Slovo éfredaktora. PhDr. Franti ek Honzák, éfredaktor Libri

Transkript

1 Slovo éfredaktora VáÏení ãtenáfii, drïíte v ruce knihu, která doslova pion rsk m zpûsobem mapuje dal í okruh na eho památkového dûdictví a sice mûstské stráïní vûïe. V textu jich najdete kolem 150, z toho více neï 50 je dnes pfiístupn ch náv tûvníkûm. Ani autor nezastírá, Ïe se jedná o práci prûkopnickou (jde o první monografii na toto téma a moïná nejen u nás) a Ïe ani definice není dosud striktnû dána a upfiesàovala se i v prûbûhu samotné práce pfii konzultacích s odborníky-památkáfii. Beru proto práci i jako první pfiíspûvek do diskuse, která se snad po vydání knihy v odborn ch kruzích rozvine. Na tomto místû se musím pfiiznat, Ïe poslední kapitola o objektech, které nesplàují definici klasick ch mûstsk ch stráïních vûcí, byla zafiazena na pfiání redakce. Na základû zku eností jsem tu il, Ïe opomenutí zámecké hlásky v âeském Krumlovû by narazilo na stejné nepochopení ãtenáfiû, jako bylo nezafiazení Zbraslavi (klá tera) mezi zámecké stavby v Encyklopedii ãesk ch zámkû Pavla Vlãka. ProtoÏe získání materiálu v mnoha pfiípadech záviselo na ochotû (a pfiípadnû i neochotû ãi nezájmu) zainteresovan ch lidí v jednotliv ch lokalitách, dovoluji si tímto prostfiednictvím vyzvat v echny ãtenáfie, aby nám (aè uï pfiímo autorovi, anebo do nakladatelství Libri, viz adresy a spojení v tiráïi knihy) laskavû poskytli dal í údaje, aè jiï o objektech do knihy nezafiazen ch, anebo zpfiesàující údaje o zafiazen ch mûstsk ch stráïních vûïích, resp. o hlásn ch vûïích, pfiípadnû dal í údaje, které s problematikou souvisejí. V dal ím vydání jim nezapomeneme podûkovat! Budeme rádi, kdyï kniha probudí zájem nejen o problematiku, ale také o faktick stav jednotliv ch objektû, pfiiãemï lze s konstatovat, Ïe naprostá vût ina mûst se o své památkové objekty na tûstí stará mnohem lépe neï stát. Zda se to dá konstatovat s potû ením, je samozfiejmû velká otázka! Vûfiím také, Ïe kniha poslouïí mnoha ãtenáfiûm i jako inspirace pro dovolenou ãi v let s nev edním pohledem na na e mûsta i krajinu v okolí. Bûhem jednání o námûtu s autorem a poté nad rukopisem knihy jsem mohl b t mezi prvními, kdo ji takto prakticky vyzkou el (mimo jiné v DomaÏlicích, Jindfiichovû Hradci, Daãicích ãi Slavonicích) a mohu to v em, kdo se odhodlají zdolat tu spoustu schodû (já je spí e vysupûl ), na základû vlastních zku eností opravdu vfiele doporuãit. A nakonec je tû jedna pfiíjemná zpráva: autor uï usilovnû pracuje na knize Mûstské brány v âechách, na Moravû a ve Slezsku, takïe se máme na co tû it. PhDr. Franti ek Honzák, éfredaktor Libri 7

2 ÚVOD A PODùKOVÁNÍ MÛj celoïivotní zájem o stfiedovûké hrady a tvrze mû jiï kolem roku 1980 pfiivedl k rozhodnutí psát na toto zajímavé téma populárnû-odborné knihy. Po dvaceti letech mi vy la kniha Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku a také jsem se autorsky podílel na tfiísvazkové Encyklopedii ãesk ch tvrzí pro nakladatelství Argo. Pak následovaly moje samostatné knihy Skalní hrady zemí Koruny ãeské a v loàském roce Jeskynní hrady stfiední Evropy v nakladatelství Libri. Mezi témata, kter m se fiadu let se zájmem vûnuji, patfií i stfiedovûké stráïní objekty. Pfies snahu o jejich zmapování v