Interview s p. uč. Adélou Obračajovou Rozhodli jsme se vyzpovídat p. uč Obračajovou, která je na naší škole nová. Pojďme se podívat, co na sebe prozradila. Jak Vás napadlo jít na naši školu a jak se Vám tady líbí? Dozvěděla jsem se, že p. uč Martínková je na mateřské, a tak jsem šla na pohovor, a pan ředitel mě přijal. Líbí se mi tady velmi. Vyučujete jenom angličtinu? jsem šla na Pedagogickou fakultu a teď jsem tady. Máte doma nějaké zvířátko? Ano mám, jezevčíka Broka a 2 papoušky Pepu a Karla. Jak si, představujete svého prince na bílém koni? Vtipného a inteligentního Jste lechtivá? Ano jsem, pod krkem. Rychlý dotazník: Jenom angličtinu, ale kdybych měla možnost, tak bych učila i přírodopis. Co si myslíte o žácích ze svých skupin? Mám šikovné děti, některým to nejde tak, jak by samy chtěly, ale celkem jsem spokojená Byla jste v Anglii, a jak dlouho jste studovala angličtinu? Ano, v Anglii jsem byla 3x, anglicky se učím od 3. Třídy, takže 19let. Měla jste jinou představu o svém zaměstnání? Napadlo Vás, že budete někdy učitelka? Když jsem byla malá, chtěla jsem být POTÁPĚČ (směje se ). Chtěla jsem studovat angličtinu i biologii, nevěděla jsem, jak se rozhodnout, tak Oblíbená: kniha Jídlo Barva Zvíře Věc Hudba Muž, který chtěl být šťastný (Laurent Gounelle) těstoviny zelená všechna folk, rock, klasika
Den otevřených dveří se vydařil Program: St 13. 1. Od 14 17h turnaj ve vybíjené pro žáky 5. roč. utkání ve fotbale žáků 6. ročníku projekce, výukové programy, mikroskopování a pokusy v uč. chemie i fyziky cizojazyčné křížovky, doplňovačky v uč. Mv 1 zábavná matematika v uč. Mv 2 v učebně Hv zpíváme s houslemi a kytarou tvoříme spolu v učebně Vv zabloudit v pohádkách můžete v 7. B luštit přísloví, osmisměrky v uč. Mv 3 Ahoj Středa 13. 1. 2010 se stala dnem plným nejen zábavy, ale i milého setkání s bývalými paními učitelkami, bývalými i budoucími žáky. Pracovníci školy připravili po celý den pestrý program. A čeho jste se vlastně mohli zúčastnit? Připojujeme zde bohatý program organizovaný odpoledne na 2. stupni naší školy. Dnes se zaměříme na program Dne otevřených dveří. V tělocvičně jsme měli možnost zhlédnout sportovní utkání dívek 5. tříd, které hrály vybíjenou. Dále také dívky z 6. tříd si zahrály přehazovanou a kluci jejich oblíbený sport-fotbal. Všichni se moc snažili. Program v tělocvičně uváděl pan učitel Karásek. Zahájil i divácké soutěže, kde jsme měli možnost vyhrát drobné
ceny. Bohužel nevíme, kdo vyhrál vybíjenou, ale známe výsledky soutěží 6. tříd. Na 1. místě se umístili žáci 6. C., na 2. místě žáci 6. A a na 3. místě žáci 6. B. Sama jsem využila příležitosti a nahlédla do učeben výtvarné výchovy a fyziky. Ve výtvarce jsem chvíli koukla na film, ve fyzice prováděli různé pokusy, jako třeba naházet do odměrného válce co nejvíce mincí, aniž by se vám voda přelila, nebo zapojit pojistky tak, aby zvonek zazvonil. Na naší školní akci se nám všem určitě líbilo a odcházeli jsme spokojení a s novými zážitky. Nejvíce lidí se podle mého názoru zúčastnilo turnaje 6. tříd v tělocvičně. Mějte se hezky, Vaše redaktorka Petra PS: Další Den otevřených dveří na naší škole proběhne 24. 3. 2010! Bílý sníh Bílý sníh, děti jezdí na saních. Radují se velice, od sněhu maj čepice. Jedou dolů z kopce, skáčou na skluzavce. Všude plno ledu, říct vám to vše nedovedu. Blíží se k nám vysvědčení, je pozdě myslet na učení. Snad jsem dobře pracoval, jedniček se dočkal. Napsal:MvK
