Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Roman Vavřík MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE ROCKOVÁ HUDBA NA VALAŠSKOMEZIŘÍČSKU Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc. BRNO 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a literaturu jsem uvedl v soupisu literatury. V Brně 6. 12. 2010

Rád bych poděkoval PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za odborné vedení, čas a energii, které mi věnoval v době tvoření této práce. Dále bych rád vyjádřil dík Karlu Prokešovi, Ervínu Hruškovi, Lubomíru Vrátníkovi, Karlu Mikušovi, Radku Koutnému, Martinu Pavelkovi, Stanislavu Španihelovi, Jiřímu Petřekovi, Martinu Janírkovi a Renatě Bechné za poskytnutí cenných informací, materiálů a konzultací a všem, kteří mi při tvoření této práce jakýmkoliv způsobem pomohli.

Obsah Úvod... 1 1. Stav bádání... 3 1.1. Literatura o rockové hudbě... 3 1.2. Literatura o rockové hudbě na Valašsku... 6 2. Charakteristika mikroregionu Valašskomeziříčsko... 8 3. Kulturní exkurz očima Valašskomeziříčského zpravodaje... 10 4. Historie rockové hudby na Valašskomeziříčsku... 13 4.1. Léta šedesátá... 13 4.2. Léta sedmdesátá... 16 4.3. Léta osmdesátá... 18 4.3.1. Mňága a Žďorp... 23 4.4. Léta devadesátá a první desetiletí 21. století... 32 4.4.1. Ciment... 34 4.4.2. Elektrïck Mann... 35 4.4.3. Black Adder... 37 4.4.4. Rauš a Akustik Rauš... 38 4.4.5. Funková brigáda a Wotienke... 39 4.4.6. Kandráči Dživ Lačes... 41 4.4.7. Harom... 42 4.4.8. Café la Maňana... 43 4.4.9. Docuku... 44 4.4.10. Lucie Redlová a Garde... 45 4.4.11. Markéta Irglová... 47 4.4.12. Sbiranico... 49 4.4.13. Droband... 50 4.4.14. Joe Bar Blues Street... 51 4.4.15. Projektil... 52 4.4.16. Vlasta Redl... 52 4.5. Festivaly... 54 4.5.1. Valašský špalíček... 54 4.5.2. Hrachovka... 56 4.6. M-klub... 59 4.6.1. Karel Prokeš... 61 4.7. Kompilace Valmez... 62 Závěr... 66 Resumé... 68 Summary... 69 Zusammenfassung... 70 Použité prameny a literatura... 71

Úvod Rocková hudba je fenomén, který inspiruje hudebníky již více než půl století. Její vlna zasáhla i naši republiku a dostala se samozřejmě i do jejího vzdálenějšího kouta na Valašsko. Zatímco rockové hudbě pražského okruhu se věnuje poměrně velké množství publikací 1, o rockové hudbě valašského regionu vyšla v podstatě pouze kniha Ervína Hrušky 2, která přes svůj nesporný význam trpí vzhledem k datu svého vzniku i bydlišti autora 3 jistou neaktuálností. Větší pozornost byla věnována v psané podobě pouze skupině Mňága a Žďorp 4. Při výběru tématu svojí diplomové práce jsem se tedy rozhodl alespoň částečně pokrýt toto bílé místo v odborné diskuzi o rockové hudbě a sepsat vývoj rockové hudby na Valašskomeziříčsku. K tomuto rozhodnutí mě vedlo několik důvodů Valašské Meziříčí si v průběhu let vybudovalo mezi ostatními městy výlučné postavení hudební mekky, neboť dokázalo hudebníkům vytvořit kvalitní zázemí pro jejich vystupování. Zde se odehrávají hlavní hudební události regionu, s podporou města a nadšením místních hudbymilovných lidí tady vznikly festivaly nebývalého rozsahu i originální dramaturgie, odtud pochází hudební osobnosti, jež vstoupily do povědomí celé republiky a které zaujaly svým hudebním projevem i zahraniční posluchače. Dalším důvodem je i můj osobní zájem o toto město a jeho okolí, protože z Valašského Meziříčí pocházím, a mnozí z hudebníků, jež budou v následujícím textu zmíněni, jsou mými přáteli. Mým cílem bylo zpracovat vývoj rockové hudby vytyčeného regionu od let šedesátých do současnosti, přičemž důraz byl kladen právě na poslední dvě desetiletí, o nichž žádná literatura neexistuje. Z tohoto důvodu bylo také nutno předpokládat složitější přístup k informacím. Zkoumání proto nebylo omezeno pouze na hudební nosiče či tištěnou literaturu doplněnou o rešerše hudebních kritik a rozhovorů v časopisech. Při svém bádání jsem rovněž využil webových stránek jednotlivých kapel, a především přímých konzultací s hudebními osobnostmi Valašskomeziříčska. Práce, kterou nyní čtenářům předkládám, by měla sloužit jako sonda do rockové 1 Např. monografie o skupinách Lucie (Dědek 2000), Katapult (Říha, Bošnakov 1995), Olympic (Šimčíková 1994) i monografie o jednotlivých hudebnících - J. Schelinger (Bošnakov 1994) atd. 2 Hruška, E.: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, Egg 1999. 3 Hruška napsal svoji knihu v rakouském exilu. 4 Bibliografické údaje viz kapitola o stavu bádání. 1

scény Valašskomeziříčska posledních padesáti let, zdroj těžko dohledatelných informací i námět na návštěvu koncertu či koupi hudebního nosiče. 2

1. Stav bádání 1.1. Literatura o rockové hudbě Rockové hudbě je věnována poměrně rozsáhlá knižní i časopisecká produkce, neboť se jedná o oblíbený styl několika generací. I při letmém pohledu na internetové servery najdeme pod tímto pojmem tisíce odkazů. Existují celé rockové encyklopedie, rockové časopisy, portály, jež pojednávají o jednotlivých odvětvích rocku, diskusní fóra a blogy, které rock zmiňují ve všech souvislostech. Rocková hudba se stala i seriózním tématem muzikologických prací a kromě diplomových a disertačních prací vychází i populárně naučné publikace mapující a zpřehledňující rockovou tématiku. Pokusím se proto představit několik běžně dostupných publikací, které do této kategorie zapadají a jež byly i pro mou práci inspiračním pramenem. Jediným kritériem třídění studií je časové hledisko (tj. rok vydání). V druhé části této kapitoly pak představím knihy o rockové hudbě na Valašsku 5. V letech 1982, 1983, 1984 vyšla jako příloha bulletinu Jazz rozsáhlá třídílná publikace Josefa Vlčka Rock 2000 6. Bývá označována za první český rockový slovník. Skládá se přibližně z 2000 hesel o rockové hudbě let šedesátých a sedmdesátých. Hesla jsou řazena abecedně a zabývají se jak sólisty, tak i skupinami. V průběhu osmdesátých let vzniklo čtyřdílné rozsáhlé dílo autorského kolektivu - Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 7. Čtyři díly této publikace jsou rozděleny na část jmennou, zaměřenou na světovou scénu (2 díly), dále část jmennou, která se zabývá československou scénou, a část věcnou. Řazení hesel je opět v abecedním systému, v části jmenné i věcné jsou uvedeny i notové ukázky, případně i fotografie. S knihou Rockové směry a styly 8, publikací menšího rozsahu, jež si klade za cíl uspořádat a roztřídit žánry a styly rockové hudby, přichází v roce 1988 znovu Josef Vlček. Poměrně krátká, abecedně řazená hesla obsahují charakteristiku daného směru či stylu a v závěru uvádí autor interprety a jejich alba, kteří tento žánr reprezentují. Kniha je určena pro potřeby běžných hudebníků a zájemců o rockovou hudbu, kteří se chtějí zorientovat v často nepřehledných a nevysvětlených pojmech z této hudební oblasti. 5 Tato část je rozšířenou kapitolou z bakalářské práce autora z roku 2008, kdy se věnoval pouze kapele Mňága a Žďorp. Bibliografický záznam viz níže. 6 Vlček, J.: Rock 2000: slovníková příručka. (3 svazky). Praha 1982-1984. 7 Poledňák, I. - Wasserberger, I. - Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. (4 svazky) Praha, Supraphon 1980-1990. 8 Vlček, J.: Rockové směry a styly. Praha, Ústav pro kulturně výchovnou činnost 1988. 3

