Př F UK v Praze Katedra Zoologie Regulace početnosti kormorána velkého v České republice Tomáš Papajanovský 3. ročník, Biologie odborná Bakalářská práce Praha 2006 Vedoucí práce: RNDr. Petr Musil, PhD.
Obsah: Abstrakt...3 1. Úvod 4 2. Základní charakteristika kormorána velkého..5 3. Vývoj evropské populace kormoránů a jeho příčiny...6 4. Vývoj populace kormoránů v ČR v hnízdním a mimohnízdním období...7 5. Příčiny a rozsah konfliktu mezi kormorány a rybářstvím...10 6. Přirozená regulace početnosti kormoránů hustotní závislost. 12 7. Přehled možností regulace početnosti kormoránů....13 8. Odstřel kormoránů v Evropě.17 9. Regulace početnosti kormoránů v ČR...21 10. Legislativa v České republice..22 11. Kompenzace škod způsobených kormorány... 23 12. Závěr....24 Seznam literatury...25 2
Abstrakt Cílem této bakalářské práce je shrnutí konfliktu mezi kormoránem velkým a rybářstvím a zhodnocení způsobů jeho řešení v České republice. Podává stručný přehled vývoje evropské i české populace kormorána v hnízdním i nehnízdním období, přibližuje konflikt mezi kormoránem a člověkem, jeho příčiny a rozměry v ČR. Poskytuje přehled regulace jeho početnosti v Evropě a v ČR, jak pomocí přirozených mechanismů, tak pomocí nejrůznějších umělých postupů. V hlavní části pojednává o odstřelu kormoránů v Evropě a v ČR a na závěr se věnuje i legislativě spojené s kormorány v České republice. 3
1. Úvod V posledních třiceti letech v celé Evropě prudce roste populace kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Stoupající počet jedinců s sebou přináší významné problémy, jelikož kormoráni jako rybožraví ptáci způsobují vážné škody v rybářství, kvůli kterým jsou pronásledováni rybáři a rybářskými organizacemi. Proto se jimi začali výrazně zabývat ekologické organizace i státní správa, aby vyvinuli a zavedli takové metody a opatření, které by pomohly celkově zmírnit škody páchané kormorány a přitom neohrozily existenci kormorána jako živočišného druhu. Tato bakalářská práce nejprve stručně nastiňuje růst evropské populace kormorána velkého ve 2. polovině 20. století a jeho možné příčiny a shrnuje vývoj jeho hnízdního i nehnízdního výskytu na území České republiky. V dalších dvou kapitolách přibližuje rozsah konfliktu mezi kormorány a rybářstvím v České republice a přirozené regulační mechanismy populace kormoránů. V následující kapitole představuje různá regulační opatření uplatňovaná v Evropě, jejich použití, výhody, nevýhody, výsledky atd. V další podává informace o odstřelu kormorána v Evropě, nejprve všeobecné závěry o tomto druhu regulačních opatření, poté ukazuje jak se v této věci liší od sebe jednotlivé evropské země. V posledních kapitolách pojednává o regulačních opatřeních používaných proti kormoránům v České republice, legislativních podmínkách pro jejich provádění a o kompenzaci škod, které působí. 4
2. Základní charakteristika kormorána velkého Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) je druh ptáka z řádu veslonohých (Pelecaniformes), čeledi kormoránovitých (Phalacrocoracidae), vyskytující se v Eurasii, Austrálii a Severní Americe, kde obývá slané i sladké vody (ŠŤASTNÝ et al. 1997). V Evropě se dělí ve dva poddruhy: Phalacrocorax carbo carbo, který se vyskytuje podél atlantického pobřeží a Phalacrocorax carbo sinensis, žijící v kontinentální Evropě (CRAMP & SIMMONS 1977, Hudec 1994, VELDKAMP 1997, FREDERIKSEN et al. 2002). Kormorán hnízdí výhradně v koloniích a je sociálně monogamní, tzn. tvoří krátkodobé párové svazky. Hnízda si staví převážně na stromech (v 75 %), dále v rákosí, ale i jinde v křovinách, na skalních útesech a na holé zemi (ŠŤASTNÝ et al. 1997, FREDERIKSEN et al. 2002). Vejce klade obvykle v březnu až dubnu v počtu 2-6 (průměrně 4-5) a sedí na nich okolo 30 dnů. Po vylíhnutí jsou mláďata holá a bezbranná. Opeří se asi po 50-55 dnech, ale rodiče se o ně starají ještě další dva měsíce (ŠŤASTNÝ et al. 1997). Na jedno úspěšné hnízdo připadá 1-4 vylétnuvších mláďat, ale mnoho hnízd je neúspěšných. V případě, že ztratí snůšku, běžně znovu zahnízdí, i když výjimečně mohou opět zahnízdit i při úspěšné snůšce. Poprvé kormoráni hnízdí ve věku 2-6 let a jejich hnízdní úspěšnost se zvyšuje s věkem. Dožívají se průměrně 20-25 let. Jejich potravou jsou ryby (ŠŤASTNÝ et al. 1997, FREDERIKSEN et al. 2002). 5
3. Vývoj evropské populace kormoránů a jeho příčiny Kormorán velký, resp. jeho kontinentální poddruh Phalacrocorax carbo sinensis byl až do 70. let 20. století v Evropě spíše vzácným ptákem. V 60. letech se dokonce řadil mezi ohrožené druhy, neboť v té době v severní a střední Evropě hnízdilo jen 3500-4300 párů tohoto poddruhu. Od 70. let se datuje strmý růst jeho početnosti, který začal v Nizozemsku a šířil se přes Dánsko, Německo a Švédsko do zemí okolo Baltského moře a pak přes střední Evropu do jižní, takže dnes se jejich počet odhaduje asi na 700 000 ptáků, z toho 150 000-200 000 hnízdících párů. V Evropě se největší populace vyskytují v Dánsku, Švédsku, severním Německu a severním Polsku, menší v Nizozemsku, Estonsku, Finsku, Rusku a dalších zemích (LINDELL et al. 1995, VELDKAMP 1997). Hlavní příčiny této ohromující expanze je nutno hledat v rozvoji lidské civilizace, který vedl ke zvýšení úživnosti vnitrozemských a litorálních vod v důsledku umělého hnojení, k oteplení tekoucích vod z důvodu výstavby přehrad, měst, aglomerací a intenzivní průmyslové výroby, což způsobilo zkrácení migračních cest ze severní Evropy na jih, časnější návrat na hnízdiště a celkové snížení mortality. V neposlední řadě je nutno hledat příčiny v zamezení používání pesticidů a ve zvýšené legislativní ochraně kormoránů v Evropě (DE NIE 1995, MUSIL et al. 2000). 6
