UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ ILUMINÁTORSKÁ VÝZDOBA ANTIFONÁŘE Z ÚSTÍ NAD LABEM Z KONCE 15. STOLETÍ MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Vypracovala: Obor: Vedoucí práce: Bc. Tereza Suchomelová Dějiny výtvarných umění doc. PhD. Ing. Pavol Černý Olomouc 2014

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. PhD. Ing. Pavla Černého, s využitím uvedených pramenů a literatury. V Olomouci, dne 2. května 2014... Bc. Tereza Suchomelová 2

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu mé práce panu doc. PhD. Ing. Pavlu Černému za cenné rady a podněty, zapůjčení odborné literatury a za čas, který mi věnoval během konzultací. Dále děkuji pracovníkům Muzea města Ústí nad Labem, panu Mgr. Václavu Houfkovi a paní Heleně Houfkové, za poskytnutí fotodokumentace antifonáře. Můj velký dík patří panu Mgr. Stanislavu Červenkovi, za vstřícnost a neocenitelnou pomoc s textovou částí rukopisu. V neposlední řadě pak děkuji svému manželovi Petru Suchomelovi za korekturu textu, pomoc s úpravou obrazové přílohy. 3

Obsah Úvod... 6 K určení typu rukopisu... 7 K historii ústeckého antifonáře... 8 Popis prvního zimního dílu... 11 Obsah prvního - zimního dílu... 13 Zpráva o restaurování prvního zimního dílu... 15 Malířská výzdoba prvního zimního dílu... 16 Popis historizujících iniciál prvního zimního dílu... 16 Popis vegetabilních iniciál prvního zimního dílu... 20 Popis druhého letního dílu... 21 Obsah druhého letního dílu... 23 Zpráva o restaurování druhého letního dílu... 26 Malířská výzdoba druhého letního dílu... 27 Popis historizujících iniciál druhého letního dílu... 27 Popis vegetabilních iniciál druhého letního dílu... 31 K literatuře a pramenům, které se vztahují k ústeckému antifonáři... 32 Ikonografie historizujících iniciál prvního zimního dílu... 35 Fol. 1r - G aude Vjezd Krista do Jeruzaléma [Obr. 7]... 35 Fol. 35v I udea Ježíšek s křížem [Obr. 10]... 37 Fol. 181v U sque (modo) Nanebevstoupení Krista [Obr. 13]... 40 Fol. 189v V eni (Sancte Spiritus) Seslání Ducha Svatého [Obr. 15]... 41 Fol. 197r V idens Sv. Ondřej [Obr. 17]... 43 Fol. 216r D eus Panna Maria v květnici [Obr. 19]... 44 Fol. 296r C risti Zvěstování Panny Marie [Obr. 22]... 46 Fol. 319v E cce Rozeslání apoštolů I. [Obr. 25]... 48 Vegetabilní iniciály prvního zimního dílu... 49 Fol. 73v I llumina [Obr. 27]... 49 Fol. 245r S enex [Obr. 30]... 49 Ikonografie historizujících iniciál druhého letního dílu... 50 Fol. 1r G loria Trůnící Kristus [Obr. 36]... 50 Fol. 7v S acerdos Abraham a Melchisedech [Obr. 39]... 51 Fol. 64v S anctificavit Budova kostela [Obr. 41]... 53 Fol. 84r D escendit Sv. Jan Křtitel [Obr. 44]... 55 4

Fol. 105v E xurgens Navštívení Panny Marie [Obr. 46]... 57 Fol. 207r A dest Sv. Anna s malou Pannou Marií [Obr. 48]... 60 Fol. 285v F ons Madona [Obr. 51]... 62 Fol. 308r E cce Rozeslání apoštolů II. [Obr. 53]... 62 Vegetabilní iniciály druhého letního dílu... 63 Fol. 95r - I n Plateis [Ob. 55]... 63 Fol. 236r T e Sanctum [Obr. 57]... 63 Fol. 266r B eati [Obr. 59]... 63 Analýza figurální výzdoby ústeckého antifonáře... 64 Analýza vegetabilní výzdoby ústeckého antifonáře... 69 K literatuře věnující se knižní malbě v Českých zemích druhé poloviny 15. století... 72 Závěr... 73 Poznámky... 75 Summary... 82 Seznam použitých zdrojů... 83 Literatura... 83 Prameny... 85 Internetové zdroje... 86 Seznam obrazové přílohy... 87 Obrazová příloha... 98 5

ÚVOD Předkládaná diplomová práce se zabývá knižním malířstvím přelomu 15. a 16. století v Českých zemích, hlavní pozornost je pak směřována k dvousvazkovému antifonáři, chovanému v Ústí nad Labem v městském muzeu (sign. ST 1491 a ST 1490). Práce si klade za cíl provedení analýzy iluminátorské výzdoby a sumarizaci dosavadních poznatků o této památce. Jelikož nebyla studiu ústeckého rukopisu do dnešní doby věnována téměř žádná pozornost a v literatuře se neobjevuje, bude se tato práce snažit vytvořit základ pro jeho další důkladné prozkoumání. V první části práce se pokusím zmapovat dosavadní zmínky o ústeckém antifonáři v literatuře, objasním, co je antifonář, a kapitola bude věnována také společenské situaci v Ústí nad Labem po skončení husitských válek. Druhá, nejobsáhlejší část, bude zaměřena na důkladný rozbor obou dílů antifonáře. Popsána bude vazba rukopisů se souhrnem jejich poškození a rozebrána bude i textová stránka antifonáře. Pasáž, ve které se zabývám obsahovou složkou, vznikla díky pomoci pana Mgr. Stanislava Červenky, který je odborníkem na studium pramenů středověké hudby, hudebních rukopisů a liturgii. Pan Červenka mi poskytl své nepublikované materiály, ze kterých jsem mohla čerpat poznatky k liturgickému popisu antifonáře. Nejvýznamnější část této diplomové práce pak bude patřit zevrubnému popisu malířské výzdoby letního a zimního dílu antifonáře. Budu se snažit celý dekorační systém detailně popsat a následně zhodnotit z hlediska ikonografie i stylistiky. V poslední části se pokusím nalézt k malířské výzdobě ústeckého antifonáře stylové paralely v soudobé produkci. 6