O rok později vychází u pražského Pantonu Excentrici v přízemí 9. Kniha se skládá z kratších kapitol, z nichž každá stručně pojednává o jedné z českých skupin, jejichž hlavní působení spadá do let osmdesátých. Jedná se jak o skupiny kultovní, jakými byly například Pražský výběr, Laura a její tygři či Precedens, tak i o hudební seskupení širším kruhům méně známé, ale přesto velice důležité pro celou naši rockovou scénu. Medailony jsou tvořeny tak, aby seznámily čtenáře s charakteristikou a historií kapel čtivou formou, a autoři je prokládají písňovými texty, fotografiemi či svými vlastními vzpomínkami. Revoluční rok 1989 přinesl knihu jednadvaceti medailonů o hudebních osobnostech Hvězdy tehdejších hitparád 10, kterou sepsal již na konci šedesátých let Jiří Černý. Jeho portréty jednotlivých zpěváků i skupin (např. Beatles, Bob Dylan, Rolling Stones, Tom Jones, Bee Gees, Frank Zappa a další) jsou doplněny fotografiemi a úryvky písní a snaží se o maximální čtivost, která však neubírá na kvalitě textu ani na faktičnosti. Nezaměnitelný spisovatelský styl Jiřího Černého dokáže upoutat i po téměř čtyřiceti letech od napsání knihy. Kolektivní práci editora Petra Dorůžky Hudba na pomezí 11 lze označit za sborník úvah o hudbě, která stojí na pokraji několika žánrů rocku, jazzu, popu, alternativy i hudby artificiální. Deset autorů se věnuje tématům, jakými jsou například minimalismus, progresivní rock, industriální rock nebo Fluxus. Kapitoly jsou opatřeny fotodokumentací, z níž mnohé fotografie můžeme označit za umělecké. Hudba na pomezí neplní pouze funkci studijního materiálu, ale přináší i obohacující a estetický zážitek. Na začátku devadesátých let rozšířila knihovnu rockových příznivců publikace Ivana Poledňáka a Ivana Cafourka Sondy do popu a rocku 12, jejíž název již napovídá, že zde nejde o encyklopedicky zpracované dílo, ale o knihu, jejíž jednotlivé kapitoly odrážejí především zájmy jejích autorů a jež poskytuje svým čtenářům zajímavé náhledy do rockové hudby. Velká část textu je věnovaná hudebnímu dění v Londýně osmdesátých let, dále jsou zde kapitoly zabývající se novou vlnou, punkem, world music, rapem, hip hopem, folkovými písničkáři a dalšími fenomény této doby. Je třeba ocenit i závěrečné přehledy oblíbenosti kapel a jejich písní, které jsou čerpány ze zahraničních hudebních periodik. Práce je čtenářsky přístupná i muzikologicky nepoučené osobě, snaha o zařazení mezi knihy populárně naučné je zřejmá. 9 Opekar, A. - Vlček, J.: Excentrici v přízemí: (nová vlna v Čechách příběh dušičkový). Praha, Panton 1989. 10 Černý, J.: Hvězdy tehdejších hitparád. Praha, Panton 1989. 11 Dorůžka, P. (ed): Hudba na pomezí. Praha, Panton 1991. 12 Poledňák, I. Cafourek, I.: Sondy do popu a rocku. Praha, H & H 1992. 4

Abecedně řazená encyklopedie Rock proti proudu 13, zaplňuje na našem trhu mezeru chybějící publikace o zahraničním alternativním rocku. Hesla se týkají skupin a interpretů hlavně z USA, Velké Británie, Irska a Austrálie. Přehledně členěná hesla zachovávají již zavedená pravidla jejich tvoření název, obsazení, faktografie, diskografie. Pro čtenáře byla kniha významnou uveřejněním informací, jež by v mnoha případech obtížně vyhledávali (přihlédněme k roku vydání a prakticky neexistujícímu internetu), neboť mnohé z uveřejněných kapel se rozhodně nepohybovaly na společenském výslunní. V roce 1994 vyšla další kniha Josefa Kotka Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století 14, na kterou navazuje druhý díl téhož autora pojednávající o české populární hudbě v letech 1918-1968 15. Pro studování období rockové hudby je relevantní Kapitola 25, Počátky domácího rocku, country a folku druhého dílu publikace, v níž autor stručně seznamuje čtenáře s dobou vzniku tohoto stylu. V závěru kapitoly jsou uvedena díla, která se českým rockem zabývají. Bez ohledu na časové vymezení tématu knihy (1918 1968) zde uvádí i studie z roku 1997. Slovník české hudební kultury 16 věnuje pojmu rock samostatné rozsáhlé heslo. Dokonce ho autor (Ivan Poledňák) charakterizuje jako zatím nejdynamičtěji se vyvíjející oblast hudby jazzového okruhu. V hesle je rock stručně charakterizován po všech stránkách (terminologie, časové zařazení, historie, melodika, rytmika, hlavní představitelé světoví i česká scéna) a závěr hesla je doplněn rozsáhlou bibliografií. Shrnout dosavadní moderní hudbu především let devadesátých, a částečně i starší, se pokusil v knize Beaty, Bigbeaty, Breakbeaty 17 5 autorský kolektiv editora Tomáše Weisse. Seznamuje hudební obec s pojmy, jakými jsou world music, dance & trance, hard music či britpop. Převážná většina textu zpracovává zahraniční hudbu, ovšem autoři poukazují i na hudební paralely u nás. Zvláštní kapitola popisuje pouze naši rockovou scénu, a to s příznačným názvem Vzpomínky na současnost. Závěr knihy je doplněn o nejvýznamnější rocková alba devadesátých let. Minimální časový odstup od popisovaného tématu činí z knihy v podstatě bezprostřední výpověď autora. Publikace Josefa Vlčka Rock 2000 se stala inspirativní předlohou encyklopedie, kterou sepsal František Wich v roce 1999 po názvem Rock & Pop 18. Hesla v ní jsou opět řazena abecedně a autor převzal i podobnou strukturu hesel, jakou vidíme u Vlčka (jméno, 13 Fic, R. - Čáp, P. a kol.: Rock proti proudu. (2 svazky). Praha, Vokno 1992-1993. 14 Kotek, J.: Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století Díl 1. Praha, Academia 1994. 15 Kotek, J: Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918 1968) Díl 2. Praha, Academia 1998. 16 Macek, P. a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha, Supraphon 1997. 17 Weiss, T.: Beaty, Bigbeaty, Breakbeaty. Praha, Maťa 1998. 18 Wich, F.: Rock & Pop. (2 svazky). Praha, Volvox Globator 1999.

