ZPĚVNÍK 2. oddílu Fénix

Omnia vincit amor Válka růží Vítr to ví Bláznova ukolébavka Tři kříže Kytka Vlaštovko leť Dobrodružství s bohem Panem Zahrada ticha Franky dlouhán Morituri te salutant Písek Mezi horami Abeceda Amazonka Batalion Bodláky ve vlasech Bratříčku zavírej vrátka Citronky Osamělé město Červená řeka Otevřená zlomenina Dej mi víc své lásky Ráno bylo stejný Stará archa Strom Rána v trávě Pár havraních copánků Habet Král a klaun Pijte vodu Tisíc mil Šrouby a matice Little big horn První signální Niagara Dajána Hlídač krav Chodím po Brodwayi Buráky Montgomery Pochod marodů Divoké koně Už vyplouvá loď John B Hrobař Tabáček Sarajevo Panenka Čarodějnice z Amesbury Jdem zpátky do lesů Ho, ho watanay Anděl Sbohem galánečko Zelené francouzské pláně Přítel ZPĚVNÍK 2. oddílu Fénix

Omnia vincit Amor 1. Šel Em pocestný kol D hospodských zdí Em, G přisedl k nám a C lokálem zní G Ami pozdrav jak svaté Em přikázání: D Em omnia D vincit Em amor. 2. Hej, šenkýři, dej plný džbán, ať chasa ví, kdo k stolu je zván, se mnou ať zpívá, kdo za své vzal omnia vincit amor. R: Zlaťák G pálí, D nesleví nic, Em štěstí v G lásce D znamená G víc, všechny Ami pány G ať vezme D ďas! Em Omnia D vincit Em amor. 3. Já viděl zemi válkou se chvět, musel se bít a nenávidět v plamenech pálit prosby a pláč, omnia vincit amor. 4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť, nad lidskou láskou roztáhli plášť, vtom kdosi krví napsal ten vzkaz: omnia vincit amor. R: Zlaťák 5. Já prošel každou z nejdelších cest, všude se ptal, co značí ta zvěst, až řekl moudrý: Pochopíš sám všechno přemáhá láska. R: Zlaťák 6. Teď s novou vírou obcházím svět, má hlava zšedla pod tíhou let, každého zdravím větou všech vět: omnia vincit amor, omnia vincit amor... Válka růží 1. Ami Už rozplynul se G hustý dým Am E nad Am ztichlým polem G válečným Am E Jen C ticho stojí G kolkolem a vítěz Am plení E vlastní zem. Je válka Am růží G E Am 2. Nečekej soucit od rváče, kdo zabijí, ten nepláče. Na těle mrtvé krajiny se mečem píšou dějiny. Je válka růží 3. Dva erby, dvojí korouhev, dva rody živí jeden hněv. Kdo změří, kam se nahnul trůn zda k Yorkům nebo k Lancasterům. Je válka růží 4. Dva erby, dvojí korouhev, však hlína pije jednu krev. Ať ten či druhý přežije vždy nejvíc ztratí Anglie. Je válka ruží Přítel 1. G Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten D čas, C táhlo nám na dvacet a slunce bylo D v nás Am vrabci nám jedli z ruky, život C šel bez záruky, G ale taky bez příkras. Možná že hloupý, ale krásný byl náš svět, zdál se nám opojný jak dvacka cigaret a všechna tajná přání plnila se na počkání anebo rovnou hned. R: Am Kam jsme se poděli, C kam jsme se to poděli, G kde je ti konec můj Em jediný příteli, Am zmizel s mi, nevím D kam, G sám, C sám, sám, jsem tady G sám. 2. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc, jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc, jó, tehdy nebýt tebe tak z mých dvanácti žeber nezůstalo příliš moc. Dneska už nevím, jestli přiběh' by si zas, jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší, no a co, vem to ďas. R: Kam jsme se poděli 3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok, každá naše píseň měla nejmíň třicet slok a my dva jako jeden ze starých reprobeden přes moře jak přes potok. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní, měl pravdu, přišla potom spousta malých dni a byla velká voda vzala nám, co ji kdo dal, a tobě i to poslední. R: Kam jsme se poděli. 4. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl, jenom mi netvrď, že tě život naučil, člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká, to už jsem dávno pochopil. A taky vím, že srdce rukou nechytím, jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty, a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi společný slunko nesvítí. R: Kam jsme se poděli

Zelené francouzské pláně 1. Tak jakpak se D máš, Willy, G příteli můj, Em A dovolíš, jen si sednu do G stínu na hrob A tvůj. D Horkým letním slunkem jsem G rozpálená, Em A chodím celý den a jsem G unavená D. Podle náhrobku vidím, slavil s Em 18 let, když jsi A v zbytečné válce D opustil tento A svět. D Doufám, že zemřel jsi Em čistý a hned, že si A nestřílel první, když G přišel rozkaz D vpřed. R: Hrály A píšťaly k tomu, nesli G tě zpátky D domů a Em zazněly salvy, když tě A spouštěli D níž. A G když kněz dělal kříž nad tvým A tělem, začly G dudy zvolna hrát Em tesknou A píseň D. Nebo jsi pouhý cizinec beze jména v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima která nikoho dávno už nezajímá. R: Hrály píšťaly k tomu 3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou, barvy ze strání svítí pestrou paletou, teplý letní vítr začal od moře vát, žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát. Jenom tisíce křížů tady v písku stojí a svým tichým hlasem k oblakům žalují, že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení, že zničil a proklel celá pokolení. R: Hrály píšťaly k tomu Vítr to ví 1. D Míle a G míle jsou D cest, které znám, jdou trávou G i úbočím A skal. D Jdou cesty G zpátky a jdou cesty Hm tam a D já na všech s vámi G stál A A7. D Proč ale G blátem nám D kázaly vést a špínou nám G třísnily A šat? To G ví snad jen A déšť a D vítr kolem Hm nás, G ten vítr, co A7 začal právě D vát. 2. Míle a míle se táhnou těch cest a dál po nich zástupy jdou. Kříže jsou bílé a lampičky hvězd jen váhavě svítí tmou. Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést, spí v hlíně těch práchnivejch blat! To ví. 3. Dejte mi stéblo a já budu rád i stéblo je záchranný pás. Dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás: Proč jen se účel tak rád mění v bič a proč, že se má člověk bát? To ví Bláznova ukolébavka 1. D Máš má ovečko A dávno spát G i píseň ptáků D končí. D Kvůli nám přestal A vítr vát, jen G můra zírá D zvenčí. Já A znám její zášť, tak G vyhledej skrýš, zas A má bílej plášť a v okně G je mříž A. R: D Máš má ovečko A dávno spát a G můžeš hřát, ty mě E můžeš hřát. Vždyť D přijdou se G ptát, zítra zas D přijdou se G ptát, jestli ty D v mých předsta G vách už D mizíš. 2. Máš má ovečko dávno spát, dnes máme půlnoc temnou. Ráno budou nám bláznům lát, že ráda snídáš se mnou. Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, Když tebe mám rád, když tebe tu mám. R: Máš má ovečko 2. Zanechal jsi tu dívku, nebo snad ženu svou. Vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou, i když zemřel jsi náhle, před mnoha lety, v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.