K URČENÍ TYPU RUKOPISU Na začátek popisu obou svazků kodexu je třeba určit, o jaký typ knih se jedná. Ve své bakalářské práci jsem rukopis, na základě dosavadního určení mylně, nazývala graduálem. Díky konzultaci s S. Červenkou, který kodexy prostudoval, bylo jednoznačně určeno, že se jedná o antifonář, tedy knihu latinské katolické liturgie, která obsahuje zpěvy tzv. officia divina (hodinek). Ve středověku je během celého církevního roku zpěvně provozovaly komunity kněží a kleriků s vyšším svěcením v kapitulních, řeholních a později i větších městských kostelích, a to každý den, v osmi hodinkách v průběhu dne i noci. Z toho logicky vyplývá značný počet zpěvů. Z těchto důvodů byl antifonář běžně rozdělován do dvou nebo i tří dílů, jeho obsah byl pak dále členěn na několik částí: Proprium de Tempore, obsahující zpěvy oficia v průběhu času církevního roku, které se váží k osobě Ježíše Krista, Proprium de Sanctis, oficia svátků svatých, která připadají na jednotlivé konkrétní dny, a Commune Sanctorum s oficii společných svátků určitých kategorií světců (apoštolové, mučedníci, vyznavači, panny). Často bývá zařazeno ještě samostatné oficium k výročí posvěcení chrámu, pro nějž byl rukopis určen nebo se k němu jinak úzce váže. To je nazýváno Dedicatio Ecclesiae. V bakalářské práci jsem taktéž řešila nesrovnalosti v nazývání svazků, konkrétně šlo o to, který svazek je prvním a který druhým dílem. Dle liturgického obsahu S. Červenky je první částí antifonáře zimní díl s evidenčním číslem ST 1491, na něj pak jako druhý díl navazuje díl letní, s číslem ST 1490. 1 7

K HISTORII ÚSTECKÉHO ANTIFONÁŘE Obecně se předpokládá, že svazky antifonáře patřily kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem. Víme totiž, že zde býval již záhy v XVI. století katolický liter. kůr k památce Těla Božího (societas Corposis Christi), jakž poukazují k tomu ozdobné latinské kancionály, až posavad na tamější radnici chované. 2 Vzhledem k tomu, že se žádné jiné rukopisy, které by se daly považovat za ony kancionály, z té doby nedochovaly, je možné předpokládat, že se jedná právě o tento antifonář. Evidenční karty muzea, v jehož majetku se nyní oba svazky nacházejí, je také nazývají jako antifonář literátského bratrstva v Ústí nad Labem, ale pokud vím, není toto tvrzení podloženo žádnými historickými prameny, žádné se totiž zřejmě nedochovaly. Podle S. Červenky lze jeho příslušnost ke chrámu Nanebevzetí Panny Marie dokládat také tzv. tropy, rozšiřujícími vsuvkami do liturgických zpěvů pro slavnostní výpravu matutinálních responsorií patrocinia chrámu 3. Spojitost mezi rukopisem a ústeckým farním kostelem, nebo Ústím samotným, je také možné hledat přímo v iluminacích. Na malbě Ernsta Gustava Doerella (1832 1877), který v Ústí dlouhodobě pobýval a také tam zemřel, má být rekonstruována podoba města v roce 1560 [Obr. 1]. Zajímavý na něm je tvar hlavní městské brány, která se svými dvěma věžičkami může podobat bráně, kterou vjíždí Kristus do Jeruzaléma (fol. 1r prvního svazku). Stejně tak upoutá pozornost vzhled ústeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie, především pak jeho věže, která byla ale do nynější podoby na konci 19. století novogoticky přestavěna. Její původní podoba zachycená jak na Doerellově malbě tak na několika grafikách, je však velice blízká sakrální stavbě na iniciálce k oficiu Dedicatione ecclesie (fol. 64v druhého svazku). Obě podobnosti je však třeba, před 8

stanovením vážnějších závěrů, podrobit důkladnějšímu historickému zkoumání. Zabýváme-li se otázkou, pro koho byl antifonář vytvořen a komu patřil, je poměrně důležitým bodem situace v Ústí nad Labem v 15. století. V roce 1426, po slavné bitvě Na Běhání, se města zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, což zapříčinilo jak odchod saské posádky, tak i útěk velké části německého obyvatelstva. Písemné prameny dokonce hovoří o zpustošení města, což potvrzují i archeologické výzkumy. Až o deset let později se nový český král Zikmund Lucemburský ujal vlády a potvrdil Ústí všechna jeho privilegia. 4 V roce 1438 byla obnovena majetková držba nového farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, při němž po roce 1450 fungovala latinská škola. Po celou dobu ve městě převažovali katolíci, ale starší městský kostel zasvěcený sv. Vojtěchu náležel utrakvistům. 5 Oba díly antifonáře jsou vytvořeny v ritu pražské diecéze, včetně slavení všech svátků diecézních patronů, obdobně bývají, podle S. Červenky, sestavovány i latinské utrakvistické antifonáře. V nich se navíc objevuje svátek Jana Husa, ale kvůli ztrátě folií v druhém dílu antifonáře mezi chybějícím koncem oficia sv. Prokopa (4. července, fol. 120v) a ztraceným začátkem sv. Markéty (13. července, fol. 121r), není možné jeho původní přítomnost ani potvrdit, ani vyloučit. Možnosti, že antifonář, nebo alespoň jeho druhý svazek, nějakou dobu skutečně byl v rukách utrakvistů, případně německých protestantů ve druhé polovině 16. století, by mohl nahrávat fakt, že právě v letním dílu byla záměrně zničena iluminace k svátku Narození Panny Marie (fol. 207r) a stejně tak byla zamazána tvář madony (fol. 285v). Tyto obrazoborecké počiny nebyly v případě obou vyznání ničím neobvyklým, zvláště pak k Panně Marii nijak zvláštní úctu nechovali. V neposlední řadě je možné sledovat utrakvistické tendence v iniciále S acerdos 9

(fol. 7v, druhý svazek), kde je zobrazeno přijímání podobojí, záleží ale na interpretaci námětu. Liturgickou provenienci S. Červenka zjišťoval porovnáním s liturgickými rukopisy 6. Došel k závěru, že struktury oficií i jejich vnitřní skladba v temporálu a sanktorálu odpovídají liturgickým normám pražské diecéze s příslušným dobovým nárůstem oficií v druhé polovině 15. století. Dataci je možné upřesnit v termínu post quem: svátek Transfiguratio Domini byl zaveden papežem Kalixtem IV. v roce 1456 na památku vítězství nad Turky v bitvě U Bělehradu 7, De Conceptione S. Marie zavedl Sixtus IV. po roce 1477 8 a svátek Presentatio S. Marie byl schválen tím stejným papežem v 70. letech 15. století 9. Díky těmto poznatkům je, podle S. Červenky, možná nejrannější datace antifonáře do konce 70. let 15. století. Pravděpodobněji ale vznikl až na přelomu století nebo na počátku století 16. V současné době se oba díly antifonáře nacházejí v majetku Muzea města Ústí nad Labem a jsou uloženy v muzejní knihovně. Signatura prvního zimního dílu je ST 1491, druhý letní díl je pak veden pod značením ST 1490. 10 10

