Masarykova univerzita. Hudební život ve Zlíně po roce 1918

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Petra Soldatová Hudební život ve Zlíně po roce 1918 Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Petr Macek, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. 2

Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi při psaní této práce pomohli. Velké poděkování patří vedoucímu mé bakalářské diplomové práce PhDr. Petru Mackovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, vstřícné jednání a konzultace, které mi průběžně poskytoval. Dále bych chtěla poděkovat předsedkyni sboru Dvořák PhDr. Anně Štroblíkové a místopředsedovi Stanislavu Míčovi za poskytnutí rozhovoru. 3

OBSAH 1. ÚVOD... 5 2. HISTORIE MĚSTA ZLÍNA... 7 3. KULTURNÍ ŽIVOT MĚSTA ZLÍNA V MINULOSTI... 11 4. HUDEBNÍ ŽIVOT VE ZLÍNĚ PO ROCE 1918... 14 4.1 SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR DVOŘÁK, ZLÍN... 16 4.2 VELKÝ DECHOVÝ ORCHESTR MĚSTA ZLÍNA... 24 4.3 ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA ZLÍN... 30 4.3.1 Vznik a vývoj Městské hudební školy Dvořák... 30 4.3.2 Základní hudební škola Gottwaldov... 33 4.3.3 Lidová škola umění v Gottwaldově... 34 4.3.4 Základní umělecká škola Zlín... 37 4.4 FILHARMONIE BOHUSLAVA MARTINŮ... 41 4.4.1 Symfonický orchestr národního podniku Baťa... 41 4.4.2 Filharmonie pracujících... 42 4.4.3 Symfonický orchestr kraje Gottwaldovského... 43 4.4.4 Státní symfonický orchestr kraje Gottwaldovského... 44 4.4.5 Filharmonie pracujících Státní symfonický orchestr kraje Gottwaldovského 45 4.4.6 Státní symfonický orchestr Gottwaldov (FP)... 47 4.4.7 Filharmonie Bohuslava Martinů... 50 4.5 KULTURNÍ ŽIVOT MĚSTA ZLÍNA V SOUČASNOSTI... 55 5. ZÁVĚR... 58 6. RESUMÉ... 61 7. SUMMARY... 61 8. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY... 62 9. PŘÍLOHY... 66 4

1. ÚVOD Město Zlín si většina lidí spojí se jménem Tomáše Bati a obuvnickým průmyslem. Baťa díky svému podnikatelskému talentu dokázal svou továrnu a následně i samotné město přebudovat do nečekané velikosti. Přestože má Zlín roli průmyslového a podnikatelského centra jihovýchodní Moravy, působí zde i několik kulturních institucí. Ve své bakalářské práci jsem chtěla ukázat právě kulturní tvář tohoto města zmapováním jeho nejvýznamnějších hudebních těles a institucí. Má pozornost se zaměřila na Filharmonii Bohuslava Martinů, Velký dechový orchestr města Zlína, Smíšený pěvecký sbor Dvořák, Zlín a Základní uměleckou školu Zlín. Pro svou práci jsem zvolila časové období od vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 po současnost. Záměrem bylo přiblížit hudební dění ve městě se zaměřením na ta hudební tělesa, která ve své činnosti působí dodnes. Město Zlín má velmi bohatou historii sahající až do 13. století. V úvodních kapitolách své práce jsem se proto rozhodla shrnout dějiny města a přiblížit kulturní život v minulosti. O historii města pojednává práce Zdeňka Pokludy Sedm století zlínských dějin. Kniha podává ucelený přehled od vzniku města až po současnost, respektive do roku 2006, kdy byla vydaná. Pro doplnění informací jsem použila sborník Duchovní kultura zlínské oblasti od Richarda Kazdy, knihu 550 let města Zlína od Karla Stloukala a knihu Zlínsko od Vladimíra Nekudy, kde jsou uvedeny významné zlínské osobnosti. V kapitole o kulturním životě města Zlína v minulosti jsem se nejvíce opírala o knihu Oty Frice Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Přestože je styl této knihy poznamenán dobou jejího vzniku, je zdrojem důležitých informací. Mapuje vývoj hudebního života od doby předbělohorské do roku 1963. Autor zde mimo jiné popisuje vznik jednotlivých hudebních institucí ve Zlíně. Vznik a vývoj jednotlivých hudebních těles jsem zpracovala s použitím primárních pramenů kroniky a dobových kulturních zpravodajů. Tyto materiály jsou uloženy ve Státním okresním archivu Zlín nebo v archivech jednotlivých institucí. K doplnění chybějících informací mi pomohly almanachy a výroční ročenky. Také ve Slovníku české hudební kultury najdeme pod heslem Zlín základní informace o těchto institucích. Činnost pěveckého sboru Dvořák byla zaznamenaná v několika kronikách. Bohužel se dochovala jen jediná, ostatní byly při stěhování sboru do nových prostor ztraceny. Proto mi poskytla rozhovor předsedkyně sboru Anna Štroblíková a místopředseda Stanislav Míča. Jejich informace jsem rozšířila díky dvěma pracím, které se podrobně činností sboru zabývají. 5

První z nich, bakalářská práce Radima Bačuvčíka Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně z roku 2000, podrobně popisuje historii tohoto sboru, nechybí ani seznam všech veřejných vystoupení. Druhá, zpracovaná ve stejném duchu, je absolventská práce od Denisy Míčové Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák z roku 2005. Velký dechový orchestr je druhým nejstarším tělesem ve Zlíně. Kromě jedné kroniky nebyla o tomto orchestru napsána žádná práce. Počátky tohoto tělesa jsou popsány v již zmíněné knize Oty Frice a v článku od Zdeňka Pokludy v Magazínu Zlín. Pár základních informací se můžeme dočíst také v publikaci, kterou sepsali členové orchestru. V dnešní době ve Zlíně působí celkem 5 základních uměleckých škol. Ve své práci jsem zmínila jen jednu, Základní uměleckou školu Zlín, která z nich má nejdelší tradici. Pramenná základna k dějinám této školy je na velmi dobré úrovni od dob jejího vzniku až po současnost. Ve své práci jsem nemohla opomenout nejvýznamnější hudební těleso ve Zlíně, kterým bezesporu je Filharmonie Bohuslava Martinů. V Československém slovníku osob a institucí nalezneme pod heslem Filharmonie pracujících základní informace o vzniku a vývoji tohoto tělesa během jeho prvních patnáct let. Primárních materiálů k tomuto orchestru je mnoho, jeho historie je zaznamenaná ve více než třiceti kronikách a několika ročenkách. Kroniky z prvních téměř třiceti let vedl Jan Mikšík, který v nich pečlivě zaznamenal vývoj orchestru. Poté už se kronikáři obměňují častěji. Poslední kroniky jsou již sestaveny jen z novinových výstřižků. Mým cílem je přehledné zpracování hudebního vývoje zmíněných institucí s poukázáním na jejich vzájemnou souvislost a propojenost. 6

