Hasičská kronika Svazek V okres Brno venkov (S Ž) Hasičská kronika. Svazek V: Hasičské sbory v okrese Brno venkov S - Ž

Hasičská kronika Svazek V: Hasičské sbory v okrese Brno venkov S - Ž autor: Bruno Němec Dolní Kounice / 2012 1

Vážený čtenáři. Spis, do kterého jsi právě nahlédl, je výsledkem několikaletého střádání, sbírání a třídění materiálů o hasičích v českých a moravských zemích. Dílo není prozatím u konce. Většina dostupných informací je vyčerpána a na pátrání po dalších prozatím nezbývá čas. Dokument je tedy poskládán tak, aby mohl být kdykoliv doplněn. OBSAH: Senorady Sentice Silůvky Sivice Sokolnice Stanoviště Střelice Svatoslav Syrovice Šlapanice Štěpánovice Telnice Těšany Tetčice Tišnov Trboušany Troubsko Tvarožná Újezd u Brna Újezd u Rosic Velatice Veverská Bítýška Veverské Knínice Viničné Šumice Vohančice Vranov Vranovice Všechovice Vysoké Popovice Zakřany Zálesná Zhoř Zastávka u Brna Zbraslav Zbýšov Žatčany Želešice Železné Židlochovice Bruno Němec 2

HASIČSKÉ DESATERO 1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. 2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž. 3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví. 4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše. 5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést. 6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná. 7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit. 8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil. 9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš. 10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem. 3

Senorady status: obec katastrální výměra: 9,67 km² počet obyvatel: 411 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 7 32 zeměpisná délka: 16 14 34 nadmořská výška: 325 m adresa obecního úřadu: Senorady 120 67575 Mohelno Oficiální web: http://www.senorady.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. V obci byly také nalezeny zbytky pravěkého hradiště, antické mince a měděné nástroje. V obci Senorady žije přibližně 400 obyvatel, kteří se v minulosti živili převážně zemědělstvím, a nyní většina lidí za prací dojíždí do blízkých měst. Senorady leží v turistické oblasti mezi dvěma řekami Jihlavou a Oslavou. V okolí je mnoho zřícenin hradů - Levnov, Šance (pozůstatky tvrze), Kraví Hora, Templštejn. Tyto hrady a mnoho dalších míst v okolí je opředeno mnoha pověstmi. Mezi významné senoradské občany patřil Ctibor Zarubský z Hofeřic (16.stol) nejvyšší správce maršálství Krumlovského, František Lemberk učitel a bojovník proti fašismu a Josef Matoušek učitel a spisovatel. Senorady patří do Římsko-katolické farnosti Mohelno, která se nachází v Brněnské diecézi, v Třebíčském děkanství. Do farnosti patří pět obcí: Mohelno, Senorady, Kladeruby, Lhánice a Kramolín. V těchto obcích žije asi 2350 obyvatel. Obyvatelé jsou buď katolíci, nebo bez vyznání. V Mohelně stojí farní kostel zasvěcený Všem svatým. První zmínky o kostele jsou z roku 1234. Vedle kostela stojí barokní fara z roku 1775. Na území farnosti můžete najít národní přírodní rezervaci Mohelenskou hadcovou step, rozhlednu Babylon, přírodní park Střední Pojihlaví, Mohelenskou a Dalešickou vodní nádrž s lodní dopravou a malebná údolí řek Oslavy a Chvojnice. Sbor dobrovolných hasičů Myšlenka založit hasičský sbor vznikla u nás v r. 1901 za starostování pana Fr. Pijána. Obecní výbor snahu tu podporoval a hasičské stanovy schválil a potvrdil dne 24. března 1901. Dne 24. května t. r. zaslány byly ke schválení na c. k. místodržitelství. Schváleny byly dne 4. 4

června 1901. Ustavující valná hromada se konala v obecním hostinci 21. července 1901. Dostavil se též župní dozorce hasičský pan Karel Malý, učitel z Březníka. Členů se přihlásilo a bylo přítomno 18 činných a 2 přispívající: Do správy zvoleni: náčelník a místopředseda: p. Fr. Matoušek starosta: p. Fr. Piján jednatel: p. Ferd. Horníček pokladník: p. Fr. Vaněk podnáčelník: p. Fr. Soukop četaři ochránců, střikačníků: p. Vinc. Drápal a p. Fr. Došek 32 zbrojíř: p. Kar. Soukop Již v r. 1903 čítal sbor 61 členů, lidé si uvědomovali důležitost sboru v obci, jeden druhému pomáhal chránit majetek. UČITELÉ VE SBORU- Ve sboru pracovali zdejší učitelé, kteří vnášeli do práce určitý respekt, vážnost a dovednost vysvětlení důležitosti práce ve sboru. Pan řídicí učitel Ferdinand Horníček byl mezi zakládajícími členy. Dále to byl řídicí učitel Josef Borek, který působil ve sboru a řídicí učitel Josef Budil, který v r. 1921 zastával funkci starosty sboru. Po roce odešel na školu do Mohelna a zakrátko do Náměště. PAMÁTNÍK- V r. 1923 předalo obecní zastupitelstvo odhalení památníku padlých hrdinů I. světové války. Slavnost byla pořádána dne 15. července 1923. Socha byla zhotovena akademickým sochařem panem Jos. Amanem z Brna. Na jejím umístění a úpravě okolí se svou prací podílel především hasičský sbor. Po odhalení památníku byla volná zábava v obou hostincích. Koncertovala hudba Cyrila Horáka z Oslavan. ROZŠÍŘENÍ SBORU- V roce 1922 přistoupil do sboru řídicí učitel František Lemberk, který byl zvolen po krátké době vzdělavatelem sboru. V roce 1929 bratr František Lemberk navrhl založit hasičský dorost, byl jednohlasně schválen a řádně projednán. Návrh na zřízení sanitní čety byl též přijat a dojde k uskutečnění, jestli se přihlásí dostatečný počet členek. ŽENY VE SBORU- Do sanitní čety přistoupilo 9 členek a to: Rostislava Lemberková jako četař Leopolda Doležalová Ludmila Adamová Julie Blažková Františka Došková Hedvika Došková Antonie Horáková Marie Kseliková Marie Vaňková Dne 21. června 1936 pak se sborem a sborovým praporem prvního župního sjezdu župy jednašedesáté v Náměšti n/oslavou předvedly školní cvičení se strojem a to 3 sestry a 4 dorostenky. Sestry pracovaly se strojem bezvadně a plně si zasloužily oněch projevů spokojenosti ze strany obecenstva i bratří hasičů. Sestry též poskytovaly první pomoc jak při požárech, tak i občanům běžně. NÁMĚŠŤSKÁ ŽUPA- 5

V roce 1931 byl bratr František Lemberk zvolen náčelníkem sboru. Téhož roku byl zvolen delegátem ohledně založení Náměšťské župy, na níž byl zvolen jejím velitelem. Navrhl a prosadil Návrh na založení župní pohřební pokladny, který byl jednohlasně a za bouřlivého potlesku schválen. Dne 14. srpna 1931 oslavil sbor 30tileté trvání hasičského sboru spojeného s předáním praporu. Prapor, který vlastnoručně vyšili, věnovali manželé Lemberkovi místnímu sboru. Do pamětní knihy napsali: ŽUPNÍ VALNÁ HROMADA- V r. 1933 se sbor zúčastnil župní valné hromady v Opatově. Delegáty byli bratr náč. František Lemberk, bratr vel. Drápal Inocenc, četař sanitární stráže sestra Rostislava Lemberková a jednatel bratr Horák Ed. OKOLNÍ SBORY- Při otevření hasičské zbrojnice v Biskoupkách se zúčastnil sbor hromadně se svým praporem, kde velmi přiléhavě a taktně za pozornosti všech přítomných promluvil též náš bratr náčelník František Lemberk o vzájemné spolupráci místního a našeho sboru. Dále se sbor zúčastnil výletu hasičského v Nové Vsi a Biskoupkách. Při trvání sboru v Mohelně, kde oslavovali 50 let od založení, se sbor zúčastnil se svým praporem a všemi členy. Senoradský sbor vedl br. velitel pan Drápal Inocenc. Na této slavnosti promluvil též župní velitel br. náčelník Fr. Lember. Jeho slovům se zájmem naslouchalo mnoho přítomných a ocenilo bouřlivým potleskem. Dne 20. srpna 1933 bylo provedeno Okrskové požární a samaritní cvičení, které provedlo dobrovolné hasičstvo VI. okrsku Hasičské župy č. 34 a to v Senoradech. Po skončení byla veselice na návsi, hrála kapela p. Matušky. Dne 15. května 1946 předvečer ve zbrojnici uspořádal pietní vzpomínku na bratra Františka Lemberka. Gestapem byl odvlečen a v červnu v Kounicových kolejích v Brně zastřelen řídicí učitel František Lemberk za to, že nechal ve svém bytě přespat gestapem hledaného učitele z Ivančic. Této pietní akce se zúčastnila vdova po popraveném paní Rostislava Lemberková s přízní. Všechny sestry a bratři sboru a bratři z Oslavan, Lhánic, Mohelna a okolí a mnoho místního obyvatelstva. Všichni společně uctili památku dvěma minutami ticha. Dne 16. května 1946 místní sbor za účasti MNV odhaloval pamětní desku bratru Františku Lemberkovi. Toho dne dopoledne v 9 hod. byla konána slavnostní mše na návsi před obecním domem. Odpoledne ve 2 hod. uvítání všech přítomných sborů. Průvod seřazen na východním konci vesnice, který řídil br. velitel II. obvodu br. Saidl. Po seřazení odebral se průvod se sborovým praporem ke zbrojnici, kde hudba zahrála státní hymnu. Potom podnáčelník br. Horák Ed. uvítal všechny přítomné a zahájil slavnost odhalení desky. Vystřídalo se mnoho slavných řečníků, a na závěr za všechny přítomné sbory promluvil br. jednatel major Raus. POVÁLEČNÁ HISTORIE- V roce 1957 vstoupil do sboru p. Kopeček Jaroslav, byl zvolen jako kulturní referent. V r. 1958 po rozpadání sboru, se ujal funkce starosty, po jeho zvolení byl sbor omlazen o mladé členy a členky a začal znovu pracovat. SOUTĚŽE A AKCE SBORU- Sbor se zúčastňoval všech akcí, které se konaly v okrsku a okrese, jako okrskové i okresní soutěže. Na okrskové soutěži konané ve Studenci v r. 1961 získalo mladé družstvo medaili za II. místo v požárním útoku a pořadové přípravě. V té době velel tomuto družstvu p. Jurka Josef. Sbor na návrh pana starosty Kopečka Jar. založil výchovu mladých hasičů, aby tak zabezpečil nástupce sboru. 6

Výchova mládeže byla svěřena p. Jurkovi Jos. Mládežníci se zúčastňovali různých cvičení v okrsku. Při oslavách 50. výročí trvání sboru v Sedleci předvedli útok od stroje, za což získali pochvalu a čestné uznání. Sbor pořádal různé kulturní akce, a to výlety v Borovičku u Hájenky p. Chrásta, ostatkové a pouťové zábavy. Před pouťovou zábavou se konala Mše svatá na návsi. Sbor se též zúčastňoval různých kulturních akcí v sousedních sborech. Při každé akci konané v obci nejenom hasiči, ale také sokolem, je dána pocta u desky Fr. Lemberkovi položením kytičky květů a zahrána píseň Moravo, Moravo. Během období se vystřídali ve funkci starosty p. Dvořáček Karel, Jurka Josef, Soukop Frant. a Brázda Frant.. V roce 1976, 2. května, slavil sbor 75. výročí založení sboru. Této akce se zúčastnilo mnoho okolních sborů, okrskových a okresních pracovníků. Byla předvedena stará i nová technika, předveden požární útok a v odpoledních hodinách a večer byla taneční zábava. Vše se konalo na hřišti. Na této akci byla vyznamenána řada členů za jejich práci ve sboru, a to: Kopeček Jaroslav za příkladnou práci odznakem a Za věrnost Jurka Josef odz. Za příkladnou práci Dvořáček Karel odz. Za věrnost Pivoňka Fr. odz. Za věrnost 20 let Vyskočil St. - odz. Za věrnost 30 let Kadaňka Ant. odz. Za věrnost 20 let Soukop Jos. odz. Za věrnost 50 let Jurka Pavel odz. Za věrnost 50 let Soukop Jar. odz. Za věrnost 50 let A mnoho dalších členů udělením Čestného uznání Okresního výboru. Důležitá práce sboru jest předcházet požárům, proto členové sboru provádějí prohlídky a dohlídky, aby tak zabránili vzniku požáru a to vše za pomoci obecního úřadu. Prohlídky a dohlídky se provádějí v obytných domech, prodejnách, kulturním zařízení obce a v chatové oblasti u řeky Oslavy. Proto je zapotřebí připravovat se cvičeními, starat se o techniku nám svěřenou, tak abychom mohli kdykoli zasáhnout a tak chránit majetky nás všech. PRVNÍ VÝZBROJ SBORU- Výzbroj pro sbor koupena od firmy R. A. Smékal na směnky na útraty obce za 660 K. Přičiněním jednatele sboru Ferd. Horníčka zasláno toho roku 6 žádostí o podpory a došly cíle, neboť jsme byli obdarováni následovně: Od: Krakovské pojišťovny: 25 K Od: Krumlovského p. knížete: 100 K Od: Jeho Vel. císaře pána: 100 K Od: Ivančické záložny: 25 K Od: Terstské: 20 K ZBROJNICE- Poněvadž skladiště hasičské bylo již chatrné, postaven byl v r. 1927 na náklad obce obecní dům, v jehož místnosti mimo radnice bylo pořízeno hasičské skladiště, které svou rozměrou naprosto vyhovuje hasičskému účelu. Na tuto stavbu byl zdarma dovezen občany veškerý stavební materiál. Na obecním domě pracovalo mnoho občanů, bratři hasiči vyházeli z řeky písek potřebný ke stavbě. Tímto způsobem byl náklad na provedení stavby značně slevněn. Obecní dům stál dosti námahy, avšak bude po dlouhá léta sloužit nejen pro hasičstvo, nýbrž pro celou obec. NOVÁ STŘÍKAČKA- 7

V r. 1928 byla zakoupena nová stříkačka, kterou sbor zakoupil na jaře od sboru z Bosonoh s navijákem asi 100 m hadic, 1 žebřík vše za cenu 1200 korun. Stroj měl větší tlak, proto stávající hadice popraskaly, sbor byl nucen zakoupit 200 m hadic nových za 3860 korun. PRVNÍ MOTOROVÁ STŘÍKAČKA- První motorovou stříkačku získal sbor při ustupování Němců v r. 1945, kterou zanechal i s přívěsem ve vývozu u Chaloupkových Osvald Adam. V té době vykonával funkci velitele sboru p. Nevoral Jaroslav, jeho zástupcem byl p. Horák Eduard. VÝSTROJ- V r. 1975 se sbor připravoval na oslavu 75. výročí založení sboru. Výbor stál před problémem jak získat finanční prostředky na zakoupení vycházkových stejnokrojů. Starosta p. Kopeček Jar. a jednatel p. Jurka Jos. několikrát navštívili O.V. v Třebíči, až se podařilo finance získat. Zakoupilo se 10 párů uniforem, košil a čepic. Dalších 5 párů získal p. Kopeček. Též se zakoupilo 15 ks nových stejnokrojů pro mládežníky. Něco o požárech v obci i okolních obcích, na kterých se sbor podílel při hašení: 1902-3.9. - požár stodoly č. 19 31.7. - požár v Čučicích u pí. Velebové z 2. na 3. 11. - požár v Barácích vyhořelo 5 čísel pomoc Lhánice, Mohelno 13.12. - požár v Mohelně stodola Žákova 1903-4.10. - požár v Kladerubech stoh slámy p. Hulána 11.10. - požár stohu dřeva 1906-5.6. - v 9 večer hořela stodola č. 11. Při velkém větru se oheň rozšířil na č.53,10, 9, 8. Celkem vyhořelo 5 stodol. Pomoc Lhánice a Mohelno. 8.6. - o půlnoci požár ve stavení č. 75, které úplně vyhořelo. 1911-7.12. - stodola p. Matouška č. 33 shořela úroda a veškeré hospodářské stroje, pomoc Lhánice, Mohelno 1912-6.5. - požár stodoly Fr. Vyskočila č. 6 střechy dochové rozšířil se na další stodolu č. 61, 5, 4, 3, 2 celkem 6 stodol pomoc Lhánice, Mohelno 5.7. - stodola v 11 hod. večer p. Jos. Tomka č. 12 shořela celá pomoc Lhánice, Mohelno 13.7. - stodola v 11 hod. večer p. Vinc. Drápala č. 48. Oheň se rozšířil na č. 49, 47, 46, celkem 4 stodoly pomoc Lhánice, Mohelno 1914- požár u Kazdů v lednu byl velký mráz hadice namrzaly 1920- stoh slámy u Adamů 1922- požár lesa u skály 1924- došková stodola Fr.Doška č. 14 1926- požár v Mohelně stodola p. Knotka 1927- chlév p. Jos. Horáka a u p. Mohelského v Mohelně 1930- požár otýpek Lhánice; požár stodoly v Ketkovském mlýně; požár kolny a stodoly ve Lhánicích 8

1931- hašení transformátoru; hašení kolny a sklepa u p. Jana Tomka; znovu hašení transformátoru; hašení sklepa p. Jana Kocába 1932- požár otýpek na Rozběhlích V létech 1906 až 1912 se říkalo, že po obci řádil palič, který se mstil a zapaloval majetky, ba i úrodu a stavení obyvatel Senorad. Sentice status: obec katastrální výměra: 9,27 km² počet obyvatel: 503 (2005) zeměpisná šířka: 49 18 39" s. š. zeměpisná délka: 16 26 48" v. d. nadmořská výška: 308 m adresa obecního úřadu: Obecní úřad Sentice Sentice 71 666 03 Tišnov Oficiální web: http://www.sentice.cz O Senticích se z písemných pramenů poprvé dovídáme v roce 1358. Od roku 1519 patřily Sentice k hradu Veveří. V obci v minulosti stála tvrz. Písemná zpráva o tvrzi pochází z roku 1588, a to v souvislosti s jejím připojením k veverskému panství. Zanikla asi v druhé polovině 15. století za válek česko - uherských. Sentická obecní pečeť se používá od roku 1694. Má ve znaku dvě zkřížené kosy a nápis GEDYNA SEMTYCE. První mapa obce byla vytvořena v roce 1826, a to pod názvem Ortsskitze der Gemeinde Sentitz. Její o něco novější verzi z roku 1836 si můžete prohlédnout. Kaple v Senticích byla založena jako kostel církve římsko-katolické v roce 1878 a byla zasvěcena sv. Janu z Nepomuku. Barokní sochy stojící naproti kapli před domem č.p. 80 představují sv. Jana z Nepomuku a sv. Floriána. První je z roku 1775 a druhá z roku 1854. Obě sochy jsou památkově chráněny. Ve středu obce se nachází pomník obětem I. a II. světové války. Je zde škola, do které chodí žáci prvního a druhého ročníku. Součástí školy je mateřská škola. Centrem kulturního a sportovního dění je místní Sokolovna. Ke sportovnímu vyžití slouží lesní hřiště Na Horce. Hojně navštěvována je obecní knihovna. V obci v současné době dobře pracuje Sbor dobrovolných hasičů, který vznikl v roce 1898 a Svaz zahrádkářů. 9

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů v Senticích byl založen roku 1898 a na letošní rok připadá 110. výročí od jeho založení. Oslavy byly rozděleny do dvou dnů: V sobotu 14. června ve 14 hodin proběhlo focení sboru. Poté se průvod hasičů přemístil na hřbitov, kde položili věnec k pomníku. V 18 hodin následovala slavnostní valná hromada, na které se rozdávaly diplomy za zásluhy. V neděli 15. června pak pokračovaly oslavy od 13 hodin výstavou hasičské techniky a fotografické dokumentace. Ve 14 hodin proběhlo slavnostní požehnání praporu, po kterém následovala ukázka námětového cvičení hasičských sborů. K vidění byla například historická zápřahová stříkačka, která patří do výzbroje sboru dobrovolných hasičů z Čebína už od roku 1880 a je stále udržována ve funkčním stavu. Cvičení také zpestřila ukázka vystříhávání raněné osoby z vozu, kterou předvedli hasiči z Tišnova. Po skončení cvičení byla od 17 hodin v sokolovně volná zábava. Silůvky status: obec katastrální výměra: 6 km² počet obyvatel: 842 (28. 8. 2006) zeměpisná šířka: 49 6 18 zeměpisná délka: 16 27 41 nadmořská výška: 270 m adresa obecního úřadu: Prachatičky 39 Silůvky 66446 Prštice u Brna Oficiální web: http://www.siluvky.cz Obec Silůvky se nalézá v Jihomoravském kraji České republiky, vzdušnou čarou přibližně 15 kilometrů jihozápadním směrem od centra Brna ve výšce 270 m.n.m. (střed obce). Obcí protéká potok Šatava, který pramení mezi sousedními obcemi Prštice a Hlína a protéká obcemi Mělčany, Bratčice, Ledce, Hrušovany u Brna a přibližně 6 km od vodní nádrže Nové 10