Tři kříže 1. Dmi Dávám sbohem těm C břehům Am proklatejm, který Dmi v drápech má Ami ďábel sám. Dmi Bílou přídí C šalupa My Grave Ami míří Dmi k útesům, který Ami znám. R: Dmi Jen tři F kříže C z bílýho Am kamení někdo do Dm písku Am poskládal. Slzy F v očích měl a C v ruce znavený Am lodní Dm deník, co Am sám do něj psal. 2. První kříž má pod sebou jen hřích samý pití a rvačky jen. Chřestot nožů, při kterých přejde smích srdce kámen a jméno Stan. R: Jen tři kříže 3. Já Bob Grain mám tváře zjizvený štěkot psa zněl, když jsem se smál. Druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. R: Jen tři kříže lodní deník a v něm, co jsem psal Kytka 1. D Otvírám G lásku na stránce D rád přišel jsem A milá má něco ti D dát zeptat se co G děláš a jakej byl D den pohladit A tvář, tu kytku si D vem. R: Ty jsi tak G jiná, tak jiná, kdo D ví jestli má A touha tě neporaní D ty jsi tak G jiná, pojď, ruku mi D dej s tebou je A celej svět jak vymě D něnej. 2. Sedíme tu spolu a slova si jdou propletený prsty ležej na kolenou. Oči jako čert a malinkej nos ze všech je nejhezčí, tiše už dost. R: Ty jsi tak jiná Anděl 1. G Z rozmlácenýho Em kostela, G v krabici D7 s kusem mýdla, G přinesl Em jsem si anděla G, polámali D7 mu G křídla. G Díval se Em na mě oddaně, G já měl jsem D7 trochu trému, G tak vtiskl Em jsem mu do dlaně G lahvičku D7 od G parfému. R: A proto, Em prosím, věř mi, G chtěl jsem ho D7 žádat, G aby mi Em mezi dveřmi G pomohl D7 hádat, G co mě čeká Em a D7 nemine G --- co mě čeká Em a D7 nemine G. 2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatující o Bohu a hrání na vojáky. Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. Sbohem galánečko 1. : G Sbohem Em galánečko, já Am už musím D jíti G : : Am Kyselé vínečko D, kyselé G vínečko Em D G podala s mi D k pití G : 2. Sbohem galánečko, rozlučme se v Pánu. Kyselé vínečko, kyselé vínečko, podala s mi v džbánu. 3. Ač bylo kyselé, přeca som sa opil. Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím, co jsem včera tropil. 4. A tak se nehněvám, že s mňa ošidila. To ta moja žízeň, to ta moja žízeň, ta to zavinila. 4. Třetí kříž, ten vyvolá jen vztek Teddy Rogers těm dvoum život vzal. Svědomí měl, vedle nich si klek Rec: Snad se chtěl modlit vím trestat je lidský, ale odpouštět božský, snad mi tedy Bůh odpustí. R: Jen tři kříže. R: A proto 3. Když novinky mi zděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice. A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl mi,

Jdem zpátky do lesů v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou. Vlaštovko leť Dobrodružství s bohem Panem 1. Am7 Sedím na kolejích, D které nikam neve G dou, C G Am7 koukám na kopretinu, jak D miluje R: Z ráje Ho, ho Watanay 1. C Vlaštovko leť, Am přes čínskou zeď F7maj přes písek pouště Gobi G 1. Je Am půlnoc nádherná, G spí i lucerna, F tys mě opustil E ospalou, se s lebe G dou. C G Am7 Mraky vzaly slunce D zase pod svou ochranu, G Em Am7 jen ty nejdeš, holka, D kdypak já tě 1. D Spinkej můj maličký, G máš v očích hvězdičky dám ti je C do vlasů tak usínej G, tak usínej D. C oblétni zem, Am přileť až sem, F7maj jen ať císař zlobí, G Em dnes v noci zdál se mi sen, Am tu Am v hloubi zahrady G cítím úklady F s píšťalou E někdo sem Am kráčí. C Hrá náramně G krásně a na mě F tíha podivná E doléhá. dostanu. G D R: G Z ráje, my vyhnaní Em z ráje, kde není už Am7 místa, prej něco se G chytá z ráje nablýskaných Em plesů, jdem zpátky do Am lesů za nějakej G čas. D 2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe. Šel jsi vlastní cestou a to se dneska nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. R: Z ráje 3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou. Zabalíme všechny, co si dávaj rande za branou R: Ho, ho watanay, C ho, ho D watanay ho, ho, C watanay, G Kiokena, D Kiokena. 2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z perleti. Vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná. R: Ho, ho watanay 3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. R: Ho, ho watanay 4. V dlani motýl usíná, hvězdička už zhasíná. Vánek co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá. F že ti zrní nasypal G Ludvík van Beethoven. C Vlaštovko leť, Am nás chudé veď. F7maj G7 C 2. Zeptej se ryb, kde je jim líp zeptej se plameňáků kdo závidí, nic nevidí z té krásy z pod oblaků až spatříš nad sebou stín věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin. Vlaštovko leť, nás chudé veď. 3. Vlaštovko leť, rychle a teď, nesu tři zlaté groše, první je můj, druhý je tvůj, třetí pro světlonoše. Až budeš unavená, pírka ti pofouká Máří Magnaléna Vlaštovko leť, nás chudé veď. C Hrá náramně, G zná mě, nezná mě, F něha a E hudba až k Am pláči. 2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu, krok a slušně se uklání, jsem rázem ztracená, co to znamená odháním strach a on praví: Pan, jméno mé, mám už renomé Pan se jmenuje a jsem bůh Pan, bůh všech stád, vás má slečno rád, jen Pan je pro vás ten pravý. 3. A ráno raníčko, ach má písničko, Pan mi zmizel i s píšťalou, od Pána propána, o vše obrána ospalou najde mě máti. Hrál a ved mě, krásně podved mě, kam jsem to dala oči kam. Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh Počítám: dal a má dáti.

