těžiště problému týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí spatřuji především v kvalitě rodičovství, v opravdovém a trvalém zájmu o dítě a v odpovědnosti za ně, v bezpečí a jistotě dětí a v dostatku účinné a opravdové lásky k nim. A to je také základem náležité prevence a ochrany dětí před tímto problémem, který považuji za jeden z nejzávažnějších společenských problémů dneška. prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc.
Nadaci Naše dítě založila Ing. Zuzana Baudyšová 1. října 1993. Jestliže v bibli bylo na počátku slovo, pak na počátku Nadace Naše dítě bylo nadšení, touha pomoci a silná vůle dvojice žen, paní Ing. Zuzany Baudyšové a Jarmily Knight, které chtěly pomáhat dětem. Zprvu ale určitý čas hledaly odpověď na otázku, jaká pomoc dětem by byla nejúčinnější. Odpověď jim před deseti lety pomohl najít pediatr prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc., který se zabýval problematikou týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, přestože v té době se o tomto fenoménu příliš nehovořilo, neboť patřil ke společenskému tabu. Poradil jim, aby se nechaly inspirovat britskou ChildLine, která ve Velké Británii úspěšně fungovala již od roku 1986. Jde o bezplatnou telefonní linku, na kterou se mohou dovolávat děti a svěřovat se s tím, co je trápí. A tak se nadace po počátečném přešlapování, kdy nejprve uvažovala o pomoci hluchoslepým dětem, nakonec rozhodla vykročit tímto směrem. Útočiště našla v Praze 8 Bohnicích, kde získala do pětadvacetiletého bezplatného pronájmu budovu, v níž sídlí dosud. Hlavním posláním Nadace Naše dítě bylo a je pomáhat ohroženým dětem. Statut nadace jí ze zákona nedovoluje tyto aktivity přímo provozovat, ale může na ně získávat finanční prostředky od svých sponzorů, které pak přerozděluje projektům, jež jsou v souladu s jejím posláním. Hlavním projektem, který naplňuje vizi nadace, je Linka bezpečí. Svou činnost zahájila necelý rok po založení nadace 1. září 1994. Nadace Naše dítě jí pomohla na svět i založením Sdružení Linka bezpečí dětí a mládeže, které Linku bezpečí provozuje. Nadace Naše dítě Linku bezpečí díky Českému Telecomu a řadě dalších sponzorů zatím plně financuje. Jak běžely následující měsíce a roky, přirozeně se řetězily aktivity, které byly vyvolány potřebou chránit děti. Linku bezpečí zanedlouho doplnilo Krizové centrum, na pomoc dospělým s výchovou jejich dětí vznikla Rodičovská linka. Ze strany nadace se upevňovala spolupráce s dětskými domovy, sílila podpora projektů, které si kladly za cíl pomoc ohroženým dětem, a mnohé se udělalo v oblasti legislativy. Slabikář dětských práv, který vydala nadace v roce 2001 pro nejmenší žáčky, znamenal doslova průlom v učení se dětským právům na našich školách. A to průlom v myšlení nejen dětí, ale i nás, dospělých. Na Slabikář navázal projekt Podpora dětských práv v České republice, který nadace realizuje ve spolupráci s Evropskou unií, stejně jako projekt Práva dětí v soudním řízení. Naše každodenní setkávání se s dětskými bolestmi a trápeními nás nemohou nechávat lhostejnými. Když dětem nepomůžeme my, kdo to udělá? My dospělí jsme toho dětem ještě hodně dlužní, a proto tu má nadace stále své místo a hodně práce před sebou. Sídlo Nadace Naše dítě a Linky bezpečí 6/7 10
Rodokmen Nadace Naše dítě 1. 10. 1993 > Registrace Nadace Naše dítě. 1. 9. 1994 > Zahájení činnosti Linky bezpečí a umožnění bezplatného volání pražským dětem. 1. 1. 1995 > Zahájení provozu Krizového centra Linky bezpečí, které bylo určené především pro děti zneužívané, týrané a zanedbávané. 1996 1998 > Realizace tříletého výukového projektu Kaskáda, který byl programem prevence násilí na dětech. 1996 > Rekonstrukce budovy v areálu Psychiatrické léčebny Praha 8 Bohnice, kde společně sídlí Nadace Naše dítě a Sdružení Linka bezpečí dětí a mládeže. prosinec 1996 > Přestěhování Linky bezpečí do nových půdních prostor. 1. 1. 