Mlýny se vlévá do Svratky. Obec Silůvky je velmi dobře dopravně dostupná. Vede přes ni silnice č. 152 z Brna do Ivančic. Vzdálenost do centra Brna je přibližně 25 km, do Ivančic 12 km. Dobré spojení je rovněž na dálnici D1, přes Prštice a Tetčice se na ni dá najet na exitu 182 Kývalka, který je od Silůvek vzdálen 18 km. Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje (IDS JMK) zahrnuje i obec Silůvky, která leží v zóně 427. Autobusové spojení s Brnem zajišťuje linka č. 510 (Radostice - Olympia Modřice), s Ivančicemi linka č. 433. Více využívané je vlakové spojení, na trase S41 jezdí vlaky do Brna, Ivančic či Moravského Krumlova ve všední dny pravidelně každou hodinu. Nedaleko obce se nachází rovněž letiště s travnatou přistávací plochou o délce 600 metrů. První písemná zpráva o obci se váže ke vzniku kapituly sv. Petra v Brně, pod níž obec patřila až do roku 1387 (oblast však byla prokazatelně osídlena již mnohem dříve, o čemž svědčí nálezy moravské malované keramiky z doby cca. 3000 př. n. l.). V tomto roce je odstoupila klášteru Rosa Coeli v Dolních Kounicích za farní desátek v Boleradicích. Od té doby zůstaly Silůvky při klášteře až do jeho opuštění v roce 1527. Dále vlastnil Silůvky Ferdinand I. Habsburský, který v roce 1537 dědičně prodal obec společně s lesy a rybníky Hlubokým, Plouzkem a Žabincem svému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka a na Kounicích. Později převzal celé panství a Silůvky jeho syn Burian Žabka z Limberka a na Kounicích (později na Pršticích), kterého v roce 1567 donutila finanční tíseň prodat obec spolu s dalšími osadami Albrechtu Černohorskému z Boskovic. Jeho bratr Jan Černohorský z Boskovic veškerý nabytý majetek prodal v roce 1574 Františku hraběti Thurnovi. Pozůstalí synové hraběte Thurna se potom o majetek rozdělili. Od roku 1622 patřily Silůvky opět panství Kounickému. V 15. století je v Silůvkách připomínán svobodný dvůr. V letech 1406 1416 držel Silůvky Habart ze Sulejovic a kolem roku 1490 Martin Sulejovský. Od něho odkoupil kounický klášter místo na rybník na hranicích Silůvek a Prštic a daroval ho Janu Lechvickému ze Zástřizl. V roce 1618 prodal dvůr spolu s dvěma vinohrady Kozlovským a Chňapařovským za 1500 zlatých. Matyáš Glovatský jej pak dále prodal Janu Jiřímu Humpoleckému z Rybenska, na Osovém (Osová Bítýška), na Křižanově, purkrabímu na Velkém Meziříčí a nejvyššímu hofmistrovi Markrabství moravského. Jan Jiří Humpolecký jej rozdělil svým dvěma dcerám Magdaleně Terezii a Marii Eufemii. Magdalena Terezie, manželka Maxmiliana Bukůvky z Bukůvky a na Červené Lhotě, postoupila dne 20. dubna 1670 svůj dědičný podíl na dvoře a vinohradech v Silůvkách za 125 zlatých své sestře Marii Eufemii, provdané Žalkovské. Ovdovělá Marie Eufemie se provdala za barona Gaymanna, po jehož smrti v roce 1688 koupil dvůr v Silůvkách (2 lány) Ferdinand kníže z Dietrichsteina za 1000 zlatých. Ještě téhož roku prodal 1 lán Adamu Schwarzovi z Černých. V roce 1750 byl dvůr rozdělen ve 4 půllány, později 4 čtvrtlány. Horenská registra byla v Silůvkách založena roku 1666, obecní knihy pak v roce 1689. Již od středověku se zde pěstuje vinná réva. V roce 1749 měla obec 143 měřic vinic. Silůvky utrpěly nejen za husitských válek, ale i za třicetileté války. Ještě v roce 1656 bylo z celkového počtu 28 domů 17 opuštěných. Obyvatelé obce se v minulosti vedle zemědělství věnovali ovocnářství, vinařství a řemeslům. O jejich zaměření vypovídá i stará pečeť z roku 1642, na které je zobrazena radlice s kosířem (vinařský nůž). Od roku 1704 náleží Silůvky k farnosti do Tikovic, v roce 1783 obec vystavěla jako jedna z prvních v okolí školu, 1797 byla před domem 43 zasazena hrušeň Štigrmárka, dnes nejstarší strom v obci. 1831 postihla obec epidemie cholery, oběti pochovány na krchůvku. V roce 1870 projel přes obec první vlak a v nádražní budově byl otevřen telegrafní úřad a 11

založen c. k. poštovní úřad, 1897 byl založen v obci hasičský sbor, 1902 dramatický kroužek, 1910 založena v obci TJ Sokol, 1913 zřízen hřbitov, 1919 založena TJ Orel, 1921 založen sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách, 1928 SK Silůvky. 18. dubna 1945 byly Silůvky osvobozeny Rudou armádou. V poslední dekádě došlo v obci k výstavbě čistírny odpadních vod. Obec je plně plynofikována a rozvod vysoce kvalitní pitné vody zásobuje všechny domy. Kulturní činnost v obci je velmi různorodá a bohatá. Významná je především činnost jednot Sokol a Orel, jež nabízejí možnost bohatého kulturního a sportovního vyžití - plesy, zábavy, tradiční krojové hody, koncerty, výstavy, turnaje, soutěže, závody, pravidelné cvičení pro všechny věkové kategorie, aerobic, oddíl stolního tenisu apod. Nelze opomenout činnost 4. YMCA - skautského oddílu Sokolík Silůvky, jenž působí nepřetržitě od roku 1969 a umožňuje celoroční vyžití pro organizovanou i neorganizovanou mládež, a v létě pak pořádá velmi oblíbené tradiční stanové tábory na Českomoravské vysočině. V roce 1998 zahajuje činnost oddíl malé kopané FC Silůvky. Kulturní činnost také zabezpečuje obecní knihovna. Dále v obci působí Myslivecké sdružení a Český zahrádkářský svaz. Část obce je součástí přírodního parku Bobrava se sítí turistických značek. Zajímavostí jsou agrární terasy a kamenné meze na místech bývalých vinohradů. Obcí prochází cyklostezka brněnské části Moravských vinařských stezek. Pro návštěvníky je zde možnost velmi kvalitního stravování a ubytování. Sbor dobrovolných hasičů Památník dobrovolného sboru hasičského v Silůvkách Váženi spoluobčané, jako kronikář léto obce mám možnost občas nahlédnout do zajímavých dokumentů, ve kterých je kouzelným způsobem popsán život v obci Silůvky a nejbližším okolí v uplynulých letech a desetiletích. Jedná se především o různé staré Pamětní knihy a kroniky obce a jednotlivých spolků v obci pracujících. Jsou to ale většinou ručně psané knihy, uložené ve státním okresním archívu v Rajhradě, v archívech jednotlivých organizací či v držení soukromých osob. Neboť se jedná o velmi cenné a nenahraditelné materiály, které by případným půjčováním či jakýmkoliv nešetrným zacházením velmi trpěly, rozhodl jsem se poskytnout vám touto cestou postupně do vašich knihovniček několik nezákladnějších dokumentů z historie naši obce. Pokud to bude možné, tak v jejich plném zněni, doplněné všemi obrazovými materiály, které originály obsahují. Držíte v rukou první svazek souboru Silůvky včera a dnes nazvaný Památník dobrovolného sboru hasičského v Silůvkach", který v roce 1932 sepsal jako dárek k 35 letům trváni sboru tehdejší vzdělavatel hasičského sboru a kronikař obce Silůvky pan František Stehlík (* 10. 7. 1894-28. 8. 1962), Nádražní 147. V dalších několika letech byly do tohoto Památníku dopisovány roční zápisy z činnosti sboru. Pokusil jsem se ponechat většinu textu až na drobné upřesnění a doplněni v původní podobě tak, jak bylo vše napsáno ve 30. letech 20. století. Tuto "novou verzi" Památníku dobrovolného sboru hasičského v Silůvkách doplněnou o několik fotografií z doby popisované v Památníku věnuji Sboru dobrovolných hasičů v 12

Silůvkách při jeho znovuobnovení, několik měsíců před oslavami 110 let založení sboru v naší obci. V Silůvkách, listopad 2006 Radek Neužil Popud Ve zdejším nádraží bylo uprázdněné místo úředníka, které bylo v roce 1896 obsazeno p. Rudolfem Tichým. Tento úředník bydlel v podnájmu u p. Slavíka v čísle 40 a ve volných dnech chodíval mezi zdejší občanstvo do obecního hostince, který byl pronajat p. Janu Mikuláškovi, na tak zvanou besedu, kde se scházívali zdejší rolníci s obecním představenstvem, aby si porozprávěli co a jak na obci provésti a obec zvelebiti. Pan Rudolf Tichý byl prvním, který dal popud k založeni hasičského sboru, k tomuto dílu mu dopomáhal p. Josef Škorpík, obchodník a místní obecní zastupitelstvo v čele s panem starostou Janem Fráňou. Založení Dne 15. února 1897 bylo oznámeno bubnováním všemu občanstvu zdejší obce, že zítra dne 16. února ve 2 hod. odpoledne koná se veřejná schůze v hostinci a jest nutno, aby se všichni schůze zúčastnili. Nadešel den i hodina a hostinec se naplnil občanstvem. Pan starosta Jan Fráňa přivítal přítomné a udělil slovo p. Rudolfu Tichému, který promluvilo nutnosti a důležitosti spolku hasičského. Po skončené přednášce byl proveden soupis členstva. Hned ten den se přihlásilo do sboru 50 členů činných a to: Beránek František Beránek Tomáš Cesar Antonín Čapek Petr Červinka František Červinka Jan Červinka Martin Dobrovodský František Dobrovodský Jan Fráňa František Fráňa Karel Fráňa Matěj Hodovský Matěj Hökl Jan Hökl Karel Hron Jan Hron Václav Hron Václav st. Jakš František Kaman Tomáš Konečný Anton Kubik Jakub Kubík Jan Kubik Josef Kubík Josef st. Mikulášek Antonín Mikulášek František Mikulášek Jan 13

Mikulášek Jan st. Otisk prvního razítka Sboru dobrovolných hasičů v Silůvkách z roku 1897 Mikulášek Karel Ondrášek Martin Pazourek František Pípal Antonín Pipal František Pipal Josef Pipal Tomáš Praks Antonín Ryšavý Václav Slavik František Stehlík Jan Stehlík Václav Stoklásek Antonín Světlík Vincenc Škorpík Josef Škorpík Václav Štěrba Ambrož Urban Antonín Vyskočil František Záděra Antonín Záděra Jan Záděra Václav Přispívajících členů bylo 19: Beránek Jan Dobrovodský František Dobrovodský Tomáš Fráňa Jan Hládek Václav Hron Florián Konečný Josef Mikulášek Matěj Nestrašil Tomáš Pekárek Jakub Ptáček Tomáš Slavik Václav Škorpík František Záděra František Záděra Antonín 14

Záděra Václav Zoufalý František Zoufalý Josef Zoufalý Karel Z výše uvedeného členstva byl zvolen zařizující výbor pozůstávajíce z následujících členů: starosta sboru - Jan Fráňa členové výboru - Václav Slavik, František Záděra a Václav Záděra (všichni rolníci). Prozatímní výcvik mužstva do schválení stanov převzal p. Rudolf Tichý. Písemné práce a veškeré příjmy byly svěřeny p. Josefu Škorpíkovi mladšímu. Spolkové stanovy byly zaslány slovutnému c. k. místodržitelství v Srně ku potvrzení, které schválené dne 27. března 1897 zpět došly. Při založení sboru byl přítomen zástupce firmy R. Smekal, se kterým byla uzavřena smlouva na dodání příslušného hasičského nářadí a výzbroje pro 50 mužů podle zaslaného rozpočtu. Firma se zavazuje, že vše objednané dodá do stanovené lhůty, to jest dubna 1897 franků do stanice Silůvky za celkový obnos 1.600 zlatých. Výbor naléhal na firmu, aby stanovenou lhůtu přesně dodržela, neboť sbor má již projektované veřejné cvičeni na den 19. dubna 1897 a žádá, aby se zástupce firmy též cvičení zúčastnil, což bylo vše splněno. Volby 1. dubna 1897 při shromáždění před valnou hromadou byli zvoleni hodnostáři hasičského sboru. Hodnostáři byli zvoleni od činných členů, ku vykonávání služby činné po 3 léta dle stanov. Za hodnostáře byli zvoleni následující členové: náčelník sboru - Rudolf Tichý podnáčelník sboru - Josef Škorpík st. jednatel sboru - Josef Škorpík ml. I. četař u lezců - František Pipal II. četař u stříkačky - Antonín Záděra III. četař u hadic - František Beránek IV. četař u vody - Jan Mikulášek ml. Pan učitel Václav Hládek navrhuje, aby byli zvoleni ještě 3 členové jako náhradníci výboru podle stanov článek 12. Za náhradníky byli zvoleni následující členové: Václav Hládek, Antonín Záděra a Václav Hron. Firma objednané nářadí a výzbroj dodala do stanovené doby. Výzbroj byla rozdána členům proti písemnému potvrzení. O uložení stříkačky bylo postaráno v obecní kůlně na Trávníkách za mlaty vedle domku Jakuba Sládka, kde byl též uložen obecní kočár, kterým zdejší občané dováželi velebného pána z Tikovic neb doktora z Dolních Kounic. Pří založení sboru bylo v naší obci 96 domů. Stejnokroj Stejnokroj byl pořízen celkově pro všechny členy 14. března 1898, čímž se docílilo levnějšího nákupu látky. Ušití bylo zadáno místním krejčím Antonínu Stokláskovi a Janu Mikuláškovi. Členové se zavázali svým podpisem, že výlohy vzešle nákupem látky a příprav ve tříměsíčních po sobě jdoucích lhůtách, tj. do jednoho roku bez odkladu zapraví. Každý člen. který chtěl mít oděv musel předem složiti 1,50 zl. jako zálohu, což se mu při poslední splátce vyrovnalo. Obnos k zakoupeni látky propůjčil sboru br. Josef Škorpík, obchodník. Hlídka Při valné hromadě dne 12. června 1904 byla již stanovena noční hlídka po obci, kterou navrhl Antonín Záděra. Hlídka byla stanovena na dva členy, číslo podle čísla, pakli jest v domě ženská sama nebo jiné ženské pohlaví, hasiči jsou ochotní za ně hlídku konat, za což musí z toho domu býti zaplacen poplatek 40 haléřů. Hlídka tato jest zachována sborem až do 15

dnešního dne, koná se vždy 2 měsíce v roce po dobu žní. Poplatek již v dřívějších letech odpadl. Župa Sbor patřil do župy č. XVI, která byla zřízena dne 17. srpna 1890 při slavnosti 10 let trvání sboru v Rosicích za přítomnosti starosty ústřední jednoty dr. Illnera. V čele výboru byli následující bratři: Hynek Světlík - stavitel v Rosicích František Haslinger - náčelník sboru v Rosicích Václav Oharek - náčelník sboru v Říčanech Martin Pokorný - náčelník sboru v Ostrovačicích a 3 členové rosického sboru - František Franěk, Antonín Zhoř a František Táborský. Župní výbor z r. 1898 Skladiště Jelikož obecní kůlna propůjčena pro hasičské nářadí nevyhovovala, bylo nutno pomýšleti na stavbu nového skladiště, což bylo dne 10. června 1909 oznámeno obecnímu výboru. Místo bylo vyhlédnuto na kovární a s majiteli ihned jednáno o odprodeji pozemků na místě samém. Pozemky byly zakoupeny od p. Františka Záděry Č. 29 a Jana Záděry Č. 59 za cenu 200,- Kč každému, to jest 400,- Kč. Společné foto Hasičského sboru v Silůvkách 1906. Tato fotografie byla pořízena za stodolou domu Č. 18 na Trávníkách, hasičské skladiště bylo v této době v obecní kůlně za mlatem obuvníka Jakuba Sládka, Sokolská 16. ležící zleva: Jakub Kubík, Prachatičky 104 Matěj Fráňa, Pod Lipami 80 Josef Konečný, Prachatičky 106 první řada sedící zleva: 16

František Záděra, Anenská 29 (v civilu) Jan Mikulášek, Anenská 32 Tomáš Škorpík, Prachatičky 39 František Pipal, Anenská 53 Jan Slavík, Anenská 38 (v civilu) Josef Škorpík, Anenská 55 Václav Záděra, Anenská 44 (v civilu) František Beránek, Sokolská 57 Antonín Záděra, Anenská 18 Josef Pípal, Sokolská 68 Matěj Mikulášek, Anenská 32 (v civilu) prostřední řada stojící zleva: Stanislav Mikulášek, Prachatičky 107 Jan Čapek, Pod Lipami 4 Antonín Mikulášek, Anenská 114 Bohumil Štěrba, Anenská 37 František Jakš, Anenská 51 Jan Hledík, Na Rybníkách 93 Albín Slavik, Anenská 38 Jan Stehlík, Trávníky 11 Antonín Stoklásek, Pod Lipami 61 zadní řada zprava: Jakub Škorpík, Anenská 55 (v civilu) František Pazourek, Anenská 48 Jan Pazourek, Anenská 48 Matěj Hodovský, Na Rybníkách 89 Alois Záděra, Anenská 29 Antonín Pipal, Prachatičky 97 Václav Záděra, Anenská 21 Jan Mikulášek, Anenská 32 Ondřej Hran, Pod Lipami 5 Metoděj $tefan, Nádražní 180 Jan Kubik, Prachatičky 104 Při mimořádné valné hromadě konané dne 5. června 1911 bylo jednohlasně domluveno, aby se se stavbou skladiště započalo ještě letos. Stavba byla zadána zednickému mistru Leopoldu Suchánkovi z Prštic, za čtvereční metr hotové práce i s omítkou za 2,- Kč. Za dovoz materiálu na stavbu byly stanoveny následující ceny a to: 1.000 cihel 2,- Kč 1 fůra písku 30 hal. 1 fůra kamene 30 hal. Kámen byl zakoupen od Františka Sládka za 1,40 Kč za 1 m 3. Stavební dřevo bylo koupeno v Tetčicích na pile a vazba byla zadána zdejším tesařům za denní plat 3,60 Kč. 4 fůry dřeva dovezl z Tetčic František Dobrovodský č. 33 za obnos 15,- Kč. Stavba byla dokončena dne 1. prosince 1911, což si vyžádalo celkových výloh 3.026,31 Kč. Svěcení skladiště Svěcení skladiště a sochy sv. Floriána bylo stanoveno na 9. června 1912. Socha sv. Floriána byla dodána sochařem Antonínem Molíkem z Brna za 63,-Kč. 17

Slavnostní svěcení skladiště provedl zdejší velebný pan Josef Hodovský, který tehdy působil jako kněz v Lulči. Slavnost se sboru znamenitě vydařila, jak nasvědčuje zachycený přiložený fotografický pohled. Hasičské nářadí bylo před slavností převezeno do nového skladiště. Obecní kůlna pak byla po čase prodána p. Jakubu Sládkovi, obuvníkovi, který si rozšířil vlastní domek. Slavnostní svěcení nového hasičského skladiště 9. 6. 1912 velebným panem Josefem Hodovským Umořování dluhu Jelikož měl sbor dosti velký dluh, byl nucen se starati, aby byl co nejdříve umořen. Proto pořádal taneční zábavy, plesy, každý rok veřejné cvičení, když ne v místě, tak ve vedlejší vesnici v Pršticích. V zimních měsících hrával divadelní představení sám neb společně s tělocvičnou jednotou Sokol a čistý zisk si dělili. O sehrávání divadel se zvlášť přičinil br. Matěj Fráňa, jednatel, za což mu sbor při výborových a členských schůzích vzdával zvláštní dík.. Dorost Roku 1913 byl u sboru 6. května zřízen hasičský dorost v počtu 17. Výcvikem dorostu byli pověřeni četaři Ondřej Hron a Tomáš Beránek, v pozdější době Václav Pipal a Stanislav Zoufalý. Dorost měl čapku a bílé kalhoty, které si pořídil každý sám. Světová válka V letech 1914-1918 řádila světová válka a tím trpěl náš sbor, neboť každým rokem odešlo více bratrů za novým povoláním. Odchodem bratří byl sbor tak zeslaben, že nemohl ničeho pořádati, neboť musel každý rok několikráte doplňovati volby novými členy. Odcházivší bratři se se sborem rozloučili, což jim bylo přítomnými přáno šťastného navrácení. Po čas války byly příspěvky narukovaným odpuštěny. Hned na začátku války nařídilo c. k. ministerstvo války, aby byla v každém hasičském sboru zřízena sanitní kolona a to s 10 členů a 3 náhradníků. Do této sanitní kolony se dobrovolně přihlásili následující bratři: Hledík František Jakš František Pípal František Stehlík Jan Stehlík Antonín Škorpík František Škorpík Josef Škorpík Tomáš Vašulín Karel Záděra Alois Z dorostu se přihlásili: Pípal Julius Pípal Tomáš Schoř Josef jako náhradníci v čas potřeby. 18

V roce 1915 nařídilo c. k. hejtmanství, aby se sbor ujal cvičení mládeže od 16 roků. Tato akce ztroskotala, neboť žádný z mladíků se cvičeni nezúčastňoval a tím byl též náš dorost rozpuštěn. Převrat 28. října 1918 byla skončena světová válka a tím byl československý národ osvobozen, neb byla prohlášena Československá republika. Všechno vojsko na frontách se rozuteklo a rozjelo do svých vlastí, 7. listopadu 1918 byl uspořádán zdejší tělocvičnou jednotou Sokol v Silůvkách hudební průvod vesnici, kterého se zúčastnilo veškeré občanstvo a hasičsky sbor. V uspořádaném průvodě byla provolávána sláva republice a panu presidentu T. G, Masarykovi, který má největší zásluhu o osvobození českého národa. Předání skladiště obci V měsíci listopadu 1918 byl zaslán obecnímu výboru dopis, v němž sbor žádá o větší podporu na zaplaceni dluhů 1.330,- Kč a příslušný úrok, které váznou na hasičském skladišti. Obecní zastupitelstvo se usneslo dne 12. ledna 1919. že dluh zaplatí a skladiště si vezme do své správy, což se vše provedlo. Již v brzké době sbor poznal svou chybu, že dal obci skladiště, poněvadž se o ně žádný nestaral, místy bylo poškozeno a do skladiště obec ukládala koks pro otop školní budovy, Po dlouhém dopisováni s obci byl koks odstraněn a žádost o přepsáni skladiště sboru byla dne 12. července 1921 obecním výborem zamítnuta. Při valné hromadě dne 19. března 1922 bylo jednohlasně usneseno znovu žádat skladiště na obci. Obecní výbor přeci uznal naši žádost a ve své schůzi dne 3. května nechalo ni hlasovati, což bylo 7 hlasů pro přepsání skladiště sboru a 7 hlasů bylo proti. Pan starosta František Rapouch svým hlasem rozhodl, že skladiště patří sboru, tady bylo 8 hlasů pro a 7 proti. Ovšem k této věci se musí podotknouti. že bratři hasiči v obecním zastupitelstvu hlasovali proti svému požadavku. Přepis se provedl 30. prosince v roce 1922 v IvanČicích. Tak dostal sbor do rukou opět své vybudované hasičské skladiště. 25 let sboru Oslava 25 let trvání sboru byla provedena 2. července 1922. 13 bratrů se dočkalo tohoto vzácného jubilea. Bratři byli poděleni diplomy za svoji činnost ve sboru a přáno jim dlouhého žití, by se dočkali dalších hasičských sborových slavností. Slavnosti se zúčastnil náš zakladatel Rudolf Tichý, toho času inspektor československých státních drah v Praze, kterému byla udělena pocta jako čestný člen sboru a zaslán mu čestný diplom. Slavnosti se zúčastnily všechny okolní sbory, obecní zastupitelstvo a místní tělocvičné spolky Sokol a Orel. V 6 hodin ráno již vyšel sbor s hudbou do kostela v Tikovicích na mši sv. Od 10 do 12 hodin byly provedeny zkoušky se sekyrkami. Brzy po obědě byl sbor na svém místě, neboť vítal hostí u skladiště, kde se vše řadilo a ve 14 hodin byl společný odchod do vesnice, kde následovalo poplachové cvičeni, proslov a udělení diplomů bratrům, což bylo zakončeno prostným cvičením se sekyrkami a skupinou na žebři. Den k této slavnosti byl jako stvořen neb od rána pražilo slunce. Účast na této slavnosti byla slušná, neboť pokladník vykázal čistý zisk 1.470,- Kč. 25 let trváni sboru se dožili následující bratři: Beránek Tomáš Čapek Petr Fráňa Matěj Hodovský Matěj Mikulášek Jan 19

Pipal Antonín Pipal František Pipal Tomáš Praks Antonín Stehlík Jan Stoklásek Antonín Škorpík Josef Záděra Václav I. sjezd v Praze I. sjezdu svazu dobrovolného hasičstva československého, který se konal pod protektorátem p. presidenta T. G. Masaryka v Praze ve dnech 28. června až 2. července 1923 se zúčastnili 4 bratři: Mikulášek Vladimír, Pipal Tomáš, Stehlík František a Zoufalý Emanuel. Jako vzpomínku na sjezd hasičstva jest přiložen obrázkový památník. Sjezd v Brně Za 2 roky po sjezdu v Praze byl uspořádán Moravskou zemskou jednotou hasičskou sjezd dobrovolného hasičstva v Brně ve dnech 3.-7. července 1925. Hlavního dne 5. července se zúčastnilo 10 bratrů v kroji a několik občanů v občanském šatě. Pohřební pokladna Pohřební pokladna sboru byla pořízena sborem 2. února 1923 při valné hromadě. Příspěvek byl stanoven na 5,- Kč jednou pro vždy, z čehož mají všichni členové při posledním doprovodu nárok na hudbu a zakoupení věnce. Po čase bylo sborem změněno, takže doprovod s hudbou odpadl pro finanční tíseň pokladny. Pohřební pokladna župní Naše župa Č. XVI zřídila pohřební pokladnu v roce 1924. do níž byli přijati všichni činní členové sboru bez rozdílu stáří za roční poplatek 12,- Kč. Pozůstalí po zemřelém bratru obdrží po jeho smrtí 1.000,- Kč, což v našem sboru byly již dva případy vyplaceny. Fotografie hasičského sboru v Silůvkách v roce 1930 před budovou hasičského skladiště Nové župy V roce 1927 byla naše župa Č. XVI rozdělena na tři župy a to Č. XVI Boh. Šťastného, Č. 55 Rokosova a Č. 56 župa Pavlíkova. Župy byly rozděleny podle soudních okresů, náš sbor připadl k nové župě Č. 56 Pavlíkově do Ivančic. Požáry Do dnešního dne zasáhl sbor u 39 požárů, z toho 20 požárů bylo v naší obci. Prvního požáru se sbor zúčastni! v obci u Jakuba Kubíka a Josefa Konečného, kde shořely obytné domky, u Františka Dobrovodského mlat, u Ptáčků stodola, u Hranu u nádraží chlévy, na dráze vagon vlny, u Vyskočilů včelník, u Záděrů na dvoře, u Františka Dobrovodského stoh slámy, na silnicí auto Vika z Ivančic a 10 požáru lesních, které byly zapáleny ponejvíce od jisker vylétajících z lokomotiv. 20

