U příležitosti vydání knihy hororů pro náctileté NOČNÍ MŮRY NESPÍ jsme vyzpovídali její editorku IVONU BŘEZINOVOU (jinak přední českou autorku knih pro děti a mládež), bývalou šéfredaktorku NAKLADATELSTVÍ XYZ JANU SEMELKOVOU, která připravila knihu k vydání, a také autory povídek ze skupiny HLAVA NEHLAVA. Začneme IVONOU BŘEZINOVOU. Vy jste stála u zrodu skupiny Hlava nehlava a také to byl Váš nápad, že se bude psát hororová sbírka Zuby nehty, ze které se později stal velký hit. Nyní jste se role editorky ujala i u nové hororové sbírky Noční můry nespí. Čím jsou si obě sbírky podobné a čím se naopak liší? Jde o stejný ţánr, nezměnila se ani cílová skupina dětí a troufám si říct, ţe ani chuť autorů vypořádat se s tématem své povídky co nejlépe a zároveň si to při psaní uţít. Pak je totiţ šance, ţe si příběh bude uţívat i čtenář. Naopak se změnil nakladatel, tým se rozšířil o další členy, povídek je ve sbírce podstatně víc, a tím se zvětšila nejen paleta námětů, ale i autorských přístupů, takţe záţitky při čtení knihy by měly být ještě pestřejší. Změna je i v tom, ţe ilustrací se ujala přímo členka skupiny Hlava nehlava Klára Mayerová. Jsou povídky v knize Noční můry nespí skutečně tak strašidelné? Bála jste se, když jste je četla? Já se bojím skoro pořád. Moje vypjatá fantazie pracuje na plné obrátky při sebemenším šustnutí, které slyším ze tmy. Pochopitelně jsem tedy strach proţívala i při redigování povídkové sbírky. Na rukopisu jsem pracovala zásadně při plném osvětlení pokoje a po důkladné kontrole, ţe pod stolem někdo nebo něco nečíhá. I tak mi ale za čtení byly odměnou hrůzostrašné sny, v nichţ mě autoři povídek pronásledovali s brky napuštěnými jedem a s notebooky ukrývajícími bouchací kuličky. Těsně před odevzdáním rukopisu se mi také záhadně ztratilo několik emailů, v mé pracovně nápadně často vypadávala elektřina a k dovršení všeho se mi oběsila myš.
Mnoho lidí má názor, že horory by děti číst neměly. Vy s tím zřejmě nesouhlasíte. Proč? A proč by měly číst zrovna Noční můry nespí? Já sama horory nečtu. Ale také nesním o seskoku padákem, nevlezla bych do zorbingové koule a bungee jumping mě také zrovna neláká. Spoustu lidí však ano. A ze zkušeností na besedách se čtenáři vím, ţe horory jsou u dětí jedním z nejoblíbenějších ţánrů. Čtenářství prý upadá. Chceme, aby děti četly? Pak jim dejme knihu, která je baví, s kterou budou chtít proţívat nejen strach na stránkách, ale třeba i ventilovat svůj vlastní. Proţít si pocit strachu v bezpečí pokoje můţe mít pro někoho i funkci očistnou. Prostřednictvím příběhu se můţeme zbavit i svých vlastních fobií. Ale na kaţdého takováto četba samozřejmě působí jinak. Někdo horory čte, jiný ne. Stejně, jako někdo miluje bungee jumping a jinému se dělá špatně uţ při pouhém pohledu z rozhledny. Noční můry nespí jsou tu tedy připraveny pro ty, jimţ je šimrání strachu v břiše prostě příjemné. Za šest let, co spolupracujete se svými studenty z Literární akademie ve skupině Hlava nehlava, se jim podařilo vydat 17 společných či sólových knih. Čím si to vysvětlujete, že jsou tak úspěšní a do jaké míry je to Vaše zásluha a zásluha Literární akademie? Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého) je škola, která soustřeďuje studenty touţící psát. Pak je jedině logické, ţe z jejich úsilí vznikají konkrétní kniţní počiny. Dnes, deset let od zaloţení Literární akademie, můţeme s pýchou konstatovat, ţe studentům vyšlo uţ 36 titulů v edici Prvotiny, kterou vydává přímo Literární akademie. A potěšitelné je to, ţe naši studenti a absolventi vydali mimo půdu Akademie uţ přes třicet knih z vlastní tvorby a deset překladů (konkrétní seznam titulů lze najít na studentském webu LA www.maglajs.cz). Alespoň co víme. Je pravda, ţe skupina Hlava nehlava v počtu vydaných titulů asi vede. Právě první sbírkou Zuby nehty studenti přesvědčivě ukázali, ţe představy o vydání knihy nejsou pouhými sny, ţe pokud začínající autor podpoří svůj talent pílí a úsilím, lze změnit sen na skutečnost. Nyní dejme slovo bývalé šéfredaktorce NAKLADATELSTVÍ XYZ JANĚ SEMELKOVÉ, která připravila sbírku NOČNÍ MŮRY NESPÍ k vydání. Proč se NAKLADATELSTVÍ XYZ rozhodlo vydat zrovna horory pro náctileté? Přeci jen má mnoho lidí názor, že horory by děti číst neměly. Tak proč by měly číst zrovna Noční můry nespí?
Horory pro náctileté, tedy přímo napsané pro náctileté, nejsou na škodu. Naopak, jsou-li vytvořeny s ohledem na konkrétní věkovou skupinu, pak pobaví a nevyděsí tak, jako kdyţ si mladý čtenář najde v knihovně horor pro dospělé. Ten nemusí ani pochopit. Zároveň jsme vycházeli z úspěšnosti obdobných sborníků a titulů, které se hemţí upíry, vlkodlaky a jinými podivnými bytostmi. Ještě malá poznámka k mínění, ţe děti horory číst nemají - proč jim tedy předkládáme Erbenovu Kytici, pohádky bratří Grimmů a podobné děsuplné a nervy drásající texty? Dokonce je najdeme i v doporučené literatuře Mezi průkopníky hororů pro děti na českém trhu byla kniha Požíračka mrtvol. Proč byla podle Vás tak úspěšná? Poţíračka mrtvol je sborník děsivých povídek, které sepsal švédský pedagog. Vyprávěli si je jeho ţáci večer na školách v přírodě. Takţe jsou to příběhy, kterými se děti strašily před spaním. Proto se staly kultovní knihou hororů jak ve Švédsku, tak později u nás. Dají se nějak porovnat Požíračka a Můry? Noční můry, které nás nenechají spát, jsou trošku jiné. Jsou psané literáty, takţe ztrácejí sílu syrovosti. Jejich síla je v kvalitnější pointě a ve větší pestrosti. Kaţdý z autorů se chopil jiného tématu, strašil čtenáře pěkně po svém, v době, která mu nejlépe seděla. Najdete zde historické události, současnost, nadpřirozeno i budoucnost Opravdu je důvod k přečtení. Jsou povídky v knize Noční můry nespí skutečně tak strašidelné? Bála jste se, když jste je četla? Zleva: Ivona Březinová, Jana Semelková, Kateřina Hejlová. Musím se přiznat, ţe ano. Četla jsem je na dovolené a leckdy jsem nemohla ani usnout. Nebudu říkat, která povídka mne vyděsila víc, která míň, kaţdá je jiná a všechny dobré. Ale všem, kdo budou chtít číst tyto příběhy u vody, doporučuji nečíst příběh Aqua mala - aţ si povídku přečtete, budete vědět proč.