4. Vývoj populace kormoránů v ČR v hnízdním a mimohnízdním období V České republice nebylo hnízdění kormoránů zaznamenáno od 17. století do 80. let 20. století (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). Neúspěšné pokusy o zahnízdění byly podniknuty ve 30. a 50. letech na jižní Moravě kormorány, kteří tam pravděpodobně pronikli z kolonie hnízdící na Slovensku při Dunaji. Expanze kormorána velkého začala ve střední Evropě později než v západní (LINDELL et al. 1995, MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). První hnízdící kolonie byla v České republice založena v r. 1982 na střední nádrži vodního díla Nové Mlýny na jižní Moravě, kdy zde zahnízdilo 32 párů kormoránů (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). Počet hnízdících párů na této lokalitě prudce stoupal. V r. 1983 zde hnízdilo 43 párů, v r. 1990 už 599 párů. Vrcholu dosáhla tato kolonie v r. 1991, kdy zde bylo napočítáno 612 hnízdících párů (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). Ale později počet kormoránů na této lokalitě jen klesal, pravděpodobně v důsledku jejich odstřelu povoleného od půlky července do začátku hnízdního období a v důsledku kácení odumřelých stromů, na kterých si stavěli hnízda (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005). Naposledy na Nových Mlýnech kormoráni hnízdili v r. 1999 (12 párů) (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). V r. 1997 byla založena nová kolonie v Národní přírodní rezervaci Křivé jezero nedaleko Nových Mlýnu (5 párů). Od té doby počet hnízdících párů na této lokalitě stoupal a posléze se stabilizoval (1999 53 p., 2000 61 p., 2002 85 p., 2005 74 p.) (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005, MUSIL in litt.). V jižních Čechách kormoráni zahnízdili v r. 1983 na rybníku Ženich na Třeboňsku (soustava Vitmanovských rybníků) v počtu 3 párů. V r. 1985 se tato kolonie přesunula na sousední rybník Nový Vdovec, kde jejich počet stále stoupal a v r. 1988 dosáhl 140 hnízdících párů (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). V r. 1990 se v důsledku vyrušení v raném hnízdním období kolonie přestěhovala zpět na Ženich (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). V 90. letech zde počet hnízdících párů osciloval mezi 60-106, ale po r. 1999 nastal pokles (2000 80 p., 2001 61 p., 2002 60 p.), který byl do jisté míry způsoben přestěhováním části kolonie na rybník Krvavý na Jindřichohradecku (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). Od r. 2003 zde počet hnízdících párů opět stoupá (2003 100 p., 2004 162 p., 2005 217 p.), takže dnes je to početně nejsilnější hnízdní kolonie v České republice (MUSIL in litt.). 7
Na Jindřichohradecku kormoráni zahnízdili už v letech 1988 a 1989 na rybníku Kačléžský (2 a 12 párů), v r. 1997 se část kolonie z rybníku Ženich přesunula na rybník Krvavý (14 párů) (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). Počet kormoránů na tomto rybníku stoupal (2000 40 p., 2001 56 p., 2002 59 p.), ale v r. 2003 dosahoval už jenom 37 párů a v roce 2004 byli kormoráni v časném hnízdním období vyrušeni a zřejmě proto hnízdiště opustili a vrátili se zpět na rybník Ženich (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005, MUSIL in litt.). Od r. 1996 hnízdí kormoráni také na severní Moravě v Poodří, ale jen nepravidelně a ve velmi malých počtech (1-5 párů) (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). Další, avšak neúspěšné pokusy o zahnízdění, byly zaznamenány např. na Strakonicku, Českobudějovicku, Vysočině nebo ve východních Čechách (MUSIL et al. 2000, MARTINCOVÁ & MUSIL 2005, MUSIL in litt.). Celkově v r. 2005 hnízdilo v ČR 291 párů kormorána velkého, což je o 49 párů více než v r. 2004, ale o více než 400 párů méně než v r. 1991. Ale jejich hnízdní úspěch se snižuje v r. 2005 připadalo na 1 hnízdo průměrně 2.6 vyvedených mláďat, zatímco v 90. letech to bylo průměrně 3.5 (MUSIL et al. 2000, MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, MUSIL in litt.). Na podzim a na jaře se kormoráni přesouvají z hnízdišť na zimoviště, resp. ze zimovišť zpět na hnízdiště. V tomto období, tj. na jaře od března do dubna a na podzim od září do listopadu, jsou jejich počty v České republice přibližně 10x vyšší než v hnízdní a pohnízdní době (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005). Jarní tah je u nás kratší, ale silnější (12 000-14 000 ptáků), než podzimní (8 000-12 000 ptáků) (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). Nejvýznamnějšími tažnými oblastmi jsou jižní a střední Morava tzv. moravská tahová cesta (Břeclavsko, Hodonínsko, Kroměřížsko, Přerovsko, Novojičínsko) a jižní (zejména okresy Jindřichův Hradec a České Budějovice) a východní Čechy (Náchodsko). Počty táhnoucích kormoránů rok od roku značně kolísají (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, MUSIL in litt.). Nárůst hnízdní populace kormorána v severní a severovýchodní Evropě vedl i ke zvyšování jejich zimní početnosti v České republice, což souvisí se zkracováním migrační vzdálenosti. Část kormoránů už neodlétá na zimoviště do Středomoří, ale zimuje na vodních plochách ve střední Evropě (MUSIL 1996, MUSIL et al. 1997, MUSIL 2002, MUSIL in litt.). Až do začátku 80. let 20. století bylo zimování kormorána velkého v České republice jen ojedinělé. Od r. 1982 u nás zimuje pravidelně, na konci 80. let jeho počty začaly rychle stoupat. Do r. 1988 to bylo max. 49 ex., 1991 686 ex., od 1993 přes 1000 ex., 2004 7297 ex., 2005 9213 ex. (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). Tyto údaje mohou být ovlivněny vzrůstajícím rozsahem samotného Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC), konaného každoročně v lednu, ale přesto je strmý vzestup jejich počtu nepochybný (MARTINCOVÁ et al. 8