1997 > Zahájení bezplatného volání na Linku bezpečí pro všechny děti z celé ČR. 1997 > Kampaň proti fyzickému týrání dětí. 20. 11. 1997 > Přijetí miliontého volání na Linku bezpečí. 26. 3. 1999 > Přijetí dvoumiliontého volání na Linku bezpečí. 11. 6. 2000 > Přijetí třímiliontého volání na Linku bezpečí. 2001 > Kampaň proti psychickému týrání dětí. 2. 4. 2001 > Zahájení provozu Rodičovské linky. červen 2001 > Kampaň proti nepřiměřenému trestání dětí za vysvědčení. 4. 11. 2001 > Přijetí čtyřmiliontého volání na Linku bezpečí. prosinec 2001 > Vydání Slabikáře dětských práv. leden 2002 > Rozeslání Slabikáře dětských práv spolu s Metodikou ke Slabikáři dětských práv do všech základních škol v ČR. květen 2002 > Zahájení dvouletého projektu Podpora dětských práv, který vznikl za spolupráce s Evropskou unií a společností Johnson & Johnson. září 2002 > Rozeslání pracovního sešitu ke Slabikáři dětských práv nazvaného Vím, co smím? do všech základních škol. říjen 2002 > Zahájení série třiceti seminářů pro pedagogické pracovníky základních škol ve všech regionech ČR. červen 2002 > Zahájení projektu Práva dětí v soudním řízení, který vznikl za spolupráce s Evropskou unií a společností Johnson & Johnson. prosinec 2002 > Kampaň seznamující veřejnost s problémy, které dětí tíží. 28. 2. 2003 > Ukončení činnosti Krizového centra Linky bezpečí. 23. 3. 2003 > Přijetí pětimiliontého volání na Linku bezpečí. květen 2003 > Zahájení druhého roku projektu Podpora dětských práv, který vznikl za spolupráce s Evropskou unií a společností Johnson & Johnson. září 2003 > Zahájení provozu Linka vzkaz domů, která je určená pro pohřešované děti a děti na útěku.
The Family Tree of the Our Child Foundation 1. 10. 1993 > The Our Child Foundation is set up. 1. 9. 1994 > The Safety Line for Children starts operation and enables children from Prague to call for free. 1. 1. 1995 > The Safety Line Crisis Centre starts work. The centre was intended mainly for children that have been abused, maltreated, and neglected. 1996 1998 > The three-year Cascade ( Kaskáda ) programme is put into practice. The programme is aimed at preventing violence towards children. 1996 > A building in the Psychiatric Hospital complex in Prague 8 Bohnice is reconstructed. This becomes the joint headquarters of the Our Child Foundation and the Safety Line for Children Association. December 1996 > The Safety Line for Children is moved to new attic space. 1. 1. 1997 > All children from throughout the Czech Republic can now call the Safety Line free of charge. 1997 > A campaign against the physical maltreatment of children gets underway. 20. 11. 1997 > The millionth call is received by the Safety Line for Children. 26. 3. 1999 > The two-millionth call is received by the Safety Line for Children. 11. 6. 2000 > The tree-millionth call is received by the Safety Line for Children. 2001 > A campaign against the mental maltreatment of children is launched. 2. 4. 2001 > The operation of the Parent Line gets underway. June 2001 > A campaign against the unreasonable punishment of children for school reports is launched. 4. 11. 2001 > The four-millionth call is received by the Safety Line for Children. December 2001 > The ABC s Book of Children s Rights is published. January 2002 > The ABC s Book of Children s Rights is sent out to all primary schools along with the Teaching Method for the Children s Book. May 2002 > The two-year Support of Children s Rights project gets underway in cooperation with the European Union and the Johnson & Johnson company. September 2002 > An exercise book for ABC s Book of Children s Rights, entitled Do I know what I am allowed?, is sent out to all primary schools. October 2002 > Seminars concerning Children Rights are started for education workers at primary schools in all regions of the Czech Republic. June 2002 > The Child Witness in Criminal Proceedings project is launched in cooperation with the European Union. December 2002 > A campaign gets underway to inform the public about the problems affecting children. 