obsazení, faktografická data, diskografie), a zároveň je rozšířil o další části (literatura, internetová adresa atd.). Encyklopedie rocku 19 se svým pojetím i vzhledem nejvíce blíží komerčně pojatým publikacím, ovšem přináší také slušný přehled světových rockových skupin a interpretů. Kniha je řazena abecedně i podle stylů (pop, rock, metal, soul) a obsahuje rozsáhlé medailony rockových legend, popisy nejvýznamnějších hudebních akcí a hudebních nosičů. Po roce 2000 vyšla částečně vzpomínková kniha Bigbít 20 autorské dvojice Lindaur Konrád, která vznikla pod názvem Kdopak by se rocku bál? z článků vydaných v letech 1987 až 1989 v měsíčníku Gramorevue. Prvního vydání se dočkala již v roce 1990 a její název tvořila dvojsmyslná slovní hříčka Život v tahu. Jednotlivé kapitoly jsou psané populárně naučným stylem a odráží subjektivní hlediska svých autorů, kteří často historické události rocku komentují z pozice účastníka. Velice cenná je i rozsáhlá obrazová příloha knihy. 1.2. Literatura o rockové hudbě na Valašsku Oblasti Valašska a potažmo Valašského Meziříčí a okolí jako rockovému fenoménu se věnuje minimum odborné literatury. Jedná se hlavně o úzkoprofilové knihy věnující se jednotlivým kapelám. Mezi ně rozhodně patří dvě publikace o formaci Mňága a Žďorp (dále jen M&Ž). První z nich vyšla v roce 1993 pod názvem Mňága a Žďorp: Z nejhoršího jsme uvnitř 21. Sepsal ji Petr Fiala spolu s dalšími členy kapely a v podstatě se jedná o zápis jejich vzpomínek na zrod a postupný růst M&Ž. Hodnota této knihy spočívá hlavně v bezprostředních výpovědích muzikantů, kteří se nesnaží o objektivní hodnocení celé situace, ale píší to, co považují pro celý hudební život skupiny za nejdůležitější. Na konci všech tří částí, z nichž se kniha skládá, jsou ukázky písňových textů, které byly pro dané období nejdůležitější. Publikace je obohacena o fotografie z koncertů, zkoušek i neoficiálních akcí M&Ž, které jsou často vtipně komentovány. Druhou z publikací sepsal Petr Fiala sám a nazval ji Mňága a Žďorp výhledově 22. Historii kapely, kterou zaznamenal Jaroslav Riedel, představuje pouze krátký chronologický přehled na začátku celé knihy, zbytek tvoří texty písní od seskupení Slepé střevo až po album M&Ž Chceš mě? Chci tě!. Lze zde také nalézt seznam diskografie 19 Heatley, M. (ed): Encyklopedie rocku. Praha, Beta Dobrovský & Ševčík 1999. 20 Lindaur, V. - Konrád, O.: Bigbít. Praha, Torst 2001. 21 Fiala, P. a kol.: Mňága & Žďorp: Z nejhoršího jsme uvnitř. Olomouc, Hájek a spol. 1993. 22 Fiala, P.: Mňága a Žďorp výhledově. Praha, Maťa 1999. 6

včetně seznamů písní, obsazení i přebalů alb. Celá publikace je opět doplněna fotografiemi týkající se života kapely. Kapele Mňága a Žďorp věnoval svoji bakalářskou práci také autor textu 23, který popsal historii kapely od jejího vzniku až po dnešní stav, vyzdvihl osobnost Petra Fialy a představil nejdůležitější alba skupiny včetně krátkých charakteristik týkajících se hudební, textové i instrumentální stránky. Nejobsáhlejší knihou s tématikou valašské rockové hudby je dílo Ervína Hrušky Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku 24. Hruška, pocházející rovněž z Valašska, se rozhodl napsat knihu věnující se této problematice, a to i navzdory faktu, že se v roce 1992, kdy zahájil práci na své knize, nacházel v Rakousku, kde dlouhodobě jako emigrant žil. Jeho kniha představuje pro studium valašské rockové hudby cenné vodítko a je v podstatě jediným souhrnným pramenem ke studiu zdejší rockové hudby do roku 1998. Kniha je přehledně chronologicky členěná a popisuje rock ve valašském regionu v dekádách od šedesátých do devadesátých let. Věnuje se jak samotným kapelám, tak i výrazným osobnostem (Vlasta Redl), vzpomínkám muzikantů, uveřejňuje fotografie, programy akcí (Valašský špalíček) a také abecední seznam kapel i hudebníků. Svým neformálním stylem psaní je přístupná i širší veřejnosti zajímající se o regionální rockovou hudbu. O hudebním dění na Valašsku lze získat cenné informace z kulturního zpravodaje, který vydává město Valašské Meziříčí již od roku 1963. Tento časopis, který v průběhu desetiletí několikrát změnil své jméno (1963 1980 Kulturní zpravodaj města Valašského Meziříčí, 1981 1993 Informační zpravodaj města Valašského Meziříčí, 1993 2010 Šipinky, 2010 dodnes Kázetko), poskytuje obyvatelům města informace o chystaných i proběhnuvších kulturních akcích. Pravidelné rubriky se věnují literatuře, divadlu, výstavám, filmu, společenskému životu a hlavně hudbě. M-klub, který je hlavní hudební scénou města, zde má od svého počátku vyhrazen prostor pro propagací svých akcí. 23 Vavřík, Roman: Mňága a Žďorp. Bakalářská diplomová práce FF MU, Brno 2008. 24 Hruška, E.: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, Egg 1999. 7

2. Charakteristika mikroregionu Valašskomeziříčsko Valašsko je tvořeno menšími subregiony, mezi něž patří například Vsetínsko, Rožnovsko, Horní Vsacko, oblast Valašských Klobouk či právě Valašskomeziříčsko. Tato část bývá také z hlediska územní správy nazývána Valašskomeziříčsko- Kelečsko. Sloučením 16 obcí a měst vznikl v roce 2001 mikroregion Valašskomeziříčsko- Kelečsko 25 svazek spolupracujících celků. V případě této diplomové práce jsem se rozhodl pouze pro zúženou podobu zmíněné oblasti. Popisuji hudební formace, které za svoji domovskou scénu považují Valašské Meziříčí. Většina členů kapel z tohoto města či blízkého okolí (cca 10 km) pochází, hudební zkoušky těchto muzikantů probíhají ve Valašském Meziříčí či nedaleko od něj a skupiny se prezentují jako valašskomeziříčské. Je zcela jasné, že někteří členové žijí mimo tento vymezený region, rozhodující je zde celková prezentace skupiny. Geografická charakteristika regionu Valašské Meziříčí leží na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Z Valašského Meziříčí již dále pokračuje tok pod sjednoceným názvem Bečva. Město bývá vzhledem ke své poloze někdy nazýváno vstupní branou do pohoří Moravskoslezských Beskyd. Jeho bezprostředního okolí se dotýkají Veřovické vrchy, součást právě Moravskoslezských Beskyd. Dále jsou zde okrajové části vnějších západních Karpat, a to geomorfologické podcelky s názvy Vsetínské a Hostýnské vrchy. Samo město má díky svému položení u koryt dvou řek poměrně nízkou nadmořskou výšku necelých 300 metrů nad mořem. Historie města a jeho památky Oblast Valašska byla vzhledem ke svému hornatému kraji a neúrodné půdě po staletí poměrně řídce osídlena. Nejstarší dochované zmínky o zdejších obcích a městech sahají většinou do 12. či 13. století (Valašské Meziříčí 1297). Osídlena byla hlavně úrodnější místa, jako například okolí řek. Výrazným dějinným zvratem pro tuto oblast byl příchod rumunského obyvatelstva Valachů, kteří již od 13. století kolonizovali Evropu. Na Moravu přišli přes Slovensko v polovině 15. století. Specifický pro ně byl způsob obživy pastevectví a salašnictví. Toto etnikum zde splynulo s místním obyvatelstvem, které tvořili Moravané, Slováci, Poláci a Rusíni. Valaši si neuchovali svoji původní řeč a přijali místní jazyk. 25 Dostupné z <http://www.meziricsko.cz/> [10. 11. 2010] 8

