PAVOUCI (ARANEAE) ORLICKOHORSKÝCH BUČIN SPIDER FAUNA (ARANEAE) IN BEECH FORESTS OF THE ORLICKÉ HORY MTS.

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) 2018 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN PAVOUCI (ARANEAE) ORLICKOHORSKÝCH BUČIN SPIDER FAUNA (ARANEAE) IN BEECH FORESTS OF THE ORLICKÉ HORY MTS. Martin Čapek Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, RP východní Čechy, Správa chráněné krajinné oblasti Orlické hory, Dobrovského 332, , Rychnov nad Kněžnou, martin.capek@nature.cz Abstrakt: V práci jsou uvedeny údaje o araneofauně přírodních rezervací Černý důl a Komáří vrch získané v rozmezí let Údaje doplňují dosavadní poznatky o společenstvech pavouků z území CHKO Orlické hory. Na lokalitě PR Černý důl bylo zjištěno 76 druhů, z nichž 16 druhů lze označit jako bioindikačně velmi významných. Na lokalitě PR Komáří vrch bylo zjištěno 61 druhů, z nichž bioindikačně velmi významných je 13. Výskyt těchto zachycených druhů poukazuje na zachovalost, původnost a biotickou hodnotu studovaných lokalit. Klíčová slova: Orlické hory, PR Černý důl, PR Komáří vrch, pavouci, bučiny Abstract: The article presents data on spiders of Nature Reserves Černý důl and Komáří vrch collected during On the NR Černý důl was found 76 species, of which 16 species are very significant as bioindicators. On the NR Komáří vrch was found 61 species, of which 13 species are very significant as bioindicators. The occurrence of these species shows the importance and biotic value of study reserve. Key words: Orlické hory Mts., NR Černý důl, NR Komáří vrch, spiders, beech forests ÚVOD Z araneologického hlediska bylo v rozmezí let 1973 až 2017 prozkoumáno, i když někdy pouze částečně, celkem 28 orlickohorských lokalit, na kterých bylo zaznamenáno celkem 275 druhů pavouků (ČAPEK nepubl.). Provedené jednorázové orientační sběry nebo jednosezónní i vícesezónní monitoringy se soustředily nejčastěji na araneocenózy zdejších mokřadních biotopů, především rašelinné louky, přechodová rašeliniště, vrchoviště, méně pak i na lesní biotopy. Počet druhů pavouků nalezených na území Orlických hor odpovídá 31,43 % z celkového počtu druhů z celé České republiky, tj. 875 druhů evidovaných k prosinci Zatím poslední etapa araneologického výzkumu byla provedena v rozmezí let 2016 až 2017, kdy byly na území CHKO Orlické hory realizovány dva vícesezónní průzkumy, které se zabývaly studiem araneocenóz původních fragmentů přirozených horských bučin pralesovitého charakteru s příměsí smrku, jedle, jeřábu a klenu. Tyto dva vícesezónní průzkumy se soustředily na území přírodních rezervací Černý důl a Komáří vrch. Cílem tohoto výzkumu bylo doplnění dosavadních stávajících poznatků o araneocenózách přirozených horských bučin na území CHKO Orlické hory, získaných v roce 1981 na lokalitě EVL Zdobnice Říčka (MOCEK 1982), v rozmezí let 1973

2 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) až 2013 na lokalitě NPR Bukačka (BUCHAR 1977, KASAL nepubl., KŮRKA 1996, DOLANSKÝ et KUBCOVÁ 2000, DOLANSKÝ 2014a, ČAPEK et DOLANSKÝ 2016) a v rozmezí let 1996 až 2013 na lokalitě NPR Trčkov (KŮRKA 1996, DOLANSKÝ et KUBCOVÁ 2000, DOLANSKÝ 2014b). Dále získaných v rozmezí let 2013 až 2014 na lokalitách PR Pod Vrchmezím (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a) a PR Sedloňovský vrch (JELÍNEK et KŘIVAN 2014b). Dalšími lokalitami s určitým zastoupením bukových porostů, které byly alespoň částečně prozkoumány v rámci jednorázových orientačních sběrů jsou Šerlišský les (BUCHAR 1977) a PR Zemská brána (DOLANSKÝ et al. 2001). MATERIÁL A METODIKA CHARAKTERISTIKA LOKALITY PR ČERNÝ DŮL Přírodní rezervace Černý důl (5765c, 5865a) se nachází v jihovýchodní části CHKO Orlické hory. Leží zhruba 3 km severozápadním směrem od obce Bartošovice v Orlických horách, místní části Vrchní Orlice, v nadmořské výšce m n. m. Rozloha rezervace dle vyhlašovacího předpisu činí 22,0779 ha. Převážně jihovýchodně orientované svahy porůstají, zejména v centrální části, pralesovité bukosmrkové porosty s jedlí a javorem klenem. Jižní částí území protéká pravostranný přítok vodního toku Hadinec č. 1 (ID toku ). Předmětem ochrany zvláště chráněného území je dle zřizovacího předpisu zachovalý fragment smrko-bukového lesa pralesovitého charakteru s jedlí a klenem, s výskytem pramenišť. Území přírodní rezervace patří do klimatické oblasti CH5, kde roční průměrná teplota činí 5 C a teplota ve vegetačním období 11 C. Roční průměrný úhrn srážek se pohybuje okolo 1200 mm, kdy 600 mm spadne ve vegetačním období. Maximum sněhové pokrývky činí 80 cm. Počet mrazových dnů je běžně 150 dní v roce (QUITT 1971). Geologické podloží zde tvoří středně až hrubě vrstevnaté ruly řazené mezi tzv. ortoruly jádra orlicko-kladské klenby a chloriticko-muskovitické svory stroňské série s vložkami muskovitických kvarcitů (OPLETAL et DOMEČKA 1983). Z pedologického hlediska je humusová vrstva cca 5 cm silná, s dobře rozlišenými horizonty L, F, H, charakteru morového moderu až moru. Reakce humusu je velmi silně kyselá, výměnná kapacita je velmi vysoká, humus je však výrazně sorpčně nasycený. Pod vrstvou humusu je humusový horizont, silně kyselý, s bohatou zásobou organické hmoty. Výměnná kapacita je velmi vysoká, zemina je však extrémně sorpčně nenasycená. V horizontech B lze pozorovat pokles kyselosti aktivní, potenciální i výměnné směrem do hloubky profilu, zemina je silně až středně kyselá, rovněž klesá obsah humusu. Typologicky jde o kambizemi silně kyselou Kmo (PODRÁZKÝ et VACEK 1996). Z fytogeografického hlediska patří lokalita k fytogeografické oblasti Oreofytikum, fytogeografického obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 95. Orlické hory, fytogeografického podokresu a. Český hřeben (SKALICKÝ 1988). Dle mapy potenciální přirozené vegetace ČR (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1997) se území nachází v oblasti květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli- 28

3 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin -fagetum). Území rezervace je z vegetačního hlediska relativně uniformní. Porosty acidofilních smrkových bučin as. Calamagrostio villosae-fagetum v území převládají. Relativně zachovalé, místy až pralesovité porosty se nacházejí zejména v centrální části rezervace, kde se početněji vyskytuje také jedle bělokorá (Abies alba) a javor klen (Acer pseudoplatanus). V porostech acidofilních bučin ve stromovém patře převládá smrk ztepilý (Picea abies) společně s bukem lesním (Fagus sylvatica). Bylinný podrost je v převažujících zapojených částech sporadický, v prosvětlených místech se však objevují zapojené porosty brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), třtiny chloupkaté (Calamogrostis villosa) případně i metličky křivolaké (Avenella flexuosa). Vyskytují se zde i další acidofilní druhy jako například pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Z kapraďorostů jsou časté papratka samičí (Athyrium filix-femina) a kapraď rozložená (Dryopteris dilatata). Dále se spíše sporadicky objevují bika chlupatá (Luzula pilosa), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a podbělice alpská (Homogyne alpina). Prvky květnatých bučin as. Dentario enneaphylli-fagetum se objevují na humózních místech, na kontaktu s prameništi a kamenných snosech a všude tam, kde je patrné výraznější obohacení živinami. Vedle druhů společných s acidofilními bučinami se zde přidávají druhy jako například svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), rozrazil horský (Veronica montana), čarovník alpský (Circaea alpina), devětsil bílý (Petasites albus) a případně i mléčka zední (Mycelis muralis), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa) nebo kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Pro kamenné snosy, které vedou při východní hranici rezervace jsou typické přerostlé pařezinové porosty javoru klenu, jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) a buku lesního. Dochovalé fragmenty acidofilních bučin jsou obklopeny heterogenními porosty kulturních smrčin rozdílného stáří. Starší porosty smrčin jsou prosvětlenější se zapojeným bylinným patrem, které tvoří brusnice borůvka a třtina chloupkatá. Tyto smrčiny jsou místy charakteristické výrazným zmlazením buku a smrku a svým charakterem jsou blízké as. Calamagrostio villosae-picetum. Na četném mrtvém dřevě jsou přítomny epixylicky rostoucí druhy mechorostů, z nichž se často vyskytují játrovky křepenka dvoulaločná (Cephalozia bicuspidata), křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus) a plevinka plazivá (Lepidozia reptans) nebo mechy dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum), kornice slezská (Herzogiella seligeri), čepejřnatka mnohoplodá (Pylaisia polyantha) a čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida). Další přítomné druhy jsou křižítka protáhlá (Lophozia longidens), lesklec křivolistý (Plagiothecium curvifolium), travník Schreberův (Pleurozium schreberi) a ploník ztenčený (Polytrichastrum formosum). Zdejší mykoflóra je tvořena například druhy liška Friesova (Cantharellus friesii), korálovec bukový (Hericium clathroides), smolokorka pryskyřičnatá (Lasiochlaena benzoina), rosoloklihatka čirá (Neobulgaria pura), pařezník pozdní (Panellus serotinus), šafránka ozdobná (Tricholomopsis decora) a míhavka vodní (Vibrissea truncorum). Na území rezervace se nacházejí tři větší prameniště. Otevřené lesní prameniště v horní části rezervace (nad lesní cestou ve směru tvrz Hanička osada Hadinec) je mozaikou zvodnělých a rašelinných ploch mezi vyvýšenými partiemi v patách stromů. Zvod- 29

4 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) nělá místa porůstá kompletně ptačinec mokřadní (Stellaria alsinae), byl zde nalezen i druh zdrojovka hladkosemenná (Montia fontana). Z fytocenologického hlediska náleží toto prameniště do svazu Epilobio nutantis-montio fontanae, asociace Philonotido fontaneae-montietum rivularis. Rostou zde játrovky pobřežnice (Pellia sp.) spolu s mechorosty lesklecem širolistým (Plagiothecium platyphyllum), baňatkou potoční (Brachythecium rivulare) nebo měříkem čeřitým (Plagiomnium undulatum). Místy jsou přítomny zrašelinělé části s převažujícími porosty ostřic ostřicí šedavou (Carex canescens), o. ježatou (C. echinata) a o. obecnou (C. nigra), které jsou zřejmě nejblíže k vegetaci přechodových rašelinišť svazu Sphagno-caricion canescentis, přičemž zastíněné části této plochy inklinují spíše k lesním prameništím svazu Caricetum remotae, asociace Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii. K asociaci Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii je možné také přiřadit druhé zdejší prameniště nacházející se nad pravostranným přítokem vodního toku Hadinec č. 1 (ID toku ), které je charakteristické převládajícími porosty mokrýše střídavolistého (Chrysosplenium alternifolium) a místy i netýkavkou nedůtklivou (Impatiens nolitangere). Třetí a nejvíce zastíněné prameniště rovněž přiřaditelné k asociaci Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii se nalézá ve střední části rezervace (pod lesní cestou ve směru tvrz Hanička osada Hadinec) Obr. 1, 2. PR Černý důl Acidofilní bučiny s fragmenty květnatých bučin v nejcennější části rezervace. Foto M. Čapek

5 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin v mírném svahu na několika rozbíhajících se pramenných částí. Je relativně mělké a charakteristické výrazným nárůstem mokrýše střídavolistého. Kromě výše zmíněných druhů se na zdejších prameništích můžeme setkat dále s druhy blatouch bahenní (Caltha palustris subsp. procumbens), čarovník alpský, vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), sítina niťovitá (Juncus filiformis), rozrazil horský nebo violka bahenní (Viola palustris) (CHRZ et ČEJKOVÁ 2014). Obr. 3. PR Černý důl lesní prameniště bez tvorby pěnovců ve smrkové jedlině. Foto M. Čapek

6 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) STANOVIŠTĚ PR ČERNÝ DŮL Stanoviště zemních pastí exponovaných v rozmezí let , botanická charakteristika stanovišť byla převzata z textu ČEJKOVÁ (2012). 1 PSB GPS středu polygonu N, E Prameniště vlhká smrková bučina R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (forest springs without tufa formation). Rozsáhlá zvodnělá plotna lesního prameniště, s vegetací svazu Caricetum remotae, asociace Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii, nad pravostranným přítokem vodního toku Hadinec č. 1 (ID toku ). Na tomto stanovišti byly v roce 2016 instalovány čtyři zemní pasti v linii. 2 PSJ GPS středu polygonu N, E Prameniště svěží smrková jedlina R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (forest springs without tufa formation). Otevřená světlina s prameništi asociace Philonotido fontaneae-montietum rivularis a zrašelinělé porosty s Carex canescens blízké společenstvu přechodových rašelinišť svazu Sphagno- -caricion canescentis (zastíněné části této plochy inklinují spíše k lesním prameništím svazu Caricetum remotae, asociace Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii). Na tomto stanovišti byly během let instalovány čtyři zemní pasti do odlišných mikrostanovišť. 3 LBS GPS středu polygonu N, E Smrko-bukový les svěží smrková bučina L5.4 Acidofilní bučiny (acidophilous beech forests) s fragmenty L5.1 Květnatých bučin (herb-rich beech forests). Nejzachovalejší část pralesovité mozaiky montánních acidofilních bučin asociace Calamagrostio villosae-fagetum s prvky květnatých bučin asociace Dentario enneaphylli-fagetum (hojné padlé kmeny stromů a jejich pahýly). Na tomto stanovišti bylo v rozmezí let instalováno šest zemních pastí do odlišných mikrostanovišť ( liniový průběh). CHARAKTERISTIKA LOKALITY PR KOMÁŘÍ VRCH Přírodní rezervace Komáří vrch (5764d) se nachází při vrcholu Komářího vrchu (999,8 m n. m.) a na jeho mírných svazích v hřebenových partiích Orlických hor. Leží zhruba 1,9 km severovýchodně od obce Říčky v Orlických horách nad serpentinami silnice III/3111 ve směru Horní Rokytnice Černá Voda u Orlického Záhoří, v nadmořské výšce 925,9 999,8 m n. m. Rozloha rezervace dle zřizovacího výnosu činí 12,4764 ha. Předmětem ochrany zvláště chráněného území je dle zřizovacího předpisu ochrana přirozených acidofilních horských bučin s vtroušeným javorem klenem a jeřábem ptačím na hřebeni Orlických hor. Klimaticky náleží území rezervace do klimatické oblasti CH6 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 4 C a teplota ve vegetačním období 9 10 C. Roční průměrný úhrn srážek se pohybuje nad 1200 mm, kdy okolo 700 mm spadne ve vegetačním období. Sníh zde v průměru leží více jak 140 dní v roce a průměrná výška sněhové pokrývky se pohybuje mezi cm. Geologický podklad rezervace tvoří migmatity a svorové ruly (OPLETAL et DOMEČKA 1983). Půdními typy jsou převážně středně hluboké, skeletovité horské hnědé lesní půdy, většinou mírně podzolované, které v nejvyšších partiích území přecházejí v mírné humusové podzoly (PELÍŠEK 1973). Z fytogeografického hlediska patří lokalita k fytogeografické oblasti Oreofytikum, fytogeografického obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 95. Orlické hory, fytogeografického podokresu a. Český hřeben (SKALICKÝ 1988). Dle mapy potenciální přirozené vegetace ČR (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1997) se území nachází 32

