Čtvrtek, 6. listopadu 2008 Nefiekl na shledanou. Pfii odchodu z vûzení nikdo nefiíká na shledanou. âasto, velmi ãasto si v uplynul ch deseti letech pfiedstavoval své propu tûní. Teì si uvûdomil, Ïe v my lenkách pokaïdé do el jenom k okamïiku, kdy projde branou na svobodu, která najednou vypadala skoro nebezpeãnû. Nemûl Ïádné Ïivotní plány. UÏ ne. I bez ãasto omílan ch pfiedná ek sociálních pracovníkû mu bylo dávno jasné, Ïe svût na nûj neãeká a on se bude muset pfiipravit na spoustu pfiedsudkû a proher. Na kariéru lékafie, o níï snil po skvûle zvládnuté maturitû, musel zapomenout. Za jist ch okolností mu snad mohlo pomoct studium a vyuãení zámeãníkem, které absolvoval ve vûzení. V kaïdém pfiípadû bylo naãase pohlédnout Ïivotu do tváfie. KdyÏ se za ním s kovov m tfiesknutím zavfiela edá pancéfiová brána vûznice Rockenberg, zahlédl ji na druhé stranû ulice. PfiestoÏe mu v uplynul ch deseti letech jako jediná ze staré party pravidelnû psala, pfiekvapilo ho, Ïe ji vidí. Vlastnû ãekal otce. Opírala se o blatník stfiíbrného terénního vozu, drïela mobil u ucha a chvatn mi tahy koufiila cigaretu. Zarazil se. KdyÏ ho poznala, narovnala se, strãila telefon do kapsy plá tû a zahodila nedopalek. Je tû chvilku zaváhal a pak se vydal pfies dláïdûnou ulici, v levé ruce kuffiík se sv mi pár vûcmi. Zastavil se pfied ní. Ahoj, Tobi, nervóznû se usmála. Deset let byla dlouhá doba. Pfiesnû tak dlouho se nevidûli, protoïe nechtûl, aby za ním chodila do vûzení. 9
Ahoj, Nadjo, odpovûdûl. Bylo zvlá tní fiíkat jí tímhle cizím jménem. Ve skuteãnosti vypadala líp neï v televizi. Mlad í. Stáli proti sobû, dívali se na sebe, váhali. Studen vítr prohnal s ustotem po dláïdûní suché listí. Slunce se schovalo za husté edé mraky. Byla zima. Fajn, Ïe jsi zase venku. Objala ho a políbila na tváfie. Mám radost. Opravdu. Já mám taky radost. Ve chvíli, kdy vyslovil tuhle frázi, se ptal sám sebe, jestli je to pravda. Radost vypadala jinak neï tenhle pocit odcizení, nejistoty. Pustila ho, protoïe pochopila, Ïe on se ji obejmout nechystá. Kdysi byla tahle dcera sousedû jeho nejlep í pfiítelkyní a její pfiítomnost povaïoval za naprostou samozfiejmost. Nadja mu byla sestrou, kterou nikdy nemûl. Teì se ale zmûnilo v echno, nejen její jméno. Z chlapecké Natalie, která se stydûla za pihy na nose, rovnátka a malá prsa, se stala Nadja von Bredow, slavná a vyhledávaná hereãka. Uskuteãnila svûj ctiïádostiv sen, opustila vesnici, z níï oba pocházeli, a vy plhala se do nejvy ích pater spoleãenského Ïebfiíãku. On sám nemohl poloïit nohu ani na jeho nejniï í pfiíãku. Ode dne ka byl trestan. Trest si sice odsedûl, ale spoleãnost ho nevítala s otevfienou náruãí. TvÛj otec na dne ek nedostal volno. Trochu od nûj odstoupila a vyhnula se pfiitom jeho pohledu, jako by odtaïitost byla nakaïlivá. Proto jsem pro tebe pfiijela já. To jsi hodná. Tobias poloïil kufr na zadní sedadlo auta vozu a posadil se na místo spolujezdce. Svûtlá kûïe nemûla jedin krábanec, interiér auta vonûl novotou. No teda, pronesl s upfiímn m obdivem a vrhl pohled na palubní desku, která se podobala kokpitu letadla. Skvûl auto. Nadja se zasmála, pfiipoutala se a stiskla knoflík. Pfiesto- Ïe nezasunula klíãek do zapalování, motor okamïitû naskoãil a decentnû zavrnûl. Obratnû vycouvala s ohromn m vozem z mezery. Tobias se zadíval na nûkolik vzrostl ch ka tanû, které stály tûsnû u zdi vûzení. Pohled na stromy 10