Valašské Meziříčí má výhodnou centrální polohu ideální pro obchod, dopravu i průmysl. Proto se také první zmínky o městě objevují již ve 13. století. Velký přínos pro region měla přítomnost dvou šlechtických rodů Žerotínů a Kinských, po nichž zde zbyly dva zámky, renesančně barokní a empírový. Oba dnes fungují jako centra kultury a vzdělání. V žerotínském zámku je umístěn M-klub a zámek Kinských se stal již v roce 1949 muzeem, v jehož prostorách lze dnes najít například expozice gobelínů a skla. Město si udrželo zachovalé historické jádro, které bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. K nejhodnotnějším památkám patří měšťanský dům U Apoštolů z konce 16. století, barokní sloup Panny Marie, původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s barokní kaplí a renesanční věží, částečně roubený renesanční kostel Nejsvětější Trojice z konce 16. století či bývalá radnice z roku 1580, která dnes slouží jako městská knihovna. 26 V současné době je Valašské Meziříčí centrem kulturním i hospodářským. Díky mnoha průmyslovým podnikům, které zde v uplynulých desetiletích založily svoje sídla, získalo obyvatelstvo města i širokého okolí mnoho pracovních příležitostí. Původně zemědělský a pastevecký způsob obživy se změnil na průmyslovou výrobu. Folklór Své největší kulturní bohatství skrývá oblast Valašskomeziříčska ve folklóru. Setkání a splynutí původního obyvatelstva s dalšími etniky vytvořilo na tomto území podmínky pro specifický životní styl a kulturu, které nenajdeme v žádném jiném koutě naší vlasti. Valašské osídlení charakterizují roztroušené horské chalupy s dřevěnými stavbami a kostelíky. Obydlí měla často pouze jednu místnost s pecí, kde žila pohromadě celá rodina a často i menší domácí zvířata. Valaši se živili hlavně salašnictvím, pěstováním odolných plodin a ovocnářstvím. Později přibyla ještě typická řemesla jako plátenictví, řezbářství či vyšívání. Zdejší obyvatelé měli typický kroj, který je v porovnání s jinými moravskými kroji podstatně chudší. Materiálem byla vlna, vlněné a lněné sukno, části kroje nesly pouze jemnou výšivku nebo byly zdobeny technikou modrotisku, za boty sloužily tzv. krbce z jednoho kusu kůže a tlusté vlněné ponožky. Valaši se živili jednoduchou stravou jako byly brambory, zelná polévka tzv. kyselica, pohanka, domácí pálenka slivovice či borovička. K valašské kultuře patří hudba s typický složením cimbál, housle, kontrabas, 26 Maliňák, Jiří a kol: Zlínský kraj. Rožnov pod Radhoštěm, PROXIMA Bohemia spol. s r. o., s. 186 188. 9

píšťaly. Hudebně čerpá valašská píseň z folklórní písně moravské, slovenské i rumunské, texty písní jsou v nářečí. 27 Obyvatelé tohoto regionu svoje folklorní tradice pečlivě chrání a udržují, což dokazuje skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, mnohé folklórní slavnosti a festivaly i vůle lidí oblékat při slavnostních příležitostech kroj (např. plesy), udržovat lidové zvyky (vynášení Mařeny, kácení máje) či zpívat písně svých otců. 3. Kulturní exkurz do valašskomeziříčského regionu očima Valašskomeziříčského zpravodaje Neexistuje bohužel žádná literatura, která by se podrobněji zabývala kulturou Valašskomeziříčska posledních padesáti let. Jako velice vhodný pramen kulturního života v tomto regionu však slouží pečlivě vedený a pravidelně vydávaný Kulturní zpravodaj města Valašské Meziříčí, který vychází postupně pod různými názvy již od roku 1963. V tomto měsíčníku nebyla zpočátku věnována pozornost pouze zprávám o kulturním dění ve městě a okolí. Své pravidelné rubriky zde měli i městská matrika a sportovci, objevovaly se tu články ze stavebního odboru města nebo agitační sloupky vyzývající občany k návštěvě volebních místností, k účasti na prvomájovém průvodu či oslavě MDŽ. Tento časopis, který sice musel být poplatný své době a plnil funkci veřejného oznamovatele, si však udržel i pravidelné kulturní rubriky, díky nimž je dnes jejich čtenáři zřejmé, na jaké úrovni se kultura každého z pěti uplynulých desetiletí pohybovala. Jednotlivá čísla zpravodaje z let šedesátých dokládají poměrně čilý kulturní ruch města, i když v porovnání s léty následujícími je relativně střídmý. To je zajisté zapříčiněno teprve vznikajícím zázemím pro kulturní akce, a to jak z hlediska prostoru, tak i občanských aktivit. Na počátku tohoto desetiletí je založen MINIMAX, a poté se setkáváme s MLOKem 28. Z dochovaných kulturních programů a přehledů lze vyčíst, že město podporovalo taneční večery, které se pravidelně pořádaly, zcela běžné bylo také vystoupení hostujících divadelních spolků a profesionálních divadel (Divadlo Spejbla a Hurvínka, Liberecké divadlo, pražská divadla), na něž si občané města běžně zakupovali vstupenky v předprodeji. Samo Valašské Meziříčí dalo podnět k vlastnímu divadelnímu konání založením Divadla poezie v roce 1962, jehož činnost byla zahájena inscenací Wolkerových básní. Své místo v kulturním dění města a jeho okolí měl i Valašský symfonický orchestr, který byl později přejmenován na Orchestrální sdružení Klubu 27 Langerová, Blanka a kol.: Zlínský kraj. Praha, ACR Alfa s. r. o. 2006, s. 228. 28 Více v kapitole 60. léta. 10

