BOHOVÉ, HROBY A UâITELÉ Cesty ãesk ch spisovatelû do pravûku Karel Sklenáfi Nakladatelství Libri Praha 2003
PhDr. Karel Sklenáfi, DrSc., 2003 Illustrations archiv autora, 2003 ISBN 80-7277-158-2
O B S A H Úvodem... 8 âást první NahlíÏení do erého dávnovûku... 1 1 Vyobrazení z dávnověkosti vlastenské... 11 První kroky... 12 Poslední pohanka... 21 Pohanské povídky Josefa Kajetána Tyla... 23 SháÀka po ãeském Walteru Scottovi... 29 Na im mil m dítkám... 35 âást druhá Povûsti mezi fantazií a tradicí: Podlipská a Jirásek... 4 1 Pád Děvína... 41 Krokova choè a Libu ina sláva... 46 Nespoutané povûsti Sofie Podlipské... 47 Závazné povûsti Aloise Jiráska... 54 âást tfietí âeské pohanství mezi citem a rozumem: Tfiebízsk a Jirásek... 5 7 Na žalovském dvorci... 57 Knûz zamilovan do pohanû... 58 Osudové setkání s levohradeck m mysteriem... 64 Svat Metodûj a Morana... 69 Nevolnice... 70 JiráskÛv hfiích mládí... 72 âást ãtvrtá Vzájemné poznávání archeologie a literatury... 7 6 Dejte pozor na věci starožitné!... 76 Pfiedãasné narození archeologické povídky... 77 Národ nepotfiebuje zábavu, ale pouãení... 89 Uãitel nad archeologa: Jan Karel Hra e... 91 Z vyprávění starce Kotouče... 93 Jak se profesor Ma ka se el se starcem Kotouãem... 95 * 5 *
âást pátá O archeologické povídce a Klimentu âermákovi... 102 Pravěká hrobka... 102 âáslavsk pan uãitel... 104 Archeologick ráj na Hrádku... 114 Povídky pro mladé staroïitníky... 120 O ãem povídky vyprávûjí a jak to dûlají... 123 Co mají povídky spoleãného... 128 Jak pan uãitel zkoumal... 132 Dûti: synové, Ïáci, studenti... 138 Dospûlí: autor, pfiátelé a ti ostatní... 142 Jeskynû a mamut Mikolá e Al e... 148 Od kníïek zpátky k autorovi... 150 âermákova archeologická povídka ve v voji Ïánru... 152 Od âermáka ke torchovi... 157 Odboãení: Literární Evropa na cestû do pravûku...164 âást está O pravûké fantazii a Rudolfu R. Hofmeisterovi... 172 Boj o ženu... 172 Cesta roïmitálského rukaviãkáfie do hlubin vûkû... 174 První ãlovûk První zloãin... 178 Îivot v pravûku... 183 Znovu praotec âech: V kolébce Praslovanstva... 192 Èastn kfiísitel zamïen ch vûkû... 198 Povídky o hradi tích rodného kraje... 202 SpisovatelÛv ilustrátor... 206 Shledání s Eopsyché... 210 âást sedmá O pravûké povídce a Eduardu torchovi... 213 První lidé... 213 Vlastní cestou... 215 torchova cesta k archeologii... 218 Extrovertní povaha torchovy archeologie... 221 Sociologick dûjepis: torchova revoluce ve kole... 222 Cesta torchovy archeologie do koly... 228 Spory o oïivl pravûk... 233 torchova cesta od archeologie... 236 První beletristické pokusy... 242 * 6 *
Jak se stal z diluviálního ãlovûka lovec mamutû... 246 V fií i drakû, je tûrû, prvolidí... 257 DobrodruÏství dávn ch lovcû na Vltavû... 261 Mimo pofiadí: Junácké pfiíbûhy z doby Sámovy... 268 Pfiíbûhy hochû z pravûké vlasti... 271 Meã proti meãi (slovansk proti nûmeckému)... 277 Stafií a noví cenzofii... 286 Nûco o povaze torchov ch kníïek... 291 Exkurs první: Je spisovatel povinen drïet se historické pravdy?... 299 Exkurs druh : Jak má pravûk ãlovûk mluvit?... 301 Exkurs tfietí: Jak má pravûk ãlovûk vypadat?... 