28. 2. 2003 > Operations at the Safety Line Crisis Centre come to a close. 23. 3. 2003 > The five-millionth call is received by the Safety Line for Childern. May 2003 > The second year of the Support of Children s Rights project gets underway in cooperation with the European Union and the Johnson & Johnson company. September 2003 > The Message Home Line begins operation. The line is intended for missing children and children who have run away from home. 8/9 10
Základem prevence je dostatek účinné a opravdové lásky, říká prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc. Pane profesore, vy osobně máte lví podíl na tom, že nadace před deseti lety vykročila cestou, kterou se ubírá nyní. Stačil jste ji v následujících letech alespoň koutkem oka sledovat? Pokud ano, do jaké míry podle vás splnila své poslání v oblasti ochrany dětí? Velmi mne těší, že mi přiznáváte lví podíl na orientaci Nadace Naše dítě. Sám se však domnívám, že je to poněkud nadsazené. V rozhovoru s paní Zuzanou Baudyšovou a Jarmilou Knight o týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětech před více než deseti lety jsem vyslovil názor, že řešení musí být komplexní a systémové a že v něm musí být institucionální zabezpečení komunikace dětí, které se ocitají v jakékoliv nouzi a pocitu potřeby pomoci a které nemají či nevědí, kam se mají se svým problémem obrátit, byť si to jen myslí. Hovořil jsem tehdy o londýnské ChildLine a nadace v čele s paní ředitelkou Zuzanou Baudyšovou vybudovala v relativně krátké době obdivuhodné zařízení, jež začalo sloužit všem dětem v naší zemi bezplatnými telefonickými dotazy, rozhovory a žádostmi o pomoc. A tak se tato Linka bezpečí stala důležitým místem, kde děti začaly nalézat a nalézají kvalifikovanou radu, podporu a pomoc, často i zprostředkovanou. Neobyčejně významnou práci Nadace Naše dítě ocenil za všechny Výbor OSN pro práva dítěte v roce 1997, když ve svém hodnocení první zprávy České republiky o implementaci Úmluvy o právech dítěte uvedl mezi pouze čtyřmi pozitivními skutečnostmi právě Linku bezpečí. Jste považován za zakladatele sociální pediatrie v České republice. Svůj pracovní život jste zasvětil týraným a zneužívaným dětem, přestože toto téma zůstávalo před veřejností dlouho skrývané. Kolik takových dětí u nás je a je jejich počet rostoucí, či klesající? To je těžká otázka. Záleží především na tom, od kdy jednání dospělých, především rodičů, pokládáme pro dítě za škodlivé či pro jeho příznivý vývoj nevhodné (například nyní tolik diskutovaná otázka tělesného trestu), jak umíme detekovat tyto skutečnosti a jak umíme s nimi zacházet. Závažná je i schopnost dětí rozumět nežádoucímu jednání a také umět se mu bránit. Nicméně se domnívám, že počet týraných dětí hlavně psychicky a emocionálně, a dětí sexuálně zneužívaných, zvláště komerčního charakteru, přibývá. Bohužel na obranu toho stále nejsme dostatečně připraveni a vybaveni. Zmíněné již systémové řešení celého problému není dosud vytvořeno a v některých regionech neexistuje ani kvalifikovaná pracovní skupina k řešení této problematiky. A právě zde sehrává Nadace Naše dítě další významnou roli, když předává různé závažné problémy dětí, jež se na Linku bezpečí obrátily, příslušným orgánům v místě bydliště dítěte. Kde je zakopaný pes tohoto problému? Existuje nějaké jednoduché a účinné řešení, které by týrání a zneužívání dětí dokázalo minimalizovat? Těžiště celého problému spatřuji především v kvalitě rodičovství, v opravdovém a trvalém zájmu o dítě a v odpovědnosti za ně, v bezpečí a jistotě dětí a v dostatku účinné a opravdové lásky k nim. A to je také základem náležité prevence a ochrany dětí před tímto dle mého soudu problémem, který považuji za jeden z nejzávažnějších společenských problémů dneška.
