Historie snowboardingu a vývoj snowboardového vybavení. Balakářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Historie snowboardingu a vývoj snowboardového vybavení Balakářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Milena Strachová, PhD Vypracoval: Jiří Skalický Management cestovního ruchu Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 23. dubna 2013. 2

OBSAH 1 ÚVOD... 4 2 HISTORIE... 7 2.1 Úplné počátky snowboardingu... 7 2.2 Šedesátá léta... 12 2.3 První snowboard (snurfer)... 17 2.4 Sherman Poppen... 17 3 HISTORIE MODERNÍHO SNOWBOARDINGU... 21 3.1 Průkopníci a sedmdesátá léta... 21 3.2 Nejúspěšnější průkopník snowboardingu Jake Burton Carpenter... 25 3.3 Nástup osmdesátých let... 28 3.4 Průlomové roky... 32 4 UDÁLOSTI PO ROCE 1989... 38 4.1 Cesta k olympijskému sportu... 39 5 MODERNÍ VYBAVENÍ... 42 5.1 Opačné prohnutí... 42 5.2 Flying a Flat... 44 6 ZÁVĚR... 45 7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 47 8 SEZNAM OBRÁZKŮ... 52 9 RESUMÉ... 54 3

1 ÚVOD Snowboarding jako sport zažil u nás velký boom, který se v dnešní době ustálil. Snowboarding je tak už sportem, který má velkou skupinu zastánců, která dosáhla svého vrcholu. Avšak počátky tohoto sportu sahají do historie až skoro na začátek 20. století. K dnešní podobě si tento sport prošel obrovským vývojem a musel si vyšlapat cestu přes odpor veřejnosti až k naprosté oblibě tohoto sportu. Vzhledem k tomu, že tomuto tématu se sice pár bakalářských prací a knih věnuje, snažil jsem se pojmout celosvětovou historii snowboardingu, tak jak nikdo přede mnou. Tudíž se důkladně věnuji jednotlivým obdobím a hledám možné počátky ve snowboardingu. Snažím se hledat souvislosti ve vývoji a výrobě vybavení a nastiňuji, kdo mohl být kým ovlivněn. Moje práce nebude obsahovat historii českého snowboardingu z důvodu, že světová historie tohoto sportu je sama o sobě dost obsáhlá. Česká historie snowboardingu začala výrazně později a pomaleji než světová historie. Hlavně z důvodu politické situace. V této práci si kladu za cíle popsat kompletní historické události ve snowboardingu od úplných počátků v roce 1914 až po moderní současnost. Dále se chci věnovat rozdílům ve vybavení a možným vlivům na jízdu a na postavení jezdce. Poté tyto informace použít pro případné srovnání vybavení pro jednotlivá období. Abych dosáhnul cílů, naplánoval jsem si tyto úkoly: Prozkoumat zahraniční a české zdroje týkající se prvopočátků snowboardingu. Zaměřit se na to, co už bylo popsáno a zkusit se na toto téma podívat z nového pohledu. Zkoumat snowboardy podle dostupných historických obrázků a patentových popisů. Zamyslet se nad možným vlivem změn vybavení v toku času. Na základě svých zkušeností a vědomostí co nejpodrobněji popsat jak se snowboardy měnily a jaký to mělo vliv na jízdu. Pokusit se najít návaznosti mezi moderními snowboardy a snowboardy které se objevovaly na začátku. Vzhledem k tomu, že budu v práci popisovat témata, která už byla mnohokrát zpracovaná, pokusil jsem se zaměřit na ty oblasti, které nikdo přede 4

mnou nezkoumal. Kvůli tomuto přístupu pro mě byly největší překážkou historické zdroje. Snowboardingu a jeho světové historii se věnuje v ČR jen pár publikací například Snowboarding od Lukáše Bitnera. To kvůli tomu, že se u nás snowboarding objevil relativně pozdě. Abych se tedy mohl věnovat historickým začátkům, musel jsem se zaměřit převážně na zahraniční internetové zdroje. Velice moji práci obohatil časopis Skiing Heritage Journal a články od Charlese J. Macarthura. Jeho články se podrobně věnují historii snowboardingu a nikde jsem nenašel podrobnější informace. Samotný magazín je zaměřen převážně na lyžování. Jednou z další obtíží bylo rozhodnout v jakém historickém období začít. Protože jak české tak i zahraniční zdroje uvádějí každý někoho jiného jako prvního průkopníka snowboardingu. Při procházení zdrojů jsem našel i zmínky o nalezení krátké široké lyže ve Švédsku. Její stáří se datuje na 500 let. Nicméně kvůli nedostatku informací a neprůkazných materiálů toto v práci jako možný počátek snowboardingu neuvádím. Z obsahových důvodů jsem se v moderní historii snowboardingu zaměřil na Jake Burtona a firmu Burton. To z toho důvodu že si myslím, že tento člověk a jeho tým pomohli tomuto sportu uspět celosvětově a drží za to velké zásluhy. Jsou samozřejmě i další, kteří se účastnili rozvoje sportu a napomohli jeho popularitě např. Tom Sims na kterého už jsem se nemohl zaměřit tak podrobně. Po pročtení a zpracování materiálů jsem se snažil dle svých zkušeností a znalostí udělat objektivní pohled na každou významnější vývojovou změnu ve vybavení. Zároveň uvádět přesná historická fakta, která ovlivnila tento sport. Pro popis historických událostí a faktů, které uvádím v prácí jsem použil metody přímé. Čerpal jsem z časopiseckých článků a prověřených internetových zdrojů. Nejprve jsem k danému období nasbíral co nejvíce informací. Poté jsem informace porovnal, vyhodnotil a očistil. Jen tato metoda by mě ovšem neposkytla úplný pohled na věc. Proto jsem při popisu snowboardového vybavení použil metodu nepřímou. Procházel jsem různé patenty snowboardů a jejich celé znění. Následně jsem se dle vlastních zkušeností a znalostí snažil co nejlépe popsat vlastnosti snowboardů a jejich možnosti. Jak jezdci ulehčovali jízdu nebo naopak co na nich mohlo být špatně. 5

V souvislosti s porovnáváním rozdílů snowboardů v historických obdobích jsem použil metodu srovnávací (komparativní). Na základě zjištěných informací jsem srovnával snowboardy a popsal jakým způsobem a proč se od sebe lišily. Těmito metodami jsem se pokoušel dát dohromady práci, v které budu přinášet nové srovnání a myšlenky které tu zatím v českém podání nebyly. 6

2 HISTORIE 2.1 Úplné počátky snowboardingu Na začátek je nutno říci, že o úplných počátcích snowboardingu je velice málo zachovaných údajů. U většiny z datově starších záznamů se jedná o zachovalé historky. První z nich se datuje do 16. století a pochází z Rakouska. Říká, že rakouští horníci jezdili na jednom kusu dřeva, které mělo na konci upevněný provázek kvůli balancování. Tomuto nástroji se říkalo raurise knap-penroesser. Další zase zmiňuje nástroj zvaný Ritpratt na kterém se jezdilo ve stoje, nebo vsedě ve Švýcarských alpách. Zmínka se objevuje přibližně ze stejného období. Jedna z prvních osob, která se objevuje v souvislosti se snowboardingem, je Toni Lenhardt. Jezdil na takzvaném monogliteru kolem roku 1900. Používal ho hlavně v alpách. A v roce 1914 se odehrál závod monogliterů ve Bruck an der Mur. (MacArthur Paul J, 2009, p. 30). Další osoba spojovaná se snowboardingem byl M. J. Burchett V roce 1929 M.J. Burchett si vyřízl z překližky velkou širokou lyži a zkusil si upevnit nohy koženými řemínky obrázek č.1.problém je, že o tomto člověku nelze nikde najít víc informací. Nikdo neví, kdo to byl a kde žil. (<http://www.xtimeline.com>) Obrázek 1: Spojené překližky (<http://www.xtimeline.com>) 7