305 âást osmá Doba torchova: epigoni, souputníci a konkurenti... 323 Archeologická povídka... 324 Historická povídka I: Pohanství v duchu Podlipské a ezníãka... 325 Historická povídka II: Pravûk v pojetí jensenovsko-hofmeisterovském... 330 Historická povídka III: Pravûk v pojetí torchovském... 341 Náv tûvy v pravûku, ãili prostupnost ãasu a jiné zvlá tnosti... 359 Tajemný nález profesora Zachariáše... 362 Smutn konec: Archeolog i praãlovûk ztrácejí váïnost... 363 Ohlédnutí na závûr... 369 Poznámky... 374 Bibliografická pfiíloha... 382 Práce ãesk ch autorû... 382 Práce cizích autorû... 398 Synchronní pfiehled literárních prací zmiàovan ch v této knize... 401 Literatura... 406 V bûrov osobní rejstfiík... 415 V bûrov místní rejstfiík... 419 * 7 *
ÚVODEM Ú V O D E M Zkuste nadhodit profesionálnímu archeologovi téma literatury o pravûku. Podá vám jistû obsáhl pfiehled o odborn ch knihách, ale tím bude jeho zájem témûfi vyãerpán. Vzpomene je tû na nûjakou populárnû-vûdeckou práci, která najde v jeho oãích milost (fiádn archeolog popularizuje pokud vûbec tak, aby pfiedev ím dokázal ostatním kolegûm svoji odbornost, a netíïí jej pfiíli, jak se jeho textem prokou e prav adresát, neodborn zájemce). Archeologie jako literatura faktu jej nechává spí e chladn m, sám by se k jejímu psaní obvykle nesní- Ïil a o její kvalitû nemá valné mínûní (ostatnû nadprodukce poslední doby mu dává bohuïel stále ãastûji za pravdu). A krásná literatura, inspirovaná pravûkem nebo archeologií? To uï vûbec ne Nanejv je tû vzpomene na nûjakou kníïku od Eduarda torcha, která jej moïná v ãasech mládí pfiivedla k zájmu o tento obor, ov em torch je v povûdomí v ech, kdo se tímto druhem literatury zab vají, jak si zvlá tní, ojedinûl jev: svého druhu literární podivín, kter se v na em písemnictví objevil zniãehonic a stvofiil Ïánr, ve kterém dodnes kraluje; mûl pár následovníkû, ale Ïádné pfiedchûdce. JenÏe pravda je docela jiná: ten, kdo se odváïí pfiekonat vïit názor a v zájmu poznání se ponofií do hlubin ãeské literatury, brzy s pfiekvapením zjistí, Ïe se mu materiál doslova rozrûstá pod rukama, a tfiebaïe mûl urãitou pfiedstavu o nûkolika torchov ch pfiedchûdcích a souãasnících, Ïasne nad hojností pokusû pfievést dobové poznatky o pravûku a rané dûjinné dobû do vyprávûní, ver Û i jevi tního slova nad snahami trvajícími od sam ch poãátkû novoãeské literatury, tedy od konce 18. století. A pfiitom Ïádné literární dûjiny nevûnují tomuto námûtovému zamûfiení samostatn, natoï soustavn zájem. Pro velké písemnictví je to smûr okrajov, navíc pûstovan spí e druho- a dálefiad mi autory, umûní v pravém smyslu je v nûm poskrovnu mnohem ménû neï snahy a píle, v chovného zápalu a ideového nad ení. Proto ale nelze tuto malou literaturu, tuto popelku na í literární produkce, tematicky zamûfienou na nejstar í období dûjin ãlovûka, zemû a národa (a proto stále Ïivofiící ve stínu velk ch témat historického románu pfiemyslovského království, zlaté doby Karla IV., slavn ch husitsk ch zápasû proti v em ) vymazat z dûjin ãeské kultury. Tím spí e, Ïe v dobách * 8 *