Zahrada ticha 1. D Je tam brána zdobená, cestu Em otevírá, zahradu zelenou C všechno připo D míná. 2. Jako dým závojů, mlhou opředený vstupuješ do ticha, cestou vyvolených. 3. Je to březový háj, je to borový les, je to anglický park, je to hluboký vřes. 4. Je to samota dnů, kde jsi pomalu zrál, v zahradě zelený, kde sis na dětství hrál. 5. Kolik chceš, tolik máš očí otevřených tam venku za branou leží studený sníh. 6. Z počátku uslyšíš vítr a ptačí hlas, v zahradě zelený přejdou do ticha zas. 7. Světlo připomíná rána slunečných dnů v zahradě zelený, v zahradě beze snů. 8. Uprostřed závratí, sluncem prosvícených, vstupuješ do ticha cestou vyvolených. Franky dlouhán 1. D Kolik je smutného, když G mraky černé D jdou lidem nad A7 hlavou G smutnou dálavou. D Já slyšel příběh, který G velkou pravdu D měl, za čas odletěl A7, G každý zapomněl. D R: D Měl kapsu A7 prázdnou Franky dlouhán po státech G toulal se jen D sám a že byl G veselej, tak D každej měl ho A rád. Tam ruce G k dílu mlčky přiloží a D zase jede Hmi dál a G každý, kdo s ním A chvilku byl, G ten dlouho se pak A7 smál D 2. Tam, kde byl pláč, tam Franky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát. A když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. R: Měl kapsu 3: Tak Frankyho vám jednou našli přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí. Bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. R: Měl kapsu Čarodějnice z Amesbury 1. Zuzana Dm byla dívka, C která žila Dm v Amesbury s jasnýma E očima a C řečmi pánům Dm navzdory souse E dé o ní C říkali, že Dm temná kouzla Am zná a B že se lidem Am vyhýbá a B s ďáblem C pletky Dm (G) má. 2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. 3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, a když ji vedli městem, všichni kolem volali: "Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" 4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. 5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, a všichni křičeli jako posedlí:"na šibenici s ní!" 6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: "Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" 7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, zemřela tiše samotná pod letní oblohou

Sarajevo Panenka Morituri te salutant E Morituri te salutant! 1. Emi Přes haličské pláně Ami/F# vane vítr zlý, to H7 málo, co jsme měli, nám Emi vody sebraly jako tažní ptáci, Ami/F# jako rorýsi H7 letíme nad zemí, dva Emi modré dopisy. R: Emi Ještě hoří oheň a Ami praská dřevo, D7/F# ale už je čas jít G spát, H7 Emi tamhle za kopcem je Ami Sarajevo, tam H7 budeme se zítra ráno Emi brát. 1. D Co skrýváš za G víčky a D plameny G svíčky, snad D houf bílých holubic nebo jen A žal? Tak G odplul ten D prvý, den G zmáčený D krví ani pouťovou panenku A7 nezane D chal. R: Otevři G oči, ty D uspěcha A ná, G dámo D uplaka A ná, G otevři D oči, ta G hloupá noc D končí a mír je A7 mezi ná D ma. 1. Cesta Am je prach a G štěrk a Dm udusaná Am hlína C a šedé F šmouhy G7 kreslí do vla C sů a z hvězdných Dm drah má G šperk, co C kamením se E spíná a Am pírka G touhy Em z křídel Pega Am sů. A z hvězdných F drah má G7 šperk, co C kamením se E spíná Am a pírka G touhy Em z křídel Pega Am sů. 3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá a písek víří křídlo holubí. : A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá a zvedá chmýří, které zahubí. : 4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná včelka od vlkodlaka. : Rezavý kvér, můj brach a sto let stará špína a děsně velká bílá oblaka. : 2. Farář v kostele nás sváže navěky, věnec tamaryšku pak hodí do řeky, voda popluje zpátky do moře, my dva tady dole a nebe nahoře. R: Ještě hoří oheň 3. Postavím ti dům z bílého kamení, dubovými prkny on bude roubený, aby každý věděl, že jsem tě měl rád, postavím ho pevný, navěky bude stát. R: Ještě hoří oheň 2. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý a umyj se, půjdeme na karneval. A na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R: Otevři oči 2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má v ruce štítky v pase staniol. : A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma dvě křehké snítky rudých gladiol. : R: Seržante G písek je bílý, jak paže Daniely. Am Počkejte chvíli, mé oči uviděly G7 tu strašně dávnou vteřinu zapomnění. Am Seržante mávnout G7 a budem zasvěceni. C Morituri te salutant!

