KREV - trofické pojivo, které neustále koluje v cévním systému obratlovců (pouze u nich) - funkce: specifické obranné - schopnost srážení - udržení homeostázy (osmotický tlak, ph) homeostáza je stálé vnitřní prostředí transportní - rozvádění živin a odvádění zplodin - přenášení dýchacích plynu - účast na řízení (vitamíny, hormony) - rozvod tepla po těle (vyrovnává teplotní rozdíly mezi orgány) - funkce: - vyrovnává teplotu jednotlivých částí těla - přináší kyslík z plic a živiny z tenkého střeva k jednotlivým buňkám - zabezpečuje stálost vnitřního prostředí - transportuje hormony a protilátky - odvádí zplodiny látkové přeměny (tj. odpadní látky a oxid uhličitý) z mezibuněčného prostoru vytváří vhodné prostředí pro všechny buňky v organismu - krev tvoří 1/12 až 1/13 tělesné hmotnosti tj. přibližně 5 5,5 l složení krve: krevní plazma krevní buňky (1/12 objemu) KREVNÍ PLAZMA (krev bez krevních buněk) - slámově žlutá tekutina obsahující rozpuštěné bílkoviny, cukry, tuky, soli a minerály - ph 7,35 7,45; (s ph acidóza, z ph alkalóza výkyvy ph života nebezpečné) - složení voda (90%) + látky organické a anorganické (9 10%) voda rozpouštědlo pro ostatní látky organické látky bílkoviny 1 l krevní plazmy obsahuje 900 920 g H 2 O účastní se termoregulace - 7% objemu krevní plazmy (64-82 g/l) - transport látek vážou na sebe minerály, hormony a tuky - poutají H 2 O v krevním řečišti - význam při srážení krve - ALBUMINY 60% celkového množství (46g/l plazmy) + osmotická fce - FIBRINOGEN při srážení krve - GLOBULINY (26g/l) - IMUNOGLOBULINY protilátky (10,4 30,3 g/l) albuminy, fibriogeny a globuliny produkují játra sacharidy glukóza - hl. energetický substrát (tkáně ho neustále odebírají) - její hladina (= glykémie) je stálá udržování díky hormonům glukagon, inzulin - hypoglykémie méně cukru - hyperglykémie velké množství cukru/glukózy - hormony udržují hladinu cukru inzulin hormon slinivky břišní - podporuje vstřebávání cukru (glukózy) z krve do tkáně - snižuje glykémii glukagon - podporuje rozpad glykogenu glukóza se uvolňuje do krve (hl. v játrech) (když je v krvi málo inzulínu cukrovka) - hormon slinivky břišní - zvyšuje glykémii glykogen polysacharid; živočišný škrob; polymer glukózy - fce: zásobárna energie - svaly a játra aminokyseliny stavební složka bílkovin + zdroj energie lipidy - TRIACYLGLYCEROLY zdroj energie kys.mléčná produkt anaerobního štěpení glukózy - zdroj energie kromě těchto stálých součástí jsou v plazmě rozpuštěny i látky, které plazma přenáší hormony + vitamíny 1
anorganické látky - 0,9% objemu plazmy - závisí na nich fyzikálně-chemické (ph, objem) vlastnosti plazmy a speciálně biologické funkce; Fe krvetvorba, Ca srážení krve, I činnost štítné žlázy - v podobě kladných a záporných iontů KREVNÍ BUŇKY - 45% objemu krve u mužů/ 42% u žen erytrocyty (červené krvinky) - vznik z kmenových buněk v kostní dřeni v procesu erytropoézy = cca 5 dní potřebují přísun některých živin (aminokyseliny, Fe, vitamíny a kyselinu octovou) - rychlost vzniku erytrocytů je ovlivňována hormonem erytropoetinem (ten vzniká v ledvinách) ještě nezralé krvinky uvolněné do krevního oběhu se nazývají retikulocyty v dospělé se promění během 2 4 dnů - u dětí vznikají ve všech kostech, dokonce i játrech postupně redukce na ploché kosti a žebra - 40% celkového objemu krve - v mm 3 je: u žen 4,5 mil. a mužů 5 mil. - bezjaderné okrouhlé buňky ze strany bikonkávní ( piškotovitý) tvar (terčík) povrch je o 30% větší než koule stejného objemu usnadněna absorpce + opětovné uvolňování mol. O 2; + dovoluje krvinkám přizpůsobit tvar