Když se podíváme na tuto takzvanou lyži, tak nám vzdáleně tvarem připomíná sáně. Opět zde vidíme dřevěnou konstrukci s protiskluzovou podložkou. Důležité je, že má zvednutou přední část, aby lépe plavala ve sněhu. Jezdec měl nohy připevněné koženými řemínky ve směru jízdy. Těžiště jezdce bylo v zadní části desky, což také pomáhalo ke větší stabilitě jízdy. Nebyl zde žádný provaz na korigování směru, tudíž jakákoliv změna směru musela být provedena pohybem noh podobně jako na lyžích. Díky absenci provazu musel tento počin být značně nestabilní a jezdec z něj často padal. Na rozdíl od Lazboardu, o kterém se zmiňuji později, jízda na této desce nebyla bokem ze svahu ale čelem ze svahu dolů stejně jako na lyžích. Až donedávná byla informace o Lazboardu světu úplně neznámá. V roce 2008, když firma O'Neill natáčela film Legends, snowboardisté Jeremy Jones a Stefan Gimpl se vydali to Tureckých hor Kackar. Zde v jedné vesnici potkali domorodce, kteří jezdili na dřevěné desce, která byla mírně prohnutá. Nazývali ji Lazboard. Jezdili bokem a v jedné ruce drželi provázek a v druhé klacek, kterým si dopomáhali zatáčet. Podle domorodců na tomto Lazboardu jezdili jejich předci už pře 400 sty lety. Kvůli zábavě a zjednodušení pohybu ve hlubokém sněhu. 90procent vesnice takto umí jezdit na Lazbouardu. Na základě informací, které poskytla turecká televize, dříve než se sem dostali snowboardisté od O'Neill, se domorodci takhle pohybují po horách déle než jakákoliv jiná populace. (MacArthur Paul J, 2009, p. 30). 8

Obrázek 2: Lazboard (<http://tatilgezegeni.blogspot.cz/>) Obrázek 3: Jízda Lazboard (http://www.haber7.com) Z obrázku č. 2 je patrné že tento takzvaný Lazboard byl čistě ze dřeva a byl mírně prohnutý jako banán. Deska byla osazena dřevěnými zarážkami na nohy. V přední části je provaz, který byl používán, aby jezdec lépe držel stabilitu. Předpokládám, že jízda na tomto snowboardu byla velice nestabilní a bylo k ní potřeba velké zkušenosti. Vzhledem k nulovému vykrojení se nedá mluvit o zatáčení nebo obloučcích. Na obrázku č. 3 můžeme vidět, že ke korigování směru používali dřevěnou tyč. Ta se drží v zadní ruce a umožňuje jezdci zatáčení. Pravděpodobně jde spíš o možnost sjet kopec, přičemž využít tyč k částečnému korigování jízdy. Nohy jezdce byly zaraženy o zarážky kolmo k desce. Jezdec stál ramenem ze svahu dolů. V jedné ruce drží provaz a v druhé tyč. Váha jezdce je hodně vzadu, tak aby Lazboard dobře plaval v hlubokém sněhu. Provaz pomáhá udržet přední část desky nad sněhem, aby se nebořila. Jestliže je pravda, 9

co uvedla turecká televize, tak se dá Lazboard považovat za jednoho z prvních předchůdců dnešních snowboardu. A to především kvůli postavení jezdce a hlavně stylu jízdy. Zajímavé je, že tento turecký snowboard má velice podobné rysy jako Sled patentovaný V roce 1939 Gunnarem a Harveym Burgesonovými a Vern Wicklund. Tento patent také používá provázek zepředu na zlepšení rovnováhy a zvednutí špičky viz obrázek č. 4. Tyč vzadu v ruce slouží na korigování směru. Podle deníku Snowboard Journal, Vern Wicklund přišel s tímto nápadem kolem roku 1917, když byl teenager, ve městě Cloquet v Minesotě. V roce 1930 se pokoušel prodat toto prkno, ale nebyl schopen najít nikoho, kdo by finančně podpořil jeho projekt. Následné pokračování jeho iniciativ zhatila II. světová válka. I přesto že do 60. let 20. století byl jedním z mála, kteří si nechali patentovat desku na jízdu na sněhu. Nikdo jeho desku během boomu v 70 letech nezmiňuje, tehdejší průkopníci neměli ani ponětí, že existovala. (MacArthur Paul J, 2009, p. 30). Obrázek 4: Wicklind board (<http://www.studentpoint.cz>) Na obrázku č. 4 si můžeme všimnout velice podobného tvaru desky stejně jako u Lazboardu. Další věc, která již byla zmíněna, jsou pomůcky k jízdě: provaz a tyč. Ty jsou taky stejné jako u Lazboardu. Podle mého názoru je na této konstrukci asi nejdůležitější pokus o uchycení zadní nohy koženým páskem. Tento byť nepatrný rozdíl rozhodně napomohl stabilitě jezdce a celkové lepší ovladatelnosti. Je to, dle mého názoru, první pokus použít uchycení jezdce ke 10

snowboardu při jízdě bokem. A můžeme zde také vidět podložky pro zlepšení stability. Po druhé světové válce bylo patentováno mnoho podobných variant snowboardů. Za zmínku stojí O. J. Lidberg a jeho patent s názvem Glider Sled na obrázku č. 5 z roku 1948. Používal také tyč na korigování směru. Další byl například Arthur Juntunen a jeho Toboggan z roku 1949 obrázek č. 6. Který vůbec žádnou tyč nepoužíval. Oba ale měli provaz vpředu k přizvednutí přední části snowboardu. (MacArthur Paul J, 2009, p. 30, p. 31) Obrázek 5: Glider Sled (< http://www.google.com/patents>) 11

Obrázek 6: Tobbogan (< http://www.google.com/patents>) Po prostudování obou patentových materiálů je jasné, že tu jsou poměrně značné rozdíly. A to jak ve tvaru, tak i ve stylu jízdy na těchto nástrojích. Lidbergův Glider Sledna obrázku č. 5 používá tyč ke korigování směru v zadní ruce. Tvarem velice připomíná wakeboard (deska používaná v dnešní době na jízdu po vodě za motorovým člunem). Vpředu má provázek na přizvednutí špičky. Když vezmeme v úvahu tyto fakta a hlavně to, že zde byla použita tyč ke korigování směru, je jasné že se na tomto prkně jezdilo bokem dolů. V zadní časti, můžeme vidět vyvýšenou patku, která sloužila jako opora pro zadní nohu. Spodní část desky je osazena drážky pro lepší držení směru. Na druhou stranu patent Arthura Juntunena na obrázku č. 6 připomíná spíše sáně. Nepoužíval tyč ke korigování směru. Provaz v přední části opět na přizvednutí tu najdeme. Už podle tvaru je patrné, že se na této desce jezdilo čelem dolů, tudíž podobně jako na monoski. Tomuto tvrzení napovídá i to, že zde nebyla použita žádná tyč pro korigování směru. 2.2 Šedesátá léta V šedesátých letech se ovšem s patenty, které se podobaly nějakým způsobem dnešním snowboardům, roztrhl pytel. Calr E. Hagen v roce 1967 si nechal patentovat Snow Board na obrázku č. 7. Opět tento snowboard připomíná dnešní wakeboard. Přední a zadní část je vyhnutá nahoru pod vysokým uhlem. (MacArthur Paul J, 2009, p. 31) 12