Písek 1.. Jako Ami písek D př G esíváš mě E7 mezi prsty, Dmi stejně ti E7 dlaně prázdný Ami zůsta G no C u, ani Dmi vodu nepřeliješ G sítem, někdy je C strašně Emi málo ch Ami tít, Dmi já nejsem z těch, co po E7 těžký ráně Ami nevs G tanou. C ani Dmi vodu nepřeliješ G sítem, někdy je C strašně Emi málo ch Ami tít, Dmi já nejsem z těch, co po E7 těžký ráně Ami nevs E7 tanou. Ami 2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš, zdá se, že nemíníš mě vážně brát. kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, a za čím se to vlastně máme stále hnát? kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, a za čím se to vlastně máme stále hnát? 3. Jako kámen najednou mi v cestě stojíš, vím, že se leccos těžko obchází, radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít, ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít, ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. stejně ti dlaně prázdný zůstanou, ani vodu nepřeliješ sítem, někdy je strašně málo chtít, já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou... Mezi horami : Am Mezi G hora Am mi Am lipka G zele Am ná : : C Zabili Janka, G Janíčka, Am Janka miesto Am/G jele - ňa : Keď ho zabili, zamordovali Na jeho hrobě Na jeho hrobě Kříž postavili Ej, křížu, křížu ukřižovaný Zde leží Janík Janíček, Janík Zamordovaný Tu šla Anička Plakat Janíčka Hneď na hrob padla A viac nevstala Dobrá Anička Tabáček D Haló, kdo je tam, po zaznění tónu G mi zanechte zprávy A a buďte zdrávi D haló, nejsem doma, no je to fakt bída G volané číslo vám A neodpovídá Emi Polevím z vysokejch A otáček Dmaj7 pohoda, klídek a Hmi tabáček půl dne Emi noviny číst a pak A cigáro Dmaj7 pohoda klídek Hmi leháro Emi nejspíš jsem jenom A línej čím dál D víc Neřešte to pane, to je případ ztracenej doufám jen, že z toho nejste vykolejenej dám vám jednu dobrou radu k nezaplacení neřešte to pane, tohle nemá řešení Polevím z vysokejch otáček pohoda, klídek a tabáček vzpomínat na to co se událo chci to tak mít nejmíň na stálo nejspíš jsem jenom línej čím dál víc Volané číslo je opojené a bude odpojené žádný né, že né volané číslo včetně mojí tváře vymažte ze svýho adresáře. A pokuste se tvářit nešťastně všude se dočítám, že umřu předčasně a taky vím, že obtěžuju okolí čekám konec, zatím nic nebolí Víceméně se to dobře vyvíjí život je návykovej a někdy zabíjí F#mi Polevím z vysokejch H otáček F#mi vzpomínat na to co se H událo Emaj7 chci to tak mít nejmíň na C#mi stálo F#mi nejspíš jsem jenom H línej čím dál E víc D Volané číslo je opojené a bude G odpojené žádný A né, že né D volané číslo včetně mojí tváře G vymažte ze svýho A adresáře. Emi A pokuste se tvářit A nešťastně všude se Dmaj7 dočítám, že umřu Hmi předčasně a taky Emi vím, že obtěžuju A okolí čekám Dmaj7 konec, zatím nic Hmi nebolí Emi Víceméně se to dobře A vyvíjí život je Dmaj7 návykovej a někdy Hmi zabíjí Emi Víceméně se to dobře A vyvíjí život je Dmaj7 návykovej a někdy... 4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty, Emaj7 pohoda, klídek a C#mi tabáček

Už vyplouvá loď John B 1. Už G vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B., okamžik malý, jen než popluje v D dál, nechte mě G plout G7, nechte mě C plo-o- Cmi out, G sil už málo mám, tak D7 nechte mě G plout. 2. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil, vím, že cesta má konec už má, nechte mě plout, nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. 3. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na mne dal a pistole vzal, šerif John Stone, šerif John Stone, moji svobodu vzal šerif John Stone. 4. Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B., okamžik malý, jen než popluje v dál, nechte mě plout, nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Hrobař V G mládí jsem se učil hrobařem emi jezdit s hlínou, jezdit s trakařem C kopat hroby byl můj ide D7 ál C D7 Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem s černou rakví, bílým pomníkem toho bych se nikdy nenadál. Že do módy přijde kremace černej hrobař bude bez práce toho bych se nikdy nenadál Kolem projel vůz milionáře záblesk světel pad mi do tváře, marně skřípěj kola brzdící. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám tam se s černou rakví neshledám, sbohem bílé město zářící. Sbohem moje město vzpomínat budu presto jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč Na na na... Abeceda C Život je jak abeceda, smy E sl písmen slov a vět Někdo Am našel,někdo hledá, život F je jak abeceda G A je C alej třešní zjara, alej E bílá jako pára B jsou Am barvy zahrad v září i tu F kytku čeká G stáří C jsou cesty tam a zpátky, někdy dlouhý a jindy krátký D je domov v tichém koutě, tam kde končí všechny poutě E je Eva první žena, pro hřích z ráje vyhoštěna F je faleš, sestra zrady, k té se raděj otoč zády G jsou gesta, němá slova, za která se všechno schová H jsou hvězdy, co se třpytí, střepy slunce,noční kvítí CH je chleba žitných lánů, skýva chudých, skýva pánů I je inkoust, první řádky co jsi čmáral do pohádky J je jizva v duši skrytá, život jizvy nepočítá K je kámen,nezestárne, jenom člověk má to marné L je láska, slabé chrání, za peníze není k mání M je matka má nás ráda, i když pláče, i když strádá N je nouze přepych střídá, často po ní chodí bída O je omyl to se stává,čekáš pád a přijde sláva P je pravda, maják v bouři, oči nikdy nezamhouří R je radost malé ptáče, co si žitím jen tak skáče S je smutek,kreslí vrásky,často zbývá z velké lásky T je touha, voda živá její pramen v každém zpívá U je úžas dětských očí,nad tím, že se země točí V je vůně horké hlíny,každý musí mezi stíny Z je zemřít a tak tedy, zet je konec abecedy Život je jak abeceda, smysl písmen slov a vět Někdo našel, někdo hledá, život je jak abeceda a z ní složíš celý svět.

Amazonka 1. Byly krásný naše A plány, byla jsi můj celej C#mi svět, Hmi čas je vzal a nechal A rány, sta Hmi rší jsme jen o pár E let. 2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. R: Nebe modrý zrcad A lí se v F#mi řece, která všechno Hmi ví, stejnou barvu jako A měly t Hmi voje oči džíno E vý. 3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrdě přisvědčil. 4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká. R: Nebe modrý... pořád stejná, přísahám, Hmi pořád stejná, přísa A hám. Batalion R: A Víno C máš a G marky A tánku dlouhá C noc G se A pro E hýří A Víno máš a chvilku spánku díky díky verbíři 1 A Dříve než se rozední kapitán k C osedlání G rozkaz A dává e A ostruhami do slabin koně G po A há EA ní Tam na straně polední čekají ženy zlaťáky a sláva do výstřelů karabin zvon už vyzvání R: A Víno na C kuráž a G pomilovat markytánku A zítra do Burgund C batalion G,, A za E míří A Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku díky díky vám královští verbíři 2. Rozprášen je batalion poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou večně spát Neplač sladká Marion verbíři nové chlapce přivedou ti za královský hermelín padne každý rád Divoké koně Ami Já viděl Dmi divoké Ami koně, C běželi Dmi soumra Ami kem, Ami Já viděl Dmi divoké Ami koně, C běželi Dmi soumra Ami kem, Dmi Vzduch Ami těžký Dmi byl a divně Ami voněl G#dim tabá F kem. Dmi Vzduch Ami těžký Dmi byl a divně Ami voněl E7 tabá Ami kem. Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou řek a hor Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou řek a hor Sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor Sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, naše touho ještě neumírej, sil máme dost naše touho ještě neumírej, sil máme dost. šiku, Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat, chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat, s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. Já viděl divoké koně. 5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, milování je divoká píseň večera milování je divoká píseň večera. Stébla trávy sklání hlavu, staví se do