z okna cely byl bûhem minul ch deseti let jeho jedin m kontaktem s vnûj ím svûtem. Stromy promûàující se podle roãních dob pfiedstavovaly reálné pfiedmûty zvenãí, zatímco zbytek svûta zmizel v neprostupné mlze za zdmi vûzení. A nyní se odsouzen vrah dívek po odpykání trestu vrací zpût do téhle mlhy. Bez ohledu na vlastní pfiání. Kam tû mám odvézt? K sobû? zeptala se Nadja, kdyï odboãila na dálnici. V posledních dopisech mu nûkolikrát nabízela, Ïe se k ní zatím mûïe nastûhovat. Její frankfurtsk byt byl dost velk. MoÏnost, Ïe by se nemusel vracet do Altenhainu a pohledût minulosti do oãí, byla lákavá, ale pfiesto odmítl. MoÏná pozdûji, pfiipustil. Nejdfiív chci domû. * * * Vrchní kriminální komisafika Pia Kirchhoffová stála v hustém lijáku na pozemku b valého vojenského leti tû u Eschbornu. Mûla svûtlé vlasy zapletené do dvou krátk ch copû, na hlavû k iltovku, ruce vraïené do kapes péfiové bundy a dívala se s bezv raznou tváfií na své kolegy ze skupiny zaji Èování stop, ktefií napínali plachtu nad dírou u jejích nohou. Pfii demolici zchátralého leti tního hangáru objevil bagrista v jedné prázdné palivové nádrïi lidské kosti a lebku a k nevoli svého éfa okamïitû zavolal policii. Práce uï dvû hodiny stála a Pia byla nucená vyslechnout rozhofiãené tirády na tvaného pfiedáka, jehoï multikulturní demoliãní parta se pfii objevení policie okamïitû rozprchla. MuÏ si právû zapaloval tfietí cigaretu bûhem poslední ãtvrt hodiny, vytahoval ramena a pfiidrïoval si límec, aby mu nepr elo za krk. Pfiitom bez pfiestávky klel a nadával. âekáme na soudního lékafie. UÏ je na cestû. Piu momentálnû nezajímali nelegálnû zamûstnaní dûlníci, ani ãasov plán demoliãních prací. Tak strhnûte nejdfiív jinou halu. 11
To se vám fiekne, zabruãel muï a mávl smûrem k ãekajícím bagrûm a náklaìákûm. KvÛli pár kostem se dostaneme do skluzu a to stojí pûkn prachy. Pia pokrãila rameny a obrátila se. Po hrbolatém betonu sem drkotalo nûjaké auto. Plevel se prodral ven kaïdou kvírou a udûlal z kdysi hladké pfiistávací dráhy polní cestu. Od uzavfiení leti tû pfiíroda pûsobivû dokazovala, Ïe je schopná pfiekonat kaïdou pfiekáïku, kterou jí postaví do cesty lidská ruka. Pia zanechala pfiedáka jeho lamentacím a vydala se ke stfiíbrnému mercedesu, kter zastavil vedle policejních vozû. Ty sis tedy dal na ãas, uvítala nepfiíli laskavû svého exmanïela. Jestli tady nastydnu, bude to tvoje vina. Doktor Henning Kirchhoff, zástupce éfa frankfurtského Ústavu soudního lékafiství, se nenechal vyprovokovat. V klidu si oblékl povinn jednorázov