NAKLADATELSTVÍ XYZ v poslední době zahájilo Vaší zásluhou rozsáhlou spolupráci s členy skupiny Hlava nehlava. Čím Vás tato skupina tak zaujala? Ráda pomáhám začínajícím autorům. Díky lektorce tvůrčího psaní Ivoně Březinové se tvůrčí skupina Hlava nehlava stala jakousi vlajkovou lodí mladých autorů. Jejich texty jsou neotřelé, hlavně přinášejí nový vítr do našeho literárního rybníčku. Tak proč těm nejlepším z nich nedat šanci? NAKLADATELSTVÍ XYZ není v tomto smýšlení samo - stejně se kníţky autorů této tvůrčí skupiny objevují i v Kniţním klubu, Albatrosu, Mladé frontě. Moţná jen ne v takovém rozsahu, neboť naše nakladatelství vypravilo do světa za poslední rok šest kníţek těchto mladých autorů (dvě sbírky a čtyři samostatné knihy). A NYNÍ PÁR OTÁZEK NA ČLENY SKUPINY HLAVA NEHLAVA Čím je podle tebe kniha Noční můry nespí výjimečná a proč by si ji čtenáři měli kupovat? Zuzana Frantová: Pro ty, co se rádi bojí, jsou Noční můry nespí ideálním průvodcem po světě neokoukaných a neopotřebovaných strašáků, děsáků a bubáků. Napsalo ji osmnáct autorů, to je pěkná řádka lidí, kteří si dali tu práci, aby zjistili, čeho všeho se dá bát. Není k zahození zjistit, kde všude můţe číhat nebezpečí Věřte, ţe jsou místa, odkud byste útok strachu ani náhodou nečekali. Veronika Dziaková: Noční můry nespí jsou výjimečné svou pestrostí, jelikoţ se na knize podílelo více autorů. Navíc je to skvělá příleţitost bát se s krásnými ilustracemi, které jsou skvělým doplněním jednotlivých povídek. Klára Mayerová: Kaţdá povídka je jiná, stejně jako jsou různé i strachy a noční můry našich čtenářů. Kaţdý v té knize najde kromě pobavení taky ten lezavý pocit děsu, strachu, hrůzy, který běţně nalézá za svou skříní a pod svou postelí. Vyplatí se ho přestěhovat do knihovny; tam ho totiţ vţdycky najdete, kdyţ se budete chtít bát, a můţete ho tam zase uloţit, aţ budete mít strachu dost.
Jan Urban: Povídky vznikaly v průběhu delší doby a kaţdý autor si ty své vypiplal do míry, se kterou je spokojen a zároveň věří, ţe jeho dílo splní účel, pro který bylo psáno - tedy nahnání strachu, který vás bude nutit při večerním čtení v posteli přetáhnout přes sebe deku. Jednoduše se jedná o výběr těch nejstrašidelnějších témat z našich hlav, co stojí za to čtenářsky zanalyzovat. Kateřina Hejlová: Kniha Noční můry nespí je volným pokračováním velmi úspěšné sbírky hororových povídek pro děti a mládeţ Zuby nehty. Její výjimečnost tkví především v jedinečném, kreativním kolektivu autorů skupiny Hlava nehlava, kteří stojí za jejím vznikem. Budete se bát od první stránky do poslední. Čekají vás horory s tematikou klasickou i netradiční. Hrůza bude obcházet kolem vaší postele, strach se krčit v koutě a děs ťukat na okno. Vy však neodoláte a třesoucími se prsty budete obracet na další a další stránku. Tak neváhejte a vpusťte Noční můry i do vašeho pokoje. Jak si se inspiroval/a při psaní svého hororu? Zuzana Frantová: Já jsem v podstatě hrozně nebojácná holka. Bojím se jen obţivlých hraček a sametových stínů pobíhajících po lese, takţe vlastní strach coby inspiraci pro horory jsem vyčerpala při psaní první hororové sbírky Zuby nehty. Abych se mohla