Pochod marodů Ami Krabička cigaret a C do kafe G rum, F rum, Ami rum, dvě vodky a fernet a teď, C doktore, G čum, F čum, Ami čum, chra Dmi pot v hrud F ním ko Ami ši, no Dmi to je F záži E tek, Ami my jsme kámoši řidi C čů sani G tek, - F tek, - Ami tek. Měli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, - dranc, -dranc, i tělní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, je to vlastně fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, - ce, tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, zná naše adresy a je to čiperka, koho chce, najde si, ten natáhne perka, - rka, -rka. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, doktoři vylezou na naše tělo, -lo, -lo, budou nám řezati ty naše vnitřnosti a přitom zpívati ze samé radosti, -sti, - sti. R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, tuberkulóza, hele, já jsem to našel! Neuróza, skleróza, křivičná záda, paradentóza, no to je paráda! Byli slabí na těle, ale silní na duchu, žili vesele, než měli poruchu. Bodláky ve vlasech Do G vlasů bláznivej Em kluk mi Am bodláky D dával, za Em tuhle C kytku pak F všechno chtěl D mít, svateb G ní D menuet mi na Am stýblo H7 hrával, C že prej se D musíme G D7 vzít. 2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy, copak si holka víc může tak přát, doznívá menuet, čím dál míň mě baví na tichou poštu si hrát. R: Em Bez bolesti divný D trápení, Em suchej pramen těžko D pít, G zbytečně C slova do Edim kamení H7 sít, 4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy nejsem si jistej, že víc umím dát, vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy o tom že dál tě mám rád. (akordy 1. Sloky) 5. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy, copak si my dva víc můžeme přát, dál nám zní menuet a tím míň nás baví na tichou poštu si hrát. G Zelený, voňa Em vý Am D G Prstýnky voňa Em vý Am D G Z trávy zele Em ný Am D R: Ami Cirhóza, C trombóza, G dávivý C kašel, Dmi tuberku Ami lóza - E jó, to je G7 na košili našich C zvyků F vlajou nitě od knof Bb líků, Dis jeden je C Muset a Dis druhej je G G7 Ami naše! Chtít. neuróza, C skleróza, G ohnutá C záda, Dmi paraden Ami tóza, no E to je 3. C Do vlasů bláznivej klu Am k ti Dm bodláky G dával, pa Ami ráda! Jsme Dmi slabí na tě Ami le, ale G silní na za Am tuhle F kytku pak B všechno chtěl G mít, du C chu, Dmi žijem vese Ami le, svateb C ní menu G et ti na Dm stýblo E hrával: E juchuchuchu Ami chu! F my dva se G musíme C G (D) vzít.

Bratříčku zavírej vrátka 1. Emi Bratříčku nevzlykej to nejsou G bubáci D vždyť už jsi velikej, to jsou jen H7 vojáci C přijeli v hranatých železných maringotkách H7 Se slzou na víčku hledíme na sebe: Buď se mnou bratříčku bojím se o tebe na cestách klikatých bratříčku v polobotkách R: Emi Prší Hmi a Emi venku Hmi se Emi setmělo Hmi Emi tato Hmi noc Emi nebu Hmi de Emi kratká Hmi, Emi Berán Hmi ka C vlku Hmi se Emi zachtělo Emi rec:bratříčku H7 : 1. - zavrel jsi vrátka? 2. - Emi zavírej H7 vrátka! 2. Bratríčku nevzlykej neplýtvej slzami nadávky polykej a šetři silami Nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme Nauč se písničku není tak složitá, opři se bratříčku cesta je rozbitá Budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme Citronky 1. V C jedné Ami mořské Dmi pusti G7 ně C ztroskotal Ami parník v Dmi hlubi G7 ně C Jenom tři ma Ami lé Dmi citron G7 ky zůstaly na hladině R:Rybaroba Ami rybaroba dmi rybaroba G7 čuču C Rybaroba Ami rybaroba Dmi rybaroba G7 čuču zůstaly na hladi C ně 2. Jeden z nich povídá přátelé:netvařte se tak kysele Vždyť je to přece veselé,že nám patří moře celé R: Rybaroba 3. A tak se citronky plavily dál,jeden jim k tomu na kytaru hrál A tak se plavily do dáli až na ostrov korálový R: Rybaroba... 4. Tam je však stihla nehoda zlá,byla to mořská příšera Sežrala citronky i s kůrou a zakončila tak baladu mou Buráky 1. G Když Sever válčí s Jihem a C zem jde do vál G ky a v polích místo bavlny teď A rostou bodlá D ky. G A ve stínu u silnice vidíš C z Jihu vojá G ky, jak se tu válej' v trávě a D louskaj' burá G ky. R G Hej hou, hej hou, nač C chodit do vál G ky. Je lepší doma sedět a A louskat burá D ky. G Hej hou, hej hou, C nač chodit do vál G ky. Je lepší doma sedět a D louskat burá G ky. 2. Plukovník sedí v sedle, volá: "Yankeeové jdou!", ale mužstvo v trávě leží, prej už dál nemohou. Pan plukovník se otočí a koukne do dálky, vidí tu slavnou armádu, jak louská buráky. R: Hej hou... "Jo, flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." Montgomery 1. D Déšť ti holka smáčel G vlasy A Z tvých ocí zbyl prázdnej D kruh Kde je zbytek tvojí G krásy A To ví dneska snad jen D bůh R: Z celé jižní eskadr G ony A Nezbyl ani jeden D muž V Montgomery bijou G zvony A Déšť ti smejvá ze rtů D růž 2. Tam na kopci v prachu cesty Leží i tvůj generál V ruce šátek od nevěsty Ale ruka leží dál R: Z celé... 3. Tvář má zšedivělou strachem Zbylo v ní pár těškejch chvil Proužek krve stékáprachem Déšť jí slepil vlasy jak jíl R: Z celé... 4. Déšť ti šeptá jeho jméno Šeptá ho i listoví Lásku měl rád víc, než život To ti nikdy nepoví R: Z celé... R: Rybaroba 3. Až tahle válka skončí a jestli budem žít. Své milenky a ženy pak půjdem políbit. Když zeptají se: "Hrdino, cos' dělal za války?"