overal, ãerné nale - tûné boty vymûnil za gumové holínky a nasadil si kapucu. Mûl jsem pfiedná ku, odpovûdûl. A pak byla u v stavi tû zácpa. Je mi líto. Tak co tu máme? Kostru ve staré podzemní nádrïi. Demoliãní firma ji na la asi pfied dvûma hodinami. H bal s ní nûkdo? Myslím, Ïe ne. Jenom odstranili zem a beton, pak rozfiezali vrchní díl nádrïe, protoïe ten krám nemohli odvézt vcelku. Dobrá. Kirchhoff pfiik vl, pozdravil techniky ze zaji - Èování stop a chystal se slézt do jámy pod plachtou, v níï se nacházela spodní ãást nádrïe. Pro takov úkol byl skuteãnû nejvhodnûj ím ãlovûkem, protoïe patfiil k nepoãetné skupinû nûmeck ch forenzních antropologû a lidské kosti byly jeho specialitou. Vítr hnal dé È pfies rozlehlou plochu skoro vodorovnû. Pia mrzla aï do morku kostí. Voda ze títku ãepice jí kapala na nos, místo nohou mûla kusy ledu a závidûla muïûm z demoliãní skupiny odsouzené k neãinnosti, ktefií stáli v hangáru a popíjeli z termosek horkou 12
kávu. Henning pracoval jako obvykle velmi peãlivû. KdyÏ se dostal ke kostem, ztratil pojem o ãase a nezajímaly ho ani ostatní vnûj í vlivy. Kleãel na dnû nádrïe sklonûn nad kostrou a prohlíïel si kosti jednu po druhé. Pia se sklonila pod plachtu a pfiidrïela se Ïebfiíku, aby neuklouzla. Kompletní kostra, zavolal na ni Henning. Îenská. Stará, nebo mladá? A jak dlouho uï tam leïí? K tomu je tû nemûïu fiíct nic pfiesnûj ího. Na první pohled na ní nejsou patrné Ïádné zbytky tkání, takïe nejspí nûkolik let. Henning Kirchhoff se narovnal a vylezl po Ïebfiíku nahoru. Technikové zaãali opatrnû vyná et kosti a okolní pûdu. Bylo jasné, Ïe bude chvíli trvat, neï se kostra dostane do laboratofií, kde ji Henning a jeho spolupracovníci zaãnou dûkladnû zkoumat. Pfii inïen rsk ch pracích se ãasto nacházely lidské kosti a pfiesná doba jejich uloïení do zemû byla dûleïitá, protoïe násilné trestné ãiny kromû vraïd byly po tfiiceti letech promlãené. Teprve kdyï bylo urãeno stáfií a doba uloïení kostry, mûlo smysl zji Èovat jak koli soubûh s pfiípady pohfie ovan ch lidí. Na starém vojenském leti ti se zastavil provoz nûkdy v padesát ch letech a v té dobû nejspí také do lo k poslednímu naplnûní nádrïe. Kostra mohla patfiit nûkteré ãlence americké armády z tábora, kter tu existoval do roku 1991 nebo tfieba obyvatelce b valého azylového domu na druhé stranû zrezivûlého drátûného plotu. PÛjdeme si nûkam dát kafe? Henning sundal br le a otfiel je, pak se vyloupl z promoãeného overalu. Pia se na svého exmanïela pfiekvapenû zadívala. Náv tûvy kaváren v pracovní dobû se k jeho stylu vûbec nehodily. Stalo se nûco? zeptala se podezíravû. Na pulil rty a pak si povzdechl. No, jsem v pûkn m prû vihu, pfiiznal. A potfiebuju tvoji radu. * * * 13