POPIS PRVNÍHO ZIMNÍHO DÍLU 346 pergamenových folií, text je uspořádán jednosloupcově, na každou stranu připadá deset řádků. Notové linky jsou červené, texty zpěvů a noty jsou psány černým inkoustem. Notace je rombická, osnova čtyřlinková, klíče F, C, kustody jsou úzká kvadratická punkta s kaudou zprava dolů. 11 Text provázející notový zápis je latinský, v písmu gothica formata, orientaci napomáhají modré, červené a černožluté kaligrafické cadelly. Jednotlivé antifony provázejí červeně psané rubriky s určením daného svátku, napomáhající k identifikaci námětu iluminace. V kodexu se objevují i později dodané poznámky. Vazba: dřevěné desky o rozměrech 67 x 44 cm potažené světlou kůží zdobenou slepotiskem [Obr. 2]. Na přední desce je dochováno původní kování nárožnic v motivu rozkřídlené orlice [Obr. 3], uprostřed kruhová puklice, na zadní desce se kování nezachovalo. Desky jsou doplněny funkčními koženými páskami se sponami. Původní vazba z 16. století byla nahrazena novou v rámci restaurování v roce 1894. Na předním přídeští je nahoře uprostřed vlepeno papírové Ex Libris s evidenčním číslem ST 1491 a nápisem Bücherei des Stadtmuseums in Aussig [Obr. 4], v jehož horní části je vyobrazena vila Maxe Schaffnera, generálního ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. V dolní části je připsaná zřejmě původní číselná signatura 6207, 85/64-1, která je zopakována i v levém horním rohu a doplněna o kulaté razítko s opisem Knihovna Muzeum Ústí n. L. Ex libris bylo vlepeno patrně v 19. století. Na zadním přídeští je kurentem psaný německý text [Obr. 5]. Řazení složek kodexu neboli kolaci, nebylo možné určit. Po restaurátorských pracích v 19. století byla 11

některá folia přeházena a rukopis byl navíc, podle S. Červenky, svázán příliš pevně, a tak je zjištění kolace bez poškození vazby velice obtížné. Bude ji snad možné zjistit v budoucnu v rámci případného nového restaurování kodexu. Stav zachování: S. Červenka zjistil, že některá folia byla ztracena a díky neznalosti liturgie restaurátora byla přeházena folia postního okruhu mezi ff. 119v a 151r. Dále pak chybí předsádka, z velké části byla utržena ff. 4, 5, 6 a 7, vyříznut je list mezi ff. 56 a 57 a rozsáhlá ztráta mezi ff. 170v a 171r způsobuje narušení velikonočního okruhu. Zde Červenka předpokládá ztracenou iniciálu o Velikonoční neděli. Za původním posledním fol. 345v chybí tři folia a dnešní fol. 346 bylo dodáno později. Na fol. 13v je tužkou k jedné antifoně dopsán jiný text a drobné špatně čitelné poznámky se vyskytují na f. 191r. Na ff. 1r 170v se dochovala původní foliace, zapisující na levém listu knihy složky A Q a na pravém římské číslo vrstvy příslušní složky I XII. 12 Nakonec je třeba zmínit paginaci z 19. století, která je psaná tužkou v horních rozích stran arabskými číslicemi v rozsahu 1 691. Poslední pagina není číslována. 12

Obsah prvního - zimního dílu 13 Antiphonarii iuxta usum ecclesiae Pragensis pars hiemalis 1r 196v Proprium de tempore antiphonarii pars hiemalis Fol. 1r Dominica I. Adventus první antifona v prvních nešporách: Gaude et letare Iherusalem a končí fol. 196v Sabato post Pentecosten antifonou k laudovému Kantiku Benedictus: Spiritus sanctus procedens. Ztrátami a přehozením folií při převazbě je narušen celý postní okruh mezi ff. 119v a 151r od Feria IV. In capite ieiunii až po Dominica in Palmis, a rozsáhlou ztrátou mezi ff. 170v 171r je narušen velikonoční okruh od Sabbato sancto až po Dominica III. post octavam Pasche. 197r 319v Proprium de Sanctis antiphonarii pars hiemalis Fol. 197r první nešpory oficia S. Andree, pokračuje S. Barbara, S. Nicolai, De Concepcione S. Marie, S. Lucie virg., In festo S. Thome, S. Fabiani et S. Sebastiani, S. Agnetis, In Conversione S. Pauli, In Purificacione S. Marie, S. Agathe virginis, De S. Dorotha, S. Scolastice, In Cathedra S. Petri, S. Mathie apost., S. Wenceslai Translacio, S. Gregorii pap., S. Benedicti, In festo Annunciacionis S. Marie, S. Adalberti, S. Gregorii, De S. Sigismundo, In invencione Crucis, S. Alexandri conf., S. Iohannis apost., S. Stanislai, končí fol. 319v antifonou k nešpornímu kantiku Magnificat: O beate Stanislae. Na ff. 302r 304v zařazeny 13

velikonoční mutace Tempore paschali: De martyribus, De uno martyre. 319v 345v Sequitur Commune sanctorum Fol. 319v Primo de apostolis, pokračuje De martyribus, De uno martyre a končí De confessore. 346r Dodatky ze 17. století Mariánská antifona Regina celi letare a jinou rukou antifona z oficia sv. Kateřiny Ave gemma claritatis. 346v Prázdné folio. 14

Zpráva o restaurování prvního zimního dílu Na zadním přídeští kodexu je zachován německojazyčný text psaný kurentem datovaný 1. dubna 1894. Zápis informuje o restaurátorském zásahu, který byl uskutečněn, z rozhodnutí Emila Apfela, jednoho z tehdejších radních města Ústí nad Labem, jistým Paulem Pollackem. Dle jeho zprávy byl kodex nově převázán, některé listy byly zpevněny pergamenem a trhliny zazáplatovány. Vyhlazen byl zvrásněný hřbet a upraveny poničené desky. Kovové nárožnice byly zřejmě sejmuty, vyčištěny a umístěny na přední část desek. Autor zápisu se zmiňuje i o poslední straně, kde je perem dopsán zpěv věnovaný svaté Kateřině. V textu se také objevují, mně nepříliš jasné, zmínky o dva roky starých neodborných opravách kodexu. 15

Malířská výzdoba prvního zimního dílu Výzdobu rukopisu představuje deset malovaných iniciál, osm z nich s figurální kompozicí, umístěnou doprostřed písmene tvořeného bohatě členěnými akantovými rozvilinami. Všechny iniciály jsou provázeny rostlinnou ornamentikou v bordurách, tvořenou vinnými či akantovými úponky, často doplněnou antropomorfními nebo zoomorfními motivy. Popis historizujících iniciál prvního zimního dílu Fol. 1r - G aude Vjezd Krista do Jeruzaléma [Obr. 6, 7], Ježíš přijíždí na oslíkovi zprava, je bosý, oděný v šedém splývavém plášti, má hnědé delší vlasy a nad hlavou zlatý nimbus. Levou rukou drží otěže a pravou rukou žehná muži stojícímu v bráně města, zřejmě zástupci obyvatel Jeruzaléma. Kristu se klaní dva chlapci, kteří kladou na zem zelený plášť, další chlapec sedí na stromě v pozadí a hází na zem utržené větvičky. Vpravo vzadu stojí skupina apoštolů, v jejím čele bezpochyby svatý Petr držící v rukách knihu. Další, koho lze identifikovat, je bezvousý mladíček Jan v zeleném oděvu, ostatní jsou zachyceni jen částečně. Je obvyklé, že ve skupině apoštolů jsou blíže identifikovatelní právě tito dva světci. Velkou část obrazu tvoří bohatě členěné město s mnoha věžičkami. Iniciála na prvním foliu započíná antifonu Gaude et letare Iherusalem, ecce rex tuus veniet, která je věnována oslavám první neděle adventní. Bordura [Obr. 8] je zdobena malovanými úponky. Mezi nimi lze nalézt orientálního bojovníka s šavlí a turbanem na hlavě, který právě svádí lítý boj s modrým drakem se zlatými křídly. Ve spodním okraji listu zaujmou dvě postavy. První v krátkém svrchním oděvu bez kalhot s kuželovitou čepicí míří lukem s napnutou tětivou na tzv. divého muže, který mu kráčí vstříc. Ten je tradičně vousatý, bosý, porostlý srstí, v levé ruce drží kyj, v pravé zlatý štít ve tvaru půlměsíce. 16