Hlídač krav 1. D Když jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, G až jednou vyrosteš, A7 budeš doktorem D práv. Takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," G já jim ale na to řek':"ch A7 ci být hlídačem D krav." R: Já chci D mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, G od rána po celý A7 den zpívat si D jen, zpívat si: pam pam pam D, G, A7... 2. K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy. Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. R: Já chci mít... 3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy. S nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R: Já chci mít... Chodím po Brodwayi 1. Chodím D po Broadway hladov sem a tam, chodím po Broadway hladov sem a A7 tam, chodím D po Broad D7 way, G po Broadway, D po Broadway A7 hladov sem a G tam. R: D Singi jau jau jupi jupi jau, singi jau jau jupi jupi A7 jau, singi D jau jau D7 jupi, G jau jau jupi, D singi jau jau A7 jupi jupi D jau. 2. Práci nedostanu, černou kůži mám, práci nedostanu, černou kůži mám, práci nedostanu, nedostanu, protože já černou kůži mám. R: Singi... 3. Moje černé děti mají stále hlad, moje černé děti mají stále hlad, moje černé děti, černé děti, moje děti mají stále hlad. R: Singi... 4. A já pevně věřím, že zas přijde den, a já pevně věřím, že zas přijde den, a já pevně věřím, pevně věřím, že zas černoch bude svoboden. R: Singi... Osamělé město (Tereza) 1. G Ten C den co vítr D listí z města G svál můj C džíp se vracel D jako by se Emi bál že C asfaltový D moře odliv G má a C stáj, že svýho D koně E7 nepozná. R: G Řekni kolik je na světě kolik je takovejch D měst řekni Ami kdo by se vracel všude je tisíce Emi cest. Tenkrát, G když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě D máš tenkrát Ami ptal jsem se, Terezo kolik mi polibků Emi dáš, napos D led, napos G led. 2. Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát. Proč vítr mlátí spoustou okenic? Proč jsou v ulici auta, jinak nic? R: Řekni kolik je... 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odněkud něžný tón Flaut a v závěji starýho papíru válej se černý klapky z klavírů. R: Řekni kolik je... 4. Tak loudám se tím hrozným městem sám a vím že Terezu už nepotkám. Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí a vosamělý město mlčící. Červená řeka 1. Pod tou D skálou kde proud řeky G syčí tam kde D ční červený kamení A7 žije D ten co mi D7 jen srdce ničí G toho D já ráda A7 mám k zbláznení 2. D Často k nám chodívá s kytkou růží, nejhezčí z kovbojů v okolí vestu má ušitou z hadích kůží bílej pás na něm pár pistolí 3. Vím že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám srdce má děravý ale já chci ho mít mně se líbí bez něj žít už mě dál nebaví 4. Hned se ptá jak se mám jak se daří kdy už prý mu to svý srdce dám Na to já odpovím že čas maří srdce blíž červený řeky mám. 5. Když je tma a jdu spát, noc je černá hlavu mám bolavou k závrati Ale já chci mu být přesto věrná Dokud sám se zas k nám nevrátí.

Otevřená zlomenina že: Niagara pomoci. 1. Jsem jako G vítr, kterej zfoukne pírko ze tvejch dlaní, D špínu jedný noci, jako hygiena ranní Ami velká voda slzí, který spláchnou noční hříchy, C tamburíny zvoní k Es operaci míchy narovnám ti páteř, poškrábu ti záda, pofoukám ti srdce, zrada kamaráda lásky účel světí prostředky a smetí, špínu jedný noci, který neuletíš otevřená zlomenina srdečního svalu, trápení a kocovina, vůně tvýho žalu vypustíš svou hříšnou duši do slanýho moře, neumírej děvče moje chti ti říct že: R: Ohořelou G károu chtěl bych dojet D ke hvězdám, který Ami svítily z tvejch očí C dřív než červotoči se do tvýho srdce F daj. D V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám, sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou, už asi nedoufám. 2: Pláčem solíš otevřený rány co se hojí, tvoji krev i tělo příjímám pod obojí stejný lidi se soumrakem mají stejný stíny, zmizelas jak před přízrakem, padám do hlubiny tvůj pramínek vlasů zaliju včelím voskem, koukám na tu krásu a nechápu to mozkem to co jsi mi dala já nikomu už nedám, tak mi řekni má opičko proč tě marně hledám otevřená zlomenina srdečního svalu, trápení a kocovina, vůně tvýho žalu vypustíš svou hříšnou duši do slanýno moře, neumírej děvče moje chci ti říct, R: Ohořelou károu... Dej mi víc své lásky 1. Emi Vymyslel jsem spoustu nápadů, a G úú co Emi podporujou hloupou nála D7 du, a H7 úú, Emi hodit klíče do kanálu, A sjet po zadku Ami holou skálu Emi v noci chodit H7 strašit do hra Emi du 2. Dám si dvoje housle pod bradu, aúú, v bíle plachtě chodím pozadu, aúú, úplně melancholicky, s citem pro věc jako vždycky vyrábím tu hradní záhadu, aúú. R: G Má drahá dej mi víc, H7 má drahá dej mi víc, Emi má drahá C dej mi víc své G lásky, a D7 úú G H7 Ja nechci skoro nic, já nechci skoro nic, Emi C G já chci jen pohladit tvé vlásky, a H7 úú 3. Nejlepší z těch divnej nápadu, aúú, mi dokonale zvednul náladu, aúú, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západu, aú R: Má drahá... 1. Na břehu D Niagary, stojí A7 tulák starý, na svou první lásku vzpomí D ná. Jak tam stáli spolu, díva A7 li se dolů, až jim půlnoc spadla do klí D na. R: Teskně hučí Nia A7 gara, teskně hučí do no D ci, komu D7 vášeň v srdci G há Gmi rá, tomu D není pomo A7 ci, komu D7 vášeň v srdci G há Gmi rá, tomu D není pomo A7 ci. D 2. Střemhlav D do propasti padá A7 proud, na něm vidím tebe děvče D plout, škoda že ten D7 přelud G krá Gmi sný D nelze A7 obej D mout, škoda že ten D7 přelud G krá Gmi sný D nelze A7 obej D mout. R: Teskně... 3. Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí, i ten nejkrásnější jara květ i ten kvítek jara vzala Niagára ta jej nenavrátí nikdy zpět. R: Teskně... 4. Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci, komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci, komu vášeň v srdci hárá, tomu není R: Teskně... 5. Střemhlav do propasti padá proud, na něm vidím tebe děvče plout, škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout, škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout. Dajána 1. G Lidé o ní Em říkají, C že je v lásce D7 nestálá G ona zatím Em potají C jedináho D7 v mysli má. G Na toho kdo Em klid jí vzal, C dnem i nocí D7 čeká dál, G krás Em ná, C bláho D7 vá Da G jána. Em, C, D7, G R: G7 S C rdce které Cm zastesklo si G s úsměvem teď G7 žal svůj nosí, C stále čeká, Cm čeká dál, o- D o,o-o,o- D7 o-o-o-oo-o-o. 2.Ten,kdo klid jí navždy vzal,odešel si bůh ví kam, Dajána má v srdci žal,žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích,pláče v nocích bezesných, krásná,bláhová Dajána R: Srdce... 3.Ospalá jde ulicí,nezbaví se lásky pout, sny,jenž voní skořicí,sny,jenž nelze obejmout, sama bude věčně snít,nenalezne nikdy klid, krásná,bláhová Dajána