ÚVODEM svého vzniku i ona slouïila podle sv ch sil úkolûm, povaïovan m spoleãností za dûleïité: nejen v chovû a osvûtû, ale od dob romantismu také národnímu uvûdomûní, jeho probouzení pomocí slávy pfiedkû. âím dávnûj- í pfiedkové, ãím niï í mnoïství a úroveà vûcn ch poznatkû o nich, tím vdûãnûj í pole pro fantazii, malující takové obrazy, jaké doba Ïádala a oãekávala. Bohové star ch pohansk ch âechû (a pozdûji, s rozvojem archeologie, i dávnûj í bohové neznám ch pravûk ch kmenû) dodávali romantickou barvitost pfiíbûhûm o Ïivotû i smrti pfiedkû ãi pfiedchûdcû. A protoïe autority 18. a 19. století se shodovaly v tom, Ïe mravnû v chovné, vzdûlávací a vlastenecké pûsobení je nutno zamûfiit pfiedev ím na mládeï, ujímali se tohoto poslání témûfi v hradnû pedagogové nejrûznûj ích stupàû, které vlastnû spoleãnost zmínûn mi úkoly povûfiila. KníÏka, kterou otvíráte, je také nadána jist mi úkoly. Îe má ãtenáfie pobavit, nejsouc urãena pro suché vûdce, je samozfiejmé; ale i ti druzí ji budou ãíst s prospûchem, protoïe se snaïí mapovat skoro neprobádaná území na dvou kontinentech zároveà: v dûjinách na í archeologie (tam jsou lvi je tû leckde) a v dûjinách na í literatury, konkrétnû pfiedev ím ãeské beletrie pro mládeï protoïe podchytit zájem mladého ãtenáfie bylo cílem naprosté vût iny autorû, vesmûs tak ãi onak uãitelû (jeden rukaviãkáfi, kter se mezi nû v znamnû vmísí, jenom potvrzuje poznatek zakotven uï v názvu knihy). Námût takto vymezen mohl b t zpracován dfiíve, ale osud mu nepfiál. Zaujal totiï celkem pochopitelnû badatele, kter jako v jimka mezi archeology mûl cit jak pro historii svého oboru, tak pro rûzná zajímavá zákoutí na pomezí archeologického my lenkového svûta. Brnûnsk prehistorik Josef Skutil (1904 1965) pracoval v letech druhé svûtové války a tûsnû po ní na jakési antologii z ãeské a snad i cizí vzhledem k jeho orientaci pfiinejmen ím francouzské beletrie o pravûku, o níï bohuïel víme vlastnû jen z rûzn ch zmínek. Tak v jednom dopise v roce 1942 pí e: 1 Chci vydati V bor z krásné literatury s pravûk mi motivy (tak nûjak) ; v dal ím dopise doplàuje, Ïe v bor bude opatfien del ím úvodem (I. kapitola o francouzské, II. o ãeské literatufie s pravûk mi motivy). Neuvefiejnil v ak prakticky nic. Jiní archeologové se o toto téma nezajímali, a tak ve kerá informace z jejich strany se omezuje na necelé tfii stránky katalogu v stavy Pravûké námûty v umûní z roku 1954 (Neustupn a kol. 1954, 13 15): Krásná literatura s pravûkou látkou je velmi bohatá, její ráz s hlediska archeologického je v ak velmi rûzn. Pokud ji vytváfieli básníci a beletristé, spokojili se mnohdy jen voln m pov echn m uïitím pravûkého prostfiedí jako rámcové kulisy a neomezovali se ve své tvûrãí fantasii pfií- * 9 *