pracujících města Valašského Meziříčí. Valašskomeziříčskou rockovou scénu jezdily pravidelně obohacovat i kapely z jiných měst. Mezi významná vystoupení patří například koncert kapely Flamengo v roce 1967. Léta sedmdesátá byla v oblasti kulturních akcí navzdory nepříznivým politickým změnám živější. Zajisté lze za tím vidět vznik M-klubu a také divadla Schod, jež disponovalo později divadelní kapelou. V tomto desetiletí zde vystoupili například Martha a Tena Elefteriadu, Karel Černoch, Rangers Plavci, Synkopy či Abraxas. Ke slovu se dostaly i místní kapely na plakátech se pravidelně objevovala vystoupení kapel Faunus, Extremum osculum či Crocus. V M-klubu vystupovala každý pátek a sobotu skupina Mistrál a rovněž se zde konaly diskotéky s Lubošem Furmánkem. Čtvrtky naopak patřily cimbálové muzice. M-klub zároveň podporoval i odborné pořady či přednášky, jakými byla například beseda Spiritismus, magie a drogy nebo hudební pořad Jazz o jazzu. V oblasti klasické hudby vystupovali ve Valašském Meziříčí umělci z celé republiky (Sbor moravských učitelů, houslista Josef Suk) a s úspěchem pokračovala také divadelní představení hostujících herců (pražské Národní divadlo, Státní divadlo Ostrava, Divadlo bratří Mrštíků, Slezské divadlo). Následující dekáda byla pro valašskomeziříčské kapely nesmírně významná tím, že v roce 1983 vznikl festival Valašský špalíček. Tím získaly místní formace možnost představovat se posluchačům. Z vystupování na této akci se stala v následujících letech prestižní záležitost a do dnešních dnů se přizvání k účasti na Špalíčku chápe jako čest. Klubové zázemí města začalo oproti předchozím letem zvát více kapel s folk a country zaměřením a pořádalo i tematicky zaměřené večery. Za zmínku stojí například Poslechová folk-country fonotéka M. J. Langera z Prahy, Soutěžní přehlídka folkových a country skupin či Večer folkových a country skupin. Z oblasti rockové a popové hudby byli do Valašského Meziříčí pozváni například Lešek Semelka, Petra Janů, Jana Koubková a Jazz Q, Vladimír Mišík, František Ringo Čech, Lenka Filipová, Karel Plíhal, Jiří Dědeček, Bratři Ebenové či Spirituál kvintet. Dramaturgové kulturního zařízení se jednoznačně zaměřovali na interprety písničkáře. Koncerty klasické hudby většinou prováděla tělesa menšího obsazení (České žesťové kvinteto, Smetanovo kvarteto) nebo sólisté (klavírista Ivan Moravec). V souladu s předchozím trendem pokračovala i návštěvnost divadelních představení. Příjemnou změnou pro diváky bylo několikeré hostování Divadla Járy Cimrmana a obzvláště jejich vystoupení Cimrman na Valašsku. V těchto letech se také naplno rozjel projekt amatérských divadel Malé jevištní formy, jenž je v podstatě přehlídkou drobných amatérských divadel a který funguje dodnes. Posluchači moderní 11

populární hudby této oblasti si svým zájmem vyžádali i další hudebně-teoretické pořady poslechové diskotéky a Rockování Jiřího Černého, Hudební rozhledy Jana Rejžka či pořad Miloše Čuříka s názvem Jazz a moderní populární hudba, vývoj a současnost. V roce 1990 a v následujících letech bylo politické uvolnění velice zřetelné i v nabídce kulturních pořadů kulturního zařízení. Postupně zde vystoupili například Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Oldřich Janota, Iva Bittová, Waldemar Matuška, Laura a její tygři, Psí vojáci nebo Visací zámek. Příležitost byla dána i heavymetalovým formacím (Tarantula). Pravidelně začaly vystupovat samozřejmě i místní skupiny, a to jak kapely dřívějšího vzniku (Betula Pendula, Ciment, Mňága a Žďorp), tak i nová seskupení (Funková brigáda, Café la Maňana). Zdárně pokračovaly koncerty klasické hudby i divadelní představení. Po celou dobu působení kulturního zařízení města Valašského Meziříčí se mimo vyjmenované akce konaly i pravidelné výstavy (např. fotografií či grafik), později vytvořené zázemí v žerotínském zámku sloužilo a dodnes slouží ke konání plesů či módních přehlídek. V roce 2007 k tomu byla slavnostně otevřena v bezprostřední blízkosti zámku Galerie Sýpka, která poskytuje důstojné prostředí nejrůznějším výstavám. Zároveň svoji kulturní funkci stále plní kino Svět a Letní kino v areálu zámku Kinských, které bylo v roce 2010 nově zrestaurováno a poté slavnostně otevřeno. Výstavy menšího rozsahu a kulturní pořady se rovněž konají v knihovně Valašského Meziříčí. 12

4. Historie rockové hudby na Valašskomeziříčsku Rockovou hudbu na Valašskomeziříčsku chápeme v širším hudebním kontextu. Při popisu její historie se budu řídit chronologickým řazením. Proto také jednotlivé kapitoly nazývám dle desetiletí. Budu se věnovat všem fenoménům rockové hudby v tomto regionu tedy nejdůležitějším kapelám, hudebním osobnostem a hudebním akcím. Do našeho popisu jsem zařadil i první desetiletí 21. století, byť nelze toto období zhodnotit zcela objektivně, neboť všichni interpreti stojí uprostřed své hudební dráhy a jejich pozdější dopad a vliv na rockovou scénu obecně není možné nyní přesně odhadnout. Žádná publikace či soupis současného stavu rocku na Valašsku však neexistuje, proto považujme tuto kapitolu rovněž za důležitou. 4.1. Léta šedesátá Šedesátá léta 29 představují dobu, kdy postupně doznívaly budovatelské písně a společnost se již částečně vzpamatovala z chudých poválečných let i doby perzekuce a tvrdého pronásledování. Milovníkům hudby nestačila domácí nabídka a vzory se hledaly v zahraničí. Valašské Meziříčí, známé do té doby spíše svým folklorním zázemím a případně sborovou praxí, rozšířilo svůj hudební profil o nově vznikající kapely, hrající hlavně jazz, swing či rock n roll. Tyto skupiny, složené převážně z nadaných adolescentů a mladých hudebních příznivců, neměly samozřejmě zpočátku ideální podmínky pro své zkoušky či první vystoupení, a i jejich instrumentální a technické vybavení bylo často improvizované. Jejich nadšení pro novou osvěžující hudbu však překrylo všechny tyto potíže. Aby kapely mohly fungovat, potřebovaly pevnější zázemí. Tím se pro Valašské Meziříčí stalo již koncem padesátých let Divadlo hudby, které působilo při Závodním klubu n. p. Tesla 30. V roce 1961 založili lidé kolem závodního rozhlasu Tesly v čele s Janem Trůnečkem divadlo malých jevištních forem Minimax (tedy minimální počet, maximální nasazení), na jehož činnost navázal později klub MLOK (MLádí Okolo Kultury) s klubovou kapelou Salamandr. Skupina byla založena v listopadu roku 1966 a ke svému jménu se dostala postupně. Nejprve se jmenovala Melody onany Boys a později Les Miserables. V roce 1967, kdy došlo k personálním změnám v kapele, přešli 29 Hruška, E.: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, Egg 1999 a Kulturní zpravodaj města Valašského Meziříčí 1963 1979. 30 Klub fungoval na valašskomeziříčském náměstí v dnešní budově Komerční banky. 13