2. HISTORIE MĚSTA ZLÍNA Východomoravské město Zlín se rozprostírá v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Je centrem Zlínského kraje a má téměř 76 tisíc obyvatel. Podle poznatků o nejstarším osídlení podřevnického údolí lze usuzovat, že Zlín mohl existovat už před polovinou 13. století. Spolu s přilehlým územím byl roku 1261 majetkem Viléma z Hustopečí, 1 který ho dostal za věrné služby od Přemysla Otakara II. První psaná zpráva uvádí, že roku 1322 vnuci Viléma z Hustopečí, bratři Fricek a Vilém z Egerberka prodali královně vdově Elišce Rejčce 2 městečko Zlín. V roce 1349 se stal novým majitelem šlechtic Herbort. 3 Jeho synové roku 1358 prodali Zlín za výplatu dluhů v ceně 850 kop grošů bratrům Albrechtovi 4 a Zdeňkovi ze Šternberka. Tím se stal Zlín majetkem předního moravského panského rodu Šternberků, v jejichž rukou zůstal asi osmdesát let. 5 Doba Šternberků přinesla Zlínu ekonomický vzestup a hospodářský rozvoj. 1. listopadu 1397 byl Zlín povýšen na město. V dějinách Zlína znamenalo nabytí městských práv novou epochu. Vedle pánů, kteří do té doby téměř výhradně určovali vývoj v kraji, vstoupil nyní do popředí nový činitel, měšťanstvo. Tehdy patrně došlo k vybudování nového náměstí i kostela, nastal zvýšený ruch živnostenský i obchodní a tehdy dostal Zlín také svůj městský znak. 6 Než se však tyto výhody městských práv mohly plně rozvinout, zasáhla do vývoje Zlína husitská válka. Kolem roku 1427 byl Zlín husity vypálen. 7 Po skončení husitské války se Šternberkové dostali do finančního úpadku, a proto roku 1437 prodali Zlín svému válečnému spolubojovníkovi Petrovi Romanovi z Vítovic. 8 Jeho vláda na zlínském panství trvala bezmála čtyřicet let. Po jeho smrti roku 1472 se Zlín stal majetkem uherského krále Matyáše Korvína, jenž byl tehdy pánem Moravy. Král Matyáš zaútočil proti českému králi Jiřímu z Poděbrad a kruté boje zasáhly i jihovýchodní Moravu. Zřejmě jako odměnu za válečné služby daroval král Matyáš okolo roku 1478 zlínské panství jednomu ze 1 Vilém z Hustopečí byl prvním šlechticem na území zlínského panství. Pocházel ze severozápadních Čech z rodu vladyků z Chýš. Zemřel někdy po roce 1271. 2 Eliška Rejčka polská princezna narozená roku 1288. Manželka českého krále Václava II. a poté Rudolfa Habsburského. 3 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 5 9. 4 Albrecht ze Šternberka byl biskupem ve Zvěříně a Litomyšli a arcibiskupem v Magdeburku. 5 STLOUKAL, Karel. 550 let města Zlína. Zlín: Místní osvětová rada ve Zlíně, 1947, s. 21. 6 Městský znak na modrém štítě stojí na zeleném trávníku zlatá roubená věž s otevřenými vraty, se dvěma okny v dolním a čtyřmi v horním patře a s valbovou, šikmo mřížovanou střechou s prolomeným hřebenem, takže vrcholí dvěma hroty s křížky. Nad střechou je rovněž osmicípá hvězda šternberská. 7 KAZDA, Richard. Duchovní kultura zlínské oblasti. [ Sborník ]. Zlín: Krajské ústředí osvětových sborů, 1940, s. 20 21. 8 Petr Roman z Vítovic (rytíř), v době husitských válek byl hejtmanem v Uherském Hradišti. 7

svých předních polních hejtmanů Vilému Tetourovi z Tetova. 9 Vilém se stal zakladatelem zlínské větve tetourského rodu. Ti rozšířili své zlínské panství o Malenovice, Březolupy, Nový Světlov i Bánov. Ve Zlíně se Tetourové udrželi téměř celé století (1478 1571). Vnukové Viléma Tetoura začali rozsáhlé statky zadlužovat, a proto Zlín prodali Janu Kropáčovi z Nedvědomí. V následujících osmnácti letech se zde vystřídalo rychle za sebou několik dědiců z rodu Kropáčů. Roku 1589 od nich koupil zlínské panství Jan Cedlar z Hofu, jehož rod se tu udržel až do doby bělohorské. 10 Na konci 16. století měl Zlín okolo 200 215 usedlostí, v nichž žilo 1400 1500 obyvatel. Z nich asi třetina patřila k majetné vrstvě a zabývala se převážně řemeslnou výrobou. V tomto období Zlín také prožíval dobu růstu. Viditelné dominanty města zámek, radnice, kostel dostaly renesanční podobu. Mezi veřejná zařízení patřila například škola a špitál. 11 V roce 1605 zasáhly Zlín zničující vpády uherských povstalců, bočkajovců. Útočníci pustošili hlavně bohaté měšťanské domy. 12 Daleko větší zkázu a útrapy však přinesla městu třicetiletá válka a valašská povstání. Za opakovaných válek vedených se Španěly, Turky, Tatary a polskými vojsky se Zlín propadal stále hlouběji do zkázy. Po odchodu útočníků zůstaly vypálené a vyloupené domy, zámek i kostel. Mezi léty 1622 1630 byl Zlín bez vlastního pána a zatížen dluhy. Roku 1630 převzal do svých rukou zlínské panství jeden ze členů věřitelské komise Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic. Na konci třicetileté války zbylo jen 82 usedlostí, ostatní byly vypáleny a zpustošeny. Roku 1655 Zlín koupil hrabě Gabriel Serényi, který měl o něj zájem proto, že vlastnil sousední panství luhačovické a světlovské. Hrabata Serényiové vládla ve Zlíně po tři generace. Život lidí jim byl lhostejný, jedním z důvodů byl i fakt, že patřili k poněmčené šlechtě. Zajímali se pouze o výnos z panství, rozvoj města tak stagnoval. 13 Ve stísněných materiálních poměrech zbývaly jen skromné prostředky pro zachování kulturních a sociálních institucí, avšak ani v nejhorších dobách se nepřestalo učit v městské škole. Také špitál zůstal díky dobročinné pomoci měšťanů zachován. 14 9 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 17. 10 KAZDA, Richard. Duchovní kultura zlínské oblasti. [ Sborník ]. Zlín: Krajské ústředí osvětových sborů, 1940, s. 22 23. 11 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 26 28. 12 Tamtéž, s. 30. 13 Tamtéž, s. 31 34. 14 Tamtéž, s. 38. 8