7 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin v oblasti acidofilních smrkových bučin (Calamagrostio villosae-fagetum) s okrajovým přesahem do květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Okolní lesní porosty jsou tvořeny z velké části kulturními smrčinami (X9A s prvky L9.1 horské třtinové smrčiny as. Calamagrostio villosae-piceetum a zbytky L5.4). Jádrová část rezervace, kde jsou místy hojné padlé kmeny stromů a jejich pahýly (zejména střední a jižní část rezervace) je představována acidofilními smrkovými bučinami as. Calamagrostio villosae-fagetum, dochází zde k intenzivnímu zmlazování buku lesního. V ochuzeném bylinném patře jsou typické běžné horské lesní druhy jako například třtina chloupkatá, šťavel kyselý, brusnice borůvka, pstroček dvoulistý, metlička křivolaká, bika chlupatá, věsenka nachová, podbělice alpská a vzácnější čípek objímavý. Dále byly zjištěny například protěž lesní (Gnaphalium sylvaticum), rozrazil douškolistý (Veronica serpyllifolia), rožec obecný (Cerastium holosteoides), vrbovka chlumní (Epilobium collinum) a v. horská (Epilobium montanum). Starší nálezová data uvádějí rovněž výskyt plavuníku zploštělého (Diphasiastrum complanatum). Ve vlhčích místech v lesním podrostu se vyskytují i kapraď podobná (Dryopteris expansa), kapraď rozložená a vranec jedlový (Huperzia selago). Zdejší mykoflóra je tvořena například druhy korálovec bukový, liška Friesova, pařezník pozdní, smolokorka pryskyřičnatá nebo lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum) (CHLÁDEK et al. 2010, ČEJKOVÁ 2014). STANOVIŠTĚ PR KOMÁŘÍ VRCH Stanoviště zemních pastí exponovaných v rozmezí let , botanická charakteristika stanovišť byla převzata z textu ČEJKOVÁ (2014). Zemní pasti byly umístěny každou sběrnou sezónu do dvou linií v nejcennější (jádrové) části rezervace (viz následující GPS souřadnice): L1 jihovýchod + L2 severovýchod rezervace (2016), L3 jihozápad + L4 severozápad rezervace (2017). L5.4 Acidofilní bučiny se smrkem as. Calamagrostio villosae-fagetum sylvaticae (acidophilous beech forests), místy hojné zmlazení buku lesního. Ve světlejších částech rezervace je relativně zapojené bylinné patro (E 1, více jak 60 %). Pro tuto část rezervace jsou typické hojné padlé kmeny stromů a jejich pahýly, kamenné snosy, terénní brázdy, zákopy vedoucí k přítomným pevnostním objektům, buky lesní zde mají často pokřivené báze kmenů, místy polykormony. V severovýchodní části (linie L2) je patrný přechod do vegetace L9.1 Horské třtinové smrčiny as. Calamagrostio villosae-piceetum (montane Calamagrostis spruce forests). 1 L1 GPS středu polygonu N, E. Na tomto stanovišti bylo v roce 2016 instalováno pět zemních pastí v linii. 2 L2 GPS středu polygonu N, E. Na tomto stanovišti bylo v roce 2016 instalováno pět zemních pastí v linii. 3 L3 GPS středu polygonu N, E. Na tomto stanovišti bylo v roce 2017 instalováno pět zemních pastí v linii. 4 L4 GPS středu polygonu N, E. Na tomto stanovišti bylo v roce 2017 instalováno pět zemních pastí v linii. 33

8 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Obr. 4. PR Komáří vrch - Acidofilní bučina. Foto M. Čapek

9 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin METODIKA Materiál byl získán použitím standardních metod sběru. Při celosezónní sběrné činnosti byla využívána jako hlavní sběrná metoda instalace zemních formalínových pastí. Jako zemní pasti byly použity vždy dva do sebe zasunuté plastové kelímky (0,5 l) zakopané až po hrdlo do substrátu a opatřené plechovou stříškou. Jako konzervační médium byl použit 5% vodný roztok formaldehydu. V rámci lokality PR Černý důl byly zemní pasti na stanovených polygonech PSB, PSJ a LBS instalovány a byly vybírány ve dnech , , , , a , kdy byly zároveň deinstalovány. V další sběrné sezóně byly zemní pasti na lokalitě PR Černý důl instalovány pouze na polygonech PSJ a LBS (během roku 2016 docházelo na polygonu PSB k časté likvidaci zemních pastí spárkatou zvěří a rovněž k častému vyplavování těchto pastí) dne a byly vybírány ve dnech , , , , a , kdy byly zároveň deinstalovány. V obou sběrných sezónách bylo jako doplňkové metody využito smýkání bylinné vegetace. V rámci lokality PR Komáří vrch byly zemní pasti na stanovených polygonech L1 a L2 instalovány a byly vybírány ve dnech , , , , a , kdy byly zároveň deinstalovány. V další sběrné sezóně byly zemní pasti na lokalitě PR Komáří vrch instalovány na polygonech L3 a L4 dne a byly vybírány ve dnech , , , , a , kdy byly zároveň deinstalovány. Jako doplňkové metody sběru bylo na této lokalitě využito smýkání bylinné vegetace (pouze během sezóny 2017). K hodnocení araneocenóz byly využity charakteristiky jednotlivých druhů pavouků uveřejněné v Katalogu pavouků ČR (BUCHAR et RŮŽIČKA 2002) a v pracích BUCHARA (1983), RŮŽIČKY (1981, 1987) a ŘEZÁČE et al. (2015). Hodnoceny byly tyto parametry: preference původnosti stanoviště, reliktnost, preference fytogeografické oblasti, stupeň hojnosti a stupeň ohrožení. Druhy pavouků striktně preferující klimaxová stanoviště, vzácné nebo zařazené do některého ze stupňů ohrožení lze považovat za významné druhy, tj. druhy poukazující na původnost, zachovalost a biotickou hodnotu lokalit. Tyto významné druhy mohou indikovat i ekologickou či zoogeografickou významnost lokalit. V tabulce č. 1: Seznam nalezených druhů na lokalitě PR Černý důl, v tabulce č. 2: Kvantitativní vyhodnocení pavouků ze zemních pastí (PR Černý důl), v tabulce č. 3: Seznam nalezených druhů na lokalitě PR Komáří vrch, a dále v tabulce č. 4: Kvantitativní vyhodnocení pavouků ze zemních pastí (PR Komáří vrch) jsou tyto významné druhy zvýrazněny tučně. Dále byla stanovena dominance druhů epigeické araneofauny dle TISCHLERA (1949). Nomenklatura a řazení čeledí dle World Spider Catalog, Version 19.0 (WORLD SPIDER CATALOG 2018). K porovnání druhové skladby araneocenóz studovaných lokalit PR Černý důl a PR Komáří vrch mezi sebou, a s dalšími araneocenózami orlickohorských bučin na lokalitách EVL Zdobnice Říčka, NPR Bukačka, NPR Trčkov, PR Pod Vrchmezím a PR Sedloňovský vrch, rovněž i k porovnání araneocenóz orlickohorských, krkonošských a jizerskohorských bučin, byl použit Sørensenův index druhové skladby (SØREN- SEN 1948), který vyjadřuje podobnost dvou srovnávaných lokalit na základě podílu společných druhů obou lokalit k počtu druhů na lokalitě první a druhé. QS = (2C 35

10 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) / A + B) x 100, přičemž C je počet druhů společných pro obě hodnocené lokality, A je počet druhu přítomných na první lokalitě a B je počet druhů přítomných na druhé lokalitě. Vysvětlivky Famil. čeleď: DYS Dysderidae (šestiočkovití), MIM Mimetidae (ostníkovití), THE Theridiidae (snovačkovití), LIN Linyphiidae (plachetnatkovití), TET Tetragnathidae (čelistnatkovití), ARA Araneidae (křižákovití), LYC Lycosidae (slíďákovití), AGE Agelenidae (pokoutníkovití), CYB Cybaeidae (stínomilovití), HAH Hahniidae (příčnatkovití), DIC Dictynidae (cedivečkovití), AMA Amaurobiidae (cedivkovití), EUT Eutichuridae (zápřednicovití), MIT Miturgidae (zorovití), LIO Liocranidae (zápředkovití), CLU Clubionidae (zápředníkovití), GNA Gnaphosidae (skálovkovití), SPA Sparassidae (maloočkovití), PHI Philodromidae (listovníkovití), THO Thomisidae (běžníkovití), SAL Salticidae (skákavkovití). Orig. vazba druhu na původnost stanoviště: C! druh striktně preferuje klimaxová stanoviště; C, SN druh může pronikat z klimaxových stanovišť, kde má těžiště svého výskytu, na stanoviště polopřirozená; C, SN druh se vyskytuje na stanovištích klimaxových i polopřirozených; SN druh toleruje druhotná, polopřirozená stanoviště; D druh toleruje pravidelně narušovaná stanoviště s vysokým stupněm disturbance. A druh toleruje umělé prostředí lidských sídel (prostředí víceméně stálé bez výrazných rušivých vlivů). Tučně je vyznačena převažující vazba na typy stanovišť. Relikt. stupeň reliktonosti druhů: RI Relikt I. řádu (druhy s těžištěm výskytu v původních klimaxových ekosystémech, např. klimaxové lesy, rašeliniště, xerotermní skalní stepi apod.), R Relikt II. řádu (druhy osídlující i druhotná stanoviště, např. kulturní lesy, druhově bohaté louky, apod.), E Expansivní druh (druhy schopné vytvářet životaschopné populace na odlesněných, silně pozměněných stanovištích, např. intenzivně obhospodařované louky, pole). Phyto. fytogeografická oblast: T Termofytikum, M Mezofytikum, O Oreofytikum. Tučně jsou zvýrazněny převažující preference studovaných druhů. Occur. stupeň hojnosti: Hojnost výskytu v geografickém smyslu, vycházející z odhadnutého počtu a rozmístění kvadrátů, na nichž se druh vzhledem k přítomnosti vhodných stanovišť na území celé České republiky může vyskytovat (BUCHAR et RŮŽIČKA 2002): VV velmi vzácný, V vzácný, s středně hojný, h hojný, vh velmi hojný. Vulner stupeň ohrožení: Dle ŘEZÁČE et al. (2015): SO silně ohrožený (EN), O ohrožený (VU), TO téměř ohrožený (LC), NO není ohrožený. Hab. stanoviště: PSB, PSJ, LBS, L1, L2, L3, L4 viz podkapitola Stanoviště D dominance: N počet jedinců druhu, % - procentuální zastoupení druhu, E eudominantní (více než 10,01 %), D dominantní (5,01 10,00 %), sd subdominantní (2,01 5,00 %), r recedentní (1,01 2,00 %), sr subrecedentní (méně než 1,00 %). * druhy zjištěné pouze jinými metodami sběru než pomocí zemních pastí (ZP). 36

11 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Explanations Famil. family: DYS Dysderidae (Dysderids), MIM Mimetidae (pirate spider), THE Theridiidae (comb- -footed spiders), LIN Linyphiidae (sheetweb spiders), TET Tetragnathidae (longjaweb orb weavers), ARA Araneidae (orb weavers), LYC Lycosidae (wolf spiders), AGE Agelenidae (funnel weavers), CYB Cybaeidae (soft spider), HAH Hahniidae (combtailed spiders), DIC Dictynidae (meshweavers), AMA Amaurobiidae (hackledmesh weavers), EUT Eutichuridae (cheiracanthium sac spiders), MIT Miturgidae (prowling spiders), LIO Liocranidae (spinylegged sac spiders), CLU Clubionidae (sac spiders), GNA Gnaphosidae (stealthy ground spiders), SPA Sparassidae (giant crab spiders), PHI Philodromidae (runnig crab spiders), THO Thomisidae (crab spiders), SAL Salticidae (jumping spiders). Orig. preference of spiders species to originality of habitats: C! climax, C, SN mainly climax, partialy seminatural, C, SN climax and seminatural, SN seminatural, D disturbed, A artificial. Significal preference in bold. Phyto. preference of spiders species to phytogeographical: T Termophyticum, M Mezophyticum, O Oreophyticum. Significal preference in bold. Occur. occurrence: VV very rare, V rare, s scarce, h abundant, vh very abundant. Vulner. vulnerability: SO endangered, O vulnerable, TO least concern, NO ecologically satisfactory. Hab. habitat: PSB, PSJ, LBS, L1, L2, L3, L4 types of habitats, see subchapter Stanoviště. D dominance: N number of specimens, % - specimens percentage, E eudominant (more than 10,01 %), D dominant (5,01 10,00 %), sd subdominant (2,01 5,00 %), r recedent (1,01 2,00 %), sr subrecedent (less than 1,00 %). * - species collected only by other methods than by pitfall traps (ZP). VÝSLEDKY A DISKUZE Shrnutí zjištěných dat PR Černý důl V rozmezí let 1996 až 2017 byly na území PR Černý důl provedeny dva průzkumy zdejší araneofauny. První průzkum této lokality provedl KŮRKA (1996), který zde realizoval jednorázový orientační sběr, při kterém nasbíral následujících 6 druhů pavouků: Oedothorax gibbosus (Blackwall, 1841), Pachygnatha listeri Sundevall, 1830, Pardosa amentata (Clerck, 1757), Pardosa pullata (Clerck, 1757), Piratula hygrophila (Thorell, 1872) a Clubiona reclusa O. P.-Cambridge, Druhý a zatím poslední průzkum zdejších araneocenóz realizoval, formou vícesezónního monitoringu, autor tohoto textu v rozmezí let Během monitoringu araneocenóz na třech stanovištích (PSB, PSJ, LBS) v rámci PR Černý důl bylo od do sesbíráno a determinováno celkem 992 exemplářů pavouků spadajících do 76 druhů a 14 čeledí (zemní pasti + smyk). Na stanovišti PSB (prameniště vlhká smrková bučina) bylo za sběrné období (pouze rok 2016) metodou zemních pastí zachyceno a determinováno 100 exemplářů pavouků spadajících do 19 druhů a 7 čeledí. Na stanovišti PSJ 37

12 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) (prameniště svěží smrková jedlina) bylo za sběrné období metodou zemních pastí odloveno a determinováno 282 exemplářů pavouků náležejících do 33 druhů a 7 čeledí. Na stanovišti LBS (les svěží smrková bučina) bylo za sběrné období metodou zemních pastí zdokumentováno a determinováno 528 exemplářů pavouků náležejících do 31 druhů a 10 čeledí. Tato celkem nízká čísla odlovených adultních jedinců na výše zmíněných stanovištích PSB, PSJ a LBS kontrastují s vysokým počtem odlovených juvenilních jedinců. Na stanovištích PSB a PSJ se jednalo nejčastěji o jedince Bathyphantes sp., Hilaira sp. (pouze PSB), Oedothorax sp., Tenuiphantes sp. a Piratula sp. v počtech 117 exemplářů, respektive 124 exemplářů. Na stanovišti LBS drtivou většinu juvenilních jedinců tvořili zástupci Coelotes sp. v počtu 216 exemplářů, dále byli méně zastoupeni i Harpactea sp., Diplocephalus sp. a Tenuiphantes sp., v celkovém počtu 298 exemplářů. Dalším aspektem způsobujícím nízkou abundanci odlovených exemplářů na stanovištích PSB a PSJ může být i časté vyplavování instalovaných zemních pastí, zejména pak v jarním a pozdně letním období. Na stanovišti PSB byl navíc velmi častý jev, při kterém docházelo k likvidaci instalovaných zemních pastí spárkatou zvěří, kdy bylo během sezóny 2016 každý měsíc poškozeno nebo zcela zničeno až 75 % instalovaných zemních pastí. Tudíž bylo v sezóně 2017 od monitoringu araneocenóz na tomto stanovišti ustoupeno. Druhově nejbohatší se jeví araneocenóza na stanovišti PSJ (prameniště svěží smrková jedlina) v celkovém počtu 48 druhů (zemní pasti + smyk). Naopak nejméně druhově početná araneocenóza byla zjištěna na stanovišti PSB (prameniště vlhká smrková bučina) v celkovém počtu 27 druhů (ZP + smyk). Nejvíce adultních exemplářů bylo odloveno na stanovišti LBS (les svěží smrková bučina) v celkovém počtu 549 exemplářů pavouků (ZP + smyk). Naopak nejméně adultních exemplářů bylo zachyceno na stanovišti PSB (prameniště svěží smrková bučina) v celkovém počtu 113 exemplářů pavouků (ZP + smyk). Celkově se podařilo zachytit nejvíce adultních exemplářů ve sběrném období od do (175 ex., z tohoto počtu 111 ex. na stanovišti LBS). Naopak nejméně adultních exemplářů bylo zachyceno ve sběrném období od do a ve sběrném období od do (pro obě sběrné období shodně 26 ex., nejméně od do na stanovišti PSJ 5 ex.). Mimo metody instalace zemních pastí byla na výše zmíněných stanovištích (PSB, PSJ, LBS) aplikována i doplňková metoda sběru smyk bylinné vegetace (21. 5., , a , dále , , a ). Pomocí této doplňkové metody sběru bylo během sezóny 2016 na stanovišti PBS zaevidováno 10 druhů zastoupených 13 exempláři, na stanovišti PSJ bylo zjištěno 5 exemplářů spadajících do 4 druhů, a na stanovišti LBS bylo nasbíráno 5 exemplářů náležejících rovněž do 4 druhů. Celkově bylo tedy během sezóny 2016 smýkáním bylinné vegetace odloveno 15 druhů pavouků zastoupených 23 adultními jedinci. Během sezóny 2017 bylo touto metodou sběru na stanovišti PSJ odloveno 43 exemplářů pavouků spadajících do 22 druhů, a na stanovišti LBS bylo během stejné sezóny odchyceno 16 exemplářů ze 7 druhů pavouků. Celkově bylo tedy během sezóny 2017 smýkáním bylinné vegetace odloveno 24 druhů pavouků zastoupených 59 adultními jedinci. Celkový souhrn pavouků odlovených smýkáním bylinné vegetace za sběrné sezóny 2016 a 2017 na této lokalitě činí 82 adultních jedinců spadajících 38

