Říjen 2009 Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov Obsah Obsah... 1 Doporučujeme nahlédnout na následující webové adresy:... 1 60 let ČLR... 1 Historický kalendář - listopad... 1 S demokracií se to musí umět... 3 Financování politických stran... 3 Priority... 4 Dvakrát jinak... 5 Doporučujeme nahlédnout na následující webové adresy: http://vyskov-kscm.ic.cz http://halonoviny.cz/ http://volby2006.kscm-jmkraj.cz/ http://www.kscm.cz/ Čtěte, zamyslete se, nebojte se přečtené na webu komentovat a se známými prohovořit. Využijte zájmu svých mladých o internet, abyste se sami z tohoto zdroje informací poučili. Připomeňme si, že sledovanost internetových stránek a blogů mnoho napovídá o zájmech a zaměření občanů. 60 let ČLR Čína, země, která přes obtíže zděděné po feudální císařské moci, agresích koloniálních zemí, nesmírném utrpení mnohaleté války proti Japonsku a oslabená vnitřními boji dosáhla ve své epoše úsilí o socialismus lepších výsledků než kterákoliv kapitalistická rozvojová země (o těch rozvinutých ani nemluvě). Stačí uvést jeden údaj. Počáteční výšku hrubého domácího produktu - stovku dolarů na osobu dokázala Čína v minulém roce překročit třicetinásobně. Růst bohatství Číny a jejích občanů se dokonce ani světovou ekonomickou krizí nezastavil! Dávno je doba, kdy se o předrevoluční Číně hovořilo jako o zemi jedné misky rýže denně. Historický kalendář - listopad 1934 75. výročí 21. listopadu 1934 došlo v Praze k tzv. boji o insignie. Ministerstvo školství toho dne vydalo výnos o předání historických insignií (symbolů), které byly uloženy na pražské německé univerzitě, Univerzitě Karlově. Stoupenci fašismu rozpoutali proti jejich vydání
2 šovinistické antikomunistické a antisemitské štvanice. Na odpor se jim postavili pokrokoví studenti, kteří se obrátili o pomoc k pražským závodům. Tisíce dělníků svými protidemonstracemi učinilo 26. listopadu fašistickým výtržnostem přítrž. Podobně vystoupili dělníci v Brně a jiných městech. 1939 70. výročí 17. listopadu 1939 nacisté v odvetu za protifašistické demonstrace při pohřbu studenta J. Opletala uzavřeli české vysoké školy, devět studentských funkcionářů zastřelili a na 1200 studentů zatkli a odvlekli do koncentračních táborů. Pětileté období bez vysokých škol významně poškodilo naši republiku i pro poválečné období. Téhož dne se v Paříži ustavil Československý národní výbor, který se rozhodl organizovat odboj proti okupantům Vydal mobilizační rozkaz pro všechny československé státní občany na území Francie. 1944 65. výročí 3. listopadu 1944 vydal K. H. Frank, státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava, velitelům bezpečnostních složek na východní Moravě rozkaz, aby zajatí partyzáni byli ihned veřejně popravováni a ponecháni na šibenici 48 hodin. 8. listopadu 1944 oznámilo nacistické vrchní velitelství, že bylo zahájeno bombardování Londýna novou zbraní odplaty - raketami V 2, proti kterým není obrany. 14. listopadu 1944 bylo v Brně popraveno pět Čechů, kteří se přes zákaz pokusili přejít na Slovensko, aby se zapojili do boje proti okupantům. 16.listopadu 1944 zahájili nacisté v Beskydech největší protipartyzánskou akci nazvanou Tetřev. Zúčastnilo se jí 13500 příslušníků wehrmachtu, policie a gestapa, a přesto skončila 22. listopadu faktickým nezdarem. 19. listopadu 1944 vypálili fašističtí okupanti obec Tokajík a 32 mužů nad 16 let zastřelili. 20. listopadu 1944 byl americkým letectvem znovu bombardován Hodonín a také Brno. Byly ztráty na životech českých občanů a značné škody na obytných domech. 