Roku 1712 se stal novým majitelem Zlína baron Jan Leopold Rottal. Po Rottalech zdědila Zlín 1763 rodina Khevenhüllerů. Za jejich vlády se zámek dočkal důkladné přestavby. I městská rada se starala o opravu některých objektů a výstavbu nových. Na náklady města nechala opravit kostel, radnici a postavila nový špitál. Postupně také začalo docházet k obchodnímu a hospodářskému rozvoji Zlína, rostl i počet obyvatel. Podle církevního sčítání kolem roku 1790 žilo ve městě asi 1900 obyvatel, jež obývali 300 obydlí. 15 Roku 1804 koupil zlínské panství za 370 000 zlatých baron Claudius Bretton. Mezi poddanými nebyl sice oblíbený, avšak doba, kdy byl majitelem panství, přinesla určitý pokrok a rozvoj kraje. Bretton patřil k nejpokrokovějším zemědělcům na Moravě. Snažil se zvýšit výnos velkostatku zaváděním nových plodin. Ve městě samém ovšem převládala řemesla a obchod. Dominovali stále ještě soukeníci, následovali ševci, tkalci a hrnčíři. Vyhraněnou specializací vynikl rod zlínských varhanářů Hanačíků, jehož členové ve dvou generacích stavěli varhany v mnoha kostelích. 16 Revolučním rokem 1848 se Zlín definitivně zbavil postavení poddanského města. Majitelé zlínského velkostatku sice ztratili svá feudální privilegia, zůstávali však i nadále významnými činiteli ve městě. Tím byl i brněnský továrník Leopold Haupt, který koupil velkostatek za 445 000 zlatých. V nové soustavě státních úřadů patřil Zlín v letech 1850 1855 do obvodu okresního hejtmanství v Holešově a do působnosti okresního soudu v Napajedlích. Roku 1868 bylo město přiděleno k okresnímu hejtmanství v Uherském Hradišti. 17 V 2. polovině 19. století se ve Zlíně vybudovala nová škola, pošta a továrna, kterou založil Robert Florimont. Tento podnikatel byl první, kdo ve městě začal s velkovýrobou bot. Florimont zanedlouho odešel z města a podnik zanikl. Druhý pokus o zavedení tovární obuvnické výroby byl už úspěšnější. Roku 1894 zde Antonín Baťa za pomocí svých sourozenců Tomáše a Anny založil obuvnickou dílnu. Ve vedení závodu se uplatňoval především Tomáš, a tak se o pár let později firma změnila ve veřejnou společnost T. & A. Baťa. Po smrti bratra Antonína roku 1908 se Tomáš Baťa stal jediným majitelem firmy. 18 Prudký rozvoj Baťovy firmy přilákal do Zlína ve 20. století nové obyvatele. V roce 1900 tu žilo 2622 obyvatel. Na konci století počet stoupl na 56 907. Další impuls pro růst průmyslu nastal, když zahájila provoz nově zbudovaná železnice Otrokovice Zlín Vizovice. Po roce 1918 se s novým státem zrodila i nová pojmenování. 15 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 40 41. 16 Tamtéž, s. 48. 17 Tamtéž, s. 51 53. 18 Tamtéž, s. 57 64. 9

Měšťanská škola přestala nést jméno po císaři Františku Josefu I. a zlínské náměstí bylo nazváno po T. G. Masarykovi. Vítězstvím v obecních volbách se roku 1923 Tomáš Baťa stal starostou Zlína. Baťova éra se stala ucelenou etapou ve vývoji města. V historicky krátkém úseku patnácti let se Zlín proměnil v silné průmyslové středisko, pěkné zahradní město a také v centrum světové obuvnické říše. Současně s růstem Baťových závodů se měnil i dosavadní venkovský ráz. Přední architekti navrhli urbanistickou koncepci města a vedle reprezentačního centra s výškovou správní budovou firmy Baťa, společenským domem, kinem, školami, nemocnicí, lázněmi a internáty vznikly celé čtvrtě typických vilek z neomítnutých červených cihel obklopené zelení. K zakladatelům zlínské urbanistické a architektonické tradice patří František Lydie Gahura, Vladimír Karfík, Miroslav Drofa a Jiří Voženílek. 19 Rozmach Zlína nepřerušila ani tragická smrt Tomáše Bati 12. července 1932. Jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, který vedení závodů následně převzal, výrobu obuvi ještě rozšířil, obohatil zlínskou kulturu o produkci filmových ateliérů, které vznikly roku 1936 a dovedl firmu i město až na počátek válečných let. Nedlouho před koncem války zažil Zlín těžkou pohromu. Několik bomb svržených na město americkým letectvem roku 1944 připravilo o život několik lidí a zničilo mnoho domů. 1. ledna 1949 došlo oficiálně k přejmenování Zlína na Gottwaldov. Název Gottwaldov město neslo dalších čtyřicet let. Současně bylo i zlínským závodům odňato Baťovo jméno a stanoven nový název národní podnik Svit. Ke stejnému datu se Gottwaldov stal také krajským městem. To vedlo ke vzniku řady nových institucí a podpořilo rozvoj zdejšího školství. Síť kulturních zařízení se rozšířila o zoopark Lešná, archiv v Klečůvce, krajskou galerii, krajské muzeum i krajské nakladatelství. V Gottwaldově se každoročně od roku 1948 pořádal Filmový festival pracujících a od roku 1961 Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. 20 V desetiletí po roce 1989 se život města v mnohé změnil. Od 1. ledna 1990 se městu oficiálně vrátil název Zlín. Také se od Zlína oddělily městské části Tečovice, Lípa, Karlovice, Březnice a Ostrata a staly se samostatnými obcemi. Od počátku 90. let lavinově přibývalo nových firem. 1. ledna 2001 byla zřízena Univerzita Tomáše Bati, která Zlínu dodala i charakter univerzitního města. 19 NEKUDA, Vladimír. Zlínsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 1995, s. 666. 20 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 119, 124. 10