Obrázek 7: Snow Board (< http://www.google.com/patents>) Zde poprvé není použit ani provaz ani tyč k samotné jízdě. Ve spodní části snowboardu se nachází dvě rovnoběžné drážky. Ty se rozcházejí v přední části do rohů. Myslím si, že tyto drážky sloužily k udržení směru desky. V přední části byly co nejdále od sebe, takže měli velký záběr na sníh a v zadní zúžené častí jsou rovné a těsně vedle sebe, což napomáhá držet směr. Dalším patentem z roku 1967 je Snow Surface Rider. Nechal si ho patentovat Craig T. Christy obrázek č. 8. Jednalo se v podstatě o skateboard uzpůsobený pro jízdu na sníh. (MacArthur Paul J, 2009, p. 31) 13

Obrázek 8: Snow Surface Rider (< http://www.google.com/patents>) Na obrázku č. 8 je tento sněhový skateboard vybaven v přední a zadní části zarážkami na nohy. V spodní části ve středu desky je od špičky až k patce umístěna destička, kterou můžeme nazvat kormidlo. Jedná se o tenkou dřevěnou desku, která slouží k udržení směru, podobně jako ploutvičky u wakeboardu. Jízda je tu nejvíce podobná té dnešní: Jezdec má přední nohu zapřenou o přední zarážku, zadní noha je zapřena o zadní zarážku. Toto postavení se sice nejvíce podobá dnešnímu stylu jízdy, kdy se preferuje mít nohy co nejdál od sebe. Ale na této desce nemohl jezdec z takového postavení profitovat. Jízda v hlubokém sněhu je daleko jednodušší s maximálním možným přenesením váhy na zadní nohu. Což toto postavení neumožňuje. V roce 1968 patentový úřad USA schválil další tři patenty, které předložili samostatně Joel Salisbury, John Fulsom a James L. Rippetoe. Joel Salisbury si patentoval Snow Sled na obrázku č. 9, který vypadal jak prkno na surfování. (MacArthur Paul J, 2009, p. 31) 14

Obrázek 9: Snow Sled (< http://www.google.com/patents>) U této desky z obrázku č. 9 podobné surfovému prknu pozorujeme velký posun, co se týče umístění a použití vedoucích drážek na spodní části desky. Jsou zde tři, dvě po bocích jsou vystouplé. Uprostřed desky je naopak drážka po celé délce desky. Protože byly tři, tak nemusely být tak velké a zároveň nějak výrazně neomezovaly rychlost. Druhý zmiňovaný John Fulsom si nechal, patentoval desku, která opět připomínala sáně. Jmenovala se Snow Ski Board Obrázek č. 10. Obrázek 10: Snow Ski Board (< http://www.google.com/patents>) Patent na obrázku č. 10 hodně připomíná sáně. Nicméně používá pro lepší ovládání tzv. ploutvičky. Tyto ploutvičky jsou buď dvě, vodorovně na spodní 15

straně desky, nebo tři do tvaru trojúhelníku. Je nutné říct, že v budoucnu budou použity kovové ploutvičky pro udržení směru u všech výrobců snowboardů. Poslední zmíněný je James L. Rippetoe. Jeho patent vychází z jízdy na vodních lyžích. A tuto předlohu použil pro sestavení desky, kterou lze použít na sníh viz obrázek č. 11. Obrázek 11: Slalom Snow Ski (< http://www.google.com/patents>) Z obrázku č. 11 je jasné že se tato deska nejvíce podobá monoski. Uvádím ji zde proto, že i když má velkou podobnost s lyží, je pořád z jednoho kusu dřeva a postavení na ni je také úplně jiné. Pro uchycení jezdce zde je použito vázání jak na přední, tak i na zadní nohu. Což je ze všech předešlých variant použito poprvé. Podobné postavení jako je použito na této desce známe z raceboardů. Přední noha je uchycena vodorovně s deskou. Zadní noha je natočena pod úhlem 45 stupňů. Obě nohy jsou uchyceny za sebou. Pánev jezdce a spodní část těla byla vytočená bokem ke špičce. Trup směřoval a hlava směřovali čelem ke špičce desky dolů ze svahu. Patentů tohoto typu se v 60. a 70. letech objevilo opravdu hodně. Snažil jsem se vybrat ty, které byly něčím zajímavé. Žádný z těchto pokusů o vytvoření nového vybavení pro sjíždění hor ovšem nebyl úspěšný tak, aby se dal považovat za vzniknutí snowboardingu jako sportu. Spíše je možné, že se v 80 letech výrobci snowboardů jako byl Jake Burton nebo Tom Sims inspirovali a použili pro svoje snowboardy některý z nápadů. 16

2.3 První snowboard (snurfer) V předchozí kapitole jsem se snažil popsat předchůdce snowboardingu jako sportu. Nastínit, jak mohly vypadat jedny z prvních možných snowboardů. Já osobně považuji za první snowboard Snurf a jeho vynálezce, Shermana Poppena, za člověka, který všechno začal. A i když on sám na snowboardu nejezdil, svým snurfer inspiroval budoucí průkopníky. Bohužel měl smůlu a tak kvůli špatným marketingovým tahům firmy, které svou licenci prodal, upadlo jeho Snurfer po pár letech do zapomnění. Kdyby tomu tak nebylo, mohlo se stát, že dnes by se snowboardu říkalo Snurfer. 2.4 Sherman Poppen Na vánoce v roce 1965 Sherman Poppen začal ve své garáži vyrábět hračku pro svoje dvě dcery. A jeho vynález přinesl úplně nový zimní sport! Aby zabavil svoje dcery, použil pár dětských lyží, které spojil k sobě a udělal z nich jedno široké prkno. Když toto prkno vyráběl, přemýšlel nad tím, jak vysvětluje ve své žádosti o patent, jak spojit určité částí letních sportů jako jsou surfování, skateboarding a jízdu na vodních lyžích. Jeho manželka byla ohromena jeho vynálezem a pojmenovala ho Snurfer. Což je spojení pocházející ze snow surfer. Sherman. Sherman strávil 2 měsíce tím, že předělával snurfer do finální varianty. Šel na patentový úřad a nechal si s číslem #3,378,274 patentovat. (<http://blog.americanhistory.si.edu>) Sherman věřil, že jeho vynález má marketingový potenciál. Jenže už byl spoluvlastníkem firmy, která se zabývala distribucí plynu. Tato práce ho zaměstnávala na plný úvazek. Takže prodal licenci na výrobu Snurferů firmě Brunswick Corporation. První rok se prodalo víc jak půl milionu kusů, což byl obrovský úspěch. Ale v příštích letech byl marketing firmy Brunswick ohledně Snurfu veliký propadák. V roce 1972 se firma Brunswick vzdala licence na Snurfer. Sherman rychle opět prodal licenci další firmě Jem Corporation. Tato firma začala opět vyrábět Snurfer a doplňky k němu jako např. obal, vosk, atd. Vzájemná spolupráce Sherman a Jen Corporation trvala až do roku 1980. 17

