Fauna pavouků (Araneae) jižního svahu Sněžky (Krkonoše)

Kůrka A.,Vaněk J. 2009: Fauna pavouků (Araneae) jižního svahu Sněžky (Krkonoše). Opera Corcontica 46: 149-158. Fauna pavouků (Araneae) jižního svahu Sněžky (Krkonoše) Spider fauna (Araneae) on the south slope of the Sněžka Mt. (the Giant Mts.) Antonín Kůrka 1, Jan Vaněk 2 1) Přírodovědecké muzeum Národní muzeum, zoologické oddělení, Václavské náměstí 68, 11579 Praha 1, antonin_kurka@nm.cz 2) Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, 54311 Vrchlabí, jvanek@krnap.cz V práci jsou uvedeny údaje o araneofauně jižního svahu Sněžky získané v letech 2001 a 2008 v arkto - alpínské tundře, kleči a smrčině. Údaje doplňují dosavadní poznatky o společenstvech pavouků naší nejvyšší hory. Byla zjištěna unikátní araneofauna subalpínského a alpínského stupně, jejíž četné prvky jsou relikty glaciálního období. e data on the spider fauna were obtained in 2001 and 2008 on the south slope of the Sněžka Mt. ( e Giant Mts.), arctic alpine tundra, dwarf pine and spruce forest). New data have completed the existing knowledge on the spider communities living on the highest mountain of the Czech Republic. Unique sub-alpine and alpine araneofauna with number of glacial relicts was found. Klíčová slova: Keywords: Krkonoše, Sněžka, pavouci Giant Mountains, Sněžka Mt, spider fauna ÚVOD Ačkoliv výzkum krkonošské araneofauny má staré tradice a intenzívně probíhá i novodobě, nebyla v odborné literatuře obsáhlejší práce o pavoucích vlastního masívu Sněžky až do devadesátých let. V první z nich je uveden výčet 10 druhů zjištěných v letech 1988 1989 metodou zemních pastí v ekosystémech kamenitých sutí a balvanových moří na západním svahu Sněžky v nadmořské výšce 1540-1550 m a další druhy z několika dalších lokalit v její blízkosti (Čertova zahrádka, Krakonošova zahrádka, Modrý důl: RůžIčKA & ZACHARDA 1994). Pozoruhodný druh z území Sněžky je uveden na kartogramu druhu Alopecosa aculeata v publikaci BUCHAR (1995). Výskyt tohoto druhu na vyznačeném poli 5260 se týká samice, která byla nalezena J. Bucharem dne 1.9.1981 na západním svahu Sněžky, lokalita Rudník, na okraji smrkového lesa. Exemplář determinoval T. Kronestedt, krátce potom, co se věnoval rozlišení dvou samostatných druhů, figurujících do té doby nesprávně pod názvem A. aculeata (KRONESTEDT 1990). Na západním svahu Sněžky získal v letech 1997-1998 další data RůžIčKA (2000) rovněž metodou zemních pastí umístěných na skalních hřebenech tvořených slídovou břidlicí ve výšce 1500 m n. m. Uvádí zde 14 druhů pavouků. RůžIčKA & VANěK (1997) zpracovali araneologický materiál, získaný na blízkých lokalitách Úpské rašeliniště (v letech 1983 1985) a Studniční hora (1982 1984, 1988 1990). Potřeba dalšího zkoumání araneofauny masivu Sněžky vyplynula z požadavku na vybudování nebo rekonstrukce lanové dráhy na nejvyšší českou horu a nutnosti stanovit, jaký 149