3. KULTURNÍ ŽIVOT MĚSTA ZLÍNA V MINULOSTI Doklady o hudebním a kulturním životě ve Zlíně je možné nalézt v historických pramenech již v předbělohorské době. Touha po tvořivé kulturní aktivitě přivedla zlínské měšťany k založení literátského bratrstva roku 1593. Zlínští literáti pěstovali sborový zpěv, kterým pravidelně o nedělích, svátcích a slavnostech obohacovali obřady v kostele. Jejich činnost měla ale i širší význam pro kulturní život zlínské měšťanské pospolitosti. 21 Svým složením a skladbami, které zpívali, vytvářeli literáti účinné spojení s lidovou hudbou vokální i nástrojovou. Někde také pečovali o vyučování, dohlíželi na školy a starali se o žákovský zpěv. 22 Díky finančním darům jednotlivců se literátské bratrstvo ve Zlíně udrželo velmi dlouho. Působili v kostele, ovšem už jako součást stále okázalejších katolických bohoslužeb. 23 Posledním literátem byl Josef Cekota, zpěvák starých koled. 24 Dalším ohniskem kulturní aktivity byl zámek. Zmínka o tom, že roku 1618 ve městě získal usedlost Jan Mikulovský, trubač Jeho Milosti pana Cedlara, napovídá, že na zámeckém sídle se možná pěstovaly i náročnější hudební formy. 25 Informace o hudebním dění z počátku 19. století se nám dostávají také ze vzpomínek dvou zlínských rodáků Hynka Vojáčka 26 a Františka Bartoše. 27 Hynek Vojáček líčí ve svých rukopisných pamětech Zlín jako město veselé, zámožné, společensky a hudebně čilé. Hrával v něm za řízení jeho otce Kašpara Vojáčka 28 hudební orchestr. Někteří místní hudebníci se díky svému talentu uplatnili v Brně a jiní dokonce až v Miláně. 29 Také František Bartoš zaznamenal kulturní aktivitu města, soustředěnou především na zámku, v kostele a škole. 21 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 30. 22 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 15. 23 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 38. 24 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 116. 25 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 30. 26 Hynek Vojáček narozen 4. 12. 1825 ve Zlíně, zemřel 9. 2. 1916 v Petrohradě (tehdy Leningrad). 27 František Bartoš pedagog, jazykovědec, etnograf. Narozen 16. 3. 1837 na Mladcové u Zlína, zemřel 11. 6. 1906 ve Zlíně. Studoval gymnázium v Olomouci. Poté univerzitu ve Vídni obor filologie (latina, řečtina) a češtinu. Působil jako učitel na piaristickém gymnáziu ve Strážnici, německém gymnáziu v Olomouci a německém katolickém gymnáziu v Těšíně. Poté odešel do Brna, kde působil nejprve jako profesor na slovanském gymnáziu a potom jako ředitel na nižším českém gymnáziu. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ředitelem a protektorem ústavu Vesny. V roce 1895 byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. 28 Kašpar Ignác Vojáček narozen 1790 v Malenovicích, zemřel 1876 v Nivnici u Púchova. Působil ve Zlíně jako učitel. 29 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 116. 11

Majitel zlínského zámku Bretton dbal na pořádání koncertů tak, aby se konaly téměř každý týden, protože měl hudebníky mezi svými úředníky a služebnictvem. 30 Potrpěl si i na hudební slavnosti při dožínkách a rybolovu, na které zval šlechtu ze sousedních měst. Proto požadoval od sloužících praktické hudební znalosti. Dovedl také ocenit zlínské učitele, kteří uměli ze svých žáků vychovat dobré muzikanty a pozvednout hudební kulturu mezi měšťany. Z těchto důvodů vyžadoval od učitelů a farářů vést hudebně fundované mše v kostele. 31 O Vánocích zde byla provedena například valašská mše s koledami a zaznělo tu i Haydnovo oratorium Sedm posledních slov Ježíše Krista na kříži. O rozšíření hudebních znalostí ve škole se hlavně zasloužili dva učitelé Josef Vojtěch a jeho mladší bratr František Vojtěch. Učili zpěv a hru na housle. Josef hrál i v hudebním sextetu barona Brettona. 32 Pevnou základnu kulturním aktivitám poskytly zlínské spolky. V roce 1869 bylo ve Zlíně zřízeno stálé ochotnické divadlo. První představení, které se zde odehrálo, byl Klicperův Divotvorný klobouk. 33 V roce 1883 vznikla Zlínská muzika, která později vystupovala jako hudební odbor Čtenářského spolku a pod vedením Josefa Limanovského 34 hrála též pod názvem Podřevnická. 35 U zrodu Čtenářského spolku stál lékař František Vrla, strýc Františka Bartoše. Spolek vznikl v roce 1885. Právě tento spolek se stal jedním z hlavních organizátorů hudebního života. Mimo půjčování knih se také podílel na pořádání přednášek, výletů a hudebních vystoupení. Pro tehdejší měšťany organizoval i zábavy a plesy, vždy s bohatým kulturním programem. 36 Existoval až do roku 1923. Dalším, kdo přispěl k rozvoji kultury ve Zlíně, byl již zmíněný Josef Limanovský. Za svého pobytu ve městě se zasloužil nejen o výstavbu měšťanské školy, ale i o pronikavý vzestup úrovně hudebního života. Limanovský se přátelil se Zdeňkem Fibichem a s oblibou pořádal večery zaměřené na jeho skladby. Tuto fibichovskou tradici přenesl i do Čtenářského spolku. Zárodek měšťanského pěveckého sboru vznikl v roce 1896 kolem zlínského muzikanta Josefa Viktorina. 37 Soubor byl složen povětšinou z mladých řemeslníků. Nejprve 30 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 48. 31 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 117 118. 32 Tamtéž, s. 42. 33 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 55. 34 Josef Limanovský právník a tajemník Zlína. Narozen 9. 4. 1858 v Bánově, zemřel 17. 4. 1911 ve Zlíně. 35 BAČUVČÍK, Radim. Filharmonie Bohuslava Martinů, 1946 2006. Almanach k 60. výročí Filharmonie Bohuslava Martinů. Zlín: Filharmonie Bohuslava Martinů, 2006. 36 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 55. 37 Josef Viktorin narozen 25. 11. 1877, zemřel 5. 9. 1931 ve Zlíně. 12

vystupoval na silvestrovských zábavách, které se staly tradičním závěrem společenského života, poté se spojil se členy Čtenářského spolku. Vrcholem jejich vzájemné spolupráce se stalo provedení Fibichovy kantáty Jarní romance v roce 1902, při kterém účinkovalo 82 zpěváků a 50 instrumentalistů. S takto posíleným smíšeným sborem nastudoval Limanovský i Dvořákovo Stabat mater a Svatební košile, Bendlova Švandu dudáka, Smetanovu Českou píseň a spoustu dalších děl. 38 Činorodou atmosféru kulturního a veřejného života ještě prohloubil spolek Sokol, založený roku 1898, k jehož zakladatelům patřil, mimo jiné, i Tomáš Baťa. 39 Mezi další významné osobnosti zlínského hudebního života patřili Jan Papoušek 40 a Leopold Král. 41 První z nich zde působil v letech 1890 1905. Během této doby vedl orchestr, školil dechovou hudbu a pomáhal cvičit kostelní sbor. 42 Leopold Král byl znamenitý sólový a komorní hráč. Založil ve Zlíně vlastní komorní soubor, který hrával na hudebních akademiích a samostatných koncertech. 43 Až do první světové války byla vlastní koncertní aktivita zlínských muzikantů nevýznamná. Kulturní život té doby byl obohacen o vystoupení řady známých umělců, mezi nimi například houslisty Jana Kubelíka či Váši Příhody, kteří byli z iniciativy různých místních muzikantů zváni do Zlína. První světová válka zdejší kulturní život úplně ochromila. 44 38 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 119. 39 POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín: ESPRINT Zlín s. r. o. a Nadace Tomáše Bati, 2006, s. 55. 40 Jan Papoušek učitel ve zlínské obecné škole, poté ředitel dívčí obecné a měšťanské školy. Narozen 18. 6. 1859 v Blatnici u Jaroměřic nad Rokytnou, zemřel 1. 12. 1925 ve Velkém Dešově. 41 Leopold Král zlínský lékař. Narozen 1875 v Uhersku u Vysokého Mýta, zemřel 3. 4. 1951 ve Zlíně. 42 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 119 120. 43 Tamtéž, s. 124. 44 BAČUVČÍK, Radim. Filharmonie Bohuslava Martinů, 1946 2006. Almanach k 60. výročí Filharmonie Bohuslava Martinů. Zlín: Filharmonie Bohuslava Martinů, 2006. 13