terénu a v písemn ch dokladech jsem se dostal ke stavbám mnohem viditelnûj ím, ale doposud zcela opomíjen m. Jsou jimi mûstské vûïe, nûkdy téï zvané mûstské hlásky ãi vû- Ïe s hlásnou sluïbou. Od léta 2004 do jara 2006 jsem nav tívil více neï stovku mûstsk ch vûïí na území âech, Moravy a Slezska. Na vût inû míst jsem se setkal s ochotou, díky které jsem mohl vystoupit i na objekty normálnû nepfiístupné. Navzdory velkému mnoïství získané literatury a pramenû se mi nicménû nepodafiilo objevit ani jedinou obsáhlej í staè, nemluvû knihu, vûnující se tematice mûstsk ch vûïí. V první ãásti této knihy je uveden stavební a historick pfiehled o mûstsk ch vûïích. Ve vlastním katalogu je popsáno více neï 150 mûstsk ch vûïí, vãetnû lokalit zbofien ch a sporn ch. Vzhledem k danému rozsahu knihy a z ãasov ch dûvodû nebyla vûnována vût í pozornost zahraniãním mûstsk m vûïím. Pfies padesát mûstsk ch vûïí je v dne ní dobû pfiístupn ch vefiejnosti, u nûkolika dal ích se uvaïuje o jejich zpfiístupnûní. Podûkování Na prvním místû za pomoc pfii psaní této knihy dûkuji své paní Daniele. Za odborné rady v podobû korespondence dûkuji panu ing. architektu Karlu Kuãovi z Prahy. Dále bych chtûl podûkovat éfredaktorovi nakladatelství Libri panu Franti ku Honzákovi a jeho paní. Za dodané materiály jsem zavázán sv m kolegûm z Klubu Augusta Sedláãka: Janu âíïkovi z Náchoda, Jifiímu Slavíkovi z Kostelce nad Orlicí, ZdeÀkovi Procházkovi z DomaÏlic a rovnûï tak svému kamarádovi Petru Randusovi z Nového Boru. Velk m pfiínosem k sepsání této knihy byla pomoc, které se mi dostalo od starostû, kronikáfiû, zamûstnancû odborû kultury a stavebních úfiadû, pracovníkû mûstsk ch informaãních center, muzeí, zamûstnancû Národního památkového ústavu a dal ích institucí. Zejména bych chtûl podûkovat starostovi Horní Blatné Robertu Petrovi, starostovi mûsta Osoblaha panu Jifiímu Francovi, starostovi mûsta Veselí nad LuÏnicí Petru Hynkovi, místostarostovi mûsta Pfiibyslavi panu Michaelovi Omesovi, místostarostovi Hostinného panu Tomá ovi Andûlovi, panu Koneãnému z Magistrátu mûsta Opavy a zamûstnancûm mûstsk ch úfiadû v Bûlé pod Bezdûzem, Boskovicích, âeské Kamenici, Horním Slavkovû, Hostinném, KromûfiíÏi, Litomûfiicích, Mostû, Pohofielicích, Pot tátû, Starém Mûstû pod Smrkem, Turnovû, Ústí nad Labem, Uherském Hradi ti, Uniãovû, Vimperku a ve Vy kovû, zamûstnancûm Domu kultury a oddechu v Hradci Králové, jiãínskému vûïníkovi panu Jifiímu Wildovi a vûïnému v Písku panu Aloisovi Nûmcovi. Dûkuji kronikáfii panu Plechovi z Jevíãka, kronikáfii mûsta Îeletavy panu Jaroslavovi Musilovi, krnovskému kronikáfii panu Vladimírovi Bluchovi, kronikáfice Jaroslavû Neuwirthové z Bru perka paní Neuwirthové, kronikáfii panu Ivanovi Kr kovi z Pot tátu, kronikáfice paní Evû Horákové z Biliny, doktoru Tomá i Pavlíkovi z Chrudimi, kronikáfii panu ZdeÀkovi Mádrovi z Bílovce. Dûkuji v em pfiedstavitelûm církve, se kter mi jsem se setkal, zejména panu faráfii Vladislavu Bornovi z Boru u Tachova, panu faráfii Hájkovi z Tachova, panu faráfii Tomá ovi Holému ze Îìáru nad Sázavou, správci farnosti panu Janu Hole ovi z Nymburka, správci kostela v Chlumci nad Cidlinou panu Kálalovi, kostelníkovi panu Bastlovi z Jemnice. Za odborné rady a cenné materiály