úzkému průsvitu krevních cév - přenos kyslíku z plic ke všem tkáním organismu, kde je zaměňují za CO 2 - složení: 60% vody 5% organických a anorganických složek buněk (minerály, enzymy, cukry buněčnému metabolismu se dodává energie + zachování tvaru, struktury a elasticity krvinky) 35% hemoglobin speciální bílkovina (cca 270 mil. v erytrocytu) obsahuje Fe vaznost na O 2 v plicích je účinná uvolnění v tkáních hemoglobin - bílkovina - skládá se ze dvou složek: bílkovinná globin (96%) nebílkovinný pigment - hem (4%) obsahuje Fe vazba O 2 na hemoglobin 2 - jeho součástí jsou Fe ionty - červené krevní barvivo - účinně váže O 2 v plicích a uvolňuje ho ve tkáních (99% O 2 v krvině takto navázáno na Fe hemoglobinu, 1% O 2 je v podobě molekul difundován v plazmě) princip fungování hemoglobinu: naváže se O 2 vznik oxyhemoglobin (světle červený) po uvolnění O 2 vzniká deoxyhemoglobin (modrý až červenofialový O 2 se pak v tkáních uvolní (jedná se o difúzi) - hemoglobin nasycený kyslíkem = oxyhemoglobin krev bohatá na kyslík je také jasně červená nazývá se krev tepenná neboli astrální vede ke tkáním - O 2 pro tkáňové dýchání - hemoglobin bez kyslíku= redukovaný (temně červený) žilní (venózní) krev z tkání má také temně rudou barvu touto krví je veden do plic CO 2 (zplodina látkové přeměny) - CO 2 se částečně váže na hemoglobin, částečně se rozpouští v krevní plazmě nebo cytoplazmě - Karbonylhemoglobin (dříve označován jako karboxylhemoglobin) - vzniká vazbou CO s hemoglobinem; CO se váže na hemoglobin velmi snadno a tím znemožňuje vazbu hemoglobinu s O 2 otrava oxidem uhelnatým může být smrtelně nebezpečná (300x lepší vaznost, 200x horší uvolňování) - Methenoglobin vzniká přítomností durmanů a dusitanů v pitné vodě nebo potravě; není schopen přenášet O 2 na přítomnost dusitanů ve vodě jsou hodně citlivý kojenci - Karbominohemoglobin typ hemoglobinu, který na sebe v tkáních váže CO 2 a odvádí ho do plic 2
Krvetvorba: - činnost krvotvorné dřeně se až mnohonásobně zvyšuje při nedostatku O 2 (pobyt ve velkých nadmořských výškách, chronické onemocnění srdce či plic, velké ztráty krve) - povrchová struktura červených krvinek se liší základ krev. Skupin - do krve se dostávají z červené kostní dřeně u dospělých je dřeň hlavně v plochých kostech (hrudní kost, žebra) a v tělech obratlů - životnost krvinky asi 120 dní cca 75 000 oběhů mezi tkáněmi a plícemi Zánik červený krvinek - MAKROFÁGY buňky retikuloendotelové soustavy zachycující poškozené nebo zestárlé erytrocyty hl. v játrech a ve slezině při zániku erytrocytů se z jejich hemoglobinu odštěpuje Fe to se většinou znovu použije pro vznik nového krevního barviva a zbytek molekul se oxiduje na barvivo BILIRUBIN - ten je vyloučen játry do žluče (jde žlučovody do střeva ) protože je n potřebný (žlutý může kolovat v kůži(těle) žloutenka) leukocyty (bílé krvinky) - v kostní dřeni dozrávají B lymfocyty a v brzlíku T lymfocyty Lymfocyty tvoří tkáně takovéto tkáně označujeme jako primární lymfoidní tkáň imunitního systému lymfocyty se pak dostávají do sekundárních lymfoidních tkání (slezina, lymfatické uzliny, mandle) tady se aktivují a množí Monocyty jsou tvořeny retikuloendoteliární tkání sleziny, jater, lymfatických uzlin a dalších orgánů - obsažené nejen v krvi, ale i v míze, mízních uzlinách, v brzlíku ve slezině a v tkáních - buňky mající jádro - 5% objemu krve (i s krevními destičkami dohromady) - chrání organismus před infekcemi, anebo s nimi při nákaze bojují ( améboidní = měňavkový pohyb) - fagocytózní buňky - diapedéza = schopnost se dostat/ protlačit mezi stěnami