13 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin do 32 druhů a 9 čeledí. Z tohoto souhrnného počtu druhů nebylo 19 druhů pavouků náležejících do 6 čeledí zachyceno metodou zemních pastí. Jedná se o následující druhy pavouků: Enoplognatha ovata (Clerck, 1757), Enoplognatha thoracica (Hahn, 1833), Episinus angulatus (Blackwall, 1836), Phylloneta sisyphia (Clerck, 1757), Cnephalocotes obscurus (Blackwall, 1834), Drapetisca socialis (Sundevall, 1833), Enetelecara congenera (O. P.-Cambridge, 1879), Gonatium rubellum (Blackwall, 1841), Labulla thoracica (Wider, 1834), Linyphia hortensis Sundevall, 1830, Maso sundevalli (Westring, 1851), Nusoncus nasutus Schenkel, 1925, Obscuriphantes obscurus (Blackwall, 1841), Oedothorax apicatus (Blackwall, 1850), Metellina mengei (Blackwall, 1869), Metellina segmentata (Clerck, 1757), Gibbaraena omoeda (Thorell, 1870), Dictyna pusilla Thorell, 1856 a Evarcha falcata (Clerck, 1757). Metodou zemních formalínových pastí bylo na této lokalitě odchyceno 910 exemplářů spadajících do 57 druhů a 13 čeledí. Pokud přičteme druhy Pardosa amentata, Pardosa pullata a Clubiona reclusa nalezené KŮRKOU (1996), které nebyly zaznamenány během monitoringu areneocenóz v období od 2016 do 2017, tak výsledný souhrn druhů na této lokalitě činí 79 druhů ze 14 čeledí. Tento počet nalezených druhů na lokalitě PR Černý důl (79 dr.) odpovídá 28,73 % z celkového počtu druhů nalezených na území CHKO Orlické hory (275 dr.), a dále 9,03 % z celkového počtu druhů z celé České republiky, tj. 875 druhů evidovaných ke konci roku Shrnutí zjištěných dat PR Komáří vrch Do roku 2016 nejsou z této lokality známa žádná nálezová data, jedná se tedy o první monitoring zdejších araneocenóz. Během monitoringu araneocenóz na čtyřech stanovištích (L1, L2, L3, L4) v rámci PR Komáří vrch bylo od do sesbíráno a determinováno celkem 1935 exemplářů pavouků náležejících do 61 druhů z 15 čeledí (zemní pasti + smyk). Na stanovišti L1 (jihovýchod rezervace) bylo za sběrné období (2016) metodou zemních pastí zaevidováno a determinováno 472 exemplářů pavouků spadajících do 31 druhů a 10 čeledí. Na stanovišti L2 (severovýchod rezervace) bylo za sběrné období (2016) metodou zemních pastí zachyceno a determinováno 490 exemplářů pavouků náležejících do 27 druhů a 7 čeledí. Na stanovišti L3 (jihozápad rezervace) bylo za sběrné období (2017) metodou zemních pastí odloveno a determinováno 506 exemplářů pavouků spadajících do 23 druhů z 6 čeledí. Na stanovišti L4 (severozápad rezervace) bylo během sběrného období (2017) metodou zemních pastí zdokumentováno a determinováno 434 exemplářů pavouků náležejících do 28 druhů a 9 čeledí. Kromě výše uvedených odlovených adultních jedinců bylo současně odloveno i 317 exemplářů juvenilních jedinců, přičemž nejčastěji se jednalo o zástupce Harpactea sp., Tenuiphantes sp. a Coelotes sp., méně-častěji Diplocephalus sp., Microneta sp. a Cybaeus sp. Druhově nejbohatší se jeví araneocenóza na stanovišti L4 (SZ rezervace) v celkovém počtu 38 druhů (zemní pasti + smyk). Naopak druhově nejméně početná araneocenóza byla zjištěna na stanovišti L2 (SV rezervace) v celkovém počtu 27 druhů (zemní pasti + smyk). Nejvíce adultních exemplářů bylo zaevidováno na stanovišti L3 (JZ rezervace) v celkovém počtu 524 adultních exemplářů pavouků (zemní pasti 39

14 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) + smyk). Naopak nejméně adultních jedinců bylo zaznamenáno na stanovišti L4 (SZ rezervace) v celkovém počtu 449 exemplářů pavouků (zemní pasti + smyk). Celkově se podařilo odlovit nejvíce adultních exemplářů ve sběrném období od do (315 ex., z tohoto počtu 161 ex. na stanovišti L1 a 154 ex. na stanovišti L2). Naopak nejméně exemplářů bylo zaznamenáno ve sběrném období od do (51 ex., z tohoto počtu 26 ex. na stanovišti L3 a 25 ex. na stanovišti L4). Mimo metody instalace zemních pastí byla na stanovištích L3 (JZ rezervace) a L4 (SZ rezervace) aplikována i doplňková metoda sběru smyk bylinné vegetace (15. 6., , a ). Pomocí této doplňkové metody sběru bylo během sezóny 2017 na stanovištích L3 a L4 odloveno celkem 33 adultních jedinců pavouků spadajících do 19 druhů a 6 čeledí. Z tohoto souhrnného počtu druhů nebylo 16 druhů pavouků spadajících do 6 čeledí zachyceno metodou zemních pastí. Jedná se o následující druhy pavouků: Enoplognatha ovata, Agyneta rurestris (C. L. Koch, 1836), Bolyphantes alticeps (Sundevall, 1833), Erigone dentipalpis (Wider, 1834), Gonatium rubellum, Linyphia hortensis, Linyphia triangularis (Clerck, 1757), Obscuriphantes obscurus, Oedothorax apicatus, Tiso vagans (Blackwall, 1834), Metellina mengei, Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830, Araneus sturmi (Hahn, 1831), Araniella alpica (L. Koch, 1869), Clubiona trivialis C. L. Koch, 1843 a Evarcha falcata. Aplikací metody zemních formalínových pastí bylo na této lokalitě odchyceno 1902 exemplářů spadajících do 45 druhů a 13 čeledí. Výsledný součet nalezených druhů (zemní pasti + smyk) na lokalitě PR Komáří vrch (61 dr.) odpovídá 22,18 % z celkového počtu druhů nalezených na území CHKO Orlické hory (275 dr.), a dále 6,97 % z celkového počtu druhů z celé České republiky, tj. 875 druhů evidovaných ke konci roku VÝZNAMNÉ DRUHY PR ČERNÝ DŮL Během monitoringu areneocenóz na stanovištích PSB, PSJ a LBS bylo v rozmezí let zaznamenáno 16 bioindikačně významných druhů pavouků, náležejících do 4 čeledí, potvrzujících význam, zachovalost a biotickou hodnotu studované lokality. Většina z těchto druhů se na našem území vyskytuje v podmínkách Mezofytika a Oreofytika, přičemž některé z těchto druhů jsou charakteristické svým striktním výskytem v podmínkách Oreofytika nebo Mezofytika. Jedná se o tyto, převážně vzácné, druhy preferující klimaxové biotopy: Robertus scoticus Jackson, 1914 PSJ; Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) LBS; Diplocephalus permixtus (O. P.-Cambridge, 1871) PSB; Gongylidiellum vivum (O. P.-Cambridge, 1875) PSJ; Hilaira excisa (O. P.-Cambridge, 1871) PSB, PSJ; Lophomma punctatum (Blackwall, 1841) PSB, PSJ; Micrargus georgescuae Millidge, 1976 PSB, LBS; Nusoncus nasutus PSB; Obscuriphantes obscurus PSB, LBS; Palliduphantes alutacius (Simon, 1884) LBS; Saloca diceros (O. P.-Cambridge, 1871) PSJ, LBS; Semljicola faustus (O. P.-Cambridge, 1901) PSJ; Silometopus elegans (O. P.-Cambridge, 1873) PSB; Sintula corniger (Blackwall, 1856) PSJ; Gibbaranea omoeda PSJ a Coelotes atropos (Walckenaer, 1830) PSJ, LBS. Z dalších druhů zasluhujících pozornost lze jmenovat například Centromerus arcanus (O. P.-Cambridge, 1873) PSJ; Ceratinella brevipes 40

15 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin (Westring, 1851) LBS; Labulla thoracica LBS nebo Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868 PSB, PSJ, LBS. Z hlediska preference jednotlivých druhů pavouků k původnosti stanoviště (BU- CHAR et RŮŽIČKA 2002) převládají na lokalitě PR Černý důl druhy, které preferují klimaxová stanoviště (C, SN) spolu s druhy, které jsou schopné výskytu jak na klimaxových, tak i na polopřirozených stanovištích (C, SN). Souhrn těchto druhů (C, SN + C, SN) činí 57 druhů (75,0 %) reprezentovaných 851 jedinci (85,79 %). Přičemž druhy preferující klimaxová stanoviště (C, SN) jsou zde zastoupeny 9 druhy (11,84 %) o 109 jedincích (10,99 %) a druhy schopné výskytu jak na klimaxových, tak i na polopřirozených stanovištích (C, SN) jsou zde zastoupeny 48 druhy (63,16 %) o 742 exemplářích (74,80 %). Významné druhy se striktním výskytem v klimaxových biotopech (C!), které poukazují na původnost a zachovalost studované lokality, jsou zastoupeny 9 druhy (11,84 %): Robertus scoticus, Diplocephalus permixtus, Hilaira excisa, Obscuriphantes obscurus, Saloca diceros, Semljicola faustus, Silometopus elegans, Sintula corniger a Coelotes atropos. Těchto 9 druhů je zde zastoupeno 94 jedinci (9,48 %), přičemž z tohoto počtu striktně klimaxových druhů největší podíl náleží druhu Hilaira excisa, který byl na této lokalitě zjištěn v abundanci 57 exemplářů (6,26 %), vyšších hodnot abundance dosahuje i druh Coelotes atropos (21 ex., 2,31 %). Pro potřeby bioindikace původnosti stanoviště vyvinul BUCHAR (1983) pro klasifikaci reliktnosti jednotlivých druhů pavouků, tzv. stupeň reliktnosti druhů, rozdělený do tří skupin (viz kapitola Vysvětlivky). Přičemž druhy první skupiny (Relikty I. řádu RI) mají těžiště svého výskytu pouze v původních klimaxových ekosystémech. Schopnosti různých druhů pavouků trvale osídlovat stanoviště různého stupně původnosti je možno využít i k posouzení míry antropogenního ovlivnění studovaných lokalit na našem území. Během monitoringu araneocenóz na výše zmíněných stanovištích (PSB, PSJ, LBS) bylo zaznamenáno 16 druhů (21,05 %) pavouků spadajících do první skupiny, tedy Reliktů I. řádu: Robertus scoticus, Centromerus arcanus, Centromerus pabulator, Diplocephalus permixtus, Entelecara congenera PSJ, Hilaira excisa, Micrargus georgescuae, Nusoncus nasutus, Obscuriphantes obscurus, Palliduphantes alutacius, Saloca diceros, Semljicola faustus, Silometopus elegans, Sintula corniger, Walckenaeria acuminata Blackwall, 1833 PSJ a Coelotes atropos. Těchto 16 druhů na lokalitě reprezentuje 105 exemplářů (10,58 %). Z pohledu reliktnosti druhů na území PR Černý důl jako celku je reliktní složka (RI + R při hodnocení kritéria reliktnosti užíváme souhrnný podíl reliktů obou řádů) zastoupena v počtu 62 druhů (81,58 %) o 937 jedincích (94,46 %). Podle RŮŽIČ- KY (1981) vysoký podíl počtu reliktních druhů i počtu exemplářů druhů sledované vlastnosti (RI + R) naznačují původnost lokality. Dle RŮŽIČKY (1987) v araneocenózách chráněných území dosahuje frekvence exemplářů druhů s výhradním nebo převážným výskytem v biotopech první skupiny (RI) minimálně 20 %, naopak frekvence exemplářů druhů s výhradním či převážným výskytem v biotopech třetí skupiny (E) zde dosahuje maximálně 45 %. Toto kritérium je na celkovém území PR Černý důl splněno pouze částečně, neboť RI jedinci jsou zde zastoupeni 10,58 % (105 ex.) a E jedinci jsou zde zastoupeni 5,54 % (55 ex.). Na tomto místě je nutno podotknout, že celkem nízké zastoupení exemplářů reliktů I. řádu (RI) na této lokalitě ovlivňuje 41

16 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) velmi výrazná abundance exemplářů reliktů II. řádu (R) Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) 80 ex., Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834) 81 ex., Coelotes terrestris (Wider, 1834) 80 ex., Inermocoelotes inermis (L. Koch, 1855) 81 ex., a zejména pak druh Piratula hygrophila 152 ex. Během monitoringu araneocenóz bylo na území PR Černý důl zdokumentováno celkem 9 (11,85 %) vzácných druhů pavouků (dle stupně hojnosti BUCHARA et RŮŽIČKY 2002). Kategorii velmi vzácný druh (VV) zde zastupuje druh Nusoncus nasutus (1 dr. 1,32 %, 1 ex. 0,10 %). Kategorii vzácný druh (V) zde zastupují druhy Robertus scoticus, Centromerus pabulator, Diplocephalus permixtus, Micrargus georgescuae, Palliduphantes alutacius, Semljicola faustus, Gibbaranea omoeda a Coelotes atropos. Těchto 8 vzácných druhů (10,53 %) zde reprezentuje celkem 37 jedinců (3,73 %). Za období realizace araneologického průzkumu bylo na studovaném území zjištěno celkem 10 druhů pavouků spadajících do některého ze stupňů ohrožení červeného seznamu (ŘEZÁČ et al. 2015). Kategorii Téměř ohrožený (TO/LC) zde reprezentuje 7 druhů (9,21 %) zastoupených 94 jedinci (9,48 %): Robertus scoticus, Diplocephalus permixtus, Gongylidiellum vivum, Hilaira excisa, Lophomma punctatum, Sintula corniger a Coelotes atropos. Kategorii Ohrožený (O/VU) zde reprezentují 2 druhy (2,63 %) zastoupené 2 jedinci (0,20 %): Silometopus elegans a Gibbaranea omoeda. Kategorii Silně ohrožený (SO/EN) zde zastupuje 1 druh (1,32 %) s 5 odchycenými jedinci (0,50 %): Semljicola faustus. Významné druhy PR Komáří vrch Za období výzkumu araneocenóz na stanovištích L1, L2, L3 a L4 bylo v rozmezí let zaznamenáno 13 bioindikačně významných druhů pavouků, náležejících do 3 čeledí, potvrzujících význam, zachovalost a biotickou hodnotu studované lokality. Velká část těchto druhů se na našem území vyskytuje v podmínkách Mezofytika a Oreofytika, přičemž některé z těchto druhů jsou charakteristické svým striktním výskytem v podmínkách Oreofytika nebo Mezofytika. Jedná se o tyto, převážně vzácné, druhy preferující klimaxové biotopy: Anguliphantes tripartitus Miller & Svatoň, 1978 L2; Centromerus pabulator L1, L2, L4; Gongylidiellum edentatum Miller, 1951 L1; Lepthyphantes nodifer Simon, 1884 L2, L3; Mughiphantes mughi (Fickert, 1875) L2, L3, L4; Obscuriphantes obscurus L3, L4; Palliduphantes alutacius L3; Poeciloneta variegata (Blackwall, 1841) L4; Porrhomma egeria Simon, 1884 L3; Saloca diceros L1, L2, L3, L4; Araneus sturmi L3; Araniella alpica L4 a Coelotes atropos L1, L2, L3, L4. Z dalších druhů zasluhujících pozornost lze zmínit například Cybaeus angustiarum L1, L2, L3, L4 nebo Clubiona comta C. L. Koch, 1839 L4. Z hlediska preference jednotlivých druhů pavouků k původnosti stanoviště (BU- CHAR et RŮŽIČKA 2002) převládají na lokalitě PR Komáří vrch druhy, které preferují klimaxová stanoviště (C, SN) spolu s druhy, které jsou schopné výskytu jak na klimaxových, tak i na polopřirozených stanovištích (C, SN). Souhrn těchto druhů (C, SN + C, SN) činí 43 druhů (70,5 %) zastoupených 1482 jedinci (76,59 %). Přičemž druhy preferující klimaxová stanoviště (C, SN) jsou zde zastoupeny 5 druhy (8,20 %) o 206 jedincích (10,65 %) a druhy schopné výskytu jak na klimaxových, 42

17 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin tak i na polopřirozených stanovištích (C, SN) jsou zde zastoupeny 38 druhy (62,30 %) reprezentovaných 1276 exempláři (65,94 %). Významné druhy se striktním výskytem v klimaxových biotopech (C!), které poukazují na původnost a zachovalost studované lokality, jsou zde zastoupeny 8 druhy (13,11 %): Anguliphantes tripartitus, Gongylidiellum edentatum, Lepthyphantes nodifer, Mughiphantes mughi, Obscuriphantes obscurus, Porrhomma egeria, Saloca diceros a Coelotes atropos. Těchto 8 druhů na této lokalitě zastupuje 434 jedinců (22,43 %), přičemž z tohoto počtu striktně klimaxových druhů náleží největší podíl druhu Coelotes atropos, který byl na této lokalitě zjištěn v abundanci 348 exemplářů (18,30 %), vyšších hodnot abundance dosahuje i druh Saloca diceros (75 ex., 3,94 %). Během monitoringu araneocenóz na stanovištích L1, L2, L3 a L4 bylo zdokumentováno 14 druhů (22,95 %) pavouků spadajících do kategorie Reliktů I. řádu stupnice reliktnosti druhů (BUCHAR 1983): Anguliphantes tripartitus, Centromerus pabulator, Gongylidiellum edentatum, Lepthyphantes nodifer, Mughiphantes mughi, Obscuriphantes obscurus, Palliduphantes alutacius, Poeciloneta variegata, Porrhomma egeria, Saloca diceros, Araniella alpica, Alopecosa taenita (C. L. Koch, 1835) L1, L2, L4, Coelotes atropos a Clubiona comta. Těchto 14 druhů bylo na lokalitě zaznamenáno v celkovém počtu 449 exemplářů (23,20 %). Z pohledu reliktnosti druhů na území PR Komáří vrch jako celku je reliktní složka (RI + R) zastoupena v počtu 49 druhů (80,33 %) o 1910 odlovených exemplářích (98,70 %). Podle RŮŽIČKY (1981) vysoký podíl počtu reliktních druhů i počtu exemplářů druhů sledované vlastnosti (RI + R) naznačují původnost lokality. Dle RŮŽIČKY (1987) v araneocenózách chráněných území dosahuje frekvence exemplářů druhů s výhradním nebo převážným výskytem v biotopech první skupiny (RI) minimálně 20 %, naopak frekvence exemplářů druhů s výhradním či převážným výskytem v biotopech třetí skupiny (E) zde dosahuje maximálně 45 %. Toto kritérium je na území PR Komáří vrch splněno, neboť RI jedinci jsou zde zastoupeni 23,20 % (449 ex.) a E jedinci jsou zde zastoupeni 1,30 % (25 ex.). Je nutno podotknout, že celkem nízké zastoupení RI jedinců na této lokalitě ovlivňuje velmi výrazná abundance R druhů Tenuiphantes tenebricola 210 ex., Cybaeus angustiarum 107 ex., a především pak druhu Coelotes terrestris 420 ex. Během výzkumu araneocenóz bylo na území PR Komáří vrch zaznamenáno celkem 7 (11,48 %) vzácných druhů pavouků (dle stupnice hojnosti BUCHARA et RŮŽIČKY 2002, kategorie V): Centromerus pabulator, Gongylidiellum edentatum, Lepthyphantes nodifer, Mughiphantes mughi, Palludiphantes alutacius, Poeciloneta variegata a Coelotes atropos. Těchto sedm vzácných druhů je zde zastoupeno celkem 363 exempláři (18,76 %), přičemž drtivá většina z tohoto počtu vzácných druhů náleží opět k druhu Coelotes atropos. Za období realizace araneologického monitoringu bylo na území studované rezervace zaznamenáno celkem 6 druhů pavouků spadajících do některého ze stupňů ohrožení červeného seznamu (ŘEZÁČ et al. 2015). Kategorii Téměř ohrožený (TO/LC) zde reprezentuje 5 druhů (8,20 %) zastoupených 355 jedinci (18,35 %): Lepthyphantes nodifer, Poeciloneta variegata, Araneus sturmi, Araniella alpica a Coelotes atropos. Kategorii Ohrožený (O/VU) zde reprezentuje 1 druh (1,64 %) a sice Gongylidiellum edentatum s 1 zaznamenaným exemplářem (0,05 %). 43