jsem zavázán paní docentce PhDr. Hanû Mysliveãkové z Univerzity Palackého z Olomouce. Za fiadu cenn ch materiálû vdûãím panu doktoru Jifiímu Beranovi z Krajského muzea v Sokolovû. Dûkuji rovnûï zamûstnancûm muzeí v Dobru ce, HoraÏìovicích, Chrudimi, Jaromûfii, Mohelnici, Moravské Ostravû a ve Velvarech, dále panu Jaroslavovi âernému z muzea ve Fr dlantu, archeologovi muzea v Havlíãkovû Brodû panu Pavlovi Rousovi, paní Borusíkové z muzea ve Îluticích, fieditelce muzea a galerie v Hranicích na Moravû paní Hanû Svobodové, panu Jifiímu Kopicovi z muzea v Kadani, historikovi muzea v Kamenici nad Lipou panu Novotnému, panu Josefovi Kremlovi z Muzea stfiíbra v Kutné Hofie, panu Oldfiichu Doskoãilovi z oblastního muzea v Litomûfiicích, panu doktorovi Janovi Kiliánovi z muzea v Mûlníce, panu Davidovi Junkovi z muzea v Poliãce, panu Jifiímu Karlovi z muzea v R mafiovû, paní Janû Barto ové z muzea v Su ici, panu doktorovi Setinskému z muzea v Buãovicích, historikovi muzea v Moravsk ch Budûjovicích panu Vlkovi, historikovi muzea v Jihlavû panu ZdeÀku Jaro ovi, paní Michaele Kokojanové z muzea Prostûjovska v Prostûjovû, panu Miroslavovi Plaãkovi z muzea ve StráÏnici, panu doktorovi Ji- 8

3 ÚVOD A PODùKOVÁNÍ fiímu Pajerovi z muzea ve StráÏnici, historikovi panu Dlouhému, paní Augustínkové z muzea v Ostravû, panu Petrovi Jufiákovi z muzea ve Fr dku, knihovnici muzea ve Dvofie Králové paní Daniele Netolické, knihovnici krajského muzea v Hradci Králové paní Ivanû N vltové, knihovníkovi muzea v Pfierovû panu Fialovi. Za laskavé pfiehlédnutí a upfiesnûní textu o Karlov ch Varech dûkuji panu doktoru Stanislavu Burachoviãovi a za pfiehlédnutí a zpfiesnûní textu o Ostrovû nad Ohfií panu magistru Lubomíru Zemanovi. Tomu dûkuji i za poskytnutí reprodukãních práv k jeho kresbám mûstsk ch znakû v této knize. Dûkuji zamûstnancûm Státního okresního archivu v Semilech a dále archiváfii v Sokolovû panu Pavlovi Beranovi, panu doktorovi Tomá i Spurnému ze umperka, doktoru Jifiímu Úlovci z Archivní správy Ministerstva vnitra âr, fiediteli státního okresního archivu panu Mgr. Karlu Mlateãkovi ze Slavkova, historikovi panu Karolu Bílkovi z poboãky Památníku národního písemnictví ve Star ch Hradech u Libánû a panu Zdenkovi Mateiciucovi z Oder. Za pomoc pfii urãení definice mûstské vûïe dûkuji panu Robertu emínkovi, konzervátorovi památkové péãe na penzi, a jiï zmínûnému Karlu Kuãovi. Bez v ech tûchto osob by kniha byla o mnohé informace ochuzena. 9

4 DEFINICE A ROZDùLENÍ MùSTSK CH VùÎÍ Pojem mûstská vûï není pfiíli roz ífien. Jedná se v ak o jednoznaãnou skupinu staveb s následující definicí: Mûstská vûï (obdobnû mûstská hláska) vznikla jako reprezentaãní stavba mûsta, pfiedstavující samostatnou stavbu nebo souãást dûleïité mûstské stavby (kostela, radnice ãi opevnûní). Byla urãena ke stráïním a hlásn m úãelûm (zvlá tû k hlá ení vznikl ch poïárû) a mohla mít i ãásteãnû obrann charakter. Na vrcholu byla opatfiena hlásn m patrem v podobû vûïní svûtnice (ãi bytu) jako pfiíbytku vûïníkû (jinak hlásn ch atd.), pfiípadnû ke konání hlásek mû ÈanÛ ãi mûstsk ch stráïí. V naprosté vût inû pfiípadû obsahovala stráïní ochoz. KaÏdé mûsto mûlo obvykle jen jednu mûstskou vûï, v jimkou jsou pouze mûsta jako Praha