vliv a ohrožení fauny by stavba představovala. Zjištění druhového zastoupení pavouků bude zároveň základem pro budoucí monitoring této skupiny ve zmíněném území. METODIKA A MATERIÁL Výzkum v roce 2001 jsme zaměřili na území jižního svahu Sněžky v okolí lanovky, přímo dotčené investičním záměrem rekonstrukce a výstavby lanové dráhy. Jeho cílem bylo zjistit a zhodnotit druhové spektrum zdejší araneofauny a to jak epigeické, tak i druhů žijících na rostlinných patrech. Byla zvolena tři stanoviště: A suťová (kryoplanační) terasa nad souvislými klečovými porosty (arkto - alpínská tundra, 1550 m n. m., N 50 44 04.6, EO 15 44 31.9 ) nesouvisle porostlá vyfoukávanými alpínskými trávníky s Juncus trifidus a alpínskými vřesovišti. B kleč pod terasou (1490 m n. m., N 50 44 02.3, EO 15 44 38.9 ). Téměř souvislé porosty borovice kleče (Pinus mugo) s vtroušeným smrkem ztepilým (Picea abies). C les mezi Sněžkou a Růžovou horou (1370 m n. m., N 50 42 41.1, EO 15 44 33.3 ). Zakrslá horská smrčina při horní hranici lesa s klečí (Pinus mugo) a jeřábem ptačím olysalým (Sorbus aucuparia subsp. glabrata). Vzorky byly na všech třech stanovištích získávány v roce 2001 metodou padacích zemních pastí (v počtu 3 na každém stanovišti, plastikové kelímky o obsahu 0,5 l zapuštěné do země a kryté plastikovou průsvitnou stříškou, s nasyceným roztokem chloridu sodného jako konzervačním činidlem a s kapkou saponátového smáčedla). Pasti byly instalovány v období 30. 5. až 1. 11. 2001. Doplňujícími metodami výzkumu epigeických pavouků byl individuální sběr na povrchu substrátu (na stanovišti A, C) a prosev, pavouci na rostlinných patrech byli sbíráni metodou smyků bylin (A, C) a sklepávání keřů (B, C). V roce 2008 jsme používali pro sběr materiálu všechny metody kromě zemních pastí. Všechny druhy zjištěné na lokalitě Sněžka jsou uvedeny v Tab. 1 spolu s charakteristikami. (V Tab. 1 je uvedeno celkem 406 jedinců, převážně adultů; nedospělí jedinci jsou uvedeni pouze v případě, že na stanovišti nebyl chycen žádný adultní jedinec). Použité symboly v tabulkách Čel čeleď: AMA Amaurobiidae, ARA Araneidae, CLU Clubionidae, GNA Gnaphosidae, HAH Hahniidae, LIN Linyphiidae, LYC Lycosidae, SAL Salticidae, THE eridiidae, THO omisidae. o preference původnosti stanoviště: C druh preferuje klimaxová stanoviště, c druh žije mj. na klimaxových stanovištích, cs druh může pronikat z klimaxových stanovišť na polopřirozená, cs druh žije jak na klimaxových, tak na polopřirozených stanovištích, s toleruje druhotná, polopřirozená stanoviště, d druh toleruje pravidelně narušovaná stanoviště. (Tučně jsou vyznačeny převažující typy stanovišť.) g stupeň hojnosti: Hojnost výskytu v geografickém smyslu, vycházející z odhadnutého počtu a rozmístění kvadrátů, na nichž se druh vzhledem k přítomnosti vhodných stanovišť na území celé České republiky může vyskytovat (BUCHAR & RůžIčKA 2002): V velmi vzácný, R vzácný, i středně hojný, a hojný nebo velmi hojný. v stupeň ohrožení: VU zranitelný, LR téměř ohrožený, dd nedostatek údajů. p fytogeografická oblast: T Termofytikum, M Mezofytikum, O Oreofytikum. Tučně jsou vyznačeny převažující preference. Původnost stanoviště, stupeň hojnosti, ohrožení a preference fytogeografické oblasti podle publikace BUCHAR & RůžIčKA 2002. Nomenklatura podle PLATNICKA 2008. 150