2003, MUSIL & MUSILOVÁ 2004, 2005). Nejvíce kormoránů se v České republice nachází na konci prosince (MUSIL & MUSILOVÁ 2006). Ze začátku se největší část zimujících kormoránů vyskytovala na přehradách, později začaly mít větší význam řeky. Stejně tak zpočátku zimovali zejména na Moravě, dnes nejvíce v Čechách. Na jejich distribuci je také významný vliv povětrnostních podmínek v chladnějších zimách preferují tekoucí vody, v teplejších se přesouvají i na přehrady a rybníky (MUSIL & MUSILOVÁ 2006). U nás mezi nejvýznamnější zimoviště patří Vltava (hlavně v Praze), Labe, Berounka, Ohře a Jizera ve středních Čechách, Morava a Dyje na jižní Moravě, Morava a Bečva na střední Moravě a Odra, Olza a Opava na severní Moravě, i když se vyskytují i jinde (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005, MUSIL & MUSILOVÁ 2005). 9
5. Příčiny a rozsah konfliktu mezi kormorány a rybářstvím Stoupající počet kormoránů v celé Evropě způsobuje v rybářství významné škody, které je nutno řešit na celoevropské úrovni. Touto problematikou se zabýval mezinárodní projekt REDCAFE (Reducing the Conflict between Cormorants and Fisheries on a pan-european Scale), který měl za cíl syntetizovat konflikty podle různých lokálních měřítek, aplikovat komplexní modelový přístup na příslušné lokality a zhodnotit účinnost těchto opatření (CARSS 2002, CARSS & MARZANO 2005). Výlučnou potravou kormorána velkého jsou ryby. Druhové složení potravy ovšem závisí na početnosti jednotlivých druhů ryb v dané lokalitě a jejich dostupnosti. Nejčastější potravou u nás je kapr, dalšími druhy jsou lín, okoun, plotice, perlín, amur. Velikost konzumovaných ryb se pohybuje mezi 10-20 cm (MUSIL et al. 1995, MUSIL & JANDA 1995, MARTINCOVÁ 1999, MUSIL in litt.). V důsledku vzrůstajícího výskytu kormoránů u nás během hnízdního období, tahu a zimování se v některých oblastech České republiky od pol. 80. let stupňuje konflikt mezi nimi a rybáři (JANDA & MUSIL 1990 & 1991). Mezi tyto oblasti patří především Českobudějovicko, Táborsko, Jindřichohradecko, Znojemsko a Břeclavsko, poněkud menší problémy způsobují kormoráni na Písecku, Třebíčsku, Žďársku, Brněnsku, Hodonínsku, Kroměřížsku, Přerovsku a Novojičínsku (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). Největší problémy kormoráni působí na rybnících v hnízdních oblastech, kde se vyskytují po většinu roku (v době mimo zámrazu). Na Třeboňsku, kde většina rybníků patří společnostem Rybářství Třeboň a Rybářství Kardašova Řečice, se živí především kapry (79 %) a líny (15 %). Na Jindřichohradecku, kde je největším vlastníkem rybníků Rybářství Kardašova Řečice, tvoří nejdůležitější složku potravy kormoránů kapr (přes polovinu), následovaný okounem, ploticí a línem. Na Třeboňsku škody zvyšuje také to, že rybníky bývají osazeny rybami stejného věku a velikosti. Rybáři tam kormorány obviňují také ze škod způsobených jinými rybožravými ptáky (např. volavkami) a vydrami (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005, MUSIL & MUSILOVÁ 2005). Další lokality, na kterých kormoráni působí velké potíže, jsou rybníky na jižní Moravě, kde se soustřeďují zejména během jarního a podzimního tahu. Konflikty u nás ale vznikají i na řekách ať již je to Dyje a Morava na Moravě, kde kormoráni zimují již od 80. let nebo nověji Vltava a Labe, které využívají k zimování početněji až od počátku 90. let (MUSIL 10
& MUSILOVÁ 2006). Kormoráni tedy i u nás způsobují konflikty po celý rok (MARTINCOVÁ & MUSIL 2005). Nejčastěji uváděnými případy konfliktů jsou vliv na dynamiku a strukturu populace ryb, přenos nemocí a parazitů a škoda na krajině a vegetaci (CARSS 2002, MARTINCOVÁ & MUSIL 2005). Téměř polovinu z celkové škody kormoráni působí během podzimního tahu, o něco méně než čtvrtinu při zimování a jarním tahu a zbytek připadá na hnízdní a pohnízdní období (MUSIL et al. 2000). 11
6. Přirozená regulace početnosti kormoránů hustotní závislost I když se zdá, že počet kormoránů v Evropě roste enormně, přece jen je jich o více než polovinu méně, než by odpovídalo matematickým modelům vývoje populace. Od roku 1992 už neroste jejich počet tak rychle a navíc jejich hnízdní produktivita klesá počet mláďat vylétnuvších z hnízda se v Dánsku snížil z 2.2 na počátku 80. let na 0.7 v r. 2000. Je to důsledek přirozené regulace jejich početnosti tzv. závislosti na hustotě (density-dependence) (FREDERIKSEN & BREGNBALLE 2000a, 2000b). Dynamika populace kormorána velkého, stejně jako ostatních volně žijících živočichů je určována poměrem mezi mortalitou a natalitou a imigrací a emigrací (NEWTON 1998). Právě kormorán je z tohoto hlediska ideálním studijním modelem, u něhož jsou známy počty párů v jednotlivých koloniích, jejích reprodukční úspěšnost i přežívání jednotlivých ptáků na základě nálezů okroužkovaných ptáků. Hustotní závislost spočívá v tom, že když populace roste, vzrůstá mortalita nebo klesá produkce mláďat. Je to důsledek kompetice o zdroje potravu nebo prostor, jimi je určen horní limit velikosti populace = nosná kapacita prostředí (FREDERIKSEN et al. 2002). Její princip na místní úrovni je následující: Zvětšující se