4. HUDEBNÍ ŽIVOT VE ZLÍNĚ PO ROCE 1918 Obec zvaná Zlín nabyla sice městského charakteru již dávno ve středověku a zdejší historii hudby můžeme sledovat přinejmenším od 16. století, nicméně do epochy rozvoje průmyslu vstoupila jako izolovaná lokalita, kde bychom ještě v roce 1900 nenapočítali ani celé tři tisíce obyvatel. V té době ještě dohasínala tradice zámeckých kapel, avšak město zaklesnuté do hudebně zajímavého folklórního okolí nemohlo ani zdaleka stačit kulturnímu rozmachu jiných českých a moravských lokalit. Pak se vývoj prudce obrátil a tvář města se během několika desítek let změnila k nepoznání. Rychlý rozvoj světoznámého obuvnického průmyslu firmy Baťa přetvořil ještě mezi válkami Zlín v urbanisticky moderně pojatou městskou průmyslovou aglomeraci, k níž by se tehdy u nás těžko hledala paralela. Populace několikanásobně vzrostla. V tomto období začala vznikat rozmanitá amatérská hudební sdružení, také řada nových institucí a pěveckých spolků. Roku 1919 byl založen pěvecký sbor Dvořák a o dva roky později vznikla dechová hudba Baťa. 45 Ale v době bouřlivého rozvoje Zlína v režii Tomáše Bati nepatřila hudba k jeho prioritám. Baťa podporoval architekturu, sport, film, ale hudební rozvoj města byl na okraji jeho zájmu. Přesto ale pokládal za důležité mít přehled o všem, co se ve městě děje. Proto vyžadoval mít ve všech kulturních institucích své zaměstnance. Baťova firma podnikla v polovině dvacátých let tvrdý nápor na zlínské spolky, aby získala rozhodující vliv v jejich vedení. Zaměstnanci firmy Baťa byli členy výboru, ale ve spolcích nepracovali a s členy se nestýkali. Tím vzniklo několikaleté období stagnace, které se podařilo zvrátit až novým odborným vedením. Tomáš Baťa byl dokonce jmenován čestným členem některých spolků a institucí, jako tomu bylo například ve sboru Dvořák. Baťovi šlo ve všem především o reklamu, a to i v kultuře a hudbě. K tomuto účelu mu sloužila i dechová hudba Baťa, kterou využíval při různých firemních oslavách a významných příležitostech. 46 Od třicátých let začala ve Zlíně působit první hudební škola, o jejíž založení se zasloužil mimo jiné i sbor Dvořák. Z řad pedagogů této školy vzniklo Zlínské trio, které svou koncertní činností také přispělo na hudebním rozvoji města. I přesto Zlín kulturně zůstával daleko za mnohem menšími městy s tradiční strukturou uměleckých aktivit. Hudební vývoj Zlína po druhé světové válce je ve znamení kvantitativního rozmachu amatérských hudebních aktivit i postupné profesionalizace hudebního dění. Ze souborů na 45 VEČERKA, Jan FUKAČ, Jiří BÁRTOVÁ, Jindra. Čtyřicet let Státního symfonického orchestru (FP) v Gottwaldově. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 6. 46 FRIC, Ota. Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno: Krajské nakladatelství, 1963, s. 122. 14

sebe upozornily pěvecký soubor Rudý svit, dále pěvecké a folklórní ansámbly Elán, Svitavan, Máj, Lúčka, Slovácký krúžek a Bartošův valašský soubor písní a tanců. Roku 1946 vznikl symfonický orchestr, který se pod řadou názvů a s řadou dirigentů vypracoval v profesionální orchestr Filharmonie Bohuslava Martinů. Zlínská filharmonie svoje koncertní působení rozšířila i do Luhačovic, kde pravidelně po několik let hrála pro lázeňské hosty. Časem vzniklo i několik komorních souborů filharmonie například Moravští instrumentalisté, Komorní orchestr, Dechová harmonie, Smyčcové kvarteto a Dechové kvinteto. Roku 1949 byl Zlín sloučen s řadou okolních obcí a přejmenován na Gottwaldov, ale hudební rozvoj města pokračoval dál zavedenými formami. Po vzoru jiných měst se v padesátých letech začalo ve Zlíně konat Gottwaldovské hudební jaro. Tento cyklus několika koncertů se konal pravidelně v lichých letech. V téže době se město stalo i dějištěm pěveckých festivalů studentů středních škol. V šedesátých letech se tu pořádaly různé pěvecké slavnosti. V roce 1972 přibyla ještě mezinárodní přehlídka mladých koncertních umělců Talentinum. Význam pro rozvoj hudební kultury mělo i Divadlo pracujících a divadlo hudby. 47 V osmdesátých letech se ve městě rozrostlo hudební školství o další dvě hudební školy, které vznikly osamostatněním poboček Základní umělecké školy Zlín. O deset let později přibyly ještě dvě soukromé hudební školy. Díky všem těmto spolkům a institucím se Zlín začal řadit k městům s bohatým kulturním zázemím. Avšak největší zásluhy na tom má právě Filharmonie Bohuslava Martinů, která se svou činností zasloužila o rozšíření slávy města i za hranice kraje a republiky. 47 SETTARI, Olga. Zlín. In: Fukač, Jiří Vysloužil, Jiří Macek, Petr (edd.): Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 1022. 15