Přespolních požárů se sbor zúčastnil 19 a to 3 v Tikovících, 2 na Hlíně, 3 v Moravských Bránicích, 4 v Pršticích, 2 v Mělčanech, 3 ve Střelicích, 1 v Dolních Kounicich a 1 v Ořechovičkách. Nejhroznější požár byl v červnu v roce 1905 v Tikovicích, neb shořelo 5 stodol a obytné stavení byly zachráněny zdejším sborem. Požár na Hlíně se stal sboru osudným, neb cestou se vyvrátilo u stříkačky kolo, což bylo vzápětí nahrazeno kolem od obyčejného vozu a bylo dále pokračováno v jízdě. Sbor dojel k místu dosti pozdě, ale přeci ještě dosti zasáhl, neb uhájil chytající vedlejší domek. Váš žalov Během uplynulých 35 let veliký počet, to jest 34 bratrů ze sboru se odebralo do krajů, z nichž není návratu. Jsou to následující bratři: Beránek František Beránek Tomáš Červinka Martin Červinka František Fráňa Jan Hládek Václav Hron Václav ml. Hron Václav st. Kaman Tomáš Konečný Antonín Kubik Jan Kubík Josef Matuška Jan Mikulášek Karel Mikulášek Stanislav Nestrašil Tomáš Ondrášek Martin Pazourek František Pekárek Jakub Sládek František Smékal František Škorpík Václav Štefan Jan Štefan Stanislav Štefan Václav Štěrba Ambrož Urban Antonín Urban František Záděra Alois Záděra Antonín Záděra František Záděra Václav Zoufalý Josef Zoufalý Karel Záděra Alois, vojín pěšího pluku č. 8 padl ve světové válce na italském bojišti. obětoval svůj život za vlast a byl zasažen nepřátelským šrapnelem do prsou dne 1. července 1915. Veliký bol sevřel srdce všech, když smutná zvěst o jeho předčasném a hrozném skonu došla do obce. 21

Litujeme ztráty jeho velice a dosud nás bolí, že jen vzpomínkou uctiti jsme mohli světlou jeho památku. Všem těmto bratřím. kteří předešli nás do oněch končin neznámých zachová sbor vděčnou a trvalou paměť. 1932 Přítomní slavnostní valné hromady dne 22. května 1932 v 10 hod. dopoledne v sále br. Tomáše Škorpíka při jubilejní slavnosti 35 let zdejšího sboru: Při slavnosti 35 let trvání sboru, která se konala dne 22. května 1932 byli odměněni diplomy následující bratři: Fráňa Matěj Hodovský Matěj Pipal František Praks Antonín Záděra Václav Stehlík Jan st. Diplomy jim předal br. župní vzdělavatel župy č. 56 Alois Klecker, za předneseného krásného projevu a bylo jim přáno všemi přítomnými, aby ve zdraví se dočkali dlouhého žiti a dalšího sborového jubilea. Slavnost se pořádala za pěkného počasí na návsi. Návštěva byla slušná a také byla finančně silné občanstvem podpořena. Při této slavnosti byly předvedeny všechny hasicí přístroje od ručního stříkače až po ten nejmodernější automobilový stroj, jaký se používá ve městech. Nové motorové stroje zapůjčila a předvedla zdarma firma Hrček & Neugebauer, továrna z Králova Pole, za vedení zástupce firmy p. Kališe. Výkon strojů byl obdivující, neboť ho obsluhovali jen dva lidé firmy, což při naší ruční stříkačce bylo zapotřebí 16 bratrů, aby zasáhla k požáru. Po několika minutách byli čerpáním znaveni a museli býti jinými bratry vystřídáni. Po této ukázce již sbor uvažovalo pořízeni nového motorového stroje. Volby V roce 1933 při valné hromadě sboru za přítomnosti 17 činných bratrů a 9 bratrů přispívajících byl zvolen nový výbor: starosta - Matěj Fráňa místostarosta - Jan Mikulášek náčelník - Ondřej Hron I. podnáčelník - František Jakš II. podnáčelník, jednatel - Stanislav Zoufalý vzdělavatel- František Stehlík pokladník - Emanuel Zoufalý novinář a pokladník pohřební pokladny - Jan Dobrovodský strojíř - František Dobrovodský Do smírčího soudu byli zvoleni Josef Škorpík, Karel Hökl a Jaroslav Škorpík. Tato valná hromada zplnomocnila nově zvolený výbor, aby jednal o zakoupeni nového motorového stroje. Při výborové schůzi dne 26. ledna 1933 bylo po dlouhé debatě bratry dojednáno, aby se zakoupil motorový přenosný agregát. který byl předváděn firmou. Po tomto ujednání byly vyžádány nezávazné písemné nabídky od firem Hrček & Neugebauer Královo Pole, Hasičské závody v Srně, Hiller Brno, Chotěboř, Stratílek Vysoké Mýto a J. Vystrčil v Telči. Nový stroj Dne 8. března 1933 při výborové schůzi byly přečteny nabídky všech firem a zjištěno, že firma Hrček & Neugebauer z Králova Pole nabízí stroj nejlacinější. Před zakoupením 22

nabízeného agregátu bylo ujednáno, aby Matěj Fráňa, Ondřej Hran a František Stehlík zajeli k firmě a na místě výkon stroje posoudili. Po prohlédnutí stroje u firmy byla svolána členská schůze dne 7. dubna 1933, do níž byl pozván zástupce firmy J. Kalíš. Po dlouhé debatě a rozpravě bylo ujednáno zakoupiti přenosný agregát 26 HP se vším příslušenstvím a 400 m hadic se šroubením, vše za cenu 30.720,- Kč. Objednací list firmě podepsán a dodací lhůta stanovena byla 15. května 1933. Po dodání stroje byla provedena technická zkouška stroje nařízená Moravskou zemskou jednotou, která se konala dne 25. května za přítomnosti následujících br: Františka Lišky, Františka Hlavoně a Bedřicha Brázdy, za zkušební komisaře. Za firmu byli přítomní Vojtěch Vyskočil a Josef Franěk. Za obec starosta Matěj Hodovský a za sbor Matěj Fráňa a Ondřej Hran. Při provedené zkoušce nebylo shledáno žádných závad. Za dodaný stroj firma ručila jeden rok a také ji byla na tuto dobu zadržena částka 2.000,- Kč. Slavnost předání nového stroje sboru byla pořádána dne 9. července 1933 za protektorátu obecního zastupitelstva. Slavnost se dobře vydařila a také finančně byla pěkně podpořena. Přenosný agregát se po krátké době ve sboru neosvědčil a byly obavy, že bude vyžadovat v brzku opravy a také se stalo, že uvedením agregátu do chodu se chytl a počal celý hořeti, což přítomní bratři uhasili hadry, které byly po ruce. Ještě před vyplacením jednoroční záruky s firmou jednáno o záměnu tohoto stroje za stroj silnější. Firma sboru nabídla novou motorovou dvoukolovou stříkačku typ H. V. T. s motorem značky Tatra, vrtáni 80 mm, zdvih 95 mm, výkon 30/33 HP, chlazení vzduchem, počet válců 4. Záměna byla sborem schválena ze dne 19. 3. 1934. Firmě podepsána za příplatek 7.210,- Kč. Stříkačka byla firmou sboru dodána dne 23. 3. 1934 a agregát firmě vrácen dne 26. 3. 1934 autodopravcem V. Badinem z Moravských Bránic za poplatek 20,- Kč. Aby mohla býti firmě částka 7.210,- Kč zaplacena, byl sbor nucen si peníze vypůjčit u zdejšího záloženského spolku. Zkouška s novým strojem provedena nebyla, ale že se stroj dobře osvědčil a že ho bylo zapotřebí uznali všichni bratři a občané v brzké době, jak se sami přesvědčili. Povodeň Dne 1. srpna 1934 ve středu, kolem 16 hodiny se ukázalo na obloze několik mraků, několikráte se zablýsklo, zahřmělo, mraky se na obloze zvětšily a padající drobný déšť po měsíčním suchu se proměnil ve vydatný liják, který se stupňoval za hrozného hřmění tak, že se v brzku proměnil v průtrž mračen a po dobu dvou hodin jen se lily proudy vody z oblak. Voda ze všech stran se hrnula do vesnice, potok již dávno nestačil, proudy vody se draly do níže položených domu, chlévů, komor, sklepu, proudy vod lámaly ploty, bouraly zdi, kam jen voda mohla, tam také vnikala a vše ničila. Lidé se bránili jak jen mohli, naříkali, bědovali, plakali, dobytek ze zatopených stájí byl vyváděn, strachem ze stájí nechtěl jíti. Voda neustále stoupala tak, že místy po pás se chodilo ve vodě za silného lijáku a zachraňovalo se co se dalo. Po šesté hodině liják ustal, ale pršelo dále a voda pak po 7 hodině začala trochu klesati. Za hrozného zmatku a bědováni se veškeré občanstvo s hasičským sborem chopilo zachraňovacích prací, což vše nestačilo, ačkoliv obě stříkačky dobře pracovaly. Obec byla nucena volati o pomoc vojsko z Brna a hasičské sbory z okolních městeček a vesnic. Ze sborů se zúčastnily Ivančice, Oslavany, Moravský Krumlov, Ořechovičky, Střelice a Hlína. Též pracovní četa vojska od pěšího pluku Č. 106 přijela autem z Brna a zúčastnila se zachraňovacích prací. Celou noc se čerpala voda ze stájí, sklepů a dvorů za přispění všech sborů. K ránu cizí sboru a vojsko opustilo naši obec a náš sbor se stroji ještě celý den a celou noc čerpal vodu ze stáji, dvoru a sklepů. Lidé unavení, přemoženi prací, hladem, sotva chodili. Všichni utrpěli škodu, když ne na staveni, tak na šatstvu, nábytku atd. Pole byly zaplaveny, místy odplaveny, obecní rybník rozbourán a potok nově vybudovaný místy roztrhán a zpustošen. Na obytném stavení byl nejvíce poškozen Čeněk Štěrba. obchodník, 23

kterému příval vod podemlel zeď, která spadla a následkem toho se zřítila, skladiště, chlévy a větší množství poživatin se zničilo. Obec Mělčany byla poškozena ještě více neb tam málo pršelo, ale náhlý příval vod z kopců zaplavil a potopil větší část obce a pobořil několik poblíž stojících domů kolem potoka. též několik kusů hovězího a vepřového dobytka se utopilo. Po zdoláni zachraňovacích prací v naší obci byl sbor ještě třetí den povolán do Mělčan, kde celý den čerpal vodu ze zatopených dvorů a Sklepů. Za tuto namáhavou a obětavou práci K bližnímu ku pomoci byl sbor odměněn uznávacím diplomem od župy Č. 44 židlochovické Dr. H. Světlíka, Diplom jest umístěn v hasičském skladišti. Pohled na spoušť, kterou napáchala povodeň 1. 8. 1934 ve dvoře obchodníka Čeňka Štěrby, Anenská 39 Nádrž a leziště V roce 1935 byla zřízena nádrž na vodu v zahradě u potoka za skladištěm a hned na to pořídil sbor dřevěné leziště na sušení hadic. Dlouhé dřevo bylo koupeno u velkostatku na Hlíně a kratší kusy darovala obec ze svých lesů. Práci tesařskou provedl tesařský mistr Badin z Německých Bránic. Tyto stavby byly menšího rozsahu a také nevyžadovaly velkého nákladu, neboť většinou prácí a dovoz provedli bratři zdarma. V roce 1936 bylo sborem ujednáno oplotiti zahradu za skladištěm. Potřebné tyčky a příčky darovala obec a sloupky byly koupeny od p. Floriana Sládka. Práci provedli bratři zdarma Požáry Za uplynulých 5 let se sbor zúčastnil 6 požárů a to 2 v Dolních Kounicích a 4 v naší obci. Z toho byl 1 požár lesní, kde hořel obecni les v trati Vokloky, zapálený jiskrou od lokomotivy. Požáry u Vašulínů a Zoufalých byly v zárodku uhašeny a poslední požár byl stoh slámy za mlaty na Záhumenicích p. Škorpíka. Žalov V posledních 5 letech odešli na věčnost následující bratři: Čapek Petr Dobrovodský Tomáš z Prštic Jakš František Pipal Tomáš Ptáček Tomáš Stoklásek Antonín Světlík Vincenc C.P.O. Podle zákona Č. 82 ze dne 11. dubna 1935 a vládního nařízení č. 199 ze dne 18. října 1935 byla nucena obec zříditi v roce 1936 novou organizační složku.civilní protileteckou obranu", která má pracovati společně s hasičským sborem, v čas potřeby pro případ války, aby mohla obec a občanstvo hájili a první pomoci v čas nebezpečí jim poskytovati. Velitelem C. P. O. byl určen okresním úřadem p. Karel Musil, řídící učitel. Adaptace skladiště 24

Valnou hromadou dne 17. ledna 1937 bylo rozhodnuto o úpravě hasičského skladiště, ještě před slavností 40 let trvání sboru. Po delších debatách v několika schůzích se projednávajících bylo dojednáno, aby se skladiště adoptovalo tak, aby hasičským účelům vyhovovalo. Mimořádná valná hromada dne 4. dubna 1937 dojednala, aby byly ve skladišti zřízeny dvě světnice, jedna 3 x 3 m, která bude sloužiti pro výstroj nově zřízené organizační složky C. P. O. a druhá místnost 3 x 6 m bude jako sborovna pro konání schůzí. Zednické práce po vyžádání rozpočtu byly zadány staviteli Pavlíkovi ze Slřelic za denní mzdu. Potřebný materiál si musí obstarati sbor. Ostatní práce řemeslnické zadány řemeslníkům v místě a z okolních obcí. Rozpočet na celou úpravu byl vypočten na částku 8.000,- Kč a má býti uhrazen výpůjčkou u Záloženského a spořitelního spolku v Silůvkách. Jako dlužník navržen starosta sboru Matěj Fráňa a ostatní činní členové jsou jako ručitelé. Také bylo ujednáno, aby adaptovaná budova byla opatřena nový'm nápisem "Hasičský dům". Fotografie hasičského sboru v Silůvkách pořízená při příležitosti 40 let trváni sboru v roce 1937 první řada sedící zleva: Stanislav Zoufalý, rolník, Anenská 27 Matěj Hodovský, rolník, Anenská 54 Ondřej Hron, železničář, Pod Lipami 5 Matěj Fráňa, úředník, Pod Lipami 80 František Jakš, rolník, Anenská 51 František Stehlík, úředník, Nádražní 147 Eduard Záděra, rolník, Anenská 44 prostřední řada stojící zleva: Antonín Stehlík, železničář, Prachatičky 107 František Záděra, rolník, Anenská 18 Jan Dobrovodský, rolník, Anenská 35 Antonín Prax, železničář, Trávníky 73 Václav Záděra, rolník, Anenská 21 František Pipal, rolník, Anenská 53 Emanuel Zoufalý, železničář, Anenská 195 Julius Cesar, železničář, 158 Jaroslav Škorpík, rolník, Anenská 22 Štěpán Stehlík, železničář, Sokolská 85 zadní řada stojící zleva 25

Petr Sládek, kamelot, obecní dům, Prachatičky 41 Bohuslav Světlík, rolník, Na Rybníkách 50 Tomáš Pípal, rolník, Anenská 52 František Dobrovodský, železničář, Na Nivách 191 Eduard Zoufalý, rolník, Anenská 30 Vítězslav Škorpík, hostinský, Prachatičky 39 Václav Sládek, železničář, Pod Lipami 1 Jan Pazourek, železničář, Na Rybníkách 126 Památník dobrovolného sboru hasičského v Silůvkách s použitím textu t Františka Stehlíka zpracoval v listopadu 2006 Radek Neužil, Nádražní 116. 664 46 Silůvky, e-mail: radysek@gmailcom 110 let po založení, v roce 2007, proběhla rekonstrukce Hasičského domu na ulici Sokolská a hasiči získali nové moderní vybavení. V roce 2009 jsou členy zásahové jednotky: Velitel jednotky Velitel družstva Strojník Zástupce strojníka Členové jednotky Náhradník Radim Kominacký Michal Průša Josef Šedrla Jan Hlavoň Pavel Dvořák, Rostislav Cesar, Petr Prax, Jaromír Fráňa, Jaroslav Kučera Zdeněk Prax Sivice status: obec katastrální výměra: 7,25 km² počet obyvatel: 973 (1. pol. 2007) zeměpisná šířka: 49 12 14 26

zeměpisná délka: 16 46 57 nadmořská výška: 278 m adresa obecního úřadu: Sivice 19 66407 Pozořice Oficiální web: http://sivice.cz První zpráva o Sivicích pochází z roku 1251, kdy Jeroným z Lomnice u Tišnova sděluje rychtáři v Brně, že částku, kterou mu dluží, zaplatí z desátek, které dostává ze své obce Sivic. První potvrzená zmínka o obci Sivice je doložena originálními pergamenovými listinami z roku 1317 psanými latinsky a opatřenými pečetěmi. V té době Kateřina, rozená z Deblína, vdova po Tasovi z Lomnice, zakládá před Brnem pod Špilberkem klášter svaté Anny. Dává mu patronátní právo kostelů v Ořechově a Šitbořicích, dále vsi Sivice, Velké a Malé Blažovice a Ořechovičky. Klášter vzniká na popud královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského. V roce 1318 král Jan Lucemburský potvrzuje novému klášteru sv. Anny před Brnem vlastnictví poloviny vsí Sivic a Blažovic, kterou věnovala Geruše z Deblína své sestře Kateřině, vdově po Tasovi z Lomnice. Tyto listiny byly znovu potvrzeny 7. listopadu roku 1747 na prosbu kláštera sv. Anny v Brně. Před 30 letou válkou /1618-1648 / bylo postaveno v Sivicích 38 domů, k vesnici patřilo 976 měřic polí a 77 měřic vinic. Sivice, které měly výhodnou polohu, se na počátku 17. století značně rozrostly. Jednak se nacházely v blízkosti Brna, jednak tudy vedla cesta do Olomouce. Také měly příznivé poddanské poměry. V roce 1754 bylo zaznamenáno ve vesnici 50 domů, 7 lánů, 16 půllánů, 14 čtvrtlánů a 13 domkařů bez polí. Obci patřil téhož roku obecní dům, kovárna, pastouška, hostinec a zvonice. Kus lesa u Sivic, zvaný Hájek, patřil Blažovicím. Blažovští roku 1750 na Hromnice platili za používání lesa vrchnosti 2 zlaté, 40 krejcarů.sivičtí platili vrchnosti za užívání panského lesa 30 zlatých také na Hromnice. Sivice sdílely spolu s Blažovicemi společný osud až do 2.5 roku 1782. V tomto roce zrušil císař Josef II. klášter dominikánek v Královské zahradě na Starém Brně. Tím ztratily Sivice svou dosavadní vrchnost. Roku 1824 koupil František Xaver, hrabě z Dietrichštejna, v licitaci od c.k. správy státních statků statek blažovský s patronátním právem za 96.050 zlatých. Kupní smlouva byla vyhotovena roku 1829. Ke statku blažovickému náležely v okrese Slavkov Blažovice a Sivice. Za osadou v lese se využívaly dva kamenné lomy, panský na stavební kámen, a singulární na silniční štěrk. V obci pracovaly také dvě cihelny, soukromá v trati polí Palegry a obecní, která byla zrušena roku 1862. Na Perku stála obecní sýpka. Po roce 1945 se začalo užívat označení místní národní výbor / MNV /, předseda MNV, rada a plénum MNV. Toto označení platilo až do roku 1989. Od roku 1990 se znovu vžila pojmenování starosta, obecní rada a obecní zastupitelstvo. Sbor dobrovolných hasičů Založení hasičského sboru si vynutily časté požáry, které natropily mnoho škod. Požáry byly v minulosti velmi rozsáhlé, neboť domy a hospodářská stavení byla převážně ze dřeva, krytá slaměnými došky. Tak se stalo, že v roce 1869 shořelo v Sivicích najednou 51 domů a 16 stodol. Hasičský sbor v Sivicích byl založen na ustavující schůzi obecního výboru 22. července 1903 za předsednictví starosty obce Františka Tomance. Při založení bylo přihlášeno celkem 81 27

členů - 27 činných, 54 přispívajících. Prvním starostou Dobrovolného hasičského sboru byl zvolen František Mazel. Prvním náčelníkem sboru Julius Báner a zbrojířem František Polach. Obec zakoupila ruční stříkačku na koňský potah od firmy Smékal a potřebné vybavení včetně uniforem a skladiště. V roce 1905 byl postaven na návsi dřevěný sušák na hadice a v roce 1910 nahrazen železným. Čtyřtaktní motor, který nahradil dosavadní ruční pohon, byl zakoupen nákladem 17.000 Kč v roce 1924. Nové motorové stříkačky o výkonu 1500 litrů za minutu v hodnotě 56000 Kč se naši hasiči dočkali až v roce 1932. Velitel: Miroslav Mazel Starosta: Stanislav Mrázek Sokolnice status: obec katastrální výměra: 11,34 km² počet obyvatel: 1881 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 7 5 zeměpisná délka: 16 42 59 nadmořská výška: 207 m adresa obecního úřadu: Komenského 435 66452 Sokolnice Oficiální web: http://www.sokolnice.cz Obec Sokolnice se poprvé připomínají v roce 1350. V průběhu času prošly rukama mnoha vlastníků a posledními majiteli byl hraběcí rod Mitrovských. Ke zdejšímu panství patřily v r. 1750 vesnice Horákov, Kobylnice, Ponětovice, Sokolnice, Telnice a část Jiříkovic. K významným památkám patří zejména zámek, původně renesanční tvrz, s posledními úpravami v polovině 19. století ve stylu anglické gotiky. Za zámkem se rozkládá park s palouky a okružní cestou. Dnes slouží budova zámku jako domov důchodců. K dalším památkám patří kaplička sv. Václava z roku 1908, socha sv. Václava z 18. století a smírčí kříž Na Stráži z roku 1796. Za obcí, směrem na Kobylnice, se rozkládá Sokolnická bažantnice, ojedinělý komplex lužních a nížinných lesů, polokulturních luk a parkově upravených ploch. Sbor dobrovolných hasičů Dobrovolný sbor hasičský byl založen roku 1892 a zakladateli byli: Aug.Bébar-učitel, Josef Raab-účetní v cukrovaru. Téhož času byl starostou obce Jakub Umlášek - Rolník. V obecní radě byli: Josef Daněk, Ignác Fasora a Frant.Nejezchleb - rolníci. 28