ãi Kutná Hora. Mûstská vûï vzniklá v 15. století jiï v 17. století nemusela plnit svou funkci a její úãel mohla pfievzít jiná ãi dodateãnû vzniklá mlad í vûï. Mûstské vûïe jsou v fiadû pfiípadû oznaãovány jako mûstské hlásky. Mezi mûstskou hláskou, mûstskou hlásnou vûïí a mûstskou vûïí by nemûlo b t Ïádného rozdílu. Tyto vûïe z typologického hlediska musíme dûlit na mûstské vûïe kostelní, radniãní, vûïe v linii mûstského opevnûní a vûïe samostatnû stojící, vãetnû vûïí slou- Ïících také jako zvonice. Po stavební stránce je pro mûstské vûïe charakteristick ãtyfihrann tvar. VûÏe vzniklé ve stylu saské renesance jsou téï vûïe ãtyfihranné, zpravidla se ãtvercovou dolní ãástí a s horní nástavbou v podobû osmihranu. V jimkou mezi na imi vûïemi je mûstská kostelní vûï v DomaÏlicích. Je kulatého tvaru a pûvodnû byla asi mûstskou stráïní vûïí; datování je rûzné a kolísá mezi stoletím. Mûstské vûïe vznikaly od pozdního stfiedovûku po celé renesanãní období jako pfiíslu enství radnic mûst, farních kostelû, mûstského opevnûní, nûkdy téï jako zcela samostatné stavby. I kdyï se nûkdy pojem mûstská vûï ãi hláska 10 v historii mûsta v fiadû pfiípadu neuïíval, tyto vûïe mají stejné poznávací znaky. O nûkter ch mûstsk ch vûïích se pouze mûïeme domnívat, Ïe skuteãnû jako mûstské vûïe fungovaly. Hengst (Hfiebec, okr. Pfiíbram), opevnûné vûïi tû, terénní zamûfiení lokality a kresba v roce 2002 autor Mûstská vûï byla pfiinejmen ím v urãitém období majetkem mûstské obce, která pfiípadnû tuto stavbu vystavûla a bylo její povinností vûï po stavební stránce udrïovat. Pokud byla drïitelem patronátního práva nad kostelem mûstská obec, vycházela podstata existence mûstské hlásky z této skuteãnosti. Po stavební stránce mûla vûï u kostelních staveb samostatn, na kostele zcela nezávisl vchod. Na vûïi se nacházel vûïní ochoz a ve stejné ãi jiné v kové úrovni vûïní byt nebo svûtniãka vûïníka-hlásného. Ten na vûïi Ïil, nûkdy i s celou rodinou, anebo na vûï docházelo dva nebo více mûstsk ch zfiízencû. Mûstské vûïe jsou pro ãeské zemû velmi charakteristick m jevem, nedílnou souãástí na- eho kulturního dûdictví. Jejich vznik byl ovlivnûn historick m v vojem na ich zemí od konce stfiedovûku a pfieváïnû v období renesance. Obdobou na ich mûstsk ch vûïí jsou mûstské vûïe v zahraniãí, pfiedev ím vûïe na území celého Slezska, v Sasku, Rakousku a na Slovensku. I jim je v této knize vûnována pozornost ve zvlá tní struãné kapitole. Historická mûsta ve vztahu k stráïní a hlásné sluïbû mûïeme rozdûlit do nûkolika zcela odli n ch skupin od mûst s mûstsk mi vûïemi aï po mûsta s jednoznaãnou neexistencí mûstsk ch vûïí ãi staveb je nahrazujících. Pfiedkládané dûlení vychází z vlastního zpracování této knihy a v sledkû, ke kter m autor do- el: a) Mûsta s mûstskou vûïí, která je v písemn ch dokladech vïdy ãi v urãité dobû vedena jako mûstská vûï, pfiípadnû mûstská hláska. Ve své historii byla osazená mûstsk m hlásn m zfiízencem (vûïníkem, vûïn m, hlásn m ãi podvûïn m). Zpravidla se jedná o mohutné dominantní vûïe. b) Mûsta s mûstskou vûïí, která je v písemn ch pramenech sice vedena jako majetek mûsta, av ak nebyla aï do nedávn ch dob ãi dodnes naz vána mûstská vûï ãi hláska, ale pouze vûï, brána, radniãní ãi kostelní