Fol. 35v I udea Ježíšek s křížem [Obr. 9, 10], dětská postava Ježíška oděného pouze do modrozeleného rozhaleného pláštíku a v rukách držícího velký dřevěný svatoantonínský kříž (ve tvaru písmene T). Iniciála je počátkem zpěvu k svátku Na svatou noc (Narození Páně). Zpěv začíná textem Iudea et Iherusalem nolite timere cras egrediemini et dominus erit vobiscum, jedná se o první nešpory zpívané při modlitbách v předvečer Štědrého dne. V borduře [Obr. 11] se nachází bohatě rozrostlý vegetabilní dekor doplněný tentokrát zástupci ptactva - výrem, kachnou divokou a papouškem. Fol. 181v U sque (modo) Nanebevstoupení Krista [Obr. 12, 13], okolo schematicky zobrazené skály klečí dvanáct modlících se apoštolů a Panna Marie. Tváře všech přítomných vzhlíží k nebi, kam na obláčku stoupá Ježíš Kristus, z něhož už jsou vidět pouze nohy a spodní kus šatu. Ani jedna z přítomných postav nemá nimbus ani žádný atribut, a tak lze konkrétně určit pouze mladičkého Jana a samozřejmě Pannu Marii. Na skále uprostřed jsou otisknuta Kristova chodidla. Iniciála provází svátek Nanebevstoupení Krista. Fol. 189v V eni (Sancte Spiritus) Seslání Ducha Svatého [Obr. 14, 15], skupina dvanácti sedících apoštolů, nad jejichž hlavami se vznáší rudé plamínky, v čele uprostřed sedí Panna Maria a drží v rukách rozevřenou knihu, po její pravici sedí svatý Jan a po levé ruce sv. Petr. Ostatní apoštolové nejsou blíže určitelní, mimo jiné i díky poškození iniciály. Její vrchní původně pozlacená část, kde můžeme dle dobových zvyklostí předpokládat Holubici Ducha Svatého, byla hrubě začerněna. Zpěvy se vztahují k svátku Seslání Ducha Svatého. Fol. 197r V idens Sv. Ondřej [Obr. 16, 17], stojící, ze tří čtvrtin je natočen doprava k textu zpěvu. Stařec 17

s šedými vousy je oděn v rudém šatě a světlém plášti a před sebou v rukou drží dřevěný svatoondřejský kříž (ve tvaru písmene X ). Antifona začínající slovy Videns Andreas cruce je spojena se svátkem sv. Ondřeje. Fol. 216r D eus Panna Maria v květnici [Obr. 18, 19], stojící Panna Maria je oblečená v červených šatech a přes ramena má přehozený dlouhý modrozelený bohatě nařasený plášť, plavé vlnité vlasy jí splývají volně na záda a na hlavě má liliovou korunu. Na levé ruce má lehce posazeného Ježíška, dítě je nahé, dívá se na ni a pravou ručičkou žehná. Panna Maria je zde vyobrazena jako Regina a strom, nebo keř, za ní situuje scénu do květnice, nebo také růžové zahrady. Iluminace provází zpěv na svátek Početí Panny Marie (De Concepcione S. Mariae). Mezi úponky vinné révy na dolním okraji listu nalézáme několik lesních zvířat, vlevo se za velkým modrým listem krčí liška a o kousek dál se pase jelen a daněk [Obr. 20]. Fol. 296r C risti Zvěstování Panně Marii [Obr. 21, 22], Panna Maria se objevuje vlevo za čtecím pultem, je prostovlasá, má dlouhé blond vlasy, oblečená je v červených šatech a modrozeleném vzdouvajícím se plášti, nad hlavou jí září zlatý nimbus. Gabriel k ní, oproti zvyklosti 14, přichází zprava. Na sobě má zlaté šaty a modrozelený plášť vpředu sepnutý sponou, v levé ruce drží zlaté žezlo a pravou ukazuje na Marii. Scéna je zasazena do mělkého prostoru s ornamentálním pozadím. Iniciála se pojí k svátku Zvěstování Panně Marii nebo také Conceptio Domini. Ve vegetaci v borduře jsou mezi akantovými úponky vymalovaní dva draci, hnědý a šedý se zlatými křídly [Obr. 23]. Fol. 319v E cce Rozeslání apoštolů I. [Obr. 24, 25], skupinu pěti mužů, v centru stojí Ježíš Kristus, pravou rukou žehná a v levé drží vlající čistou nápisovou pásku, oblečen je v červeném šatě a modrém plášti vpředu sepnutém 18

ozdobnou agrafou. Ježíše obklopují čtyři apoštolové, po jeho pravici sv. Petr, po levici sv. Pavel. Všichni jsou oblečeni v dlouhých barevných pláštích a jsou bosí. Tři z učedníků jsou staří, mají husté plnovousy a prořídlé vlasy, poslední z nich stojící vpravo vzadu je mladičký Jan, kterého jako jediného je možné identifikovat. Ačkoliv je v iniciále zobrazena kompozice Rozeslání apoštolů, v červené rubrice je zpěv specifikován jako Primo de apostolis. 19

Popis vegetabilních iniciál prvního zimního dílu Fol. 73v I llumina [Obr. 26, 27], plasticky tvarované písmenko položené na zlatozeleném rámu tvoří vegetabilními tvary, volně prorůstající do bordury. V borduře je vymalován modrobílý pták s dlouhým krkem, který poletuje mezi fantasticky tvarovanými květinami [Obr. 28]. Dle znění rubriky se jedná o svátek In Epiphania Domini, tedy k Zjevení Páně. Fol. 245r S enex [Obr. 29, 30], plasticky vyvedené písmeno v béžové barvě s modrým středem zdobeným jemným ornamentem, podle rozboru S. Červenky je zpěv určen k svátku Očišťování Panny Marie. 20

