FARNÍ INFORMÁTOR POUŤ U SV. ANNY V PUSTIMĚŘI 27. ČERVENCE 2014 Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, prosme Boha Otce, aby nám po příkladu svatých Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie, dal žít podle toho, co jsme na křtu přijali: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za papeže Františka, aby jeho pouť do Jižní Koreje u příležitosti VI. dne asijské mládeže, i beatifikace 124 mučedníků, byla celému kontinentu výzvou kráčet v Hospodinově světle. Za lidskou rodinu, trpící nepokoji, válkami a bezprávím, aby poznala čas míru. Za manžele, aby v jedinečnosti své lásky, objevovali tajemství vnitřního života trojjediného Boha a ve společné modlitbě do něj dávali nahlédnout i svým dětem. Za naše rodiny, aby v nich vyrůstaly děti milé Bohu i lidem. Za náš národ, aby se nezpronevěřil víře svých otců. Za ty, kdo završili své pozemské putování, aby došli účasti na tvé slávě. K: Bože, náš Otče, tys nám ve sv. Jáchymovi a Anně dal příklad svatých rodičů; na jejich přímluvu vyslyš prosby této své rodiny a veď ji po svých stezkách, aby povždy chválila tvé jméno. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
Eucharistie v Kapli Svatého Korporálu v katedrále v Orvietu (Jubileum Corpus Domini: 1264-2014). Civita di Bagnoreggio rodiště sv. Bonaventury (+1274). U oltáře eucharistického zázraku v bazilice sv. Kristiny v Bolseně. Na místě, kde vzniklo konkláve - Viterbo palác papežů. Tady zemřel sv. Tomáš Akvinský (+1274), opatství Fossanova. Eucharistie s kardinálem Coppou u hrobu sv. Petra. V kapli Salus Populi Romani, baziliky S.Maria Maggiore, Řím.
Meditace svědectví Svědků víry XX. století v bazilice sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově, Řím. Votivní svíce u hrobu sv. Pavla, apoštola, Řím. Na místě mučednictví sv. Pavla: opatství Tre fontane, Řím. Greccio: svatyně prvních jesliček, jež postavil sv. František (1223). Pouť na františkánský Sinaj Fontecolombo.. Eucharistie u hrobu sv. Františka v Assisi. Relikviář světice nemožného, sv. Rity v Casci.
Přijměte pozvání na POUŤ U SV. ANNY V PUSTIMĚŘI SOBOTA, 26. ČERVENCE 2014 CHRÁM SV. BENEDIKTA 18.00 - mše svatá s udílením novokněžského požehnání P. MGR. VÁCLAV HEJČ, novokněz z Šošůvky, farnost Sloup v Moravském krasu NEDĚLE, 27. ČERVENCE 2014 CHRÁM SV. BENEDIKTA 7.30 - farní mše svatá P. DR. JOSEF BENÍČEK, farář pustiměřský 9.00 - poutní mše svatá P. MGR. MIROSLAV HŘIB, farář nezamyslický, děkan prostějovského děkanství 10.30 - hlavní mše svatá P. ICLIC. MGR. JAN NEPOMUK MARTIN BEJČEK, OSB, farář letonický, benediktin dolnorakouského opatství Panny Marie v Göttweigu LITURGII PROVÁZÍ SVATOMICHALSKÁ GREGORIÁNSKÁ SCHOLA 14.30 - Te Deum, svátostné požehnání a rozloučení s poutníky Římskokatolická farnost Pustiměř, www.pustimer-farnost.cz, bankovní spojení: ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800
CHORÁLNÍ PROPRIUM HLAVNÍ MŠE SVATÉ (ORDINARIUM: Missa VIII - De angelis Kancionál č. 507) Sapientiam sanctorum narrent populi, et laudes eorum nuntiet ecclesia: nomina autem eorum vivent in saeculum saeculi. - Exsultate iusti in Domino, rectos decet collaudatio. O Ioachim, sanctae coniux Annae, pater almae Virginis, hic famulis confer salutis opem. Laetamini in Domino, et exsultate iusti: et gloriamini omnes recti corde. -Beati quorum remissae sunt iniquitates et quorum tecta sunt peccata. Ierusalem, surge, et sta in excelso: et vide iucunditatem, quae veniet tibi a Deo tuo. -Beatus omnis, qui timet Dominum, qui ambulat in viis eius. -Labores manuum tuarum manducabis, beatus es, et bene tibi erit. -Uxor tua sicut vitis fructifera in lateribus domus tuae. -Filii tui sicut novellae olivarum in circuitu mensae tuae. SALVE REGINA, Mater misericordiae, vita, dulcedo et spes nostra, salve. Ad te clamamus exsules filii Hevae. Ad te suspiramus gementes et flentes in hac lacrimarum valle. Eia ergo, advocata nostra, illos tuos misericordes oculos ad nos converte. Et Iesum, benedictum fructum ventris tui, nobis post hoc exsilium ostende. O clemens, o pia, o dulcis Virgo Maria. INTROITUS (vstupní zpěv) ALLELUIA (zpěv před evangeliem) OFFERTORIUM (zpěv k obětování) COMMUNIO (zpěv k přijímání) Národy ať vypravují o moudrosti svatých, jejich chválu ať zvěstuje shromáždění: jejich jména pak budou žít na věky věků. Plesejte, spravedliví, v Hospodinu, sluší se, aby ho spravedliví chválili. Ó Jáchyme, choti svaté Anny, otče vznešené Panny, přispěj zde svým služebníkům spásnou pomocí. Radujte se v Pánu a plesejte, spravedliví, veselte se všichni upřímného srdce. Šťastní, jimž byly odpuštěny nepravosti, jejichž hříchy jsou přikryty. Jeruzaléme, povstaň a spočiň na výšinách, pohleď na potěšení, které ti přichází od tvého Boha. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu. Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva! K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přivětivá, ó přesladká, Panno Maria. 3
LITURGICKÉ TEXTY POUTI U SV. ANNY 1. ČTENÍ SIR 44,1.10-15 Čtení z knihy Sirachovcovy. Chvalme nyní slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. (Naši otcové) jsou proslavení muži a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u jejich potomstva, na jejich děti (přejde) bohaté dědictví. Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním a kvůli rodičům i jejich děti. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne. Jejich těla byla pohřbena v pokoji, ale jejich jméno žije po mnoho pokolení. Lidé si vyprávějí o jejich moudrosti, shromáždění zvěstuje jejich chválu. ŽALM 132 Přísahal Hospodin Davidovi s věrností, kterou neporuší: - Potomka z tvého rodu dosadím na tvůj trůn. Neboť Hospodin si vyvolil Sión, - přál si ho mít za své sídlo: - To je můj příbytek navěky, - zde budu sídlit, ten jsem si zvolil. Zde dám vyrašit rohu Davidovu, - rozžehnu svítilnu svému pomazanému. Jeho nepřátele obléknu v hanbu, - ale na něm zazáří má koruna. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,28-30 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. EVANGELIUM MT 13,16-17 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. 4