Ten years with children and for children English Summary The Our Child Foundation was set up by Zuzana Baudyšová on October 1st, 1993. After some initial testing of the waters in which the Foundation contemplated focusing its activities on helping deaf and blind children, it was finally decided to move towards helping all children who find themselves in oppressive situations. The foundation is located in Prague 8 Bohnice. The main aim of the Our Child Foundation was, and still is, to offer help to threatened children. The regulations of the Foundation do not allow it to provide direct help (this is set out in law), but it can obtain financial resources from its sponsors to provide help. The Foundation can then redistribute these funds to different projects that fall within its scope of activity. The main project to make up the Foundation s vision is the Safety Line for Chidren, the operation of which was launched less than a year after the Foundation was set up, on September 1st, 1994. The Our Child Foundation also helped the world in that it provided the stimulus for the establishment of the Safety Line for Children Association, which operates the Safety Line itself. For the time being, the Foundation fully funds the Safety Line for Children with the assistance of Český Telecom and a number of other sponsors. Other projects operated by the Our Child Foundation are the Crisis Centre, The Parent Line, and the Support of Children s Rights, an EU project. The Foundation has also strengthened its bonds with children s homes and has been active in the field of legislation. The Message Home Line for children on the run ought to begin its activities in September 2003. 10/11 10
800 155 555 Linka bezpečí Za uplynulých devět let, tedy od vzniku Linky bezpečí v září 1994 do září 2003, bylo na Lince bezpečí přijato téměř 5,25 milionu telefonátů. Tři čtvrtě milionu z nich byla volání, kdy se děti cítily v krajní tísni a potřebovaly pomoc. zahájení činnosti Linky bezpečí > > > > > > 1. 9. 1994 telefonát s pořadovým č. 1 000 000 telefonát s pořadovým č. 2 000 000 telefonát s pořadovým č. 3 000 000 telefonát s pořadovým č. 4 000 000 telefonát s pořadovým č. 5 000 000 20. 11. 1997 26. 3. 1999 11. 6. 2000 4. 11. 2001 23. 3. 2003
Den na Lince bezpečí Je letní ráno, krátce po šesté hodině, obyvatelé bohnického sídliště se probouzejí do nového dne. Ve druhém patře vilky, kde sídlí pracoviště Linky bezpečí, sedí u telefonů dva konzultanti, jednadvacetiletý chlapec a třiadvacetiletá dívka. S nimi je ve službě ještě jejich starší kolega tzv. supervizor, který zodpovídá za jejich noční směnu, jež bude za chvíli končit. Během noci zaznamenali celkem 685 telefonátů: v 51 případech si děti potřebovaly popovídat o určitém tématu, jako obvykle se objevily také žertovné, ale i agresivní telefonáty a několik desítek mlčících klientů. V jednom případě, kdy se zpočátku nikdo do sluchátka neozýval, se konzultantce podařilo v rozhovoru sejmout z volajícího sedmnáctiletého děvčete ostych či strach, takže dívka se nakonec rozhovořila: Utekla z domova kvůli škole. Otec jí řekl, že pokud si nedá věci ve škole do pořádku, může se sbalit a vypadnout. Tak šla. Nyní je již druhou noc na ulici a nemá kam jít. Konzultantka nechala dívku hovořit, pak spolu probíraly možná řešení. Ke kamarádům jít dívka nechtěla, k příbuzným také nemůže, protože by hned volali rodičům, a domů se vrátit už vůbec nechce. Konzultantka jí tedy dala kontakty na odbor sociálně-právní ochrany dětí, na azylový dům i na charitu a nabídla jí, že jí zprostředkuje potřebný kontakt, protože je noc a my máme k dispozici pohotovostní čísla na sociální pracovnici. Po domluvě tedy sociální pracovnici kontaktovala a ta přislíbila, že dívku vyzvedne na smluveném místě. O podobné příběhy není na Lince bezpečí nouze. Těšit nás na nich může jen to, že většina volajících se loučí s konzultantem již mnohem klidnější, protože našli potřebné řešení. A kvůli tomu tady Linka bezpečí je! V půl osmé přichází dopolední směna, opět ve třech lidech, která bude v deset hodin posílena dalšími dvěma kolegy. Mobilní telefony totiž dětem umožňují volat na Linku bezpečí i ze školy, takže telefonátů přibývá. Odpoledne již telefony vyzvánějí nepřetržitě. Obsluhuje je kolem deseti vyškolených konzultantů, kteří u složitějších případů přivolávají na pomoc supervizora, aby poradil či odsouhlasil správnost postupu. Tak to pokračuje až do osmé