POPIS DRUHÉHO LETNÍHO DÍLU 338 folií, text je jednosloupcově uspořádán, s deseti řádky na každé straně. Linky jsou provedeny v červené barvě, texty antifon a noty inkoustem černým. Notace je rombická na čtyřlinkové osnově, klíče F, C, kustody jsou úzká kvadratická punkta s kaudou zprava dolů. 15 Notový zápis je provázen textem psaným v latině, v písmu gothica formata, orientaci napomáhají prosté modré a červené iniciály a černožluté kaligrafické cadelly. Červeně psané rubriky informují o svátku, kterému se daná antifona váže, a napomáhají i k identifikaci námětu iluminace. Vazba: Dřevěné desky o rozměrech 67 x 44 cm, potažené světlou kůží zdobenou slepotiskem [Obr. 31]. Na přední straně jsou dochovány původní ornamentálně zdobené nárožnice s motivem lilie [Obr. 32] a puklice, vzadu chybí. Součástí desek jsou také kožené řemínky se sponami. Původní vazba kodexu z 16. století byla restaurována v roce 1894. Na přední přídeští bylo pravděpodobně v 19. století do levého horního rohu vlepeno Ex Libris s evidenčním číslem ST 1490 a nápisem Bücherei des Stadtmuseums in Aussig [Obr. 33]. V horní části papírového štítku je zobrazena Schaffnerova vila, v dolní části je písmem 19. století připsaná zřejmě již neplatná číselná signatura. Na zadním přídeští je zaznamenán německý rukopisný text psaný kurentem [Obr. 34]. Kolaci, nebylo možné určit, jelikož byl rukopis posuzován z digitální fotodokumentace. V průběhu restaurátorských prací v 19. století byl však, podle S. Červenky, svázán tak pevně, že by kolaci bez poškození vazby zřejmě stejně nebylo možné zjistit. Kolaci bude snad v budoucnu možno určit v rámci případného nového restaurování kodexu. 21

Stav zachování: S. Červenka kontrolou kontinuity obsahu zjistil, že bylo vytrženo několik folií: za fol. 120 bylo odstraněno více listů, za fol. 178 zbyly stopy po vyříznutí jednoho folia, patrně s iniciálou Nanebevzetí Panny Marie 16, dále pak chybí list za fol. 181. Za fol. 229 bylo vyříznuto další folio, zcela jistě s iniciálkou, jelikož zde jsou patrné zbytky rostlinných úponků v borduře. Dle Červenky zde byl vymalován sv. Václav. Další listy chybí za ff. 253 a 293. Za fol. 337 na konci svazku chybí taktéž několik stran, naproti tomu poslední fol. 338 bylo dodáno později. Později připsané poznámky se objevují na fol. 14r (podle umístění hluboko ve vazbě vznikla již před restaurováním v roce 1894), na čistém fol. 163v (s čitelnou datací 1833) a na ff. 263r i v. Z 19. století pak pochází paginace psaná tužkou arabskými čísly 1 673 v horních rozích stránek (poslední číslovaná není). 22

Obsah druhého letního dílu 17 Antifonarii iuxta usum ecclesiae Pragensis pars aestiva 1r 64r Proprium de tempore antiphonarii pars aestiva Fol. 1r S. Trinitatis první antifona v prvních nešporách, pokračuje De Corpore Christi, Dominica prima post Trinitate. Následují Responsoria prolixa podle čtených knih Starého Zákona: Regum, Sapientiae, Job, Thobie, Iudith, Ester, Macabeorum, Prophetarium. Pokračují antifony ke kantikům Dominica I. post Trinitate průběžně, končí fol. 64r Dominica XXIII post Trinitate antifona Interrogatus a Iudeis. 64v 71v In Dedicatione ecclesie Začíná antifonou prvních nešpor a končí antifonou ke kantiku Magnificat nešpor druhých. Zapisuje kompletní oficium včetně antifony pro kompletářové kantiku Nunc dimittis. V třetím nokturnu matutina ve třetím responsoriu Terribilis est locus iste uvádí variantní užití versu: 1. V. Cumque evigilasset Iacob alius versu: Ut deus Iacob in sompniis. Následuje ještě čtvrté responsorium Benedic domine domum V. Conserva domine in ea. 71v 307r Proprium de sanctis antiphonarii pars aestiva Fol. 71v Sequitur historia Decem milia martyrum (ant. Pastor eterne ), In vigilia SS. Viti e Modesti, De S. Iohanne Baptista, Infra octavam, SS. Iohannis et Pauli, De S. Petro 23

apostolo, In festivitate S. Pauli, Visitationis S. Marie, De S. Procopio, S. Margarethe, In divisione apostolorum, In festo S. Marie Magdalene, De S. Iacobo, Sequitur de S. Anna madre Marie, De S. Martha, Ad vincula S. Petri, In invencione S. Stephani, Marie Nivis, De Transfiguratione Domini, S. Oswaldi, Sit commemoratio S. Dominici, Sixti Felicissimi et Magdi, De S. Lautencio, Commemoratio Tiburcii, De S. Yppolito mart., Assumptio S. Marie, De S. Bartolomeo, De S. Augustino, De S. Egidio, Nativitas S. Marie, In Passione S. Ludmile, In die S. Mathie, De S. Mauricio, Commemoratio Emerami, SS. Cosme et Damiani, S. Wenceslai, Sequitur de S. Michaele, Sequitur historia de S. Ieronymo, De S. Francisco, De S. Dionissio, Galli, De S. Luca, Sequitur Undecim milia virginum, S. Simonis et Iude, Omnium Sanctorum, De S. Martino, Infra octavam, De S. Briccio, De S. Othmaro, De S. Elizabeth, Presentacio S. Marie, De S. Cecilia, S. Clementis, S. Crisogoni commemoratio, končí De S. Katherina. 307v 308r 337v Prázdné folio. Commune sanctorum Fol. 308r De evangelistis, pokračuje De martyribus, De uno martyre, končí fol. 337v De confessore et pontifice. 338 r Dodatky ze 17. století 24

Rukou 17. století mariánský hymnus Resolamus virginis inclite laudum precconia fulget in pravula. 338v Prázdné folio. 25

Zpráva o restaurování druhého letního dílu Na zadním přídeští kodexu je zaznamenán německojazyčný text psaný kurentem a datovaný 12. března 1894. Zápis pojednává o restaurátorském zásahu, který byl, stejně jako u prvního svazku antifonáře, uskutečněn z rozhodnutí Emila Apfela jistým Paulem Pollackem. Kodex měl uhnilý hřbet, a tak byl nově převázán, byly zazáplatovány trhliny a opraveno zapínání. Renovováno bylo také kování. 26