Prvním předsedou byl Ant.Proskovec - ředitel cukrovaru, náčelníkem Frant.Dvořák - rolník a jednatelem Aug. Bébar - učitel. Sbor trvá 6 roků. Poté je předsedou Frant.Dvořák - rolník, náčelníkem Otokar Hamřík - příručí při velkostatku a jednatelem Aug.Bébar - učitel. Členy sboru jsou: Martin Brumla, Václav Burk, Alois Bělohoubek, Tomáš Brumla, Josef Čech, Ondřej Černý Joseg Cupák, Josef Čech, Josef Doležal, Frant. Doležal, Petr Doležal, Ant.Galle, Ant.Froněk, Mikuláš Haluza, Otokar Hamřík, Jan Hrouzek, Ant.Horák, Josef Kuda, Frant.Klíč, Josef Kušel, Aug.Krbílek, Fran. Kučera, Viktorin Macka, Josef Maštalíř, Frant.Mrkvica, Alfred Neubaruer, Aug.Nejezchleb, Jan Oprchal, Ant. Páral, Ondřej Popela, Viktorin Pavlíček, Frant.Podloucký, Vincenc Pustina, Josef Sigmund, Frant.Sekanina, Vincenc Sekanina, Frant. Sedlák, Karel Sekanina, Josef Sekanina, Václav Šmíd, Jakub Štefl, Josef Ustohal, Jan Umlášek, Josef Vykouřil, Josef Zelený a Frant.Žabrkotský. Sbor má 3 stříkačky, potřebné žebře, ostatní nářadí a pochodně hasičské, vše v úhrnné ceně 2500 zl., zúčastnil se 8 požárů. Skládal se při svém založení ze tří čet: z občanů sokolnických, zaměstnanců cukrovaru a z čety dělníků na velkostatku hraběte Mittrovského. Každá četa měla kolem 20 mužů. Tyto čety tvořily hasičský sbor pod společným velením, které bylo české. Jako zatímní zbrojnici a skladiště propůjčila obec hasičskému sboru klenutou sklepní místnost na staré škole, v čísle 34 a roku 1904 postavila hasičskouzbrojnici. V roce 1977 byla při příležitosti 85 let trvání sboru předána nová požární zbrojnice postavená v akci Z.Stavba této požární zbrojnice začala v roce1972 bouráním stodoly na č.48. Soutěže Naše jednota se každý rok zůčastňovala požárních soutěží. V roce 1962 na soutěži v Opatovicích, družstvo mužů svoji kategorii vyhrálo a postoupilo do dalšího kola. V roce 1966 se družstvo mužů zúčastnilo soutěže v Hodoníně. I družstva žáků se zúčastňovala soutěží, kde si vedli velice dobře. Žákyně TomašíkováMarta byla v okrese hodnocena na II. místě. V roce 1965 naše organizace obdržela putovní vlaječku "Nejlepší jednota okrsku. V tomto roce získalo 14 členů odznak VP III. Družstva žen 15. května 1938 byla ustavena četa žen ve složení: Sekaninová Ludmila, Fasorová Josefa, Fasorová Františka, Čechová Anna, Sekaninová Anna, Poláčková Vlasta, Kiršová Marie, Hájková Anna, Husáková Emilie, Kadlecová Terezie, Dvořáková Marie, Černá Marie a Sovarová. Jako náčelnice byla jednohlasně zvolena Sekaninová Lidka a její zástupkyně Fasorová Josefa. V roce 1954 bylo založeno družstvo žen ve složení: Blažková B., Čechová L., Lorencová R., Zmrzlá L., Matulová E., Rožnovská, Kratochvílová, Burková,Svobodová. Velitelkou byla Lorencová R., která se zúčastnila kurzu velitelek. V roce 1987 bylo znovu utvořeno družstvo žen: Černá M., Černá L., Divácká A.,Sedláčková J. st., Sekaninová J. ml. Stanoviště 29

status: obec katastrální výměra: 3,99 km² počet obyvatel: 340 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 14 26 zeměpisná délka: 16 15 46 nadmořská výška: 505 m adresa obecního úřadu: Stanoviště 13 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://www.stanoviste.cz Stanoviště je jednou z nejmladších obcí okresu Brno-venkov jsou Stanoviště - obec v západním cípu Rosicka. Ne svým vznikem, ale věkovým průměrem občanů, jak to ukázalo poslední sčítání lidu. Vesnice totiž existovala už ve 14. století. Dokazuje to historie - darovací listiny z roku 1327, kdy královna Eliška založila panenský klášter na Starém Brně. Mezi jinými darovala i obec Stanoviště tomuto klášteru. Od té doby patřila vesnice neustále mimo dobu husitských válek, kdy král Zikmund zastavil veškeré klášterní zboží, této církevní instituci. O původu jména obce se zachovala málo hodnověrná pověst: Po velké bitvě někde na blízku zde "stanula" vojska a učinila příměří. Od toho název Stanoviště. Obyvatelstvo se především zaměstnávalo v zemědělství a v dřívějších létech třetina docházela pěšky do rosických dolů. V minulém století ve Stanovištích doslova "kvetlo" hrnčířství. Dobré podmínky k tomu vytvořila místní naleziště kvalitní hrnčířské hlíny, zvané čistý hlínovec. Dokonce v některých místech se nacházel pravý kaolín. Dokladem někdejší hrnčířské tradice byly při opravách domů nalezené zbytky a pozůstatky starých hrnčířských pecí. V obci je také zvonice - drobná, výrazná stavba zlidovělých barokizujících forem a oktogonálního půdorysu. Střecha tvoří osmiboký stan s otevřenou oktogonální lucernou zastřešenou "cibulí". Sbor dobrovolných hasičů V roce 1923 byl založen hasičský sbor. Vedení sboru svěřili řídícímu učiteli místní školy Františkovi Švarcovi. Ve funkci náčelníka mu byl nápomocen Jan Jelínek, prvním jednatelem byl Jan Staněk. Střelice 30

status: obec katastrální výměra: 14,7 km² počet obyvatel: 2631 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 9 5 zeměpisná délka: 16 29 23 nadmořská výška: 278 m adresa obecního úřadu: nám. Svobody 111/1 Střelice 66447 Střelice u Brna Oficiální web: http://www.streliceubrna.cz Nejstarší dochovaný písemný záznam pojmenování obce - Strzielcz - známe z latinské zakládací listiny kartuziánského kláštera z roku 1375. Naproti tomu písaři česky psaných dokumentů z 15. století užívají pojmenování Strylicz, Strzilicz i Strzielicz. V listinách ze 16. století přetrvává tvar Strzelicz nebo Strzelycz, který nacházíme i na již zmíněné nejstarší obecní pečeti z roku 1589. V německy psaných katastrech a jiných dokumentech ze 17. až 19. století používali vrchnostenští písaři forem Strzelitz, Strželitz, Střzelic i Střelitz. Tvar Strelitz nalezneme na staré farní pečeti s vyobrazením sv. Jiljí i na mapovém zákresu obce na mapě markrabství moravského od G. M. Tyrolského z roku 1692. Naproti tomu postrádáme spřežku - tz v některých starších zápisech ve farních matrikách i v nápisu na nejstarším střelickém zvonu z roku 1731, kde na jejím místě figuruje písmeno c - Strelic. Sbor dobrovolných hasičů Žádná jiná organizace v naší obci nemá tak dlouhou tradici, proto bychom chtěli střelickým občanům přiblížit události, které toto dlouhé období naplnily. Vraťme se ale do doby, kdy ještě sbor nebyl založen. První zmínka o ohni ve Střelicích se datuje k 17. srpnu 1619, kdy protestantští buřiči vypálili a vyplenili obec. Roku 1740 vyhořela Malá stránka. Oheň vypukl v č.p. 75 (podle starého číslování, 91 podle číslování z roku 1877) u Sadílků a rozšířil se na celou ulici. Popelem lehlo i prušácké vojenské skladiště. Prušáci se domnívali, že oheň byl založen úmyslně a proto zajali a odvlekli do Pruska rychtáře a faráře, kteří se vrátili do Střelic až roku 1742. Roku 1749 vyhořela Kozí strana. Oheň vypukl v č.p. 27 (44) u Válků. Oheň se rozšířil na půl vesnice a popelem lehla škola i radnice, kde shořely všechny listiny a historické památky. Dne 24. srpna 1852 vyhořela opět Malá stránka. Oheň vypukl v č.p. 78 (96) u Josefa Němce a rozšířil se na 6 okolních domů a jednu stodolu. 4. června 1854 vyhořel dům pana Františka Komárka (u Dominků) č.p. 21 (41) na Kozí straně a shořelo dalších 8 přilehlých domků. 27. května 1860 vyhořel Trpín. Oheň. vypukl v č.p. 54 (72) u Františka Dlapky a jelikož bylo toho roku velké sucho rozšířil se oheň díky silnému větru na celý Trpín. Vyhořelo 18 domků. 15. února 1872 vyhořel dům Josefa Smutného (u Halexinků) č.p. 23 (43) na Kozí straně. 23. srpna 1873 vyhořel Dolní konec. Oheň vypukl v čísle 12 u Martina Kazdy a shořelo 6 hospodářských stavení. V domě č.p. 8 uhořela žena jménem Kuglerka. 4. října 1890 vypukl oheň v č.p. 5 u Jana Smutného a shořelo i sousední stavení Martina Švestky č.p. 6, kde uhořel dobytek v hospodářských staveních. 24. prosince 1894 vypukl oheň v č.p. 29 u Vincence Gregory a shořel též sousední dům č.p. 28 Jana Vidláka. To je soupis požárů, které se udály v naší obci před založením hasičského sboru. Již v roce 1892 se pomýšlelo na založení hasičského sboru. Od hasičského sboru v sousedních Ořechovičkách byly vypůjčeny stanovy, potřebné ke vzniku hasičského sboru. Po vypracování stanov podle vypůjčeného vzoru byly tyto odeslány ke schválení. Ale Z.Ú.J.H (Zemské ústředí jednoty hasičské) vrátilo stanovy k přepracování, protože stanovy z Ořechoviček již byly zastaralé. Stanovy se 31

přepracovávaly celkem třikrát, ale stále byly ke schválení nezpůsobilé. Tyto okolnosti vedly k zániku myšlenky na založení sboru. Ale požár z prosince roku 1894 opět oživil otázku vzniku hasičského sboru, ale bohužel k jeho založení opět nedošlo. Až v roce 1897, při schůzi čtenářsko-pěveckého spolku "Kollár", dal návrh pan učitel Josef Goldbach, aby do Střelic byli pozvání členové hasičského sboru z Bosonoh a župní hasičský přihlížitel p. Krčmář ze Židenic, aby v přednášce promluvili o významu hasičského sboru pro obec a její obyvatele. Celé akce se ujal pan učitel Reihold Kellner ve spolupráci s panem Petrem Novákem, který byl toho času starostou obce. Rok 1898 je prvním mezníkem hasičského života ve Střelicích. Koncem toho roku byl založen hasičský sbor s názvem "Jubilejní Hasičská jednota". Nové stanovy byly zaslány ke schválení na Okresní úřad a byli zvoleni tři členové prozatímního výboru - Tomáš Antoš č.p. 98, Tomáš Smutný č.p. 1 a Reinhold Kellner. Stanovy byly schváleny a 1. dubna 1899 se uskutečnily první volby do vedení hasičského sboru s tímto výsledkem: starosta - p. Petr Novák č.p. 2 místostarosta - p. Tomáš Sadílek č.p. 91 pokladník - p. Václav Kazda č.p. 102 jednatel - p. uč. Josef Goldbach náčelník - p. učitel Reihold Kellner I. podnáčelník - p. Tomáš Smutný č.p. 51 II. podnáčelník - p. Josef Vávra č.16 Členskou základnu tvořili tito zakládající členové: I. četař stříkačníků - Jakub Joukal II. četař stříkačníků - Tomáš Perna I. četař lezců - František Chloupek II. četař lezců - František Brykner I. trubač - Jan Kamenický II. trubač - Jan Dlapka III. trubač - Josef Kazda Lezci - František Antoš, Julius Antoš, Jan Holešovský, Tomáš Holešovský, Antonín Januš, Jakub Perna, Jan Perna, Václav Švestka, Eduard Vinčara Stříkačníci - Jan Brabec, František Dlapka, František Dubčík, Jan Hejman, František Holešovský, Ignác Janíček, Tomáš Kamenický, Josef Kazda st., Josef Kazda ml., Jan Konicar, František Růžička, Jakub Sadílek, Jan Sadílek, Jakub Stejskal, Jan Stoklásek. Technické vybaveni hasičského sboru tvořila stříkačka starého systému, 20 m starých hadic, 2 háky se špicí a několik kopáčů. Tyto věci byly uskladněny ve staré škole (později potravní spolek "Snaha") v dřevěné boudě. Obuvník p. Josef Vávra (č. 16) stříkačku opravil a udržoval v provozuschopném stavu. 12. července 1899 poprvé zasáhl hasičský sbor při požáru u p. Jana Nováka č.133 v ulici Na hrázi. 22. července 1900 se přihnala velká bouřka. Voda vystoupila z břehů místního potoka a zaplavila Dolní konec. Voda odnesla všechno dřevo připravené na vazbu Obecního hostince, dnešní Obecní dům, který se právě tehdy stavěl. Voda strhla i všechny lávky přes potok. V č.p. 52 za kostelem u p. Josefa Smutného voda podemlela břeh, který zasypal husy a prasata. Lidé před valící se velkou vodou zachraňovali dobytek a odváděli jej do bezpečí. Nebylo pamětníka, který by si takovou povodeň pamatoval. V roce 1901 se postavilo hasičské skladiště na místě stávající obecní pastoušky nákladem 900 korun. Obrázek tohoto původního hasičského skladiště byl uveden v minulém čísle Střelického zpravodaje na titulní straně. Skladiště mělo rozměry 8,5m x 6,25m o výšce 3,2m. Na střechu byly použity pálené tašky a ve štítě byla umístěna socha sv. Floriána - patrona hasičů. Sbor dobrovolných hasičů uspořádal slavnost k otevření hasičského skladiště, které bylo postaveno necelé tři roky po zahájení činnosti sboru. K novému skladišti přijeli členové sboru od domu p. Josefa Vávry (č.p. 16) na stříkačce. Slavnost zahájil starosta obce p. Tomáš Smutný č.p. 1 a 32

odevzdal klíče od skladiště náčelníkovi panu učiteli Reinholdu Kellnerovi. V témže roce byly od kolářského mistra p. Pospíchala ze Střelic zakoupeny 2 přistavovací žebře. 21. května 1902 v domě č.p. 172 Ve dvoře začal hořet trám zazděný v komíně. Díky rychlému zásahu se podařilo oheň uhasit a zabránit další větší škodě na majetku. Tohoto roku se zakoupila stříkačka systém Smékal, 1 sací koš, 2 kočárové svítilny, 3 klíče na šroubování hadic a 2 lejty na vodu. 16. dubna 1903 u p. Josefa Januše (č.p. 20) vypukl oheň. Rychlý zásah hasičů zabránil rozšíření ohně na sousední stavení. 28. dubna téhož roku hořel les na Nebovidském kopci a shořelo 3/4 míry lesa. 13. července 1903 ráno vypukl požár ve stodole p. Jakuba Holešovského (č.p. 53) a rozšířil se na stodolu p. Františka Konicara (č.p. 54). Dělníci jdoucí do práce zpozorovali oheň a přišli pomoci s hašením. Na likvidaci ohně se podílelo přes 20 členů sboru. K požáru přijeli i hasiči z Bosonoh, ale jejich pomoci už nebylo zapotřebí. Shořel fukar, šrotovník, řezačka na sečku a žentour. Lezec Jakub Perna si poranil palec na ruce a několik nářadí bylo poroucháno. Dne 17. června 1903 vypukl oheň na Kozí straně u p Jana Švestky (č.p. 45) a vyhořela dřevěná stodola a mlátička. Datum 20. června 1903 se nezapomenutelně vrylo do paměti našich dědů a otců. Ráno o půl sedmé oznamovali trubači a zvon požár. Hořela dřevěná stodola u p. Jana Války (č.p. 55). Když byl požár uhašen a záchranné práce ukončeny, bylo opět troubeno na poplach. To začala hořet druhá dřevěná stodola u p. Jakuba Války (č.p. 82) a oheň se objevil i na stodole p. Václava Šafránka (č.p. 83). Místní hasiči přemístili stříkačku s hadicemi a nářadí na místo požáru a začali hasit hořící stodoly. Přilehlou stodolu p. Václava Novotného se podařilo uchránit před ohněm. K ohni dojeli i hasiči z Bosonoh a pomohli uhasit šířící se oheň. Velké nebezpečí způsobovaly dřevěné trámy, které se řítily a ohrožovaly hasiče při hašení. Důvod vzniku ohně se nepodařilo zjistit, ale bylo podezření, že oheň někdo zakládá úmyslně. Lidé vytahovali ze stodol hospodářské stroje, odnášeli otýpky slámy dále od stavení a čekali co bude následovat. Obec zřídila hlídku (6 mužů, z toho dva hasiči), ale přesto začalo o třičtvrtě na jednu po poledni znova hořet. Tentokrát hořela dřevěná stodola p. Tomáše Války (č.p. 39). Hasiči z Bosonoh, kteří se už vraceli, zaslechli v Troubsku zvon, který oznamoval další požár a vrátili se na pomoc. Unaveným hasičům pomáhala široká střelická veřejnost. Po uhašení ohně prolétla obcí zpráva, že děvečka, která šla pro slámu do stodoly pana Tomáše Smutného (č.p. 1 ) - starosty obce, našla ve slámě střelnou bavlnu a hlavičku sirek. Vše bylo připraveno k založení ohně. Četníci začali vyšetřovat vše co souviselo s požáry. Dne 22. června 1903 o třičtvrtě na sedm ráno se opět ozvala trubka, která oznamovala požár stohu slámy u p. Jana Valky (č.p. 57), kterou si vyvezl ze stodoly na zahradu z obavy před požárem. Sotva hasiči dokončili záchranářské práce, byl hlášen další požár na druhém konci obce. Zde hořely dvě stodoly v č.p. 26 a 27 pánů Martina a Josefa Drimlových. K tomuto ohni přijeli také hasiči z Bosonoh. 27. června byly likvidovány další tři požáry. Hořely stodoly p. Josefa Smutného (č.p. 23) a Jana Švestky (č.p. 22). Sotva byl požár uhašen, začalo hořet Na hrázi u pana Jana Perny (č.p. 129), kde vyhořelo kromě stodoly i obytné stavení. Díky silnému větru se oheň rozšířil na dům č.p. 127 pana Josefa Smutného, který celý vyhořel. Sousední domy p. Františka Smutného a p. Františka Holance byly s velkým úsilím hasičů zachráněny. K tomuto ohni byli voláni i hasiči z Rosic a Tetčic, ale než tyto sbory dojely, byl oheň uhašen. Sotva hasiči z Rosic a Tetčic odjeli, začalo hořet na Dolním konci. Hořela dřevěná stodola p. Josefa Drimla (č.p. 13). S likvidací ohně pomohli našim hasičům opět hasiči z Bosonoh. Tyto události hýbaly s celou obcí. Jeden podezíral druhého, Byly zesíleny hlídky, ale stále hořelo. Dne 30. června o třičtvrtě na sedm ráno byl opět vyhlášen poplach. Hořelo v č.p. 130 u pana Václava Nováka Na hrázi. Vyhořelo celé stavení. Žena, která pásla krávy na zahradě u pana Kozla (č.p. 125) si všimla chlapce, který utíkal zmolou do Trpína. Upozornila na to starostu obce p. Tomáše Smutného, který chlapce přivedl na radnici k výslechu. 13ti letý R.S. se přiznal a uvedl, že když hořelo, odpadlo vyučování a on nemusel chodit do školy. Nyní nastal klid. Škody byly vyčísleny na 11.780 korun v tehdejší cenové úrovni. V roce 1904 se 33

odstěhoval ze Střelic do Slatina zakládající člen a náčelník sboru bratr Rainhold Kellner a novým náčelníkem byl zvolen bratr Antonín Chloupek. 11.1.1905 byl zpozorován požár u p. Jana Kamenického (č.p. 71) v Trpíně. Chytil trám zazděný v komíně, ale díky rychlému zásahu nevznikla velká škoda. V roce 1905 bylo uspořádáno první veřejné cvičení, kde střeličtí hasiči ukázali, co všechno ovládají a jakým technickým vybavením disponují. V témže roce bylo zakoupeno 40 m hadic a další hasící stroj - berlovka. Jaký význam mělo zakoupení dalšího stroje se ukázalo 1.11.1906, kdy hořela hospoda a chlévy p. Svobody. Tento oheň byl likvidován ze dvou stran a tím se snížila celková škoda na staveních. V tomto roce také zemřel bratr František Dlapka, jeden ze zakládajících členů sboru, který svou obětavou prací byl příkladem pro další generace střelických hasičů. Sbor se snažil zdokonalovat ve své činnosti a k tomu potřeboval stále nové a nové vybavení. V roce 1907 bylo zakoupeno dalších 40 m hadic, 5 pracovních obleků, 4 dvouhlasé trubky a pět mosazných píšťal. V roce 1911 byl koupen dodavač vody s příslušenstvím, 2 koncové hadice, 80 m výpustných hadic, 2 díly sacích hadic a jeden sací koš. V roce 1908, kdy sbor oslavil 10 let svého trvání, bylo nutno provést opravu staré stříkačky, leziště a skladiště. V roce 1909 zemřel další ze zakládajících členů a to Jan Kamenický, který ve sboru zastával funkci trubače. O práci v hasičském sboru začínal být velký zájem mezi střelickou mládeží a proto v roce 1910 byl založen hasičský dorost. V roce 1914, po vypuknutí první světové války, bylo nuceno narukovat do císařské armád 13 členu sboru: Antonín Antoš, Josef Antoš, Rudolf Antoš, Antonín Dufek, Josef Dufek, Jakub Holešovský, Tomáš Holešovský, František Januš, Michal Kazda, Antonín Smutný, Vladimír Moreso, František Švestka a Josef Švestka. Snížením členské základny se snížila i činnost sboru. V roce 1916 byli členové sboru nuceni odstranit leziště z bezpečnostních důvodů, protože bylo v dezolátním stavu a nebyly peníze na jeho řádnou údržbu. Střelický sbor pomáhal s likvidací požáru i v okolních vesnicích Troubsku, Nebovidech, Ostopovicích, Radosticích a Omicích. Střeličtí hasiči podporovali založení nových hasičských sborů v Nebovidech a Radosticích. Proto provedli 25.6.1921 veřejné cvičení v Nebovidech a na podzim téhož roku v Radosticích. 29.6.1927 při oslavě 30. let trvání místního hasičského sboru byla slavnostně převzata motorová stříkačka od firmy Mrček a Neugebauer v hodnotě 42.000 Kč. Od roku 1898 do roku 1933 se sbor rozrostl na 104 členy. V hasičském sboru pracovalo i šest žen. (Ludmila Chloupková, Marie Holešovská, Marie Švestková, Marie Rozmarínová, Bohuslava Nováková, a Marie Smištíková.) V roce 1934 pro úplnou schátralost bylo zbouráno hasičské skladiště a na témže místě se začalo budovat nové, větší skladiště o rozměrech 13 x 10 m s věží na sušení hadic. Stavbu provedl stavitel Martin Pavlík, vazbu a veškeré tesařské práce provedl pan Tomáš Smutný - tesařský mistr. Hasičské skladiště bylo postaveno nákladem 27.600 Kč. 16. září 1934 bylo skladiště slavnostně otevřeno. Slavnost začala ráno mší svatou ve farním kostele. Z kostela šli členové sboru průvodem k pomníku padlých, kde byla uspořádána posmrtná vzpomínka bratří a vojínů zemřelých v první světové válce. Od pomníku šel průvod ke skladišti, kde se slavnostně umístila socha sv. Floriána - patrona hasičů - do výklenku v průčelí skladiště. Slavnost zahájil bratr Stanislav Rozmarín, dále s proslovem vystoupil starosta obce pan Antonín Novák, který vyzdvihl práci hasičského sboru. Slavnost byla ukončena umístěním hasičského nářadí do skladiště. V roce 1936 byl inventář sboru rozšířen o 12 lopat, 6 krompáčů a 6 plynových masek. 30.1.1942 vznikl z neznámé příčiny požár v domě pana Josefa Perny (č.100). Oheň byl tak velký, že bylo nutno požádat o pomoc i městský hasičský sbor z Brna. Rozšíření ohně na další stavení se zabránilo, ale dům se zachránit nepodařilo. V polovině května 1942 vznikl požár "Na reglách" od projíždějící lokomotivy. V září 1943 musel sbor zasahovat při požáru vagónu na střelickém nádraží. V prosinci téhož roku opět hořel vagón s dřevem. Zřízením Protektorátu Čech a Moravy - 15.3.1939 - byla činnost sboru úřady omezena. Škody na majetku při osvobozování naší obce byly nedozírné. Jako první shořela stodola Václava Novotného - rolníka (č. 84) a to 19.4.1945 v 7,00 hod ráno. O necelou hodinu lehl popelem 34

dům pana Tomáše Antoše (č.p. 98). Hasiči sice přispěchali na pomoc, ale pro boje v obci museli od hašení upustit. Před polednem vyhořela kovárna pana Bedřicha Ondráčka (č.p. 354) a odpoledne vyhořely stodoly pana Tomáše Šafránka (č.p. 7), Josefa Švestky (č.p. 8), Vincence Šafránka (č.p. 9), Tomáše Šimka (č. 10), Marie Kazdové (č.p. 11 ), Josefa Drimla (č.p. 13) a Jana Vašulína (č.p. 15). Po 19 hodině za těžkého dělostřeleckého bombardování vyhořela rolnická usedlost Vincence Antoše (č.p. 89). V pátek 20.4.1945 vyhořela stodola pana Josefa Šafránka (č.p. 83).Večer vyhořel domek pana Jana Antoše (č.p. 148), domek pana Jaroslava Tihelky (č.p. 308), rolnická usedlost pana Jana Vašulína (č.p. 196) a domek pana Jakuba Póla (č.p. 136). V sobotu 21.4.1945 byla dělostřeleckým granátem zapálena Malá stránka a ulice Na hrázi, kde vyhořely stodoly i obytná stavení. 24.4.1945 vyhořely domky Josefa Januše (č.p. 19) a Martina Kazdy (č.p. 221 ). Také byla poškozena obecná škola. Stopy války byly znát i na hasičském skladišti, kde byly zničeny veškeré stroje, výzbroj i výstroj. Vše, co bylo zbudováno, roky práce, úsilí a odříkání přišlo nazmar. Další etapa života hasičského sboru se začala odvíjet po ukončení války v květnu 1945. Díky bratru Jaroslavu Štveráčkovi, kterému se podařilo kolem sebe seskupit mladé muže, se podařilo navázat na tradici svých otců. Heslo "Bohu ku cti, lidem ku pomoci" bylo mottem i pro tyto těžké chvíle po skončení druhé světové války. V poválečném období se sbor podílel na likvidaci požárů s minimálním vybavením a bez příslušné požární techniky. Vše bylo zničeno válkou. 7. července 1946 vypukl požár v obytné budově u Jana Války (č.p. 39) od blesku při velké bouřce. Na pomoc našemu sboru přijely sbory z Brna a Lískovce, které vlastnily hasící techniku. S likvidací požáru pomáhala i střelická veřejnost, ale přesto škody byly velké. Shořelo téměř vše, kromě stodoly. 8. srpna 1946 se vzňal vagón s nábytkem na střelickém nádraží. Zde také zasáhl sbor bez techniky a na pomoc byl povolán hasičský sbor z Brna. V průběhu roku 1946, za finanční pomoci obce, se započalo s opravou zbrojnice a byla pořízena nová výzbroj a výstroj. Dne 5. října 1947 bylo uspořádáno slavnostní předání autostříkačky hasičskému sboru. Autostříkačka byla zakoupena Místním národním výborem ve Střelicích od firmy Biochema za 120.000 Kčs. Koncem roku 1947 se vzdal velitel sboru br. Štveráček Jaroslav (kovářský mistr) své funkce. Velitelem sboru byl zvolen 1. ledna 1939 a vedl sbor v těžkých chvílích protektorátu čestně a svědomitě. Novým velitelem sboru byl zvolen 4. ledna 1948 br. Ladislav Horký (č.p. 258). Na valné hromadě konané 6. června 1948 na slavnost 50. let trvání sboru byl br. Jaroslav Štveráček jmenován čestným velitelem střelického sboru. Této slavnostní schůzi se zúčastnil zakládající a čestný člen našeho sboru br. Reihold Kellner, kterému bylo předáno vyznamenání za padesátiletou práci v Hasičské jednotě. Totéž vyznamenání bylo předáno zakládajícímu členu a čestnému starostovi br. Petru Novákovi (č.p. 16) a zakládajícímu členu br.františku Holešovskému (č.p. 76). Další ocenění obdrželi za čtyřicetileté služby v Hasičské jednotě tito členové: br. Antonín Švestka (č.p. 294), br. Jan Liška (č.p. 47), br. Petr Novák ml. (č.p. 22), br. František Dlapka (č.p. 107), br. Antonín Dufek (č.p. 106), br. Antonín Škoda (č.p.109), br. Michal Kazda (č.p. 85), a br. Jakub Holešovský (č.p. 27). Od roku 1949 prováděl náš sbor pravidelné preventivní prohlídky v celé obci. V letních měsících byly stavěny žňové hlídky a prováděly se praktická cvičení. V roce 35