Vesnice se krãila v údolí a trãely z ní dva o klivé nûkolikapatrové stavitelské hfiíchy ze sedmdesát ch let, kdy kaïdá ctiïádostivá obec povolila stavbu v kov ch domû. Vpravo se objevil milionáfisk kopeãek, jak starousedlíci s mírn m opovrïením fiíkali dvûma ulicím na svahu, kde Ïilo nûkolik pfiistûhovalcû ve vilách s velkorys mi pozemky. KdyÏ se blíïili k jeho rodnému domu, zfietelnû cítil, jak mu vzru enû bu í srdce. Naposledy tady byl pfied jedenácti lety. Po pravé stranû uvidûl hrázdûn domek babiãky Dombrowské, kter je tû nespadl snad jen díky tomu, Ïe byl natlaãen mezi dva jiné domy. O kus dál vlevo zahlédl RichterÛv dvûr s obchodem. A ikmo naproti hostinec svého otce, Zlatého kohouta. KdyÏ pfied ním Nadja zastavila, nevûfiícnû klouzal pohledem po zpusto ené fasádû, odlupující se omítce, zavfien ch Ïaluziích, utrïeném okapu. Plevel se prodíral asfaltem, jedno kfiídlo brány do dvora viselo v pantech nakfiivo. Byl v poku ení poïádat Nadju, aby jela dál rychle, jenom pryã odtud! Ale odolal, struãnû jí podûkoval, vystoupil a vzal si kufr ze zadního sedadla. Kdybys cokoliv potfieboval, zavolej mi, fiekla Nadja na rozlouãenou, pak lápla na plyn a rychle se vzdalovala. Co vlastnû ãekal? Radostné uvítání? Stál sám na malém vyasfaltovaném parkovi ti pfied budovou, která b vala centrem téhle smutné díry. Kdysi záfiivû bílá omítka zvûtrala a drobila se, nápis Zlat kohout byl skoro neãiteln. Ve vstupních dvefiích byla za rozbitou tabulkou z mléãného skla zastrãená cedule. Pfiechodnû zavfieno, hlásal vybledl nápis. Otec mu sice pfied nûjakou dobou fiekl, Ïe hostinec zavfiel a odûvodnil to problémy s plot nkami, ale Tobias tu il, Ïe ho k tak tûïkému rozhodnutí pfiimûlo nûco jiného. Hartmut Sartorius byl hostinsk tûlem i du í, majitel podniku ve tfietí generaci, sám poráïel dobytek a vafiil, lisoval jableãné víno a ani na jedin den nezavfiel hostinec kvûli nemoci. Nejspí sem pfiestali chodit hosté. Nikdo nechtûl jíst nebo dokonce nûco oslavovat u rodiãû dvojnásobného vraha. 14
Tobias se zhluboka nadechl a vykroãil k bránû do dvora. Nebylo snadné ji otevfiít, ale stav dvora ho skoro vydûsil. Tam, kde pfied lety stávaly v létû stoly a Ïidle pod rozloïit m mohutn m ka tanem a pergola, malebnû obrostlá divok m vínem, kde ãí nice ãile pobíhaly mezi stoly, vládla dnes truchlivá zchátralost. TobiasÛv pohled putoval po kopicích nedbale pohozen ch odpadkû, rozlámaného nábytku a jin ch krámû. Pergola byla napûl zborcená, divoké víno uschlo. Nikdo nezametl spadané listí ka tanû, celé t dny nepostavil popelnici na kraj silnice, protoïe se kolem ní vr ily páchnoucí pytle s odpadem. Jak mohli rodiãe v tomhle Ïít? Tobias cítil, jak ho opou tí poslední zbytky odvahy, s níï sem pfiijel. Pomalu kráãel ke schodûm, které vedly nahoru k domovním dvefiím, natáhl ruku a stiskl zvonek. Srdce mu bu ilo aï v krku, kdyï se dvefie váhavû otevfiely. Pohled na otce vehnal Tobiasovi slzy do oãí, ale zároveà v nûm vyvolal zlost, na sebe i na lidi, ktefií jeho rodiãe nechali na holiãkách, kdyï on musel do vûzení. Tobiasi! Úsmûv rozjasnil vyhublou tváfi Hartmuta Sartoria, kter byl pouh m stínem kdysi vitálního, sebevûdomého muïe. Jeho husté, tmavé vlasy ze edivûly a zfiídly, nach lená