18 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) TERMOPREFERENCE PR ČERNÝ DŮL Na území PR Černý důl převládají druhy pavouků, které mají převažující těžiště svého výskytu v podmínkách Mezofytika a které jsou rovněž schopné osídlovat i území s převládajícími podmínkami Oreofytika. Tyto spíše chladnomilnější druhy zde byly v rozmezí let zastoupeny v počtu 36 druhů (47,37 %) reprezentovaných 514 exempláři (51,81 %). Druhou nejpočetnější skupinou jsou tolerantnější druhy pavouků preferující podmínky Mezofytika, nicméně většina z nich je ovšem schopna osídlovat i území s převládajícími podmínkami Oreofytika, případně i Termofytika. Tyto druhy pavouků s nejširší ekologickou valencí, z pohledu preference fytogeografické oblasti, jsou zde zastoupeny 15 druhy (19,74 %) reprezentovaných 364 jedinci (36,69 %). Na území PR Černý důl nebyl zjištěn žádný druh pavouka striktně preferující podmínky Termofytika. Zaznamenán byl i výskyt 4 druhů (5,26 %) pavouků (Robertus scoticus, Centromerus pabulator, Nusoncus nasutus a Coelotes atropos), kteří striktně preferují podmínky Oreofytika. Tyto druhy na studovaném území rezervace reprezentuje celkem 25 jedinců (2,52 %). Během průzkumu zdejších araneocenóz bylo navíc zachyceno i celkem 9 druhů (11,84 %) pavouků striktně preferujících podmínky Mezofytika, které zde zastupuje 39 exemplářů (3,93 %): Ceratinella brevipes, Entelecara congenera, Lophomma punctatum, Neriene emphana (Walckenaer, 1841) PSJ, LBS, Oedothorax fuscus (Blackwall, 1834) PSB, PSJ, Oedothorax gibbosus, Silometopus elegans, Gibbaranea omoeda a Dictyna pusilla. Všechny výše uvedené druhy striktně preferující podmínky Oreofytika, a většinu z vyjmenovaných druhů striktně preferující podmínky Mezofytika, lze považovat za druhy bioindikačně významné, tedy druhy poukazující na původnost, zachovalost a biotickou hodnotu lokalit, zejména kvůli jejich zařazení do některého ze stupňů ohrožení (TO, O), stupně hojnosti (VV, V) nebo jejich vazbu na původnost stanovišť (C!, C, SN). Během průzkumu na území PR Černý důl byl také zdokumentován výskyt druhů, které mají těžiště svého výskytu na území Termofytika s přesahem na území Mezofytika. Tyto druhy zde nicméně nemají vhodné klimatické podmínky, a tak jsou na této lokalitě zastoupeny v relativně nízkém počtu. Úhrn těchto spíše teplomilných pavouků činí v rozmezí let celkem vysoké číslo 12: druhů (15,79 %) především v porovnání se striktně chladnomilnými druhy, na druhou stranu jsou zde zastoupeny pouze 50 jedinci (5,04 %). Zjištěná struktura zdejších araneocenóz, hodnocená z hlediska preference jednotlivých druhů k převažujícím fytogeografickým oblastem, zcela odpovídá tomu, že studovaná rezervace leží dle regionálně fytogeografického členění ve fytogeografické oblasti Oreofytikum, obvodu České Orefytikum, okresu 95 Orlické hory, podokresu 95a Český hřeben. TERMOPREFERENCE PR KOMÁŘÍ VRCH Na lokalitě PR Komáří vrch převládají druhy schopné výskytu jak v podmínkách Oreofytika, tak i v podmínkách Mezofytika. Tyto spíše chladnomilnější druhy zde byly v rozmezí let odloveni v počtu 29 druhů (47,54 %) reprezentovaných 902 exempláři (46,61 %). Druhou nejpočetnější skupinou jsou tolerantnější 44

19 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin druhy pavouků preferující podmínky Mezofytika, nicméně většina z nich je ovšem schopna osídlovat i území s převládajícími podmínkami Oreofytika, vzácněji i Termofytika. Tyto druhy pavouků s nejširší ekologickou valencí, z pohledu preference fytogeografické oblasti, jsou zde zastoupeny 15 druhy (24,59 %) reprezentovaných 643 jedinci (33,23 %). Na území PR Komáří vrch nebyl zjištěn žádný druh pavouka striktně preferující podmínky Termofytika. Na druhou stranu, na území studované rezervace vládnou velmi chladné klimatické podmínky, takže se zde vyskytují i druhy se striktním výskytem v podmínkách Oreofytika. V rozmezí let se zde tyto chladnomilné druhy vyskytují sice jen v počtu 3 druhů (4,92 %): Centromerus pabulator, Mughiphantes mughi a Coelotes atropos, nicméně jsou zde zastoupeny v celkem hojném počtu 357 exemplářů (18,45 %). Z tohoto souhrnného počtu chladnomilných jedinců připadá 348 jedinců ke druhu Coelotes atropos, který zde dosahuje masového výskytu (18,30 %). Během průzkumu zdejších araneocenóz zde byly navíc zachyceny i 2 druhy (3,28 %) pavouků striktně preferující podmínky Mezofytika, které zde jsou zastoupeny v počtu 2 jedinců (0,10 %): Gongylidiellum edentatum a Poeciloneta variegata. Všechny výše uvedené druhy striktně preferující podmínky Oreofytika a Mezofytika lze považovat za druhy bioindikačně významné, tedy druhy poukazující na původnost, zachovalost a biotickou hodnotu lokalit, zejména kvůli jejich zařazení do některého ze stupňů ohrožení (TO, O), stupně hojnosti (V) nebo jejich vazbu na původnost stanovišť (C!). Během průzkumu na území studované rezervace Komáří vrch byl také zdokumentován výskyt druhů, které mají těžiště svého výskytu v podmínkách Termofytika a Mezofytika. Tyto teplomilné druhy zde nemají vhodné klimatické podmínky, a tak jsou na této lokalitě zastoupeny v relativně nízkém počtu. Celkový úhrn těchto druhů pavouků činí v rozmezí let druhů (19,67 %) o 31 jedincích (1,60 %). Je tedy vidět, že se na této lokalitě vyskytuje více relativně teplomilnějších druhů než druhů striktně chladnomilných, nicméně oproti chladnomilným druhům zde nedosahují tak výrazné abundance a rovněž zde zřejmě nejsou schopné vytvářet početnější populace (31 jedinců versus 357 jedinců). Zjištěná struktura zdejších araneocenóz, hodnocená z hlediska preference jednotlivých druhů k převažujícím fytogeografickým oblastem, tak zcela odpovídá tomu (situace je obdobná jako u PR Černého dolu ovšem s drobnými niancemi), že studovaná rezervace leží dle regionálně fytogeografického členění ve fytogeografické oblasti Oreofytikum, obvodu České Orefytikum, okresu 95 Orlické hory, podokresu 95a Český hřeben. EPIGEICKÉ SPOLEČENSTVO PAVOUKŮ PR ČERNÝ DŮL Mezi druhy, které z hlediska dominance charakterizují epigeické společenstvo pavouků této rezervace patří: Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838), Diplocephalus picinus, Hilaira excisa, Tenuiphantes tenebricola, Piratula hygrophila, Coelotes terrestris, Inermocoelotes inermis a Cybaeus angustiarum. Vysoká abundace těchto druhů na území studované rezervace vyplývá již z biotopových nároků těchto druhů. Jedná se o druhy s výskytem přednostně na mokřadních biotopech, včetně rašelinišť a pramenišť (Hilaira excisa, Piratula hygrophila) a ve vlhkých a stinných horských a podhorských 45

20 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) TAB. 1. SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ NA LOKALITĚ PR ČERNÝ DŮL Druh Famil. Orig. Phyto. Occur. Vulner. Relikt. PSB PSJ LBS Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838) DYS C, SN M (O) vh NO R Ero furcata (Villers, 1789) MIM C, SN T M vh NO R + Enoplognatha ovata (Clerck, 1757) THE C, SN, D T M h NO E * Enoplognatha thoracica (Hahn, 1833) THE C, SN, D T M h NO E * Episinus angulatus (Blackwall, 1836) THE C, SN T M h NO R * Phylloneta sisyphia (Clerck, 1757) THE C, SN M (O) vh NO E * Robertus arundineti (O. P.-Cambridge, 1871) THE C, SN, D (T) M h NO E + Robertus scoticus Jackson, 1914 THE C! O V TO RI + Bathyphantes nigrinus (Westring, 1851) LIN C, SN T M (O) vh NO R + + Bolyphantes alticeps (Sundevall, 1833) LIN C, SN M O h NO R + Centromerus arcanus (O. P.-Cambridge, 1873) LIN C, SN M O s NO RI + Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) LIN C, SN O V NO RI + Centromerus sellarius (Simon, 1884) LIN C, SN M (O) h NO R + Centromerus sylvaticus (Blackwall, 1841) LIN C, SN, D T M O vh NO E + Ceratinella brevipes (Westring, 1851) LIN C, SN M s NO R + Cnephalocotes obscurus (Blackwall, 1834) LIN C, SN M (O) h NO R * Diplocephalus latiforns (O. P.-Cambridge, 1863) LIN C, SN M O vh NO R + + Diplocephalus permixtus (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C! M O V TO RI + 46

21 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) LIN C, SN (T) M (O) vh NO R + + Diplostyla concolor (Wider, 1834) LIN C, SN T M O vh NO E + + Drapetisca socialis (Sundevall, 1833) LIN C, SN M (O) vh NO E * Entelecara congenera (O. P.-Cambridge, 1879) LIN C, SN M h NO RI * Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841) LIN C, SN M (O) vh NO R + Gonatium rubellum (Blackwall, 1841) LIN C, SN M O vh NO R * * Gongylidiellum latebricola (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C, SN M (O) vh NO R + Gongylidiellum vivum (O. P.-Cambridge, 1875) LIN C, SN M (O) s TO R + Hilaira excisa (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C! M O h TO RI + + Labulla thoracica (Wider, 1834) LIN C, SN M O s NO R * Leptorhoptrum robustrum (Westring, 1851) LIN C, SN M O h NO R + Linyphia hortensis Sundevall, 1830 LIN C, SN (T) M h NO R * * Linyphia triangularis (Clerck, 1757) LIN C, SN, D T M vh NO E * + * Lophomma punctatum (Blackwall, 1841) LIN C, SN M h TO R + + Macrargus rufus (Wider, 1834) LIN C, SN M O vh NO R + Maso sundevalli (Westring, 1851) LIN C, SN T M (O) vh NO R * Micrargus georgescuae Millidge, 1976 LIN C, SN M O V NO RI + + Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) LIN C, SN (T) M O vh NO E + Microneta viaria (Blackwall, 1841) LIN C, SN T M O vh NO R + Neriene emphana (Walckenaer, 1841) LIN C, SN M h NO R + * 47

22 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Druh Famil. Orig. Phyto. Occur. Vulner. Relikt. PSB PSJ LBS Nusoncus nasutus Schenkel, 1925 LIN C, SN O VV NO RI * Obscuriphantes obscurus (Blackwall, 1841) LIN C! M O s NO RI * * Oedothorax agrestis (Blackwall, 1853) LIN C, SN M O h NO R + + Oedothorax apicatus (Blackwall, 1850) LIN C, SN, D T M vh NO E * Oedothorax fuscus (Blackwall, 1834) LIN C, SN, D M h NO E + + Oedothorax gibbosus (Blackwall, 1841) LIN C, SN M vh NO R * + Palliduphantes alutacius (Simon, 1884) LIN C, SN T M V NO RI + Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836) LIN C, SN M O h NO R + Saloca diceros (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C! M O h NO RI + + Semljicola faustus (O. P.-Cambridge, 1901) LIN C! M (O) V SO RI + Silometopus elegans (O. P.-Cambridge, 1873) LIN C! M s O RI + Sintula corniger (Blackwall, 1856) LIN C! (M) O s TO RI + Tapinocyba affinis Lessert, 1907 LIN C, SN (T) M (O) h NO R + Tenuiphantes alacris (Blackwall, 1853) LIN C, SN M O h NO R + + Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866) LIN C, SN M (O) vh NO R + + Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834) LIN C, SN M O vh NO R Walckenaeria acuminata Blackwall, 1833 LIN C, SN M O h NO RI + Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878) LIN C, SN T M O vh NO R + Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836) LIN C, SN M (O) h NO R + Walckenaeria obtusa Blackwall, 1836 LIN C, SN (T) M (O) h NO R + 48

23 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Metellina mengei (Blackwall, 1869) TET C, SN T M O vh NO R * * * Metellina segmentata (Clerck, 1757) TET C, SN, D T M O vh NO E * * Pachygnatha listeri Sundevall, 1830 TET C, SN (T) M vh NO R + + Araneus diadematus Clerck, 1757 ARA C, SN, A T M O vh NO E * + Gibbaranea omoeda (Thorell, 1870) ARA C, SN M V O R * Piratula hygrophila (Thorell, 1872) LYC C, SN T M O vh NO R + + Coelotes atropos (Walckenaer, 1830) AGE C! O V TO RI + + Coelotes terrestris (Wider, 1834) AGE C, SN (T) M O vh NO R Inermocoelotes inermis (L. Koch, 1855) AGE C, SN M O vh NO R Histopona torpida (C. L. Koch, 1837) AGE C, SN M (O) vh NO R + Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868 CYB C, SN M O h NO R Cryphoeca silvicola (C. L. Koch, 1834) HAH C, SN M O h NO R + Cicurina cicur (Fabricius, 1793) DIC C, SN, D (T) M vh NO E + Dictyna pusilla Thorell, 1856 DIC C, SN M h NO R * * Amaurobius fenestralis (Ström, 1768) AMA C, SN M O vh NO R + + Callobius claustrarius (Hahn, 1833) AMA C, SN M O h NO R + Zelotes clivicola (L. Koch, 1870) GNA C, SN M (O) h NO R + Evarcha falcata (Clerck, 1757) SAL C, SN (T) M vh NO R * PR Černý důl ( ) - 76 druhů / 14 čeledí / 992 exemplářů / ZP (+), pouze smyk (*) 27 / / /

24 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) TAB. 3. SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ NA LOKALITĚ PR KOMÁŘÍ VRCH Druh Famil. Orig. Phyto. Occur. Vulner. Relikt. L1 L2 L3 L4 Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838) DYS C, SN M (O) vh NO R Enoplognatha ovata (Clerck, 1757) THE C, SN, D T M h NO E * * Robertus lividus (Blackwall, 1836) THE C, SN T M O vh NO R Agyneta rurestris (C. L. Koch, 1836) LIN C, SN, D T M O vh NO E * * Anguliphantes tripartitus Miller & Svatoň, 1978 LIN C! (M) O s NO RI + Bolyphantes alticeps (Sundevall, 1833) LIN C, SN M O h NO R * Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) LIN C, SN O V NO RI Centromerus sellarius (Simon, 1884) LIN C, SN M (O) h NO R + + Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863) LIN C, SN M O vh NO R Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) LIN C, SN (T) M (O) vh NO R Diplostyla concolor (Wider, 1834) LIN C, SN T M O vh NO E + + Drapetisca socialis (Sundevall, 1833) LIN C, SN M (O) vh NO E + Erigone dentipalpis (Wider, 1834) LIN C, SN, D T M O vh NO E * Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841) LIN C, SN M (O) vh NO R + Gonatium rubellum (Blackwall, 1841) LIN C, SN M O vh NO R * Gongylidiellum edentatum Miller, 1951 LIN C! M V O RI + Lepthyphantes nodifer Simon, 1884 LIN C! M O V TO RI + + Linyphia hortensis Sundevall, 1830 LIN C, SN (T) M h NO R * Linyphia triangularis (Clerck, 1757) LIN C, SN, D T M vh NO E * Macrargus rufus (Wider, 1834) LIN C, SN M O vh NO R