V této době přišli na trh Jake Burton a Tom Sims se svými snowboardy. (MacArthur Paul J. 2008 p. 25) Obrázek 12: Původní Snurfer (<http://americanhistory.si.edu>) Na obrázku č. 12 výše se nachází úplně první Snurfer který vyrobil Sherman sám a pochází z jeho garáže. Tento úplně původní Snurfer je opravdu spojený pouze ze dvou lyží dřevěnými destičkami. V místě kde stojí jezdec je opět protiskluzová gumová podložka. Ovšem tento původní snurfer má pramálo společné s výsledným patentovaným produktem. Není zcela jasné, zda se Sherman se svým prvním vyrobeným Snurfem někde inspiroval. Ale ve výsledném patentu došlo k několika změnám. Inspirace k těmto změnám mohla pocházet z patentů, které byly z doby před Snurfem. Výsledný produkt má totiž podobné rysy jako patenty před ním. Toto je ovšem pouze moje spekulace a nemám k tomu žádné podklady. Sherman změnil několik důležitých věcí, které přidal k patentu na rozdíl od původního Snurfu. Jedna z těchto věcí je provázek připojený ke špičce Snurfu. Tento nápad nebyl jeho, navrhl to jeho otec. Při jízdě dolů z kopce bez provázku jezdec padal velice často a neměl skoro vůbec žádnou kontrolu na Snurfem. Ovšem po přidání tohoto provazu měl jezdec možnost za tento provaz zatáhnout, čímž se špička Snurfu zvedla daleko víc, a jezdec s pokrčenými koleny a s vahou přenesenou na zadní nohu měl možnost jízdu korigovat a dělat obloučky. Tento 18

postup je zobrazen na obrázku vlastního patentu Shermana Poppena na obrázku č. 13. Obrázek 13: Snurfer (< http://blog.americanhistory.si.edu>) Dalším velice důležitým prvkem je postavení jezdce. U úplně prvního Snurferu, vyrobeného z lyží, měl nohy jezdec vedle sebe a díval se čelem ze svahu. Toto ovšem Sherman změnil, protože zjistil, že když jezdec stojí s nohama mírně na šikmo k hraně snowboardu ovládání je daleko jednoduší. Takže výsledné postavení bylo, že jedna noha je vpředu, více vytočená v přední části Snurferu po směru jízdy jak můžeme vidět na obrázku č. 13. Zadní noha je v zadní části natočená spíše k hraně Snurferu. Tvar je poslední věc, která se od původního i od patentového Snurferu změnila. Nepřišel s ní totiž Sherman. Vymyslel ji majitel továrny Brunswick. Jednalo se o tvar samotného surfu. V této době už měli technologii a ta 19

umožňovala tvarování překližky. Díky tomu Snurferu začal být mírně do tvaru písmene V takže měl jakýsi kýl. Časem navíc přidali do zadní části Snurferu malou ploutvičku. Tato inovace přinesla daleko větší kontrolu při slalomové jízdě v hlubokém nebo měkkém sněhu. U Snurferu jako u jeho předchůdců se opět vyskytovaly protiskluzové prvky, které se vyvíjely Obrázek č 14. Na úplně prvním Snurferu jsme mohli vidět pouze gumové podložky. Na sériových modelech byly vystřídány malými kovovými hrazdičkami. Ty byly v místech, kde jezdec stojí. U posledních modelů byla použita pryžová podložka, která měla zarážku vpředu pro přední nohu a v zadu pro zadní nohu. Tato podložka Byla přinýtovaná k Snurferu. Obrázek 14: Vývoj Snurferů (<http://www.novaksnurfboard.com>) Pokud bychom srovnávali Shermana s jeho předchůdci, může se zdát, že mohl některé nápady okopírovat. Toto se ovšem nikdy nedozvíme. Důležité je, že Sherman byl první úspěšný výrobce snowboardů a inspiroval svým počinem mnoho lidí, kteří v budoucnu dají snowboardingu tvář. 20

3 HISTORIE MODERNÍHO SNOWBOARDINGU 3.1 Průkopníci a sedmdesátá léta Snurfer nadchnul několik lidí, kteří byli novým sportem natolik uchvácení, že začali přemýšlet nad svými vlastními počiny v oblasti snowboardingu. Byli to Jake Burton, Tom Sims a Dimitrije Milovich. Tom Sims je jednou z velkých postav a rozhodně patří jako průkopník do historie tohoto sportu. Pocházel z New Jersey. On sám si o sobě myslí, že je vynálezcem snowboardu a snowboardingu jako sportu. Jednou prohlásil: Když je vpředu připevněný ke snowboardu provaz, už to není snowboarding. Pokud za sebou táhnete tyč na zatáčení, není to snowboarding. Snowboarding je jízda kde jezdec nemá nic v rukou a jeden na jednom prkně. (MacArthur Paul J, 2009, p. 31) Ovšem žádný z prvních patentů nenese jeho jméno. O tom jestli je on opravdu tím prvním se dá pouze dohadovat. Poté co skateboarding byl na vzestupu, Sims byl skateboardová ikona a světovým šampiónem z roku 1976, stal se jedním z největších výrobců skateboardů. V této době Sims neustále vyráběl takzvané Skiboardy což byl výsledek jeho středoškolského projektu. Tyto prkna ovšem neměli moc velký úspěch. V roce 1977 Bob Weber kontaktoval Simse a jeho zaměstnance Chucka Barfoota a domluvili se na kooperaci při výrobě snowboardu. Weber měl patentovaný svůj monoski pod ochrannou známkou Skiboard na obrázku č. 15. (<http://www.summitdaily.com>) 21

Obrázek 15: Skiboard (< http://worldwide.espacenet.com>) Hledal někoho, s kým by mohl spolupracovat. Díky této spolupráci vznikl tzv. Flying Yellow Banana Skiboard, volně přeloženo jako Létající žlutý banán na obrázku č. 16. Tento model byl veřejnosti představen v sezoně 1978-79. Skládal se z velké plastové základny ve tvaru Snurferu, na kterou bylo připevněno dřevěného prkno, které zhotovil Sims. A přesto, že snowboard neměl vázání ani kovové hrany to byla veliká výhoda. (<http://www.summitdaily.com>) Obrázek 16: Flying Yellow Bannana Skiboard (<http://blog.schampi.be>) 22