1953 byl sbor dobrovolných hasičů přejmenován na Místní jednotu československého Svazu požární jednoty. V roce 1954 obdržela naše jednotka pojízdnou stříkačku PS8 s plným vybavením. Byla doplněna výstroj cvičnými stejnokroji a gumovou obuví. V srpna 1956 započaly práce na opravě zbrojnice. Oprava byla zaměřena na vyztužení stropu nad garáží. V roce 1957 se začal přepracovávat půdní prostor požární zbrojnice na klubovnu a v následujícím roce 1958 byl zřízen nový vchod do zbrojnice z boční strany, dále byla dostavěna šatna, chodba, schody do klubovny a opravena venkovní fasáda. Vše bylo upraveno a připraveno na oslavu 60. let trvání hasičského sboru ve Střelicích. V roce 1960 obdržel náš sbor nový vůz TATRA 805 s kompletním vybavením a pro družstvo žáků bylo zakoupeno deset teplákových souprav a další drobná výstroj. V září 1964 došlo k požáru stohu slámy za Vršovicemi, který patřil JZD Střelice. Oheň, který založily děti nešlo nijak uhasit a proto záchranářské práce byly zaměřeny proti rozšíření ohně. 4. dubna 1967 vypukl lesní požár na Bučíně, který způsobil velké škody na lesním porostu. Dne 10. června 1967 se vznítila lokomotiva na střelickém nádraží. Požár zlikvidoval náš sbor, bez pomoci jiných sborů. 24. února 1968 vypukl požár v ubytovně na stavbě Benziny. Ubytovna byla dřevěná a oheň způsobila vadná instalace komína. Díky rychlému zásahu nevznikla velká hmotná škoda. 12.dubna byl opět hlášen požár lesa na Bučíně. Tentokrát byl požár za 40 minut lokalizován bez větších škod. 6. července 1968 byl zapálen od projíždějící lokomotivy strážní domek (č.p. 181), kde bydlel pan Ladislav Gregora. Hašení požáru se účastnilo 5 sborů. 9. června 1970 došlo v naší obci ve večerních hodinách k velké průtrži mračen. Voda vystoupila z břehů potoka a zaplavila nejen sklepy, ale i hospodářská a obytná stavení. Následky povodně se podařilo zlikvidovat až po třech dnech namáhavé práce. 31. července 1974 byl hlášen požár rodinného domku v Trpíně, který vlastnil pan Peška. K hašení ohně musel být přivolán i sbor z Brna. Celkové škody na obydlí byly velké. V roce 1975 začínal růst zájem o hasičské dění mezi střelickou školní mládeží, které se ujal tehdejší velitel sboru br. Antonín Vidlák. Tak vznikla dvě družstva žáků - mladší a starší, která se učila všemu, co naplňuje hasičský život. Díky obětavé práci br. Antonína Vidláka a br. Jaroslava Štveráčka se obě družstva rychle zdokonalovala v praktickém cvičení a od roku 1976 se začala zúčastňovat soutěží, ve kterých podávala velmi dobré výsledky. Dne 10. června 1977 tyto družstva předvedla ukázku zásahu na hřišti Sokola žákům střelické školy. Jak důležitá byla práce s mládeží se ukázalo v pozdějších dobách. V roce 1981 vzniklo družstvo žen, které začal cvičit br. Jaroslav Štveráček. Děvčata byla učenlivá a dobré výsledky se brzy dostavily. V roce 1982 družstvo žen postoupilo do III. kolo celostátní soutěže v požárním sportu do Strážnice, když předešlé I. a II. kolo vyhrály. Zde se naše ženské družstvo utkalo s 18 nejlepšími družstvy naši republiky. Konečné druhé místo je největším úspěchem v historii našeho sboru. V roce 1985 začal náš sbor realizovat plán výstavby víceúčelové požární nádrže. Bylo vybudováno vnější oplocení, provizorní oplocení bazénu a byl upraven vstup do bazénu. Starost a péče o provoz koupaliště naplňuje naši činnost každý rok dodnes. Bylo nutno zbudovat čistící stanici, šatny a stánek s občerstvením. Výsledkem dlouholeté náročné práce je koupaliště, které nám může závidět celé okolí. Kromě koupaliště se začalo v roce 1985 s přístavbou garáže. Práce probíhaly díky obětavosti našich členů rychle a tak 1. června 1986 se slavnostně tato garáž otevřela. V roce 1981 náš sbor poprvé uspořádal soutěž v požárním sportu a v této činnosti pokračuje každý rok. V květnu 1985 byla soutěž poprvé uspořádána jako Soutěž o putovní pohár. Tato tradice přetrvává dodnes a je nutno dodat, že je pořádána na velmi dobré úrovni jak dosaženými výsledky, tak i technickým zabezpečením. Soutěž, která se každoročně koná na přelomu jara a léta, je pro naši obec události, na kterou se těší nejen naši členové a příznivci, ale i široká střelická veřejnost. V současné době má střelický sbor 95 členů. Po technické stránce sbor disponuje cisternou značky TATRA T138, AVII a ŠKODOU 1203 pro přepravu osob a drobné výzbroje. Také výstroj pro zásahovou jednotku je na vysoké úrovni. V letošním roce probíhá generální oprava hasičky. Předělává se celý interiér a pokračují i vnější úpravy na 36

budově. Sbor dobrovolných hasičů se podílí i na kulturním životě naší obce. Pořádá tradiční Mladé a Staré hody, letní noc ve spolupráci s mysliveckým sdružením a koncerty dechových kapel. Závěrem chce výbor Sboru dobrovolných hasičů ve Střelicích poděkovat tichou vzpomínkou těm, kteří stáli u zrodu hasičského sboru, ale i těm. kteří navázali a udržují dodnes tradici našich dědů a otců. Heslo: "Bohu ku cti, lidem ku pomoci" ať je nám stálou výzvou i pro další léta činnosti našeho sboru. Svatoslav status: obec katastrální výměra: 8,47 km² počet obyvatel: 422 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 17 55 zeměpisná délka: 16 18 19 nadmořská výška: 482 m adresa obecního úřadu: Svatoslav 113 666 01 Tišnov 1 Oficiální web: http://www.svatoslav.cz Svatoslav nebo také Svatoslava, jak se jí říkávalo v dobách dávnějších, je ve svém historickém významu menší obcí, ležící na jižním Svahu vrchu Kamenný v blízkosti Bílého potoka, stranou od hluku světa, obchodních cest i historických událostí. Je obcí prastarou, což dokazují první zmínky z roku 1240, ve kterém již byla Svatoslav významnou farní obcí patřící tehdy pod tišnovský cisterciánský klášter, se kterým byla pod ochranným právem zeměpanského hradu Veveří. Sbor dobrovolných hasičů Ve Svatoslavi byl založen hasičský sbor v roce 1894. U jeho počátků stál rolník a tehdejší starosta obce Josef Valla, farář František Koudelka s dalšími rolníky a řemeslníky. Prvním starostou byl Šimon Pokorný, náčelníkem Josef Valla a jednatelem Josef Řepa. Vybavení tvořila čtyřkolá stříkačka. 37

Syrovice status: obec katastrální výměra: 8,26 km² počet obyvatel: 1093 (25. července 2008) zeměpisná šířka: 49 4' 42" zeměpisná délka: 16 33' 11" nadmořská výška: 202 m adresa obecního úřadu: Syrovice 298 66467 Syrovice Oficiální web: http://www.syrovice.cz Historie obce sahá podle archeologických nálezů hluboko do pravěku. První písemná zmínka je z roku 1294. Obec mívala trojí vrchnost: díl dolnokounický, sokolnický (sv. Anenský) a hájanský (Starobrněnský). Jednotlivé části měly svého rychtáře, purkmistra a pečetě. Když bylo poddanství zrušeno, spojily se všechny tři díly v jednu katastrální a politickou obec. Syrovice jsou rodiště rytířského rodu Sekorů ze Seknberka. Tomáš Jan dosáhl v roce 1733 českého šlechtictví a v roce 1734 dne 14. dubna byl přijat do rytířského stavu v českých zemích. Velmi pěkná kulturní památka v Syrovicích je farní kostel svatého Augistina, který stojí na kopci a je významnou dominantou celé obce. Kostel byl postaven v roce 1775 Marií Cecílii ze Sekenberka, je renesančního slohu a má podobu kříže. Do současné podoby byl rozšířen v roce 1862. Před kostelem stojící kříž je z roku 1770 a socha Jana Nepomuckého u kostela je z roku 1771. V obci v současnosti jsou tři obchody se smíšeným zbožím s běžným sortimentem, restaurace, pošta a autobusové spojení do Brna, Ivančic a Židlochovic. Vzdělání a výchovu poskytuje základní škola 1-5 ročník a mateřská škola. Do těchto škol chodí i děti z okolních obcí Sobotovic a Ledců. Spolková činnost má v obci dlouholetou tradici v Moravské hasičské jednotě, Mysliveckém svazu, Svaz vinařů a na své ideály opět navázal Sokol. Občané Syrovic jezdí za zaměstnáním a do škol vyššího stupně hlavně do Brna. V místě poskytuje pracovní možnosti zemědělské družstvo, školy, obchody, lihovar, firma Hama s.r.o. a rozvíjející se síť podnikatelů. O zdraví občanů pečují obvodní lékaři zdravotního střediska v Rajhradě a poliklinika v Židlochovicích. V obci se každoročně koná pouťová slavnost v polovině měsíce července, dále pak Augustinské hody konané poslední neděli v srpnu. Sbor dobrovolných hasičů 38

Dobrovolný hasičský sbor byl v Syrovicích založen v červnu roku 1884. Jeho zakladatelem byl zdejší občan, rolník Ondřej Cetl, muž o spolek velmi zasloužilý, dlouholetý předseda místní školní rady a starosta obce. Obec Syrovice v té době čítá 130 domů s krytinou břidlicovou a 800 obyvatel, kteří se živí převážně rolnictvím. Zdejší obec s obecním výborem v čele velmi podporuje sbor, a již v roce založení je zakoupena stříkačka. Bylo pořízeno 100m hadic, spojovací žebřík a 2 žebříky hákové. Další rozvoj sboru zastavila v roce 1914 první světová válka, neboť většina činných členů byla na jejím počátku mobilizována. Sbor téměř zastavuje svoji činnost. V letech 1919 se činnost sboru zase v plné míře rozvíjí. Osobní výstroj v té době byla přilba a lezecký opasek, sekera a pracovní oděv. V roce 1929 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice, která po několika opravách slouží až do dnešních dnů. Dalším významným mezníkem byl 5. červenec 1934, kdy byla u příležitosti 50 let založení sboru dána do užívání motorová stříkačka "ČKD Praga" a osobní automobil "Praga grand", který byl přestavěn pro hasičské účely. Prvním strojníkem se stal p. František Konečný. S touto novou technikou se sbor v témže roce účastnil velké živelné povodně v Mělčanech, kde se podílel na její likvidaci. V roce 1945 ve dnech 18. až 24. dubna v ohni válečné fronty vyhořelo 15 rodinných domů, 14 stodol a rolnický lihovar. Během válečných operací se pokoušeli členové sboru a občané hasit. V letech 1946 až 1984 sbor svoji činnost obnovil. Každý rok pořádali členové různé společenské akce Věneček, plesy, hodové a pouťové zábavy. Účastnili se a pořádali soutěže spojené s výročími. V roce 1984 jsme oslavili 100let od založení sboru. K tomuto výročí získal náš sbor cisternu CAS 16 a dále byla provedena generální oprava zbrojnice. Byli 7. září na slavnostní schůzi odměněni zasloužilí členové sboru. V té době má hasičský sbor 48 členů, dvě družstva mužů a jedno družstvo starších žáků. V roce 1985 a 1987 se starší žáci pod vedením Jana Janíčka účastnili Krajského kola hry Plamen. Naše jednotka se 24. září 1991 podílela na rozsáhlém požáru v Bratčicích v pískovně, kde hořelo velké množství pneumatik. V roce 1992 přešel sbor do právě se rodivší Moravské hasičské jednoty. Byli jedni z prvních zakladatelů. V přípravném výboru byli ze sboru pan Pekárek Jaroslav, Šoustal Olin a Václav Hlavoň. Začínalo se s novou organizací se 14 sbory, ale MHJ se rychle rozrůstala. V roce 1994 vydává obecní zastupitelstvo Požární řád obce Syrovic. Na tomto požárním řádu se podíleli i členové p. Pekárek Jaroslav, Bartl Miroslav st. a Janíček Jan. Oslavili 110. výročí sboru slavnostní schůzí v sobotu 25. června a v neděli soutěží mládeže. Od tohoto data je už pravidlem pořádání soutěží každý rok. V roce 1995 se st.žáci mimo jiné zúčastnili soutěže na brněnském výstavišti PYROS 1995, kde se umístili na 2.místě. V tomto roce se starší žáci ještě probojovali na 1. Mistrovství republiky mezi MHJ a ČHJ do Slavkova, kde zvítězili. Zde sbor dostal od presidia MHJ vyznamenání za příkladnou práci. V červenci zakoupil Obecní úřad pro sbor dopravní vůz A30. Rok 1997 byl osudný jak pro sbor, tak i pro celou Moravu a Čechy, když je zasáhla obrovská povodeň. Na likvidaci 39

následků živlu se sbor podílel celých 10 dní v Židlochovicích. Za tuto obětavou činnost dostal ocenění od Vrchního požárního rady. Velice úspěšným soutěžním rokem byl rok 1998, kdy se účastnili 3. mistrovství republiky v Kojetíně mezi MHJ a ČHJ s družstvy st. žáků, žen a mužů, která dobře reprezentovala sbor. V kategorii mužů na 5. místě, žen na úspěšném 2. místě a žáci se stali mistry České Republiky. Zásahová jednotka měla také spoustu práce, 11. září ohlásila siréna jeden z nejzávažnějších požárů, kterého se jednotka zúčastnila. Vypukl v 17.25 požár rodinného domu v Želešicích. Dům patřil firmě, která vyráběla zábavné ohňostroje, a došlo k jejich výbuchu. Při tragédii zemřeli dva ohňostrůjci. Jednotka zde zasahovala s dýchacími přístroji a dopravovala vodu. V roce 1999 oslavili 115. výročí opět místní soutěží mužů a žen. Po této soutěži ženy dostaly chuť opět zkusit štěstí na Mistrovství Republiky mezi MHJ a ČHJ, které se konalo v Kutné Hoře. Moc se jim nevedlo. Celkově skončily poslední, ale v přeboru jednotlivců zabojovala Kateřina Ušelová a skončila na 1. místě a Romana Podaná skončila na 3. místě. Rok 2000 už ženám přál. Tentokrát se mistrovství konalo na moravské půdě v Ivančicích, kde se ženám konečně podařilo vyhrát, a staly se Mistryně Republiky roku 2000. V přeboru jednotlivců si Kateřina Ušelová opět podržela své prvenství. V roce 2002 vystřídali ženy na Mistrovství mezi MHJ a ČHJ žáci. V městě Kojetíně vybojovali první místa jak v kategorii mladších, tak i starších žáků. Další úspěch je čekal v nově zavedené soutěží okresní ligy mládeže, kde ze 7 započítávaných soutěží skončili mladší žáci na 2. místě a starší na 3. místě. Jedná se o nově hodnocenou soutěž, pořádanou mezi družstvy Moravské hasičské jednoty a Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska, která se skládá z několika soutěží, a podle umístění se sčítají body do celkového hodnocení. V roce 2003 se opět dalo dohromady družstvo žen. Chtěly se pokusit obhájit vítězství z roku 2000 na Mistrovství Republiky mezi MHJ a ČHJ. To se jim skoro podařilo - v Třemošnici skončily o vlásek na 2. místě. V přeboru jednotlivců se podařilo první místo udržet Kateřině Ušelové a stala se již trojnásobnou Mistryní Republiky a Romana Křivánková vybojovala 3. místo. I děti chtěly ukázat, že mají dobré družstvo i jednotlivce a tak se vydali do Hlinska obhájit loňský titul. To se jim s přehledem podařilo. Úspěch měli i v jednotlivcích, kde na 2. místě skončil Vít Hlavoň a 3. místo obsadil Lukáš Černý. Úspěch měli žáci i v lize mládeže, kde obsadili 2. místo. Šlapanice status: město katastrální výměra: 14,64 km² 40

počet obyvatel: 6422 (2005) zeměpisná šířka: 49 10'7.07" s. š. zeměpisná délka: 16 43'38.32" v. d. nadmořská výška: 230 m adresa městského úřadu: Městský úřad Šlapanice Masarykovo nám. 100 664 51 Šlapanice Oficiální web: http://www.slapanice.cz Šlapanice jsou město ležící necelých 10 km jihovýchodně od Brna. V současné době mají necelých 6500 obyvatel. Nejstarší písemná zmínka o sídle pochází z roku 1235. Vedle katastrálního území Šlapanice u Brna náleží k městu i Bedřichovice. Do katastrálního území Šlapanice u Brna zasahuje areál mezinárodního letiště Brno-Tuřany. Na pokraji města je budována rozsáhlá obytná a průmyslová zóna. 18. listopadu roku 1805 dorazil do Šlapanic ruský generál pěchoty Michail Illarionovič Kutuzov, jakožto vrchní velitel rusko-rakouských vojsk, které se za dva týdny měly střetnout s francouzskou armádou. 2. prosince 1805 vypukla na území mezi Šlapanicemi a Slavkovem jedna z nejvýznamnějších bitev francouzského císaře Napoleona I. Navzdory velké početní převaze Francouzi porážejí spojená rusko-rakouská vojska a v bitvě vítězí. Francouzské lazarety se nacházely v budovách zámku a šlapanické scholasterie. Od přelomu tisíciletí probíhá ve Šlapanicích a přilehlých obcích každoroční vzomenutí na bitvu doprovázené vojenskou přehlídkou, pietním aktem a rekonstrukcí bitvy. Ta byla největší[zdroj?] roku 2005, při dvoustém výročí Bitvy tří císařů. Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů ve Šlapanicích byl ustaven v červnu roku 1889 tehdy pod názvem Dobrovolná jednota hasičská ve Šlapanicích a první valná hromada se konala 14. 8. 1889. V prvním roce své existence bylo 35 činných a 31 přispívajících členů. Prvním náčelníkem sboru byl, až do své smrti v roce 1911, Josef Müller. Funkci starosty vykonával Emil Studený, ředitel Šlapanického cukrovaru. Celá, více než stoletá, historie sboru je zapsána v kronice, která je pro nás velkou vzácností, v níž je první zápis v den jejího založení a to 15. 10. 1927. Kronika je také pramenem této stránečky o historii sboru. Téměř ke každému roku je v ní stručný zápis, včetně počtu zásashů, a také z pohledu kronikáře popsány podstatné historické momenty naší země. Hned v prvním roce existence sboru byla obcí zakoupena vozová - ruční stříkačka a Šlapanice se staly součástí průkopnické doby hasičů. Financován byl sbor z příspěvků obce samotné, zemských orgánů, okolních obcí i jednotlivců. V roce 1891 bylo postaveno hasičské skladiště, tedy předchůdce hasičské zbrojnice. Taktéž byla zakoupena tažná cisterna. Roku 1883 pořádal sbor první veřejné vystoupení, které se až do druhé světové války stalo téměř tradicí. Tradice žňových hlídek vytrvala až do 90. let 20. století. Samozřejmostí byla pravidelná teoretická i praktická příprava, kterou naši předkové brali s nebývalou vážností. Taktéž se sbor aktivně účastní kulturního dění v obci a okolí. Pravidelně se také konaly různé hasičské sjezdy a konference. Každých 10 let existence pořádá sbor oslavy založení. V roce 1894 byl zakoupen první mechanický žebř. V důsledku rozšiřování Šlapanic a tedy zvětšujícím se vzdálenostem domů od potoka, který byl zdrojem vody, se sbor o deset let později dočkal zakoupení pomocného čerpadla. 1911 1926 náčelníkem sboru Bohumír 41