připojit k práci na nových hororech, musela jsem být zvědavá a vyptávat se všude kolem. Tomáš Heřman: Tak nějak se mi nechtělo vymýšlet další kýčovité monstrum. Hrůzy je všude kolem dost. Stačí si to uvědomit. Veronika Dziaková: Strachem z výšek (Pevný jako skála). Dodnes se mi zdají noční můry o závratných výškách, ze kterých se mi hrůzou rozklepou kolena. Klára Mayerová: Kdyţ jsem byla malá a bála jsem se, zalézala jsem pod peřinu. Aţ do chvíle, kdy tam po mně něco chňaplo - nikdy jsem nezjistila, co to bylo, ale ten zdánlivý pocit bezpečí pod peřinou uţ jsem nikdy neměla. Ilona Fryčová: Moje děti mluvily o příšeře, která ţije v Ţelivské nádrţi. Bála jsem se, ţe mohou mít pravdu a skutečně se tam můţe nějaký záhadný tvor objevit. A tak jsem se ze svého strachu zkusila vypsat. Jan Urban: V povídce Slibné rande jde o inspiraci internetovou anonymitou, na kterou v dnešní době sází mnoho nekalých ţivlů, neboť si jsou vědomi naivity těch druhých. Příběh je vyhrocenou moţností, jak to třeba někdy můţe i dopadnout. Druhý příběh Stíny minulosti je inspirován současným upírským trendem, avšak rozhodl jsem se ho spojit se starým dobrým Skotskem, jehoţ mlha a jakási
"opuštěnost" místa, kde se děj odehrává, dá atmosféře mnohem víc neţ například středoškolská univerzita nebo klasické americké město. Anna Dlouhá: K Peklu mě inspiroval přímo můj sen, který byl také tak krvavý a také tak děsivý. K mému druhému hororu Kočičí postrach mi byl inspirací můj kocour a má fantazie, bez které by to nešlo. Kateřina Hejlová: Inspiraci pro Půlnoční zrcadlo jsem čerpala z dětství. Kdyţ mi bylo asi dvanáct, kamarádka mi vyprávěla, ţe kdyţ se o půlnoci podívám do zrcadla, uvidím v něm mrtvou Boţenu Němcovou. Dodnes si ta slova pamatuji a vţdycky, kdyţ jsem o půlnoci v blízkosti zrcadla, sklopím zrak. Pro jistotu! Inspirací pro Aqua malu byl novinový článek, na který jsem náhodou narazila při brouzdání internetem. V té době jsem se zrovna vrátila z Bulharska, kde se moře medúzami jen hemţilo, a tak jsem trošku povolila uzdu své fantazii. Co je vlastně skupina Hlava nehlava? Zuzana Frantová: Hlava nehlava je skupina mladých lidí, která patrně podle všeho ráda děsí ještě mladší lidi. Pouţívá se pro to populární označení šikana. Nejdříve jsme napsali horory, pak jsme trochu vyměkli a napsali dobrodruţné povídky a přes opět temnější detektivky jsme se stejně jako pachatel, který se vrací na místo činu, vrátili k ţánru hororu. Ale kdyţ si přečtete naše sólovky, tak zjistíte, ţe jsme vlastně aţ děsivě mírumilovní. Ve skupině, to se nám to straší, ale jakmile je kaţdý sám za sebe, tak škoda mluvit, úplné bačkory! Aţ na Katku Hejlovou, která ve své kníţce pro dospělé Zabijte je všechny, parádně zúročila své bohaté hororové zkušenosti. Ivona Březinová: Hlava nehlava je záhadný proměňující se organismus. Během vznikání této knihy se nejčastěji zjevoval v podobě roje obřích lišajů smrtihlavů, kteří krouţili nad Literární akademií, svým prahnízdem, ve snaze se osamostatnit. Při dosednutí na zdivo budovy své alma mater jsou však schopni nenápadně splynout s omítkou a pozorovat a pozorovat a pozorovat. Tak pozor, pozorují i vás.