ÚVODEM li n mi ohledy na archeologickou realitu [ ]. Sáhli-li k beletristickému zpracování pravûku archeologové sami, pak se nesnadno vymaàovali z pfiíli né odbornosti a snahy po pouãení na úkor vyváïenosti s estetick m literárním proïitkem ãtenáfiov m. V zásadû je to pravda, ale zdaleka ne celá. Je to rám, do kterého je tfieba napnout plátno a namalovat pestr a zajímav obraz. O to se právû chce pokusit tato kníïka. Je tû jedno varování: kníïka pfiedstavuje, abychom se pfiidrïeli právû pouïité metafory, rám, do kterého se vejde jen plátno omezen ch rozmûrû. Proto se nedostane (kromû nejnutnûj ích zmínek) místa poezii, která má ov em jinou povahu její prvotní cíl je umûleck, aè uï je v sledek jak koli; nedojde na dramatická zpracování ãeského dávnovûku, která uï spí e hledala kompromis mezi cíli umûní a uãitelské beletrie, ale jejich námûty spadají témûfi vesmûs aï do raného stfiedovûku (pfiedstavit na jevi - ti pravûk k tomu nena el odvahu nikdo). Samozfiejmû se musíme vyhnout námûtûm z antického starovûku, Egypta, dávného V chodu a dal ích vzdálen ch zemí, které by samy zabraly knihu daleko vût í. A nebudeme se zab vat ani populárnû-vûdeckou literaturou, která pfiedstavuje svût sám pro sebe, tfiebaïe i ji psali v minulosti pfieváïnû uãitelé. Ná úkol je tedy vymezen asi následovnû: budeme pátrat, jak se v ãeské literatufie vyvíjely román a povídka hledající dobrodruïství a pouãení buì v pravûku a v pohanském raném stfiedovûku na ich zemí, nebo v archeologickém prostfiedí smûfiujícím k prozkoumání a záchranû památek z tûchto nejstar ích dob. Kdo byli jejich autofii, jak zaãínali, jak se propracovávali k vûdeck m poznatkûm, jaké úkoly si kladli a jak se jich zhostili. Seznámíme se s nûkolika velk mi jmény, která do této tematiky jen zabrousila (Jirásek, Bene Tfiebízsk ), a s desítkami jmen dnes uï nic nefiíkajících, a pfiesto nezasluhujících úplné zapomenutí, protoïe i z úsilí v ech tûch venkovsk ch uãitelû a dal ích zapadl ch pracovníkû vyrostli ti tfii, ktefií tvofií osu vzkfií eného pfiíbûhu: Kliment âermák (toho dnes uï nezná nikdo), Rudolf Richard Hofmeister (toho nezná skoro nikdo) a Eduard torch (budou ho znát pfií tí generace?). JenÏe po které linii se pustit? V voj archeologie ponechme teì stranou; zabral by mnoho místa a v této souvislosti není podstatn. Zb vá tradice historické beletrie a v vojová cesta literatury pro mládeï. První z obou je star í, zaãneme tedy tou. * 10 *
NAHLÍÎENÍ DO ERÉHO DÁVNOVùKU â á s t p r v n í N A H L Í Î E N Í D O E R É H O D Á V N O V ù K U Vyobrazení z dávnověkosti vlastenské Ticho bylo ránem; a aj! za křížem mezi borovicemi vycházelo velebné slunce. Tu přicházel Jaroslav, jinoch spanilé tváře; poklonil se bohu Perunovi a umyl ruce v potůčku, ulomil ratolest, položil ji před boha a [ ] konal jitřní modlitbu [ ] a zahloubán do blaženosti samoten tu zase píšťalou protuloval se v rozličných líbezných tónech a šířil líbeznost v této tiché, rozkošné krajině. Aj, tam mezi smrčím na návrší stál Zrost, luk držel v levé ruce, meč mu visel po boku a toul na plecích, v něm střely. Upínal oči do dáli na horu ke kříži ozářenému slunečním jasem: v obdivu byl jeho duch a silná noha poklesla k pokloně [ ] a poslouchal, odkud se tak zrána ozývá v oudolí ten líbezný zpěv. Očima bystře procházel všecka místa spatřil jinocha před bohem Perunem. Zlostí se vypjal jeho duch.»tu je ctěna modla, a tam pravý Bůh stojí bez pocty!«zvolal prudkými slovy a zamračen bral se velikými kroky k Jaroslavovi, zpět se obracel pokornou tváří ke kříži, před sebou nesl hněv proti jinochovi.»hej, mládenče! Hle, tam viz velebnost pravého Boha!