25 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) LIN C, SN (T) M O vh NO E + + Microneta viaria (Blackwall, 1841) LIN C, SN T M O vh NO R Mughiphantes mughi (Fickert 1875) LIN C! O V NO RI + * * Obscuriphantes obscurus (Blackwall, 1841) LIN C! M O s NO RI * * Oedothorax apicatus (Blackwall, 1850) LIN C, SN, D T M vh NO E * Palliduphantes alutacius (Simon, 1884) LIN C, SN T M V NO RI + Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836) LIN C, SN M O h NO R + Poeciloneta variegata (Blackwall, 1841) LIN C, SN M V TO RI + Porrhomma egeria Simon, 1884 LIN C! M O s NO RI + Saloca diceros (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C! M O h NO RI Tapinocyba affinis Lessert, 1907 LIN C, SN (T) M (O) h NO R Tenuiphantes alacris (Blackwall, 1853) LIN C, SN M O h NO R Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866) LIN C, SN M (O) vh NO R + + Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834) LIN C, SN M O vh NO R Tiso vagans (Blackwall, 1834) LIN C, SN M (O) h NO R * Thyreosthenius parasiticus (Westring, 1851) LIN C, SN, A M O h NO E + Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878) LIN C, SN T M O vh NO R + + Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836) LIN C, SN M (O) h NO R Walckenaeria dysderoides (Wider, 1834) LIN C, SN (T) M vh NO R Walckenaeria obtusa Blackwall, 1836 LIN C, SN (T) M (O) h NO R Metellina mengei (Blackwall, 1869) TET C, SN T M O vh NO R * 51

26 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Metellina merianae (Scopoli, 1763) TET C, SN, A T M O vh NO E + Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830 TET C, SN, D T M (O) vh NO E * Araneus sturmi (Hahn, 1831) ARA C, SN T M vh TO R * Araniella alpica (L. Koch, 1869) ARA C, SN M O s TO RI * Alopecosa taeniata (C. L. Koch, 1835) LYC C, SN M O h NO RI Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802) LYC C, SN, D T M O vh NO R + Coelotes atropos (Walckenaer, 1830) AGE C! O V TO RI Coelotes terrestris (Wider, 1834) AGE C, SN (T) M O vh NO R Inermocoelotes inermis (L. Koch, 1855) AGE C, SN M O vh NO R Histopona torpida (C. L. Koch, 1837) AGE C, SN M (O) vh NO R Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868 CYB C, SN M O h NO R Cryphoeca silvicola (C. L. Koch, 1834) HAH C, SN M O h NO R + Cicurina cicur (Fabricius, 1793) DIC C, SN, D (T) M vh NO E + Amaurobius fenestralis (Ström, 1768) AMA C, SN M O vh NO R + Callobius claustrarius (Hahn, 1833) AMA C, SN M O h NO R Zora nemoralis (Blackwall, 1861) MIT C, SN (T) M h NO R + Agroeca brunnea (Blackwall, 1833) LIO C, SN T M vh NO R + Clubiona comta C. L. Koch, 1839 CLU C, SN (T) M s NO RI + Clubiona trivialis C. L. Koch, 1843 CLU C, SN M (O) s NO R * Evarcha falcata (Clerck, 1757) SAL C, SN (T) M vh NO R * PR Komáří vrch ( ) - 61 druhů / 15 čeledí / 1935 exemplářů / ZP (+), pouze smyk (*) 31/ 472 ZP 27/ 490 ZP 34/ 524 ZP 38/ 449 ZP 52

27 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin lesích nebo v oblastech s členitějším terénem (Harpactea lepida, Diplocephalus picinus, Tenuiphantes tenebricola, Coelotes terrestris, Inermocoelotes inermis a Cybaeus angustiarum), na území Mezofytika i Oreofytika. Tyto druhy se nevyskytují na stanovištích pod vlivem disturbance, naopak často preferují stanoviště klimaxová. Druh Hilaira excisa navíc striktně vyžaduje klimaxové biotopy. Druh Piratula hygrophila má širší ekologickou valenci, a tak je jako jediný schopen plnohodnotného výskytu i na území Termofytika (okrajově i druhy Diplocephalus picinus a Coelotes terrestris), přičemž nepreferuje pouze lesní biotopy, ale vyskytuje se od nížin do hor na všech typech částečně otevřených a hlavně, alespoň částečně zastíněných typech mokřadů, například na bažinatých okrajích rybníků s bohatou vegetací, v rákosinách, lužních lesích, podmáčených olšinách nebo mokřadních vrbinách i rašeliništích, méně i podmáčených loukách. V rozmezí let se na studované lokalitě vyskytoval v počtu 151 jedinců (16,59 %). Těžištěm výskytu tohoto slíďáka je zejména stanoviště PSJ (146 ex.), okrajově i stanoviště PSB (5 ex.), na stanoviště LBS nezasahuje. Nejcennějším údajem (z pohledu dominance epigeických druhů) svědčícím o reliktnosti zdejších araneocenóz je abundance klimaxové pavučenky Hilaira excisa (TO). Jedná se o vlhkomilný, na vhodných klimaxových biotopech, vcelku hojný druh, které má těžiště svého výskytu při půdním povrchu, v mechu a husté vegetaci otevřených i zastíněných stanovišť, na území Mezofytika a Oreofytika, na rašeliništích, zamokřených loukách, podmáčených olšinách a horských karech i různých subalpínských biotopech. Tento druh byl v rozmezí let na studované lokalitě sbírán v počtu 57 exemplářů (6,26 %), kdy největší podíl jeho výskytu připadnul na stanoviště PSB (45 ex.). Na stanovišti PSJ se vyskytuje v menší míře (12 ex.) a na stanovišti LBS nebyl vůbec zaznamenán. Dalším běžným druhem pavouka této lokality je šestiočka Harpactea lepida, která se nejčastěji vyskytuje v hrabance suťových svahů a v listovém opadu lesnatých oblastí s členitějším terénem, relativně častá je i na rašeliništích, nalézána bývá i v kamenolomech a při březích tekoucích vod. Tento druh pavouka dosahoval v rozmezí let celkové abundance 50 ex. (5,49 %), kdy nejvíce jedinců bylo odchyceno na stanovišti LBS (45 ex.), na stanovištích PSB a PSJ jeho abundance dosahovala zanedbatelných hodnot (1 ex., respektive 4 ex.). Diplocephalus picinus ( 80 ex., 8,79 %), velmi hojná pavučenka detritu a listového opadu všech typů lesů (horské bučiny, bučiny nižších poloh, dubohabřiny, lesostepní doubravy, jasanovo-olšové lužní lesy, suťové lesy i podmáčené smrčiny horských poloh) je svým výskytem naprosto charakteristická pro stanoviště LBS, kde byla sbírána v počtu 79 ex., ojedinělý výskyt byl zaznamenán i na stanovišti PSJ (1 ex.). Častá je i velmi hojná plachetnatka Tenuiphantes tenebricola upřednostňující většinu stinných a vlhkých lesních biotopů od středních poloh do hor (především bučiny, suťové lesy, horské smrčiny, méně i dubohabřiny, dále i břehy podhorských a horských vodních toků), kde se vyskytuje při půdním povrchu v mechu, detritu, listovém opadu a pod kameny. Na území studované rezervace byla v rozmezí let zjištěna v abundanci 80 ex. (8,79 %), kdy opět největšího zastoupení dosahovala na stanovišti LBS (73 ex.) a na studované prameniště PSB a PSJ zasahuje svým výskytem pouze minimálně (6 ex., respektive 1 ex.). Další významnou slož- 53

28 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) kou místní araneofauny, především stanoviště LBS, jsou druhy punčoškářů Coelotes terrestris a Inermocoelotes inermis, kteří zde shodně dosahují početnosti 80 ex. (8,79 %). Jedná se o velmi hojné druhy vlhkých a zastíněných lesních biotopů na území Mezofytika a Oreofytika, přičemž Coelotes terrestris může okrajově zasahovat i do oblastí s převládajícími podmínkami Termofytika, ovšem mimo stanoviště teplých lužních lesů. Vyskytují se při půdním povrchu, pod kameny, v detritu, listovém opadu a mechu například v porostech dubohabřin, bučin (horských i nížinných), horských smrčin, suťových lesů, rovněž i na stinných rašeliništích a v horských nivách. Přičemž druh Inermocoelotes inermis je nepatrně vlhkomilnějším druhem než Coelotes terrestris, nicméně je vzácně schopen výskytu i na otevřených biotopech, jako jsou například louky, sutě, vřesoviště a teplomilné trávníky. Coelotes terrestris na stanovišti LBS dosahuje početnosti 66 jedinců a rovněž zasahuje menším počtem jedinců na stanoviště PSB a PSJ (2 ex., respektive 12 ex.). Situace u druhu Inermocoelotes inermis je téměř shodná, kdy nejvíce jedinců bylo zjištěno na stanovišti LBS (62 ex.), na stanovišti PSB pak byl zjištěn v abundanci 10 ex., na stanovišti PSJ bylo sbíráno 8 ex. Posledním významným druhem z hlediska dominance pavouků zjištěných metodou zemních pastí je stínomil Cybaeus angustiarum. Tento na vhodných stanovištích celkem hojný druh, který preferuje klimaxové biotopy, se nejčastěji vyskytuje na rozkládajících se kmenech, pařezech stromů a v listovém opadu stinných a vlhkých lesů horských oblastí nebo oblastí s členitějším terénem (horské bučiny, suťové lesy, podmáčené smrčiny, širokolisté horské nivy, méně i břehy podhorských a horských potoků a zastíněná rašeliniště). Během dvouletého monitoringu araneocenóz této rezervace byl výše zmíněný druh zjištěn v celkem rovnoměrném zastoupení na všech studovaných stanovištích (PSB 9 ex., PSJ 13 ex., LBS 24 ex., 46 ex., 5,05 %). Následují druhy pavouků, které na studované rezervaci dosahují subdominantních hodnot dominance, tzn. nebyly sbírány v tak hojném počtu jako výše uvedené eudominantní a dominatní druhy pavouků, nicméně i přesto má jejich výskyt stále svou vypovídající hodnotu a tyto druhy, tak tedy pomáhají charakterizovat epigeické společenstvo pavouků studované lokality: Centromerus sellarius (Simon, 1884) 30 ex. (3,30 %), LBS; Oedothorax agrestis (Blackwall, 1853) 20 ex. (2,20 %), PSB 1ex., PSJ 19 ex.; Tenuiphantes alacris (Blackwall, 1853) 34 ex. (3,74 %), PSJ 6 ex., LBS 28 ex.; Coelotes atropos 21 ex. (2,31 %), PSJ 1 ex., LBS 20 ex.; Histopona torpida (C. L. Koch, 1837) 19 ex. (2,09 %), LBS; a Callobius claustrarius (Hahn, 1833) 23 ex. (2,53 %), LBS. Z výše uvedených zjištěných subdominantních druhů, lze nejvíce vyzdvihnout punčoškáře Coelotes atropos, jehož nález na území studované rezervace je cenným údajem svědčícím o reliktnosti zdejších araneocenóz. Závěrem lze ještě uvést, že nejvyšší druhovou diverzitu na studované lokalitě PR Černý důl vykazují pavouci z čeledi Linyphiidae v počtu 50 druhů (65,79 %), kteří zde jsou zastoupeni 479 jedinci (48,27 %). EPIGEICKÉ SPOLEČENSTVO PAVOUKŮ PR KOMÁŘÍ VRCH Mezi druhy, které z hlediska dominance charakterizují epigeické společenstvo pavouků této lokality patří: Tenuiphantes tenebricola, Coelotes atropos, Coelotes terrestris 54

29 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin a Cybaeus angustiarum. Vysoká abundance těchto druhů na území studované rezervace zcela koreluje s charakterem biotopu studované lokality (horské bučiny). Jedná se o druhy s výskytem přednostně ve vlhkých a stinných lesích podhorských a horských (zejména Coelotes atropos) regionů nebo v oblastech s členitějším reliéfem, na území Mezofytika a Oreofytika. Tyto druhy se nevyskytují na stanovištích pod vlivem disturbance, naopak často preferují stanoviště klimaxová. Punčoškář Coelotes atropos navíc striktně vyžaduje klimaxové biotopy. Výskyt tohoto druhu na lokalitě PR Komáří vrch je dán i preferovaným biotopem jeho výskytu, tedy zachovalými bukojedlovými a smrkovými lesy. Bývá nalézán rovněž i v nezastíněných sutích nad hranicí lesa. Nejcennějším údajem svědčícím o reliktnosti zdejších araneocenóz je tedy zjištěná abundance vzácného a téměř ohroženého punčoškáře Coelotes atropos (bližší charakteristika viz Komentované druhy). Tento druh byl na studované rezervaci sbírán v počtu 348 jedinců (18,30 %), přičemž zde provedený monitoring araneocenóz prokázal jeho rovnoměrnou distribuci na všech studovaných stanovištích: L1 83 ex., L2 101 ex., L3 89 ex., L4 75 ex. Z výše uvedených údajů tedy vyplývá, že reliktní druh Coelotes atropos na celém území studované lokality vytváří stabilní a prosperující populace. Prokázán byl i hojný výskyt plachetnatky Tenuiphantes tenebricola upřednostňující většinu stinných a vlhkých lesních biotopů od středních poloh do hor, kde se vyskytuje při půdním povrchu v mechu, detritu, listovém opadu a pod kameny. Na území studované rezervace byla v rozmezí let zjištěna v abundanci 210 ex. (11,04 %), přičemž během monitoringu araneocenóz této rezervace byl výše zmíněný druh zjištěn v celkem rovnoměrném zastoupení na všech studovaných stanovištích (L1 69 ex., L2 47 ex., L3 47 ex., L4 47 ex.). Druh Coelotes terrestis má nejširší ekologickou valenci, a tak jako jediný z výše uvedených druhů, svým výskytem okrajově zasahuje i na území s převládajícími podmínkami Termofytika (mimo lužní lesy). Jedná se o velmi hojný druh vlhkých a zastíněných lesních biotopů, který se vyskytuje při půdním povrchu, pod kameny, v detritu, listovém opadu a mechu, například v porostech dubohabřin, bučin (horských i nížinných), horských smrčin, suťových lesů, rovněž i na stinných rašeliništích a v horských nivách. Tento druh pavouka dosahoval v rozmezí let celkové abundance 420 ex. (22,08 %), kdy byl opět rovnoměrně zastoupen na všech studovaných stanovištích: L1 108 ex., L2 113 ex., L3 106 ex., L4 93 ex. Posledním významným druhem z hlediska dominance pavouků zjištěných metodou zemních pastí je stínomil Cybaeus angustiarum. Tento na vhodných stanovištích celkem hojný druh, který preferuje klimaxové biotopy, se nejčastěji vyskytuje na rozkládajících se kmenech, pařezech stromů a v listovém opadu stinných a vlhkých lesů horských oblastí nebo oblastí s členitějším terénem. Během monitoringu araneocenóz této rezervace byl výše zmíněný druh zjištěn v rovnoměrném zastoupení na všech studovaných stanovištích (L1 29 ex., L2 27 ex., L3 26 ex., L4 25 ex., 107 ex.). Možnou příčinou tohoto jevu, tedy rovnoměrného zastoupení výše uvedených eudominantních a dominatních druhů epigeických pavouků na všech stanovištích studované rezervace, je fakt, že studovaná rezervace je dosti uniformního charakteru, na celém svém území je představována biotopem zachovalých horských bučin. A tak tedy vzhledem k vyty- 55

30 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) povaným stanovištím (L1 L4) byla přítomnost výše zmíněných druhů vysoce pravděpodobná. Pouze u druhu Coelotes atropos nebyla očekávána tak vysoká abundance již jenom z toho důvodu, že těžištěm jeho výskytu jsou vhodné biotopy v nadmořské výšce primárně od 1000 do 1600 m n. m. Studovaná lokalita je se svými 925,9 999,8 m n. m. na samém okraji jeho běžného výskytu. Dobře je to patrné na druhé studované lokalitě, která má nadmořskou výšku m n. m. a kde abundance předmětného druhu dosahuje již jen 21 ex. (2,31 %). Ovšem patrný rozdíl je již ve zjištěné distribuci méně početných druhů, zejména bioindikačně významných druhů, které jsou často svým výskytem charakteristické pouze pro jedno stanoviště. To zřejmě souvisí s tím, že v rámci jednotlivých stanovišť, byla vždy každá instalovaná zemní past vkládána do odlišných mikrostanovišť (např. lesní hrabanka, suťový podklad, vývraty stromů, místa s větší vlhkostí apod.). Následují druhy pavouků, které na studované rezervaci dosahují subdominantních hodnot dominance, tzn., nebyly sbírány v tak hojném počtu jako výše uvedené eudominantní a dominatní druhy pavouků, nicméně i přesto má jejich výskyt stále svou vypovídající hodnotu a tyto druhy, tak tedy pomáhají charakterizovat epigeické společenstvo pavouků studované lokality: Harpactea lepida 84 ex. (4,42 %), L1 11 ex., L2 24 ex., L3 39 ex., L4 10 ex.; Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863) 89 ex. (4,68 %), L1 30 ex., L2 27 ex., L3 6 ex., L4 26 ex.; Diplocephalus picinus 95 ex. (4,99 %), L1 11 ex., L2 27 ex., L3 53 ex., L4 4 ex.; Microneta viaria (Blackwall, 1841) 76 ex. (4,00 %), L1 16 ex., L2 5 ex., L3 28 ex., L4 27 ex.; Saloca diceros 75 ex. (3,94 %), L1 10 ex., L2 19 ex., L3 27 ex., L4 19 ex.; Tenuiphantes alacris 39 ex. (2,05 %), L1 7 ex., L2 15 ex., L3 8 ex., L4 9 ex.; Inermocoelotes inermis 75 ex. (3,94 %), L1 25 ex., L2 28 ex., L3 13 ex., L4 9 ex.; Histopona torpida 61 ex. (3,21 %), L1 15 ex., L2 4 ex., L3 23 ex., L4 19 ex.; a Callobius claustrarius 85 ex. (4,47 %), L1 17 ex., L2 16 ex., L3 13 ex., L4 39 ex. Z výše uvedených zjištěných subdominantních druhů lze nejvíce vyzdvihnout pavučenku Saloca diceros, jejíž nález na území studované lokality je cenným údajem svědčícím o reliktnosti zdejších araneocenóz. Jedná se o středně hojný, striktně klimaxový druh vyskytující se v listovém opadu a mechu olšin, bučin, smrčin i suťových lesů horských oblastí nebo oblastí se členitějším terénem. Závěrem lze ještě doplnit, že nejvyšší druhovou diverzitu na studované lokalitě PR Komáří vrch vykazují pavouci z čeledi Linyphiidae v počtu 37 druhů (60,66 %) zastoupených 720 jedinci (37,21 %). Nejpočetněji zastoupenou čeledí z hlediska abundance exemplářů jednotlivých druhů je čeleď Agelenidae, kterou zde reprezentuje 904 jedinců (46,72 %) spadajících do 4 druhů (6,56 %). POROVNÁNÍ ARANEOCENÓZ ORLICKOHORSKÝCH BUČIN K porovnání druhové skladby araneocenóz studovaných lokalit PR Černý důl a PR Komáří vrch mezi sebou a s dalšími lokalitami orlickohorských bučin, kde byl prováděn plnohodnotný celosezónní monitoring, tedy EVL Zdobnice Říčka, NPR Bukačka, NPR Trčkov, PR Pod Vrchmezím a PR Sedloňovský vrch, byl použit Sørensenův index druhové skladby (viz podkapitola Metodika). 56