hudebníci na název Ten Salamandr. Zakladateli formace byli Jiří Zajíc doprovodná kytara, zpěv, texty, Vlastimil Vlček basová kytara, sólová kytara, Vladimír Badalík basová kytara, Jan Korger bicí, a Zdeněk Vaculík sólová kytara. Se skupinou občas vystupovali i hosté, a tak byl zvuk tělesa obohacen například o saxofon, flétnu, piano či trombón. Členové Salamandru hráli jak vlastní skladby, k nimž texty psal především Jiří Zajíc, tak i skladby převzaté (např. od Beatles nebo Bee Gees). Jejich repertoár uspokojoval posluchače hudebních pořadů MLOKu i tanečních zábav v okolí. Ve svých písních řešili tradiční problémy mládeže lásku, zklamání, naděje atd.: Na co myslíš, když Ti říkám, že jsi fajn? / Na co myslíš, když držím Tvé ruce? / Kam se díváš, když je všude kolem tma? / Pověz, prosím, co já pro Tebe znamenám. / Pouhý přítel, nebo snad něco víc? / Hezká tvář zůstává kamenná. (Docela obyčejný příběh) 31 Tato sestava ukončila svoji činnost v roce 1968, a to hlavně z důvodů neshod mezi hudebníky a také kvůli zániku klubu MLOK. Vedle Salamandru působily v Meziříčí ještě další populární mladé bigbítové kapely. Mezi ně bezesporu patřila skupina J. Boys. Jejich název s písmenem J na začátku nebyl náhodný všechna jména hráčů totiž na toto písmeno začínala: Jiří Čtvrtek sólová kytara, Josef Feik doprovodná kytara zpěv, Josef Kubáň basová kytara a zpěv, Jiří Muric bicí a zpěv, Jaroslav Palát tamburína. Vlastní písně většinou tvořili Jiří Čtvrtek a Josef Feik, ale skupina přebírala i repertoár ostatních kapel, českých i zahraničních. Dalšími meziříčskými kapelami byly The Beavers, působící v letech 1966 1968, a The Babys, později přejmenované na The Caimen, s bubeníkem Milanem Kuchyňkou, pozdějším vedoucím M-klubu 32. Svůj dlouhý muzikantský život zahájil v šedesátých letech také soubor Combo. Jeho zakladatel, Laďa Papež, všestranný hráč, aranžér a kapelník, přizval ke svému hudebnímu projektu ještě dalších pět hráčů. Kapela hrála hlavně skladby taneční, swingové a rock n rollové. Zpočátku to byly tituly převzaté, později je doplnili i o svoji vlastní tvorbu. V druhé polovině šedesátých let přišel do kapely nadaný Zdeněk Gutt, který velmi pozdvihl její úroveň. Kapela hrála hlavně na tanečních zábavách, v kavárnách nebo při čajích. Skupina několikrát změnila své obsazení a došlo i ke kratší pauze. V letech osmdesátých odešel vedoucí kapely, Laďa Papež, a na jeho místo nastoupil Petr Vykopal. 31 Převzato z Hruška, E.: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, Egg 1999, s. 19. 32 O M-klubu pojednává samostatná kapitola. 14

V roce 1987 změnila kapela název na Cosmos a pod vedením Zdeňka Gutta hrála až do let devadesátých. Otec původní formace, Laďa Papež, se sice ještě pokusil vzkřísit skupinu Combo s novými hudebníky, ale tato snaha se nesetkala s úspěchem a nově vznikající odnož kapely zanikla. Meziříčskou hudební scénu konce šedesátých let oživila nová kapela s názvem Famous (později Lords), kterou založil bubeník Dalibor Hromada spolu s kytaristou a skladatelem Tomášem Kašparem a baskytaristou Jaroslavem Palátem. Kapela hrála hlavně skladby Beatles, ale i věci Tomáše Kašpara. Toho později nahradil kytarista František Nejedlý. Po odchodu Paláta na vojnu přichází do skupiny Zdeněk Jančík a ještě později zpěvák Josef Dorotík. Po rozpadu této sestavy přešla část hráčů (Hromada, Jandík, Nejedlý, Kašpar) ke skupině Extremum osculum. Valašskomeziříčská M (Minimax, MLOK, Mistrál) Jak již bylo uvedeno výše, pod Závodním klubem Tesly vzniklo v roce 1963 Divadlo Minimax. Jeho členy byli amatérští herci a hudebníci pod vedením Jana Trůnečka. Do svých performancí zařazovali poezii, prózu, hudbu a komunikaci s divákem podobně jako divadelní soubory po celé zemi (SEMAFOR, Rokoko, Ypsilonka atd.). Divadlo se stalo tak populárním, že se díky němu a díky později vzniklému divadlu Schod zrodila ve Valašském Meziříčí i tradice přehlídek divadel malých forem. Každé jaro se zde koná dvoudenní přehlídka Setkání divadel Malé jevištní formy. V roce 2010 proběhl již 32. ročník 33. Na činnost Minimaxu navázal projekt MLOK, v rámci něhož se umělci snažili zapojit diváky co nejvíce do svých představení. Došlo k promítání nových zajímavých filmů, probíhaly taneční večery, diskuzní pořady a improvizovaná představení. V rámci kulturního projektu MLOK vznikl ještě tzv. Music MLOK, který se zaměřil pouze na hudební pořady pro veřejnost. Během jejich představení hráli místní kapely i hosté, domovským souborem však po celou dobu zůstal Salamandr. Formace MLOK i Salamandr ukončily svoji činnost v červnu roku 1968. Ke klubu Music MLOK patřil ještě tzv. Music Fan Club, který však fungoval pouze od začátku roku 1968 do začátku roku 1969. Ervín Hruška k němu ve svých vzpomínkách dodává toto: Akce se konaly především v Malém sále Klubu pracujících na náměstí. Členové mohli využívat těchto výhod: výměna gramofonových desek, pásků a jiných hudebních materiálů, získávání novinek, nahrávání, 33 Dostupné z <http://mklub.kzvalmez.cz/historie> [cit. 20. 3.2009] 15

odbornou poradu stran hudebních aparatur, přednášky, besedy a popřípadě i vstupenky a zájezdy na koncerty. V rámci tzv. dostaveníčka s pop music probíhala posezení při beatové, jazzové, populární a vážné hudbě. Byly zvány skupiny, hudebníci a ve spolupráci s Teslou také zvukoví technici. 34 V září téhož roku však na jejich činnost navázal klub mladých s názvem Mistrál. Ten opět zajišťoval kulturní život ve městě. V jeho kompetenci byla organizace koncertů, diskoték, hudebních pořadů a plesů. Klub Mistrál fungoval tři roky až do otevření M- klubu. 4.2. Léta sedmdesátá Léta sedmdesátá byla dalším důležitým obdobím ve vývoji rockové hudby, a to nejen na Valašsku, ale i v celém Československu a dokonce i v anglosaském světě. Pohnutky pro tyto proměny však byly různé. Zatímco svět za hranicemi našeho státu řešil ekonomické kolísání Anglie a Ameriky, uzavřený mikrosvět Československa se vyrovnával s příchodem rudých vojsk. I valašskomeziříčská scéna začala být sledována drobnohledem kulturních pracovníků a mnohé kapely v první polovině let sedmdesátých ukončily svoji činnost. Vznikaly ale i kapely nové jednak ty, které prošly přísnými hudebními přehrávkami a byly pak oficiálně povolené režimem, jednak také kapely neschválené, jež hrály více méně tajně. Postupně se také proměňoval repertoár kapel. Okouzlení Beatles, Bee Gees či Abby již opadlo, muzika začala být tvrdší. Kdo nechtěl pokračovat v úředně povoleném popu, inspiroval se spíše hardrockem a později také punkem a novou vlnou. Kapelou, která by nevznikla nebýt rozpadnuvších se Salamandrů a J. Boys, byla formace s názvem Faunus. Její název lze hledat ve jménu řeckého boha Fauna, boha přírody, obilí a dobytka. První složení skupiny (již koncem šedesátých let) bylo: Josef Feik bicí, Jiří Čtvrtek kytara, Vladimír Badalík kytara. Kapela hrála především přejatý repertoár. Sestavami Faunusu prošli například Zdeněk Vaculík kytara, Vlastimil Vlček basová kytara, zpěvačky Dana Fojtíková a Irena Stavinohová či Zdeněk Gutt saxofon. Důležitým mezníkem v životě kapely byl příchod skladatele a klávesisty Františka Horkého v roce 1975. Ten se stal v podstatě vedoucím Faunusu, psal pro něj písně i aranže. Kapela získávala čím dál větší popularitu, měla možnost koncertovat v rámci republiky a jejich písně přebírali i další interpreti. Známá je například píseň Najednou, k níž hudbu složil František Horký a text napsal Pavel Vrba. Skladbu s úspěchem interpretovala Marie 34 Hruška, E.: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, Egg 1999, s. 28. 16