Metodika a materiál: zp zemní pasti, pr prosev, sm smyky, sk sklepávání, is individuální sběr; počet jedinců je v tabulkách vyjádřen zlomkem samec/samice; j juvenilní jedinec. Ve sloupku VR X: symbolem x jsou označeny druhy zjištěné na dalších stanovištích Sněžky v letech 1981-1998 (RůžIčKA & ZACHARDA 1994, BUCHAR 1995, RůžIčKA 2000), symbolem X dva další druhy (Alopecosa aculeata: Buchar 1995, Mecynargus morulus: Buchar in verb.). d dominance: N počet jedinců, E eudominantní (d 10 %) D dominantní (5 % d < 10 % ), subdominantní (2 % d < 5 %), r recedentní až subrecedentní (d < 2 %). VÝSLEDK Y ARANEOFAUNA JIŽNÍHO SVAHU A RŮŽOVÉ HORY Největší počet druhů (35 druhů, 49 % z celkového počtu druhů zjištěných na Sněžce) byl zjištěn na stanovišti B kleč; z nich však pouze čtyři druhy preferují klimax a stejný počet druhů je psychrofilních. O dva druhy méně jsme zjistili v lese na Růžové hoře (33 druhů, 46 %), kde však druhů preferujících klimax byl dvojnásobný počet a téměř dvojnásobný je i počet psychrofilních druhů (7). Nejnižší počet druhů připadá na terasu (20 druhů, 28 %), nicméně počet klimaxových a psychrofilních druhů je shodný s klečí (Tab. 1). Epigeické společenstvo Ve vzorcích získaných metodou zemních pastí (Tab. 2 4) bylo zjištěno po 16 druzích v obou zastíněných biotopech (kleč, les), na nezastíněné terase bylo druhové spektrum podstatně chudší (11 zjištěných druhů). Zcela jiné jsou však kvantitativní poměry, tj. srovnatelné podíly počtu jedinců ve vzorcích ze zemních pastí, které mají podstatně vyšší vypovídací bioindikační hodnotu ve srovnání s pouhým výčtem druhů. Epigeon nezastíněné terasy má v porovnání se zastíněnými biotopy bezkonkurenčně nejvyšší stupeň reliktnosti: jediné tři vůdčí druhy podílející se na počtu jedinců téměř devadesáti procenty náleží mezi vzácné druhy preferující klimaxová stanoviště, navíc dva eudominantní druhy (Pardosa saltuaria a Coelotes atropos) zastoupené z téměř devadesáti procent jsou typickými představiteli nejchladnomilnější složky naší araneofauny přežívající pouze v oreofytiku. Dokonce jediný druh, Pardosa saltuaria, byl ve vzorcích zastoupen více než polovinou všech jedinců (63,5 %). Jako vůdčí se tento druh projevuje i v kleči, kde ve vzorcích tvoří téměř polovinu jedinců (47,8 %), naproti tomu další tři dominantní druhy (zastoupené celkem 32 %) tolerují i polopřirozená, do jisté míry narušená stanoviště a až na jeden druh (Centromerus pabulator) nejsou striktně psychrofilní. V lese byly zjištěny tři eudominantní druhy, z nichž žádný není vázán pouze na klimaxová stanoviště. Psychrofilní složka se však projevuje prostřednictvím druhu Centromerus pabulator, který je bezkonkurenčně vůdčím druhem, zastoupeným téměř polovinou jedinců. 151

Tab. 1. Seznam druhů pavouků zjištěných na Sněžce List of spiders species ascertained on the Snězka Mt. 152

153

154

Tab. 2. Epigeické společenstvo biotopu A terasa Epigeic association of the biotope A platform Tab. 3. Epigeické společenstvo biotopu B kleč Epigeic association of the biotope B dwarf pine 155