«Jaroslav:»On jest bůh křesťanů já jsem Slovan.«Zrost:»Tam ten Bůh je Bůh pravý, jemu se musí klaněti všecko.«jaroslav:»kdo je křesťan, ať se mu koří! On nebyl přinesen od mých praotců do krajin těchto; ani můj děd, ani otec se mu neklaněl.«ale prudký Zrost mu na to takto odpověděl:»bůh ten jest Bůh celého světa, není přinesen do krajin těchto, ale sám sestoupil z nebe.«odvětil jemu jinoch:»i naši bohové jsou s vysokých nebes a oblíbili si své obydlí mezi lidmi, an jsou k nim laskavi; a jsou i mocní: nevíš, jak silným ramenem tento bůh otřásá nebem i zemí [ ]?Bůh ten jest modla, holý kámen, němý, hluchý, slepý«řekl lovec rozbouřený hněvem. Ale kvapně mu odpověděl ulekaný jinoch:»člověče, jaké máš * 11 *
NAHLÍÎENÍ DO ERÉHO DÁVNOVùKU srdce, že zlořečíš tak mocnému bohu a že se nebojíš jeho hromu, jenž v tom okamžení může podvrátiti horu tu a učiniti z ní propast. Člověče, jak ti bude, až zařinčí jeho hrom nade tvou hlavou?«pravil jemu zase Zrost rozlícený v zlosti:»zpozdilý člověče! Tam ten má moc hromů a moc nad celým nebem i zemí. Bůh tvůj jest pouhý kámen.«a hodiv kamenem na boha Peruna, zvolal přehrozným hlasem:»hle, ať spustí hromy své! Mluv, budeš-li se kořiti tam tomu Bohu?«tak zařval proti jinochovi a prudce vytrhl meč. Ale v hrůze a v rozpacích nad krutými slovy odvážil se jinoch pronésti proti němu tato zlostná slova:»tvůj bůh tam jest nepravý, bůh bídný, bůh směšný, přikovaný na dřevo! Ale pryč od tebe, aby hrom Perunův u tebe neroztříštil i mne!«i skočil po něm rozvzteklený Zrost a uchvátil jej silnou rukou, dozadu jím mrštil, meč napřáhl mu na prsa a takto na něj řval:»ha, bídníku, rouhání své zaplatíš krví!svantovíte, pomoz! Svantovíte!«volal jinoch pod mečem. (Josef Linda, Záře nad pohanstvem, 1818) P r v n í k r o k y Pfii hledání kofienû prehistorického ãi ranû historického románu a povídky bychom vlastnû mohli zaãít uï u Kosmov ch star ch povûstí i kdyï pro 11. století to nebyl kdovíjak dávnovûk. Ale je tû Hájkovu Kroniku ãeskou (1541) nelze chápat jako odborné historické dílo: tady nacházeli pozdûj í beletristé bohat zdroj povídkov ch námûtû v témûfi hotové podobû. A fiada dokladû svûdãí, Ïe jej vyuïívali uï autofii Hájkova století jako typick pfiíklad pfiipomeàme jen Historie rozliãné o divn ch a mnoh ch vûcech Buriana Valdy (Praha 1580), z nichï hned druhá vypráví O jednom koni, kterak jest pána svého Horymífie z zámku Vy ehradu jedním skokem od smrti vysvobodil, jemuïto on fiíkal emík. Pfiíbûhy z pohanského vûku âech, které zaujímají znaãnou ãást kroniky, nadlouho urãovaly obecné pfiedstavy o nejstar í ãeské minulosti. V znam historick ch látek byl v ãeské literatufie nadprûmûrn uï tenkrát a trval i pozdûji. Skuteãné dûjiny na í historicky zamûfiené beletrie 2 v ak zaãínají na sklonku 18. století a ovlivnily je pfiedev ím (pokud nehovofiíme o pfiím ch zahraniãních vzorech) dva v znamné podnûty: národní obrození a romantismus. Historické látky byly oblíbeny ve v ech evropsk ch literaturách, u nás ale sehrály mimofiádnou roli díky národnû * 12 *