buněk prochází stěnou vlásečnic do okolních tkání (tam potom bojuje se záněty) - životnost je odlišná hodiny až roky - jsou větší než erytrocyty, ale je jich míň cca 7000 8000 mm 3 krve počet ale při infekčních onemocněních nebo zánětech stoupá - hlavní složka hnisu (= zánětová tekutina), likvidují cizorodé látky a bakterie - nezbytné pro obranyschopnost organismu - morfologicky se odlišuje podle toho, zda obsahují nebo neobsahují barvitelná granula na 2 velké skupiny granulocyty a agranulocyty LEUKOCYTY - granulocyty --- neutrofily --- eosinofily --- basofily - agranulocyty --- lymfocyty -- B - lymfocyty -- T lymfocyty --- monocyty 1) GRANULOCYTY - 75%všech leukocytů - enzymy rozrušuje tkáň vznik hnisu - améboidní pohyb ; fagocytóza hl. mikrobů - dělení podle barvitelnosti granulí na eosinogilní (kyselé barvivo), basofilní ( zásadité barvivo), neutrofilní (špatně barvitelné) a) neutrolily - 50 70% bílých krvinek, jemné granuly s obsahem lyzozymů - představují první obranou linii těla proti vzniklým antigenům(= cokoliv cizorodého) - mohou měnit tvar dostanou se do míst ohrožených infekcí tam jsou přitahovány chemicky chemotaxe - je to obecně u všech leukocytů mikrofágy (fagocytující malé částice) - jádro členěno do spojených segmentů čím je granule starší, tím více je segmentované X nezralý nutrofil tyčinkové jádro 3
b) eosinofyly - 1-9% všech bílých krvinek; granuly obsahují lyzozym enzym- rozrušuje povrch bakterií - jejich množství stoupá při alergických a parazitárních onemocněních - větší než neutrofilní granulocyty, fagocytóza menší význam c) basofily - 0,5% všech bílých krvinek - váčky obsahují heparin (ovlivňuje- zabraňuje srážení krve) a histamin - produkují látky s vazodilatačními (rozšiřují průměr cév) a antikoagulačními (protisrážlivými) účinky - uplatnění při zánětlivých a alergických projevech 2) AGRANULOCYTY - 25% všech bílých krvinek - neobsahují barvitelná zrníčka - dělí se na lymfocyty a monocyty a) lymfocyty - větší než erytrocyty, menší než monocyty - okrouhlé jádro a úzký lem cytoplazmy - specifická imunita působí proti určitému typu viru (antigenu) I. B lymfocyty (lymfocytů je hodně druhů) - při kontaktu rozpoznají antigeny na základě struktury jejich makromolekul antigeny(cokoliv cizorodého) reagují s vazebnými místy proteinů /receptory ú na plazmatických membránách B lymfocytů tato vazebná místa = imuloglobuliny = receptorové protilátky (označí antigen) pak namnožený buněk v mízních uzlinách = proliferace vznik plazmatických buněk (=mají aktivní stadium B lymfocytů) ty pak odpovídají na antigen výrobou protilátek (volně v krvi) likvidace antigenů (látková = humorální imunita) - plazmatické buňky hojně v mízní tkáni protilátky plazmatických buněk imunoglobuliny se vyskytují v krevní pazmě a v sekretech růstných žláz (mateřské mléko) podle vlastností a struktury se dělí do pěti skupin: IgG, IgM, IgA, IgE, IgD - při alergických stavech - IgE - nejpočetnější skupina IgG - při prvním setkání s antigenem IgM - paměťové buňky (imulogická paměť) II. T - lymfocyty - byly studovány v brzlíku Thymus, kde dozrávají - rozpoznají vlastní tkáň od cizích buněk - - netvoří si protilátky - přímo zneškodňují cizorodé buňky (buněčná imunita) - v plazmatické membráně T lymfocytů se na receptory váží antigeny přímý kontakt obou buněk zničení cizí buňky pomocí silných jedů - mohou proto omezit nádorové bujení + odvrhnout buňky cizorodých tkání při transplantacích (možnost potlačit imunosupresivní látky) - reagují na imunitní odpověď B lymficytů b) monocyty - nezralé buňky - v některých tkáních se pak přeměňují na volné nebo fixované mikrofágy při dozrávání v mikrofágy zvětšují až 5x svůj objem - cirkulace v krvi - největší z bílých krvinek (viditelné pouhým okem) - ve tkáních (lymfatické uzliny, slezina, játra, vazivo + okolo míst s hrozící infekcí (plíce, vazivo, okolí trávicí trubice) - hlavní funkce fagocytóza soustava fagocytujících mikrofágů ve tkáních = retikuloendoteliární soustava - 8%bílých krvinek ( u novorozenců převaha lymfocytů roste počet bílých krvinek rychlejší reakce na nemoci) 4