LITURGICKÉ TEXTY 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ 1KRÁL 3, 5.7-12 Čtení z první knihy Královské. Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: "Žádej si, co bych ti měl dát." Šalomoun řekl: "Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvodil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?" Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane." Jak miluji tvůj zákon, Hospodine. ŽALM 119 Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře. Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení. Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu. Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,28-30 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. EVANGELIUM MT 13,44-52 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl zástupům: "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano." A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré." 5
Procesí a poutě (slovo k duši poutníka od Tomáše kardinála Špidlíka S.J., čestného občana Pustiměře) 6 PEREGRINATIO AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM, před katedrálou sv. Jakuba Staršího, Santiago de Compostela, Španělsko, 24. června 2008 Chrám představuje svět prosvícený světlem Ducha svatého. Tak máme prožívat svou přítomnost v něm. Ale chrámů je na světě mnoho. Vždycky měli křesťané pocit, že musí být nějak spojeny a že věřící v jednom musí nějak komunikovat s těmi druhými. Ve staré církvi si navzájem posílali eucharistický chléb. Ale je i jiná možnost. I jednotlivé rodiny tvoří každá svou jednotu. Přesto se však někdy navštěvují, zvláště při slavnostních příležitostech. Něco podobného se děje i v církvi tak, že lidé z jednoho chrámu navštíví chrám jiný. Dnes se to ponejvíc děje autobusovou výpravou. Ale stará tradice zná poutní procesí. Na Moravě byla tak folkloristická, že je např. Úprka rád zvěčňoval v malbách. Navštěvovat posvátná místa a chrámy je způsob zbožnosti všech dob a všech národů. První Ježíšova slova jsou nám známá z vypravování o jeho první pouti do jeruzalémského chrámu (Lk 2,41 nn.). Císařovně Heleně připisuje tradice nalezení Svatého kříže při její pouti do Jeruzaléma r. 326. Od té doby se pouti do Svaté země staly všeobecným křesťanským zvykem. Ale stejně tradiční se staly i pouti do Říma k hrobům sv. Petra a Pavla a jiných mučedníků. Když křižáci přinesli mnohé památky z Palestiny domů, stavěly se pro ně kostely, a i ty se staly poutními svatyněmi. Pouť se stává význačným místem modlitby, protože zahrnuje několik prvků, které jsou přirozenou podmínkou povznesení mysli k Bohu. Píše Dostojevský: Dlouhá cesta vypadá jak něco bez konce; je to jako lidský sen, nostalgie nekonečna. Putování vždycky vyžaduje úsilí. Obětujeme tu vlastní síly a vlastní čas. Odměnou za tu oběť, za ten namáhavý pochod je vítězství nad časem. Doma jsem byli otroci každé pracovní hodiny a dokonce i každé volné chvilky. Na cestě se jakoby neustále díváme z okna ven. Doma jsme museli mít na mysli mnoho denních starostí. Na cestě na ně zapomeneme. Upřeme pozornost jenom do dálky, tam, kde se nějakým zvláštním způsobem zjevuje Bůh a jeho
svatí, kde je země víc posvěcena než jinde. Není to tedy útěk ze země, ale víra, že svou životní poutí zemi posvěcujeme, aby se celá stala jedním velkým chrámem, místem setkání Boha s lidmi. Na pouti se také setkáváme s neznámými lidmi. Ale jsou ta setkání jinačí než ta, ve kterých žijeme. Tu si jsou všichni rovni a všechny považujeme za přátele. Přišli sem z různých sociálních prostředí, ale tu nás ta různost nezajímá. Na pouti nejsou páni a podřízení, ale jenom spoluputující, pobratřili jsme se i s těmi, kterým bychom se jinde vyhnuli. Pamatuji si na jedno takové putování v Itálii. Nebylo dlouhé, ale přesto bylo potřeba si na chvilku odpočinout a trochu pojíst z toho, co si každý vzal do kabelky. Já jsem si nevzal nic, protože jsem s tím putováním nepočítal. Ale vedoucí průvodu se mně jenom smál, že nemám dost víry a že mne tedy musí přesvědčit jen zázrak. Ukázal na lesík před námi a slíbil mně, že se tam stane zázračné rozmnožení chlebů. Jak se to pak přihodilo? Sotva jsme se tam octli, jedna paní rozprostřela na zem bílé prostěradlo a poutníci tam na hromadu nakladli, co kdo měl. Pak si každý z té kopy vybral, co mu bylo po chuti, a všichni měli dostatek, zbyla ještě hromádka pro mravenečky. Prý je to jediný způsob, aby měl každý dost. Když si jí každý jenom ze svého, vždycky mnohým něco chybí. Zde nechybělo nikomu nic. Není to pěkný obraz toho, jak by měli lidé navzájem žít i doma? Šlo by to těžko, ale je to lehké na pouti. Měli bychom tedy i doma zkusit chápat svůj život jako pouť. Uveďme si hned okolnost, ve které se to má hned aplikovat. Dva mladí lidé stojí před oltářem jako ženich a nevěsta a chtějí tu před Boží tváří slíbit vzájemnou věrnost po dobu celé své životní pouti. Ať se přihodí cokoli, my se budeme držet za ruce, i kdyby pršelo a hrom bil. Ale prozatím hrom nebije. Svítí slunce velkých nadějí. Vydáme se tedy na svatební cestu. Je to slibný začátek budoucí poutí? Není. Je to výlet. Všecko je připravené, aby to dobře vyšlo a pak se snoubenci rádi vrátí domů. Začne tedy životní pouť zde? Ne příliš. Nechce se jít do neznáma s důvěrou v Boha. Jde o to, abychom si všecko pevně zajistili, aby to všechno vyšlo tak, jak jsme si to představovali. Bohužel to není nikdy tak úplně. Příjmy z práce sotva vystačí, byt jsme si přáli lepší atd. atd. Ale nejhorší je, že ani on, manžel není takový, jak ho chtěla mít manželka. A manžel? Zklamaný realitou své vlastní družky, se začíná rozhlížet kamsi jinam. Ne kamsi do dálky, ale pomýšlí na změnění spoluputovatelky. To by se na pouti nepřihodilo, ale může se tak stát při výletu. Je tedy tak velký rozdíl mezi poutí a výletem? Je. Pouť