Malířská výzdoba druhého letního dílu Popis historizujících iniciál druhého letního dílu Výzdobu rukopisu tvoří jedenáct malovaných iniciálek s ornamentální výzdobou nebo figurální kompozicí, tyto iniciály jsou provázeny i bohatou vegetabilní dekorací, tvořenou převážně vinnými nebo akantovými úponky v bordurách. Ta je mnohdy doplněna o antropomorfní motivy a nejrůznější skutečné i bájné tvory. Fol. 1r G loria Trůnící Kristus [Obr. 35, 36], frontálně trůnící Kristus s hlavou otočenou ze tří čtvrtin doprava k textu, oblečen je v červeném šatě a zahalen v bohatém modrém plášti, tvář má porostlou vousem, hnědé vlasy mu volně splývají na ramena a nad hlavou mu září lehce sedřený, zlatý nimbus. Sedí s koleny nepřirozeně semknutými k sobě, pravou rukou žehná a v levé drží zlatou kouli. Iniciála je spojena se zpěvem k svátku Nejsvětější Trojice. V pravém dolním rohu listu [Obr. 37] je vymalovaná postava lučištníka stojícího ve volné krajině. I přes značné poškození pergamenu je dobře patrné, že postava připomíná spíše loutku. Není oblečena, nemá vlasy a chybí jí i celé pravé předloktí. Lovec má napnutou tětivu a lukem míří vzhůru k akantovým úponkům, mezi nimiž poletují dva ptáčci. Fol. 7v S acerdos Abraham a Melchisedech [Obr. 38, 39], perspektivně pojednaný prostor, ve kterém se nacházejí dva muži. Starší Melchisedech stojící vlevo je oděný v modrém šatu a rudém svrchním plášti. Na hlavě má posazenu vysokou bílou mitru, na jejím čele je černý půlměsíc. Zespodu této pokrývky hlavy mu na ramena splývá bílá rouška. Kněz drží v levé ruce velký zdobený kalich a v pravé chléb nebo hostii. Proti němu se sepnutýma rukama klečí bezvousý mladík Abraham s dlouhými vlasy a liliovou 27

korunou na hlavě. Oděn je v brnění a u pasu mu visí dlouhý meč. Kulisu scény tvoří oltář překrytý bílým ubrusem, na němž je postaven kamenný diptych s vyrytými přikázáními Božího desatera. Iniciála je spojena se slavností De Corpore Christi. 18 Fol. 64v S anctificavit Budova kostela [Obr. 40, 41], jednolodní stavba šedé barvy má presbytář, v západním průčelí stojí věž čtvercového půdorysu, zastřešená stanovou stříškou, v rozích doplněnou čtyřmi malými věžičkami. Z věže trčí nad střechu lodi kostela žerď, na níž vlaje rudý trojcípý prapor. Bok kostela je prolomen dvěma okenními otvory a jedním velkým, který pravděpodobně představuje dveře. Iluminace s budovou kostela se váže ke zpěvům na slavnost In Dedicatione Ecclesie, tedy k výročí vysvěcení kostela. Dolní bordura [Obr. 42] je vyzdobena malbou kopcovité krajiny a čtyř mužských postav. Figura úplně vlevo je oblečená celá v červeném, plášť jí sahá až pod kolena, na hlavě má zelenou čapku a v pravé ruce drží kopí. Stojící zády hledí vzhůru a prstem levé ruky ukazuje na vymalovanou budovu kostela. Po jeho pravé ruce stojí podstatně bohatěji oděný muž, rytíř, s mečem u pasu a komunikuje se svým panošem. Vzadu za kopečky a stromky vykukují další dva mladíci s kopími, štíty a čapkami na hlavách. Fol. 84r D escendit Sv. Jan Křtitel [Obr. 43, 44], sv. Jan Křtitel stojí bosý na cestě, má zlatý nimbus a oděn je v kožešině a rudém plášti. Světlé vlnité vlasy mu spadající volně na ramena, nad čelem se jeden pramínek stáčí do vlnky, tvář a bradu mu pokrývá plnovous. V levé ruce drží modrou zavřenou knihu, na níž leží beránek, pravou rukou na něj ukazuje. Červeně psaná rubrika nás informuje o spojení se svátkem sv. Jana Křtitele. 28

Fol. 105v E xurgens Navštívení Panny Marie [Obr. 45, 46], mladší ze dvou žen, plavovlasá prostovlasá Marie, stojí vlevo, na sobě má bílé šaty sahajících až na zem, jejichž spodní část je bohatě nařasena. Přes ramena má lehce přehozený modrý, zeleně podšitý plášť. Vpravo stojící Alžběta je oblečena do dlouhých těžkých rudých šatů, hlavu má celou zahalenou v bílém šátku. Ani jedna z žen nemá nimbus. Pozadí tvoří abstraktní kosočtvercový vzor s květy. Červená rubrika na vnitřním okraji listu připisuje iniciálu ke zpěvům na svátek Visitationis sancte Marie. Fol. 207r A dest Sv. Anna s malou Pannou Marií [Obr. 47, 48], figurální výjev je silně poškozen, viditelné jsou pouze obrysové linie (nelze vyloučit, že jsou druhotně obtažené, ale původní kresbu téměř jistě přesně kopírují), díky kterým můžeme obraz alespoň částečně rekonstruovat. Lze zde rozeznat nimbovanou trůnící postavu zahalenou v zeleném bohatě řaseném plášti, s bílou rouškou na hlavě. Na klíně má posazené malé dítě, taktéž s nimbem, oděné do, s největší pravděpodobností, červených šatů. Obě postavy k sobě tisknou tváře a drží se za ruce, žena děcko zezadu velmi láskyplně objímá. Nimby měly původně zlatou barvu, ale byly setřeny a po zlacení zbylo jen několik málo stop. I přes takto vážné poškození je možné vyloučit možnost, že se zde nachází ještě jedna postava a že se tedy jedná o sv. Annu Samotřetí. Pravděpodobně jde o velmi neobvyklé zobrazení sv. Anny s malou Marií, přizpůsobené tradičnímu vyobrazení madony. Červená rubrika na okraji listu nás informuje o tom, že dotyčný zpěv je určen na svátek Narození Panny Marie. Okraj listu [Obr. 49] zdobí barevné a místy zlacené rozviliny, mezi nimiž v horní části poletuje ptáček a sleduje dění pod sebou. Na jednom z listů stojí lovec v modrých punčochách a světlém plášti, chystající se právě vystřelit z luku. Na hlavě má červenou čapku s vzadu trčícím cípem, tato partie obrázku byla ale opět nejspíš 29

záměrně poškozena. Muž se právě chystá zastřelit draka s modro-zeleno-zlatými křídly, dlouhým zavinutým krkem, precizně propracovanou hlavou a s ocasem zatočeným do tvaru osmičky. Fol. 285v F ons Madona [Obr. 50, 51], prostovlasá trůnící Madona, s dlouhými vlnitými světlými vlasy, v červených spodních šatech a přes sebe má mohutný modrý bohatě drapovaný plášť. Na pravé ruce drží malého Ježíška. Děťátko je nahé, přes klín má lehce přehozenu bílou plenku, kterou Maria přidržuje pravou rukou, dívá se na matku a pravou ručičkou se dotýká spony jejího pláště. Obě postavy mají nimbus, ovšem provedený jen v liniích ornamentálního pozadí. Iniciála započíná zpěvy ke svátku Presentatio S. Marie Virginis. Fol. 308r E cce Rozeslání apoštolů II. [Obr. 52, 53], dav stojících postav, v jejichž čele stojí Kristus. Ježíš je bosý, oblečený v prostém šedém výrazně drapovaném plášti, vlasy má polodlouhé, volně spuštěné na ramena, vousy na bradě rozdělené do bradky o dvou pramenech, hledí ven z obrazu přímo na diváka, pravou rukou žehná a v levé drží prázdnou bohatě zvlněnou nápisovou pásku. Kolem něj je shromážděno dvanáct mužů, apoštolů, z nichž ale pouze pět je jich alespoň z části viditelných. Po Ježíšově pravici stojí zřejmě sv. Petr a za ním se objevuje bezvousý mladičký Jan Evangelista s blond vlasy a kulatým obličejem. Po Kristově levici stojí sv. Pavel. Přítomnost ostatních apoštolů potvrzují jen vyčnívající temena hlav. Žádná z postav nemá nimbus, v pozadí je jen modrá obloha. Zpěv je věnován svátku všech apoštolů. 30