Little big horn 1. Tam, kde l Ami eží Little Big Horn, je indiánská zem, tam přijíždí generál Custer s Dmi e svým praporem, mod Ami rý kabáty jezdců, stíny Dmi dlouhejch karabin, a z Ami indiánskejch signálů po nebi letí d A ým. R: A Říkal to Jim Bridger já měl jsem v noci E sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne A zem, kmen Siouxů je statečný a A7 dobře svůj kraj D zná, proč C E uster neposlouchá ta A slova varov Ami ná. 2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí "Zpátky povel dej!" Jedinou možnost ještě máš, život si zachovej. R: Říkal to Jim Bridger... 3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. R: Říkal to Jim Bridger... 4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál. R:... neposlouchal ta slova varovná. První signální 1. Emi Až si G zejtra ráno C řeknu zase Emi jednou provždy dost G právem se mi C budeš tiše Emi smát jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost když za všechno si můžu vlastně sám. R: Ami Za spoustu dní možná za C spoustu let až se mi G rozední budu ti D vyprávět na 1.signální jak jsem vobletěl svět jak tě to vomámí a nepustí zpět. Jaký si to F uděláš B takový to Dmi máš. Jaký si to F uděláš B takový to Dmi máš. 2. Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott, budu zpívat vampamtydapam všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod jak jsem si to uďál tak to mám. R: Za spoustu dní... Ráno bylo stejný 1. G Stál na zastávce s vypůj Hmi čenou kyta D rou, v dru Ami hý ruce holku, D to zavazadlo G svý, Emi D a tý holce v sáčku řek':" Dobrýtro, miláčku, C G E7 podívej se do dáli, uvidíš dvě smutný kole Ami je D7 na silni G ci." 2. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues, ospalí a nudní byli po flámu, kouřili partyzánku, dým foukali do vánku, dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje na silnici. R: D Ráno bylo stejný, C nesváteč G ní, C, G D na tvářích počasí C proměnlivý, G, C, G D rádio hlásilo: C na blatech G svítá, E7 každej byl tak trochu Ami7 sám, D7 G hm. 3. Holka, zvedej kotvy, nikdo nás už nebere, pojedeme po svejch do podnájmu žít, koupíme na splátky jízdenku tam a zpátky, až omrzí nás dálky, budem jak dvě smutný koleje na silnici. R: Stará archa R: /: D7 Já mám G kocábku D7 náram-, G náram-, náram-, kocábku ná D7 ram-, G náramnou. :/ G Archa má cíl, jé, archa má směr, jé, plaví se k Ara D7 ratu G na sever. Já mám kocábku náram, náram, náram, Kocábku náram, náramnou 1. G Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku ná D7 ram-, G náramnou, Noe nebyl překvapenej, on to věděl, kocábku ná D7 ram-, G náramnou. R: Já mám... 2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní, kocábku náram-, náramnou, Noe je zavolal ještě před povodní, kocábku náram-, náramnou. 3. Kázal jim uložiti ptáky, savce, kocábku náram-, náramnou, "ryby nechte, zachrání se samy hladce," kocábku náram-, náramnou. R: Já mám.. 4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram-, náramnou, tu přilétla holubice, snítku nesla, kocábku náram-, náramnou. R: Já mám... 5. Na břehu pak vyložili náklad celý, kocábku náram-, náramnou, ještě že tu starou dobrou archu měli, kocábku náram-, náramnou. R:

Strom 1. Ami Polní cestou kráčeli šuma G ři do vísky hrát, Ami svatby, pohřby tahle cesta pozna G la mnohokrát, po F jedné svatbě se chu G dým lidem Ami synek narodil a F táta mu u pra G šný cesty E života strom zasadil. R: A on tam A stál, a on tam stál, a koukal F#mi do polí, a koukal do polí, a byl jak D král, a byl jak král, sám v celém E okolí, korunu A měl, korunu F#mi měl, i když ne D ze zla Dmi ta, a jeho D pokladem byla trá E va střapatá. A 2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomnělm jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl, a z vísky bylo město a to město začlo chtít asfaltový koberec až na náměstí mít. R: A on tam stál... R: A on tam stál... 4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál, a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál, dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával a jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál. R: A on tam stál... Šrouby a matice Mezi zemí a A nebem A širým E světem Je jeden Hmi náš Tak dobře ho D znáš E Mezi nebem a A zemí Jsou věci E který Moje milá Hmi Můžu jen D já E Tahat tě A za vlasy, dýchat ti E do tváře, Dělat si Hmi nároky na tvoje D polštáře Sahat ti A pod sukni, kousat tě E na ruce Dělat ti Hmi snídani, říkat ti D opice. Mezi světlem a A nocí Houpu tě E v bocích Na tisíc Hmi krát, D dělám to E rád Mezi nocí a A světlem Zimou i E létem Je spousta Hmi rán, kdy můžu jen D sám E Tahat tě A za vlasy, dýchat ti E do tváře, nosit ti A lekníny, vrtat ti E police. Jsme časem Hmi kalený šrouby a D matice Tahat tě A za vlasy, dýchat ti E do tváře, Dělat si Hmi nároky na tvoje D polštáře Sahat A ti pod sukni, kousat tě E na ruce Dělat ti Hmi snídani, říkat ti D opice. Platit ti A výdaje, prdět si E vě vaně Kvůli tvé Hmi pověsti porvat se D v hospodě nosit ti A lekníny, vrtat ti E police. Jsme časem Hmi kalený šrouby a D matice Vysoko A nad zemí, životem E kalený, navěky Hmi spojení. Šrouby a D matice Šrouby a A matice Šrouby a matice Šrouby a matice Šrouby a matice 3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl, ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil, tak naposled se do nebe náš strom pak podíval a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal. Dělat si Hmi nároky na tvoje D polštáře Sahat A ti pod sukni, kousat tě E na ruce Dělat ti Hmi snídani, říkat ti D opice. Platit ti A výdaje, prdět si E vě vaně Kvůli tvé Hmi pověsti porvat se D v hospodě