směřuje k něčemu svatému, ke svatyni, na výlet se chodí jen pro chvilkovou zábavu. Křesťanské manželství je pouť. Začíná v kostele a má končit ve svatyni rodiny, u stolu, kde je všechno společné a kde přisednou radostně ti, které Bůh pošle jako nerozlučné společníky, tj. děti. Všichni si pak přejí, aby jejich vzájemné putování ani smrt nekončila předčasně. Takový je happy end, šťastný konec každého dobrého vyprávění. Ale jako pouť se musí chápat i každé životní povolání. Bůh je určuje už od narození, v dětství se zjevuje malými náznaky, předtuchami. Přesto se však stále kráčí do neznáma, budoucnost je kdesi za horami. Ale kdo zaměřil svůj život ke svatyni, má naději nejenom, že ji najde, ale že i nějaký nový kostel či kostelík postaví, anebo, jak píše Wolker, aby tu jeho prací stála alespoň hospoda u silnice pro ušlé poutníky i pro poutnice ; řečeno obrazně, abychom měli zadostiučinění, že jsme pomohli druhým dojít tam, kam jsme chtěli dojít my sami. Křesťanský život je opravdu společná pouť. Zastavujme se jenom tam, kde je rozložena bílé prostěradlo k rozmnožení chlebů. Svátostným obrazem toho je eucharistický oltář, chléb z nebe, mana na pouti do zaslíbené země. 7
POUŤ U SV. ANNY V PUSTIMĚŘI /z homílie + P. Františka Beníčka o svatoanenské pouti Jubilejního roku 2000/ Svatý otec Jan Pavel II. ve své knize Překročit práh naděje považuje novou evangelizaci za nejnaléhavější úkol katolíků konce XX. století. Hlásat Krista slovem i životem se tedy netýká jen kněží a biskupů, ale také vás, věřících. Papež připomíná, že je třeba znovuobjevit hodnoty tzv. lidové zbožnosti, mezi kterými nejvíce vynikají poutě. Pro křesťany se staly poutě všeobecným zvykem začátkem IV. století, zvláště do Svaté země, k hrobům mučedníků, na prvním místě apoštolů, a později jiných světců. Na pouť přicházejí poutníci z různých míst, a přece nás všechny spojuje modlitba. Nakonec se však přece jenom rádi z poutě vracíme a najednou se díváme na všechno to všední zase jinak. Zjistíme, že i doma je hodně pěkných věcí, jsou zde lidé, které máme rádi. Pouť se pro nás stává duchovní obnovou a my se vracíme domů lepší. Jáchym a Anna jsou prarodiče Pána Ježíše dědeček a babička. Myslím, že všichni máme dobré vzpomínky právě na prarodiče. Vynikají moudrostí získanou životní zkušeností a tvoří také většinu v kostele, ale i na poutích. Stáří je obdobím, kdy na člověka začínají doléhat různé kříže, fyzické síly slábnou a mnohý má pocit zbytečnosti. Společnost se dívá na starší lidi poněkud shora: nejsou již produktivní, nedá se s nimi počítat pro nějaký ekonomický růst, jsou spíše přítěží. Církev však s vámi počítá. V jednom ze svých listů Svatý otec říká: Vy jste pokladem Církve, vy jste požehnáním pro svět. Tedy my všichni potřebujeme vaše modlitby a oběti, zvláště ti nejbližší. Víme, jak těžce nesete odklon svých dětí od víry a od Boha. Ale neklesejte na mysli a buďte trpěliví a vytrvalí všechno má svůj čas nechtějte proto všechno hned. Vzpomeňte na sv. Moniku, jak se modlila za obrácení svého syna Augustina. Pokud můžete, věnujte se i svým vnoučatům, probouzejte v nich víru všemi možnými způsoby, zvláště když rodiče v této oblasti selhávají. A vy, jejich děti, starejte se o své staré rodiče ne proto, aby vám připsali větší podíl na dědictví, anebo když potřebujete finanční podporu, ale stále jim prokazujte úctu, kterou si zaslouží, vždyť vám dali to nejcennější, život. Buďte jim oporou zvláště v době jejich nemoci. Jak je krásné vidět, když sourozenci stejným dílem pečují o svou babičku. Vy mladí máte obvykle jiné názory než vaši rodiče či prarodiče. Je to pochopitelné, žijete v jiné době. Snažte se všechno co vám říkají brát jako radu. Oni již mají svůj život skoro za sebou. Poznali jeho krásné stránky, ale i úskalí. Nejlepší je vždy spojoval nadšení mládí s moudrostí stáří, tedy hledat zlatou střední cestu. A my všichni ostatní, vezměme si k srdci napomenutí apoštola Pavla z dnešní epištoly. Mějme na paměti, že náš příklad života je tím nejlepším svědectvím, že nám víra něco dává. Vzpomínám si na mladého muže, který za mnou přišel, že by chtěl být pokřtěn. Když jsem se ho ptal, kdo ho přivedl k tomuto rozhodnutí, bez váhání odpověděl: kolega z práce. Všiml jsem si u něho, že nemluví sprostě, nenadává, nepomlouvá druhé, nekrade jako ti ostatní, ale pracuje poctivě a žije v klidu a pokoji. Tak ani my nemusíme moc mluvit o tom, že jsme křesťané, ale ať druzí poznají Krista v našem životě a sami se po něm ptají. Amen. 8
LITURGICKÉ TEXTY 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 55,1-3 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi." Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine. ŽALM 145 Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory. Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,35.37-39 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu. EVANGELIUM MT 14,13-21 Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim řekl: "Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!" Odpověděli mu: "Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby." Ježíš řekl: "Přineste mi je sem." A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. 9
10 LITURGICKÉ TEXTY 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ 1KRÁL 19,9A.11-13A Čtení z první knihy královské. Když přišel Eliáš k Boží hoře Chorebu, přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!" Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně. Pane, ukaž nám své milosrdenství. ŽALM 85 Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách. 2. ČTENÍ ŘÍM 9,1-5 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Mluvím pravdu vždyť jsem Kristův nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci izraelského národa a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus. Bůh, který je nade všecko, buď veleben navěky! Amen. EVANGELIUM MT 14,22-33 Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží Syn."