vûï. Byla rovnûï osazená mûstsk m hlásn m zfiízencem. Sem patfií i mûsta, která mûla nad kostelem s vûïí patronátní právo, a tím i povinnost tyto stavby udrïovat. c) Mûsta s mûstskou vûïí, rovnûï neuvádûnou jako mûstská vûï, opatfienou ochozem a svûtniãkou, se sluïbou ve formû hlásky provádûnou pouze mû Èany ãi ve formû povinnosti mûstsk ch poddan ch, popfi. formou sluïby mûstsk ch stráïí. K nim patfií dominantní vû- Ïe mûstsk ch bran. d) Mûsta zcela bez mûstské vûïe; její náhradou byly vûïe mûstsk ch bran, osazen ch vûïn m ãi hlásn m, zfiídka brann m, pfiípadnû kombinace hlásné sluïby na dvou ãi tfiech tûchto vûïích. Tyto vûïe nelze povaïovat pro

5 DEFINICE A ROZDùLENÍ MùSTSK CH VùÎÍ nízkou v ku za typické mûstské vûïe. e) Mûsta zcela bez mûstské vûïe, její náhradou byla dominantní vûï panského sídla (hradu, tvrze ãi zámku) osazená hlásn m, vykonávajícím i stfieïení pfiilehlého mûsta. Dal í hlásn mohl b t téï umístûn na odlehlé stranû mûsta na hradební vûïi, ba tû ãi bránû, ty v ak pro jejich malou v ku za mûstské vûïe nelze povaïovat. f) Mûsta bez mûstské vûïe, vûïe panského sídla ãi jiné vûïe, bez mûstského hlásného zfiízence, jehoï náhradou pak byla sluïba ponocného, vykonávajícího dohled nad mûstem pfii obchûzkách. g) Mûsta bez mûstské vûïe a mûstského hlásného zfiízence, náhradou pak mimo ponocného byla sluïba zvoníka, církevního zfiízence s nûkter mi povinnostmi na úrovni mûstského hlásného ãi vûïníka na kostelní vûïi. h) Mûsta, kde podoba jejich ostrahy vãetnû pfiítomnosti ponocného nebyla zatím blíïe urãena. SoubûÏnû s tím lze mûstské vûïe rozdûlit do vlastních typologick ch skupin: 1) Mûstské vûïe z podstaty 2) Funkci mûstské vûïe plní jiná stavba 3) Sporné lokality Mûstské vûïe lze rovnûï dûlit podle jejich umístûní na: a) Mûstské vûïe samostatnû stojící. b) Mûstské vûïe jako souãást farního kostela c) Mûstské vûïe jako brána ãi souãást brány mûstského opevnûní d) Mûstské vûïe v linii hradebního opevnûní e) Mûstské vûïe v areálu b valého lechtického sídla Za samostatnou, k mûstsk m vûïím nenále- Ïející skupinu lze poãítat nepravé mûstské vûïe neomezovaly stfiechy ãi dal í vûïe kostela, pfiípadnû radnice. Sem musíme zahrnout vûïe, které od samého poãátku aï do dne ní doby pfiedstavují zcela samostatné stavby. Snad nejtypiãtûj í stavbou je âerná vûï v âesk ch Budûjovicích. Známou mûstskou vûïí je vûï v Jevíãku. K mûstsk m vûïím patfií mûstská vûï ve StráÏnici anebo zbofiená vûï v Krásnu. Z fiady skromnûj- ích pak známe nepfiíli vysokou Hodinovou vûï v Pot tátû. Nûkteré samostatnû stojící vûïe byly v pozdûj í dobû pfiipojeny ke kostelu ãi radnici a staly se nedílnou souãástí vût ího celku. Zde si mûïeme pfiipomenout mûstskou vûï v Ti novû, dnes jiï kostelní, ãi vûïe v Litomûfiicích a v Tfiebíãi, kostelní vûïe ve VodÀanech a v Prostûjovû. Podobnû i samostatná âerná vûï v Klatovech se velmi brzy stala souãástí radnice. âasto jsou tyto mûstské vûïe pokládány za pouhé zvonice. Samostatnû stojící mûstská vûï ve Vimperku byla souãasnû i zvonicí, podobná situace nastala i v Opoãnû. Patfií sem i vûï v Pfiibyslavi, která pfiedstavovala vstupní bránu do areálu opevnûného kostela, a zbofiená zvonice v Jaromûfiicích nad Rokytnou. Nakonec si musíme pfiipomenout i obû mostecké