trombocyty (krevní destičky) - nejsou to buňky, ale jen jejich částice vznikají z cytoplazmy megakaryocytů kostní dřeně - nejmenší krevní tělíska - nemají jádro, nepravidelný tvar - v mm 3 je jich asi 250 000 - nebuněčné útvary buněčného původu - vznik z buňky, ale nejsou to buňky (nemají jádro) - životnost cca 9 dní - cirkuluje v neaktivním stavu může se zvýšit přilnavost (agreabilita) důležité při zastavení krvácení + krevní srážlivosti, ale může přispívat ke vzniku trombózy v krevních cévách + ukládání tukových depozit na vnitřní straně tepen - vznik v červené kostní dřeni jako odštěpky velkých buněk (megakaryocytů) (=buněčné úlomky odloučené z kostní dřeně) - při jejich rozpadu se uvolňuje tromboplastin (trombokináza) - srážení krve Krevní skupiny - podle přítomnosti rozdílných bílkovinných aglutinogenů na povrchu červených krvinek tyto aglutinogeny ovlivňují schopnost krve vyvolávat imunitní systém ABO systém na povrchu červených krvinek 2 typy antigenů aglutinogenů A a B - rozeznáváme skupiny A, B, AB nebo 0 podle toho, zda má člověk jeden nebo druhý aglutinogen, oba nebo žádný - tekutá část krve většinou obsahuje specifické protilátky (aglutinyn) anti A nebo anti B schopnost reagovat s výše uvedenými antigeny lidé mající antigeny A mají v krvi protilátky anti B lidé mající antigeny B mají anti A lidé s antigeny AB nemají protilátky lidé s antigeny 0 mají oba typy protilátek Krevní skupina Aglutinogen Aglutinin A A Anti - B B B Anti - A AB A, B - 0 - Anti A, anti - B - princip bezpečné transfúze spočívá v tom, že se nikomu nesmí dávat krev s obsahej těch antigenů, proti nimž existují v jeho vlastní krvi protilátky lidé s krevní skupinou AB univerzální příjemci lidé s krevní skupinou 0 univerzální dárci výskyt jednotlivých kombinací v naší populaci je dobře znám, zhruba 42% lidí má krevní skupina A, 32% lidí skupinu 0, 18% lidí B a jen 8% lidí krevní skupinu AB ABO skupina a Rh Typ Počet osob s touto skupinou Frekvence 0 positivní 1 osoba ze 3 37,4% 0 negativní 1 osoba z 15 6,6% A positivní 1 osoba ze 3 35,7% A negativní 1 osoba ze 16 6,3% B pozitivní 1 osoba z 12 8,5% B negativní 1 osoba ze 67 1,5% AB pozitivní 1 osoba z 29 3,4% AB negativní 1 osoba ze 167 0,6% Kromě aglutinogenů A a B mohou existovat v membránách červených krvinek ještě další antigeny nejvýznamnější je Rh systém (Rh faktor) (bílkoviny) tento systém zahrnuje několik antigenů, z nichž je nejdůležitější faktor D (v krvi asi u 85% lidí) lidé s tímto faktorem jsou označováni za Rh pozitivní X zbylých 15% Rh - negativní. Při určování se používá spojení 0 pozitivní nebo AB negativní. Rh faktor podle opice makak rhesus 5