LITURGICKÉ TEXTY 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 56,1.6-7 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Tak praví Hospodin: "Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy." Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ. ŽALM 67 Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země! 2. ČTENÍ ŘÍM 11,13-15.29-32 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství. EVANGELIUM MT 15,21-28 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí." Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům." Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá. 11
Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Spása nejen pro židy, ale i pro pohany Boží slovo dnešní neděle nám předkládá několik různých druhé myšlenek, ale my se zaměříme pouze na dvě základní. Ta první spočívá v tom, že Bůh nabízí svou spásu každému člověku. Univerzalita spásy je vyjádřena i v jednom dokumentu II. vatikánského koncilu, že nejen ti, kdo jsou pokřtěni, ale i ti, kdo Krista nepoznali, ale žijí podle poznané pravdy, mohou být spaseni. Už prorok Izaiáš tuto skutečnost vyjadřuje ve svém poselství Izraelitům, kteří se v roce 586 vrací do svého domova z babylónského zajetí. Cizinci a přistěhovalci, kteří jednají podle práva a spravedlnosti, tedy ctí Boží zákon, budou přebývat na Hospodinově hoře, jak jsme slyšeli v 1. čtení. Ježíš tato slova jen potvrzuje svým činem, kdy uzdravuje dceru kananejské pohanské ženy, která byla posedlá. Jeho čin byl poněkud neobvyklý pro židy, kteří pohany pohrdali. A jaká je situace dnes? I my jsme na tom vlastně stejně. Rozdělujeme často lidi pouze do těch dvou skupin: věřící tam se řadíme my, a nevěřící tam patří ti, co do kostela nechodí. Toto dělení není dobré. Vede často k pohrdání, neuznání a k oddělování, separaci nás praktikujících křesťanů a těch ostatních. Nikdo z nás si nemůže být stoprocentně jistý svou spásou. Křest a účast na nedělní mši svaté není vstupenka do nebe. Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Božího království, ale každý, kdo plní vůli nebeského Otce. Tedy máme vytrvale na sobě pracovat, a ty, které vidíme kolem sebe, k Bohu přivádět, jak je to jen v našich silách, nejlépe svým jednáním. Dále si všimněme vytrvalosti víry kananejské ženy. Celkem třikrát slyší odmítnutí své prosby Pánem Ježíšem. Nejprve mlčením, pak dvakrát výslovným odmítnutím. Nenechá se odradit ani tehdy, když je přirovnávána k psíkům, Velmi dobře ví, že Ježíš je tím, kdo jí může pomoci. Její víra je vytrvalá a pokorná, a tak nakonec dosahuje svého. I my dnes prosme o vytrvalost ve víře. Ať nás neodrazují pochybnosti, frustrace, pády, naše hříchy, nemoci či dlouhé nevyslyšení prosby. Tím, že se nevzdáme, že budeme stále bojovat, tím se naše víra posilní a bude pevnější. 12
Bůh se nenechá odradit ani prvním velkým neúspěchem (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Byl jsem ve Lvově na Ukrajině a dal jsem se zavést taxikářem. Jeli jsme městem okolo nějaké budovy, která měla zřejmě posvátný ráz. Ptal jsem se je-li to "cerkov"? Člověk zakroutil hlavou, že ne, a přidal: Je to "kosťul", tj. chrám polský. Vidíme tu názorně, jak se u Slovanů ujaly dva názvy. U západních se používá "kostel". pochází to z latinského "castellum", hrad, zámek, budova, která je pevná, dobře postavená. Východní Slované užívají slova cerkov, které jsme my přenesli na společenství věřících. Ale původně to označovalo také budovu. Je to přetvořený řecký výraz "kyriaké", tj. dům Páně. V češtině tedy značí slovo církev společnost věřících, která se normálně shromažďuje v kostele. Původ slov nás často o všeličems poučí. Latinsky se používá jednoho slova i pro kostel, i pro církev: "ecclesia". Ale je to převzato z řečtiny. Ptáme se tedy, co to původně znamenalo tomto jazyku. odpovídají nám filologové, že to ve staré řečtině znamenalo shromáždění lidu, ne však náhodné, ale svolané úředně. Jako se u nás kdysi bubnovalo, když obec něco ohlašovala, podobně u Řeků býval hlasatel, který jménem obecních představených svolával lid k veřejnému shromáždění. Staří Židé se shromažďovali. U hory Sinaje je svolal Bůh sám, aby s nimi uzavřel slavnostní smlouvu. Přijali tam zákon, který jim předložil, a on se zavázal, že bude s nimi, že budou jeho vyvoleným národem. Bůh tam označuje výslovně smysl tohoto spojení: "Nyní tedy, budete-li mne skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, národem svatým... Všechen lid odpověděl: Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." V Novém zákoně se hned od počátku užívá slova "ekklesia" ve smyslu Božího svolání prvních křesťanů po seslání Ducha svatého. Tvoří tedy jeruzalémskou církev. Podle ní se nazývá církví také sdružení křesťanů v Antiochii a jinde. Nakonec do jedné církve patří všichni křesťané rozptýlení po světě, protože se považují za jedno. Jsou to všichni, které volá Kristus, aby ho následovali, aby vytvořili nový Boží lid, který tentokrát zahrne všechny národy. Nahradí tedy původní Boží lid, jehož členy byli jenom Izraelité. S jakou úctou mluvili první křesťané o církvi nám dosvědčuje v první polovině 2. století jeden laický prorok, vizionář, žijící v Římě. Jmenuje se Hermas a jeho zapsaná vidění se zachovala. Hned v prvním vidění se mu zjeví osoba ve formě bělovlasé ženy. Ptá se jí, kdo je, a ona mu odpoví, že je církev. Diví se tedy, proč je tak stará, když je teprve na počátku 13