večerní, kdy nastupuje opět noční směna. Bilance celého dne: 2127 volání. V 15 % případů šlo o tematické hovory, to znamená, že děti potřebovaly řešit nějaký problém či získat informaci. V jednom případě byl volající, který měl vážný problém, ochoten vystoupit z anonymity a žádal intervenci zprostředkovat přes Linku bezpečí. Tuto intervenci prováděla sociální pracovnice zkontaktovala příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a předala tam všechny důležité informace. Ne všechny hovory však bývají takto závažné. Část telefonátů představují volání, kdy děti Linku jenom testují. Jedná se o žerty, o agresivní telefonáty, při nichž si děti chtějí pouze vybít svůj vztek, v řadě případů volající jenom mlčí. Linka bezpečí je Linka bezpečí je hlavním projektem Nadace Naše dítě. Byla uvedena do provozu 1. září 1994 podle vzoru britské ChildLine a po celou dobu její činnosti ji nadace plně finančně zajišťuje. Linka bezpečí poskytuje telefonickou krizovou intervenci dětem a dospívajícím. Na telefonní číslo 800 155 555 se mohou děti bezplatně dovolat z kteréhokoliv místa České republiky a díky nepřetržitému provozu mohou volat v kteroukoliv denní i noční hodinu. Obracejí se na ni nejen děvčata a chlapci, kteří se ocitnou ve více či méně krizové situaci a potřebují pomoc, ale i děti, jimž leží na srdci běžné starosti a potřebují si o nich popovídat. Na lince se objevují i hrubé a agresivní telefonáty, které však také vypovídají o stavu volajícího. Někdy se volající hovorem odreaguje a zklidní a je schopen spolu s konzultantem hledat východisko ze svého problému. 12/13 10
Na Lince bezpečí hovoří s volajícími dětmi tzv. školení laici neboli konzultanti, kteří slouží pod odbornou supervizí profesionálů. Konzultanti musí mít středoškolské vzdělání zakončené maturitou a jejich osobnostní předpoklady pro tuto práci jsou prověřeny psychologickým vyšetřením. Po tomto výběrovém řízení absolvují stohodinový výcvik, zahrnující jak teoretickou část (odborné přednášky a semináře vztahující se k dětské psychologii a krizové intervenci, modelaci telefonických hovorů a školení na počítači), tak i část praktickou (minimálně 20 hodin práce s dětskými klienty pod přímou supervizí a kontrolní náslech s psychologem). Během celého roku je zajišťováno další vzdělávání konzultantů prostřednictvím přednášek, seminářů a krátkodobých psychoterapeutických výcviků. Účast konzultantů na těchto aktivitách je povinná. Model telefonické intervence prostřednictvím školených laiků byl převzat z britské ChildLine, kde pomoc po telefonu spočívá, zjednodušeně řečeno, především ve schopnosti naslouchat, vcítit se do starostí a problémů volajícího, přijmout jeho vidění situace a respektovat ho. Právě na empatii a upřímném lidském zaujetí školených laiků, doplňujících někdy chladnou odbornost profesionálů, je založena pomoc většiny obdobných zahraničních linek, a také Linky bezpečí. Linka bezpečí z pohledu čísel Od vzniku Linky bezpečí do září 2003, tedy za uplynulých devět let, bylo na Lince bezpečí přijato téměř 5,25 milionu telefonátů. Tři čtvrtě milionu z nich byla volání, kdy se děti cítily v tísni a potřebovaly pomoc. Na Linku bezpečí volají z 60 % chlapci a jen ze 40 % dívky, ale u tematických hovorů, kde děti řeší nějaký problém či potřebují informace, převažují dívky (70 %) nad chlapci (30 %). Nejčastěji se objevujícími tématy, která děti tíží, jsou problémy s láskou a rodinné vztahy (obě skupiny mají četnost kolem 20 %). Varující je syndrom týraného dítěte, objevující se u 5 % tematických hovorů na Lince bezpečí. Z hlediska věku jsou nejpočetnější volající skupinou dvanáctileté až čtrnáctileté děti. Počet hovorů v průběhu dne kulminuje v odpoledních hodinách. V současné době zajišťuje provoz více než 130 pracovníků. Přestože v posledních třech čtyřech letech bylo průměrně za jeden den na Lince bezpečí registrováno kolem 2000 telefonátů, denní statistiky vypovídají o dalších cca 12 000 vytočení čísla Linky bezpečí, která však kvůli obsazenosti Linky nemohla být přijata. Průměrné měsíční počty telefonátů na Linku bezpečí v letech 1994 2003 70 000 60 000 50 000 46 793 63 594 66 414 58 377 59 331 61 165 57 838 (kvalif. odhad) 40 000 30 000 20 000 23 480 18 114 16 890 10 000 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Typickým klientem Linky bezpečí je děvče ve věku třinácti let, které volá v odpoledních hodinách a má problémy v rodině, s láskou nebo s kamarády.