velikost kolonie kormoránů způsobí pokles místní populace ryb, což vede ke snížení hnízdní úspěšnosti kormoránů a tyto dva posledně zmiňované faktory způsobí snížení atraktivity kolonie, což zapříčiní emigraci mnoha ptáků, vynechání nebo odložení hnízdění na příští rok, a to v důsledku vede ke snížení růstu populace (FREDERIKSEN et al. 2002). Stejně tak existuje i závislost na hustotě v době zimování. Když je totiž velká zimující populace, dojde k přeplnění nejvhodnějších lokalit, což vede ke zvýšené frekvenci kormoránů v méně vhodných biotopech a to zapříčiní zvýšení jejich mortality a tudíž i snížení růstu jejich počtu (FREDERIKSEN et al. 2002). Zdá se, že hnízdící populace v České republice není touto hustotní závislostí příliš ovlivněna a daleko více je její stabilizace ovlivněna lidským pronásledováním a faktory ovlivňujícími kormorány v zimovištích (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). 12
7. Přehled možností regulace početnosti kormoránů Kormoráni způsobují v rybářství takové škody, že je nutné jejich populaci redukovat uměle. Regulační opatření jsou jedinou možností, jak tyto škody snižovat a nemají vliv na celkovou populaci kormoránů, i když je nutné sledovat jejich efektivitu (VELDKAMP 1997, MUSIL et al. 2000, CARSS 2002). Uplatnění jednotlivých postupů regulace početnosti kormoránů se řídí hlavně typem stanoviště. Rozlišujeme malé řeky (šířka pod 100 m), velké řeky (šířka přes 100 m), malé stojaté vody (rozloha pod 100 ha), velké vodní plochy (rozloha přes 100 ha, stojaté i pobřežní vody) a vodní plochy užívané pro rybářství (CARSS 2002). Regulační opatření se dělí na taková, která ovlivňují zdroje potravy pro kormorány, která zabraňují přístupu kormoránů na vodní plochy a která zasahují přímo kormorány (CARSS 2002). 7.1. Postupy regulace ovlivňující zdroje potravy pro kormorány 1. Zvyšování kvality vodního prostředí pro ryby (hlavně na malých řekách, nevede přímo ke snížení predace kormoránů, ale zvyšuje rybí reprodukci a pomáhá rybám vyhnout se predaci, efektivita této techniky je značná, ale náklady jsou velmi vysoké). 2. Zakalování vody (pouze ve Velké Británii prostřednictvím nasazování kaprů, efektivita je neznámá). 3. Provádění změn v načasování osádky ryb (používané na řekách a vodohospodářských plochách, efektivita většinou v řádu dnů až měsíců). 4. Provádění změn ve frekvenci osádky ryb (prováděné na vodohospodářských plochách, efektivita měsíční). 5. Provádění změn hustoty rybí násady (praktikuje se na vodohospodářských plochách, efektivita značně variabilní, od neúčinné až po měsíční, uplatňuje se spíše zvyšování rybí hustoty). 6. Provádění změn velikosti ryb v násadě (používá se na malých řekách a vodohospodářských plochách, efektivita až měsíční, především na řekách). 7. Nasazování nejcitlivějších rybích druhů do blízkosti lidských sídel (uplatňuje se na vodohospodářských plochách, efektivita je silně závislá na lokální situaci, od 13
neúčinné až po měsíční, je potřeba zároveň použít i aktivní prostředky jako střílení kormoránů nebo hlídání stanovišť). 7.2. Regulačních opatření zabraňující kormoránům v přístupu na vodní plochy 1. Sítě v mřížovaných vzorech s velikostí ok 10 cm (používané ve Velké Británii, Itálii, Německu, efektivita od denní po roční, ale kormoráni se mohou rychle naučit, jak se jim vyhnout). 2. Sítě v mřížovaných vzorech s velikostí ok 25-30 cm (podobný systém jako v bodě 1.). 3. Částečné pokrytí vodní plochy úzkými sítěmi (sítě podobné těm v bodě 1., používají se v Itálii a Německu, chráněná část rybníku slouží jako denní útočiště pro kapry, efektivita je měsíční až roční). 4. Ponořená rybí útočiště (používají se na malých řekách ve Velké Británii a Německu hlavně v zimě, pomáhají spíše zlepšit kvalitu prostředí pro ryby viz výše, efektivita je roční) (RUSSELL 2005 in CARSS & MARZANO 2005). 5. Vertikální sítě v paralelních vzorech (mezery 5-10 cm, používané v Itálii a Německu, efektivita denní až roční). 6. Sítě s 10 cm oky ponořené okolo plovoucích hrází (používají se ve Velké Británii a Irsku, nejsou specifické proti kormoránům, efektivita roční). 7. Pokrývání čeřenů sítěmi (aplikují se v Německu a Dánsku v Baltském moři, aby zabránily sedání kormoránů na tyče čeřenů, efektivita není známa). 7.3. Regulačních opatření zasahují přímo kormorány (neletální nebo letální) 7.3a Neletální techniky: 1. Lidské hlídky v okolí vodních ploch (velmi běžná metoda, užívaná na všech typech vodních stanovišť kromě velkých řek, ale účinná jen v řádu několika hodin, nanejvýš dnů, pro lepší výsledky je nutná skoro stálá lidská přítomnost, což se odráží ve vysokých nákladech na mzdě). 2. Prostá lidská přítomnost (provádí se v Polsku, neúčinná). Velkou skupinu neletálních technik tvoří zvukové plašící prostředky, jako: 3. Sirény (používané v Itálii a Izraeli, ale málo efektivní). 4. Trumpety na vozidlech (používané v Itálii a Izraeli, ale neefektivní). 14