26. listopadu 1944 osvobodila vojska 4. ukrajinského frontu Medzilaborce, Michalovce, Humenné a dalších 60 východoslovenských obcí. Během listopadu 1944 se v českých zemích vytvořily dvě rozsáhlé partyzánské oblasti, první v prostoru moravskoslezských Beskyd, jejíž základní silou byly jednotky 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, jejíž součástí se později stal i partyzánský oddíl OLGA, druhá na Českomoravské vrchovině s jednotkami Mistr Jan Hus, Jermak, dr. Miroslav Tyrš, Jan Kozina, pluk generála Svobody a Zarevo (Záře), které vznikly na základě organizátorských výsadků z SSSR. Na Slovensku partyzáni podle dochovaných hlášení zlikvidovali 3281 nacistických vojáků a důstojníků, zničili 21 vojenských transportů, 21 letadel, 52 automobilů, 2 tanky, 9 železničních mostů a 22 silničních mostů. 1954 55. výročí 1. listopadu 1954 byl v Alžírsku zahájen ozbrojený boj proti francouzským kolonizátorům, který po osmiletých bojích skončil úspěšně 5. července 1952, kdy byla oficiálně vyhlášena nezávislost Alžírska. 1989 20. výročí 17. listopadu 1989 vypukla v Praze mohutná studentská demonstrace, která přerostla v tzv. sametovou revoluci a stala se počátkem restaurace kapitalismu v čs. republice. Dodnes celé pozadí těchto událostí nebylo věrohodně vysvětleno.
3 S demokracií se to musí umět Podle Ústavy je formou vlády v České republice demokracie. To je - jak praví náš základní zákon taková státní moc, jejímž zdrojem je lid. Tedy lid, ne soudy, ne zákulisní machinace majetných a lobbistů, ne přání vlády. Někdy mi ta naše reálná demokracie připomíná starý rodinný vtip. Pán rodiny, muž, se chlubí, že u něho doma rozhoduje žena o takových podružnostech, jako je, co se má koupit, kam se pojede na výlet, zatím co on stanoví, jaký je rodinný poměr k situaci v Tramtárii. O tom, kdo z bohatých bude vládnout, rozhodují na základě předvolební dobře zaplacené reklamy občané, avšak zda vstoupí naše republika třeba do NATO, zda přijmeme Lisabonskou smlouvu, zda odsouhlasíme vojenské základny na našem území, o tom rozhoduje jako o méně podstatných věcech bez dotazu občanů vláda. Proto také nemáme zákon o referendu, kde by se občané mohli demokraticky plést do toho, co by mohli rozhodnout špatně - třeba právě to členství v agresivním paktu NATO -, jak před časem moudře zafilozofoval pán z Hrádečku, světoznámý nenositel Nobelovy ceny za mír. O zákonech rozhoduje parlament, o ústavních zákonech ovšem teprve ústavní (třípětinovou) většinou. Ale nad tím vším vlaje vlajka vševědoucího, všemohoucího a lidem a vůbec nikým nevoleného, ba ani odvolatelného Ústavního soudu. Takže to vypadá, že kromě vlády peněz, prezentované různými Dalíky, Moravy, Topolánky, Kalousky a dalšími jachtymilnými kamarádíčky, vládne soudcokracie. A lid, ten se kdesi cestou od listopadového převratu ztratil. Kdyby se naši volení zástupci postavili na zadní a trvali na platnosti ústavního zákona, měli by pravdu za předpokladu, že mají právo přijímat ústavní zákony. Jenže to by vznikl právně takřka neřešitelný stav, ale k názorům zdroje moci ve státě lidu by se asi nikdo neobracel. Zřejmě se ti, kteří nahonem v roce 1992 přijímali Ústavu ČR, nestačili dostatečně zamyslet nad provázaností jednotlivých ustanovení a nenapadlo je, že by k podobnému stavu mohlo dojít. Inu, odborníci na svých místech. -pel- Financování politických stran Nedávno předložil jeden z pravicových politiků návrh, aby se státní příspěvek politickým stranám za volby snížil na polovinu. Na první pohled to