Věkové zastoupení dětí volajících na Linku bezpečí 16 % 14 % 12 % chlapci dívky 10 % 8 % 6 % 4 % 2 % 0 % 1 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 18+ Tematické skupiny problémů, s nimiž se děti obracely na Linku bezpečí v letech 1994 2003 Tématické skupiny 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003* Problémy s láskou, partnerství 24 23 24 22 21 26 25 21 21 21 Rodinné vztahy 17 18 18 21 23 25 23 20 20 18 Vrstevnické vztahy 17 8 10 8 11 10 9 10 10 12 Problémy sexuálního zrání a soužití 10 8 12 11 11 5 6 8 9 9 Školní problémy 14 9 6 7 9 10 10 9 8 8 Osobnostní a zdravotní problémy 12 16 6 5 6 5 6 7 7 7 Ostatní témata 0 10 14 12 6 6 5 6 7 6 CAN** 2 3 4 7 6 5 5 6 5 4 Závislosti 3 4 5 5 5 4 5 4 3 3 Šikana, etnické a rasové problémy 1 1 1 2 2 2 2 3 3 3 Nekategorizováno 2 4 6 7 9 * rok 2003 odhad údaje v % ** CAN syndrom týraného a zneužívaného dítěte Přehled případů v roce 2002, kdy pracovníci Linky bezpečí intervenovali ve prospěch klientů Problém Počet telefonátů CAN tělesné týrání 71 CAN tělesné týrání + alkohol 8 CAN psychické týrání 6 CAN psychické týrání + alkohol 3 CAN zanedbávání 32 Sexuální zneužívání 11 Šikana 13 Rodinné problémy 27 Útěk 45 Vyhození z domova 15 Spor o dítě 2 Násilí mezi rodiči 2 Ostatní 23 14/15 10
Linka bezpečí má být náplastí na všechny dětské bolístky, říká vedoucí Linky bezpečí Mgr. Petr Hanuš Co vás přivedlo k této práci? Proč se vůbec mladý člověk jako vy, který ještě sám děti nemá, rozhodne pomáhat dětem? Už na vysoké škole, na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity, jsem studoval směr zaměřený na děti. A dětem jsem se již v té době hodně věnoval zejména postiženým, se kterými jsem jezdil na dětské tábory. Potom jsem absolvoval stáž na Lince bezpečí a zde mně nabídli, abych sem po škole nastoupil jako sociální pracovník. Přemlouvat mě vůbec nemuseli, protože se mi tu líbilo. A tak jsem před pěti lety nastoupil jako sociální pracovník pro Linku bezpečí a zároveň pro Krizové centrum, které při lince pracovalo, a před třemi roky jsem se stal vedoucím Linky bezpečí. Splnila tato práce vaše očekávání, anebo vás něco výrazně překvapilo? Díky mé předchozí stáži jsem věděl poměrně přesně, jaká práce mě tu čeká. Kromě toho jsem měl (a stále mám) výbornou kolegyni Šárku Laipoldovou, se kterou se nám výborně spolupracovalo, takže žádná nepříjemná překvapení se nekonala. Pokud byste měl jmenovat, co se v uplynulých pěti letech změnilo na Lince bezpečí a vlastně v celé naší společnosti ve vztahu k dětem, co byste uvedl? Za tu dobu se toho změnilo poměrně dost. V prvé řadě legislativa v účinnost vstoupil nový zákon o sociálněprávní ochraně dětí, který nastavil nová pravidla pro celou tuto oblast. Například zavedl povinné akreditace pro fyzické i právnické osoby, které chtějí poskytovat sociálně-právní ochranu dětí. Linka bezpečí byla jednou z prvních institucí, která tuto akreditaci získala. Změnily se ale také děti. Vezměte si jejich vybavenost k telefonování, která je dnes výrazně jiná než byla před pěti lety tehdy volaly děti na Linku bezpečí především z telefonních budek, dnes je pro ně mobilní telefon naprosto běžnou záležitostí. To má dopad na strukturu přicházejících hovorů nyní volají děti také během školních přestávek, což dříve bylo nemožné, některé dokonce vytáčejí číslo Linky bezpečí i v rámci vyučovacích hodin. S jakými problémy se děti na Linku bezpečí obracejí? Tak to je naopak věc, která se ani plynutím času příliš nezměnila. Na prvních dvou místech zůstávají problémy s láskou a rodinné problémy. Problémy s láskou