5. Plechové desky (jen v Řecku, efektivita není známa). 6. Plynová práskací zařízení (exploduje v nich propan, velmi používaná na všech typech vodních prostředí kromě velkých řek, ale efektivní pouze na několik hodin, nanejvýš dnů nebo týdnů, jsou účinnější při pravidelném stěhování práskacích zařízení a ve spojení s vizuálními technikami). 7. Pyrotechnická zařízení (práskající granáty, vřeštidla, pískající a explodující náboje, vybuchující kazety atd.; rozšířená na všech typech vodních prostředí kromě velkých řek, efektivita je proměnlivá, od neúčinné po měsíční, stejně jako u předchozího může mít hluk negativní vliv na ostatní zvířata a lidi). 8. Ostré střelivo (používá se na všech typech vodních prostředí, je rozšířenější než pyrotechnika, protože je značně levnější, ale efektivita je krátkodobá, nejvýš několik dnů, zřídka měsíců). Další skupinu neletálních postupů tvoří vizuální plašící prostředky, kam náleží: 9. Jednoduché napodobeniny lidských postav nebo strašáci (široce používané na vodohospodářských plochách a malých stojatých vodách, víceméně neefektivní nebo jen s denní účinností). 10. Pohybliví strašáci s automatickým zvukovým zařízením (uplatňují se ve Velké Británii a Německu, efektivita je denní, jsou nejúčinnější, když se pravidelně stěhují). 11. Lesklé pásky s jednou stranou červenou a druhou stříbrnou (používají se na vodohospodářských plochách ve Velké Británii, Itálii a v Německu, efektivita nanejvýš denní, a navíc se pásky snadno trhají). 12. Kombinace zvukových a vizuálních technik (uplatňují se na řekách a vodohospodářských plochách, efektivita se pohybuje od denní po měsíční). 7.3b Letální techniky 1. Střílení dospělých i nedospělých ptáků pro zvýšení účinnosti neletálních technik (praktikuje se ve většině zemí, na všech typech vodních prostředí, efektivita je všeobecně krátkodobá, na velkých řekách a velkých vodních plochách nejvýše denní, na vodohospodářských plochách maximálně měsíční, střílení je účinné pouze tehdy, pokud je stabilní počet ptáků a malý obrat populace) (FREDERIKSEN et al. 2001). 15
2. Střílení dospělých i nedospělých ptáků pro snížení jejich počtu na určitých stanovištích (platí u něho stejná fakta jako pro předchozí, často nebývá efektivní v důsledku rychlého nahrazení zastřelených ptáků jinými, zvláště na atraktivních stanovištích, někdy je střílení kormoránů spíše prostředkem ke změně distribuce kormoránů než k redukci jejich počtu). 3. Střílení dospělých i nedospělých ptáků pro snížení regionální úrovně jejich populace (provádí se oficiálně v Dánsku, Švédsku, ČR, Itálii, Izraeli, neoficiálně i ve Francii a Německu, efektivita je denní až měsíční, pokud zastřeleni ptáci nejsou rychle nahrazeni jinými). Pouze 3 regulační techniky jsou používány na všech pěti typech vodních prostředí ostré střelivo na plašení ptáků, střílení kormoránů pro zesílení účinku jiných forem plašení a střílení pro snížení jejich počtu na určitých stanovištích. Velmi málo technik je efektivních v dlouhodobém měřítku - jednak je to zvyšování kvality vodního prostředí pro ryby v řekách a jezerech, což je ovšem primárně nástroj rybího managementu, a jednak kladení různých ptákům neprostupných překážek (ohrady, sítě ) na vodohospodářských plochách (CARSS 2002). Všeobecně platí, že efektivita, proveditelnost, přijatelnost a náklady všech používaných technik a postupů jsou značně variabilní, což souvisí se stanovištně-specifickými rysy, jako jsou fyzické umístění stanoviště, jeho velikost, typ rybářství, počet kormoránů, rozměr škod působených kormorány atd. (CARSS 2002). Nejúčinnější strategií pro regulaci počtu kormoránů je využít mechanismů hustotní závislosti nosné kapacity prostředí (K), což spočívá v hnízdním období ve vyhánění kormoránů z hnízdišť a jejich přinucení připojit se k jiným, větším koloniím nebo odložit hnízdění na další rok, a v zimním období v jejich plašení na nejlepších lokalitách, což je donutí přesunout se na horší stanoviště a to zvýší jejich mortalitu (FREDERIKSEN et al. 2002). 16
8. Odstřel kormoránů v Evropě Velikost populace kormoránů je výrazněji ovlivňována změnami v přežívání dospělců než změnámi v produkci mláďat, což znamená, že střílení dospělých ptáků může být nejúčinnějším způsobem, jak regulovat velikost celkové populace. Pokud se předpokládá, že se hustotní závislost objeví přirozeně, tak jejich odstřel může snížit úroveň populační stabilizace a urychlit ji. Náhodné střílení má malý dopad, ale když se uskutečňuje po způsobu hustotní závislosti (vysoký počet střílení, nízký počet nestřílení), může udržet populaci na požadované úrovni (FREDERIKSEN et al. 2002). FREDERISKEN et al. (2002) ukázal, že efekt odstřelu kormoránů v letech 1998-1999 (17 000 zastřelených) byl omezený. Zvýšení ročního střílení na 30 000 ptáků bude mít omezený dopad na populační úrovni, ale střílení 50 000 ptáků za rok povede k vymření populace za 20-40 let. Zvyšování počtu zastřelených kormoránů je riskantní, protože jakmile je jednou kompenzační schopnost populace překročena, bude nezadržitelně při nekontrolovaném lovu směřovat k vymření. Odstřel kormoránů by tedy měl být přesně plánován, aby se stal nejúčinnějším hustotně-závislým mechanismem ovlivňujícím cílovou populaci. Nicméně se zdá, že dopad střílení na celoevropskou populaci bude nižší než FREDERIKSEN et al. (2002) předpokládal, protože celková populace kormoránů je nyní větší, než ve své studii předvídal. Množství ryb pozřených kormorány na jednotlivých stanovištích se může snižovat mnohem méně než celkový počet ptáků, pokud jsou ta stanoviště kvalitní. Střílení kormoránů na takových stanovištích totiž může primárně redukovat jejich populaci na jiných, méně produktivních, kde jejich dopad není ekonomicky tak významný (BREGNBALLE et al. 1997). Střílení kormoránů je neúčinné v podmínkách, kdy jsou rychle nahrazeni jinými jedinci (KELLER & LANZ 2003). Velkoplošné střílení je navíc příliš drahé a nutně nemusí odradit kormorány od užívání jednotlivých potravních stanovišť (MCKAY et al. 1999). Přestože kontrola populace kormoránů prostřednictvím jejich odstřelu je proveditelná, nemůže být z ekonomického a etického hlediska nejúčinnějším způsobem, jak se vyrovnávat se škodami, které způsobují (FREDERIKSEN et al. 2002). Koordinované postupy střílení existují v Evropě v Dánsku, Francii, částech Švýcarska a Itálie. Střílení kormoránů je zakázáno ve Finsku, Lotyšsku, Řecku, Nizozemí a Portugalsku. V Norsku, Rumunsku a Slovinsku není pro jejich odstřel vyžadováno povolení, zatímco ve Švédsku, Irsku, Francii, ČR, Bulharsku a Izraeli je potřeba povolení získat. V Dánsku, 17