Rottrová s Karlem Gottem 35. Skupina sice na začátku devadesátých let ukončila svoji činnost, ale muzikanti se k hraní později opět vrátili a dodnes vystupují hlavně na letních festivalech a koncertech. Vynikající valašskomeziříčská hardrocková kapela, která byla v očích tehdejšího režimu tak nepohodlná, že nakonec došlo k jejímu zrušení, se jmenovala Extremum osculum (lat. Poslední polibek). Za jejím vznikem stojí bývalý hráč The Famous, Dalibor Hromada. Ten, spolu se Zdeňkem Jandíkem basová kytara, a Františkem Nejedlým zpěv a kytara, začal zkoušet přejaté věci světových hardrockových skupin (např. Uriah Heep). Obsazení skupiny se několikrát během následujících let změnilo, přišli například Luboš Dibdiak kytara, Jaroslav Bartoň kytara, nebo Jiří Šrajer klávesy. Skupina provozovala svoji hudbu především na tanečních zábavách a mimo repertoár cizích kapel se pokoušela tvořit i vlastní věci, v tomto směru se osvědčili hlavně Josef Dorotík a Luboš Dibdiak. V roce 1976 je však Extremum osculum odborem kultury Okresního národního výboru zrušeno. Hudebníci se sice snažili působit ještě nějakou dobu pod jinými názvy. Jednou z nich byla formace Privilegium, v níž působili Hromada, Dorotík, Jandík a nově příchozí Láďa Pečiva na kytaru. Kapela však hrála pouze několik měsíců a poté také skončila. Hudebníci se nakonec rozešli do jiných kapel. Svoji druhou existenci zahájila skupina až po sametové revoluci. Rozhodli se ale, že již nebudou vystupovat pod původním názvem, ale převezmou název CANON (později Kanon). Jejich sestava nyní vypadala takto: Pavel Zavadil kytara, Zbyněk Faltýnek kytara, František Baláš basová kytara, Vladimír Vaniček zpěv, Martin Románek bicí. V následujících letech se obsazení opět pozměnilo, skupina prodělala také časovou odmlku. V posledních letech hráli v tomto složení: Pavel Zavadil kytara, Aleš Venglář basová kytara, Jiří Potáč kytara, Pavel Zdráhala zpěv, Zbyněk Faltýnek kytara, a Jaroslav Kadlec bicí. 36 S kapelou Kanon úzce souvisí formace Crocus (Krokus). Jejich vznik datujeme do první poloviny sedmdesátých let. Iniciátory celého hudebního projektu byli Zdeněk Skýpala kytara, Aleš Pupík basová kytara, a Jaroslav Bartoň kytara. Bartoň časem přešel k Extremum osculum. Sestava kapely se později ustálila na šesti hráčích, k Pupíkovi přibyli ještě Pavel Zavadil kytara, Dalibor Machačík bicí, Milan Malina kytara, Petr Randula klávesy, a Dušan Slezák zpěv. Kapela hrála převážně převzaté věci hardrockového typu (Deep Purple, Led 35 Dostupné z <http://www.youtube.com/watch?v=kh3zjseuzgi> [cit. 25. 3.2009] 36 Dostupné z < http://kanon-rock.wz.cz>[cit. 25. 3.2010] 17

Zeppelin) a prezentovala se svými výkony na místních tanečních zábavách. Popularitu měli značnou. V roce 1978, kdy byli nuceni na čas formaci rozpustit, neboť mnozí narukovali na vojnu, se jejich poslední vystoupení setkalo s mimořádným zájmem publika. Po návratu z vojenské služby se někteří členové znovu sešli a vznikl tak základ pro skupinu CANON. Formace, která hrála jen krátce, ale přesto se stala jednou z nejpopulárnějších na Valašsku, a to hlavně díky vlastní originální tvorbě, se nazývala Radegast 37. Skupina hrála většinou v triovém obsazení Zdeněk Skýpala bicí, Vlasta Redl kytara, ale i další nástroje (foukací harmonika, klávesy), a Jaromír Palát basová kytara. Fakt, že kapela prošla povinnými přehrávkami a bylo jí umožněno vystupovat veřejně, zajisté způsobila kromě dobrého rozpoložení komise její originalita. Redl již tehdy projevoval silný zájem o lidovou píseň a její upravené verze kapele dodával. Folklór byl režimem prosazován, proto byl i v upravené, rockové podobě trpěn. Radegastům se na scéně podařilo udržet pouze dva roky. V roce 1979 byla totiž kapela na žádost střední školy, kterou navštěvoval Redl, zrušena. Důvodem byly jeho špatné studijní výsledky. V polovině sedmdesátých let (1974 1977) působilo na meziříčské scéně originální trio My jsme. Jejich obsazení bylo na tu dobu nezvyklé: Láďa Pelc zpěv, akustická kytara, Pavel Nachtmann zpěv, akustická kytara, Lubomír Vrátník violoncello. Vrátníkův nezaměnitelný projev a hudební nadání vetknuly formaci neotřelý, spíše folkový než rockový sound. Z dalších kapel je nutno jmenovat The Lions, jejichž základ tvořili bratři Vašíčkové (Jiří kytara, zpěv, Vlastimil bicí) a Stanislav Honzák basová kytara, a jež přešli později do skupiny s názvem PULS 38. Dále v této době vznikly i kapely HAROM (o ní více v samostatné kapitole níže), Delirium Tremes, Aragonit (opět Vašíčkovská sekce) a Karamel. 4.3. Léta osmdesátá Hudba osmé dekády 20. století bývá některými posluchači zatracována, jinými adorována. Opět zde narážíme na mikroklima státu, který byl ještě na dlouhých devět let obehnán těžko propustnou hranicí. Přesto docházelo v hudbě k nepřeslechnutelným změnám vzniklým z příchodu tzv. alternativy 39, punku 40 a nové vlny 41. Nelze také nezmínit 37 Nezaměňovat s havířskou punkovou skupinou Radegast, která vznikla v osmdesátých letech na popud Milana Jonšta. 38 PULSů bylo ve Valašském Meziříčí hned několik variant. Migrovali v nich muzikanti místní scény (od Vašíčků, přes Dorotíka, Pončíka až k Machačíkovi). 39 Alternativa v tomto kontextu znamená trend zahraniční hudební scény sedmdesátých let, kdy se mnoho 18