Tento snowboard sice neohrozil lyžařský průmysl. Ale Sims brzy odhalil, že je jednoduší prodávat snowboardy ve skateboardovém odvětví, než se snažit prorazit do toho lyžařského. Barfoot a Sims pokračovali ve vývoji jejich prototypu ze skelných vláken. V 80. letech se Barfoot a Sims rozdělili. Barfoot si založil vlastní společnost. Sims pokračoval dál v prototypech. (<http://www.summitdaily.com>) Patent od Webera už obsahoval nějaké náznaky vázání. Ale při spolupráci se Simsem žádné vázaní nepoužili, což je škoda. U tohoto Weberova patentu je patrné, že je to jeden z mála patentů, který je opravdu podobný dnešním snowboardům. Momentálně tento patent vlastní firma Burton. Tvrdí, že ho koupila od Webera kvůli tomu, aby nezruinoval tímto patentem snowboardový průmysl. Společný produkt Simse a Webera na obrázku č. 16 se vyznačuje velkou plastovou základnou, která je dostatečně poddajná pro lepší manévrování. Základna, na které stoji jezdec, je pevná ze dřeva. V takové kombinaci měl tento Skiboard lepší jízdní vlastnosti. Díky měkké plastové podsadě byla nižší i váha a lépe se manévrovalo. Jezdec se na pevné vrchní desce cítil mnohem stabilněji. Postoj při jízdě se u této varianty Skiboardu významně neliší od Snurferu. Na obrázku č. 16 sice není, ale v některých případech byl používán i provázek pro lepší korigování jízdy. V budoucnu se Tom Sims přijde s mnoha inovacemi. Je považován za průkopníka snowboardingu. Jedna z velice důležitých inovací byli například kovové hrany. Ty udělaly prkno mnohem stabilnější a díky nim vyhrál i Snowboardový závod v roce 1981 v Coloradu. Dalším průkopníkem 60. let byl Dimitrije Milovich. Navštěvoval Cornell University, kde jezdil na tácech z jídelny ze zasněžených kopců dolů. Po určité době Milovich vyhledal Wayne Stoveken, který zmínil snow surfing v časopise o surfech. Milovich poprvé vyzkoušel snow surfing v roce 1964, na prkně které měl zapůjčené od Stovekena. Byl uchvácen jízdou, a později se k tomuto vyjádřil jako k nejlepší věci, kterou kdy zažil. V roce 1972 dokončil školu a odstěhoval se na západ, kde pokračoval ve vymýšlení snowboardových prototypů a zkoušel je v prašanu v Utahu. Stovaken a 23

Milovich si patentovali dva snowboardy v roce 1974: Roundtail obrázek č. 17 a Swallowtail obrázek č. 18 volně přeloženo kulatý ocas a vlaštovčí ocas. V této době si také otevřeli obchod v Salt Lake City a začali prodávat tzv. Wintersticks snowboardy, která měla upevnění na nohy a žádný provaz. Protože se objednávky kupily, založil Milovich v roce 1976 společnost s názvem Winterstick Company. Byl přesvědčen o tom, že jeho dva snowboardy se budou prodávat samy, jen když je zájemci uvidí. Byl velice zklamán, když v roce 1977 na výstavách SIA a NSGA o snowboardy nikdo nejevil moc velký zájem. Větší zájem byl o tyto modely v Evropě díky filmu Apocalypse Snow. Milovich musel v roce 1984 svoji firmu zavřít, a to kvůli vysokým výrobním nákladům a nízké životnosti výrobků. Firma Winterstick funguje sice i dnes, již však ne pod taktovkou Dimitrije Miloviche. (<http://www.winterstick.com>) Obrázek 17: Winterstick Roundtail (<http://www.xtimeline.com>) Obrázek 18: Winterstick Swallowtail (http://idata.over-blog.com) 24

Snowboardy Winterstick byly patentováni v letech 1974, patenty považovány za vůbec první, které se blížily dnešním snowboardům. Co si myslím, že je důležité říci o těchto dvou snowboardech, je velký pokrok při využití a kombinaci materiálů. Milovich používal materiály, které jsou dnes základní výbavou snowboardů. Byla to polyethylenova základna, polyurethanové jádro a skelné vlákno v kombinaci se dřevem. Oba snowboardy už používaly nějaký, byť základní, systém uchycení nohou. Což se dá považovat za jeden z prvních předchůdců vázání. Tvarově se začínají velice odlišovat od starších variant. Takzvaný Roundtail na obrázku č. 17 má kulatou patku. U tohoto modelu je i opticky vidět, že je zde náznak rádiusu. Byl o něco kratší než Swallowtail a proto byl vhodnější do méně hlubokého sněhu nebo na sjezdovku. Naproti tomu Swallowtail na obrázku č. 18 byl delší a díky své revoluční patce do tvaru V byl lepší pro jízdu v hlubokém sněhu. Rozdvojená patka umožňovala, aby se těžiště jezdce dostalo víc dozadu, protože se víc topila. Tudíž špička snowboardu plavala nad sněhem. Celý snowboard díky této konstrukci plaval daleko lépe ve velice hlubokém sněhu. Navíc toto je jeden z prvních snowboardů, jestli ne první, u kterého hovoříme o tzv. Rocker prohnutí. Tento druh prohnutí, který připomínal tvar banánu, také napomáhal lepší kontrole ve sněhu a ulehčoval jezdci jízdu. Na tento tvar se ovšem zapomene, a objeví se znovu až po 34 letech jako novinka u moderních snowboardů. 3.2 Nejúspěšnější průkopník snowboardingu Jake Burton Carpenter V další části se budu věnovat podrobněji firmě Burton a Jakovi Burtnovi. Protože dle mého názoru má největší zásluhy na propagaci a zviditelnění snowboardingu. Byl to bud on sám, nebo lidé z jeho týmu, kteří se snažili o to, aby se snowboarding vyvinul a byl oblíbený u veřejnosti. Jednou se Jaka zeptal novinář jaké jsou jeho cíle ve snowboardingu. Jake odpověděl: Dělat nejlepší snowboardové vybavení na světě. Tuto větu zopakoval 7 krát po sobě Jedním z prvních impulzů, proč se Jake začal věnovat vývoji snowboardu, bylo to, že dostal již dříve zmíněný Snurfer ve 14 letech na vánoce. Jake byl velice talentovaný lyžař, který docházel na University of Colorado a doufal, že 25

se stane zde součástí lyžařského týmu. Nikdy k tomu však nedošlo, protože Jake měl neutuchající touhu jezdit na jedné desce. Poté co dokončil New York university v roce 1977, pracoval ve finanční oblasti. V tomtéž roce vyhrál Snurferské závody na prkně vlastní výroby. Prkno mělo laminátovou konstrukci, gumové úchyty, což byl prvopočátek vázání. Trvalo to pouze pár měsíců a Jake opustil svou práci a vytvořil firmu Burton Boards. Psal se rok 1977-78 a Jake podomácku vyráběl prototypy snowboardu ve stodole kousek od Vermontu. Experimentoval s různými materiály používanými v surfingu: Např. pěnové jádro se sklolaminátem. Nakonec, ale zvítězilo dřevo. První snowboard měl dřevěné jádro z javoru a na povrchovou úpravu byl použit sklolaminát. Snowboard měl název Burton Backhill. (MacArthur Paul J, 2009, p. 32,33) Obrázek 19: Burton Blackhill (<http://eur.burton.com>) Je důležité si všimnout na obrázku č. 19, že u tohoto snowboardu se vykytuje neustále uchycení na provaz, které vychází ze Snurferu. Snowboard samotný pak obsahuje pouze vzadu gumovou podložku na zadní nohu. Tento snowboard je velice podobný Snurferu, kterým se Jake inspiroval. I když je nutné uvést, že už se materiálově liší. Jake se snažil prosadit svůj snowboard na trh. Navštívil všechny sportovní obchody ve Vermontu. Investoval do marketingu svého prototypu. Měl ale podobné ohlasy jako modely od firmy Winterstick. V roce 1977 na sportovní výstavě nemělo moc lidí zájem. V této sezóně prodal Jake pouze 300 snowboardů tohoto typu, což nebylo mnoho. A jeho firma se dostala do ztráty. (<http://www.skimuseum.net>) V dalším roce 1978 díky technologii tvarování dřeva za pomoci páry mohl snowboard daleko víc uzpůsobit svým představám. Navíc přidal k snowboardu kovovou ploutvičku, která byla připevněna v zadní části snowboardu. (<http://eur.burton.com>) 26