4.1 SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR DVOŘÁK, ZLÍN Historie tohoto pěveckého sboru sahá až do roku 1919. Avšak jisté snahy můžeme najít už před válkou, kdy mladí hudební nadšenci utvořili pěvecký soubor, který vystupoval i na různých oslavách. Po válce se skupina těchto mladých mužů snažila tyto tradice opět obnovit. Na jaře roku 1919 se tenorista Leopold Kraus rozhodl založit nové pěvecké sdružení. Společně s mužským, ženským a smíšeným kroužkem nacvičili Moravěnku Josefa Nešvery a skladbu Utonulá Pavla Křížkovského. První vystoupení spolku pod názvem Sdružení se uskutečnilo na akademii spolku Sokol, kde sbor zazpíval Marseillaisu a píseň Já jsem Slovan od Jana Křtitele Knahla. Po tomto zdařilém vystoupení následoval již samostatný koncert, který se konal 20. dubna 1919. Na koncertě vystoupili sopranistka Anna Šikolová, tenorista Leopold Kraus a mužský sbor za doprovodu klavíristy Jaroslava Kvapila. Jejich vystoupení sklidilo velký úspěch, a proto se členové rozhodli, že se dále začnou pravidelně scházet. První vystoupení sboru na veřejnosti, a to pod novým názvem Dvořák, se uskutečnilo již 7. prosince 1919, na kterém zazněla díla Josefa Bohuslava Foerstera a Josefa Suka. 48 Poté sbor ještě vystoupil na Silvestra téhož roku, kde provedl zpěvohru Josefa Illnera Kvas krále Vondry XXVI. a poprvé se zde ve smíšeném sboru představila také ženská část spolku. 49 Teprve 4. ledna 1920 byl sbor formálně ustaven pod jménem Pěvecko-hudební spolek Dvořák. Jeho první výbor tvořili: sbormistr Leopold Kraus, zástupce sbormistra Rudolf Šoupal, dirigent ženského sboru Rudolf Lang, jednatel Josef Fimbinger a zapisovatel Břetislav Červinka. Prvním předsedou se stal Eduard Trantírek, ředitel zlínské obuvnické firmy F. Štěpánka, což mělo brzy vliv na osud spolku. V prvních letech měl pěvecký sbor okolo 46 členů, ale nadále jejich počet značně kolísal. 50 Než došlo k sestavení vlastního orchestru, musel sbor spolupracovat s orchestrem Dalibor zejména při četných divadelních představeních oper a operet, jež do roku 1925 tvořily podstatnou část repertoáru. 51 Roku 1923 po vítězných volbách se starostou města stal Tomáš Baťa. Chtěl se podílet na vedení všech spolků, což mělo dopad i na spolek Dvořák. 52 O dva roky později se Baťa stal 48 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 49 MÍČOVÁ, Denisa. Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák, Zlín. Absolventská práce, Církevní konzervatoř v Kroměříži, Kroměříž, 2005, s. 9. 50 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 16. 51 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 52 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 16

čestným členem spolku za to, že uhradil deficit zájezdu brněnské opery částkou 10 000 Kč. 53 Roku 1925 nastal ve spolku vlivem vnějších poměrů určitý rozpor. Zaměstnanci firmy Baťa si začali stěžovat, že jejich zastoupení ve výboru spolku je malé a žádali jeho zvýšení. Rudolf Lang požadoval konání nových voleb, ve kterých by byli zvoleni i zástupci Tomáše Bati, a proto se v květnu konala mimořádná valná hromada, kde se zvolilo nové předsednictvo. 54 Do čela se dostal Baťův příbuzný Evžen Šaller. Tehdy odešla ze spolku řada významných členů a ti si vytvořili za vedení Jaroslava Bakaly nový kroužek. Tyto události narušily na několik let počáteční úspěšný vývoj spolku. K tomu přispěla i krize sbormistrovská. Leopold Kraus odešel přechodně do Prahy a po něm se ve funkci sbormistra vystřídalo několik osobností, mezi kterými byl na krátkou dobu i Zdeněk Chalabala, 55 dále pak Jan Stelibský, Vilibald Rubínek, Vilém Blažek a Jan Budík. Nejdéle v pěveckém sboru působil František Šmíd, který byl od jara 1925 jeho druhým dirigentem. Ke konci dvacátých let se ve funkci sbormistra objevil dřívější dirigent Leopold Kraus. 56 Teprve když se na počátku roku 1930 ujal sbormistrovství František Šmíd a roku 1932 byl do čela spolku zvolen okresní soudce Bohumil Loučka, tak se činnost pěveckého sboru začala znovu rozvíjet. Druhým dirigentem se stal František Zavadil a sólistou Dvořáku se stal tenorista Pavel Blažek. 57 František Šmíd pozvedl uměleckou úroveň pěveckého sboru a dodal tělesu také patřičný profesionální přístup k prováděným skladbám. V repertoáru postupně nahradil skladby lehčích žánrů díly klasiků české hudby. Dvořák během třicátých let uvedl mimo jiné skladbu Svatební košile Antonína Dvořáka a jeho další díla Requiem a Stabat mater. Dále sbor předvedl skladbu Ilonka Beniačová od Emila Axmana, Moravské kantáty od Jaroslava Křičky a Vomáčkova Strážce majáku. 58 Mezi operety, které uvedl, patřily například Gejša, Netopýr, Taneček paní Márinky nebo Dům u tří děvčátek. Pozornost věnoval i operám, ze kterých provedl Smetanovu Prodanou nevěstu a komickou operu Viléma Blodka V studni. 59 Spolek Dvořák byl v té době také pořadatelem koncertů České filharmonie, která ve Zlíně na pozvání spolku několikrát účinkovala. Třicátá léta patřila v životě spolku po 53 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 54 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 18. 55 Zdeněk Chalabala český dirigent. Narozen 18. 4. 1899 v Uherském Hradišti, zemřel 4. 3. 1962 v Praze. Studoval konzervatoř v Brně obor skladba. Byl zakladatelem a sbormistrem Hudebního svazu vysokoškolského studenstva a také zakladatel a dirigent Slovácké filharmonie. Vyučoval na brněnské konzervatoři a působil jako kapelník a dramaturg Národního divadla v Brně. Působil i jako šéf opery v Ostravě, Praze, Brně a Bratislavě. 56 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 57 Tamtéž. 58 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 52. 59 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 17