vypadá hezky, úsporně. Jenže už na druhý pohled je to trochu jiné. Proč byl státní příspěvek za volby kdysi zaveden? Především proto, aby politické strany nebyly plně závislé na sponzorech, tedy na darech od majetných, kteří za dar oprávněně očekávají protihodnotu od zvolených. Zkrátka státní příspěvek je tak trochu prevencí korupce, i když ji ani zdaleka nepotlačil. Je jednou z podpůrných podmínek rovnosti stran před zákonem. Co by následovalo, kdyby byl státní příspěvek zrušen? Asi není třeba příliš spekulovat. Stačí si připomenout nedávné sponzorské dary občanským demokratům (mrtvý Maďar, nemajetný Madagaskaran, Pepa z Hongkongu ), případně aktuální dary vlastně ještě neexistující straně TOP 09 (jeden z prvních darů jedenáct milionů). Inu, ta politická strana, která by nemohla nebo nechtěla přihrát výhodné kšefty či přimhouřit oči nad jednáním sponzorů, by prostě sponzory neměla a tím by neměla ani na volby. Právě zkušenost se sponzory
4 ODS ukazuje, že ani omezení darů není překážkou jejich výši. Prostě se dar rozdělí na víc dárečků dárce se snadno zorganizuje, jsou-li peníze. Ostatně nedávná mediální kampaň ohledně údajné ochoty přijmout sponzorský dar a slíbit podporu při projednávání zákona o hazardu (týkalo se to bohužel i dvou komunistů) naznačuje zranitelnost politické strany (a v důsledcích demokracie) při nedostatku peněz. Jsem přesvědčen, že mnohem účinnější a prospěšnější než omezení plateb politickým stranám (aby nebyly závislé na dárcích a náchylné ke korupci) by bylo omezení nákladů na volební kampaň vhodným zákonem. Ideální by také bylo jenže asi nereálné -, kdyby zvolení poslanci - pokud prokazatelně zradí svůj volební program - přišli o většinu poslaneckých výhod. K tomu by ovšem musely být volební programy závazné a srozumitelné, nikoliv jen reklamní triky. Před volbami by měla každá kandidující strana jednoznačně formulovat své představy o řešení stávajících aktuálních problémů. Zkrátka nejúčinnější cesta k potlačení hlavně nekapitalistické levice je vzít jim státní příspěvek. Nebudou mít na volební kampaň, nebudou o nich lidé vědět, nebudou pravici překážet v parlamentě. -pel- Priority Skoro denně slýcháme, jaké má ten či onen priority. Nejvíce se to prioritami hemží kolem voleb a volebních programů. Každá strana vyhlašuje své priority, vláda jakbysmet. Tak třeba slyšíme, že prioritou je soulad s unijním právem, sehnání silných zahraničních sponzorů pro české podniky, vyrovnaný státní rozpočet, liberální tržní prostředí a kdeco jiného. Když se na pojem priorita podíváme blíže, najednou se situace zatemní. Slovník spisovné češtiny definuje prioritu jako přednost, prvenství, přednostní nárok. Znamená-li priorita to, co je řešeno jako nejpřednější, je zcela jasné, že každá politická strana, každá společenská třída má priority jiné. Tak kdo, ksakru, vyjadřuje vlastně priority občanů? Jistě takovou prioritou není pro většinu nalákání americké armády i s radarem do republiky. Samozřejmě prioritou není ani vojenská intervence, něžně nazývaná misí, třeba v Afghánistánu či jinde. Pro většinu občanů není prioritou ani ekonomická prosperita bankéřů stejně jako pro pravicové strany není prioritní boj s korupcí, nezákonnými spekulacemi, ale je jí opět hlavně dosahování zisků, pokud možno maximálních. Proto se v předvolební kampani strany zaklínají často něčím docela jiným než svými sliby, než jsou jejich opravdové stranické či třídní priority. Orwel by měl radost. Nebo naopak? Nás zajímá hlavně to, co vyjadřuje priority celospolečenské. Takovou