jsou fyziologickým znamením dospívání a četnost volání na toto téma je pro nás důkazem, že Linka bezpečí není specializovanou linkou jen pro týrané a zneužívané děti, ale že je dětmi vnímána jako náplast na všechny jejich bolístky. Hovory na téma rodinných problémů zase vypovídají o tom, že rodina je v posledních letech tak trochu nechaná na pospas osudu a ne všechny rodiny se s tím umí vyrovnat. Jako podtémata rodinných problémů mohu vedle rozvodů uvést i pocitové stavy dětí, které si stěžují, že rodiče na ně nemají čas a že vlastně vůbec nechápou dnešní dětský svět. Jaké byste vyslovil přání ohledně budoucnosti Linky bezpečí? Jaká by podle vás měla linka být za pět, za deset let? Mým největším přáním by bylo, abychom linku mohli za pět let zavřít s tím, že ji už děti nepotřebují. To je ale bohužel přání neuskutečnitelné, takže mám-li uvažovat o reálných možnostech, pak bych si přál, aby se Linka bezpečí stala ještě více dostupnou. V odpoledních časech, kdy nám volá nejvíce dětí, připadá totiž na jeden přijatý telefonický hovor asi osm až deset telefonátů, kterým se po vytočení čísla Linky bezpečí ozve hláska, která oznamuje obsazenost Linky. A to se k nám může v jednu chvíli při plně obsazené směně dovolat až 15 dětí! Proto by bylo podle mého názoru vhodné vybudovat další detašované pracoviště, které by v době nejvyšší vytíženosti linky mohlo převzít část dětských hovorů. To je moje vize střednědobé budoucnosti!
Linka bezpečí očima těch, kteří na ní pracují Otázka pro Kateřinu Šímovou, DiS., sociální pracovnici Linky bezpečí Vy zodpovídáte za koordinaci práce Linky bezpečí s ostatními složkami sociálně-právní ochrany dětí. Co si pod tím můžeme konkrétně představit? Máte na svou práci zpětnou vazbu? Znamená to, že Linka bezpečí má k dispozici databázi nejrůznějších institucí po České republice, jejichž kontakty můžeme dětem, které to potřebují, nabídnout, případně jim pomoc přímo zprostředkovat. Například zavolá-li dítě, které je vyhozené z domova a potřebuje být někam umístěno přes noc, nalezneme mu konkrétní azylové zařízení, ve kterém by mohlo strávit noc. Zpravidla v takovém případě do zařízení zavoláme a zajistíme, aby o dítěti věděli, že tam jde, případně můžeme dítě přímo propojit přes telefon s daným zařízením, aby mu mohli vysvětlit cestu apod. Na svou práci získáváme zpětnou vazbu trojím způsobem: Jednak přímo od dítěte ještě během hovoru, kdy nám sdělí, že mu velmi pomohlo, že si o svém trápení mohlo s někým promluvit. Dále máme zpětnou vazbu od dítěte, které zavolá opakovaně. Někdy děti volají s tím, že chtějí pouze poděkovat, že vše dobře dopadlo. Volají ale také s tím, že se daný problém nevyřešil a že od nás potřebují další pomoc. A třetí forma zpětné vazby je získávána od institucí, na které dítě odkazujeme či kterým dítě přímo předáváme do péče. To znamená, že pokud dítě pošleme do azylového zařízení, volají nám zpět, zda tam skutečně přišlo a že se mu již věnují. Se sociálními pracovnicemi, kterým předáváme informace se žádostí, aby dítě někde navštívily (doma, ve škole apod.), se rovnou domlouváme o zpětné vazbě. Volají nám tedy zpátky a sdělují, jak se daný případ vyvíjí. Obecně lze říci, že v případech, kdy intervenujeme přímo my, máme téměř stoprocentní zpětnou vazbu. pro PhDr. Ilonu Špaňhelovou, psycholožku Linky bezpečí Jako odborný garant Linky bezpečí zodpovídáte za správnost pomoci volajícím dětem. Mezi vaše úkoly ale patří i pomoc přímo konzultantům, kteří jsou při své práci vystaveni nejednomu stresu a musí se vyrovnat s případy, které je určitě zasáhnou i