Německu, Polsku, Švýcarsku a Itálii jsou povolení nutná jen v určitých regionech nebo na určitých typech vodních ploch. V Estonsku, Litvě, Rakousku, Belgii, Španělsku a Velké Británii jsou vydávána pouze jednotlivá povolení ke střílení pro jejich plašení. Finanční kompenzace za škody způsobené kormorány poskytuje vláda jen v ČR, Sasku, Belgii a některých regionech Itálie (CARSS 2002). V r. 2005 bylo v Evropě zabito přes 47 000 kormoránů velkých. Přibližně 53,5 % zabitých kormoránů pocházelo z Francie, 16 % z Německa, 8 % z Dánska, 6% z ČR, 5,5 % z Itálie, 3,5 % z Polska a 2,5 % z Velké Británie. Počet usmrcených kormoránů v jednotlivých státech stoupá s jejich množstvím, ale přitom závisí mnohem více na velikosti zimující populace, než na počtu hnízdících párů, jak vyplývá z grafů 1 a 2 (dole). Totiž v některých zemích, jako je Česká republika, Francie, Itálie, Švýcarsko a do jisté míry i Německo a Slovensko, kde se střílí hodně kormoránů, čítá hnízdící populace mnohonásobně méně jedinců než kolik se jich tam objevuje v zimním období. Naproti tomu v Estonsku, Litvě a Irsku hnízdí kormoránů více než jich tam zimuje, ale přitom se v těchto zemích střílí velmi málo vzhledem k velikosti populace. V Belgii, Irsku, Itálii, Řecku a na Slovensku se střílí poměrně méně kormoránů i v období zimování. Mezi další způsoby zabíjení kormoránů patří rušení nově vznikajících nebo i starých kolonií (zejména ve Švédsku), ničení hnízd (v Estonsku, v Dánsku olejováním vajec), zabíjení vylíhlých mláďat (Německo) a ničení nocovišť (Francie) (FREDERIKSEN et al. 2001, CARSS 2002, MARION 2003). 18
Tab. 1. Velikost zimující populace (počet zimujících ex. viz PARZ-GOLLNER 2005), hnízdní populace (počet hnízdících párů BIRDLIFE INTERNACIONAL 2004) a počet odstřelených kormoránů v jednotlivých evropských státech (GERDAUX 2006). Stát (zkratka graf 1 a 2) rozloha v km 2 počet zimujících ex. počet hnízdících párů počet odstřelených ex. Albánie 28 748??? Belgie (B) 30 521 5 400 950 100 Bělorusko 207 600? 1 400? Bosna a Hercegovina 51 197??? Bulharsko 110 912 7 000 2 400? Česká republika (CZ) 78 863 7 500 200 2 750 Dánsko (DK) 43 069? 38 500 3 800 Estonsko (EST) 45 100 30 9 500 127 Finsko 337 009? 1 000 0 Francie (F) 543 965 85 000 3 350 25 240 Chorvatsko 56 542??? Irsko (IR) 70 282 10 000 4 550 150 Island 103 000? 3 150? Itálie (IT) 102 829 65 000 880 2 575 Litva 65 200 10 2750? Lotyšsko (LAT) 63 700 0 450 100 Lucembursko 2 586 200 0? Maďarsko 93 032 2 500 2 400? Makedonie 25 333? 500? Moldavsko 33 700? 400? Německo (GER) 356 330 38 000 16 800 7 600 Nizozemsko 41 160 16 400 19 000 0 Norsko 324 219? 22 500? Polsko (PL) 312 683 15 000 12 500 1 600 Portugalsko 91 631 7 000 0? Rakousko 83 853 3 800 20? Rumunsko 327 500 2 100 19 000? Rusko (jen v Evropě) 4 550 500? 47 500? Řecko (GR) 131 944 23 500 4 300 350 Slovensko (SK) 49 018 6 000 200 120 Slovinsko (SLO) 20 273 4 000 0 500 Srbsko a Černá Hora 102 350? 2 250? Španělsko 504 783 75 000 50? Švédsko 449 750? 25 500? Švýcarsko (CH) 41 293 4 200 7 900 Ukrajina 603 700? 60 000? Velká Británie (UK) 244 737 11 550 9 100 1 250 CELKEM 10.328.412 389 190 311 107 47 162 19
Graf 1: Vztah mezi velikostí hnízdní populace a počtem odstřelených ptáků (r=0,589, p = 0,016 n = 16). Vysvětlení zkratek viz tab. 1. Graf 2: Vztah mezi velikostí zimující populace a počtem odstřelených ptáků (r=0,473, p = 0,055 n = 17). Vysvětlení zkratek viz tab. 1. 20
9. Regulace početnosti kormoránů v ČR Regulace početnosti kormoránů v České republice se provádí nebo prováděla zabíjením mláďat v hnízdech (příležitostně na přelomu 80. a 90. let), ničením nově založených kolonií před r. 1997 (tehdy existovalo nepsané pravidlo, že v ČR jsou přípustné jen 2 hnízdící kolonie) a dnes tedy střílením kormoránů kromě dvou chráněných kolonií a Národních přírodních rezervací (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). Každoročně je uděleno asi 45 výjimek povolujících odstřel kormoránů ve 23 okresech České republiky. Počet zastřelených ptáků závisí na způsobených škodách, charakteru lokality a jejím ochranném statutu (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). První významnější odstřely kormoránů se v České republice začaly provádět roku 1988. Nicméně do roku 1997 počet zastřelených jedinců nepřekročil hranici 1500 kusů. V roce 1998 bylo usmrceno téměř 2000 ptáků, v roce 1999 jich bylo zabito přes 2200 a od roku 2000 se u nás každoročně střílí více než 2500 kormoránů, přičemž nejvíce (přes 3100) jich bylo usmrceno v letech 2000 a 2004 (viz graf 1). Přes 500 jedinců bylo každoročně zastřeleno na Jindřichohradecku a Znojemsku, mezi 200 a 500 na Břeclavsku, v ostatních okresech bylo zastřeleno méně než 50 ptáků (MUSIL et al. 2000). Vysoký počet zastřelených kormoránů na Jindřichohradecku a Třeboňsku může být zkreslen i tím, že tamní rybářské organizace vyplácejí za každého zabitého kormorána 300 Kč (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). 3500 3000 Počet zastřelených jedinců 2500 2000 1500 1000 500 0 1933 1935 1963 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Graf 3: Počet odstřelených jedinců kormorána velkého v jednotlivých letech (MUSIL in litt.). 21