Příběh na pokračování Část třetí Lanovara oslepila bílá záře. Zamrkal. Stále neviděl. Slyšel, jak jeleni utíkají do dáli. Když hluk ustal, začal se mu vracet zrak. Mžoural kolem sebe a snažil se zjistit, co se stalo. Neviděl žádné stopy, ani šíp, který vystřelil. Co to sakra je?! Ptal se Lanovar sám sebe. Elor! Rychle slezl ze stromu a skočil k Elorovi. Vlče se ustrašeně rozhlíželo kolem. Neboj, maličký. Už jsem u tebe. Zašeptal Lanovar a přivinul Elora k sobě. Po chvíli oba usnuli. Lanovara probudil datel ťukající do stromu nad jeho hlavou. Zaklonil hlavu, aby na něj lépe viděl. Jednu věc ale nedomyslel: do očí mu napadaly kousky kůry. Zatracený datel. zaklel si a začal si vyndávat kůru z očí a vlasů. Po chvíli ho vyrušil hlad. Položil Elora na zem a vyšplhal se do koruny dubu, kde si dal pár origlí. Když se nasytil, hodil kousek masa Elorovi. Vlče maso okamžitě zhltlo a Lanovar začal přemýšlet: Zajímavé, to jsem ještě nikdy neviděl, ani jsem o něčem podobném neslyšel. Velmi zajímavé Čím víc ale o bílém jelenovi přemýšlel, připadalo mu to jako sen. Elore! zavolal na vlče. Tady už lovit nebudeme. Moc se mi to tu nelíbí Zabalím věci a vyrazíme pryč. jak řekl, tak udělali. Za okamžik už společně uháněli lesem. Slunce bylo vysoko na obloze, když zastavili. Napili se, snědli trochu masa, ale pořád se jim to tu moc nelíbilo. Po chvíli zase vyrazili dál. Běželi dál a dál, ale pořád se jim zdálo, že je někdo sleduje. Nervózně se kolem sebe rozhlíželi, i když nikoho neviděli, ani neslyšeli. Najednou vyletěl Lanovar do vzduchu. Elor ho hned následoval. Nic nechápali. Vznášeli se ve vzduchu a nemohli nic dělat. Všechno kolem potemnělo a zpoza stromů se začaly vynořovat stíny a sbíhaly se kousek od nich. Za chvíli vedle nich stála postava. Vyrýsovaly se i oči, uši, nos všechny jiné detaily a nakonec i chladné modro-bílé oči. Osoba náhle promluvila: Jsem Kerun. Pán téhle části lesa. A kdo jste vy, že rušíte můj klid? Lanovar ale nemohl mluvit. Já vím Svazující kouzlo zabraňuje i řeči. Ach chudáčci. Nemůžete se bránit. řekl se zlověstným úšklebkem ve tváři. Nech je! ozvalo se zezadu. Ale, ale! Bratříček je lidumil. A co mi uděláš, když se rozhodnu tohoto elfa a jeho vlka zabít? Mata
V úterý 26. 1. 2010 proběhl poslední pololetní trénink basketbalového kroužku naší školy trochu netradičně. Mladým basketbalistům a basketbalistkám z 1. stupně, kteří celé pololetí pravidelně navštěvovali tréninky, přišly ukázat své dovednosti jejich starší spolužačky z 2. stupně, které hrají basketbal trochu déle než oni. Ty pak samy zorganizovaly rozcvičku, pomohly při basketbalových i jiných soutěžích a sehrály s nimi přátelské utkání. V závěru tréninku obdrželi mladí sportovci pololetní basketbalové vysvědčení a upomínkové drobnosti za soutěžení. Přejeme našim mladým basketbalistům mnoho sportovních úspěchů v následujícím pololetí. Jirka a Pavla (trenéři)
Duch autoři: Mandarinka a Šiki:D Znenadání se ve škole objeví duch, který se stále vrací do třídy 7. A 1. Jsem zděšen, neboť tady panuje chaos! 2. 3. 4. Tohle nesmí dál přetrvávat musím to napravit!! Tak dost! Žádné rvačky. Moment, duchové přece neexistují 5. 6.
Cože?...ozvalo se.. 7. 8. 9. 10. Já jen chtěla, aby se všichni chovali normálně, protože to takhle dál nejde! Ale kvůli tomu si nemusela dělat takovou maškarádu, stačilo nám to jen říct!
Lyžák se blíží Podle mě to bude jedna velká katastrofa. Všichni narychlo kupují vybavení, oblečení a ostatní potřeby (pasta, šampón, sluneční brýle atd..), obchody jsou díky nám všem téměř vyprodány. Jak jsme se dozvěděly od pana učitele Karáska, je tam také sauna, takže se velmi těšíme. Na každý večer je připravený program. Hanka Závodná ze 7. A uzavírá sázku, že bude nejméně jeden vyvrtnutý kotník. Až se vrátíme, budu vás informovat, jak to dopadlo a jestli se Hanka trefila nebo ne. Napsala: Špageta Tak a jsme zpátky Přijeli jsme v pátek 5. 2. a tady máme pro vás podrobnosti, jak to tam přibližně probíhalo a vypadalo. Přijeli jsme v pondělí a hned po příjezdu nás čekal dlouhý výšlap, který přesně měřil 5,8 km. Pochod byl dlouhý a brutální, kromě zemřelých lyžařů jsme nezjistili větší ztráty (toto je myšleno ironicky). Hančina sázka se nevyplnila, nikomu se nic nestalo, ale možná by se našlo pár zlomených srdcí.