křesťanství. Ona odpoví, že byla stvořena v Boží mysli dříve než všechno ostatní ve světě, protože svět byl stvořen pro ni. Když se má lid úředně svolat, bývá naznačeno i místo, kde se má sejít. Ve Starém zákoně to byl nejdříve Sinaj, tam cítili Boží přítomnost. Ale později se stal úředník shromážděním Božího lidu jeruzalémský chrám. Ten každoročně Židé navštěvovali a tam se konal úřední kult oběti. Přechod do Nového zákona je jasný. Chám byl bydliště Boha. Při smrti Kristově se jeho opona roztrhla a budova sama byla potom zničena Římany. Novým bydlištěm Boha se totiž stává živá osoba Krista. Jeho jméno předpověděl Izaiáš jako Emanuel, tj. Bůh s námi, Bůh v člověku. nebylo to jenom dočasné, po dobu jeho pozemského života. Po svém nanebevstoupení posílá ježíš svého Ducha k apoštolům, je skrze tohoto Ducha s nimi stále přítomen. právem se tedy nazývá církev "novým chrámem" Božím. Je podle sv. Pavla duchovní budovou, jejž základem je sám Kristus, nebo list k Efesanům jej nazývá "úhelným kamenem". Ale i apoštolové tu mají zvláštní poslání. Petr se nazývá skálou, na které Kristus buduje svou církev. Vzpomeňme si, že se v žalmech skálou nazývá sám Bůh. Je-li skálou Petr, znamená to v té souvislosti, že je Bůh s ním. V Apokalypse se mluví o dvanácti základních kamenech, na nichž jsou vyryta jména dvanácti apoštolů. Na ty základní kameny se podle 1. listu sv. Petra kladou "kameny živé", tj. ostatní věřící. Tak se v dějinách buduje také velká Boží svatyně, tj. církev, bydliště Boha mezi lidmi. Bůh je v křesťanském zjevení Nejsvětější Trojice. Je tedy v církvi přítomen Kristus skrze Ducha svatého, tj. druhá a třetí božská osoba. Ale první základní povolání k Božímu lidu vychází od Otce. První křesťanská literatura to vyjadřuje metaforou: církev je vinice, kterou zasadil a obdělává Bůh Otec. Je to obraz známý ze Starého zákona. Čte se u proroka Jeremiáše, Ezechiela, v žalmech. Velmi lyrický je text Izaiáše: "Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž, i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny, ona však vydala odporná pláňata." Tím obrazem se vyjadřuje Boží láska k lidu, povolanému ke spáse. Bůh se nedá odradit ani prvním velkým neúspěchem. Ježíš ten obra přejímá a specifikuje: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, očistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro sovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně jako já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně." Podle vysvětlení Otců ratolesti kmene Kristova jsou věřící přičlenění k církvi. Jsou povoláni Bohem Otcem, aby měli účast na životě, aby dosáhli zbožštění. Děje se to už při křtu, kde se lidský člověk stává synem Božím. Ale toto synovství Boží předpokládá i ponenáhlý růst, pozvolný vývoj. Boží prozřetelnost nad tím pokrokem bdí. To se vyjadřuje metaforou, že je Bůh Otec vinař, který svědomitě opatruje vinici, kterou založil, tj. církev. Tak tedy uvažovali o církvi první křesťané. Dnešní obecné ojetí se stalo bohužel příliš profánní. Noviny píší o církvi jako o vnější organizaci podobné politickým stranám a po způsobu dnešní politiky se i strany ztotožňují s jejich sekretariátem, tj. s vedoucími. Nedivme se proto, že se diskuse o postavení církve ve společnosti stávají neplodnými. Podřadné se považuje za hlavní a o hlavním není ponětí. Musí proto věřící dát pozor, aby se nedali zavléct do těchto povrchností. Jde o to, aby se oživilo zase pravé pojetí církvi, která je tajemstvím spásy lidstva. 14
LITURGICKÉ TEXTY 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 22,19-23 Čtení z knihy proroka Izaiáše. Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: "Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu, když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo." Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj. ŽALM 138 Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj! 2. ČTENÍ ŘÍM 11,33-36 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť 'kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?' Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen. EVANGELIUM MT 16,13-20 Slova svatého evangelia podle Matouše. Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na-té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi." Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. 15
Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Co soudí dnešní člověk o Kristu? Kdykoliv se objeví na veřejné scéně nový člověk, koná se průzkum veřejného mínění. Reportéři se dotazují dělníků, studentů, důchodců, vzdělanců a politiků na jejich názor. Nakonec z jejich odpovědí vytvoří názor většiny, tzv. všeobecné veřejné mínění. Něco podobného provedl i Pán Ježíš. Ptá se, co si lidé o něm myslí. Odpovědi jsou různé: prvním třem bylo společné, že Ježíše považovali za předchůdce očekávaného Mesiáše, nikoli za skutečného Mesiáše. Jedni si mysleli, že je Janem Křtitelem, který vstal z mrtvých, jak mínil i Herodes. Druzí zase vidí v Ježíšovi Eliáše, proroka, jehož návrat měl jasně oznamovat všem, že Mesiášův příchod se už blíží; a konečně třetí skupiny má za to, že jde o Jeremiáše, proroka, který se také těšil velké vážnosti a kolem jeho postavy vzniklo i spoustu legend. Kristus však nekončí se svými otázkami. Obrací se přímo na apoštoly a zajímá ho, co oni o něm soudí. Petr vyslovuje za všechny jedinečnou odpověď: Ty jsi skutečný Mesiáš. Ježíš tuto odpověď přijímá povolává Petra a dává mu nové jméno, zakládá Církev a jemu dává veškeré pravomoci k jejímu řízení. V závěru je však řečeno, aby se o něm jako o Mesiáši nemluvilo. Bylo to jistě namístě. Představy tehdejších židů o Mesiáši byly totiž poněkud jiné: měl to být mocný politický vojevůdce, který všechno usměrní mocí a silou, zatímco Ježíš zachraňuje láskou a cestou kříže dovršenou slavným zmrtvýchvstáním. Teprve až naplní své dílo, bude možné jasně pochopit jeho způsob záchrany lidstva. Co soudí dnešní člověk o Kristu? V jednom z naučných slovníků je o Ježíšovi pouze osm slov ústřední postava Nového zákona a učení všech křesťanských církví. Pro srovnání, o Leninovi je napsáno šest sloupců a 3500 slov. V závěru pak stojí: Leninovo jméno, jeho dílo a učení je nesmrtelné. O pravdivosti těchto slov si jistě uděláme úsudek sami. Další posudek podává jeden učenec, když tvrdí, že žádné armády, vlády, parlamenty či králové neovlivnili život člověka jako Ježíš. 16
Dále jsou dnes i takoví, kteří si myslí, že křesťané si vytvořili Krista sami. Nejprve bylo podle nich křesťanství a pak byl vytvořen mýtus Krista. Na to se dá snadno odpovědět. Přece nemůže být napřed dům a potom stavitel, nebo píseň a potom teprve hudební skladatel, nejprve křesťan a pak Kristus. To je bláhová představa. Nejčastěji však lidé říkají: Ježíš byl velký člověk. Ale jen člověk. Jistě, takových lidí bylo v dějinách hodně. Byli filozofové Sokrates, Platon, Aristoteles; byli malíři a sochaři Raffaello, Michelangelo, velcí vědci Newton, Pasteur. Vděčíme jim za mnoho. Ovšem když jsme v úzkých, v krizové situaci, v nebezpečí smrti, nevoláme Platona ani Pasteura, voláme Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!. Byli také velcí vladaři: Alexandr Veliký, Napoleon, Mao-tse-tung, vytvořili velké říše, ale jak sám Napoleon přiznal: my jsme je vytvořili zbraněmi, ale on láskou; my odcházíme, ale on zůstává. Ježíš je stále živý, statisíce chrámů na celém světě jsou toho důkazem. On nenapsal jedinou knihu o něm jsou napsány celé knihovny; nebyl malířem a přece všichni malíři se snažili jeho podobu zobrazit; nebyl hudebním skladatelem a přece nejvýznamnější skladby jsou o něm. Ježíš nebyl a není pouhý člověk. On je Bůh a člověk v jedné osobě. Stále živý. Stejně jako apoštol Petr na to nepřišel sám od sebe, ale protože mu to bylo zjeveno, tak i my jsme obdrželi dar víry od Boha. Petr se jistě nechával oslovovat Ježíšovými činy i slovy, ale samotné hledání nestačilo. Bylo třeba, aby Kristova tvář byla zjevena Otcem nestačí jen lidská otevřenost a snaha, ale i Boží dar. Hledat a nechávat se obdarovávat to je cesta našeho každodenního života. Svatý Jan od Kříže, velký mystik, píše ve své Duchovní písni, že je třeba stále sestupovat do hlubin Kristových a jako v bohatém dole kopat, neboť jsou tam uloženy hojné a drahocenné poklady. Jak píše i apoštol Pavel: v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Čtěme Písmo svaté, rozjímejme nad ním, poznávejme hlouběji základ naší víry Krista samotného, a nechme se jím obdarovávat zvláště ve svátostech znameních jeho živé přítomnosti. Papež Kristus na zemi (homílie z r. 2007) Bylo to v roce 1798, kdy do Říma přišla francouzská vojska a obsadila věčné město. Pia VI. zajali. Bylo mu 81 let a byl vážně nemocný. Papež prosil, aby mohl zemřít v Římě, ale nebylo mu vyhověno. Přes Sienu a Florencii ho přivezli do Francie. Na otázku někoho, kdo je tím vězněm, kterého policejní eskorta tak obezřetně hlídá, bylo řečeno: To je poslední papež! Pius II. byl v pořadí 250. papežem. Po něm až po současného papeže Benedikta XVI., následovalo dalších patnáct. Všechno to začalo před 2000 lety u Cézareje Filipovy, kde si Ježíš vybral svého nástupce na zemi. Proč si vybral právě Šimona-Petra zůstává pro nás tajemstvím. Nebyl totiž nejstarším ze sboru apoštolů, nevynikal vzdělaností či inteligencí. Nechodil do žádných škol, byl obyčejný rybář. Ani jeho víra nebyla nějak stabilní spíš bychom řekli kam vítr, tam plášť : Krista třikrát zapře před nějakou služkou. Na Petrovi a jeho nástupcích tedy můžeme vidět, že Bůh dokáže psát i na křivých řádcích. I současný 17