10. Legislativa v České republice Dle české legislativy (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. vztahující se k zákonu O ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.), je kormorán velký zvláště chráněný druh živočicha v kategorii ohrožený druh, k jehož usmrcení, plašení, rušení apod. je potřeba výjimka vydaná referátem ŽP KÚ nebo správou CHKO nebo NP (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003). Povolené množství usmrcených kormoránů je stanoveno podle konkrétních podmínek (početnost kormoránů, výše škody, ochranný statut lokality, její význam pro jiné živočichy, rekreační využití) - MARTINCOVÁ & MUSIL (2005). V mimohnízdním období se povoluje nelimitovaný odstřel a plašení kormoránů na rybnících a řekách, kde způsobují vysoké škody (tj. zejména v hnízdních oblastech), kromě maloplošných chráněných území. V oblastech s nízkým počtem kormoránů a s nepravidelným výskytem se provádí limitovaný odstřel a plašení. Ve hnízdním a pohnízdním období je nutné chránit existující kolonie, odstřel je povolen jen při výskytu více než 50 ptáků na lokalitě a vážných škodách (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). V letošním roce má být vydána nová Vyhláška ve věci výjimky z ochranných podmínek kormorána velkého, která by měla stanovit, kdy a kde je možno kormorána lovit, povolit lov v mimohnízdní době na rybnících sloužících ke komerčnímu chovu ryb a především zamezit dlouhému správnímu řízení ve věci udělení povolení odstřelu, jehož průběh v mnoha případech zcela znemožní použití tohoto prostředku ke snížení páchaných škod. Počet usmrcených kormoránů bude evidován, aby bylo možno zhodnotit efektivitu přijatých opatření (MUSIL in litt.). 22
11. Kompenzace škod způsobených kormorány Vzrůstající znepokojení škodami působenými kormorány v rybích osádkách a nátlak rybářských organizací vedly v r. 2000 k přijetí Zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (č. 115/2000 Sb.), který byl doplněn a upraven zákonem č. 476/2001 Sb., umožňujícím kompenzaci škod způsobených kormorány (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005, MUSIL in litt.). Výši škod je nutno doložit nezávislým odborným nebo znaleckým posudkem. Náhrada škod se poskytuje po celý rok (doplňkem z roku 2001, předtím jen v hnízdním období), ale pouze za ryby chované k hospodářským účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech a pstružích farmách (MARTINCOVÁ & MUSIL 2003, 2005). Výše škody se vypočítá vynásobením počtu kormoránů x počet dní x průměrná spotřeba jednoho kormorána x průměrná cena jedné ryby (MUSIL in litt.). Počet kormoránů se stanovuje pravidelným sčítáním (jednou za 14 dní) lovících ptáků na lokalitě, přestože jejich skutečný počet není možno určit zcela přesně z mnoha důvodů. Nelze předpokládat, že všichni zastižení kormoráni zde uloví svou pravidelnou denní dávku potravy. Kormoráni se přemísťují z rybníka na rybník a jednotliví ptáci mohou být započítáni víckrát na různých lokalitách a naopak někteří z toho stejného důvodu nemusí být započítáni vůbec (MUSIL in litt.). Sčítání provádí zpracovatel posudku, orgány ochrany přírody, ČSO (Česká společnost ornitologická) nebo jiná organizace, případně i rybářská organizace, ale její výsledky musí doložit některá z výše jmenovaných nezávislých institucí (MUSIL in litt.). Kormoráni zkonzumují za den cca 500 g ryb o hmotnosti 10-700 g. Průměrná cena ryb se v průběhu roku mění a tak se výše škody stanoví ve chvíli pozření ryby kormoránem. Nejlepším způsobem stanovení ceny ryb je určení průměrné ceny ryb konzumovatelné velikosti na každém rybníce, kde se vyskytují kormoráni, v jednotlivých obdobích roku zvlášť (MUSIL in litt.). 23
12. Závěr Bakalářská práce shrnula různé možnosti regulace početnosti kormoránů, jak využitím přirozených mechanismů hustotní regulace, což se ukazuje být nejúčinnější, tak pomocí nejrůznějších lidských zásahů pro kormorány neletálních i letálních. Dále se ukázalo, že v různých evropských státech se přistupuje k problematice kormoránů velmi rozdílně a zatímco někde se kormoráni vůbec nestřílí, jinde se jich střílí mnoho (i desítky tisíc). Množství odstřelených ptáků je ovlivňováno velikostí země a především početností kormoránů, a to výrazněji velikostí zimují populace než hnízdní populace. Z hlediska České republiky byly shrnuty legislativní podmínky pro odstřel kormoránů a kompenzace za jimi spáchané škody, a podán přehled regulace jejich počtu od konce 80. let 20. století. Podrobnější spolehlivé informace o regulaci početnosti kormoránů v České republice, především počty usmrcených ptáků v jednotlivých okresech v jednotlivých letech, se však nepodařilo získat. 24