Obrázek 20: Burton Blackhill 1978 (<http://eur.burton.com>) Na obrázku č. 20 si můžeme všimnout velkého pokroku: Jake přidal, do přední časti gumové uchycení na nohy. Tato inovace je velice důležitá, protože výrazně napomáhá stabilitě jezdce. Je to jeden z prvních snowboardů, kde se vyskytuje nějaké pevnější uchycení na nohu. V zadní části byla pořád pouze jen gumová podložka. Pořád zde můžeme vidět úchyty na provázek. Ve spodní části snowboardu přibyla hliníková ploutvička pro držení směru. Ploutvička nebo nějaké náznaky drážek pro vedení směru už se objevovaly dlouho před tímto snowboardem. Snowboard díky konstrukci, byl jedním z prvních, který měl daleko menší problémy v mokrém sněhu a nedělali mu už tak velký problém boule. V roce 1979 se konal první oficiální Snurfer závod v Michiganu. Sponzorovaný snurfer Paul Graves ve volné disciplíně předvedl jízdu, které se podobala dnešnímu freestylu: To když se mu povedli čtyři otočky o 360 stupňů a svoji jízdu zakončil saltem vpřed při vyskakování ze snurfu. Na těchto závodech se objevil i Jake se svým vlastním vybavením. Někteří závodníci nechtěli, aby Jake závodil, ale Paul Graves se ho zastal, a tak se Jake mohl také závodu zúčastnit. Jake závodil v disciplíně slalom a vyhrál ho. Na přelomu roku 1979 a 1980 se surfové a skateboardové magazíny začínají zmiňovat o snowboardingu jako sportu. 27

(<http://snowboarding.transworld.net>) Obrázek 21: Burton Blackhill 1979 (<http://eur.burton.com>) Jake se účastni snueferskeho závodu v Michiganul na snowboardu, který je na obrázku č 21. Na tom to snowboardu je největší posun dopředu v přidání uchycení i na zadní nohu. Tato páska, která držela zadní nohu, umožňovala s nohou pohybovat, takže si jezdec mohl náklon nohy přizpůsobit podle sebe. Tvar i šířka jsou velice podobné jak u předešlých modelů. Malinko se liší pata snowboardu, kde můžeme vidět malou špičku. Ta sloužila k lepšímu držení směru. V tomto roce navíc bylo možné vázání přizpůsobit potřebám jezdce. Dále šlo vázání nastavit na levou i pravou nohu dopředu. Obrázek 22: Burton Blackhill 1980 (<http://eur.burton.com>) V roce 1980 se z historického hlediska nic důležitého nestalo. Jak Můžeme vidět na obrázku č. 22 i vybavení se nějak výrazně nezměnilo. Jediné co stojí za zmínku je, že tyto snowboardy měly nový typ skluznice P-tex. Ta byla z materiálu, který umožňoval rychlejší jízdu. 3.3 Nástup osmdesátých let V roce 1981 pořádalo malé lyžařské středisko s názvem Ski Cooper v Colorádu první oficiální snowboardové závody. Na tento závod se dostavil Jake Burton, Tom Sims, Mark Christensen a další, kteří se chtěli jako první stát králem 28

hory. Název Snowboard vznikl právě v této době, protože se tak jmenovaly i závody. Pojmenoval je organizátor Richard Christiansen. Ten vlastnil surfový obchod. Jednou za ním přišel do obchodu zákazník s deskou a tvrdil mu, že na ni jezdí na sněhu a říká ji snowboard. To ho natolik zaujalo a inspirovalo, že se rozhodl uspořádat závod. Problém však nastal ve chvíli, kdy začal hledat středisko pro tento snowboardový závod. V žádném středisku v Coloradu nebyl povolen snowboarding. Nicméně majitelé střediska Ski Cooper byli stálí zákazníci obchodu Richarda Christiansena. A po domluvě souhlasili s pořádáním závodu v jejich středisku. V den závodu nebyla stanovena žádná pravidla. Pořadatelé byli totiž tak nadšení, že se závod vůbec bude konat, že zapomněli pravidla vymyslet. Závodníci přišli s pravidly okamžitě, protože většina z nich byli zkušení skateboardisty a tak byla pravidla podobná jako při skateboardových závodech. Závod se skládal ze tří částí: Freestyle(volná jízda), slalom a downhill (sjezd). Uprostřed sjezdové trati byl postaven malý skok, kde se hodnotil nejlepší trik. Cena pro vítěze byla hudební sada v hodnotě 270 dolarů. Na třetím místě se umístil Jake Burton, druhý byl Tom Sims a jako první skončil Scott Jacobson. (<http://www.skimuseum.net>) Obrázek 23: Burton Blackhill 1981 (<http://eur.burton.com>) Na obrázku č. 23 je snowboard, na kterém se Jake zúčastnil závodu ve středisku Ski Cooper. Oproti předešlým modelům je tu velká změna ve tvaru. Snowboard je širší a tvarově zaoblenější než jeho předchůdci. Šířka napomáhala ke stabilitě jezdce a snowboard v hlubokém sněhu měl daleko lepší vztlak. Zároveň jezdec měl větší oporu v nohách. Obě strany jsou osazeny v zadní části 29

snowboardu hliníkovými plátky. Ty drží ploutvičky, které jsou ve spodní části snowboardu. K žádným větším změnám zde nedošlo. Další velice důležitý závod s názvem Snowsurfing Championships se pořádal v roce 1982. Pořádal ho Paul Graves. Tento závod se odehrával ve středisku Suicide Six Ski ve Vermontu. Byli zde disciplíny jako slalom a sjezd. Bylo to poprvé, co proti sobě závodili jezdci z celé Ameriky, včetně Jake Burtona a Toma Simse. Při sjezdu jezdci dosahovali rychlostí až 90 km/h. Tom Sims vyhrál slalom. A celkovým vítězem se stal týmový jezdec Jaka Burtona, Dough Bouton. V tom závodě poprvé byla i amatérská část. (<http://snowboarding.transworld.net/>) Obrázek 24: Burton Blackhill 1982 (<http://eur.burton.com>) Největší odlišností od předchozího modelu je u snowboardu na obrázku č. 24 nepatrné vykrojení. Tento snowboard sice pořád nemá žádné kovové hrany, ale nepatrné vykrojení určitě napomáhalo při jízdě ve slalomu. Od předchozího modelu se tvar nějak výrazně nezměnil a kromě vykrojení nepřibylo nic nového. Rok 1983 přinesl několik zajímavých událostí. Jake Burton pořádá závod v Snow Valley. Středisko, kde se konal tento závod, nemělo žádné vleky ani lanovky. Takže účastníci museli šlapat nahoru po svých. Tom Sims se vrací do jeho rodné krajiny a uspořádá vlastní závod ve středisku Soda Springs Ski Bowl v Californii. Závod v Soda Sprint byl zajímavý tím, že se zde pořádal první závod v U-rampě. Soutěž v U-rampě byla dost kontroverzní a Jake Burton vyhrožoval, že jeho tým se nezúčastní, protože jízda v U-rampě nemá nic společného se snowboardingem. (<http://www.skimuseum.net>) 30

