Budu-li napaden, nikdo mě nezachrání Jaroslav Salivar, 9.3. 2015 Není ještě doba, nemá-li jít pouze o zjevný a nic neřešící populismus, dělat závěry, co všechno bylo z pohledu zásahu v Uherském Brodě špatně. Od toho je vyšetřování jak vnitřní kontroly PČR, tak GIBS, a je třeba vyčkat jeho závěrů. Odmyslíme-li od konkrétního nešťastného zásahu v Brodě či kdekoli jinde, je třeba se vrátit ke koncepci. Co vlastně od PČR chceme? Jako nic neřešily bezmyšlenkovité rozpočtové škrty, nic nevyřeší ani avizované navyšování všeho možného, nebude-li to zapadat do smysluplné koncepce. Není možné do nekonečna na každý průšvih reagovat tím, že navýšíme počty policistů. Více policistů, více vrtulníků, více zásahovek, atd. totiž ve skutečnosti nic neřeší, nebudou-li policisté lépe vycvičeni, vybaveni a zaplaceni, nemají-li na provoz a opravy, není-li správné taktické rozhodnutí velitele zásahu či prvního policisty, který se na místě zásahu objeví. Není-li jasné, srozumitelné, transparentní a odborně způsobilé řízení na všech úrovních. Budu-li napaden, nikdo mě nezachrání, těmito (až příliš tvrdými) slovy jeden poslanec okomentoval na jednání Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny dne 4. března 2015 signál, vyslaný z Uherského Brodu veřejnosti. Přesto, že každý policista vstupující do služebního poměru slibuje: Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Není ještě doba, nemá-li jít pouze o zjevný a nic neřešící populismus, dělat závěry, co všechno bylo z pohledu zásahu v Uherském Brodě špatně. Od 1
toho je vyšetřování jak vnitřní kontroly PČR, tak GIBS, a je třeba vyčkat jeho závěrů. Samozřejmě, že stejně hloupé a unáhlené je konstatování, že všechno bylo dobře. Zjevně nebylo a koneckonců nikdy u žádného zásahu neplatí, že nelze nic udělat lépe, to je přirozené. Nepřijatelné až nechutné je vyjádření státního zástupce, že stejně byli všichni hned mrtví. Komunikace policie se samosprávou byla podivná. Ale skutečně neodpustitelnou chybou by bylo se z chyb nepoučit. Ministr vnitra má zjevně snahu situaci zlepšit a evidentně nemá nikoho, kdo by mu na ministerstvu s otázkami bezpečnosti pomohl. Náměstci jsou zjevně bezpečností nedotčení. Všichni. Odmyslíme-li od konkrétního nešťastného zásahu v Brodě či kdekoli jinde, je třeba se vrátit ke koncepci. Co vlastně od PČR chceme? Odpovědí byla Reforma PČR, ucelený koncept, spuštěný v roce 2007, úspěšně naplňovaný v letech 2008-2010 a nenaplňovaný až destruovaný jednotlivými ministry vnitra v letech následujících. Jako nic neřešily bezmyšlenkovité rozpočtové škrty, nic nevyřeší ani avizované navyšování všeho možného, nebude-li to zapadat do smysluplné koncepce. Není možné do nekonečna na každý průšvih reagovat tím, že navýšíme počty policistů. Více policistů, více vrtulníků, více zásahovek, atd. totiž ve skutečnosti nic neřeší, nebudou-li policisté lépe vycvičeni, vybaveni a zaplaceni, nemají-li na provoz a opravy, není-li správné taktické rozhodnutí velitele zásahu či prvního policisty, který se na místě zásahu objeví. Není-li jasné, srozumitelné, transparentní a odborně způsobilé řízení na všech úrovních od ministra až po vedoucího obvodního oddělení. A není-li historická paměť a poučení z chyb. 2
Již dlouho bylo jasné, že mít nejvíce policistů v Evropě (po Kypru) na počet obyvatel, jak tomu skutečně při počtu 47 000 bylo, je nesmysl, stejně jako nápady na snižování počtů o desítky tisíc (ve prospěch bezpečnostních agentur a městských či metropolitních policií), jak se o to snažil Vít Bárta. Podle studií jsou minimální stavy okolo čtyřiceti tisíc policistů, optimální okolo čtyřiceti tří tisíc. Ale nejde jenom o počty. Jde zejména o vzdělanost, celkovou vycvičenost a samozřejmě i o plat a sociální program. Když před šesti lety (pravicový) ministr vnitra Langer končil, měla policie 43 272 příslušníků s průměrným platem 33 369 Kč a véčkařské politické pseudoodbory (nikoliv NOSP) vyjadřovali zásadní nespokojenost. Když se v následujících letech platy i počty příslušníků dramaticky snižovaly, stejní lidé téměř mlčeli. V roce 2014 měl (levicový) ministr Chovanec rozpočtováno 40 272 příslušníků s průměrným platem 31 443. Domnívá-li se ale někdo, že skokový růst počtu policistů (např. o 5000) přinese jejich větší připravenost a spokojenost, tedy lepší platové podmínky, méně práce či lepší materiálně-technické vybavení a v důsledku toho skokový nárůst pocitu bezpečí občanů, je na omylu. Ani jedno nebude platit. Kdyby v Brodu bylo třikrát tolik policistů na obvodním oddělení, výsledek by byl v uvedeném případě zřejmě stejný. Navíc za méně celkových provozních prostředků na příslušníka více bezpečnostní muziky nebude. Není třeba hned dramaticky více policistů, je třeba dramaticky vyšší úroveň jejich odborné přípravy, vycvičenosti, specificky odborně zaměřené vzdělanosti, psychické odolnosti a managerských dovedností na všech úrovních řízení. Bez dobrých velitelů nelze žádnou bitvu vyhrát. Ani s největší armádou. A je nepřijatelné, aby policista přišel do styku se zbraní jednou za několik měsíců. Například hasiči trénují 3