Tab. 4. Epigeické společenstvo biotopu C les Epigeic association of the biotope C forest Porovnání výsledků výzkumu s dřívějšími údaji Až dosud bylo známo ze Sněžky 23 druhů pavouků (RůžIčKA & ZACHARDA 1994, BUCHAR 1995, RůžIčKA 2000, BUCHAR in verb.). Po novodobých výzkumech v letech 2001 a 2008 byl tento počet navýšen na 71 druhů pavouků (Araneae) uvedených abecedně v Tab. 1. Naopak 11 druhů bylo zjištěno pouze před rokem 2001. Z nich pouze v sutích bylo zjištěno 9 druhů: Bathyphantes simillimus buchari, Diplocentria bidentata, Mansuphantes arciger, Maso sundevalli, Micrargus georgescuae, Mughiphantes pulcher, Walckenaeria capito, W. unicornis a Wubanoides uralensis. Naopak v sutích západního svahu i na svahu s jižní až jihovýchodní expozicí a v lese se vyskytovalo 12 druhů: Acantholycosa norvegica sudetica (AC), Bathyphantes gracilis (A), Clubiona alpicola (A), Coelotes atropos (AB), C. terrestris (ABC), Cryphoeca silvicola (A), Diplocephalus latifrons (BC), Erigone atra (ABC), Oreonetides vaginatus (B), Pardosa riparia (ABC), P. saltuaria (ABC) a Walckenaeria antica (B). Nález zatím jediného exempláře holarktického extramediteránního druhu Alopecosa aculeata v Krkonoších souvisí s jeho schopností osídlovat lesní biotopy na území téměř celého Švédska (KRONESTEDT 1990). U nás z horských stanovišť je znám ještě z Velké Kotliny v Jeseníkách (CHVÁ- TALOVÁ 2004), avšak většina údajů pochází ze světlých borů na písčinách v Polabí a na Třeboňsku (BUCHAR & RůžIčKA 2002). Pozoruhodný je nález 8 jedinců druhu Mecynargus morulus (4, 4 ) získaného metodou laboratorního fotoeklektoru ze vzorku pukléřky (Cetraria sp.) odebraného z vrcholu Sněžky dne 11.8.1964 (lgt. M. Kunst, det. J. Buchar: J. Buchar in verb.). Tento druh nebyl později zjištěn. 156