Obrázek 25: Burton Performer (<http://eur.burton.com>) Nová modelová řada snowboardu s názvem Performer je na obrázku č. 25 a snowboard prošel velkou změnou. V této době už většina jezdců přestala používat provaz při jízdě, ale snowboard pořád má možnost pro jeho uchycení. Co se týče tvaru, vidíme zde ještě výraznější vykrojení než u předchozích modelů. Zadní část snowboardu už není kulatá, nyní je ve tvaru písmene V. Pokud přihlédneme k tomu, že pořád většina váhy jezdce je v zadní části snowboardu i tato nepatrná změna dopomohla k lepšímu vedení snowboardu. Zároveň si můžeme všimnout na obrázku, že vázání u zadní nohy už je pevné. Další změnou je, že u vázání přibyly pásky na obepnutí kotníku. Opět velká změna k lepšímu v oblasti stability jezdce, hlavně při slalomové jízdě a dopadech. Firma Burton v tomto roce představila první snowboardovou botu na závodění. Snowboardy vyrobené v tomto roce se začínají pomalu podobat moderním snowboardům. Důležitou součástí snowboardové historie je doba, kdy snowboarding nebyl povolen v žádném světovém středisku. Rok 1984 byl rokem, kdy se tyto restrikce vůči snowboardingu začaly lámat. Tomuto tématu se budu chvíli věnovat. Jak už jsem zmínil, první středisko, které se otevřelo snowboardistům, bylo Ski Cooper. Není náhoda, že to bylo menší středisko, protože tato byla více nakloněna nápadu povolit snowboarding, s tím, že si tím získají více návštěvníků. Vzhledem k tomu, že snowboardisté v té době byli považováni za někoho, kdo značně riskuje, velká střediska chtěla držet otravné snowboardisty dál od svých návštěvníků. Dalším důvodem bylo, že mnoho středisek nemělo o tomto sportu vůbec ponětí. A v neposlední řadě hrálo roli vybavení. Většina středisek se obávala, že může díky nepředvídatelnému vybavení dojít k úrazu, který nepokryje jejich pojistka. 31

Dave Alden, týmový jezdec firmy Burton, navrhl svému otci a Jakovi Burtonovi, aby se domluvili se zástupci pojišťovny na nových podmínkách pro střediska. Po přehodnocení pojišťovnou byly změněny pojistné podmínky a snowboardy i snowboardisté byli do pojištění zahrnuti. To dovolilo lyžařským střediskům pustit na sjezdovku kohokoliv. Paul Alden sám byl hnací silou a díky němu a jeho jednání s lyžařskými středisky se začala otvírat snowboardistům některá další střediska. Breckenridge bylo jedním z prvních větších lyžařských středisek, které se otevřelo pro snowboardisty. Mezi roky 1984-85 mohli snowboardisté pouze do 40 středisek, v roce 1990 už to bylo 476 lyžařských středisek. V dnešní době jsou pouze tři střediska v USA, kde snowboardisté mají pořád zákaz. (<http://www.skimuseum.net>) V roce 1984 se konal závod ve středisku Brethoud Pass. Skládal se z freestylové části, U-rampy a slalomu. Tato akce sklidila velký úspěch. Středisko po závodě dovolilo jezdcům vstup do celého areálu. A po této akci byl vstup snowboardistů do střediska povolen úplně.(<http://www.skimuseum.net>) V tomto období se na Snowboardové scéně objevuje Terry Kidwell Který je považován za otce Freestyle. Představil Světu triky, jako jsou Hand plan, Method grab a první otočku o 360 stupňů ve vzduchu. Díky těmto schopnostem se stal světovým šampiónem v disciplíně freestyle 4 krát po sobě a to v letech 1984-87. (MacArthur Paul J. 2009 p. 34) 3.4 Průlomové roky Snowboarding v roce 1985 jako sport začíná nabírat na obrátkách. Více a více středisek umožňuje vstup snowboardistů. A v roce 1985 se objevuje také úplně první snowboardový magazín. Firma GNU jako první nabízí carvingový snowboard, na kterém se nejezdí oblouk slidem, ale vykrajuje se po hraně. (<http://snowboarding.transworld.net/>) Firma Burton přesouvá své závody do střediska Stratton. Závod dostává nové jméno: U. S. Open. Sims v tomto závodě vyhrál slalom. Zároveň si firma 32

Burton otevírá pobočku v Evropě, protože už i zde se objevují první závody.(masia Seth. 2007 p. 25). Dave Alden začal pracovat ve středisku Breckenridge jako první snowboardový instruktor vůbec. Měl velice neobvyklou klientelu. Navíc nosil na svahu sluchátka, ve kterých ale nehrála hudba, chtěl se vyhnout neustálým otázkám od kolemjedoucích lyžařů. (<http://www.skimuseum.net>) Obrázek 26: Burton Performer 1985 (<http://eur.burton.com>) Firma Burton produkuje mnohem víc modelů snowboardů na rozdílné styly jízdy. Revoluční je, že snowboardy mají nově ocelové hrany po celé délce. Model snowboardu Performer na obrázku č. 26 mnohonásobně zvětšuje kontrolu nad snowboardem. Snowboard daleko lépe drží na tvrdém povrchu a jezdec cítí mnohem větší stabilitu. Další inovací jsou používané materiály. Začíná se využívat pěna na obalení dřevěného jádra, pro prodlouženou životnost a lepší odezvu snowboardu. Poprvé se objevují snowboardy se sklolaminováním ve větším množství. U vázání se objevují první pevné patky. V roce 1986 firma Burton má už přes 1 000 obchodů po celém světě. Tom Sims vedl svoji firmu, organizoval závody a zároveň se těchto závodů i sám účastnil a vyhrával. To ho dostávalo do velice špatné pozice. Takže se rozhodl a nechal závodění. Světový Snowboardingový závod pořádaný Simsem byl přesunut z původního střediska Soda Springs Ski Bowl do mnohem většího střediska Breckenridge. Největší zásluhy na tom mají Dave Alden a jeho otec, kteří to navrhli vedení střediska a přemluvili je k pořádání závodu. Středisko začalo kopat U-rampu. Nicméně museli přesvědčit vedení o tom, že U-rampa není rychlostní závod. Tento závod přitáhl velkou mediální pozornost, protože byl poprvé sponzorován větší firmou Swatch. 33