31 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin TAB. Č. 2: KVANTITATIVNÍ VYHODNOCENÍ PAVOUKŮ ZE ZEMNÍCH PASTÍ (PR ČERNÝ DŮL) Druh Famil. PSB PSJ LBS N % D Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838) DYS 1 / sr 4 / r 45 / D 50 5,49 D Ero furcata (Villers, 1789) MIM 1 / sr 1 0,11 sr Robertus arundineti (O. P.-Cambridge, 1871) THE 2 / sr 2 0,22 sr Robertus scoticus Jackson, 1914 THE 1 / sr 1 0,11 sr Bathyphantes nigrinus (Westring, 1851) LIN 3 / sd 8 / sd 11 1,21 r Bolyphantes alticeps (Sundevall, 1833) LIN 2 / sr 2 0,22 sr Centromerus arcanus (O. P.-Cambridge, 1873) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) LIN 2 / sr 2 0,22 sr Centromerus sellarius (Simon, 1884) LIN 30 / D 30 3,30 sd Centromerus sylvaticus (Blackwall, 1841) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Ceratinella brevipes (Westring, 1851) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Diplocephalus latiforns (O. P.-Cambridge, 1863) LIN 1 / sr 2 / sr 3 0,33 sr Diplocephalus permixtus (O. P.-Cambridge, 1871) LIN 2 / r 2 0,22 sr Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) LIN 1 / sr 79 / E 80 8,79 D Diplostyla concolor (Wider, 1834) LIN 1 / sr 2 / sr 3 0,33 sr Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Gongylidiellum latebricola (O. P.-Cambridge, 1871) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Gongylidiellum vivum (O. P.-Cambridge, 1875) LIN 4 / r 4 0,44 sr Hilaira excisa (O. P.-Cambridge, 1871) LIN 45 / E 12 / sd 57 6,26 D 57

32 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Druh Famil. PSB PSJ LBS N % D Leptorhoptrum robustrum (Westring, 1851) LIN 2 / r 2 0,22 sr Linyphia triangularis (Clerck, 1757) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Lophomma punctatum (Blackwall, 1841) LIN 5 / sd 3 / r 8 0,88 sr Macrargus rufus (Wider, 1834) LIN 9 / r 9 0,99 sr Micrargus georgescuae Millidge, 1976 LIN 1 / sr 2 / sr 3 0,33 sr Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) LIN 3 / sr 3 0,33 sr Microneta viaria (Blackwall, 1841) LIN 14 / sd 14 1,54 r Neriene emphana (Walckenaer, 181) LIN 2 / sr 2 0,22 sr Oedothorax agrestis (Blackwall, 1853) LIN 1 / sr 19 / D 20 2,20 sd Oedothorax fuscus (Blackwall, 1834) LIN 2 / r 7 / sd 9 0,99 sr Oedothorax gibbosus (Blackwall, 1841) LIN 7 / sd 7 0,77 sr Palliduphantes alutacius (Simon, 1884) LIN 2 / sr 2 0,22 sr Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Saloca diceros (O. P.-Cambridge, 1871) LIN 1 / sr 2 / sr 3 0,33 sr Semljicola faustus (O. P.-Cambridge, 1901) LIN 5 / r 5 0,55 sr Silometopus elegans (O. P.-cambridge, 1873) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Sintula corniger (Blackwall, 1856) LIN 1 / sr 1 0,11 sr Tapinocyba affinis Lessert, 1907 LIN 2 / sr 2 0,22 sr Tenuiphantes alacris (Blackwall, 1853) LIN 6 / sd 28 / D 34 3,74 sd Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866) LIN 1 / sr 5 / r 6 0,66 sr 58

33 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834) LIN 6 / D 1 / sr 73 / E 80 8,79 D Walckenaeria acuminata Blackwall, 1833 LIN 1 / sr 1 0,11 sr Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878) LIN 2 / sr 2 0,22 sr Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836) LIN 7 / r 7 0,77 sr Walckenaeria obtusa Blackwall, 1836 LIN 1 / sr 1 0,11 sr Pachygnatha listeri Sundevall, 1830 TET 2 / r 2 / sr 4 0,44 sr Araneus diadematus Clerck, 1757 ARA 1 / sr 1 0,11 sr Piratula hygrophila (Thorell, 1872) LYC 5 / sd 146 / E ,59 E Coelotes atropos (Walckenaer, 1830) AGE 1 / sr 20 / sd 21 2,31 sd Coelotes terrestris (Wider, 1834) AGE 2 / r 12 / sd 66 / E 80 8,79 D Inermocoelotes inermis (L. Koch, 1855) AGE 10 / D 8 / sd 62 / E 80 8,79 D Histopona torpida (C. L. Koch, 1837) AGE 19 / sd 19 2,09 sd Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868 CYB 9 / D 13 / sd 24 / sd 46 5,05 D Cryphoeca silvicola (C. L. Koch, 1834) HAH 1 / sr 1 0,11 sr Cicurina cicur (Fabricius, 1793) DIC 2 / sr 2 0,22 sr Amaurobius fenestralis (Ström, 1768) AMA 1 / sr 3 / sr 4 0,44 sr Callobius claustrarius (Hahn, 1833) AMA 23 / sd 23 2,53 sd Zelotes clivicola (L. Koch, 1870) GNA 1 / sr 1 0,11 sr PR Černý důl ( ) - 57 druhů / 13 čeledí / ZP 19 / / / / 59

34 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) TAB. Č. 4: KVANTITATIVNÍ VYHODNOCENÍ PAVOUKŮ ZE ZEMNÍCH PASTÍ (PR KOMÁŘÍ VRCH) Druh Famil. L1 L2 L3 L4 N % D Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838) DYS 11 / sd 24 / sd 39 / D 10 / sd 84 4,42 sd Robertus lividus (Blackwall, 1836) THE 2 / sr 4 / sr 1 / sr 7 0,37 sr Anguliphantes tripartitus Miller & Svatoň, 1978 LIN 1 / sr 1 0,05 sr Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) LIN 4 / sr 1 / sr 1 / sr 6 0,32 sr Centromerus sellarius (Simon, 1884) LIN 1 / sr 2 / sr 3 0,16 sr Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863) LIN 30 / D 27 / D 6 / r 26 / D 89 4,68 sd Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) LIN 11 / sd 27 / D 53 / E 4 / sr 95 4,99 sd Diplostyla concolor (Wider, 1834) LIN 1 / sr 1 / sr 2 0,11 sr Drapetisca socialis (Sundevall, 1833) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Gongylidiellum edentatum Miller, 1951 LIN 1 / sr 1 0,05 sr Lepthyphantes nodifer Simon, 1884 LIN 1 / sr 2 / sr 3 0,16 sr Macrargus rufus (Wider, 1834) LIN 7 / r 12 / sd 2 / sr 2 / sr 23 1,21 r Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) LIN 3 / sr 1 / sr 4 0,21 sr Microneta viaria (Blackwall, 1841) LIN 16 / sd 5 / r 28 / D 27 / D 76 4,00 sd Mughiphantes mughi (Fickert 1875) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Palliduphantes alutacius (Simon, 1884) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Poeciloneta variegata (Blackwall, 1841) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Porrhomma egeria Simon, 1884 LIN 1 / sr 1 0,05 sr Saloca diceros (O. P.-Cambridge, 1871) LIN 10 / sd 19 / sd 27 / D 19 / sd 75 3,94 sd Tapinocyba affinis Lessert, 1907 LIN 5 / r 6 / r 9 / sd 20 1,05 r Tenuiphantes alacris (Blackwall, 1853) LIN 7 / r 15 / sd 8 / r 9 / sd 39 2,05 sd 60

35 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866) LIN 2 / sr 1 / sr 3 0,16 sr Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834) LIN 69 / E 47 / D 47 / D 47 / E ,04 E Thyreosthenius parasiticus (Westring, 1851) LIN 1 / sr 1 0,05 sr Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878) LIN 1 / sr 1 / sr 2 0,11 sr Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836) LIN 5 / r 7 / r 8 / r 2 / sr 22 1,16 r Walckenaeria dysderoides (Wider, 1834) LIN 1 / sr 5 / sr 7 / r 13 0,68 sr Walckenaeria obtusa Blackwall, 1836 LIN 2 / sr 2 / sr 1 / sr 1 / sr 6 0,32 sr Metellina merianae (Scopoli, 1763) TET 1 / sr 1 0,05 sr Alopecosa taeniata (C. L. Koch, 1835) LYC 1 / sr 1 / sr 2 / sr 4 0,21 sr Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802) LYC 1 / sr 1 0,05 sr Coelotes atropos (Walckenaer, 1830) AGE 83 / E Coelotes terrestris (Wider, 1834) AGE 108 / E 101 / E 113 / E 89 / E 75 / E ,30 E 106 / E 93 / E ,08 E Inermocoelotes inermis (L. Koch, 1855) AGE 25 / D 28 / D 13 / sd 9 / sd 75 3,94 sd Histopona torpida (C. L. Koch, 1837) AGE 15 / sd 4 / sr 23 / sd 19 / sd 61 3,21 sd Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868 CYB 29 / D 27 / D 26 / D 25 / D 107 5,63 D Cryphoeca silvicola (C. L. Koch, 1834) HAH 3 / sr 3 0,16 sr Cicurina cicur (Fabricius, 1793) DIC 1 / sr 1 0,05 sr Amaurobius fenestralis (Ström, 1768) AMA 1 / sr 1 0,05 sr Callobius claustrarius (Hahn, 1833) AMA 17 / sd 16 / sd 13 / sd 39 / D 85 4,47 sd Zora nemoralis (Blackwall, 1861) MIT 1 / sr 1 0,05 sr Agroeca brunnea (Blackwall, 1833) LIO 1 / sr 1 0,05 sr Clubiona comta C. L. Koch, 1839 CLU 1 / sr 1 0,05 sr PR Komáří vrch ( ) - 45 druhů / 13 čeledí / ZP 31 / / / / / 61

36 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Stručná charakteristika lokalit a zdroje dat: 1 PR Černý důl (ČD) GPS N E; m n. m.; as. Calamagrostio villosae-fagetum, Dentario enneaphylli-fagetum, Philonotido fontaneae-montietum rivularis, Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii; KŮRKA (1996) orientační průzkum (dále jen o.p. ), vlastní sběry autora ( ) vícesezónní monitoring (dále jen v.m. ). 2 PR Komáří vrch (KV) GPS N, E; 925,9 999,8 m n. m.; as. Calamagrostio villosae-fagetum sylvaticae, Calamagrostio villosae-piceetum; vlastní sběry autora ( ) v.m. 3 EVL Zdobnice Říčka (ZR) GPS N, E; m n. m.; as. Luzulo-Fagetum, Asperulo-Fagetum, sv. Tilio-Acerion; MOCEK (1982) jednosezónní monitoring (dále jen j.m. ). 4 NPR Bukačka (BK) GPS N, E; m n. m.; as. Aceri-Fagetum, Calamagrostio villosae-fagetum, Calamagrostio villosae-piceetum, Chaerophyllo hirsuti-cicerbitum alpinae, Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii, Geranio sylvatici-trisetum flavescentis, Chaerophyllo hirsuti-calthetum palustris, Chaerophyllo hirsuti-filipenduletum ulmariae, Carici echinatae-sphagnetum, Sphagno-Caricion canescentis; BUCHAR (1977) o.p. 1973, KASAL (nepubl.) o.p. 1973, KŮRKA (1996) o.p., DOLANSKÝ et KUBCOVÁ (2000) o.p., DOLANSKÝ (2014a) v.m , ČAPEK et DOLANSKÝ (2016) sběry B. Mocka (1981) j.m. 5 NPR Trčkov (TR) GPS N, E; m n. m.; as. Calamagrostio villosae-fagetum, Dentario enneaphylli-fagetum, Aceri-Fagetum, Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii; KŮRKA (1996) o.p., DOLANSKÝ et KUBCOVÁ (2000) o.p., DOLANSKÝ (2014b) v.m PR Pod Vrchmezím (PV) GPS N, E; m n. m.; as. Calamagrostio villosae-fagetum, Dentario enneaphylli-fagetum, Aceri-Fagetum, Carici echinatae- -Sphagnetum, sv. Caricion remotae; JELÍNEK et KŘIVAN (2014a) v.m PR Sedloňovský vrch (SV) GPS N, E; m n. m.; as. Calamagrostio villosae-fagetum, Dentario enneaphylli-fagetum, Aceri-Fagetum, Calamagrostio villosae-piceetum, sv. Caricion remotae; JELÍNEK et KŘIVAN (2014b) v.m Tab. 5. Srovnání araneocenóz jednotlivých orlickohorských bučin pomocí Sørensenova indexu. SØ. ČD KV ZR BK TR PV SV dr. ČD 55,71 48,78 57,14 63,04 60,14 51,34 79 KV 55,71 45,71 47,19 50,60 44,80 43,79 61 ZR 48,78 45,71 44,72 42,95 35,19 31,58 44 BK 57,14 47,19 44,72 64,86 50,83 62, TR 63,04 50,60 42,95 64,86 54,44 59, PV 60,14 44,80 35,19 50,83 54,44 51,16 64 SV 51,34 43,79 31,58 62,22 59,15 51, Kromě předpokládané podobnosti araneocenóz lokalit NPR Bukačka a NPR Trčkov (QS = 64,86) pouze u tří dvojic lokalit přesáhl QS hodnoty 60, což značí podobnost (s určitou hodnotou významnosti) jednotlivých araneocenóz testovaných lokalit (PR Černý důl NPR Trčkov, PR Černý důl PR Pod Vrchmezím a NPR Bukačka PR Sedloňovský vrch). Dalších osm dvojic lokalit vykazuje nepříliš výraznou podobnost druhového spektra přítomných araneocenóz (QS = 50 60), lze 62

37 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin zmínit například dvojici NPR Trčkov PR Sedloňovský vrch s hodnotou QS = 59,15 (dále viz Tab. č. 5). Nejmenší podobnost druhového spektra zaznamenaných araneocenóz vykazují dvojice lokalit EVL Zdobnice Říčka PR Pod Vrchmezím (QS = 35,19) a EVL Zdobnice Říčka PR Sedloňovský vrch (QS = 31,58). Na území 7 lokalit orlickohorských bučin, kde byl proveden plnohodnotný celosezónní monitoring, bylo zaznamenáno celkem 191 druhů pavouků. Z tohoto celkového součtu zjištěných druhů pavouků lze označit celkem 45 druhů (8 čeledí) za významné druhy, tj. druhy poukazující na původnost, zachovalost a biotickou hodnotu lokalit. Mezi takto vymezené druhy patří pavouci striktně preferující klimaxová stanoviště (C!), vzácné (VV, V) nebo zařazené do některého ze stupňů ohrožení (SO, O, TO). Na lokalitě PR Černý důl bylo v rozmezí let zaznamenáno celkem 16 významných druhů, přičemž KŮRKA (1996) zde během svého jednorázového orientačního průzkumu žádný významný druh nezdokumentoval. Na lokalitě PR Komáří vrch bylo v rozmezí let 2016 až 2017 zaevidováno celkem 13 významných druhů. Na lokalitě EVL Zdobnice Říčka MOCEK (1982) sesbíral a P. Bílek následně do druhu determinoval celkem 5 významných druhů. Nejvíce významných druhů bylo v rozmezí let zdokumentováno na lokalitě NPR Bukačka, kde BUCHAR (1977), KASAL (nepubl.), B. Mocek (ČAPEK et DOLANSKÝ 2016), DOLANSKÝ et KUBCOVÁ (2000) a DOLANSKÝ (2014a) zaznamenali celkem 26 významných druhů. Na této lokalitě rovněž realizoval svůj jednorázový orientační průzkum KŮRKA (1996), nicméně žádný významný druh zde neodlovil. Druhou nejbohatší lokalitou z hlediska bioindikačně významných druhů pavouků je NPR Trčkov, kde v rozmezí let zaznamenali DOLAN- SKÝ et KUBCOVÁ (2000) a DOLANSKÝ (2014b) celkem 22 významných druhů. Na lokalitě PR Pod Vrchmezím bylo v rámci dvousezónního monitoringu araneocenóz zaznamenáno v rozmezí let celkem 14 významných druhů (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a). Poslední plnohodnotně prozkoumanou lokalitou je PR Sedloňovský vrch, kde bylo rovněž během vícesezónního monitoringu araneocenóz ( ) odloveno a determinováno celkem 19 významných druhů (JELÍNEK et KŘIVAN 2014b). Je patrné, že počty zjištěných významných druhů napříč všemi prozkoumanými lokalitami orlickohorských bučin jsou celkem vyrovnané. Kromě lokality EVL Zdobnice Říčka, kde bylo zjištěno pouze pět významných druhů (celkově nalezeno jen 44 druhů, zemní pasti instalovány pouze od do ), žádná jiná lokalita výrazně nepřevyšuje ostatní lokality v počtech zdokumentovaných významných druhů. Z průměru mírně vystupují lokality NPR Bukačka, NPR Trčkov a PR Sedloňovský vrch, které vykazují nejvyšší hodnoty zjištěných významných druhů. Je zřejmé, že tento jev může souviset, jak s celkovým počtem nalezených druhů na jednotlivých lokalitách (NPR Bukačka 117 druhů, NPR Trčkov 105 druhů, PR Sedloňovský vrch 108 druhů), tak jednotlivou rozlohou vlastních lokalit (NPR Bukačka 49,5 ha, NPR Trčkov 67,1 ha, PR Sedloňovský vrch 91,9 ha versus PR Černý důl 22,1 ha, PR Komáří vrch 12,5 ha a PR Pod Vrchmezím 15,4 ha) a s tím spojenou nabídkou i distribucí vegetačně odlišných stanovišť a mikrostanovišť vhodných pro výskyt bioindikačně významných druhů pavouků. Násle- 63