Význam Rh faktoru hl. u těhotných žen je-li matka Rh negativní a plod v děloze pozitivní, může matčin organismus proti jeho krvi produkovat protilátky Transfúze Rh pozitivní krve Rh negativnímu pacientovi, který předtím obdržel jinou transfúzi s Rh antigenem může vyvolat velmi vážnou reakci Od objevu ABO systému a Rh faktoru bylo identifikováno na 400 dalších antigenů, ovšem ty jen zřídka působí při transfúzi problémy Srážení krve a zástava krvácení Srážení krve: = přirozená ochrana před infekcí - ochranný mechanismus, bránící vykrvácení člověka při poranění - podstatou je přeměna rozpustné krevní bílkoviny fibriogenu na nerozpustný fibrin - vše potřebné pro srážení krve je v krevní plazmě (poruchy srážlivosti způsobuje nepřítomnost či nefunkčnost určitých složek plazmy) - KOAGULAČNÍ KASKÁDA vnitřní aktivaci dojde při vnějším poranění vnější aktivaci dojde po vnitřním poranění obě dráhy propojeny - při porušení cévy se uvolňují látky, které to všechno spouští (např. histamin vyvolá pocit bolesti) - poraněná tkáň začne produkovat serotonin lákají krevní destičky + obsažené krevní destičky (obsahují trombokinázu i serotonin) rozpad PROCES ZÁSTAVY KRVÁCENÍ - malé poranění: krevní destičky způsobují zastavení krvácení v drobných cévách tím, že se v poškozeném místě shlukují, rozpadají a vytvářejí zátku - velké poranění: 1. Při poranění cévy se díky histaminu a serotoninu rozpadají krevní destičky, které uvolňují enzym trombokinázu ten za přítomnosti vápenatých iontů (v krevní plazmě) přeměňuje protrombin (v krevní plazmě) na trombin současně se uvolňuje serotonin, který způsobí zúžení cévy 2. Působením trombinu se v krevní plazmě rozpustná bílkovina fibriogen (produkují ho játra do krevní plazmy) mění na nerozpustný fibrin 3. Fibrin vytvoří síť vláken, do které se zachytí krvinky, vznikne krevní koláč a poraněná céva se uzavře 4. Koláč vytlačí krevní sérum (=krevní plazma bez fibriogenu) strup (na povrchu) 5. Po uzavření poraněné cévy působí protisrážlivé faktory. Pokud nepůsobí, vznikají tromby (= sražená krev v cévách). Ty mohou být zaneseny na jiné místo ucpe cévu zásobující krví některý orgán dochází k embolii. Poškození cévní stěny, delší imobilizací (nepohyblivý člověk), porušením toku krve v cévách apod. může dojít ke vzniku trombů a výsledkem je trombóza - vytvoření krevní sraženiny. Ta může částečně nebo úplně zablokovat krevní tok. Někteří lidé se mohou narodit s vrozenou dispozicí k snadnější tvorbě krevní sraženiny. Jiní lidé se zase mohou narodit s defekty protisrážecích bílkovin nebo s jejich nedostatkem. Tyto osoby jsou potom více ohroženi vznikem krevní sraženiny, což vede k trombóze. Vážnou chorobou, při které je porušena krevní srážlivost je hemofilie geneticky podmíněná choroba vznik v důsledku narušení srážení (chybí potřebná látka) se sráží krev jen velmi pomalu, u takto postižených osob dochází ke značným ztrátám krve již při malých zraněních mohou vykrvácet Typy krevní sraženiny: a) tepenné krevní sraženiny vznikající v tepnách tepenné tromby jsou zpočátku bílé a jsou tvořeny převážně krevními destičkami. Tyto tromby jsou hlavním důvodem vzniku infarktu a mrtvice (cévní mozková příhoda) 6
b) žilní krevní sraženiny vznikající v žílách žilní sraženiny jsou červené a jsou tvořené hlavně lepkavými vlákny fibrinu, který vzniká z protisrážlivých bílkovin. Důsledky srážení krve v žilním řečišti jsou hluboká žilní trombóza a plicní embolie SEDIMENTACE SEDIMENTACE ČERVENÝCH KRVINEK Lze pozorovat po zamezení srážení krve (př. kyselinou citronovou) Části krve se rozdělí podle hmotnosti Rychlost sedimentace muži = 2 5 mm/h - ženy = 3-8 mm/h rychlost závisí na složení plazmy (čistá žlutá podle výšky sloupce), zvyšuje se při infekčních a zánětlivých onemocněních sedimentace je nespecifická zkouška (podává pouze informace o vzniku a ústupu onemocnění ne jeho typu) hematokrit = objemový podíl červených krvinek v krvi - vysoká sedimentace znamená infekci někde v těle probíhá boj - rychlost usazování závisí