Michna. Starostou v období 1902 1920 byl Václav Zeman (též starosta obce). Roku 1920 byl při sboru zřízen dorostenecký oddíl. Rok 1926 byl pro nás rokem technického pokroku. Byla totiž od firmy Hrček & Neugebauer z Králova Pole zakoupena automobilová stříkačka na podvozku Chevrolet v ceně 96 000 Kč. Slavnostní předání a uvedení do provozu se konalo 27. 6. Stará ruční stříkačka byla prodána v roce 1928. Též byl vypracován požární plán obce. Počet členů se od založení téměř nemění. Už za dob našich dědečků se dobrovolní hasiči ze Šlapanic účastnili asistencí při závodech na Masarykově okruhu. Účastnili se především samaritáni, což bývala složka hasičů, která těm Šlapnickým přispívala k dobré pověsti. V místní části Bedřichovice byla svolána schůze občanstva, aby se vyjádřilo k možnému založení hasičského spolku. Měsíc poté se k této snaze přihlásilo i obecní zastupitelstvo, takže 23. března 1930 v hostinci pana Stanislava Železného se konala ustavující schůze Místní jednoty československého svazu hasičstva se sídlem v Bedřichovicích. Prvními činovníky byl rolník Grolich, a mlynář Pelel, typograf Vaňáček a zámečník Vlček. V roce 1931 postihla Šlapanice velká povodeň, která tak jen uspíšila rozhodnutí zakoupit novou, výkonnější autostříkačku. Byl tedy zakoupen starší podvozek Tatra, zrenovován v Kopřivnici a upraven na hasičské vozidlo opět firmou Hrček & Neugebauer. Předání nové autostříkačky bylo velmi slavnostní a při této příležitosti konalo se na náměstí cvičení, jehož se i tento stroj zúčastnil. Tato Tatra je v současnosti exponátem hasičského muzea v Přibyslavi. Stín 2. světové války se pomalu vznášel nad Evropou a členové našeho sboru již v roce 1933 započali s osvětovou činností týkající se obrany a bezpečnosti obyvatelstva. Na podnět hasičů vznikl ve Šlapanicích Místní výbor obrany obyvatelstva. Tak už v roce 1934 proběhlo velké cvičení simulující nálet na obec. Za účasti hasičů se konal také roku 1934 pohřeb slavného rodáka, malíře Aloise Kalvody. Rok 1936 byl rokem příprav na válku a náš hasičský sbor konal důkladně přípravy v úzké spolupráci s armádou. Stále více členů procházelo samaritskými kurzy ukončenými zkouškami. I další roky probíhaly v podobném duchu. V letech válečných se členové sboru účastnili zejména zásahů při požárech po náletech nejen ve Šlapanicích a okolních obcích, ale i v Brně. Po osvobození nastala doba napravování škod a obnovy vybavení, aby byla opět plně zajištěna schopnost plnění hasičských úkolů. Vše šlo však velmi pomalu. Pak přišel únor 1948 a s ním mnohé změny, které souvisely s nástupem KSČ k moci a budováním socialismu. Dle kroniky tímto začíná velký rozmach požární činnosti ve Šlapanicích. V rámci budovatelského mládežnického nadšení se hlásí mnoho mladých zájemců do sboru a v roce 1950 byl dodán nový přepravní vůz (bližší údaje nejsou k dispozici). V roce 1951 dochází, díky novým zákonným úpravám, k rozdělení dosavadního Sboru dobrovolných hasičů na aktivní požární sbor a na jednotku složenou z ostatních členů. To je spojeno s novými školeními a dalším zvyšováním odbornosti dobrovolných hasičů. Od roku 1953 existuje Svaz požární ochrany (SPO) a všechny sbory jsou jím organizovány. Tak se z našeho sboru stává základní organizace SPO (ZO SPO Šlapanice). Tím končí hasiči a začínají socialističtí požárníci. Sbor se účastní mnoha požárnických soutěží a také v rámci budovatelských akcí pomáhá v roce 1954 při stavbě trolejbusové trati z Brna do Šlapanic. Začíná tak sloužit i k účelům brigádnického budování obce a socialismu. Roku 1956 se dočkal sbor nového vozidla Tatra 806. Zemřel také dlouholetý a velmi zasloužilý člen a funkcionář Josef Čuda. Velitelem sboru a důstojným a příkladným následovníkem Josefa Čudy se stává Jaroslav Rektořík. Sbor plní stále více úkolů v různých 42

oblastech života (školení, soutěže, brigády, osvěta ) a výrazně se omlazuje. Je zmiňována velká aktivita a záslužnost mladých požárníků. V roce 1957 začala stavba nové požární zbrojnice. Vyrůstala v sousedství starého požárního skladiště a její stavba probíhala v duchu té doby brigádnicky a za použití materiálů z bouraných budov. Současně byly budovány požární nádrže ve městě. Stavba zbrojnice probíhala v tehdy populární akci Z a hodnota budovy činila 471 240 Kč. První členská schůze se v nových prostorách konala 4. 1. 1965. Oficiálního slavnostního otevření se však dočkala zbrojnice až při oslavách 80. výročí založení sboru v roce 1969. O rok později byla část budovy dočasně využita jako pošta. Šlapanice opět postihla povodeň. Roku 1971 se dočkal sbor cisterny v podobě Škody 706 v úpravě známé jako kropicí vůz, který byl využit v zimě 1972 na přečerpávání a okysličování vody v rybníce, když o pomoc požádala místní rybářská organizace. V roce 1973 se ve Šlapanicích konala významná událost, kterou byla mezinárodní soutěž požárních družstev. Na konci tohoto roku také dochází ke generační výměně ve vedení sboru, kdy starší dlouholetí zasloužilí funkcionáři odcházejí (Julius Müller včele sboru 38 let, 1983, Jan Partyka v různých funkcích 37 let, 1984) a nastupují nové tváře. Předsedou organizace je zvolen Jan Doležal. V těchto normalizačních letech je v kronice zmiňováno také plnění různých úkolů a závazků, které tehdejší doba vyžadovala a nevyhnula se jim žádná socialistická organizace. V roce 1976 byl dokonce Okresním výborem označen náš okrsek jako nejlepší z 22 existujících. Nadále probíhají tradiční každoročně se opakující akce, které se konají bez návaznosti na státní režim, nicméně jejich průběh je jím ovlivňován (Ostatky, Pochovávání basy, Václavské hody, Požárnický ples, oslavy MDŽ, preventivní prohlídky, zájezdy, soutěže, žňové hlídky, Den dětí atd.) Nicméně kulturních podniků bylo více než skutečné požární práce. K dalším změnám dochází v letech 1977 1978, kdy odchází, po 40 letech ve funkci jednatele, Jaroslav Kocián st. Novým předsedou organizace je zvolen Alois Zeman a velitelem Jiří Zvešper. Rok 1979 se nese plně v duchu oslav 90. výročí založení dobrovolného sboru ve Šlapanicích a je také vydána brožura k tomuto výročí. I tentokrát, stejně jako každých deset let při oslavách založení, se konaly tradiční akce - výstava, taneční zábava, slavnostní schůze a ukázkové poplachové cvičení konané téměř vždy na Náměstí 1. máje, dnes Masarykově. Roku 1982 byly do užívání hasičům ve Šlapanicích předány hydranty. Také byla v rámci zájezdu navázána družba s organizací v Kremnici, která trvala velmi dlouho a v současnosti uvažujeme o jejím oživení. Ze zásahů v posledním desetiletí stojí za zmínku požár v areálu papíren (1981), sušička v Jiříkovicích a ubytovna ZKL v Brně Líšni (1983), a téměř každoročně nějaký stoh. Roku 1984 byl uspořádán dvoudenní zájezd do severních Čech a NDR. V roce 1985 slavili Šlapanice 750 let od svého založení, čehož se aktivně účastnili i požárníci. Na náměstí bylo provedeno veřejné cvičení za mohutné účasti techniky a lidí z okolních sborů i VPÚ (veřejný požární útvar) Brno. Profesionálové z Brna předvedli zásah na hořící osobní vůz a poté byla společně provedena akce na budovu zdravotního střediska (dnešní fara). 12. 1. 1985 večer, po začátku Požárnického plesu, došlo k požáru chaty. Následoval požár v soukromé garáži. Další požár chaty v Ponětovicích skončil tragicky pro jejího majitele, který uhořel. Tragedie se však Ponětovicím nevyhnula ani v létě, kdy na novém rybníce (Grunty) spadla do 10 m hluboké přepadové šachty 12-ti letá dívka, která po náročném vyprošťování při převozu do nemocnice zemřela. Není běžné, aby se dobrovolní hasiči dostávali k tak tragickým událostem, ale v tomto roce to bylo již podruhé a zase na 43

mnoho let naposled. V těchto letech je již zmiňován výjezd vozidla Avia, jehož příchod do Šlapanic není datován. Ovšem auto bylo původně modré barvy s velkou skříňovou nástavbou a do podoby požárního vozidla bylo upraveno členy sboru svépomocí. Od roku 1991, kdy jsme získali nový vůz, sloužila až do roku 2006 SDH Němčice (místní část Ivančic). V létě přijela na návštěvu delegace z družební organizace v Kremnici. Také se opět konal dvoudenní zájezd do severních Čech (30. 31. 8. 1985), tentokrát s jinými cíly a mimojiné také se zastávkami v Terezíně a Litoměřicích. Tenkrát nikdo netušil, že téměř přesně za 17 let (20. 23. 8. 2002) se tamtéž objeví naše jednotka, ovšem tentokrát v plné zbroji, aby pomáhala při odstraňování následků strašných povodní. Požárem sila v Hrušovanech u Brna začal rok 1986. Následoval požár lesa u Pozořic, zahradní chaty ve Šlapanicích. V JZD Pokrok Šlapanice byla založena zásahová jednotka s velitelem Břetislavem Lickem. Velkým svátkem byl den 16. 5., kdy sbor dostal od VPÚ Brno přiděleno vozidlo T 148 CAS 32, vrchol tehdejší požární techniky. Stará cisterna Š 706 byla předána VPÚ Tišnov. V dobách socialismu existoval přídělový systém techniky. Dnes si musí jednotlivá města poradit sama. Nová Tatra byla prověřena hned 23. 6. při povodni v obci Štěrchovice u Tišnova. Následovala záchranná akce při zasypání 3 mužů zeminou ve výkopu, požár stohovacího vozu v Praci, 2 požáry stohu v Ochozi. Konal se třídenní zájezd na Slovensko, jehož součástí byla také návštěva Kremnice. V roce 1987 se novým velitelem organizace stal Ferdinand Brunclík. Zasahovalo se u samovzníceného uhlí v papírnách a záplav po bouři ve Šlapanicích. Konalo se námětové cvičení na objekt JZD Dvorska, kterého se zúčastnili také členové jednotky JZD. 10. 9. došlo k velkému požáru mlýna na ulici Hřbitovní. Členové opět vyrazili na třídenní zájezd na Slovensko. Rok 1988 začal požárem rodinného domku na ulici Příční. Byl pořádán dvoudenní zájezd do Jižních Čech a sběr železného šrotu Rok 1989 je rokem velkých oslav 100 let založení požární ochrany ve Šlapanicích. Probíhají rozsáhlé úklidové a renovační práce ve zbrojnici. Oslavy samotné probíhaly celý týden na konci června a obsahovaly ve větším měřítku tradiční akce. Samozřejmě se také udály velké politické změny v celé Evropě a Československu. Den poté, tedy 18. 11. se našemu veliteli Ferdinandu Brunclíkovi přihodil těžký úraz páteře a byl ve své funkci nahrazen opět Jiřím Zvešperem. V důsledku politických změn také odstupuje na počátku roku 1990 celý výbor a novým předsedou se stává Leopold Horký. Je pořádán letní dětský tábor v Přešovicích, zimní soustředění na Říčkách a budováno kluziště na faře. Rok 1991 se nese nadále v duchu porevolučních změn, předseda ZO SPO se mění ve starostu SDH, jsou založeny dvě organizace sdružující jednotlivé sbory - Moravská hasičská jednota (MHJ) a Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska (SHČMS). Našemu sboru se podařilo získat kořist v podobě jednoho s posledních zbytků přídělového systému techniky, nové vozidlo DA 12 Avia 31 s veškerým vybavením. Stará Avie byla předána SDH Němčice. Došlo k požáru skládky pneumatik v Bratčicích a stavebního domku u motorestu Rohlenka. V roce 1992 ze zdravotních důvodů odstupuje z funkce starosty Leopold Horký a je nahrazen svým vnukem Petrem Brunclíkem. Tímto rokem se také náš sbor stává členem MHJ. Pořádán letní dětský tábor v Nové Vsi u Oslavan. Mladí členové začínají pravidelně o víkendech jezdit na chatu v Nové Vsi a na srub uprostřed lesů v údolí řeky Oslavky u Říkonína. Od této doby jsou postrádány podrobnější prameny o činnosti sboru a nastává také krize v aktivitě. Tradiční kulturní akce jsou s různým úspěchem pořádány nadále. Jiří Zvešper odstupuje v roce 1993 z funkce velitele. Ke kulturním akcím přibylo ještě pořádání tradičních Šlapanických slavností, budování kluziště v parku, pořádání soutěže mladých hasičů a tábor na Nové Vsi. 44

Novým velitelem se roku 1994 stává Břetislav Licek a starostkou sboru Dagmar Nekužová. Také nastává černá část historie sboru, kdy čtyři, dnes už bývalí členové, se vydali na dráhu mimo zákon a během jednoho roku založili několik požárů (zejména stohy). Tato aféra otřásla nejen členy, ale i pověstí sboru. Někdy v této době prochází zbrojnice lehkou rekonstrukcí (podlahy, sociální zařízení, fasáda aj.). Rok 1995 je rokem rozvoje ženského soutěžního družstva a je pořádán dětský letní tábor u Náměště nad Oslavou. Ze zásahů stojí za zmínku požár pole u Ponětovic, při kterém došlo k nehodě naší CAS 32 T 148 (následkem úhybného manévru před neukázněným řidičem osobního vozu byl náraz do rodinného domku) a požár rodinného domu na ulici Brněnské. Od roku 1996 se velitelem opět stává Jiří Zvešper, aby o dva roky později vystoupil ze sboru. Téhož roku dochází k oficiálnímu vzniku jednotky SDH (JSDH), protože jednotliví členové podepisují smlouvu s městem. Velitelem JSDH je Jiří Zvešper a začíná dlouholeté problematické soužití SDH a JSDH založené zejména na osobních sporech starostů sboru s velitelem jednotky. Velitel i problémy stále přetrvávají a upřímně závidíme sborům, kde toto soužití funguje. Obě vozidla (A 31 i T 148) jsou majetkem města a sbor na vlastní náklady pořizuje RZA T 623. Svépomocí provádíme úpravy a s pomocí sponzorů vozidlo vybavujeme. Kromě zásahů bude sloužit k asistenčním službám a propagačním akcím sboru a jeho sponzorů. Rok 1997 se odehrává ve znamení povodní na Moravě. Postiženo však bylo i Polsko, Slovensko, Rakousko a SRN. S počátkem povodní začínáme nepřetržitou pohotovost ve zbrojnici. Brno nebylo téměř zasaženo, tak nabízíme pomoc jinde na Moravě. Vezli jsme pitnou vodu do Olomouce a pomáhali po tři dny čerpat vodu v Kojetíně a také v Brně - Komárově. Jinak jsme zasahovali u asi čtyř dopravních nehod. Někdy v těchto letech byla všechna vozidla i zbrojnice vybavena občanskými radiostanicemi (CB) a začíná tradice služeb ve zbrojnici, zejména v době vánočních svátků. Sbor také v důsledku krachu Velkomoravské banky přišel o své úspory. Na počátku roku 1998 je novým starostou sboru zvolen Michal Velan, který se tak ve svých 21 letech stává zřejmě nejmladším starostou SDH v celé republice. Tím začíná také přesný přehled o dění ve sboru, protože je vše zaznamenáváno a dokonce systematicky pořizována foto a videodokumentace. Sbor je mírně reorganizován a redukován počet členů na 100. Zůstávají jen aktivní mladí a dříve aktivní, dnes zasloužilí starší členové. Bylo třeba vyřešit kázeň mladých členů. Pro účely dokumentace jsme našli významného sponzora, firmu FOSH FOTO, která nejenže věnovala fotoaparát, ale přispívá na další potřebný materiál. V tomto roce se družstvo mužů zúčastnilo v barvách sponzora Karton Morava třídenní soutěže požárních družstev papírenského průmyslu v Žimrovicích (okr. Opava). Akce byla i přes nedobré umístění hodnocena zúčastněnými velmi kladně. Šlo zejména o setkání dobrovolných hasičů z celé republiky i Slovenska, kteří setrvávali po 3 dny v družné zábavě. Dětský tábor se vrátil k Nové Vsi, kam si vedoucí s sebou vzali pro potřeby tábora T 623. Došlo zde však k závažné závadě hnacího ústrojí a potupnému odtažení Tatry zpět do Šlapanic. Ta se tak stala na asi 2 měsíce nepojízdnou, protože nebyly peníze na drahou opravu. Ovšem přínosem bylo získání nového sponzora, firmy S.O.S. Tatra Romana Dvořáčka, který po stránce náhradních dílů a dalších záležitostí vzorně pečuje o zmíněné vozidlo. Také již započaly přípravy na oslavy 110 výročí založení sboru, které nás čekají příští rok. Členové se zúčastnili, jako kompars v roli hasičů, natáčení seriálu České televize Četnické humoresky. Z výjezdů 15 požárů, 3 technické zásahy, 2 cvičení a 1 planý poplach Činnost v roce 1999 byla plně podřízena mohutným oslavám 110 výročí založení sboru. Přineslo to mimojiné opravy, malování a celkový úklid zbrojnice. Z muzea v Přibyslavi byla dopravena na výstavu ve zbrojnici i naše bývalá Tatra z roku 1920. Oslavy byly zahrnuty pod hlavičkou Kulturní léto 1999 (plakát, pozvánka), čímž hasiči hodlali oživit kulturní život ve Šlapanicích. Byl to asi tříměsíční maraton různých akcí, kdy všichni aktivní členové pracovali 45

po celou dobu s maximálním nasazením. Bohužel se tím sbor nečekaně a na dlouho zadlužil. Ovšem pomineme - li finanční stránku věci, můžeme tento počin označit za vydařený. Tradice Kulturního léta ve Šlapanicích tím byla nastartována a nyní úspěšně pokračuje při zapojení více místních spolků a organizací. Tímto rokem začal také starosta sboru pravidelně přispívat články informujícími o dění ve sboru do městského časopisu Šlapanický zpravodaj. V rámci příprav oslav byla také nalezena zakládací listina sboru u jednoho člena doma. Okresní muzeum přislíbilo její restaurování a archivaci, ale dotyčný nám stále odmítá listinu vydat a považuje ji za svůj majetek. Proběhl letní dětský tábor v Přešovicích. Sbor získal videokazetu s materiály ze své minulosti, které sahají do 30. let 20. století. Z 16 výjezdů stojí za zmínku požár autobusu, likvidace vosího hnízda, požár RD a velký požár stodoly patřící bývalému starostovi sboru, kde došlo k velkým škodám na uskladněném materiálu a technice a s odstraňováním pomáhali svému kamarádovi členové obětováním několika volných víkendů. Na počátku roku 2000 nás postihly důsledky cizího jednání z roku minulého, protože se opět našel bývalý člen, který v duchu svých předchůdců na sbor vrhl černý stín aféry z let 1994 95. Tentokrát se však už události bohužel neobešly bez pozornosti médií. Také byl odvolán prezident MHJ Pavel Bunďálek, který byl vyšetřován policií z důvodu podezření spáchání několika trestných činů souvisejících s výkonem své funkce. Je však nutno konstatovat, že po odchodu tohoto prezidenta nastává doba všeobecného úpadku MHJ, jejíž činnost sklízí ze strany našeho sboru kritiku. Novým prezidentem byl zvolen Josef Halouzka. V rámci sběru železného šrotu jsme získali několik vraků vozidel Tatra 613. Po odebrání náhradních dílů a využití zbytku pro účely prověřovacího cvičení byla provedena jejich likvidace. V létě se poprvé zúčastnila T 623 asistence na Masarykově okruhu při závodech MS motocyklů. Od té doby se účastníme pravidelně při mnoha podnicích zde konaných. V tomto roce se opět účastníme soutěže v Žimrovicích, ale v posledních dvou letech je zaznamenána krize ve fungování soutěžních družstev. Faktem je, že náš sbor nemá dobrou tradici v požárním sportu a raději se věnujeme záležitostem, které souvisejí s požární ochranou. Zastáváme názor, že požární sport už nemá s hasiči nic společného a my jsme hasiči. Na konci roku jsme provedli výměnu T 623 za vozidlo novější téhož typu a původní (chromová) je tak v rukou soukromého sběratele jako veterán. Tím bylo postaráno o práci během jara roku 2001, kdy jsme nové vozidlo kompletně rozebrali a podrobili omlazovací kůře. Tento rok bylo pouhých 8 výjezdů, z toho 2 dopravní nehody, 5 požárů a prověřovací cvičení na ulici Tuřanka, které simulovalo nehodu tří osobních vozidel s následným požárem. Za zmínku ještě stojí velký požár skládky pneumatik v cementárně v Mokré a požár v zahrádkářské kolonii Padělky způsobený zřejmě při vypalování trávy, který mírně zasáhl a velmi ohrozil Chráněný přírodní útvar Hájek. První čtvrtletí roku 2001 bylo plně věnováno práci na T 623, aby byla připravena na první asistenční službu na Masarykově okruhu. Bohužel s kauzou odvolaného prezidenta MHJ souvisela i tato Tatra a starosta sboru byl požádán kriminální policií o vysvětlení okolností nabytí vozidla. Dokonce byla zmíněna možnost zabavení vozu, která by zřejmě znamenala další hlubokou finanční ránu. Naštěstí nám auto zůstalo a úspěšně a spolehlivě slouží. Také bylo rozhodnuto o pořízení nášivek - domovenek na uniformy. Zvítězil návrh kopírující znak na kapotě T 623, tedy znak města s nápisem Hasiči Šlapanice. Bylo také rozhodnuto o umístění téhož označení na ostatní vozidla. Podařilo se nám levně zakoupit 3 radiostanice Tesla do vozidel. 46

Na podzim se konalo slavnostní vysvěcení znaku a nového praporu města. My jsme měli tu čest být nositeli symbolů při této akci, kde jsme také poprvé představili veřejnosti nové nášivky na uniformách. Ty okamžitě upoutaly pozornost veřejnosti a sklidily svým vydařeným provedením a vzhledem obdiv. Výjezdy roku 2001 6 požárů, dopravní nehoda a živelná pohroma. Zmíníme požár autolakovny, který zlikvidoval několik automobilů, požár elektrorozvodny v Sokolnicích. Také jsme pomáhali odstraňovat následky tragické dopravní nehody končící smrtí motocyklisty, který narazil do stavebního stroje a doslova se roztříštil o radlici. Šlapanice také zasáhla 4. 8. smršť. Ta přinesla spoustu škod na majetku poškozené střechy, polámané stromy, proudy vody v ulicích. Naštěstí se vše obešlo bez zranění osob. Tento zásah byl velkou zkouškou nasazení jednotky, která musela prokázat zvládnutí krizové situace a řešit spoustu žádostí občanů o pomoc. Samozřejmě nám pomáhali okolní dobrovolné i profesionální sbory, kterým patří dík. Počátek roku 2002 byl poznamenán tragédií, kdy při požáru kasina v Brně zemřeli dva příslušníci HZS Brno. Na sbírku pro pozůstalé přispěl i náš sbor. K výše zmíněným domovenkám přibyly na pracovní uniformy ještě jmenovky. Dále se nám podařilo získat významného sponzora, kterým je firma Shell, jejíž čerpací stanice se nachází ve Šlapanicích a poskytuje nám pohonné hmoty pro T 623. Oddíl mládeže začala podporovat společnost Známá firma. V tomto roce byla vyrobena trička sboru a schváleno vytvoření internetových stránek. Čekal nás také poměrně náročný úkol. Byli jsme požádáni firmou Kappa Karton Morava o zajištění asistence při požárně rizikových pracech při úpravách na výrobní lince po dobu 30 dní nonstop, a to s nástupem již za dva dny. Bylo nutno urychleně svolat mužstvo a vytvořit rozpis směn na celý měsíc, což je u zaměstnaných dobrovolných hasičů nemalý problém, nicméně podařilo se a byla zajištěna stálá jednočlenná hlídka s vozidlem T 623. Nezanedbatelným přínosem úsilí byl příspěvek do sborové pokladny i přivýdělek jednotlivých členů. Konečně se nám podařilo uskutečnit výměnu střešní krytiny na zbrojnici, kterou nám před lety věnovala firma Tondach a od té doby ležela uskladněna na půdě. Drobnými doplňky záchranářského vybavení byla vybavena T 623. Na konci roku dostala jednotka vánoční dárek v podobě vozidla CAS 32 T 815 po celkové repasi, které zakoupilo město. Po pěti letech postihly republiku další povodně. Tentokrát zasáhly zejména Čechy. Šlapaničtí hasiči byli opět připraveni pomoci a 20. 8. vyrazili na čtyřdenní nasazení do Litoměřic. Z celkem 19 výjezdů (z toho 2 cvičení) stojí za zmínku ještě další živelná pohroma, kdy smršť postihla část Brna. Déle bylo 5 dopravních nehod a menší požáry. Díky zvyšujícím se nárokům se někdy v 50. letech 20. století postupně ze sborů vyčleňovali na zásahovou činnost bojeschopní jedinci. Existence zásahových jednotek byla částečně právně ošetřena (např. zvláštní pojištění pro zasahující hasiče), avšak stále jejich činnost zajišťoval hasičský sbor. Po krátké době jakéhosi bezvládí plném změn a zmatků, které nastalo po roce 1989, přišla novodobá samostatná historie jednotek požární ochrany (JPO), kdy na zákonném základě vznikaly Jednotky sboru dobrovolných hasičů, které však již nemají právní návaznost na hasičské sbory. Ty tak opustili zajišťování samotné zásahové činnosti, čímž je i vzbuzen pocit jakéhosi nedocenění či odstavení od tradic, pro které celé hnutí vzniklo. Jednotku zřizuje město (podobně jako městskou policii), kterému zákon ukládá povinnost zajistiti si na svém území požární ochranu. Vznik JSDH Šlapanice lze datovat rokem 1996, kdy město uzavřelo smlouvy s jednotlivci na tuto činnost. Velitelem byl jmenován Jiří Zvešper a zůstává jím dodnes. Velitele ze zákona jmenuje starosta obce. Zákon podle různých kritérií řadí obce do několika skupin. Příslušný 47