38 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) duje tabulka č. 6, která poskytuje přehled zdokumentovaných významných druhů pavouků z území orlickohorských bučin. Lze upozornit například na výskyt velmi významných druhů Gongylidiellum edentatum, Oedothorax gibbifer (Kulczynski, 1882), Porrhomma montanum Jackson, 1913, Semljicola faustus nebo Talavera parvistyla Logunov & Kronestedt, POROVNÁNÍ ARANEOCENÓZ ORLICKOHORSKÝCH, KRKONOŠSKÝCH A JIZERSKOHORSKÝCH BUČIN Při pokusu o porovnání druhového spektra araneocenóz bučin výše uvedených tří horských regionů bylo využito z literatury dostupných nálezových dat. Pro lokality v Orlických horách byly použity nálezová data pocházející z prací uvedených v Úvodu tohoto článku (případně viz podkapitola Porovnání araneocenóz orlickohorských bučin) a nálezová data vyplývající z vlastních sběrů autora tohoto článku. Jako zdroj dat o výskytu jednotlivých druhů pavouků krkonošských bučin byl využit text KŮRKA et VANĚK (2013) a v případě jizerskohorských bučin byly vyfiltrovány data z textu KŮRKA (1999). V krkonošských bučinách bylo v rozmezí let prozkoumáno celkem 8 lokalit, přičemž na těchto lokalitách byl zdokumentován výskyt celkem 106 druhů. Z tohoto počtu zjištěných druhů lze vyhodnotit 20 druhů jako bioindikačně významných. V rámci rozsáhlého monitoringu pavouků na území CHKO Jizerské hory, který probíhal v rozmezí let , bylo araneologicky sledováno celkem 37 lokalit. Většinou se jednalo o mokřadní biotopy (podmáčené louky a vrchoviště), nicméně v rámci tohoto víceletého průzkumu zdejších araneocenóz byly prozkoumány i čtyři jizerskohorské bučiny. Na těchto čtyřech lokalitách bylo zaznamenáno celkem 73 druhů pavouků, z nichž 8 druhů lze označit za bioindikačně významné. Pro doplnění lze zopakovat, že na území Orlických hor bylo v rozmezí let prozkoumáno celkem 7 lokalit, na kterých bylo nalezeno celkem 191 druhů pavouků, z nichž 45 druhů lze označit za bioindikačně významné. Mezi bioindikačně významné druhy pavouků, které jsou společné pro bučiny všech tří horských regionů, lze zařadit následující 4 druhy: Centromerus pabulator, Mughiphantes mughi, Saloca diceros a Sintula corniger. Mezi bioindikačně významné druhy zjištěné pouze v krkonošských bučinách patří následujících 5 druhů: Agnyphantes expunctus (O. P.-Cambridge, 1875), Araeoncus crassiceps (Westring, 1861), Panamomops sulcifrons (Wider, 1834), Saaristoa firma (O. P.-Cambridge, 1905) a Amaurobius jugorum L. Koch, Mezi bioindikačně významné druhy zachycené pouze v jizerskohorských bučinách patří následující 3 druhy: Anguliphantes angulipalpis (Westring, 1851), Bolyphantes luteolus (Blackwall, 1833) a Araneus angulatus Clerck, Mezi bioindikačně významné druhy pavouků zdokumentované pouze v orlickohorských bučinách patří následujících 29 druhů: Lasaeola tristis (Hahn, 1833), Robertus truncorum (L. Koch, 1872), Agyneta cauta (O. P.-Cambridge, 1902), Tab. 6. Významné druhy pavouků orlickohorských bučin Famil., Kvalit. (Orig., Occur., Vulner.) viz podkapitola Vysvětlivky; bu Buchar, č Čapek, jk Jelínek a Křivan, ka Kasal, m Mocek, dk Dolanský a Kubcová, d Dolanský. 64

39 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Druh Famil. Kvalit. ČD KV ZR BU TR PV SV Lasaeola tristis (Hahn, 1833) THE TO jk Robertus scoticus Jackson, 1914 THE C!, V, TO č bu/m/d dk/d jk Robertus truncorum (L. Koch, 1872) THE C!, V, TO m Agyneta cauta (O. P.-Cambridge, 1902) LIN TO d Anguliphantes tripartitus (Miller & Svaton, 1978) LIN C! č bu/ka/m Centromerus cavernarum (L. Koch, 1872) LIN C! m Centromerus pabulator (O. P.-Cambridge, 1875) LIN V č č m/dk/d dk/d jk jk Dicymbium tibiale (Blackwall, 1836) LIN C!, TO m d jk Diplocephalus helleri (L. Koch, 1869) LIN C! m dk/d jk jk Diplocephalus permixtus (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C!, V, TO č d jk Formiphantes lephthyphantiformis (Strand, 1907) LIN C!, V jk Gongylidiellum edentatum Miller, 1951 LIN C!, V, O č m Gongylidiellum vivum (O. P.-Cambridge, 1875) LIN TO č m/d d jk jk Helophora insignis (Blackwall, 1841) LIN C! d jk Hilaira excisa (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C! č m m dk/d jk jk Lepthyphantes nodifer Simon, 1884 LIN C!, V, TO č m/d Lophomma punctatum (Blackwall, 1841) LIN TO č m d jk Micrargus georgescuae Millidge, 1976 LIN V č dk Mughiphantes mughi (Fickert, 1875) LIN C!, V č bu/m/d d jk Notioscopus sarcinatus (O. P.-Cambridge, 1872) LIN C!, TO d Nusoncus nasutus Schenkel, 1925 LIN VV č d Obscuriphantes obscurus (Blackwall, 1841) LIN C! č č d dk/d jk Oedothorax gibbifer (Kulczynski, 1882) LIN C!, V, O m d dk/d 65

40 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Druh Famil. Kvalit. ČD KV ZR BU TR PV SV Palliduphantes alutacius (Simon, 1884) LIN V č č jk Poeciloneta variegata (Blackwall, 1841) LIN V, TO č d d jk Porrhomma egeria Simon, 1884 LIN C! č Porrhomma montanum Jackson, 1913 LIN C!, V, O dk Saloca diceros (O. P.-Cambridge, 1871) LIN C! č č bu/m/dk/d d jk Semljicola faustus (O. P.-Cambridge, 1900) LIN C!, V, SO č dk/d jk Silometopus elegans (O. P.-Cambridge, 1872) LIN C!, O č Sintula corniger (Blackwall, 1856) LIN C!, TO č m/d Walckenaeria alticeps (Denis, 1952) LIN C! d d Walckenaeria kochi (O. P.-Cambridge, 1872) LIN TO d Araneus sturmi (Hahn, 1831) ARA TO č d jk jk Araniella alpica (L. Koch, 1869) ARA TO č dk/d jk jk Gibbaranea omoeda (Thorell, 1870) ARA V, O č d jk jk Parazygiella montana (C. L. Koch, 1834) ARA V bu/d Trochosa spinipalpis (Cambridge, 1895) LYC TO m/d jk Coelotes atropos (Walckenaer, 1830) AGE C!, V, TO č č bu/m/dk/d jk jk Clubiona kulczynskii Lessert, 1905 CLU V, O d jk Clubiona subsultans Thorell, 1875 CLU TO m Gnaphosa montana (L. Koch, 1866) GNA O d Sibianor aurocinctus (Ohlert, 1865) SAL TO jk Talavera aperta (Miller, 1971) SAL V, TO jk Talavera parvistyla Logunov & Kronestedt, 2003 SAL C!, V, SO d Orlickohorské bučiny - 45 významných druhů / 8 čeledí

41 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Anguliphantes tripartitus, Centromerus cavernarum (L. Koch, 1872), Dicymbium tibiale (Blackwall, 1836), Diplocephalus helleri (L. Koch, 1869), Diplocephalus permixtus, Formiphantes lephthyphantiformis (Strand, 1907), Hilaira excisa, Micrargus georgescuae, Notioscopus sarcinatus (O. P.-Cambridge, 1872), Oedothorax gibbifer, Palliduphantes alutacius, Poeciloneta variegata, Porrhomma egeria, Porrhomma montanum, Semljicola faustus, Silometopus elegans, Walckenaeria alticeps (Denis, 1952), Walckenaeria kochi (O. P.- -Cambridge, 1872), Gibbaranea omoeda, Trochosa spinipalpis (Cambridge, 1895), Clubiona kulczynskii Lessert, 1905, Clubiona subsultans Thorell, 1875, Gnaphosa montana (L. Koch, 1866), Sibianor aurocinctus (Ohlert, 1865), Talavera aperta (Miller, 1971) a Talavera parvistyla. Druhová podobnost araneocenóz orlickohorských, krkonošských a jizerskohorských bučin hodnocená opět pomocí Sørensenova indexu dosahuje hodnot QS v rozmezí 45,45 57,24. Výrazná podobnost araneocenóz bučin jednotlivých horských regionů (QS = 60 a více) se tedy neprokázala. Nepříliš výraznou podobnost (QS = 50 60) druhového složení araneocenóz vykazují orlickohorské a krkonošské bučiny (QS = 57,24), a krkonošské a jizerskohorské bučiny (QS = 51,40). Orlickohorské a jizerskohorské bučiny vzájemnou podobnost araneocenóz nevykazují (viz následující tab. č. 7). Stručné porovnání kompletního druhového spektra araneocenóz bučin výše zmíněných horských regionů (tabulkovou formou) lze nalézt v Příloze č. 1. SØ. Orl. Krk. Jiz. dr. Orl. 57,24 45, Krk. 57,24 51, Jiz. 45,45 51,40 73 Tab. 7. Srovnání araneocenóz orlickohorských, krkonošských a jizerskohorských bučin pomocí Sørensenova indexu. VYBRANÉ KOMENTOVANÉ DRUHY PAVOUKŮ V této kapitole jsou komentovány pouze druhy pavouků sbírané autorem této práce na lokalitách PR Černý důl a PR Komáří vrch v rozmezí let Údaje o výskytu pavouků v rámci České republiky jsou, není-li uvedeno jinak, převzaty z práce BUCHARA et RŮŽIČKY (2002), nálezové databáze ČAS a z aplikace NDOP. Výskyt druhů během roku viz KŮRKA et al. (2015) a NENTWIG et al. (2018). Zařazení druhů do některé z kategorie červeného seznamu ohrožených druhů viz ŘEZÁČ et al. (2015). Robertus scoticus Jackson, 1914, obr. 5 Vzácný druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Oreofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu v mechu, puklinách půdy či norách drobných savců na otevřených až zastíněných, vlhkých až velmi vlhkých stanovištích v nadmořské výšce 700 až 1300 m n. m. (výjimečně již od 400 m n. m., kde nachází refugium svého výskytu na 67

42 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Obr. 5. Robertus scoticus. Foto R. Macek mikrostanovištích s chladným klimatem, jako jsou například kamenité suti a roklinové lesy), nejčastěji od června do srpna (samice až do října). Těžištěm výskytu této snovačky jsou horské smrkové lesy, podmáčené smrčiny a rašeliniště. Na území Orlických hor byl tento druh zjištěn na lokalitách NPR Bukačka (ČAPEK et DOLANSKÝ 2016), nedaleko osady Čertův důl (JZ svah vrcholu Koruna, balvanitá suť cca 1000 m n. m., P. Kasal, KASAL 1973), NPR Trčkov (DOLANSKÝ 2014b), PR Pod Vrchmezím (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a) a nově i na lokalitě PR Černý důl. Z relativní blízkosti Orlických hor je tento druh hlášen i z Broumovska z lokality NPR Adršpašsko-teplické skály (MLEJNEK et OUHRABKA 2008, RŮŽIČKA et al. 2010). Výskyt tohoto druhu zde byl prokázán v pseudokrasovém systému Poseidon (věž Šahrazád, věž Hláska, Ulice pod Brankou, Průvodcovská jeskyně, Lví klec, Martinské stěny a Sibiř). Dále jsou hlášeny nálezy (nehojný, spíše bodový výskyt) tohoto druhu z rašelinišť, horských smrčin a bučin pohraničních oblastí Krkonoš, Jizerských hor, Krušných hor, Šumavy, Jeseníků a Beskyd. Mimo regiony pohraničních hor se můžeme s tímto druhem setkat i na vhodných stanovištích Labských pískovců, Českého středohoří, Kokořínska nebo Třeboňska. V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako téměř ohrožený (TO/LC). Diplocephalus permixtus (O. P.-Cambridge, 1871), obr. 6 Vzácný druh striktně preferující klimaxové biotopy primárně na území Mezofytika, částečně i na území Oreofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu ve vlhké trávě a detritu na vlhkých, otevřených, částečně zastíněných i zastíněných stanovištích v nadmořské výšce 300 až 1000 m n. m., obvykle od dubna do září. Těžištěm výsky- 68

43 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Obr. 6. Diplocephalus permixtus. Foto R. Macek tu tohoto vzácného druhu jsou zejména vlhká místa na březích potoků, v luzích, podmáčených smrčinách, dále rašeliniště, prameniště, bažinné olšiny a mokřadní louky. Na území Orlických hor byla tato pavučenka sbírána na lokalitách NPR Trčkov (DOLANSKÝ 2014b) a PR Pod Vrchmezím (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a), nově i na lokalitě PR Černý důl. Z blízkého okolí Orlických hor byl tento druh zaznamenán i na území Broumovska v Javořích horách nedaleko kamenolomu Rožmitál na prameništi u Cikánského kopce (ČAPEK 2017a), další starší nález je hlášen i od Ruprechtic na lokalitě Modřinky. Celkem vzácně a roztroušeně se tento druh vyskytuje i v Krkonoších (např. Úpské rašeliniště), Krušných horách (např. NPR Božídarské rašeliniště, NPR Rolavská vrchoviště, PR Prameniště Chomutovky), Křivoklátsku (NPR Týřov), Kokořínsku (např. PR Mokřady horní Liběchovky, PP Prameny Pšovky), Kladensku, Šumavě (např. Mezilesní slať) nebo severozápadně od Telče v PR V Lísovech u obce Počátky. Nálezová data o výskytu tohoto druhu na území Moravy zcela chybí. V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako téměř ohrožený (TO/LC). Gongylidiellum edentatum Miller, 1951 Vzácný druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Mezofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu v mechu a listovém opadu na vlhkých a zastíněných stanovištích v nadmořské výšce 300 až 800 m n. m., nejčastěji od dubna do srpna (ojediněle bývá 69