Pijte vodu R: /: C Pijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte vodu a G nepijte C rum!ź :/ 1. C Jeden smutný ajznboňák pil na pátém nástupišti G ajerko C ňak. C Huba se mu slepila a diesel lokomotiva ho G zabi C la. R: Pijte vodu... 2. V rodině u Becherů pijou becherovku přímo ze džberů. Proto všichni Becheři mají trable s játrama a páteří. R: Pijte vodu... 3. Pil som vodku značky Gorbačov a potom povedal som všeličo a voľačo. Vyfásol som za to tri roky, teraz pijem chlórované patoky. R: Pijte vodu... 4. My jestežny chlopci z Warszawy, chodime pociungem za robotou do Ostravy. Štery litry vodky i mnužstvo piv, bardzo fajny kolektiv. R: Pijte vodu... 5. Jedna paní v Americe ztrapnila se převelice. Vypila na ex rum, poblila jim Bílý dům. Tisíc mil 1. V G nohách mám už tisíc Emi mil stopy Ami déšť a vítr C smyl a můj Ami kůň i já sme D7 cestou znavení G R: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl bílej dům to malý bílý stavení 2. Je tam stráň a příkrej sráz modrá tůň a bobří hráz táta s mamou, kteří věřej ďetskejm snům R: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl jeden cíl ten starej známej bílej dům 3. V nohách mám už tisíc mil teď mi sbejvá jen pár chvil cestu znám a ta se tam k nám nemění R: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl bílej dům to malý bílý stavení 4. Kousek dál a já to vím, uvidím už stoupat dým šikmej štít střechy čnít k D7 nebesům D7 R: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl jeden cíl ten starej známej bílej dům jeden cíl ten starej známej bílej dům jeden cíl ten starej známej bílej dům Rána v trávě R: Ami Každý ráno boty G zouval Ami Orosil si nohy v G trávě 1. Ami Že se lidi mají radi G doufal Ami A pro Emi citli Ami právě Každý ráno dlouze G zíval Ami Utřel čelo do ru G kávu Ami A při chůzi tělem semtam G kýval Ami Před se Emi bou sta Ami sáhů 1. C Poznal G Mora F věnku C krásnou Ami a ví G nečko C ze zlata V Čechách G slávu F muzi C kantů Ami Uma Emi zanou Ami od bláta. R: Každý ráno... 2. Toužil najít studánečku A do ní se podívat By mu řekla proč holečku Musíš světem chodívat 3. Studánečka promluvila To ses musel nachodit Abych já ti pravdu řekla měl ses jindy narodit. R: R: Každý ráno... Pár havraních copánků 1. G Pár havraních A7 copánků D7 a Tvůj tichý G smích ve dvou jedem A7 do spánku, D7 jedem na sa G ních. Cesta H7 tam je Emi voňa G7 vá, C starý hodný G pán s úsmě E vem Ti A7 podává D7 bílý tuli G pán, R: Cesta H7 tam je Emi voňa G7 vá, C starý hodný G pán s úsmě E vem Ti A7 podává D7 bílý tuli G pán. 2. Ukrývá se v poupátku malý, něžný sen sen Ti vepsal do plátků sám pan Andersen. Krajinou, kde nemrazí zvoní tulipán pohádkou Tě provází starý hodný pán, krajinou, kde nemrazí zvoní tulipán pohádkou Tě provází starý hodný pán. R: Pijte vodu...

Habet Emi Dvě hvězdy v Malém voze D svítí ještě Emi zrána, G vidí, jak po obloze D přeletěla G vrána, D rybáři vstávají a Emi rozhazují Hmi sítě Emi a hvězdy D zpívají, když Emi narodí se D dí Emi tě. R: Emi Ave G padalo z D nebe jako mana, Ave, znělo to Emi trochu jako H7 hrana, Emi Ave, G to značí: D vítejte, vy H7 mladí, Emi a ruce hladí, Hmi a ruce hl Emi adí. 2. Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat, i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků, než někdo za závěsem zvedne v pěsti dýku. R: Habet, znělo to stejně jako prve, Habet, jen trochu víc tam bylo krve, Habet, to značí palec směrem k hlíně za ruce v klíně, za ruce v klíně. R: Habet znít bude stejně jako prve, Habet, jen hodně víc tam bude krve, Habet, to značí palec směrem k hlíně za ruce v klíně, za ruce v klíně. Král a klaun K D rál C do boje G táh' C, G do C veliké G dálky C, G, G, C, G, C, G, C, D a s n C ím do té v G álky D7 jel na mezku k G laun, než hledí si stáh', tak z výrazu tváře bys nepoznal lháře, co zakrývá strach. T D7 iše šeptal při té hr G ůze:"inter arma silent musae," m A ísto zvonku cinkal brně D7 ; C#7 ním D7, král d C o boje G táh C ', G do C veliké G dálky C, G C G D7 a s ním do té války jel na mezku k G laun H C, G, A7. Král do boje táh', a sotva se vzdálil, tak vesnice pálil a dobýval měst, klaun v očích měl hněv, když sledoval žháře, jak smývali v páře prach z rukou a krev. Tiše šeptal při té hrůze:"inter arma silent musae," místo loutny držel v ruce meč, král do boje táh', a sotva se vzdálil, tak vesnice pálil a dobýval měst. Král do boje táh', s tou vraždící lůzou klaun třásl se hrůzou a odvetu kul, když v noci byl klid, tak oklamal stráže a, nemaje páže, sám burcoval lid. Všude křičel do té hrůzy, ve válce že mlčí Múzy, muži by však mlčet neměli, král do boje táh', s tou vraždící lůzou klaun třásl se hrůzou a odvetu kul. Král do boje táh', a v červáncích vlídných zřel, na čele bídných jak vstříc jde mu klaun, když západ pak vzplál, tok potoků temněl, klaun tušení neměl jak zahynul král: kdekdo křičel při té hrůze:"inter arma silent musae," krále z toho strachu trefil šlak, klaun tiše se smál a zem žila dále a neměla krále, klaun na loutnu hrál, kl D7 aun na loutnu h G rál, D7 klaun na loutnu G hrál...