vûïe Karlova mostu v Praze ãi ve Stfiíbfie. Kromû radniãních vûïí se tyto jediné nenacházejí v blízkosti kostela. b) Mûstské vûïe jako souãást farního kostela Zcela jednoznaãnû si musíme uvûdomit, Ïe kostelní stavba a hmota mûstské vûïe v naprosté vût inû pfiípadû vytváfiejí dva samostatné a nezávislé stavební celky. To je patrné na vût inû plánkû kostelû s mûstsk mi vûïemi. âastûji byla vûï ke kostelu pfiistavûna. Má vlastní zdivo a mezi vnitfikem kostela a vnitfikem vûïe je dvojit plá È zdiva. Pokud vûï vznikla v blízkosti star ího kostela nebo dfiíve neï kostel, pfiípadnû kdyï kostel sv m roz ífiením vûï k sobû pfiipojil, nemusí b t vûï pravoúhle napojena ke kostelní stavbû. Písemn mi prameny je doloïena i skuteãnost, Ïe mûstská vûï se pfiímo od kostelní stavby odtrhla a hrozilo její zfiícení. U nûkter ch vûïí byla vyuïita star í snesená kostelní vûï ãi nebo byla dolní ãást zaloïena na roz ífieném zdivu urãité kostelní ãásti, nejãastûji sakristie. Jen v ãásti pfiípadû vznikla kostelní vûï souãasnû s vlastním kostelem. Tato skuteãnost je velice zfietelná ve zdivu. Zdivo vûïe na vlastní stranû kostela je souãasnû zdí kostelní a vytvá- Tyto skupiny lze následnû charakterizovat takto: a) Mûstské vûïe samostatnû stojící K mûstsk m vûïím samostatnû stojícím mû- Ïeme poãítat jen men í ãást mûstsk ch vûïí, pfiedstavují v ak nejv znamnûj í skupinu tûchto staveb. To je zfietelné z jejich rozmûrû, v ky a dûleïitosti. Jejich rozhled, oproti jin m vûïím, Branná, v fiez z veduty J. A. Delsenbacha z roku

6 KATALOG MùSTSK CH VùÎÍ B BECHYNù BECHYNù (okres Tábor) Bechynû na vedutû J. Willenberga z roku 1602 Mûstská kostelní vûï Dûkansk kostel sv. Matûje se nachází uprostfied západní strany námûstí, mûstská vûï tvofií jeho severov chodní ãást. V ka vûïe je 36 metrû. PfiedchÛdcem Bechynû bylo slovanské hradi tû z 9. století. Na jeho místû vznikl gotick hrad, v jehoï pfiedpolí se rozvinula osada. Vznik mûsta Bechynû je historicky doloïen aï k roku Farní kostel se uvádí ov em jiï ve 13. století. Dodnes stojící kostel byl vystavûn patrnû na star ích základech románského kostelíka, dne ní podoba pochází aï z poãátku 16. století. Teprve pfii stavebních úpravách v letech byla vystavûna jeho vûï. Jejím tvûrcem byl Jan Schütz z âesk ch Budûjovic a mecená em stavby se stal hrabû Adam ze ternberka a téï pansk hejtman Ondfiej Holu ick. Barokní pfiestavba kostela probûhla v roce Barokní báà vûïe pochází z let Na vûïi se nacházel byt vûïníka doloïeného více zprávami. V roce 1716 musel vûïn s pomocníkem z vûïe stfieïit úrodu obilí aï do skliznû. BechyÀsk mû Èan z pfiedmûstí Antonín Felix v roce 1793 Ïádal o pfiijetí na místo mûstského turnera po Alexandru Martínkovi. Dne 25. listopadu 1809 byl ustanoven za vûïníka po zemfielém Janu Honi ovi Matûj Pelich, uãitel z Radûtic. V roce 1913 do lo k neshodû mûsta a velkostatku kvûli opravám svûtniãky a kamen. Pro jejich neuskuteãnûní se musel hlásn vystûhovat z vûïe, a teprve v roce 1927 po proveden ch opravách byla vûï znovu obsazena vûïníkem Karlem Klímou. Ten se v bechyàské vûïi narodil v roce 1864 jako nejstar í syn vûïného a obuvníka Emanuela Klímy. KdyÏ v roce 1935 zemfiel, pfievzal po nûm funkci vûïníka a zvoníka pan Bican. Ten v pfiízemí vûïe prodával