44 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) nalézán až do listopadu). Těžištěm výskytu této vzácné pavučenky jsou bučiny, suťové lesy, bažinné olšiny a rašeliniště. V Orlických horách byl tento druh sbírán pouze na lokalitě EVL Zdobnice Říčka (MOCEK 1982), nově byl nalezen i na lokalitě PR Komáří vrch. Z relativní blízkosti zaznamenaných lokalit je tato pavučenka hlášena i z lokality PR Selský les nedaleko obce Cotkytle na SV okraji Zábřežské vrchoviny (DOLANSKÝ et al. 2001) a lokality PR Polom v Železných horách (RŮŽIČKA 1993). Mimo území východočeského regionu se tento druh vyskytuje vzácně a roztroušeně na vhodných biotopech po celém území Čech, přičemž je jeho výskyt soustředěn zejména do dvou oblastí. Prvním regionem je Křivoklátsko a přilehlé okolí, kde je jeho výskyt udáván například z lokalit NPR Vůznice u obce Běleč, NPR Velká Pleš a NPR Týřov u obce Týřovice (ŠMAHA 1985) a z lokality nedaleko Vejvanovského potoka u obce Mlečice. Druhým centrem výskytu je zejména Třeboňsko, kde je výskyt tohoto druhu hlášen (starší nálezová data) například z lokality lesní bažiny nedaleko obce Mláka (MILLER 1966), NPR Stará a Nová řeka u obce Stříbřec nebo rybníků Nový a Starý Cep (EVL Cepská pískovna) u Suchdola nad Lužnicí. Ojedinělé nálezy jsou ještě hlášeny i z dalších lokalit jižní poloviny Čech, například od obce Nová Ves u Českých Budějovic (PAVLÍK 1992), ze sutin vrcholu Bulový v Blanském lese (RŮŽIČKA 1994) u obce Janské údolí, lokality PR Borkovická blata nedaleko Soběslavi (CHALUPSKÁ 1983), lokality PR Žlíbky u obce Stará Vráž, dále z PP Dubová stráň u Dačic (JELÍNEK et KŘIVAN 2008). Další ojedinělé nálezy jsou hlášeny i od Louňovic pod Blaníkem z lokality PR Velký Blaník (ŠTROPOVÁ 1997) nebo z Dolního Žlebu v Labských Pískovcích. Na Moravě je tento druh velice vzácný a jeho nálezy jsou udávány pouze z Národního parku Podyjí u obce Vranov nad Dyjí a z rašeliniště NPR Rejvíz na pomezí Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny (MILLER 1951). V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako ohrožený (O/VU). Lepthyphantes nodifer (Simon, 1884) Vzácný druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Mezofytika i Oreofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu v listovém opadu, trávě a mechu na částečně zastíněných a vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m., nejčastěji od dubna do října. Těžištěm výskytu této vzácné plachetnatky jsou nejčastěji zachovalé horské lesy (bučiny, smrčiny), méně i suťové lesy, rašeliniště a podmáčené smrčiny. Na území Orlických hor byl tento druh zjištěn pouze na lokalitě NPR Bukačka (ČAPEK et DOLANSKÝ 2016), nově i na lokalitě PR Komáří vrch. Ojedinělý nález je ještě hlášen od obce Kounov Hluky v podhůří Orlických hor. Z blízkého okolí Orlických hor je tento druh udáván ještě z území Broumovska, kde byl sbírán na lokalitě NPP Broumovské stěny (Kovářova rokle), dále ze Žďárských vrchů z lokality Krejcarský les (SVATOŇ 2006) a Železných hor z lokality PR Polom. Tato klimaxová plachetnatka se dále vyskytuje v horských regionech Šumavy, Krušných hor, Jeseníků a Beskyd, vzácně a bodově rovněž v Jizerských horách a Krkonoších. Dále pak na vhodných stanovištích roztroušeně a nehojně po celém území Čech (například Český les, Křivoklátsko, Třeboňsko), ve vnitrozemí Moravy téměř chybí (novější nález pochází například z území NP Podyjí lokalita 70

45 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Ledové sluje, RŮŽIČKA 1996). V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako téměř ohrožený (TO/LC). Mughiphantes mughi (Fickert, 1875), obr. 7 Vzácný druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Oreofytika. Vyskytuje se na šikmých i svislých površích skal a skalních bloků či balvanů, v bylinném podrostu, v křovinách a na spodních větvích stromů i ve změti větviček na bázi stromů (především smrků) na zastíněných a vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m. (obvykle však v rozmezí m n. m.), zřejmě celoročně, s vrcholem aktivity od května do října. Těžištěm výskytu této chladnomilné plachetnatky jsou horské smrkové lesy, horské bučiny, rašeliniště a skalní a suťové biotopy. V Orlických horách byl tento druh sbírán na lokalitách NPR Bukačka (BUCHAR 1977, ČAPEK et DOLANSKÝ 2016), PR Jelení lázeň (P. Kasal 1973, nepublikováno), NPR Trčkov (DOLANSKÝ 2014b), PR Sedloňovský vrch (JELÍNEK et KŘIVAN 2014b), a nově i na lokalitě PR Komáří vrch. Z nedalekého okolí Orlických hor je nález tohoto druhu hlášen i z lokality NPR Adršpašsko-teplické skály, kde byl sbírán na Velkém Chrámovém náměstí (RŮŽIČKA et al. 2010). Výskyt této vzácné plachetnatky je u nás striktně vázán pouze na severní a severovýchodní horské regiony Čech a Moravy (Jizerské hory, Krkonoše, Jeseníky a Beskydy). Jediným údajem o výskytu tohoto druhu z vnitrozemí naší republiky je nález na severovýchodním okraji území Českého krasu v areálu velkolomu Čertovy schody (KŮRKA 2000). Zajímavostí o tomto druhu pavouka je to, že může být chytán v noci na světlo (ANTUŠ 1982). Obr. 7. Mughiphantes mughi. Foto R. Macek

46 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Poeciloneta variegata (Blackwall, 1841), obr. 8 Vzácný druh schopný osídlovat jak klimaxové, tak polopřirozené biotopy na území Mezofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu, ale i v bylinné vegetaci, křovinách a na spodních větvích stromů, kde si spřádá své plachetkovité sítě, na částečně zastíněných až zastíněných a mírně vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m., nejčastěji od května do listopadu. Těžištěm výskytu této vzácné plachetnatky jsou horské lesy středních poloh, především jehličnaté a lesní mýtiny, vzácněji i suché křoviny a rašelinné bory. Výskyt tohoto druhu byl v Orlických horách zdokumentován na lokalitách NPR Bukačka (DOLANSKÝ 2014a), NPR Trčkov (DOLANSKÝ 2014b), PR Sedloňovský vrch (JELÍNEK et KŘIVAN 2014b), a nově i na lokalitě PR Komáří vrch. Nedaleko Orlických hor byla tato plachetnatka sbírána i na území Broumovska ve Vlčí rokli na lokalitě NPR Adršpašsko-teplické skály (RŮŽIČKA 1992). Dále pak i na území Žďárských vrchů, kde byl její výskyt zaznamenán na rašeliništi u rybníka Velký Babín, NPR Dářko, Krejcarský les, NPR Radostínské rašeliniště, NPR Ransko a PP Zlámanec (SVATOŇ 2006). Mimo území Orlických hor, Broumovska a Žďárských vrchů se tento druh vyskytuje vzácně a doslova bodově na celém území naší republiky (například Krkonoše, České středohoří, Šumava, Kokořínsko, Českomoravská vrchovina, Beskydy a Bílé Karpaty). V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako téměř ohrožený (TO/LC). Obr. 8. Poeciloneta variegata. Foto R. Macek

47 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Semljicola faustus (O. P.-Cambridge, 1900), obr. 9 Velice vzácný reliktní druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Mezofytika, okrajově i na území Oreofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu v mechu a detritu na otevřených a velmi vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m. (vzácněji i do 1200 m n. m.), nejčastěji od března do srpna. Těžištěm výskytu této vzácné pavučenky jsou zachovalá rašeliniště, vrchoviště a horské smrkové lesy, dále vzácněji i podmáčené smrčiny a horské bučiny. Na území Orlických hor byla tato klimaxová pavučenka sbírána na lokalitách NPR Trčkov (DOLANSKÝ et KUBCOVÁ 2000, DOLANSKÝ 2014b) a PR Pod Vrchmezím (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a), nově i na lokalitě PR Černý důl. Z relativní blízkosti Orlických hor byl tento tyrfofilní druh nalezen i na území Broumovska na lokalitě NPR Adršpašsko-teplické skály, kde ho sbíral ČAPEK (2017b) na rašeliništi vznikajícím podél přítoku do Černého jezírka v Jiráskových skalách. Další ojedinělé nálezy jsou hlášeny ze severovýchodních Krkonoš od vrcholu Jakšín, ze stanoviště Kyselý kout, kde se nachází v důsledku spadu průmyslových emisí mrtvý smrkový les, který se pozvolně mění v otevřené bylinné stanoviště s dominancí Eriophorum vaginatum (RŮŽIČKA et al. 2012). Další známou lokalitou je PR Kamenná hůra v Českém středohoří u Františkova nad Ploučnicí (RŮŽIČKA et HAJER 1996). Tento druh byl rovněž zaznamenán i v Krušných horách na lokalitě NPR Božídarské rašeliniště a na Šumavě u Horské Kvildy na Mezilesní slati. Starší nález je udáván i z lokality PR Borkovická blata u Soběslavi (MILLER 1971). Posledními známými místy nálezu tohoto druhu jsou NPR Rašeliniště Skřítek (MAJKUS 1988) a NPR Praděd Velká kotlina v Hrubém Obr. 9. Semljicola faustus. Foto R. Macek

48 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Jeseníku (CHVÁTALOVÁ 2004) a dále NPR Rejvíz na pomezí Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny (MILLER 1951). V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako silně ohrožený (SO/EN). Silometopus elegans (O. P.-Cambridge, 1872) Vzácnější druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Mezofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu v mechu a detritu na otevřených až částečně zastíněných a vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m., nicméně je schopen vystupovat až do 1000 m n. m., nejčastěji od února do října, s vrcholem aktivity od března do září. Těžištěm výskytu tohoto druhu jsou zejména mokřadní louky a ostřicové porosty litorálů a navazujících bažinatých ploch zachovalých rybníků, dále i rašeliniště a slatinné louky. V Orlických horách je tato klimaxová pavučenka hlášena z lokalit PP Kačenčina zahrádka (JELÍNEK et KŘIVAN 2012) a PR Neratovské louky (JELÍNEK et KŘIVAN 2011a), nově i z lokality PR Černý důl. Z relativní blízkosti Orlických hor byl výskyt tohoto mokřadního druhu zdokumentován i na území Broumovska v ochranném pásmu lokality NPR Adršpašsko-teplické skály na stanovišti Louky na Záboři (ČAPEK 2017b). Znám je rovněž nález z lokality Truhlíčky u Lázní Bohdaneč, a dále od Matějovského rybníka u obce Budeč na jihovýchodním okraji Žďárských vrchů (SVATOŇ 2006). Mimo výše zmíněné území se u nás tento druh vyskytuje vzácně v oblastech se zachovalými mokřady (Rýchory, Jeseníky, Šumava, Třeboňsko nebo Kokořínsko). V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako ohrožený (O/VU). Gibbaranea omoeda (Thorell, 1870), obr. 10, 11 Vzácný druh schopný osídlovat jak klimaxové, tak i polopřirozené biotopy na území Mezofytika. Tento křižák si tká své sítě v korunách smrků na zastíněných a mírně vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m., nejčastěji od dubna do října, s vrcholem aktivity od května do července. Těžištěm výskytu tohoto druhu jsou zachovalé horské a podhorské smrkové porosty. Na území Orlických hor byl tento vzácný křižák sbírán na lokalitách NPR Bukačka (DOLAN- SKÝ 2014a, ČAPEK et DOLANSKÝ 2016), PR Pod Zakletým (JELÍNEK et KŘIVAN 2011b), PR Pod Vrchmezím (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a) a PR Sedloňovský vrch (JELÍNEK et KŘIVAN 2014b), nově i na lokalitě PR Černý důl. Z blízkého okolí Orlických hor je tento druh hlášen ještě z Broumovska z přechodového rašeliniště ve Vlčí rokli v NPR Adršpašsko-teplické skály. Mimo území Orlických hor je výskyt tohoto křižáka podrobně zdokumentován i ve Žďárských vrších, kde byl nalezen na rašeliništi při okraji rybníka Velký Babín, PR Čtyři palice, NPR Dářko, Krejcarský les, PP Milovské Perničky, NPR Radostínské rašeliniště, NPR Ransko, PP Bučina Spálený kopec a v lese Trubačka na severním okraji Matějovského rybníka u obce Budeč (SVATOŇ 2006). Z Českomoravské vrchoviny (Křižanovská vrchovina) hlásí nálezová data SVATOŇ et JELÍNEK (1998) z lokality PR Údolí Brtnice u obce Přímělkov. Další nález z tohoto regionu pochází od lokality PR Velký Pařezitý rybník u obce Řásná na severovýchodním okraji Javořické vrchoviny. Z pomezí Hrubého 74

49 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Obr. 10. Gibbaranea omoeda - samec. Foto R. Macek Obr. 11. Gibbaranea omoeda - samice. Foto R. Macek

50 Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: (2018) Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny je tento druh hlášen z lokality NPR Rejvíz (MI- LLER 1951). MRÁČEK (1978) dále uvádí nálezová data z lokality Kuničky nedaleko Rájce Jestřebí na Blanensku. Na jižní Moravě je znám výskyt tohoto druhu na lokalitách Horní les u Lednice (MAJKUS et SVATOŇ 1995) a Svatý kopeček u Mikulova (BRYJA et al. 2005). Dále je znám jeden starší záznam z okolí Ostravice v Beskydech. V regionu jižních Čech byl tento druh zaznamenán u obce Byňov v lese pod Srnčím vrchem u Jakulského rybníka, a na lokalitě NPR Čertova stěna Luč u Vyššího Brodu nedaleko vodní nádrže Lipno (TROPEK 2013). Posledním známým územím s prokázaným výskytem tohoto druhu jsou Brdy, kde byl tento křižák sbírán na lokalitách Padrťské rybníky u Míšova a na lokalitě PR Zvoníčkovna nedaleko Mirošova (FENCLOVÁ ed. 1999). Mimo tyto dvě lokality v Brdech tento druh nebyl zjištěn v jihozápadních, západních a severozápadních Čechách. V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako ohrožený (O/VU). Coelotes atropos (Walckenaer, 1830), obr. 12 Vzácný druh striktně preferující klimaxové biotopy na území Oreofytika. Vyskytuje se při půdním povrchu pod kameny, padlými kmeny stromů a v zemních štěrbinách, kde si utváří rourkovitou síť, na otevřených až zastíněných a mírně vlhkých stanovištích v nadmořské výšce m n. m. (přednostně m n. m.), zřejmě s celoročním výskytem, s vrcholem aktivity od května do října. Těžištěm výskytu tohoto vzácného horského punčoškáře jsou stanoviště v subalpínském pásmu, suťová pole nad hranicí lesa, horské bučiny, jedlobučiny a smrčiny, dále alpínské trávníky a širokolisté horské nivy. Na území Orlických hor byl tento druh zdokumentován na lokalitách NPR Bukačka (BUCHAR 1977, DOLANSKÝ 2014a, ČAPEK et DOLANSKÝ 2016), v lese nad Šerliškým mlýnem (BUCHAR 1977), PR Pod Vrchmezím (JELÍNEK et KŘIVAN 2014a) a PR Sedloňovský vrch (JELÍNEK et KŘIVAN 2014b), nově i na lokalitách PR Černý důl a PR Komáří vrch. Mimo území Orlických hor je výskyt tohoto druhu soustředěn především do pohraničních pohoří Krkonoš (např. Vysoké kolo, Stráž, Studniční hora, jižní svah Sněžky, Červený potok), Rýchor (např. Boberská stráň, Dvorský les), Jeseníků (např. Branná, NPR Šerák Keprník, PR Rašeliniště na Smrku, PR Suchý vrch) a Beskyd (např. NPR Salajka, PR Smrk, NPR Razula, Tanečnice). Další nálezy byly zaznamenány ve Ždárských vrších (NPR Žákova hora a Krejcarský les) a na území Hostýnsko-vsetínské hornatiny (PP Skalka Polomsko a PP Holíkova rezervace). Tento druh zcela chybí v jižních, západních (nově ovšem zaznamenána jedna lokalita V Borkách u obce Krásno v Českém lese) a severozápadních Čechách a na jižní Moravě. V červeném seznamu ohrožených druhů je tento druh veden jako téměř ohrožený (TO/LC). ZÁVĚR V rozmezí let 2016 až 2017 byly na území CHKO Orlické hory realizovány dva vícesezónní průzkumy, které se zabývaly studiem araneocenóz původních fragmentů přirozených horských bučin pralesovitého charakteru s příměsí smrku, jedle, jeřábu a klenu. Tyto dva vícesezónní průzkumy se soustředily na území přírodních rezervací Černý důl 76

51 Čapek M.: Pavouci (Araneae) orlickohorských bučin Obr. 12. Coelotes atropos. Foto R. Macek a Komáří vrch. Cílem tohoto výzkumu bylo doplnění stávajících poznatků o araneocenózách přirozených horských bučin na území CHKO Orlické hory, získaných v rozmezí let 1973 až 2014 na lokalitách EVL Zdobnice Říčka, NPR Bukačka, NPR Trčkov, PR Pod Vrchmezím a PR Sedloňovský vrch. V rozmezí let bylo na území PR Černý důl odloveno a determinováno celkem 992 exemplářů pavouků spadajících do 76 druhů ze 14 čeledí. Z tohoto počtu nalezených druhů lze označit 16 druhů jako vysoce bioindikačně významných, které potvrzují význam, zachovalost a biotickou hodnotu studované lokality a potřebu tuto přírodní rezervaci i nadále pečlivě a efektivně chránit. Mezi významné druhy nalezené na této lokalitě patří zejména Robertus scoticus (TO), Semljicola faustus (SO), Silometopus elegans (O), Gibbaranea omoeda (O) nebo Coelotes atropos (TO). Během vícesezónního monitoringu araneocenóz ( ) bylo na lokalitě PR Komáří vrch sesbíráno celkem 1935 exemplářů pavouků determinovaných do 61 druhů z 15 čeledí. Z tohoto počtu zaevidovaných druhů lze označit 13 druhů jako vysoce bioindikačně významných. Mezi tyto významné druhy patří například Gongylidiellum edentatum (O), Lepthyphantes nodifer (TO), Mughiphantes mughi, Poeciloneta variegata (TO) nebo Coelotes atropos (TO). Většina z významných druhů zjištěných na studovaných lokalitách PR Černý důl a PR Komáří vrch je charakteristická striktním výskytem v klimaxových biotopech nebo výraznou preferencí těchto biotopů, a dále většina z těchto druhů se na našem území vyskytuje striktně na území Oreofytika nebo Mezofytika, což jenom podtrhuje reliktnost studovaných lokalit. Získané údaje významně doplňují dosavadní znalosti o araneofauně CHKO Orlické hory. 77