Popis vegetabilních iniciál druhého letního dílu Fol. 95r - I n Plateis [Obr. 54, 55], červené písmeno na zeleném rámu, jeho střed je zdoben černými ornamentálními liniemi, provází svátek sv. Petra. Fol. 236r T e Sanctum [Obr. 56, 57], modré plasticky modelované písmeno na zeleném rámu, jeho střed zdobí rostlinný ornament vyrůstající z levého dolního rohu. V rubrice v pravém horním rohu stránky je antifona přiřazena k svátku sv. Michaela. Fol. 266r B eati [Obr. 58, 59], bohatě zdobené písmeno, tvořené překrývajícími se akantovými listy, je vyvedeno v modré barvě a jeho ornamentálně zdobený střed je červený, kompozici doplňuje zlacené pozadí. Rubrika informuje o zasvěcení Všem svatým. 31

K LITERATUŘE A PRAMENŮM, KTERÉ SE VZTAHUJÍ K ÚSTECKÉMU ANTIFONÁŘI Přestože je ústecký antifonář poměrně významnou středověkou památkou, jakých není v Ústí nad Labem zachováno mnoho, bádání o něm je na samém začátku. Pokusím se v této kapitole připomenout všechny dosavadní zmínky o rukopisu, pro snazší orientaci je uvádím v chronologickém sledu. Jako první se o ústeckém antifonáři pravděpodobně zmiňuje Karel Konrád již roku 1893, který ve své, dnes již značně zastaralé, knize podrobně popisuje problematiku literátských bratrstev v Českých zemích a krátce zde postihuje i literáty v Ústí nad Labem: V Ústí nad Labem býval již záhy v XVI. století katolický liter. kůr k památce Těla Božího (societas Corposis Christi), jakž poukazují k tomu ozdobné latinské kancionály, až posavad na tamější radnici chované. 19 Vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné jiné latinské kancionály ani zprávy o jejich existenci, lze předpokládat, že Konrád hovoří právě o ústeckém antifonáři. Jejich určení pro literátské bratrstvo potvrzují i evidenční karty muzea, které je v současné době majitelem obou svazků. V čísle německého časopisu Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs vydávaného v nedaleké České Lípě byl roku 1913 otištěn článek Adolfa Kirschnera 20, ve kterém se autor stručně zmiňuje k obrazové výzdobě a provenienci kodexu. Ačkoliv se tento článek o ústecké dvojici rukopisů zmiňuje nejobsáhleji, nelze mu, bohužel, přikládat valný význam. Antifonář datuje až do doby kolem roku 1560 a připisuje ho ústeckému malíři Fabianu Puléřovi, což ale neodpovídá stylovému zařazení díla. Pokud jde o autorovy interpretace kompozic malovaných iniciál, nachází se zde mnoho nepřesností a místy jsou výjevy, i v souvislosti s textem, zcela mylně identifikovány. V dalším regionálním periodiku Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, jsou v čísle z roku 1932 k článku dr. Gerharda Eise 21 32

černobíle otištěny reprodukce ff. 215v a 216r prvního dílu ústeckého antifonáře, s iluminací Madony v květnici. Autor zde rozebírá významné středověké malíře narozené v Ústí nad Labem, okrajově zmiňuje mistra Wolfganga a malíře Štěpána, většina článku se ale zaobírá osobností Fabiana Puléře. K ilustraci použité v článku zde však nejsou žádné jiné informace, než že se jedná o Eine Seite aus den Aussiger Kanzionalien im Stadtmuseum., pravděpodobně zde byla užita proto, že žádné jiné památky z této doby nebyly k dispozici. V roce 1969 vyšla publikace kolektivu autorů kolem Jana Kouby a Jaroslava Bužgy, která je jakýmsi seznamem literárních památek vážících se k hudbě. K ústeckému antifonáři se zde ale autoři vyjadřují jen velice stručně, a to větou Antifonář latinský, dva díly, kolem roku 1500 (ústecká provenience). 22 Od té doby upadl rukopis v zapomnění a žádná literatura se o něm dlouho nezmiňuje. Až v roce 1996 vyšla kniha 120 let muzea Ústí nad Labem, ve které je ke kapitole, věnované vývoji muzejní knihovny, připojena jako ilustrace černobílá fotografie folia 296r prvního dílu. O antifonáři konkrétně se zde ale autoři nezmiňují, pouze v popisku obrázku je zapsána informace o tom, že kodex je datován do druhé poloviny 15. století a měl být zhotoven na zakázku literátského bratrstva v Ústí nad Labem 23. Naposledy byl antifonář z Ústí nad Labem prezentován na výstavě Gotické umění na Ústecku konané v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích na jaře roku 2013. V katalogu k výstavě je rukopis, možná pod vlivem mé bakalářské práce, nazýván graduál a je zde s otazníkem datován kolem roku 1490, dále se zde objevují obecné informace o rozměrech, materiálu a evidenčních číslech vystavovaného exponátu. V krátkém odstavečku, který by měl popisovat vystavovanou památku je však pouze stručně popsáno, co jsou to literátská bratrstva a zmíněno, že v Ústí také existovalo, pod titulem Těla 33

Kristova, a že možná nechalo pořídit právě vystavovaný rukopis. 24 Velmi důležitým zdrojem pro mou práci byla konzultace s panem Mgr. Stanislavem Červenkou, který mi poskytl své dosud nepublikované materiály k textovému obsahu antifonáře. Stejně tak nesmím zapomenout zmínit evidenční karty k oběma dílům rukopisu, které mi byly zapůjčeny Muzeem města Ústí nad Labem. Informace v nich uváděné sice nejsou kompletní, i tak jsou ale karty důležitým pramenem. 34