Kateřina Hejlová: Hlava nehlava je tvůrčí skupina mladých autorů české literární scény, která vznikla na půdě Literární akademie v polovině roku 2006 na seminářích tvůrčího psaní vedené Ivonou Březinovou, která celou skupinu zaštiťuje. Hlava nehlava v současné době disponuje nejen řadou autorů, kteří jiţ samostatně publikují mimo rámec skupiny, ale rovněţ zdatnými ilustrátory a novináři. Skupina má obrovský tvůrčí potenciál a nevysychající studnici nápadů, takţe se máte rozhodně na co těšit. David Šváb: Skupina Hlava nehlava to však nejsou jen spisovatelé. Jednotliví členové jsou nadaní i na divadlo, tvorbu počítačových a mobilních her, novinařinu, navštěvují exotické kraje a poté o tom přednášejí, ale jsou mezi nimi i nadaní ilustrátoři. To dokazuje fakt, ţe Noční můry nespí jsou doplněny kresbami jedné z členek skupiny Kláry Mayerové, která má na kontě uţ tři knihy s vlastními ilustracemi včetně jiného projektu studentů Literární akademie a některých členů skupiny Nahoře bez a dole taky. Jak probíhá práce v tak početné skupině? Zuzana Frantová: Je to naše uţ čtvrtá společná sbírka, takţe bych řekla, ţe práce ve skupině nás baví a jde nám. Pracovat ve skupině je ale pěkná dřina; víc hlav, víc nápadů, víc úkolů. Výhodu to má naopak tu, ţe kdyţ se vám zrovna nechce nebo nemůţete, ţe se vţdycky najde někdo, kdo vás zastoupí. Snaţíme se všichni číst všechny texty a často i všechny verze. Hlava nehlava z toho jde kolem, ale psaní i čtení je o trpělivém přátelství mezi zadkem a ţidlí i mezi unavenýma očima a monitorem, na kterém se objevuje text psaný stále větším a větším písmem. Práce ve skupině je zmatená, chaotická a občas i hysterická, ale najde se mezi námi pár takových, kteří z toho totálního chaosu najdou cestu, která končí aţ v knihovničkách vystrašených čtenářů. Veronika Dziaková: Jak se říká víc očí víc vidí, a to rozhodě platí. Kolikrát si člověk neví rady, co jeho dílu chybí, a nápady ostatních bývají leckdy velmi inspirativní. Klára Mayerová: Máme v zásadě rozdělené úkoly, kdyţ je třeba něco probrat, pořádají se valné hromady v kavárnách a domovech členů, rozesílají se tisíce a tisíce románů v e-mailech No blbě probíhá, ale máme systém :-) Kateřina Hejlová: Práce ve skupině je pokaţdé skok do neznáma, vţdy záleţí na konkrétním kolektivu, jeho potenciálu, motivaci, chuti pracovat a schopnosti dělat kompromisy. Práce ve skupině vás naučí naslouchat názorům druhých a zároveň prosadit ten svůj, naučí vás trpělivosti a pokoře vůči názorům druhého. Pochopíte,
ţe vţdycky někdo maká víc a jiný se o něco víc veze a je potřeba to brát jak to je, protoţe příště se mohou role obrátit. Zvyknete si přijímat kritiku a zformulujete si vlastní názor konfrontací s druhými. Propagace knih je ve větším počtu snazší, ale má to i svá úskalí. Podtrţeno sečteno je to podnětná zkušenost. Anna Dlouhá: Nebudeme si nic nalhávat: víc lidí víc ví, ale víc lidí se také hůř schází a hůř domlouvá. Naštěstí máme elektronickou poštu a několik jedinců, bez kterých by se zbořil svět. Pokud se uţ sejdeme, na naší práci je to vidět. Literární večery plné debat a diskuzí jsou pro nás všechny nesmírnou inspirací. Proč by děti měly číst horory a co jim to může