Seznam literatury BirdLife International 2004: Birds in Europe: populations, estimates, trends and conservation status. BirdLife Conservation Series No. 12, Cambridge, UK. BREGNBALLE T., GOSS-CUSTARD J.D. & DURELL S.E.A. le V. dit (1997) Management of cormorant numbers in Europe: a second step towards a European conservation and management plan. In: (van Dam, C. & Asbirk, S. eds) Cormorants and Human Interests. IKC natur beheer, Wageningen: 62-122. CARSS D. N. & MARZANO M. 2005: Reducing the conflict between Cormorants and fisheries on a pan-european scale (REDCAFE) - Summary & National Overviews. Natural Environment Research Council, Banchory & Uviverity of Durnham. 374 pp. CARSS D. N. 2002: Reducing the conflict between Cormorants and fisheries on a pan-european scale, REDCAFE Final report.. Final Report to European Union DG Fish, August 2003, pp. 169. CRAMP S. & SIMMONS K.E.L 1977: The Birds of the Western Palearctic, Vol.I.Oxford University Press, Oxford, London, New York ex VELDKAMP 1997. DE NIE H.W. 1995: Changes in the inland fish populations in Europe and its consequences for the increase in the Cormorant Phalacrocorax carbo. Ardea 83: 115-122. FREDERIKSEN, M. & BREGNBALLE T 2000a: Evidence for density-dependent survival of adult cormorants from a combined analysis of recoveries and resightings. Journal of Animal Ecology 69: 737-752. FREDERIKSEN M. & BREGNBALLE T 2000b: Diagnosing a decline in return rate of 1- year-old cormorants: mortality, emigration or delayed return? Journal of Animal Ecology 69: 753-761. FREDERIKSEN M., LEBRETON J.-D. & BREGNBALLE T. (2001) The interplay between culling and density-dependence in the great cormorant: a modelling approach. Journal of Applied Ecology 38: 617-627. GERDAUX D. 2006: Summary of the questionnaire in legal status and management Cost No. 635 - INTERCAFE 2006, Annual report-, Banchory 242 pp. HUDEC K. (ed.) 1994: Fauna ČR a SR. Ptáci 1 (2. přepracované a doplněné vydání). Academia, Praha. JANDA J. & MUSIL P. 1991: Einfluß der Kormoranbestände auf der Erträger der Teichwirtschaft in Südböhmen. Vogelschutz in Österreich 6: 81-85. JANDA J., MUSIL P. 1990: Příspěvek k poznání rozsahu škod působených rybožravými ptáky státnímu rybářství. Tichodroma 3: 57-76. KELLER T. & LANZ U. 2003 Great Cormorant Phalacrocorax carbo sinensis management in Bavaria, southern Germany - What can we learn from seven winters with intensive shooting? Vogelwelt 124, Suppl.: 339-348. LINDELL L., MELLIN N., MUSIL P. & PRZYBYSZ J. & ZIMMERMANN H. 1995: Status and population development of breeding Cormorants Phalacrocorax carbo sinensis in central Europe. Ardea 83: 81-92. MARION L. 2003 Recent development of the breeding and wintering population of Great Cormorants (Phalacrocorax carbo) in France - Preliminary results of the effects of a management plan of the species. Vogelwelt 124, Suppl.: 35-40. MARTINCOVÁ R. & MUSIL P. 2003: Current status of the Great Cormorants Phalacrocorax carbo sinensis in the Czech Republic: numbers, distribution and management plan. Vogelwelt 124, Suppl.: 41-48. 25
MARTINCOVÁ R. & MUSIL P. 2005: Czech Republic - National overview: 62-74. In: Carss D. N. & Marzano M. 2005: Reducing the conflict between Cormorants and fisheries on a pan-european scale (REDCAFE) - Summary & National Overviews. Natural Environment Research Council, Banchory & Uviverity of Durnham. 374 pp. MARTINCOVÁ R. 1999: Skladba potravy a frekvence krmení mláďat kormorána velkého (Phalacrococrax carbo sinenses) na Třeboňsku. Sylvia 35: 11-17. MARTINCOVÁ R., MUSIL P. & MUSILOVÁ Z. 2003: Mezinárodní sčítání nocovišť kormorána velkého (Phalacrocorax carbo sinensis) v České republice v roce 2003. Zprávy ČSO 57: 24-27. MCKAY H., FURNESS R., RUSSELL I., PARROTT D., REHFISCH M., WATOLA G., PACKER J., ARMITAGE M., GILL E. & ROBERTSON P. 1999 The assessment of the effectiveness of management measures to control damage by fish-eating birds to inland fisheries in England and Wales. Report to Ministry of Agriculture, Fisheries and Food, London. Moran Committee (2001) Cormorants: MUSIL P. & JANDA J. 1997: Habitat selection by Cormorant (Phalacrocorax carbo) on Southbohemian fishponds. Ekologia Polska 45: 173-180. MUSIL P. & MUSILOVÁ Z. 2006: Dlouhodobý vývoj a současný stav početnosti kormorána velkého na tekoucích vodách v České republice. Sborník referátů Aktuální problematika ochrany vodních ekosystémů, Průhonice, 17.-19. května 2005. MUSIL P. & MUSILOVÁ Z. 2005. Foraging habitat selection of Great Cormorant on Southbohemian fishponds (Czech Republic). Alauda 73: 311. MUSIL P. 1996: Barevně značení kormoráni v Evropě i u nás. Zprávy ČSO 33: 10-12. MUSIL P. 2002: Great Cormorants on fishponds in the Czech Republic: Population dynamics, habitat selection and movements (A review). In:Der Kormoran (Phalacrocorax carbo) im Spannungsfeld zwishen Naturschutz and Teichbewirtschaftung, Sächsische Landesstiftung Natur und Umwelt: 45-50. MUSIL P., CEPÁK J. & MARTINCOVÁ R. 2000: Kormorán velký (Phalacrocorax carbo sinensis) v České republice: vývoj populace, současný stav a perspektivy dalšího vývoje. Studie zpracovaná na základě Smlouvy o dílo pro potřeby Ministerstva životního prostředí ČR. MUSIL P., FORMÁNEK J. & ŠKOPEK J. 1997: Numbers and movements of Cormorants Phalacrocorax carbo sinensis in the Czech Republic and Slovakia. Supplementi alle Richerchi di Biologia della Selvagina 26: 61-72. MUSIL P., JANDA J. & de NIE W. 1995: Changes in abundance and foraging habitat selection in Cormorant (Phalacrocorax carbo) in the south Bohemia. Ardea 83: 247-254. MUSILOVÁ Z. & MUSIL P. 2004: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v roce 2004. Zprávy ČSO 59: 33-37. MUSILOVÁ Z. & MUSIL P. 2005: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v lednu 2005. Zprávy ČSO 61: 22-28. PARZ-GOLLNER R. 2005: First Pan-European Cormorant midwinter census January 2003. CRG Bulletin 6: 52-54. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC,K. 1997: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. H&H, Jinočany. VELDKAMP R., 1997: Cormorans Phalacrocorax carbo in Europe. A first step towards a European management plan. National Forest and Nature Agency, Denmark, and National Reference Centre for Nature Management, The Netherlands. 26