Hasičský záchranný sbor kraje (HZS) na základě ukazatelů rozhodne o zařazení jednotky. Pro každou kategorii je stanoven minimální počet členů, povinné vybavení atd. Výstroj, výzbroj a provoz ze zákona financuje zřizovatel (město), kterému s touto nemalou finanční zátěží pomáhají dotacemi kraj i stát. Členové JSDH dnes nemusí vzejít z členské základny hasičského sboru, ale musí při svém vstupu do JSDH splňovat stanovené fyzické předpoklady. Vše je dáno zvyšujícími se nároky na nasazení, kdy dobrovolní hasiči se stávají mnohdy rovnocennými partnery hasičů profesionálních, přestože jejich kritéria jsou pochopitelně mírnější. Členové mají ze zákona nárok na odměny, ovšem záleží vždy na postoji a finanční situaci zřizovatele, jak ocení tuto dobrovolnou, rizikovou a také stále nejen časově náročnější činnost. Každý člen JSDH Šlapanice, zařazené do JPO 3, musí v souladu s tímto zařazením být schopen používání veškeré předepsané výstroje a výzbroje. Velitelé (velitel jednotky má vedle sebe ještě velitele družstev) a strojníci (řízení a obsluha mobilní techniky) procházejí pravidelnými školeními pořádanými HZS a po složení zkoušek získávají osvědčení o této kvalifikaci. Všichni členové jednotky pak absolvují během každého roku stanovený roční program školení a výcviku. Za posledních 10 let se změnilo mnohé. Z původně převažujících požárů se zásahová činnost dobrovolných jednotek rozrůstá na stále větší škálu událostí (dopravní nehody, živelné pohromy, různé technické zásahy likvidace hmyzu, únik nebezpečných látek atd.) JSDH Šlapanice je v současnosti dobře vybavenou a fungující záchrannou složkou, která je schopna okamžitého nasazení a je pro své schopnosti a výkony velmi dobře hodnocena profesionály s nimiž spolupracuje. Štěpánovice status: obec katastrální výměra: 5,02 km² počet obyvatel: 437 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 22 27 zeměpisná délka: 16 23 17 nadmořská výška: 261 m adresa obecního úřadu: Štěpánovice 30 666 02 Předklášteří Oficiální web: http://www.stepanovice.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1589. 48

Sbor dobrovolných hasičů V obci Štěpánovice byl založen sbor 22. května 1899. Spolu s učiteli Floriánem Kučerou, Arnoštem Langrem a místními rolníky Janem Machem, Františkem Panáčkem, Metodějem Matouškem, Janem Ranným, obuvníkem Josefem Bučkem a kovářem Josefem Sytařem mělo zásluhy o založení i obecní zastupitelstvo. Přestože v době založení sboru neměla obec ani 500 obyvatel, sbor byl bohatě dotován domovskou obcí, dary majetných rolníků, od c. k. zemského úřadu ve Vídni, od Zemské hasičské jednoty, z ochotnických divadel atd. Tomu odpovídala výzbroj i výstroj. Telnice status: obec katastrální výměra: 6,1 km² počet obyvatel: 1339 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 6 6 zeměpisná délka: 16 42 45 nadmořská výška: 195 m adresa obecního úřadu: Růžová 243 Telnice 66459 Telnice u Brna Oficiální web: http://www.telnice.eu Telnice patří k nejstarším a v minulosti zároveň největším osadám na dnešním okrese Brno - venkov. První zmínky o ní pocházejí ze 13. stol. přesně z roku 1244. To je také rok, od kterého se počítá stáří obce. Osada měla v té době již 26 domů. Vznikla na levém břehu Zlatého potoka. Ještě před 120 lety měl potok koryto mělčí a užší a často se rozléval do okolí.proto byl na konci 19. stol. zregulován, řečiště prohloubeno. Telnický kraj byl zajímavý už i pro pravěké osadníky. Nálezy pocházejí z mladší doby kamenné. Při polních pracech nebo cíleném archeologickém výzkumu byly odkrývány hroby s ostatky a pozůstatky tehdejších lidí. Vyšlo najevo, že na Draze k Sokolnicím stávala pravěká osada, jejíž obyvatelé se živily rolnictvím a lovem. Další nálezy byly za dnešní Orlovnou, na obou stranách tzv. Mrtvé cesty, v tratích Nad Louky, Úzká, Za mlýnem. Rovněž z doby bronzové a železné nám zůstaly v Telnici připomínky, např. v trati Za kostelem, Prostřední, v bývalé cihelně a na mnoha dalších místech. V první polovině 16.stol. byla Telnice trvale připojena k sokolnickému panství. Po 150 let ji spravoval rod Dietrichsteinů a v roce 1850 připadla Telnice Mitrovským. Svoji pečeť používala obec od roku 1648. Byla na ní vyobrazena 49

kostelní věž se zubatým cimbuřím a dva květy s nápisem "Peczet * Diedin * Telniczet * 1648." Sbor dobrovolných hasičů Ustavující schůze hasičů se konala na Nový rok 1894. Na jeho založení se velkou měrou podílel starosta obce Antonín Pešl spolu s radními Karlem Svobodou, Františkem Mrkvicou, Aloisem Bartákem a Josefem Králem. Na slavnostní schůzi konané 1. ledna 1894, dva z uvedených, a to Pešl a Barták - oba rolníci, stali se novými činovníky. Na funkci jednatelskou si vybrali učitele Hynka Sovu. Od roku 1906 pak stál v čele sboru Alois Barták. Ani mezi ostatními činovníky nedocházelo k velkým obměnám a tak sbor úspěšně pracoval až do roku 1917, kdy už nebyla konána valná hromada, protože většina činných členů byla zmobilizována. Těšany status: obec katastrální výměra: 16,22 km² počet obyvatel: 1211 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 2 55 zeměpisná délka: 16 46 15 nadmořská výška: 203 m adresa obecního úřadu: Těšany 141 66454 Těšany Oficiální web: http://www.tesany.cz Obec je poprvé připomínána v roce 1131, ovšem archeologické nálezy z okolí dosvědčují osídlení již před tímto letopočtem. Od roku 1666 patřila obec brněnským dominikánům. Ti vybudovali koncem 17. století jako svoje letní sídlo raně barokní jednoposchoďový zámek obdélného půdorysu. Patřil jim až do zrušení kláštera v roce 1784. Římskokatolická kaple Panny Marie na nejvyšším bodě východně od obce byla postavena politickými vězni v roce 1946 1947 jako poděkování za šťastný návrat těšanských občanů z koncentračních táborů. Nachází se nad vinohrady asi 2 km od Těšan. V barokní kovárně z 18. století je umístěna expozice kovářství a kolářství, součást Technického muzea v Brně. Na 50

návsi a v okolí kovárny stojí několik barokních soch, například plastiky sv. Gotharda a sv. Dominika, obě z roku 1773. Kostel sv. Barnabáše byl postaven v letech 1897 1906. Podle příběhu, který se odehrál právě v Těšanech byť s méně dramatickým koncem napsali Alois a Vilém Mrštíci vesnické drama Maryša. Hra měla premiéru v roce 9. května 1894 v pražském Národním divadle, v Brně pak 27. října 1894. Hrob Marie Turkové - Maryši - leží na starém těšanském hřbitově. Sbor dobrovolných hasičů Obec Těšany v jihovýchodním cípu okresu patřila od roku 1848 do různých územních a správních útvarů. Dokumentace k historii této obce je zřejmě uložena v nejrůznějších bývalých okresních městech a pramenné materiály se obtížně shledávají. Přesto víme, že sbor byl založen roku 1897 kontrolorem velkostatku v Těšanech Josefem Grislem. Proto první stříkačka bývala zapůjčována velkostatkem. Za tyto zásluhy byl Grisl zvolen starostou náčelníkem František Žáček a jednatelem Josef Vystavěl - oba rolníci. Tetčice status: obec katastrální výměra: 15,15 km² počet obyvatel: 1008 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 10 1 zeměpisná délka: 16 24 39 nadmořská výška: 326 m adresa obecního úřadu: Palackého 177 66417 Tetčice Oficiální web: http://tetcice.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1104. První ověřená historická zmínka pochází až z roku 1349. V Tetčicích najdeme řadu památek. Nejstarší je barokní kaple sv. Floriána, která byla postavena v roce 1764, další památkou je socha sv. Jana Nepomuckého z přelomu 18. a 19. století stojící na skále. Pod touto sochou se nachází neobvyklá skupina kříže s dvěma pylony pocházející z roku 1850. Na pylonech jsou zobrazeny sv. Jan a Panna Marie. Do roku 1852 se v obci nacházel velký rybník, který zanikl při výstavbě železnice. Jeho hráze byla v místech silnice vedoucí od železniční stanice ke Křibům. Za jeho vznik vděčí obec Rožmberkům, kteří vlastnili Rosický zámek a jejich rod je známý výstavbou rybníků především v Jižních Čechách. Tetčice jsou dodnes s ním spjaty, jak je patrno i ze znaku a vlajky obce. 51

Sbor dobrovolných hasičů V roce 1894 došlo k založení hasičského sboru v Tetčicích. V obci pracovala v této době už parní pila a tak její správce František Zavázal přesvědčil členy obecního zastupitelstva k ustavení spolku. Také starosta obce, rolník Tomáš Holešovský, byl této myšlence příznivě nakloněn. Stal se prvním starostou sboru, náčelnickou funkci vykonával František Zavázal a jednatelem byl zvolen učitel Josef Večeřa. Práce posledně jmenovaného se ukázala jako velmi dobrá už v samých počátcích, jak vidíme nejen ze schválených stanov, ale i z podrobného popisu oděvu, výstroje a odznaků. Tišnov status: město katastrální výměra: 17,13 km² počet obyvatel: 8 585 (2008) zeměpisná šířka: 49 20'55.39" s. š. zeměpisná délka: 16 25'27.77" v. d. nadmořská výška: 256 m adresa městského úřadu: Městský úřad Tišnov Náměstí Míru 111 666 19 Tišnov Oficiální web: http://www.tisnov.cz V písemných pramenech je Tišnov poprvé uváděn v roce 1233 v souvislosti se založením ženského cisterciáckého kláštera Porta coeli českou královnou Konstancií v jeho bezprostřední blízkosti. Původně byl Tišnov trhovou vsí na důležité obchodní zemské stezce. Po založení kláštera daroval markrabě Přemysl Tišnov cisterciačkám, v jejichž majetku zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Ještě ve 13. století se z Tišnova vyvinulo městečko, které stále více nabývalo charakteru středověkého města. V roce 1416 udělil král Václav IV. Tišnovu právo konání výročního trhu podle způsobu trhů brněnských. V souvislosti se zřízením regulovaného magistrátu byl Tišnov v roce 1788 povýšen na město. Do roku 1848 byl centrem správy tišnovského panství. Velký význam pro město mělo zahájení provozu na železniční trati do Brna v roce 1885 a do Německého Brodu v roce 1905. Od roku 1896 se stal Tišnov okresním městem. V roce 1895 byl prohlášen za klimatické město, v roce 1899 bylo na úpatí lesa Klucanina postaveno léčebné sanatorium a Tišnov se stal vyhledávaným lázeňským střediskem a východiskem turistických cest do malebné krajiny v podhůří 52

Českomoravské vrchoviny. Stal se přirozeným administrativním, hospodářským a kulturním centrem kraje. Zatím poslední kapitolou tišnovských dějin jsou 90. léta. Město spravuje opět městský úřad v čele se starostou a městské zastupitelstvo. Místní podniky a živnosti se vrátily zpět do soukromých rukou, město zkrásnělo opravenými chodníky a fasádami domů. Většina integrovaných obcí se rozhodla pro vlastní správu a počet obyvatel tak opět klesl na současných 8500. Pokusy o obnovení okresu Tišnov zatím vyzněly naprázdno, Tišnov se ale zřejmě stane po reformě státní správy okrskovým městem, což mu dává další vývojové perspektivy. V Tišnově, který je proslulý díky bohatým nalezištím minerálů, se dvakrát ročně konají Mezinárodní expozice minerálů. Pozornost četných návštěvníků přitahuje například kopec Květnice či přírodní park Svratecká hornatina. Hasiči Chemická laboratoř Na počátku 70. let minulého století byly vybudovány v rámci civilní obrany ČSSR Krajské chemické laboratoře (KCHL) civilní obrany. Jejich úkolem bylo především školení pro pracovníky mobilních skupin analytického zjišťování (MSAZ) v analýzách vzorků kontaminovaných biologickými a chemickými látkami (BCHL) a radioaktivními látkami (RAL) v případě napadení státu. Dalším úkolem byl vývoj a ověřování metod detekce BCHL a štěpných směsí po jaderném napadení. Postupem času se úkoly těchto laboratoří rozšířily i na detekci úniku všech druhů nebezpečných látek přímo při haváriích, měření na místě havárie, laboratorní kontrolu následků a průběhu havárií a sledování kontaminace zasaženého území laboratorní analýzou odebraných vzorků. S přechodem k HZS JmK k 1. 1. 2001 vzrůstala potřeba širší a rychlejší odezvy na požadavky zasahujících jednotek (měření, detekce a chemické rozbory, poradenská činnost). Postupně se zlepšovalo vybavení pro zrychlení analýz a zpřesnění výsledků, prováděných nejenom přímo na místě zásahu, ale i v chemické laboratoři. V České republice byla vytvořena v roce 2001 celkem čtyři Školicí střediska HZS, jejichž součástí jsou chemické a radiologické laboratoře (ŠS Třemošná, ŠS Kamenice, ŠS Tišnov a ŠS Frenštátě pod Radhoštěm) a jedno vědeckovýzkumné pracoviště (Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč), které jednotlivé laboratoře metodicky vede. Výjezdová skupina Školicího střediska Tišnov slouží v případě havárií s únikem nebezpečných látek, nálezů neznámých chemických látek, teroristického zneužití chemických nebo radioaktivních látek jako podpora zasahujících jednotek HZS krajů Jihomoravského, Vysočina a územního odboru Jindřichův Hradec z kraje Jihočeského. Výjezdová skupina Laboratoře Tišnov je připravena k výjezdu v pracovní době do 20 minut, mimo pracovní dobu do 120 minut, dojezd podle vzdálenosti místa mimořádné události (MU) a situace do 150 minut. Do výjezdové skupiny jsou zařazeni na týdenní směnu vždy dva odborníci z Laboratoří Tišnov - chemik a radiochemik. Kromě telefonické konzultace s odborníky z laboratoří dostupnými nepřetržitě 24 hodin na služebním telefonu mají možnost zasahující jednotky využít v poměrně krátkém čase další úrovně poskytování pomoci a to: chemický a radiologický průzkum v terénu laboratorní kontrola ve stacionární laboratoři Chemický a radiologický průzkum v terénu Jedná se o podporu pro zasahující jednotky Identifikace možného nebezpečí na místě MU Podklady pro další rozhodování veliteli zásahu (VZ) (evakuace obyvatel, vymezení zón) Analýza nebezpečných látek moderními detekčními prostředky 53

Kvalifikovaný odběr vzorků Hodnocení akutní nebezpečnosti uniklých látek pro jednotky požární ochrany (JPO) a obyvatele vzhledem k situaci na místě MU Odborná pomoc při rozhodování o lokalizaci a likvidaci mimořádné události Laboratorní kontrola ve stacionární laboratoři Důležitou součástí identifikace a stanovení neznámých látek je potvrzení terénních měření v laboratoři bezprostředně po zásahu. V současné době nedosahuje mobilní detekční technika výjezdové skupiny laboratoří ŠS Tišnov kvality, která by v terénu mohla splnit všechny požadavky zasahujících jednotek. Proto je někdy nutné analyzovat vzorky odebrané v místě mimořádné události (MU) ve stacionární laboratoři ŠS Tišnov. Vzorky na místě MU odebírají a dopravují do laboratoře pracovníci výjezdové skupiny, nebo jednotky požární ochrany (v současné době probíhají ve ŠS Tišnov, specializační kurzy pro příslušníky HZS se zaměřením na praktický odběr vzorku nebezpečných chemických látek (NCHL) z míst MU. Jakmile je vzorek dopraven do laboratoře ŠS Tišnov, pracovníci provedou analýzu moderními analytickými přístroji. Výsledky analýz jsou k dispozici pro rozhodovací proces zasahujících jednotek v místech MU. Radiologická laboratoř ŠS Tišnov, zabezpečuje rychlou, přesnou identifikaci a kvantifikaci radionuklidů emitujících záření γ, stanovení celkové α a β kontaminace v různých vzorcích. Výjezdová skupina chemické laboratoře má možnost na místech mimořádných událostí provádět gamaspektrometrické analýzy a kontroly kontaminace předpokládaných kontaminovaných předmětů a oblastí. Výsledky těchto analýz slouží jako podklady pro ochranu obyvatelstva a složek integrovaného záchranného systému při vzniku mimořádných událostí. Jedním z důležitých úkolů pracovníků radiologické laboratoře je praktický výcvik příslušníků HZS zaměřený na radiační ochranu a vyhodnocení naměřených hodnot při práci se zdroji ionizujícího záření. Důležité jsou také pravidelné účasti pracovníků na součinnostních cvičeních složek integrovaného záchranného systému se zaměřením na radiační havárie. Pracoviště je držitelem povolení k nakládání s otevřenými a uzavřenými zdroji ionizujícího záření. Chemická laboratoř Školicího střediska Tišnov, zabezpečuje rychlou a přesnou identifikaci a analytické stanovení vzorků neznámých chemických látek včetně bojových chemických (otravných) látek. Vzorky pro analýzu jsou odebírány pracovníky výjezdové skupiny chemické laboratoře, jednotkami požární ochrany. V některých případech jsou vzorky ke zpracování dodávány i fyzickými osobami nebo jinými složkami státní správy. Na základě požadavků zadavatelů rozboru jsou prováděny běžné analýzy - např. stanovení vápníku, hořčíku, celkové tvrdosti vody, chloridů, stanovení aktivního chlóru, stanovení fluoru, železa, fosforečnanů, chemické spotřeby kyslíku, bojových otravných látek Pracovníci řeší i nestandardní požadavky - např. požadavek na spolupráci při posouzení vhodnosti použití emulgačního přípravku na čištění vozovek z hlediska rychlosti odbourávání ropných látek v půdě. Rychlost a přesnost jednotlivých analýz je dána typem vzorku, standardním operačním postupem příslušné metody stanovení a použitým přístrojem ve vybavení laboratoře. Závěry těchto analýz slouží pro ochranu obyvatelstva a jednotek požární ochrany při vzniku mimořádných událostí, zvláště při závažných haváriích s únikem nebezpečných chemických látek. Výsledkem každé analýzy je zpracování písemného protokolu, který je zasílán příslušným osobám, organizacím, které si vyžádaly analytické zpracování dodaného vzorku. Laboratoř je držitelem licence pro nakládání s vysoce nebezpečnými látkami podléhajícími zákonu 19/1997 Sb Výjezdové vozidlo IVECO Daily: 54

Vozidlo mobilní chemické laboratoře zajišťuje dopravu posádky (1+1 osoby) z místa dislokace do místa mimořádné události. Dále zajišťuje dopravu technických prostředků pro detekci nebezpečných látek. V místě mimořádné události je možné provést chemickou a radiometrickou analýzu pomocí měřící techniky ve vozidle i mimo vozidlo, v každé denní době a za každého počasí. V pracovním prostoru nástavby je vyčleněný prostor pro uložení ochranných prostředků. Dekontaminaci je možné provést vlastními prostředky. Laboratorní část je plynotěsně oddělena od části pro přepravu vzorků, které je možné předat pomocí předávacího otvoru v digestoři. Sbor dobrovolných hasičů Dominantní postaveni v severozápadní části okresu Brno - venkov mělo město Tišnov. I když zde roku 1880 bylo napočítáno ve 260 domech 2 466 Čechů a pouze 121 Němců, tato menšina, držící ve svých rukách pevně správu města, nelibě nesla vznik ryze českých spolků a organizací. Perzekuce sokolské jednoty založené roku 1870 byla tak velká, že koncem roku 1875 svolal její starosta Karel Buchal valnou hromadu, na které doporučil, aby pro velké překážky, které kladly sokolům neustále rakouské úřady, byla jednota přeměněna na tělovýchovno-hasičský sbor. Do čela, ve funkci starosty, byl zvolen lékárník František Svoboda, náčelníkem-velitelem byl koželuh Jan Macků a jednatelskou práci vykonával stolař Leopold Pokora. I když seznam členů uvedený v Krškově hasičské kronice ukazuje, že šlo většinou o osoby zámožné, počátky sboru nebyly lehké. Teprve roku 1882 mohla být zakoupena nová dvoukolá stříkačka a za deset roků nato druhá. Důležitým mezníkem v životě sboru byl rok 1882, kdy do funkce jednatele byl zvolen advokát JUDr. Václav Šílený, pozdější zemský a říšský poslanec. Na jeho návrh byla svolána v uvedeném roce schůze zástupců Tišnovska a Bystřicka, na které bylo rozhodnuto uspořádat 3. Září 1882 sjezd hasičských sborů. Do Tišnova se sjelo 299 členů ze 13 sborů a tento den je považován za založení 1. hasičské župy Tišnovsko - Bystřické. Pět dechových hudeb vyhrávalo k dobré náladě a svoji zdravici zaslala i místní sokolská jednota. Od tohoto sjezdu se župní život velice úzce prolíná s životem tišnovského sboru. Mimořádná hasičská aktivita tohoto regionu - cvičení, sjezdy, výlety, poučné a výchovné přednášky, divadla a budování knihoven byla doplněna v 80. letech o činnost samaritánskou. V památníku hasičské župy T'išnovské - Oharkovy z roku 1932 se na straně 53 říká: "Jde o laické poskytování první pomoci osobám, které se octnou v nebezpečí života, bez ohledu na jejich smýšlení a národnost. Je aktem pravé lásky k bližnímu. Důležitost je v tom, že pomáhá poraněnému nebo náhle onemocnělému už před příchodem lékaře a zařizuje to nejnutnější, aby se předešlo komplikacím." Velmi krásně vystihl smysl této pomoci bližnímu T. G. Masaryk: "Naše hasičstvo našlo v samaritánství krásný doplněk hasičské služby". V tišnovském sboru vyrostli vynikající organizátoři. Patřil mezi ně lékárník František Svoboda, který byl deset roků i starostou I. župy Tišnovské, stejně jako JUDr. Václav Šílený ve funkci jednatele. Roku 1911 přichází další osobnost. Byl jí učitel - suplent, později nadučitel Václav Oharek. Zatímco T. Krška, po původní kariéře advokátního koncipienta se posléze stal podnikatelem, Oharek sdílel osudy typické pro českého kantora tohoto období. Po studiích na učitelském ústavě v Brně působil na školách v Židenicích, v Zastávce, Lískovci, Říčanech, ve Hvozdci a v Drásově. Co pro Třebíčsko a Velkomeziříčsko znamenal Krška, topro Tišnovsko byla práce Oharkova. Vedle činnosti učitelské, vlastenecké a kulturní bylo jeho veškeré mimoškolní úsilí zaměřeno k povznesení a rozkvětu hasičstva. Založil sbory v Říčanech a ve Hvozdci a byl jejich náčelníkem. Roku 1909 vytvořil župu brněnskou, 55

vypracoval její stanovy a po 20 let byl jejím jednatelem a župním dozorcem. Stál u kolébky Invalidního penzijního spolku, Hasičské vzájemné pojišťovny a podporovací pokladny hasičské. Až ve svých 78 letech se vzdal funkce starosty župy. Jeho láska k lidem byla veliká, stejně i jeho nadšení a obětavost pro hasičskou práci. Trboušany status: obec katastrální výměra: 5,53 km² počet obyvatel: 337 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 2 48 zeměpisná délka: 16 27 4 nadmořská výška: 187 m adresa obecního úřadu: Trboušany 113 66464 Dolní Kounice Trboušany jsou obcí, ležící tři km jižně od Dolních Kounic, v údolí na svahu Krumlovského lesa, ze kterého dříve vytékal potok a napájel v řadě rybníčky, jak ukazují staré mapy. Kdy přesně obec vznikla, nevíme, je však jmenována při výčtu majetku prodávaného Jiřímu Žabkovi z Limberka po zániku kláštera v Dolních Kounicích, tedy po roce 1527. Byla součástí dolnokounického panství a to až do vzniku samostatné republiky Československé. Prvá zmínka je v Brněnských knihách k r. 1522. Největším otazníkem v historii Trboušan je doba jejich vzniku. Dnes již nežijící kronikář pan František Haška ve svých názorech vycházel z názvu obce, který zní Trboušany a vysvětluje jej jako odvozeninu od slova trbuch = staroslovansky břicho a do Němčiny si toto překládá jako Bauchse atd. Ve skutečnosti ale bývalo uváděno na mapách německy Pausche, což znamená madlo, či držadlo. Jen na jediné vojenské mapě z r. 1764-1768 je napsáno Bauchse, což nasvědčuje, že se autor mapy přepsal z Pauchse na Bauchse. Vždyť i na staré pečeti je německý název DURF PAUSCHA. Konečně tento závěr se dosti nabízí, neboť Trboušany skutečně v historii nejsou známy jinak, než jako místo, kde je v držení svobodný dvůr a jinak patřily vždy pod dolnokounické panství a to jak v době existence kláštera, tak i po jeho zániku jako součást světského panství. A jeho závěry, že byly zničeny za války Čechů s Moravany po bitvě u Loděnic dne 10. prosince 1185 rozhodně nelze přijmout za pravdivé. Historii Trboušan popsal poprvé již Augustin Kratochvíl ve Vlastivědě moravské Okres Ivančický v r.1904, kde o nich píše jako o nejjižnější obci tohoto okresu, že měly na počátku 17. století 22 domů, po válkách po r. 1645 jich bylo jen čtrnáct osedlých, v r.1790 se 56