na hustotě červených krvinek velká hustota = dobré/ověření, jestli je člověk zdravý (např. při angíně) IMUNITA = schopnost organismu bránit se cizorodým látkám a patogenům pozn. : antigen látka, proti které se vytváří protilátky je cizorodé povahy 1. imunita specifická zprostředkovává imunitní systém lymfocyty B a T 2. imunita nespecifická podílí se na ní: --- kůže - mechanická zábrana pronikání - pot působí baktericidně (org. Kyseliny, močovina, soli) -- sliny - enzym lyzozym baktericidní; zabraňují množení bakterií) -- HCl - v žaludku -- fagocytující buňky (monocyty, mikrofágy, eosinofilní a neutrofilní granulocyty) - interferony = látky produkované buňkami napadené viry. Vážou se na membránu ještě nenapadených buněk, které se pak stanou proti virům rezistentní -- pyrogeny (látky uvolňované některými leukocyty) zvyšují tělesnou teplotu působí nepříznivě na metabolismus patogenů nízké rozmezí hodnot, v němž můžou dobře fungovat tělo zvyšuje teplotu NEMOCE KRVE Leukémie rakovinové onemocnění charakterizované nekontrolovatelnou tvorbou nezralých leukocytů (neplní svou funkci jsou nefunkční) množství se zvyšuje 50x i 60x nové leukocyty jsou neschopné vykonávat normální funkci osoby s touto chorobou je těžko odolávají infekcím nedostatečná schopnost imunitního systému může způsobit i smrt - příčiny nejsou známé pravděpodobně virová infekce - léčba cytostatiky (látky bránící dělení buněk) nebo transplantací kostní dřeně (vstřikování do krevního oběhu do žíly buňky si pak sami nalézají kostní dřeň) Anémie (chudokrevnost) - je snížen počet červených krvinek a normální koncentrace hemoglobinu důsledkem toho klesá schopnosti krve přenášet kyslík úbytek červených krvinek, železa a hemoglobinu to způsobuje únavu postiženého + studené ruce - vzniká z různých příčin souvisí s krevním tlakem - běžná u žen špatná životospráva + nedostatek Fe sideropénie - léčba léky obsahující železo (červené maso, vnitřnosti), vitamin B 12 a v těžkých případech se provádí krevní transfuze 7
Hemofilie - chybí schopnost srážení krve, nebo se krev sráží jen pomalu (v krvi není přítomen nějaký srážecí faktor) nastávají těžká a dlouhotrvající krvácení - je to onemocnění dědičné gen, který ji způsobuje je obsažen v genetické výbavě žen (chromozom X) ale ženy jsou touto nemocí postiženy spíš výjimečně objevuje se hlavně u mužů - léčba spočívá v dodání chybějícího koagulačního faktoru ONEMOCNĚNÍ PŘENÁŠENÁ KRVÍ Virová onemocnění AIDS Žloutenka typu B, žloutenka typu C Cytomegalovirus (CMV) FTLV I, II Bakteriální onemocnění Syfilis Lymeská borrelióza Jiná bakteriální onemocnění (serratia marcescens aj.) Onemocnění vyvolaná prvoky Malárie Toxoplasmóza OČKOVÁNÍ = vakcinace spočívá v aktivní či pasivní imunizaci aktivní imunizace do těla se vpravují usmrcené nebo oslabené mikroorganismy vakcína - může vzniknout i tehdy, jestliže jedinec danou infekční chorobu prodělá pasivní imunizace - do těla se vpravují protilátky, získané aktivní imunizací na zvířatech dětská přenosná obrna pro děti od 10. týdne věku podává se ve čtyřech základních dávkách, pátá posilující dávka se podává ve 13tém roku dítěte - očkuje se živou perorální vakcínou Hemofiliové nákazy (typ B) pro děti starší 2 měsíců - od roku 2001 zařazeno mezi pravidelná očkování - obvykle se toto očkování přidává k očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli - očkování dospělých osob se provádí jen v naléhavém zvláštním případě (např. při transplantaci kostní dřeně) Spalničky, příušnice, zarděnky u dětí mladších 1 roku se neprovádí - provádí se jako pravidelné pro očkování dětí starších 15 měsíců - základní očkování tvoří pouze jedna dávka pro zajištění dlouhodobé ochrany se v 21. 