stránce umělecké i organizační k nejúspěšnějším. 60 Spolek tak dosáhl postavení vedoucího kulturního tělesa ve městě i širokém okolí. Pořádáním vystoupení v Malenovicích a ve Slušovicích tak podnítil vznik místních pěveckých sdružení. 61 Díky iniciativě Leopolda Krále a předsedy spolku Bohumila Loučky byla roku 1933 zřízena hudební škola, která dostala název Městská hudební škola Dvořák. 62 Od roku 1935 se do pozice sbormistra opět vrátil František Šmíd. Ani v době německé okupace nebyla činnost spolku přerušena. Pěvecký sbor vystupoval několikrát ve městě i okolí. Také se spolu s hudební školou podílel na obohacení kulturního života ve Zlíně zorganizováním festivalu Český hudební máj, Zlínských hudebních nedělí a Večerů české hudby. 63 V té době také začal se sborem spolupracovat Jan Šoupal, dirigent Pěveckého sdružení moravských učitelů, který působil jako umělecký rádce sboru. Z jeho podnětu začali sboristé zpívat bez partů, což zvýšilo úroveň vystoupení a získalo pro spolek prvenství v krajské soutěži. 64 Čtvrt století své existence oslavil spolek Dvořák jubilejním koncertem. Na koncertě se představil mužský i ženský pěvecký sbor. Za vedení Františka Šmída provedl mužský sbor 10 děl různých českých skladatelů zejména Josefa Bohuslava Foerstera, jenž sboru věnoval skladbu Potok, která zde měla svou premiéru. Ženský sbor vystoupil pod taktovkou sbormistra Františka Zavadila a zazpíval také 10 písní, většinou Dvořákovy Moravské dvojzpěvy. Na závěr se představil smíšený sbor, který za doprovodu orchestru přednesl Smetanovu Českou píseň. 65 Po válce nastal nový rozmach v činnosti sboru. V roce 1946 uskutečnil Dvořák 42 vystoupení, z toho 9 samostatných koncertů. Na konci čtyřicátých let měl mužský sbor 68 členů a ženský 54 členek. Spolek Dvořák účinkoval nejen v koncertních sálech, ale i při četných brigádách v závodech i na vesnicích. Také se zúčastňoval soutěží lidové umělecké tvořivosti. Repertoár sboru se rozšířil o kantáty: Píseň o lesích Dmitrije Šostakoviče, Otvírání studánek Bohuslava Martinů nebo Amarus Leoše Janáčka. Jaroslav Křička sboru věnoval své 60 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 52. 61 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 62 Tamtéž. 63 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 52. 64 Kronika. Sbor Dvořák. 1919 1974. Uloženo ve Státním okresním archivu Zlín, č. př. 25/85. 65 Tamtéž. 18

dílo Partyzán Michal. 66 V roce 1946 se stal novým předsedou spolku Pavel Blažek. O dva roky později se v této funkci objevil Antonín Kvasnička a poté Václav Zmitko. 67 Na počátku padesátých let pod vlivem nastalých politických změn musel být změněn název spolku na Pěvecký sbor Dvořák. Od listopadu 1951 sbor fungoval pod patronací Závodního klubu revolučního odborového hnutí (ZK ROH) při n. p. Svit. Od ledna 1953 se stal nakrátko součástí Státního symfonického orchestru kraje Gottwaldovského. Toto spojení mu však vydrželo jen do března roku 1955, kdy byl sbor převeden pod Městský dům osvěty v Gottwaldově. S tímto novým vedením ale sbor nebyl spokojen. Neměl zde vhodné prostory ke zkoušení, a proto se zkoušky konaly nejprve v místní Sokolovně a poté převážně v prostorách hudební školy. Roku 1956 se do funkce předsedy postavil Jaroslav Skácilík, který byl brzy vystřídán Otakarem Čejkou. Začátkem roku 1959 se sbor stal opět součástí Filharmonie pracujících a také uzavřel smlouvu se Závodním výborem revolučního odborového hnutí (ZV ROH) Závodů přesného strojírenství Gottwaldov o jejich patronátu nad sborem. 68 Šedesátá léta znamenají pro sbor Dvořák období generační krize a úbytek členů. Na počátku roku 1960 začal sbor zkoušet v prostorách Pedagogického institutu. 69 Ve stejné době získala ženská část sboru nového dirigenta Vladimíra Horáka, který byl současně jmenován zástupcem sbormistra Františka Šmída. Novým korepetitorem sboru se stal Ferdinand Váňa. Téhož roku byl sbor posílen o nové členy, kterými byli převážně studenti Pedagogického institutu v Gottwaldově. 70 Počet zpěváků se zvýšil až na 80. Bohužel výdrž studentů u sboru byla slabá a už v lednu následujícího roku jich pokračovalo pouze třináct. V průběhu sezony 1963 1964 Otakar Čejka odešel z funkce předsedy a na jeho místo nastoupila dosavadní místopředsedkyně Růžena Strážnická, která zde setrvala dva roky. Poté ji nahradil František Vašut. Na začátku sezony 1965 1966 odešel Vladimír Horák na jiné pracoviště a zástupcem dirigenta se stal Ferdinand Váňa. 71 Bohužel i přes veškeré snahy vedení sboru se nepodařilo získat nové zpěváky. Vzhledem k tomu, že se počet členů neustále snižoval, bylo stále 66 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 53. 67 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 27. 68 Tamtéž, s. 28 29. 69 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 70 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 53. 71 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 30, 32. 19

obtížnější obsazovat dělené sbory, a proto docházelo i ke zrušení plánovaných koncertů. 72 Největší krize přišla v letech 1966 1967, tehdy sbor uspořádal jen dvě vystoupení. 73 Situace se radikálně změnila roku 1968. Tehdy se sbor stal součástí symfonického orchestru a od 1. září zahájil svoji činnost jako Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. 74 Novým sbormistrem se stal Ferdinand Váňa. František Šmíd byl pověřen jeho zástupcem, ve sboru zůstal do roku 1974. Díky iniciativě ředitele filharmonie Františka Tichého a neúnavné organizační i umělecké práci Ferdinanda Váni byla v krátkém čase překonaná členská krize, sbor byl doplněn a částečně i omlazen. 75 Počet jeho členů vzrostl na 60 zpěváků a věkový průměr klesl z šedesáti na 35 40 let. 76 Ke změnám došlo i ve výboru Dvořáka. Po dlouholetém působení Františka Vašuta se stal předsedou sboru Ivan Mynář a později Vladimír Polášek, kteří se ve spolupráci s vedením orchestru snažili dát sboru i pevný organizační a pracovní řád. Nový sbor se poprvé představil veřejnosti v závěru roku 1968 v Křičkově Valašské jitřní mši, kterou dirigoval Rostislav Hališka. Od té doby byla činnost sboru Dvořák úzce spjata s orchestrem, se kterým provedli jeho pěvci řadu kantátových děl, například Smetanovu Českou píseň, Brixiho Missu pastoralis, Beethovenovu Fantasii c moll pro klavír, sbor a orchestr, Dvořákovy Svatební košile, Te Deum, Mši D dur, Prokofjevova Alexandra Něvského a mnoho dalších skladeb. 77 Přičleněním k filharmonii se sbor částečně profesionalizoval a od sezony 1969 1970 jeho členové již nemuseli platit příspěvky. 78 Od roku 1970 se Dvořák stal členem Unie českých pěveckých sborů. Díky tomu se pravidelně účastnil krajských pěveckých slavností. 79 Kvůli opravám budovy musel sbor téměř po deseti letech odejít ze své zkušební místnosti 72 MÍČOVÁ, Denisa. Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák, Zlín. Absolventská práce, Církevní konzervatoř v Kroměříži, Kroměříž, 2005, s. 22, 24. 73 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 31. 74 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 75 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 53 54. 76 MÍČOVÁ, Denisa. Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák, Zlín. Absolventská práce, Církevní konzervatoř v Kroměříži, Kroměříž, 2005, s. 28. 77 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 54. 78 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 35. 79 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 54. 20