uvádí 49 domů a 266 obyvatel a v r. 1900 již 77 domů a 404 obyvatel, samých Čechů, jen dva Němci. Obec si vždy zachovala český charakter i za 2.světové války. Na jižní straně obce, za panským chmelníkem, stávala cihelna. V obci se vařívalo i pivo, pěstoval se chmel a také výtečný chřest, který byl vyvážen až na císařský dvůr do Vídně. Od pradávna se v Trboušanech také pěstovala vinná réva a vinařství kvete i v dnešní době. Dnes se pěstují především odrůdy Frankovka, Müller Thurgau, Neuburgské, Ryzlink Rýnský, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Moravský Muškát, sauvignon, Rulandské šedé, Bílé, Tramín, Claret, Zweigeltrebe, Modrý Portugal, Svatovavřinecké, tedy červená i bílá vína.. Chřest a zlatý vinný hrozen jakož i vinařský nůž jsou součásti symbolů Trboušan a jejich znaku i praporu. V roce 2006 je katastrální výměra obce 553 ha, počet obyvatel 337 o průměrném věku 35, 6, z toho v produktivním věku 212. Sbor dobrovolných hasičů V neděli 21. srpna 1927 ve 3 hodiny ráno vypukl uprostřed obce požár. Plameny zachvátily stodoly Jana Badina, Vincence Kolesy a Stanislava Svobody. Stodoly byly plné úrody z probíhajících žní. Ve stodole Vincence Kolesy byly uloženy i stroje a motor. Majitel při snaze o jejich záchranu utrpěl značné popáleniny na rukou a obličeji. Pro pomoc byli vysláni dva jezdci na kolech. Jeden jel do Dolních Kounic, jeden do Pravlova. Ačkoliv se pomoc dostavila brzy, nedalo se toho mnoho z doškových stodol a jejich obsahu zachránit. Sbory se tedy soustředily na to, aby se oheň nerozšířil na další budovy plné úrody, či na obytné domy. Navíc byla práce hasičů bržděna nedostatkem vody, protože potok, který zde protéká, neměl dostatečné množství vody (dnes už nemá téměř žádnou), a voda ze studní byla brzy vyčerpána. Pravlovský sbor byl nucen dokonce stříkat močůvkou. Požár vznikl z neznámé a nikdy neobjasněné příčiny. Po obci se o tom povídalo lecos. Dal však podnět k tomu, že občané začali přemýšlet o tom, zda by jsme zde neměli mít vlastní hasičský sbor. A tak zhruba po roce, 8. září 1928, se konala ustavující schůze Sboru dobrovolných Slavnost svěcení hasičské stříkačky v Trboušanech. Slavnost se odehrála 2. června 1929. Světitelem stříkačky byl p. Augustin Korber. Na snímku je vidět za knězem Cyrilem Studeným, stojícím u židle. 57

hasičů. Sbor byl založen 36 členy a 11 přispívajícími. Členy sboru byli také téměř všichni členové obecního zastupitelstva, což se projevilo tím, že obec reprezentovaná starostou Františkem Helarem, vybavila Sbor motorovou stříkačkou a dalším potřebným vybavením. Slavnostní svěcení stříkačky se uskutečnilo 2. června 1929. Stříkačku světil místní rodák P. Augustin Korber spolu s P. Cyrilem Studeným za přítomnosti všech členů, dvou kmoter a matky. Poté se konalo veřejné poplachové cvičení, při kterém byla nová stříkačka předvedena veřejnosti v činnosti. Obyvatelé obce byli nadšeni. V dalších letech Sbor pečlivě cvičil a vzdělával se pod vedením místního pana učitele Aloise Kleckera, a brzo patřil k nejlépe připraveným sborům v okrsku. Mezitím byla v obci vybudována betonová nádrž na vodu, aby se v případě potřeby neopakovala situace s nedostatkem vody. Časem Sbor začal trápit jiný problém: nařadí, stříkačku a další věci neměli kde uskladnit. Hasičská zbrojnice ani jiný vhodný prostor, který by se dal takto využít, v obci nebyl. Vše bylo uloženo vždy ve stodole některého ze členů. Začala se rodit myšlenka na vybudování Hasičského domu, kde by kromě hasičské zbrojnice byl také sál pro kulturní činnost. K myšlence se připojila i obec, která potřebovala radnici (zatím se úřadovalo v místním hostinci) a Mlékařské družstvo, které potřebovalo prostory pro výkup mléka. Za finančního přispění těchto korporací a za přispění místních občanů se skutečně v roce 1930 začalo s budováním Hasičského domu. Na stavbu si musel ale Sbor peníze také vypůjčit u Občanské záložny v Ivančicích a u Občanské záložny v Dolních Kounicích. Spolupráce všech složek při výstavbě byla obdivuhodná. A tak od první myšlenky do slavnostního otevření dne 28. června 1931 uplynulo jen jeden a půl roku, což je v dnešní době věc naprosto nepředstavitelná vzhledem k množství razítek a potvrzení, která jsou potřebná ještě před samotným zahájením jakékoliv stavby. Nejkrušnější období přišlo ve 30. letech, kdy musel Sbor splácet půjčky a úroky z nich. Za pomoci místních občanů byla nakonec i tato těžkost překonána, 31. ledna 1942 bylo vše doplaceno a dům byl prost jakýchkoliv dluhů. K tomuto významnému dni vydává Sbor dobrovolných hasičů brožuru nazvanou PAMÁTNÍK, kde je popsána celá jeho dosavadní historie. Článek v časopise Hasičská ochrana z r. 1942 V roce 1988 byl předsedou sboru Bedřich Kolesa, velitelem Miroslav Kremláček a jednatelem Vítězslav Korber. K současné době nutno říct, že Sbor dobrovolných hasičů existuje pouze formálně. Nevykonává činnost ani profesní ani doprovodnou. Prozatím nejsou žádné náznaky, že by v dohledné době mohlo dojít ke změně situace. Budovu kulturního domu dnes spravuje obec. 58

Památník sboru dobrovolných hasičů v Trboušanech 59

60

61

62

Troubsko status: obec katastrální výměra: 6,03 km² počet obyvatel: 2022 (28. 8. 2006) zeměpisná šířka: 49 10 10 zeměpisná délka: 16 30 35 nadmořská výška: 300 m adresa obecního úřadu: Zámecká 150/8 66441 Troubsko Oficiální web: http://www.troubsko.cz V blízkém okolí moravské metropole, asi 8 km západním směrem, leží na prastarém kulturním podloží obec Troubsko. Tato ves, nesoucí zřejmě jméno po dřevěných troubách přivádějících vodu, vystupuje z anonymity dávných dob do epochy historické poprvé roku 1237, kdy je v listině krále Václava I. uváděn jako svědek Robert z Troubska. Tento nižší šlechtic zřejmě nebyl vlastníkem celé vesnice; pozdější prameny dosvědčují, že se Troubsko v souladu s tehdejší praxí roztříštěné družby dělilo mezi několik majitelů. Roku 1349 koupil Ludér, převor brněnských dominikánů, s neteří Kateřinou 4 a? lánu v Troubsku od měšťana Anselma a daroval je herburskému klášteru. Tato část vesnice se na dlouhou dobu administrativně odloučila od zbylé větší části a po převedení majetku herburského kláštera na jezuitskou kolej v letech 1578 1581 se stala součástí řečkovického panství. Řečený větší díl vsi, rozdělený na nestejné podíly, často měnil majitele a v průběhu 14. a 15. století jej drželi příslušníci různých šlechtických rodů z Křižínkova, z Rohozova, ze Svojanova a především četní členové starého vladyckého rodu z Heršpic. Až celou ves kupuje Matyáš Munk z Ivančic a od roku 1573 je uváděn jako jediný vlastník, a to až do roku 63

1609. (V těchto letech také započal se stavbou zámku na místě bývalé tvrze) Mezi další vlastníky panství patřily osobnosti jako Karel st. ze Žerotína, Albrecht z Valdštejna či Jiří Rupert Hausperský. Největšího hospodářského a kulturního rozvoje dosáhlo Troubsko v letech 1735 až 1806, kdy obec vlastnil Tomáš Jan Sekora ze Sekenberku. Věnoval se hospodářství, rozmnožil počet řemeslníků, podporoval rybníkářství a lesní hospodářství. Po jeho předčasné smrti pokračovala v jeho práci žena Anna Marie a dcera Marie Cecilie. Z tohoto období je dodnes dochováno nejvíce památek. Roku 1826 se panství dostává Leopoldu Hodákovi. Posledními majiteli troubského velkostatku byli v meziválečné periodě Hugo a Josefa Gabriela Ptáčníkovi a Bedřich Hochberg. Sbor dobrovolných hasičů Hasičský sbor v Troubsku vznikl asi jako poslední předválečný dne 20. ledna 1914. Jeho vedení představované rolníky Janem Doležalem - starostou, Vilémem Bartoňkem - náčelníkem a Vilémem Sojkou - jednatelem bylo zaskočeno v létě vyhlášením války a tak se spolkový hasičský život mohl realizovat až v nově vzniklé republice. Tvarožná status: obec katastrální výměra: 8,82 km² počet obyvatel: 1217 (31. 12. 2008) zeměpisná šířka: 49 11' 42" zeměpisná délka: 16 46' 19" nadmořská výška: 257 m adresa obecního úřadu: Tvarožná 40 66405 Tvarožná Oficiální web: http://www.tvarozna.cz Tvarožná má dlouholetou histori která se datuje první písemnou zmínkou z roku 1288. Tehdy se na našem katastru rozkládaly předchůdkyně Tvarožné a sice česká ves Tvarožnice a německá obec Važanice (Bozenitz). Spojením obou vsí někdy ve 14. 15. století vznikla dnešní Tvarožná. Klidná zemědělská obec vstoupila do historie v roce 1805, kdy návrší Santon u Tvarožné sloužilo jako opěrný bod francouzské Napoleonově armádě. Díky jeho strategickému 64

významu byly odraženy útoky ruské Bagrationovy armády. Dodnes se pod Santonem odehrávají rekonstrukce slavné bitvy. V současné době žije ve Tvarožné 1200 obyvatel, obec má více jak 360 domů, je střediskem farnosti, kterou tvoří další tři vesnice. První srpnovou neděli slaví Tvarožná slavnou mariánskou pouť. Po roce 1989 pracuje v obci na 40 živnostníků, tři obchody s potravinami a tři restaurace. Středisko zemědělské výroby je začleněno do akciové společnosti Bonagro, a.s. Blažovice. Děti od 1. do 5. třídy se učí v opravené historické budově místní školy, doplněné do školského areálu o moderní mateřskou školu pro 60 dětí a zdravotnické středisko. Na obecním úřadě je umístěno diorama památné napoleonské bitvy s expozicí a videoprogramem. Sbor dobrovolných hasičů Podle ústního podání měla obec Tvarožná stříkačku již v roce 1831. Byla zakoupena z tzv. konstribučenského fondu pro Tvarožnou a Velatice a trvale uskladněna ve Tvarožné. Stříkačka byla dřevěná stejně jako osy kol a táhla, nádrž pobitá měděným plechem, bez sacího zařízení. Voda se do nádrže musela dávat ručně. Dvakrát do roka se zkoušela, zda je schopná provozu. V srpnu 1890 v neděli v poledne vznikl oheň u Fr. Blaháka č. 43, Jana Floriána č. 18 a Jaromíra Švábenského č. 19. Domy vyhořely do základů a škoda činila 8000 zlatých. Při požáru se ukázala nedostatečnost staré dřevěné stříkačky. Tato událost se stala rozhodující pro založení hasičského sboru ve Tvarožné. Hlavními nositeli této ušlechtilé myšlenky byli zámečník Štěpán Knos a rolník Jan Kaláb z č. 129. Na shromáždění, kterého se též zúčastnil starosta Jan Blahák z č. 10 a radní Matěj Daněk a František Krček, promluvil o významu hasičského sboru a jeho důležitosti pro obec tehdejší učitel Josef Kozlík. Do zřizovacího výboru byli zvoleni: Inocenc Šír hostinský a řezník František Brzobohatý rolník Josef Kozlík učitel Štěpán Knos zámečník Josef Šlezingr rolník Bylo ujednáno zakoupit novou stříkačku a založit Sbor dobrovolných hasičů. Ale jak už to tak bývá, vyskytli se lidé, kteří nesouhlasili se založením sboru a považovali to za zbytečnou novotu. Proto se stalo, že teprve několikátá porada zřizovacího výboru přinesla rozhodnutí. Brzy potom se sešel výbor pro schválení nových členů. Všichni očekávali velké množství přihlášek, a proto se ustavující výbor rozhodl, že nejvyšší počet členů může byt 40, a to takových, kteří jsou ustavičně doma. S dělníky, kteří jsou celý týden v Brně za prací se počítat nedalo. Tak byl 16. května 1891 založen Sbor dobrovolných hasičů ve Tvarožné. Konaly se první volby do výboru a náčelnictva, při kterých byli zvoleni: do výboru předseda Matěj Daněk, rolník, č. 15 místopředseda Jan Blahák, rolník, č. 10 starosta obce Příznivci sboru byli hrabě Engbert Belcredi z Líšně a tvaroženský farář Václav Kosmák. Stříkačka byla zakoupena za 900 zlatých, když starosta Jan Blahák a radní Matěj Daněk a Fr. Krček darovali 100 zlatých, rodina Belcredi přispěla částkou 50 zlatých a starosta Velatic Jan Brzobohatý daroval 10 zlatých. Starou stříkačku prodali. Tato stříkačka sloužila až do roku 1928. K ohni byla dopravována ručně a do vzdálenějších míst koňským potahem. Pracovní 65

obleky si hasiči kupovali ze svých prostředků. Také bylo dohodnuto, že obec zapůjčí potřebný obnos na zakoupení hasičského nářadí sboru a že sbor se přičiní o to, aby jej obci splatil ze sbírek a darů. O tom se vedly účty. Tvarožná patří mezi nejstarší sbory XVI. Župy, i když není uváděna mezi sbory zakládajícími. Brněnská hasičská župa (č. XVI) byla založena 5. července 1891 a nově založený sbor z Tvarožné byl přijat 18. července 1892 zároveň se sbory z Lažánek, Ořechoviček a Moravských Knínic. Počínaje tímto rokem konaly se pravidelně každoroční sjezdy sborů XVI. žumpy, a to vždy v jiné obci nebo městečku. Kromě župních sjezdů byly příležitostně organizovány tzv. Hasičské dny. 24. června 1894 se ve Šlapanicích konala valná hromada a sjezd brněnské hasičské župy za přítomnosti 466 delegátů z 29 sborů. Při této příležitosti se uskutečnilo cvičení, kterého se zúčastnily sbory ze Šlapanic, Podolí, Sokolnic a Tvarožné. V kronice moravského hasičstva, vydané v roce 1898 k 50. výročí panování Františka Josefa I. jsou uvedeny statistické údaje o činnosti hasičů na Moravě. Nechybí ani jednota číslo 482 Tvarožná. Z této kroniky se dovídáme, že na konci roku 1897 bylo ve sboru 23 činných a 12 čestných členů. Předsedou sboru byl Matěj Daněk, náčelníkem Rudolf Kaláb a jednatelem František Kaláb. Sbor měl jednu stříkačku tzv. berlovku a za dobu trvání se zúčastnil u 26 požárů. V té době měla Tvarožná 137 domů s převážně tvrdou krytinou a 824 obyvatel. V obci bylo provozováno 12 živností. Od počátku své činnosti nebyli hasiči jen ochránci majetku spoluobčanů, ale i organizátory kulturního dění v obci. Uniformy hasičů nesměly chybět při žádné větší společenské události. Jejich právem bylo pořádání tanečních zábav, hodů, výletů a přednášek např. o významu pojištění, které se v té době začalo rozšiřovat. Sbor byl v roce 1900 zakládajícím členem Hasičské vzájemné pojišťovny v Brně-Králově Poli dvěma díly po K 100,-, které však byly v roce 1918 vylosovány a sboru vráceny. Tento svépomocný podnik, založený dobrovolnými hasiči na Moravě a ve Slezsku se základním kapitálem tehdejších 200 000,- zl. patřil k nejvyhledávanějším ústavům v celé republice. Členové byli pro případ úrazu pojištěni u Podporovací pokladny hasičské. Pro potřebu členů byl od začátku odebírán časopis Ochrana hasičská a další doporučené knihy a tiskoviny, ze kterých členstvo čerpalo poučení pro další činnost. Zakládající členové, opravdoví průkopníci v této oblasti lidské činnosti, splnili svůj hlavní úkol ochranu životů a hodnot před požáry. Ale také druhá strana činnosti organizace kulturních podniků, byla neméně důležitá. Přinášela totiž přínos z nejcennějších posilovala národní uvědomění. I proto jsou pro svoje následovníky zářným vzorem, neboť důsledně naplňovali obsah původního hasičského hesla BOHU KE CTI BLIŽNÍMU KU POMOCI. 66

Újezd u Brna status: město katastrální výměra: 13,07 km² počet obyvatel: 3115 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49 06' 15.65" s. š. zeměpisná délka: 16 45' 26.53" v. d. nadmořská výška: 195 m adresa městského úřadu: Městský úřad Újezd u Brna Komenského 107 664 53 Újezd u Brna Oficiální web: http://www.ujezdubrna.cz Újezd u Brna je město ležící asi 15 km JV od Brna. První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1131 (tehdejší název Ugezdec), na městys byl povýšen v roce 1909 a městem se stal 14. prosince 2005 [1]. V současné době má kolem 3040 obyvatel. Je zde také k nalezení znak bývalého keltského osídlení - domy na náměstí sv. Jana jsou uspořádány do tvaru písmena U. Moderní Újezd u Brna vznikl v dubnu 1950 sloučením dosavadních obcí Újezdu, Šternova a Rychmanova. Šternov vznikl roku 1786 parcelací bývalého vrchonstenského Proskova dvora. Rozdělovaní prováděl úředník Štern, který ho pojmenoval Sternhof. V letech 1860-1950 se jednalo o samostatnou obec s velice malým katastrem o rozloze 5,89 ha vklíněným do katastru Újezdu, s nímž byla její zástavba urbanisticky spojená již na mapě stabilního katastru z roku 1826. Rychmanov vznikl roku 1783 jižně od řeky Litavy, na pastvisku Jalovina, patřícímu k újezdskému panskému Pruskařovu dvoru. Nově založená získala byla nazvána podle guberniálního rady Reichmanna z Hochkircha, který ji vyměřoval. Usadili se zde hlavně přistěhovalci od Poličky z východu Čech. Katastrální území nové obce bylo relativně rozsáhlé a náležel k němu i rybník, rozkládající se v těsném jižním sousedství obce Hostěrádky-Rešov. Roku 1906 zde byl psotaven evangelický kostel. Zástavba Rychmanova dosud tvoří samostatný urbanistický celek. Sbor dobrovolných hasičů Zakladatelem sboru v Újezdu u Brna roku 1885 byl praktický lékař J. Šantrůček, který byl zvolen prvním náčelníkem a jednatelem, starostou byl řídící učitel V. Čermák. Do začátků zakoupila obec čtyřkolou stříkačku a 30 metrů hadic. 67

Újezd u Rosic status: obec katastrální výměra: 10,88 km² počet obyvatel: 236 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 12 59 zeměpisná délka: 16 15 55 nadmořská výška: 490 m adresa obecního úřadu: Újezd u Rosic 111 Ofic. web OÚ: http://www.ujezdurosic.cz/ Obec je v kronikách připomínána již od 14. století. V té době vlastnili osadu Vladykové z Popovic Jan a od roku 1353 i Hartlib. V roce 1378 byla ves prodána Bouškovi z Ivančic. V polovině 15.století patřilo pak celé území Janovi z Deblína, který je v roce 1466 prodal paní Veronice z Boskovic. V roce 1482 se majitelem stává Hynek z Kukvic a krátce potom připadá obec k rosickému statku. V roce 1620 byla obec vypleněna. V roce 1789 byla osada přifařena do Popovic. V roce 1980 došlo k násilné integraci obcí. Újezd se stal pouhou částí Zbraslavi, vzdálenou a tedy opomíjenou. Z místního národního výboru se stal občanský výbor, formální orgán bez jakýchkoli pravomocíi. Dalším mezníkem v historii obce se stal listopad 1989. Už 4. prosince vzniklo Občanské fórum, jehož hlavním cílem se stalo, za podpory téměř všech občanů, osamostatnění obce. To se podařilo začátkem roku 1990 a od té doby je Újezd opět samostatnou součástí České republiky. Sbor dobrovolných hasičů V nejzápadnější části okresu docházelo k rozvoji hasičství od roku 1895. Téměř současně došlo k ustavení sboru ve Zbraslavi a v sousedním Újezdě. Újezd, který ve srovnání se Zbraslaví měl asi polovinu obyvatel, mohl se při založení sboru (1895) opřít o podporu tehdejšího starosty obce Antonína Víta. Ten měl na založení hasičského spolku značnou zásluhu. Byla mu tedy dána důvěra i při vedení. Jemu pomáhal správce školy Matěj Mertens, který byl náčelníkem i jednatelem současně, Vzhledem k sociálním poměrům převážné většiny obyvatel byl sbor "jen chudým příbuzným" sousední Zbraslavi. V obci v současnosti působí Hasičské sdružení Moravské hasičské jednoty. V minulých letech slavili naši hasiči úspěchy v oblasti požárního sportu. A to nejen družstvo mužů, ale i žáků a jeden rok i družstvo žen a také jednotlivci. Pravidelně se umisťovali na předních příčkách 68

celostátních kol soutěže v požárním sportu. Dnes už na minulé úspěchy mohou pouze vzpomínat, následovníci prostě nejsou. Újezdští hasiči pořádají také pravidelně okrsková kola v soutěžích v požárním sportu. Vítaným zpestřením újezdské pouti na sv. Františka byla soutěž v požárním sportu (Újezdský pouťák) konaná na návsi. Bohužel se nedožila ani desátého výročí. Velatice status: obec katastrální výměra: 2,26 km² počet obyvatel: 621 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 11' 47" zeměpisná délka: 16 45' 7" nadmořská výška: 252 m adresa obecního úřadu: Velatice 35 66405 Tvarožná Oficiální web: http://obecvelatice.cz 1288 První zmínka o Velaticích v darovací listině českého krále Václava II vydané v Brně dne 30. května 1288. Na základě této listiny obdržel nejvyšší písař českého krále pro Moravu Veleslav ves Veletice. 1321 Majitelem Velatic se stává královna Eliška. 1323 Majitelem Velatic se stává Klášter na Starém Brně. 1714 Koupil rytíř Jan Kristián z Freienfelsu obce Velatice a Tvarožnou a připojil je ke svému líšeňskému panství. 1733 Velatice mají 19 čísel domů. Žije zde 6 celoláníků (sedláků), 11 půlláníků a 2 domkaři. 1819 odkázal František rytíř z Freienfelsu Líšeň a Velatice s Tvarožnou Eduardu hraběti Belcredimu 1834 Osada má 43 čísel se 260 obyvateli. 1908 V květnu založen Hasičský sbor. 1909 1909 dne 4. července byla posvěcena nová kaplička a hasičská stříkačka. 1980 Od 1. července zrušen Místní národní výbor a Velatice sloučeny dohromady s obcemi Mokrá a Horákov, koncem roku je zaveden do Velatic plyn. 1990 Opětné osamostatnění obce Velatice. 69