25. měsíci věku provede posilující očkování podáním jedné dávky vakcíny - toto očkování se u dětí provádí zpravidla kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám - příušnice způsobují v pubertě neplodnost u mužů - zarděnky problém u těhotných matek Tuberkulóza - pravidelně u dětí po narození - podává se nitrožilní dávka vakcíny při nedostatečné imunitní odpovědi na očkování se očkování zopakuje ve 2. nebo 11. roce přeočkování se provede podáním jedné dávky vakcíny - v dospělosti jen ve výjimečném případě Virová hepatitida typu B od r. 2001 zařazeno mezi pravidelná očkování pro děti starší 2 měsíce - zákl. očkování tvoří 3 dávky posilující očkování není vyžadováno - děti pozitivní na antigen virové hepatitidy se očkují do 12 24 hodin po narození a celkem se jim podávají 4 dávky Záškrt, tetanus, dávivý kašel očkování je pravidelné, určené dětem starším 2 měsíců - podávají se 3 zákl. Dávky po 13 až 18 měsících se provede posilující očkování jednou dávkou a ve věku 5ti let se toto očkování zopakuje - používá se trivakcína (DTP) 8
Chřipka očkování se doporučuje dětem, které jsou vystaveny zvýšenému riziku z onemocnění chřipkou (tj. děti s chronickým onemocněním srdce, plic, ledvin, krvetvorby, s HIV, s oslabeným imunitním systémem apod.) - děti starší 6ti měsíců 2 dávky - očkovat se musí každý rok Klíšťová encefalitida doporučuje se u dětí starších 1 roku, které jsou nebo budou v oblastech s vyšším výskytem tohoto infekčního onemocnění - nejvíc se doporučuje všem osobám v dospělém věku, kdy je toto onemocnění nejrizikovější (s vyšším výskytem následků) - přeočkování se provádí vždy po 3-5 letech Meningokové nákazy - pro děti mladší jednoho roku tzv. konjugovaná vakcína (tradiční vakcína nevyvolává dostatečně kvalitní imunitní odpověď) Pneumokokové nákazy - dětem ml. 1 roku se nedoporučuje (nevyvolává dostatečně kvalitní imunitní odpověď) - doporučuje se dětem starším 2 let, zejména pokud mají chronické onemocněn ísrdce, jater, krvetvorby, imunitního systému apod. - provádí se podáním jedné dávky s účinností max. 5 let Virová hepatitida typu A dětem ml. 1 roku se nedoporučuje (nevyvolává dostatečně kvalitní imunitní odpověď) - očkování se doporučuje dětem nebo mladistvým, které jsou nebo mohou být vystaveny zvýšenému riziku této infekce - provádí se podáním jedné dávky a po 6 12 měsících se přeočkovává tím se vytvoří dlouhodobá ochrana proti virové hepatitidě typu A Vzteklina preventivní očkování se podává ve 3 dávkách v intervalu 1 týdne - tzv. postexpoziční očkování se provádí vždy, existuje li podezření z nákazy, 3 dávky do břicha při nákaze Břišní tyfus očkování se doporučuje dětem starším 3 měsíců, které cestují do oblasti s vysokým výskytem této infekce - očkování se provádí perorálním podáním 3 dávek živé oslavené vakcíny ve formě kapslí nebo injekčním podáním jedné dávky Cholera očkování se doporučuje dětem starším 6 měsíců, které cestují do oblastní s vysokým rizikem tohoto infekčního onemocnění - další posilující očkování je nutné každých 6 měsíců Žlutá zimnice očkování je povinné pro všechny děti starší 6 měsíců cestující do oblastí s vysokým výskytem žluté zimnice (= hl. J. Amerika nebo rovníková Afrika) - provádí se podáním jedné dávky, přičemž platnost je uznána až po 10 dnech po očkování - po 10ti letech je nutné, v případě potřeby, nechat se přeočkovat černé neštovice, pravé neštovice - dnes už se proti nic neočkuje přenos pouze z člověka na člověka vir se zničil 9