každou směnu, zatímco policisté několikrát do roka, jak na zmíněném jednání bezpečnostního výboru PS podotkl poslanec Klučka. Není potřeba hned za miliardy dramaticky navyšovat počty policistů a ani zásahové jednotky ve všech krajích, stejně jako rychle pořizovat nové velkokapacitní vrtulníky za stovky milionů. Z pohledu Brodu (ani Vrbětic) totiž stejně nic nevyřeší. Redislokace zásahových jednotek zrychlí dojezdové časy o minuty, a aby se k ní vyjadřoval sám premiér, je spíše úsměvné. To bude za chvíli komentovat, i jaké mají používat střelivo. Důležitější je zajistit všem příslušníkům policie potřebné vybavení. Mají sice neprůstřelné vesty, ale nemají helmy, štíty, nemají odpovídající balistickou ochranu. Nemají dlouhé zbraně k likvidaci šílených střelců. Proto je třeba tím vším základní útvary policie dovybavit. Je bezpodmínečně nutné mít vždy jasno v tom, kdo velí a jaký metodický postup byl zvolen (např. aktivní střelec nebo rukojmí v prvním případě je třeba okamžitě likvidovat, v druhém vyjednávat). V minulosti až tragicky neschopní ministři vnitra či policejní prezident (byť by těmi prvními byl vybrán v supertajném, naoko tzv. výběrovém řízení) celkovou úroveň bezpečnosti ani dojem rozhodně nepozvedli. Ryba smrdí od hlavy. Tím víc je ale nyní třeba bojovat proti neschopnosti a nepřipravenosti, lhostejnosti a alibismu a to na všech úrovních řízení (bylo by asi v této souvislosti zajímavé sledovat, jak se třeba změnily dříve sice bouřlivé, avšak plodné porady dříve zapálených krajských ředitelů jednotlivých bezpečnostních sborů pod MV - pokud už vlastně nikdo nic neříká, je to zásadně špatně). Vždy je možné říci je nás málo, máme málo peněz, ale řešení to nepřinese. Ještě sedm let po zavedení nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů do praxe není jeho filozofie v oblasti 4
vzdělanosti naplňována. Hovoří-li zákon v 19 o tom, že příslušník policie musí pro konkrétní služební místo splňovat vedle stupně vzdělání též požadavek oboru či zaměření vzdělání, jsou-li pro služební místo stanoveny, tak jistě autoři zákona nepředpokládali, že Ministerstvo vnitra, které tzv. systematizaci služebních míst schvaluje, potažmo Policejní prezidium PČR, které ji připravuje, prostě žádné takové požadavky nestanoví. Pak je zbytečná diskuze o policejním školství i Policejní akademii, když nikdo po příslušníkovi policie nechce, aby měl vystudované např. forenzní disciplíny, dělá-li vyšetřovatele, kybernetickou bezpečnost, dělá-li odborníka na počítačovou kriminalitu, daně a účetnictví, dělá-li třeba finanční kriminalitu apod. I o tom byla na jednání bezpečnostního výboru řeč. Diskuse však byla přerušena a nezbývá než doufat, že následně k nějakému smysluplnému závěru, jak dál s Policejní akademií a se vzděláváním příslušníků, nakonec dojde. Služba v bezpečnostním sboru není jenom běžné zaměstnání. Měla by být posláním. Lepší plat a sociální program, větší moc nakládat s osudy lidí, ale také daleko více odpovědnosti a rizika. Kromě vynikající vycvičenosti a připravenosti vyžaduje dobrou psychickou odolnost, zvládáni stresu, odvahu, odhodlání, kreativitu, pružnost a touhu pomoci a sloužit (vždyť jde o službu). I z tohoto pohledu je třeba hledat u všech bezpečnostních sborů, vojenských i nevojenských, ozbrojených či neozbrojených, od vojáků po hasiče, srovnání a zdroj poučení. Posledně jmenovaní nakonec vyvážejí i tu nebezpečnou vojenskou munici z Vrbětic. Jen zbývá doufat, že jejich snaha pomoci a schopnost hledat právně i technicky schůdná řešení, nebude nakonec korunována tím, že jim ministerstvo obrany sklad v Květné, i s tou municí, převede do práva hospodaření. To by si už opravdu nezasloužili. 5
Pro Policii ČR, ve které je stále ještě hodně schopných příslušníků a příslušnic odhodlaných sloužit, pomáhat a chránit podle nejlepšího vědomí a svědomí, ovšem platí dvojnásob známá pravda kredit a důvěra veřejnosti se buduje dlouhodobě a složitě, ztrácí rychle a jednoduše. Vedení ministerstva vnitra a policie proto musí rychle a smysluplně dělat vše pro to, aby policie byla kýženou pomáhající a chránící institucí, tou, která zvala zájemce do svých řad přesvědčivým (a na základě skutečnosti vyrobeným) klipem v rámci náborové kampaně už v roce 2009. Ani tenkrát by asi nikoho rozumného nenapadlo, že když se někdo topí, je třeba zavolat profesionální potápěčskou skupinu. Jistě by se zjistilo, že jich je málo, mají dlouhé dojezdové časy a pomalá auta. A hlavně - tomu topícímu se chlapci by to s jistotou také nepomohlo. CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / 110 00 Praha 1 / Czech Republic tel.: +420 221 506 750 / email: cebes@vsci.cz/ www.cevroinstitut.cz 6