papež Benedikt XVI. to hned po svém zvolení sám řekl, že Bůh i skrze slabé lidské nástroje může dosáhnout svého záměru. Ježíš dává Šimonovi nové jméno, aby jasně naznačil, že žádná moc na světě nezničí tento úřad, ba ani moc zla nebude schopna ho zlikvidovat. Svatý Petr by byl možná překvapen, že nad jeho hrobem 1500 let po jeho smrti bude stát největší chrám na světě a uvnitř kopule bude dvoumetrovým písmem napsáno: Ty jsi Petr.... Pro nás je Petrův primát velmi důležitý, abychom měli jasno ve všech věcech, které se týkají víry a mravouky. Roma locuta, causa finita, Řím promluvil, záležitost vyřešena. Svatý Jeroným kdysi řekl, že kdyby Petr nedostal moc primátu, tedy rozhodovat o zásadních věcech, tak by prý bylo tolik církví, kolik je na světě kněží. Buďme rádi, že máme jednu Církev. Je to patrné i z audiencí Svatého otce v Římě. Přicházejí tam lidé ze všech světadílů. Všichni věří v jednoho Boha, žijí podle učení Ježíše Krista a všichni s nadšením pozdravují jeho náměstka na zemi, Svatého otce. Jsou tam lidé z bohatých i chudých zemí, svobodných i totalitních, malých i velkých a všichni vidí v papeži Krista na zemi. Nějaký člověk hledal dokonalou církev. Svěřil se s tím jednomu evangelickému pastorovi. Ten mu na to dal jasnou odpověď: dokonalá církev na světě neexistuje. A i kdyby jste takovou našel, nepřijala by vás, protože ani vy nejste dokonalý. Kdyby vás totiž přijala, přestala by být dokonalou. Stejně si myslím, že můžeme v této době být hrdi na papeže posledních desetiletí. Bylo to v roce 1958, kdy na svatopetrském náměstí zazněl hlas kardinála jáhna Habemus papam, a objevil se tam starý muž silné postavy Jan XXIII., který za své úsilí dostal Nobelovu cenu míru. Svolal II. vatikánský koncil slovy: Otevřme okna dokořán, ať se v Církvi vyvětrá, už to tam moc páchne. Po něm nastoupil Pavel VI. Dokončil koncil, uměl krásně mluvit, jeho texty jsou ozdobou kněžského breviáře. Jan XXIII. byl považován za papeže srdce, Pavel VI. za papeže moudrosti. Zemřel v roce 1978. Na jeho místo nastoupil usměvavý papež Jan Pavel I. Ovšem po 33 dnech pontifikátu umírá. Lidé nechápali, proč to Bůh dopustil. A najednou byl zvolen papež, kterého nikdo nečekal: Polák, Karol Wojtyla Jan Pavel II. V současně době se jistě dělají analýzy jeho života, mluví se o jeho svatořečení, ale bezpochyby můžeme říci, že měl v sobě Janovo srdce, plné lásky ke všem, i moudrost Pavlovu. Myslím, že máme být na co hrdi. Poslední desetiletí máme papeže, kteří jsou velké lidské osobnosti. I papež Benedikt XVI. je člověk, který vyniká nejen inteligencí, ale také moudrostí. Děkujme dnes Bohu, že máme takového papeže. Amen. 18 (foto: požehnání papeže Benedikta XVI. pustiměřským poutníkům v aule Pavla VI., Peregrinatio in Corde Ecclesiae, 30.6.2011).
Narození Panny Marie, svaté Boží Rodičky a nejsvětější Matky Ježíše Krista, Božího Syna jak o něm vyprávějí apokryfní evangelia, /Protoevangelium sv. Jakuba s doplněním tzv. Pseudo-Matoušova evangelia/ a fresky kaple sv. Anny v Pustiměři Podle vyprávění dvanácti izraelských kmenů, žil jistý Jáchym, muž nesmírně bohatý. Přinášel dvojnásobné oběti, řka: Co mám navíc, patří všemu lidu, a co jsem povinen za odpuštění svých hříchů, patří Pánu, jako výkupné. Zatímco tak jednal, Pán rozmnožoval jeho stáda, takže v izraelském národě mu nebylo podobného. Tak si začal počínat už ve věku patnácti let. Ve dvaceti se oženil s Annou, dcerou Acharovou, jež pocházela z jeho rodu, totiž z kmene Judova, z rodu Davidova. Ale přesto že s ní žil dvacet let, nedala mu syny ani dcery. Nastal velký den Páně a synové Izraele přinášeli své oběti. Tu před něj předstoupil Ruben a pravil mu: Nemůžeš přinášet svou oběť jako první, protože nemáš v Izraeli žádné potomstvo. Jáchyma to velmi rozesmutnělo. I jal se hledat v seznamech dvanácti kmenů lidu, řka: Prozkoumám seznamy dvanácti izraelských kmenů, abych viděl, zda-li jsem jediný, kdo neměl v Izraeli potomstvo. Hledal, a zjistil, že všichni spravedliví měli v Izraeli potomstvo. Tehdy se rozpomněl na patriarchu Abraháma, kterému Bůh dal až na konci jeho dní syna Izáka. Jáchym byl velmi sklíčen a nechtěl se ani ukazovat před manželkou. Odešel na poušť, postavil si tam stan a postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Řekl si: Nesestoupím pro jídlo ani pro pití, dokud mne Pán nenavštíví: mým pokrmem i nápojem bude modlitba. Jeho žena propukla v dvojí nářek, v dvojí pláč. Pravila: Budu oplakávat své vdovství a hořekovat nad svou neplodností. i nastal velký den Páně. tu Judit, služebná, jí říká: Dokud budeš malomyslnět. Hle, nastal velký den Páně a není ti dovoleno se rmoutit. Uvaž si na hlavu tento šátek, který mi dala paní: já si ho nemohu uvázat, protože jsem služebná a na něm je královská pečeť. Anna však odvětila: Odstup ode mě. Nic takového já nedělám. Bůh mne velmi pokořil. Asi jsem neudělala dobře, že jsem ti ho dala, a tys přišla, abych měla podíl na tvém hříchu. Judit se ohradila: Jakou kletbu bych jen mohla pronést, aby Pán, který zavřel tvé lůno, ti už nikdy nedal potomstvo v Izraeli? Anna