Na svah jsme poprvé šli hned po obědě a bylo to opravdu kruté. Velice jednoduchý úkol sjet sjezdovku se ukázal jako skoro nemožný. Na některých pokojích to vypadalo podle slov pana Karáska jako za druhé světové války! To ovšem neplatí o všech. Každý večer měla jiná třída jiný program. 7. A měla jako první, hrála se hra jménem Spermie. Na začátku to vypadalo jako velká hromada lidí, ale nakonec jsme to přežili. Poslední večer byl asi nejlepší, kluci se měli pomocí holek převléct za děvčata a dopadlo to skutečně ehm zajímavě. Našlo se asi jenom dvanáct dívek (chlapců), ostatní byli srabotky a nepřevlékli se. Večer byl opravdu krutý. Kluci alias děvčata se museli představit a předvést nějakou scénku, například balet. Jedna z děvčat nám předvedla striptýz, jiná balet, další zase břišní tance a tohle ještě není všechno! Kdybychom to tu měly vypisovat, jsme tu do rána. Na nervy nejvíce zapůsobily čtvrteční závody, někteří se ani nesnažili jet rychle, ale jejich cílem bylo hlavně nespadnout =D. Každý den se na diskotékách pařilo jako o život. Na pokojích se odehrávala různá dobrodružství, o kterých neměli učitelé ani páru. Na našem pokoji se jich také pár našlo, například večer: My: Barčo, spíš? Barča: Ano, nebo v odpoledním klidu šla Domča na záchod: Domča: Vypadni! My: Co tam je? Domča: Bubák!. Jeden večer jsme všichni hráli tichou poštu a byla věta: Veverka sedí na větvi a louská oříšky a vyšlo z toho: Alena sedí na wecku a louská oříšky, načež zareagovala Hanka větou: Ale veverky přece nepapají oříšky! Hana Závodná a Hana Foltýnová
Lyžák sedmých tříd Náš lyžák začínal jednohodinovým výstupem k chatě. U chaty jsem spatřil prvního obyvatele-psa. Poté, co jsme se tam dotrmáceli, začal velký shon, hledání vlastních věcí. Jakmile jsme se dostali do tepla, byly nám rozděleny pokoje. Na chvíli jsme měli klid, avšak po poměrně krátké době jsme šli na oběd. K obědu byly každý den dva chody, polévka a hlavní chod. V pondělí jsme měli svíčkovou. Po dojedení jídel (přibližně ve 12:30) jsme dostali klid na pokojích a měli přemýšlet o životě. Následoval lyžařský výcvik, začínající v 13:45 a končící v 16:30. Následoval další odpočinek, pak už byla jen večeře a společný program. V pondělí měla na starost program třída 7. A, po něm přišla na řadu diskotéka. Večerku jsme měli brzo, v 9:30. Další den byl budíček již v 7:00! Hodinu jsme měli na to se pořádně probudit a následovala snídaně. Po ní jsme měli dopolední lyžování. Odpoledne bylo stejné jako v pondělí. V podstatě už to bylo každý den stejné, jen ve čtvrtek byl slalom. Jedna z výher byla např. jízda na skútru. V pátek jsme se s chatou rozloučili a následovala další jednohodinová cesta dolů... Dole na nás již čekal autobus, který nás odvezl domů. Tím končil náš jednotýdenní lyžák. Autor: Matěj Kolčář
Zajímavý zážitek máme přímo ze svahu. Dva instruktoři si plácli na sázku, ta obnášela úkol, který se nám zdál nesplnitelný. První instruktor jel na vleku a druhý běžel nahoru po svých. Hádejte, kdo to asi vyhrál? Myslíte, že instruktor č.1? Ale opak je pravdou, vyhrál běžící instruktor, tedy pan učitel Literák. Celou soutěž vyhrál Vojta Marášek, který nám předvedl neuvěřitelné číslo. Ze spousty kofeinu jsme nikdy nemohly spát a o půlnoci jsme měly výbuchy smíchu jen proto, že se nám zdála srandovní postel. Ale co postel, teprve to okno! Zjistily jsme, že chata nebyla bůhvíjak střežena, protože se nám na záchod vloupal bubák, který nám papal papučky :-D Tereza Šikulová a Dominika Šírová 7.A 1. družstvo Páteční ráno jsme nikde nenašli své lyžáky, namísto toho jsme objevili horu Mt. Lyžak, která se tyčila před jídelnou. Tady jsme spali Poslední večer jsme si nejvíc užili jen díky klukům, kteří se převlékli za holky a předváděli své dovednosti.
Šílený lyžák Další rána! Byli jsme buzeni pravidelně v 7:00. Autor: Martin Řeha Už výstup na chatu se mi nezdál normální. Vytvořilo se několik skupinek s různým názorem na normální rychlost chůze. Po příchodu na chatu začalo rozdělování do pokojů. Následoval oběd. No coment =) A potom už to jelo z kopce. No posuďte sami. =) Odpoledne se všichni rozdělili do tří skupin. Večer byl program a diskoška.
Všem, s kterými jsme měli možnost mluvit, se na lyžařském kurzu moc líbilo. Foto: Libor Sládeček, 7.D