technické zázemí kapel. Zatímco v letech šedesátých se hudebníci snažili hrát na podomácku vyrobenou aparaturu, v osmdesátých letech měli k dispozici velice výkonnou zvučící techniku i kvalitní hudební nástroje. Hudebníci, jež nešli hlavním popovým a režimem povoleným proudem, vyjadřovali svůj názor na svět takovými hudebními prvky a texty, které byly pro pořadatele koncertů a komise sedící u povinných přehrávek často nepřijatelné. S odstupem času na tyto situace vzpomínají hudebníci s humorem, jako například Martin Knor ve vzpomínkové knize o kapele Mňága & Žďorp Z nejhoršího jsme uvnitř: A dva rozpačití třicetiletí svazáci mě zvali k sobě do kanceláře, jen si tak trochu pohovořit o těch vašich textech, soudruhu, jsou opravdu zajímavé, i tady soudruhovi z kulturního oddělení se to zdá takové osobité, že soudruhu, jen máme tady se soudruhem obavu, jestli jsou to vhodné texty pro dnešní soutěž. (...) Ale tos nás špatně pochopil, soudruhu, my nechceme nic zakazovat, chceme, abyste si zahráli, když už jste přijeli, ale jen nevíme, jestli je to vhodné, abyste hráli ty texty. 42 Paradoxní situace byla završena tím, že kapela byla nucena hrát skladby pouze instrumentálně, beze zpěvu. V českém prostředí se pod pojmem osmdesátá léta nejčastěji prezentují buď umělci povolení tehdejším režimem (Michal David či Olympic), nebo kapely provozující hudbu trpěnou či zakazovanou (punk, nová vlna), především pak pražského okruhu (Jasná páka, Extempore). Tento alternativní hudební trend však samozřejmě zasáhl i východ naší republiky. Ve Valašském Meziříčí a jeho okolí vznikly další nové formace. Jednou z nich byla skupina s názvem Za pět minut dvanáct (čili 11:55), v níž působil jako kytarista a zpěvák Vlasta Redl. Toto rockové seskupení, které vzniklo v roce 1982, však nemělo dlouhého hudebníků vzepřelo diktátu velkých nahrávacích studií a jejich oblíbených mainstreamových kapel. Začala vznikat malá nahrávací studia nazvaná indies, v nichž se tvořila nová hudba vymykající se střednímu proudu hudební scény. Tyto tendence pak měly vliv i na hudbu let osmdesátých, a to jak v zahraničí, tak i u nás. 40 Punk vznikl na přelomu 70. a 80. let a souvisel se světovým ekonomickým vývojem. Jeho vyznavači byli mladí lidé, jichž se dotkla ekonomická krize a byli bez práce. Odlišovali se oblečením, hudbou i celým životním stylem. Paradoxně se punkerům dostalo zpočátku i shovívavého přijetí od režimu, neboť se značně odlišovali od květinových dětí, jež byly kvůli své vizáži politickým představitelům stálým trnem v oku. Později však bylo jejich oblečení i doplňky (jeden z hlavních doplňků visací zámek), hudba i chování stále provokativnější a punk se dostal do nepřízně úřadů, což s sebou přinášelo mnohé prověrky a kontroly hudebníků, zákazy koncertů a rušení formací. 41 Hudba nové vlny byla jednoduchá, snadno pochopitelná a srozumitelná. Její propagátoři se zaměřili na rockové posluchače mimo hlavní posluchačský proud. Tímto stylem bylo ovlivněno mnoho skupin osmdesátých let, mezi ty nejpopulárnější patřily Pražský výběr, Jasná páka a Letadlo. Éra nové vlny je poznamenána velkou žurnalisticko-politickou kauzou časopisu Tribuna, v němž v roce 1983 kritizuje autor, uvedený jako Jan Krýzl, produkci těchto kapel. Více o tématu alternativy, punku a nové vlny viz Vavřík, R.: Kapela Mňága a Žďorp. Bakalářská diplomová práce. FF MU, Brno 2008, s. 11 15. 42 Fiala, P. a kol.: Mňága & Žďorp: Z nejhoršího jsme uvnitř. Olomouc, Hájek a spol. 1993, s. 40 41. 19

trvání a po roce se rozpadlo. Redl odešel roku 1984 do Zlína ke kapele AG Flek a bubeník Zdeněk Skýpala s klávesistou Milošem Mrnkou přechází roku 1983 do barové formace Vega z Rožnova pod Radhoštěm. Roku 1982 vznikla ve Valašském Meziříčí další netradiční skupina, již založil Jan Šoltis a kterou pojmenoval Tacet 43. Tato formace byla v počátcích svého vzniku úřady překvapivě tolerována a během svého dvouletého působení se jí podařilo získat poměrně široký zástup posluchačů. Jejich repertoár tvořily většinou převzaté písně zahraničních rockových kolegů (např. Led Zeppelin), Šoltis měl však i tendence jít vlastní cestou a tvořit originální hudbu. To se mu v této formaci už nepodařilo, neboť v roce 1984 byla kapele zakázána činnost, protože se její publikum chovalo naprosto nepřijatelně a v průběhu koncertů docházelo k mnoha potyčkám a výtržnictví. Svůj podíl na ukončení činnosti skupiny měly i neshody mezi muzikanty. Jan Šoltis založil ještě v témže roce další skupinu, rovněž s latinským názvem Betula Pendula 44. Tentokrát se jednalo o latinské jméno břízy bělokoré. Šoltisovo nové těleso hrálo ve složení Jan Šoltis zpěv, akustická kytara, basová kytara, trubka, Vladimír Kudělka zpěv, klávesy, Dalibor Pyš housle, František Nejedlý kytara, a Petr Schönweitz bicí nástroje. Kapela, která zhudebňovala texty Hany Kocourkové, se snažila jít svou vlastní cestou a hledala nové vyjadřovací prostředky opřené o principy hudebního minimalismu, v němž se stále se opakující melodické prvky doplňují s dlouhými instrumentálními pasážemi. V jejich hudbě lze rovněž najít prvky folku nebo art rocku. Silnou stránkou této formace, která v pozdějším vývoji působila již pouze jako hudební dvojice tvořená Šoltisem a Kudělkou, jsou právě texty Hany Kocourkové, které jsou oduševnělé a filozofické a výborně doplňují intelektuálně zaměřenou hudbu svých muzikantských kolegů: Ti, kteří nevěřili návratu nehleděli vzhůru / rozptýlili se po městě zde všechno pro ně uchystáno / opojnost vína bujarost tance zběsilost rychlosti závrat výšky / okamžik nezůstal nevyplněn snad ani jediný nebyl prožit / ti, kdo se soustředili vzhůru těm to zůstalo v očích (Návrat, 1988) Šoltis zhudebňuje mimo texty Kocourkové také básníky, jako například W. Blaka, K. Balmonta, Lao c nebo V. Holana. Betula Pendula svými často odvážnými a posluchačsky atraktivními skladbami brzy získala mnoho příznivců a byla zvána na tehdejší významné akce, jako například na Rockfest nebo na Festival v Lipnici. Po roce 1991 se jí podařilo proniknout i do Francie, 43 Tacet latinsky ten, kdo mlčí či hudební výraz pro pomlku. 44 Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/morava80let/kapely/betulapendula.php> [cit. 15. 8. 2010] a Hruška, E.: Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře. Historie bigbítu a rocku na Valašskomeziříčsku, Egg 1999. 20