V Evropě přibývá snowboardových závodů, jako byl Švýcarský šampionát ve Svaté Mořici.(<http://www.skimuseum.net/>) Obrázek 27: Burton Cruiser (<http://eur.burton.com>) Novinkou je snowboard jménem Cruiser od firmy Burton. Na obrázku č. 27 už neuvidíme ocelové ploutvičky pro vedení směru na bocích u zadní nohy, ty byly nahrazeny kovovými hranami. Zůstává pouze ploutvička pod zadní nohou. U snowboardu je nově použita takzvaná sintrovaná skluznice s názvem P- tex 2000, která je opět rychlejší než předchozí verze. Na obrázku č. si můžeme všimnout, že vázání pro zadní nohu se nyní začíná montovat kolmo na snowboard. Postavení jezdce se částečně mění a začíná tíhnout k možnosti jízdy na obě nohy. Snowboardové boty procházejí revolucí a začíná se na ně klást důraz. Snowboardové boty jsou dnešní nedílnou součástí vybavení. Vázání s pevnými patkami se dostává na trh. Dodává jezdům daleko větší jistotu, a při jízdě obrovskou oporu v obloucích. Jejich nástup na trh dopomáhá k daleko lepším výkonům. S vybavením, které neustále jde dopředu, jezdci posouvají hranice snowboardingu dál. Závody jsou divácky mnohem atraktivnější a snowboarding začíná být čím dál víc populárnější sport. Mnoho menších snowboardových firem zažívá finanční potíže během 80. let. V roce 1987 společnost Winterstic Dimitrije Miloviche skončila svojí působnost ve snowboardingové branži. Další firmy, které se potýkaly s problémy a skončily činnost, byly: A-Team a Flite, a rovněž mnoho menších výrobců, kteří své snowboardy vyráběli v garáži.(<http://www.skimuseum.net>) Důležité události z roku 1987: Evropané pořádají vlastní světový šampionát v Livignu.Může se lehce splást se světového šampionátem, který je pořádaný v Americe ve středisku Breckenridge. 34

Už velice známé jméno Paul Alden a další jezdci formují asociaci s názvem North Snowboard Asociation N.A.S.A.. Akronym byl později změněn na N.A.S.B.A. Protože N.A.S.A bylo už použito. Hlavní cíl této asociace byl: Dát se dohromady s Evropskou asociací S.E.A. a uspořádat první světový pohár. Za spolupráce několikátí jezdců a pod vedením Dave Aldena vzniká první oficiální manuál pro instruktory. Dnes prestižní snowboardový magazín s názvem Transworld Snowboarding vydává své první číslo. (<http://snowboarding.transworld.net>) Události, které se odehráli v tomto období, výrazně napomohly sjednotit světový snowboarding dohromady. Co se týče vybavení, firma Burton nepřišla s nějakou výraznou inovací v oblasti snowboardu. Pokrok zaznamenaly boty a to když firma Burton představila první zavazovací botu s vnitřní vložkou. Ta se v budoucnu stala předlohou pro všechny měkké snowboardové boty. Také se objevil první snowboard s konstrukcí twin tip (snowboard který má stejný tvar špičky i patky) od společnosti Chucka Barfoota. Twin tip snowboardy mají stejný tvar špičky i paty a jsou ideální variantou pro Freestyle, kde jezdec je kvůli trikům nucen jezdit na obě nohy. Rok 1988 přináší první Světový pohár. Dva závody se konají v Evropě a dva ve Spojených státech amerických. Tyto závody už jsou zaštítěny sponzoringem od velkých firem, jako byly Swatch, Suzuki, O Neill. V Americe je založena první amatérská organizace pod zkratkou USASA (United States Amateur Snowboarding Association). Založil ji amatér jménem Chuck Allen s podporou magazínu Transworld Snowboarding. (<http://snowboarding.transworld.net>) 35

Obrázek 28: Burton Safari (<http://eur.burton.com>) Modelová řada snowboardu s názvem starina obrázku č. 28 od firmy Burton nemá nějaké výrazné odlišení od předešlých modelů. Přímo tento model byl určen spíše na sjezd. Vyznačuje se rovnějším tvarem a má menší rádius. Je velice podobný moderním.alpine boardum V budoucnu budou Alpineboardy osazeny tvrdým vázáním s tvrdou botou velice podobné klasickým lyžákům. To vše kvůli maximální opoře pro jezdce v carvingovém oblouku. Firma Burton v tomto roce představila prototyp snowboardu názvem Air, který přináší zvednutou patku. Poprvé se objevuje v roce 1989 otevíratelné vázání od inženýra Earl A. Millera z Utahu. Tato nová technologie ovšem zatím neprorazila mezi jezdce. Také se před začátkem zimy otevřela snowboardistům střediska, která se předtím bránila jejich vstupu na sjezdovky: Squaw Valley, Mammoth Moutain,Sun Valley a další. První vysokoškolský závod se odehraje v prosinci tohoto roku. Místo konání bylo ve středisku Stratton Moutain, které se nachází ve Vermontu. (<http://snowboarding.transworld.net>) Obrázek 29: Burton Mystery AIR (<http://eur.burton.com>) Firma Burton má velké spektrum výrobku: Od freestylových snowboardů, přes Alpineboardy, dále snowboardové boty a různé druhy vázání. 36

Na obrázku č. 29 můžeme vidět model snowboardu s názvem Air. Tento prototyp z předešlého roku je nyní dostupný pro zákazníky. Pokud se podíváme na tvar snowboardu, došlo zde k velkým změnám. Snowboard začíná nabývat oblých tvarů. A hlavně se poprvé u firmy Burton objevuje zvednutá patka. Tato změna vede k tomu, že pokud jezdec při jízdě chce provést otočku o 180 stupňů a pokračovat druhou nohou v jízdě, už mu to nebude dělat takový problém. K tomuto kroku došlo díky vývoji snowboardových triků a to hlavně otoček kolem své osy. Při otočení o 540 stupňů jezdec dopadal na druhou nohu, a pokud snowboard neměl zvednutou patku, dělalo značné problémy tento trik provést bez pádu. Objevuje se zde i možnost nastavit vázání zadní nohy do takzvaného Duck Stance. Co znamená, že jezdec má špičky od sebe jako kačer. Opět tato možnost jde ruku v ruce se zvednutou patkou a možností jet na druhou nohu. V dnešní době všichni profesionální freestyloví snowboardisté používají toto postavení. 37

4 UDÁLOSTI PO ROCE 1989 Po roce 1989 nabral snowboarding raketový vzestup. A už to byl celosvětově známý sport, který měl ambice se dostat na olympiádu. Nemohu se věnovat všem závodům a událostem po tomto roce, protože jich bylo už tolik, že by vydaly na samostatné téma. Proto vyberu nejdůležitější změny v moderní snowboardingové historii. Pokusím se zde také nastínit několik podle mě důležitých změn v oblasti vybavení. Mezi roky 1990 a 2000 počet snowboardistu vzrostl ze 1.5 milionu na 4.3 milionu. Oproti tomu počet lyžařů klesl o 4 miliony. (MacArthur Paul J. 2009 p. 36). Na začátku 90. Let Jake Burton kupuje patent Skiboardu od Boba Webbera. Právníci firmy Burton rozesílají všem dopisy a žádají o procento ze zisku. Celý trh zjistí, že za tímto krokem stojí firma Burton. Nakonec firma Burton tento patent nepoužije a odůvodňuje jeho koupení tím, že nechtěla, aby Bob Webber zničil tento průmysl. Středisko v USA s názvem Vail Ski resort přidává na méně používanou sjezdovku sérii překážek a nazývá to Snowboard park. Tento nápad se velice rychle ujme i v jiných resortech. Na přelomu roku 1990/91 vzniká organizace s názvem Internationa Snowboard Federation pod zkratkou ISF. Vedení této organizace měli nestarost tři muži Ted Martin, Kazuo Ogura a Christian Savioz. Tato organizace v budoucnu zaštiťuje většinu velkých profesionálních závodů. V roce 1991 se odehrál zatím nejlépe financovaný závod. Byl to Světový pohár v Japonsku ve středisku Rusutsu. Investice do závodu přesáhly jeden milion dolarů. (<http://snowboarding.transworld.net>) 38