se velmi zarmoutila. Odložila smuteční šat, umyla si hlavu, oblékla se do svatebních šatů a kolem deváté sestoupila, aby se procházela po zahradě. Pozvedla oči a hle, vavřínový strom. I usedla se do jeho stínu a prosila Hospodina slovy: Ó, Bože našich otců, požehnej mi a vyslyš mou modlitbu, jako jsi požehnal Sářinu lůnu a dals jí syna, Izáka. Hledíc upřeně k nebi, spatřila na vavřínu vrabčí hnízdo. Tu sama u sebe začala naříkat: Ach, kdo mne zplodil? které lůno mne porodilo? Před izraelskými syny jsem se stala zlořečením, pohrdá se mnou a s úšklebkem mne vyhánějí z chrámu Páně. Ach!, komu se podobám? Nemohu se srovnávat ani s nebeským ptactvem, vždyť i nebeští ptáci jsou před tebou plodní, Pane. Ach, běda!, komu se vůbec podobám? Nejsem podobná ani pozemské zvěři, neboť i pozemská zvířata jsou před tebou plodná, Pane. Ach!, komu se vůbec podobám? Nejsem podobná ani těmto vodám 1, neboť i ony jsou před tebou plodné, ó Pane. Ach!, komu jsem vůbec podobná? Zajisté se nepodobám této zemi, neboť i tato země 1 Zřejmě zmínka o blízkém rybníku Bethesda, kde Ježíš uzdravil ochrnulého (Jan 5,1-18). Pozdější tradice umístila právě sem dům sv. Anny v Jeruzalémě, nedaleko chrámu. 19
přináší své plody podle ročních dob a velebí tě, ó Pane. A hle, ukázal se jí anděl Páně a řekl jí: Anno, Anno! Pán vyslyšel tvou modlitbu! Počneš a porodíš. O tvém potomstvu se bude vyprávět po celé zemi. To řekl a zmizel jejím zrakům. Rozechvělá a naplněná bázní nad tím, co viděla a slyšela, vešla do svého pokoje, polomrtvá ulehla a den i noc zůstala v bázni a na modlitbách. Anna odpověděla: Jako že je živ Pán, můj Bůh, jestliže porodím, ať už chlapce nebo děvčátko, přinesu jej jako dar Pánu, mému Bohu, a bude mu sloužit po všechny dny svého života. A hle, přišli dva poslové a oznámili jí: Tvůj muž Jáchym se vrací se svými stády. Sestoupil k němu totiž anděl Páně a řekl mu: Jáchyme, Jáchyme! Pán vyslyšel tvou úpěnlivou modlitbu. Sestup dolů. Hle, tvá manželka Anna počne ve svém lůně. Já jsem Boží anděl a dnes jsem se zjevil tvé plačící a modlící se ženě, a potěšil jsem ji. Věz, že z tvého semene počne dceru, a tys ji nechal v zapomnění. ta bude Božím chrámem, spočine na ní Duch svatý; její štěstí bude vznešenější než blaženost všech svatých žen; nikdo o ní nebude moci říct, že před ní povstala jí podobná: a na tomto světě po ní žádná jiná nepovstane. Sestup proto z hor, vrať se ke své ženě. Bůh v ní totiž vzbudil sémě, za které mu musíš poděkovat. Jeho sémě bude požehnané, i ona bude požehnaná a stane se matkou věčného požehnání. Poté, co anděla uctil, řekl mu Jáchym: Jestliže jsem před tebou nalezl milost, usedni na chvíli v mém stanu a požehnej svému služebníku. Anděl mu však odpověděl: Neříkej si služebník, ale spoluslužebník; oba jsme totiž služebníky téhož Pána. Můj pokrm však je neviditelný a můj nápoj nemůže spatřit žádný smrtelník. nemůžeš mě proto žádat, abych vstoupil do tvého stanu. Ale chceš-li mi něco nabídnout, přines to jako žertvu Pánu. Jáchym tehdy vzal neposkvrněného beránka a řekl andělovi: Neodvážil bych se obětovat Pánu žertvu, pokud bych neznal Pánovu vůli. Zatímco Jáchym přinášel Pánu oběť, vystupoval k nebo jak anděl, tak dým z oběti. Jáchym sestoupil, a nechal svolat své pastýře, řka: Přineste mi sem deset beránků bez vady a skvrny: budou pro Pána, mého Boha. Přiveďte mi i dvanáct spanilých býčků: budou pro kněze a pro radu starších; a také sto kůzlat pro všechen lid. A hle, Jáchym sestupoval se svými stády. Anna zrovna stála na prahu, a když viděla Jáchyma přicházet, běžela mu naproti, padla mu kolem krku, a zvolala: Teď vím, že pán Bůh mi velmi požehnal. Hle, vdova už není vdovou a neplodná počne ve svém lůně. Prvního dne Jáchym spočinul ve svém domě. Nazítří představil své oběti a řekl si: Je-li mi Pán Bůh nakloněn, ukáže mi to destička kněze. Ve chvíli, kdy přinášel oběť, Jáchym pohlédl na destičku kněze. Když tento vystupoval k oltáři Páně, Jáchym si nebyl vědom žádného hříchu a zvolal: Nyní vím, že je mi Pán nakloněn svou přízní a že mi odpustil všechny hříchy. Sestoupil tedy z chrámu Páně ospravedlněn, a vrátil se domů. Naplnily se jí měsíce. V devátém Anna porodila a zeptala se kojné: Co jsem porodila? Ta jí odpověděla: Děvčátko. Anna nato: Dnes je má duše oslavena, a dala děvčátko spinkat. když se jí naplnily dny, Anna se očistila, přiložila si děvčátko k prsu a dala mu jméno Maria. Děvčátko den ode dne sílilo. Když jí bylo šest měsíců, postavila ji matka na zem, aby viděla, zda vydrží stát rovně. Ona pak, poté co udělal sedm kroků, vrátila se jí na klín. Vzala ji do náruče a povídá: Jakože živ je Pán, můj Bůh, nebudeš chodit po této zemi, dokud tě neodvedu do Pánova chrámu. Ve svém pokojíku pak udělala oltáříček a do jejíma rukama nenechala procházet nic světského a nečistého. Nato zavolala bezúhonné židovské dcerky, aby si s ní hrály. Když byl děvčátku rok, Jáchym uspořádal velkou hostinu: pozval kněze, znalce Zákona, radu starších i všechen izraelský lid. Tehdy představil dívenku 20