prioritou není něco nadčasového, univerzálního, neměnného, protože různá situace vyžaduje rozlišné priority. Dnes je pro pracující prioritou dostatek zaměstnání, nikoliv bohatnutí bohatých. Je jistě pro většinu žádoucí nezadlužovat republiku, ačkoliv dluhová tradice nás doprovází od listopadového převratu. Vyrovnaný státní rozpočet je potřebný, krátkodobě mu může být opravdu podřízeno mnoho jiných hledisek, ale prioritou pro občany je a musí zůstat možnost uživit sebe a rodinu vlastní prací, vytvářet podmínky pro zdravý vývoj rodin a mladé generace,
5 pro získání užitečné kvalifikace. Kvalifikace, kterou pak může každý uplatnit v zaměstnání. Priority si vytyčuje i každý rozumný jednotlivec. Pro mladého tou prioritou není zábava, i když se nemůže podcenit její momentální význam, ale příprava na aktivní etapu života. Až nastoupíš do zaměstnání doufejme, že v souladu se získanou kvalifikací, význam koníčků a zálib musíš sladit s rodinným soužitím, zvláště s výchovou dětí. Zálibám a zábavě můžeš věnovat všechen volný čas, ale ani pak se nestane prioritou priorit. Chceš-li žít poctivě, živit se prací, chtě nechtě budeš mít těch priorit více. Rodinu s dětmi, zaměstnání, zábavu. A právě na sladění všech složek, na jejich správných proporcích v každém úseku života jednotlivce i společnosti závisí úspěch. Stanovíš-li si priority chybně (místo přípravy na aktivní zaměstnání třeba jen zábavu či celospolečensky rostoucí počet milionářů provázený rostoucím počtem nezaměstnaných), dříve nebo později neuspěješ. Zjistíš, že máme sice vojáky v řadě zahraničních válek, že máme v každém městě kopu super a hypermarketů, finančních institucí (i těch trochu pochybných), víc než země uživí, ale práce málo, peněz na školství, zdravotnictví, vědu a podobně nedostatek. Proto dávejme bedlivý pozor zvláště před volbami (ale nejen tehdy) -, zda vyhlašované priority politických stran, vlády a vůbec vlivných institucí jsou v souladu s tou rozhodující prioritou země a občanů, tedy vytvoření takové situace, kdy se každý může (a má) živit prací dle svých schopností a má k tomu vytvořeny všechny nezbytné podmínky. Celospolečenské, rodinné, individuální i zájmové -pel- Dvakrát jinak V době války USA proti Vietnamu ošetřilo americké letectvo herbicidy statisíce hektarů rýžovišť a další statisíce hektarů lesů s dvěma cíli. Jednak zbavit nespokojené obyvatelstvo bojující proti americké okupaci potravinové základny, jednak odlistěním stromů snížit na minimum maskovací vlastnosti lesních porostů, tím odhalit místa výskytu vietnamských bojovníků a vystavit je bombardování. Na následky použití chemických prostředků zemřelo množství Vietnamců (nejen bojovníků) a genetické poškození novorozenců se ještě dnes projevuje ve zvýšené míře. Dnes, osm roků po vpádu amerických vojsk do Afghánistánu, je afghánská výroba drog (získávaných z plantáží máku) čtyřicetinásobná ve srovnání s obdobím před vpádem. Z Afghánistánu dnes přichází na světový trh 90 % všeho opia. Chemickým postřikem za pomoci herbicidů by nebyl problém makové lány zničit a tím produkci drog snížit na minimum. Dnes však nelze použít to, co ve Vietnamu sloužilo k vyhladovění obyvatelstva, k omezení obchodu s drogami. Prý by se to dotklo ekonomiky země a mnoho lidí by ztratilo obživu. Obživu produkcí drog, která dříve nebyla nutná, protože země vypěstovala nebo získala ze zahraničí nezbytné prostředky bez drogových (poloamerických) mafií. Telefon 517 348 472, 517 348 861, 606 851 713, e-mail: kscmvyskov@volny.cz; pro vnitřní potřebu.