postava prozrazovala, jak tûïké je bfiímû, které mu Ïivot naloïil. Já vlastnû jsem chtûl trochu uklidit, ale nedostal jsem se, nedokonãil vûtu a pfiestal se usmívat. Jenom tu prostû stál, zlomen muï, kter se zahanbenû vyh bal pohledu svého syna, protoïe mu bylo jasné, co vidí. Tohle Tobias nesnesl. Upustil kufr, rozpfiáhl païe a objal toho vyhublého, edivého cizince, v nûmï jen stûïí poznával svého otce. O chvíli pozdûji sedûli rozpaãitû proti sobû u kuchyàského stolu. Mûli si toho tolik co fiíct, a pfiece jako by kaïdé slovo bylo pfiebyteãné. Kfiiklavû barevn ubrus z voskovaného plátna byl pln drobkû, okenní tabulky pinavé, uschlá rostlina v kvûtináãi na oknû uï dávno prohrála boj o pfie- Ïití. V kuchyni bylo vlhko, nepfiíjemnû tu páchlo zkyslé 15
mléko a cigaretov koufi. Ani s jedin m kusem nábytku se od jeho zatãení 16. záfií 1997 nepohnulo, nikdo nesundal obrázek ze zdi. Ale tenkrát bylo v echno svûtlé, pfiívûtivé a ãisèounké. Jeho matka byla peãlivá hospodynû. Jak mohla dopustit a sná et tuhle zkázu? Kde je máma? pfieru il Tobias koneãnû mlãení. V iml si, Ïe jeho otázka uvedla otce do dal ích rozpakû. My chtûli jsme ti to vlastnû fiíct, ale ale pak jsme si mysleli, Ïe bude lep í, kdyï se to nedozví, odpovûdûl Hartmut Sartorius koneãnû. Tvoje matka se pfied ãasem odstûhovala. Ale ví, Ïe se dneska vrátí domû a tû í se na tebe. Tobias zíral na otce nechápavû. Co to má znamenat Ïe se odstûhovala? Nebylo to pro nás snadné, kdyï jsi ode el. Ty fieãi nepfiestávaly. Pak uï to prostû nevydrïela. V jeho tichém a nakfiáplém hlase nezaznûla v ãitka. Bydlí teì v Bad Sodenu. Tobias namáhavû polkl. Proã jste mi nikdy nic nefiekli? za eptal. Ale to by pfiece nic nezmûnilo. Nechtûli jsme, aby ses rozãiloval. Znamená to, Ïe tady Ïije úplnû sám? Hartmut Sartorius pfiik vl. Hranou ruky posunoval drobeãky na ubruse sem a tam, tvofiil z nich symetrické tvary a pak je znovu rozmetal. A prasata? Krávy? Jak to v echno zvládne? Zvífiata jsem dal pryã uï pfied lety, odpovûdûl otec. Mám jenom kus pole. A na el jsem docela dobrou práci v jedné kuchyni v Eschbornu. Tobias sevfiel ruce v pûsti. Jak byl hloup, kdyï si pfiedstavoval, Ïe Ïivot trestá jenom jeho! Nikdy si neuvûdomil, jak tím v ím trpûli jeho rodiãe. Pfii náv tûvách ve vûzení pfiedstírali, Ïe je v echno v pofiádku, malovali mu svût, kter ve skuteãnosti neexistoval. Kolik sil je to muselo stát! 16
Bezmocn vztek mu dusivû sevfiel hrdlo. Vstal, pfiistoupil k oknu a zíral bez hnutí ven. Jeho zámûr, Ïe se po nûkolika dnech odstûhuje, aby se pokusil o nov start nûkde daleko od Altenhainu, se rozpadl na prach. ZÛstane tady. V tomhle domû, na tomhle dvofie, v téhle prokleté dífie, kde lidé nechali jeho rodiãe trpût, pfiestoïe se absolutnû niãím neprovinili. * * * Dfievem obloïená hostinská místnost v podniku âern kûà byla nabitá k prasknutí a odpovídala tomu i hladina hluku. U stolû a ve v ãepu se shromáïdila pûlka Altenhainu, coï bylo ve ãtvrtek veãer nûco naprosto