uhlí. Po jeho smrti si vdovu kvûli získání funkce vzal za manïelku Franti ek KaraÏej. V dobû 2. svûtové války fungovala na vûïi poplachová siréna Bechynû, mûstská vûï s kostelem od v chodní strany a vûïník mûl telefonické spojení s hasiãskou stráïnicí. KaraÏej byl poslední bechyàsk vûïník a zemfiel v padesát ch letech 20. století. Po nûm je tû urãit ãas zvonila vdova KaraÏejová. VûÏ byla nûkolikrát opravována, naposledy v roce Je pfiístupná vefiejnosti. Mûstská kostelní vûï vyniká sv m barokním prûãelím. PÛdorys vûïe tvofií ãtverec o stranách deset metrû. Je z nûj patrné, Ïe vûï byla ke kostelu dodateãnû pfiistavûna. V chodní a severní obvodová zeì vyniká svou mohutností, jiïní, nejslab í stranou vûï pfiisedá na zdivo kostelního presbytáfie. VûÏ je pûtipodlaïní stavba s podvûïím a ãtyfimi patry. PodvûÏí tvofií souãást kostela a je v nûm umístûna sakristie. Prostor je zaklenut jednoduchou hfiebínkovou klenbou bez Ïeber v renesanãním stylu. Vlastní vstup do vûïe vede ze západní strany úzk m podéln m pfiístavkem, vyuïívan m kdysi jako prodejna uhlí vûïníka Bicana. Zde je zaãátek dlouhého dfievûného schodi tû do vlastní vûïe. To prochází dva metry silnou vûïní zdí a ústí v prvním patfie vûïe. V tomto podlaïí 41

7 BùLÁ POD BEZDùZEM Bechynû, plán kostela s mûstskou vûïí, podle Podlahy, ittlera (1898) pfiekreslil autor, mûstská vûï je oznaãena ãernû. Bechynû, arkádov ochoz hlásného patra vûïe choval vûïník kozu. Je zde zapu tûn krovní prostor zvonice, místnost je doplnûna v klenkem a oknem k v chodní stranû. VûÏí dále pokraãuje vnitfiní dfievûné schodi tû. Druhé patro vûïe slouïí jako hlavní zvonové patro. Je zde umístûn velk zvon a po obvodu se nacházejí ãtyfii okna s pûlkruhov m zaklenutím. RovnûÏ tfietí patro je zvonové. Zde se nachází zvon a men í zvonek. Jednotlivé strany tohoto podlaïí prosvûtlují rovnûï velká okna s pûlkruhov m zaklenutím. Táhla k ciferníkûm vedou pouze do tfií stran. Na západní stranû ciferník není, aby na hodiny nebylo vidût ze sousední vesnice HvoÏìan. Na této stranû jsou pouze v klenky oken v úrovni druhého a tfietího patra. âtvrté patro vûïe poskytovalo bydlení hlásnému. Byt se dûlí na velikou pfiedsíà a vlastní obytnou svûtniãku. PfiedsíÀ se vstupem je na severozápadní stranû, obytná místnost na jihov chodní stranû. Zbytky otopného zafiízení vãetnû dlaïby v této ãásti jsou patrné pfii západním rohu prostory. Komín i dlaïba jsou zbudovány z cihel. Síla obvodového zdiva ãiní centimetrû, tlou Èka jediné vnitfiní pfiíãky hrázdûné konstrukce pak 25 centimetrû. Vstup na ochoz vede z pfiedsínû na severov chodû. Arkádov ochoz je na kaïdé stranû tvofien pûti toskánsk mi sloupky. Stfie ní ãást vûïe má podobu helmice s makovicí a picí. Literatura: Chleborad 1928, s ; atra 1928, s. 125, 180, 183; Burian , s. 54; Líbal a kol. 1968, s ; Poche a kol. 1977, s ; Muk, amánková 1986, s. 37; Krajíc 1987, s. 23; Kuãa 1996, s , 66; Krajíc BùLÁ POD BEZDùZEM (okres Mladá Boleslav) 42 Bechynû, hlásné patro vûïe, zamûfiení a kresba autor Bûlá pod Bezdûzem, radnice s mûstskou vûïí, ãelní pohled z námûstí Mûstská radniãní vûï Radnice se nachází na západní stranû námûstí, vûï leïí na její severní stranû. VûÏ je vysoká 33 metrû. Mûsto Bûlou zaloïil v roce 1337 Hynek Ber-