dát? Tomáš Heřman: Dobrá otázka. A neměli bychom se ptát spíš, jestli by děti neměly víc číst? Nebo proč by měly číst, a jak se kniha liší od ostatních informačních/zábavných zdrojů jako televize nebo počítačové hry? Ale zjednodušeně: Kniha sebou přináší trochu jiné aspekty neţ vizuálně pojaté informační zdroje. Kdyţ sledujete film, přesněji řečeno horor, jde o děs vizuální, zvukový, a často poměrně laciný. Kdyţ se člověk začte do knihy, a myslím tím dobře napsané knihy, přestává okolní svět vnímat. Uţ tam není nikdo, kdo by ho vedl za ručičku, nebo na něj bafal ze skříně. Naše smysly se zostří, noříme se do vlastního světa temných zákoutí, a kaţdý sebemenší zvuk či šustot na našem prahu, který běţně ignorujeme, nás dokáţe vyděsit. Děsíme sami sebe, naprosto bezděčně zatahujeme horor i tam, kam ţádný film nebo hra nedosáhne. Kateřina Hejlová: Pro děti je čtení velmi důleţité. Zvlášť v dnešní době, která nabízí tolik svůdnějších lákadel. Učí je pracovat s textem, rozšiřuje slovní zásobu, rozvíjí logické i abstraktní myšlení, paměť i schopnost utvořit si vlastní názor. Aby však dítě u knihy vydrţelo, musí ho především bavit. A to horory splňují bezezbytku. Většina dětí miluje strašidelné historky všeho druhu, a čím jsou reálnější, tím víc se bojí. Zuzana Frantová: Rádi se bojíme, lekáme a všemoţně si zvedáme adrenalin na pouťových atrakcích. Já nevím, proč to tak je, ale rádi se bojíme. Jenţe ne opravdově. Rádi se bojíme JAKO. Na stránkách kníţky nebo při sledování filmu. Baví nás to, je to zábava. Uţ od Zubů nehtů říkáme, ţe píšeme příběhy o českých dětech pro české děti. Překladových hororů je spousta, ale vychází z jiné tradice, která můţe být českému začínajícímu čtenáři cizí. Naše kníţky jsou prostředím i motivy českým dětem blízké. Takţe pojďte se s námi bát hezky česky. A kdyţ byste
se báli moc, víte přece, ţe kníţku můţete zaklapnout a strašáky i svůj strach v ní nechat uvězněné a to je přeci na tom strachu JAKO to nejbáječnější. Anna Dlouhá: Jednoznačně proto, ţe by děti vůbec měly číst. Rozvíjí tím svou fantazii, představivost a vytváří si tím svůj vztah ke kníţkám. Dítě, které nečte, si bez cizí pomoci jen stěţí představí detaily, situace i postavy. Většinou jsou knihy suplovány televizí, která má ten šílený dar v nás jakoukoliv fantazii zabít tou nejhorší metodou. A to bezbolestně a dobrovolně! Ať uţ děti čtou horory nebo cokoliv jiného, je podstatné, ţe čtou. Na knihách je krásné to, ţe v nich můţete listovat, vracet se k oblíbeným pasáţím, ale i přeskakovat hrůzostrašné stránky, kdyţ víte, ţe číst je v noci v posteli nebylo z vašich lepších nápadů. Klára Mayerová: Schopnost emocionálně proţívat jakoukoli knihu je skvělá a horory jsou o to kouzelnější, ţe jde o uměle vytvořený strach, který můţeme v případě potřeby schovat do knihovny a uţ nikdy ho nevytáhnout. Děti by měly především číst a je jedno jestli horory, pohádky nebo romány. Horory ale mají kouzlo, kterému kdyţ jednou propadnete, uţ vás nikdy nepustí. Děs je totiţ návykový. Mgr. David Šváb zástupce skupiny Hlava nehlava pro kontakt s médii mobil: +420 733 738 824, +420 602 532 624 e-mail: Info@hlavanehlava.cz, david.svab3@seznam.cz www.hlavanehlava.cz www.xyz-knihy.cz