osobně. Jak jim pomáháte a jak se tito převážně studenti vypořádávají s dětskými trápeními, o nichž řada jejich vrstevníků nemá ani ponětí? Konzultantům na Lince bezpečí se snažím pomáhat především svou otevřeností. Vědí, že mohou za mnou kdykoliv přijít a svěřit se s tím, co je v rámci hovorů s dětmi zasáhlo. Podle mého názoru tato otevřenost funguje. Velkou pomocí je pro konzultanty tzv. debriefing na konci jejich služby. To znamená, že je pro ně půl hodiny na konci služby vyhrazen prostor, kdy mohou mluvit o všem, co se jim během práce na Lince bezpečí stalo, a jaké mají pocity z jednotlivých hovorů. Důležité je, aby se tyto jejich emoce odventilovaly a aby s nimi neodcházeli domů. Každou směnu na Lince bezpečí má na starosti kmenový supervizor, který je velkou pomocí pro všechny konzultanty, neboť jim pomáhá při náročných hovorech, a je to v první řadě on, kdo poskytuje konzultantům potřebnou emoční oporu. Konzultantům v práci pomáhají také přednášky a semináře, které jsou jim nabízeny v rámci následného vzdělávání. 16/17 10
pro Ing. Janu Papírkovou, datovou anylytičku Linky bezpečí Jak se na Lince bezpečí pracuje s informacemi o telefonátech? Konzultanti po každém uskutečněném volání ukládají informace do databáze. U telefonátů, které končí na ústředně, je zaznamenáván pouze typ telefonátu a pohlaví klienta. U hovorů týkajících se konkrétních problémů se většinou dovídáme i další podrobnosti, jako např. věk klienta, druh bydliště, typ školy apod. Uložené informace jsou potom dále zpracovávány do měsíčních, čtvrtletních a ročních statistik. Kromě toho je možno získat z databáze výstupy dle specifických kritérií. A jaké údaje standardně sledujeme? Počty přijatých telefonátů, jejich strukturu, rozložení telefonátů dle denní doby, dle dnů v týdnu a dle dnů v měsíci, pohlaví klientů, věk klientů, zastoupení tematických skupin. Podrobně rozebíráme jednotlivá témata zejména v souvislosti s pohlavím a věkem volajících. Evidujeme, jaké případy byly předány k prošetření dalším institucím a jaké zpětné vazby jsme k daným případům získali. Rovněž zpracováváme výstupy z Rodičovské linky, na niž se obracejí dospělí klienti ve věci výchovy svých dětí. pro Markétu Hájkovou, konzultantku na Lince bezpečí Proč jste se rozhodla pracovat na Lince bezpečí jako konzultant? Co vám tato práce přináší a co naopak ubírá? Asi to byl vnitřní pocit či nějaké pnutí být užitečná, pomáhat a být tu pro někoho, kdo to potřebuje, co mě přivedlo k práci na Lince bezpečí. Je to také dobrá příležitost, jak při studiu spojit teoretické poznatky s konkrétními a reálnými zkušenostmi. Práce na Lince bezpečí mě těší. Když víte, že jste někomu pomohli nebo že se mu díky tomu, že s vámi mluvil, ulevilo, tak vás to vždycky pohladí po srdíčku a víte, že to, co děláte, má smysl. Někdy je velmi těžké nést s dětmi jejich smutné příběhy a trápení. Člověku to bere jeho ideály a představy, ať už o tom, že dětství by mělo být spíše pěkné a bezstarostné, nebo o tom, že je tu pomoc pro všechny problémy a všechna trápení. Tak to bohužel není. Pro mě jako studentku psychosociálních věd je to zase inspirací do budoucna a mám o čem přemýšlet. Práce s dětmi na Lince je někdy obtížná, někdy ale i veselá. Ne každý hovor je tak velice závažný, děti to někdy i zkoušejí nebo si dělají legraci. To je občas fajn, ale jindy to otevírá prostor, jak alespoň trochu výchovně zapůsobit. A tak je to práce velice rozmanitá a tvůrčí, kde se stále něco děje, kde je pořád co se učit. Pohled na pracoviště Linky bezpečí, kde se denně zaznamenává kolem 2000 volání