mimofiádného. Amelie Fröhlichová balancovala se tfiemi mysliveck mi fiízky s hranolky ke stolu ãíslo devût, Èastnû je dopravila na místo a popfiála hostûm dobrou chuè. Pokr vaã Udo Pietsch a jeho kumpáni skoro nikdy nezapomnûli na nûjakou pitomou poznámku, která se t kala jejího nezvyklého zevnûj ku, ale dneska by je mohla pravdûpodobnû obsluhovat nahá a ani by si jí nev imli. Vládla tu podobnû napjatá atmosféra jako pfii pfienosu nûjakého zápasu Ligy mistrû. Amelie zvûdavû natáhla u i, kdyï se Gerda Pietschová naklonila k sousednímu stolu, kde sedûli Richterovi, majitelé obchodu s potravinami na hlavní ulici. jsem vidûla, jak pfiijel, vykládala právû Margot Richterová. Taková drzost, objevit se tady, jako by se nechumelilo! Amelie se vracela do kuchynû. U v deje jídel ãekala Roswitha na stejk pro Fritze Ungera u stolu ãíslo 4, stfiednû propeãen, s cibulí a bylinkov m máslem. Co je to tu dneska za blázinec? zeptala se Amelie star- í kolegynû, která si právû vyzula jeden ze zdravotních sandálû a nenápadnû si tfiela pravou nohou bolavé kfieãové Ïíly na levém l tku. Roswitha se ohlédla na éfovou, která byla 17
zamûstnaná mnoïstvím objednávek nápojû, takïe nemohla hlídat personál. Ale ten SartoriÛ kluk se dneska vrátil z lapáku, prozradila jí tlumen m hlasem. Deset let sedûl, protoïe tenkrát zabil dvû holky! CoÏe! Amelie uïasle vytfie tila oãi. Hartmuta Sartoria, kter Ïil sám na obrovském zpustlém dvofie pod jejich domem, znala od vidûní, ale o jeho synovi v Ïivotû nesly ela. No, je to tak. Roswitha k vla hlavou smûrem k pultu, kde truhláfisk mistr Manfred Wagner upíral skeln pohled pfiímo pfied sebe, v ruce uï desátou nebo jedenáctou sklenici piva. Na tuhle dávku bûïnû potfieboval tak o dvû hodiny víc. Manfredovi zabil dceru, Lauru. A malou Schneebergerovou. Dodne ka neprozradil, co s nima udûlal. Tobias. Jednou stejk s bylinkov m máslem a cibulí! Pomocn kuchafi Kurt vystrãil talífi podávacím okénkem, Roswitha vklouzla do boty a vzápûtí obratnû manévrovala plnû obsazenou hospodou ke stolu ãíslo ãtyfii. Tobias Sartorius tohle jméno Amelie je tû nezaslechla. Pfii la do Altenhainu teprve pfied pûl rokem z Berlína. Nebylo to její rozhodnutí. Tahle vesnice a její obyvatelé ji zajímali asi jako pytel r Ïe z âíny, a kdyby jí otcûv éf nezafiídil práci u âerného konû, nikdy by nikoho z nich nepoznala. Tfii piva, malá lehká kola, volala Jenny Jagielski, mladá éfová, která mûla na starosti nápoje. Amelie popadla tác, postavila na nûj sklenice a vrhla krátk pohled na Manfreda Wagnera. Jeho dceru zavraïdil syn Hartmuta Sartoria! To tedy je sousto. V nejnudnûj í vesnici na svûtû se otevfiela netu ená propast. Postavila tfii piva na stûl, u nûhoï sedûl bratr éfové, Jörg Richter, se tfiemi dal ími muïi. Mûl vlastnû stát na Jennyinû místû za pultem, ale jen málokdy dûlal to, co mûl. Tím spí, kdyï tady nebyl vedoucí, tedy Jennyin muï. Lehká kola byla pro paní Ungerovou u ãtyfiky. Amelie se zastavila v kuchyni. V ichni hosté do- 18