v prostorách bývalého Pedagogického institutu. Na pár let se přemístil do ZDŠ Letná, avšak v roce 1972 se opět vrátil do prostor Pedagogického institutu. 80 V lednu 1981 odešel dosavadní sbormistr Ferdinand Váňa, který byl vzápětí nahrazen Vlastimilem Válkem. Jeho syn Roman Válek se stal jeho zástupcem a společně vytvořili z mladých členů sboru komorní seskupení, které se věnovalo výhradně renesanční a barokní hudbě. Toto sdružení se později osamostatnilo a začalo vystupovat pod názvem Canticum camerale. Jeho sbormistrem se stal Roman Válek. 81 Kromě přípravy na koncerty se zlínskou filharmonií se Vlastimil Válek snažil rozšiřovat repertoár sboru a organizovat jeho samostatná vystoupení. 82 Měl velkou zásluhu na tom, že se pod jeho náročným vedením zkvalitnila hlasová stránka sboru. Bohužel působení ve sboru bylo brzy ukončeno jeho nenadálým úmrtím. Na místo sbormistra nastoupil v roce 1983 František Macek, který ve sboru již tehdy působil jako korepetitor. 83 Díky jeho iniciativě sbor podnikl na konci července 1985 svůj první zahraniční zájezd, a to do Bulharska. 84 Do sezony 1986 1987 vstoupil Dvořák s novým sbormistrem. Stal se jím Radek Dočkal, tehdy student Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Nový sbormistr provedl se sborem mimo jiné Mši Es dur a Otčenáš Leoše Janáčka, Legendu z dýmu bramborové natě Bohuslava Martinů, Pucciniho Messu di Gloria nebo skladby od Giovanniho Pierluigi da Palestriny. 85 V té době měl sbor Dvořák 130 členů, což byl nejvyšší počet za celou jeho historii. 86 Devadesátá léta byla ve znamení změn. Roku 1990 musel Radek Dočkal ze studijních důvodů svou činnost ve sboru ukončit. 87 Na jeho místo nastoupil Stanislav Červenka. Novou předsedkyní se stala Anna Štroblíková, která v této funkci setrvává dodnes. Zlom nastal roku 1993, kdy se sbor Dvořák osamostatnil od filharmonie a začal vystupovat pod současným názvem Smíšený pěvecký sbor Dvořák, Zlín. I když byl již finančně i organizačně na filharmonii nezávislý, jejich spolupráce pokračovala nadále. Také repertoár sboru byl 80 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 35. 81 Tamtéž, s. 36. 82 Tamtéž, s. 37. 83 MYNÁŘ, Ivan. Smíšený pěvecký sbor Dvořák při Státním symfonickém orchestru Gottwaldov. Almanach k 40. výročí SSOG. Zlín: Vydal Státní symfonický orchestr (FP) ve spolupráci s Českým hudebním fondem Praha, 1986, s. 54. 84 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 85 MÍČOVÁ, Denisa. Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák, Zlín. Absolventská práce, Církevní konzervatoř v Kroměříži, Kroměříž, 2005, s. 33. 86 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 87 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 37. 21

obměněn a začal se více zaměřovat na duchovní hudbu. V tomto období provedl například Bachovy Matoušovy pašije a kantátu č. 159, Händelova Mesiáše, Mozartovo Requiem, Haydnovu Paukenmesse, Verdiho Requiem, Schubertovu Mši G dur a od Antonína Dvořáka Žalm 149. 88 Ke stále hojně reprízované Rybově České mši vánoční přidal sbor i Vánoční koledy Luboše Fišera, Vianočnú omšu Edmunda Paschy a Michnovu Vánoční muziku. 89 V červnu 1993 se sbor zúčastnil mezinárodního provedení Beethovenovy 9. symfonie v Budapešti na náměstí Tisíciletí před více než 50 000 posluchači. Závěrečnou větu zpívalo 800 zpěváků z různých evropských zemí. 90 Koncert byl vysílán v přímém přenosu Eurovizí. Dvořák byl jediným přizvaným sborem z České republiky. 91 Díky novým možnostem začal Dvořák hostovat na četných zahraničních turné. V letech 1992 a 1994 sbor vystupoval v městě Romans-sur-Isére ve Francii. Roku 1997 sbor uskutečnil zájezd do družebního města Chorzów v Polsku. Od roku 1998 2010 účinkoval každoročně na hudebním festivalu Fetes musicales de Savoie v Savojských Alpách ve Francii a roku 2003 vystoupil v Belgii, společně s místním sborem Gregorius Choir Izegem. 92 Plodná spolupráce Stanislava Červenky se sborem byla ukončena v roce 1997. Novým sbormistrem se stal Miloš Alexandr Machek, který byl zároveň dirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů. Také pod jeho vedením měla úroveň sboru vzestupnou tendenci a počet veřejných vystoupení se nadále zvyšoval. 93 Od 1. ledna 2000 do současnosti vede sbor Dvořák dirigent Josef Surovík. Ten přináší do sboru nový způsob práce. Vyžaduje přezkoušení zpěváků, detailní preciznost a klade větší důraz na práci s jednotlivci. Tyto snahy se však, zvláště u nejstarších zpěváků, někdy nesetkávaly s kladnou odezvou, což vedlo k odchodu některých členů. Nedostatek zpěváků zejména v mužské části doplňuje spolek sjednávanými výpomocemi z jiných sborů, převážně ze vsetínského Sonetu. Vzhledem k malému počtu členů a neustálé závislosti na pomoci jiných sborů nastaly rozepře s vedením zlínské filharmonie. Krize vyvrcholila, když se na generální zkoušky vánočního koncertu nedostavil sbormistr. To byly příčiny, které vedly 88 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 89 MÍČOVÁ, Denisa. Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák, Zlín. Absolventská práce, Církevní konzervatoř v Kroměříži, Kroměříž, 2005, s. 35. 90 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 38. 91 MÍČOVÁ, Denisa. Historie a současnost Smíšeného pěveckého sboru Dvořák, Zlín. Absolventská práce, Církevní konzervatoř v Kroměříži, Kroměříž, 2005, s. 36. 92 Rozhovor s předsedkyní sboru Dvořák PhDr. Annou Štroblíkovou a místopředsedou Stanislavem Míčou ze dne 3. března 2014. 93 BAČUVČÍK, Radim. Pěvecký sbor Dvořák ve Zlíně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, Olomouc, 2000, s. 39. 22