Dominance epigeických společenstev pavouků Jednoznačná převaha slíďáka Pardosa saltuaria ve vzorcích terasy (A) a kleče (B) jen potvrzuje dominantní pozici tohoto druhu nejvyšších poloh Krkonoš napříč biotopy: v suti na západním svahu Sněžky (RůžIčKA 2000) a na úbočí Vysokého Kola (BUCHAR 1967), subalpínských rašeliništích (BUCHAR 1967), lišejníkové tundře (Studniční hora: RůžIčKA & VANěK 1997), na subalpínských loukách (BUCHAR 1967; KůRKA & VANěK 2001) a v klečových porostech (KůRKA & VANěK 2001). Eudominancí druhu Coelotes atropos má terasa nejblíže k lišejníkové tundře Studniční hory (RůžIčKA & VANěK 1997), na dalších stanovištích byla jeho dominance nepříliš výrazná (6,3 % na úbočí Velkého Kola: BUCHAR 1967, západní úbočí Sněžky: RůžIčKA 2000), v Úpské jámě byl jen recedentní (RůžIčKA 2000), v hlubších podzemních meziprostorách sutě Sněžky (RůžIčKA & ZA- CHARDA 1994) nebyl zjištěn. Naopak v povrchových pastech umístěných na terase nebyl přítomen Bathyphantes simillimus buchari, který byl dominantní v pastech hluboko v suti na západním svahu Sněžky (RůžIčKA & ZACHARDA 1994); tato absence však nevylučuje jeho výskyt v hlubších podzemních prostorách kamenitých sutí terasy. Les na Růžové hoře (stanoviště C) dominancí druhů Centromerus pabulator (téměř polovina jedinců!), Alopecosa taeniata a Coelotes terrestris se podobá kamenitému karu Úpské jámy s vysokobylinným porostem (u C. pabulator ovšem s fluktuací v průběhu let: RůžIčKA 2000). ZHODNOCEN Í ARANEOFAUNY SNĚŽKY NA ZÁKLADĚ DOSAVADNÍCH POZNATKŮ Ze 71 druhů dosud zjištěných na Sněžce je 25 (35 %) bioindikačně významných (tj. druhů vzácných, preferujících původní biotopy, popř. ohrožených). Patří k nim zejména druhy (popř. poddruhy) s disjunktivním arkto-alpínským rozšířením: Acantholycosa norvegica sudetica, Bathyphanhes similimus buchari, Bolyphantes luteolus, Oreonetides vaginatus (RůžIčKA & VANěK 1997). Spolu s dalšími významnými druhy (Alopecosa aculeata, Anguliphantes tripartitus, Centromerus pabulator, Clubiona alpicola, Coelotes atropos, Diplocentria bidentata, Entelecara flavipes, Heliophanus dampfi, Mansuphantes arciger, Mecynargus morulus, Meioneta milleri, Micrargus georgescuae, Mughiphantes mughi, M. pulcher, Oreoneta tatrica, Pardosa saltuaria, Porrhomma convexum, Robertus scoticus, R. truncorum, Walckenaeria unicornis a Wubanoides uralensis) jejich přítomnost indikuje zdejší arachnocenózy jako jedny z nejcennějších společenstev pavouků na území České republiky. Společenství pavouků v bezprostředním okolí lanové dráhy tvoří zároveň i jednu z nejcennějších složek arachnocenóz Krkonoš. V území s předpokládanou rekonstrukcí lanovky byla tedy zjištěna unikátní araneofauna subalpínského a alpínského stupně, jejíž četné prvky jsou relikty glaciálního období. V případě zvýšení přepravní kapacity lanové dráhy je negativní dopad vyšší frekvence návštěvníků na tuto araneofaunu vysoce pravděpodobný. Poděkování Za determinaci některých vzorků děkují autoři Prof. RNDr. Janu Bucharovi, DrSc. a RNDr. Vlastimilu Růžičkovi, CSc. Tato práce byla podpořena granty Ministerstva kultury ČR č. DE06P04OMG004 a MK00002327201. LITERATURA BUCHAR J. 1967: Pavoučí fauna Pančavské louky a blízkého okolí. Opera Corcontica 4: 79 93. BUCHAR J. 1995: Bohemian wolf spiders (Araneida: Lycosidae). Acta Univ. Carolinae Biologica 39: 3 28. BUCHAR J. & RůžIčKA V. 2002: Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres Publishers, Praha: 349 pp. CHVÁTALOVÁ I. 2004: Arachnofauna of the Velká Kotlina Cirque (Hrubý Jeseník Mountains). SAMU F. & SZINETAR CS. (eds): European Arachnology 2002: 267-274. KRONESTEDT T. 1990: Separation of two species standing as Alopecosa aculeata (Clerck) by morphological, behavioural and ecological characters, with remarks on related species in the pulverulenta group (Araneae, Lycosidae). Zoologica Scripta 19: 203 225. 157

KůRKA A. & VANěK J. 2001: Spiders (Araneae) of shaded and non-shaded sites in the tundra of the western Giant Mountains (Czech Republic). Opera Concontica 38: 219 233. PLATNICK N. I. 2008: e world spider catalog, version 9.0. American Museum of Natural History, online http://research.amnh.org/entomology/spiders/catalog/index. html RůžIčKA V. 2000: Spiders (Araneae) of two valleys in the Krkonoše Mts. (Czech Republic). Ekológia, Bratislava, 19, Suppl. 3: 235 244. RůžIčKA V. & VANěK J. 1997: Pavouci (Araneae) Úpské rašeliny a Studniční hory. Opera Corcontica 34: 179 197. RůžIčKA V. & ZACHARDA M. 1994: Arthropods of stony debris in the Krkonoše Mountains. Czech Republic. Arctic and Alpine Research 26: 332 338. 158