IKONOGRAFIE HISTORIZUJÍCÍCH INICIÁL PRVNÍHO ZIMNÍHO DÍLU Fol. 1r - G aude Vjezd Krista do Jeruzaléma [Obr. 7] Předlohu k námětu Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma představují všechna čtyři kanonická evangelia (Mt 21,1-2, Mk 11,1-2, Lk 9,29-40, J 12,12-19) a zmiňují se o něm i starozákonní proroci Zachariáš (Zach 9,9) a Izaiáš (Iz 62,10). Na obrázku je Kristus zachycen chvíli před tím, než prošel branou města, kterou mu otevírá zástupce jeho obyvatel. Objevuje se zde motiv chlapce na stromě, který hází pod kopyta oslátka větvičky, zmiňovaný například v evangeliu podle Marka, stejně jako kladení plášťů na cestu: Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. (Mk 11,8) Jedná se o staré gesto úcty projevované pomazaným králům, zmiňované ve Druhé knize královské (2Král 9,13): Každý vzal rychle své roucho a položili mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: Jehú se stal králem! Podle evangelisty Jana (J 11,45) mnohý lid poznal v osobě Ježíše Mesiáše již po vzkříšení Lazara, a tak mu jeho stoupenci prokazovali úctu hodnou vládce. Větvičkami pak bývají, dle evangelisty Jana (J 12,13), myšleny palmové ratolesti, které jsou symbolem vítězství a míru. Podle svědectví poutnice Egerie se v Jeruzalémě a dalších křesťanských oblastech orientu oslavuje den, kdy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma, již od 4. století. Oslavy provázela velká procesí, která napodobovala příjezd římského císaře. Ježíše v tomto případě charakterizuje kniha evangelia. Ve středověku se pak v souvislosti s těmito procesími objevují dřevěné plastiky, které představují Krista jedoucího na oslu v životní velikosti. Tyto pak byly uplatňovány v rámci liturgických her, které přibližovaly biblické události negramotným věřícím. 25 35

Námět Vjezdu Krista do Jeruzaléma v ústeckém antifonáři se přiklání k římskému typu triumfálního příjezdu císaře. Kristus je bezvousý, sedí, dle římského zvyku obkročmo, na oslici. Pravou rukou žehná, v levé drží otěže. K bráně města obvykle přijíždí zleva. V tomto bodu se ústecký Vjezd odlišuje od tradičního schématu, protože Kristus zde přijíždí zprava. Lidé vzdávající hold jsou pak zastoupeni většinou dvěma chlapeckými postavami, jedna klade na zem plášť, druhá obvykle sedí na stromě a pohazuje na cestu větvičky. Nelze vyloučit, že město, které vytváří kulisu celé scény, je vytvořeno podle skutečného pohledu na Ústí. Jisté podobnosti se dají najít na dochovaných vedutách z 16. a 17. století, a to především ve tvaru brány a v uskupení střech a věží za ní. V době, ve které rukopis vznikl, není zobrazování podle skutečných předloh nic neobvyklého, ale s jistotou by se to dalo říct až po podrobné analýze historických pramenů. 26 Motiv divého muže v borduře [Obr. 8] se v iluminovaných rukopisech v Evropě objevuje již ve 13. století a jeho původ nejspíše spočívá v nejasných představách o opicích, způsobených vírou středověkého člověka v nestvůry. Často je zachycován v boji s rytířem nebo další podivnou bytostí. 27 36

Fol. 35v I udea Ježíšek s křížem [Obr. 10] Samotný námět iluminace je velmi unikátní a přímou paralelu vyobrazení Ježíška bez asistujících postav jsem v knižní malbě nenašla. V jiných odvětvích výtvarného umění se Ježíšek jako osamocené děcko obvykle objevuje ležící v jesličkách, popř. kolébce, v mnoha případech však bývá zobrazován stojící, výjimečně trůnící. Nejčastěji bývá takto zachycován ve formě plastiky, která je následně určena k oblékání. Takovéto sošky Jezulátek byly od raného 14. století vytvářeny zejména pro ženské kláštery, jejich obliba dále stoupala v 15. století a v baroku se již vyskytují téměř v každém významném kostele napříč Evropou. 28 Jako jeden z nejstarších příkladů lze jmenovat plastiku nahého Ježíška, která vznikla pro klášter v Maria- Medingen. Tato soška ale možná nebyla od počátku zamýšlena jako samostatně stojící, protože zezadu potřebuje podpěru. Další se objevuje v klášteře benediktinek v Sarnen ve Švýcarsku, k němuž se dochovalo také velké množství nákladných oblečků. Od 15. století se podoba tohoto typu Ježíška stabilizovala, děcko mírně nakračuje nohu a často drží v levé ruce zeměkouli. Tito Ježíškové byli 20-50 cm vysocí, pro jejich provedení byli typické prsténkovitě kudrnaté vlásky. V Evropě se stali velice rozšířeným a oblíbeným motivem, do konce 15. století se pak ucelený typ tohoto Ježíška objevuje ve velkém množství v Nizozemí a rozšiřuje se do celé Evropy. Tato díla se dodnes vyskytují především v německých kostelích a klášterech, čas od času se ale objeví i v soukromém majetku některé ze vznešených rodin. 29 Další podnětem pro oživení motivu nahého malého Ježíška v 15. století byly vize sv. Brigity Švédské, které se týkaly Narození Krista. Její popisy byly velice oblíbené a ovlivňovaly zobrazování tohoto námětu. Například grafika Mistra E. S. L 51 [Obr. 60] z roku 1467 zachycuje září 37

obklopeného Ježíška, stojícího uprostřed srdce, vyrůstajícího z květu. Vrchol celé kompozice tvoří kříž ve tvaru písmene T, okolo poletují čtyři andělé s nástroji Kristova umučení. 30 Obdobný motiv je zpracován na grafikách Israela van Meckenema a Mistra Umučení deseti tisíců 31. Oba zachytili Ježíška jako malé nahé děcko žehnající a nesoucí kříž, obklopené nástroji umučení. V neposlední řadě ztvárnil tento motiv také Lucas Cranach [Obr. 61] roku 1534. 32 Jeho Ježíšek je opět nahý, pravou rukou žehná, v levé drží antonínský kříž a stojí na lebce, hlavě ďábla a na hadovi. Je tedy zachycen jako vítěz nad zlými silami. Na rozdíl od předchozích příkladů mu však asistuje postava malého Jana Křtitele s beránkem. Tento Ježíšek se tomu z ústeckého rukopisu podobá nejvíce, a to především v partii hlavy, v kontrapostu a ve tvaru kříže, ale podobnost může být čistě náhodná. Pokud jde o užití tohoto motivu v oblasti knižní malby, je ústecká iluminace ojedinělá. Jediným možným příkladem analogie je malba v kodexu Vesperale a Matutinale z 2. desetiletí 15. století 33 hned na prvním foliu rukopisu. V iniciále G aude (fol. 1r) je zachycena kompozice Zvěstování Panně Marii [Obr. 62], která je ale oproti tradičnímu schématu umístěna do komplikované hradní architektury. Její součást tvoří nebeská sféra, v níž je zpodobněn malý Ježíšek s křížem v doprovodu Boha Otce a několika andělů. Symbolicky je tu vyjádřen moment, kdy Bůh posílá svého syna na svět. Ptáci objevující se v borduře [Obr. 11] mají v křesťanské symbolice zcela odlišné významy. Sova byla ve středověku povětšinou vnímána negativně jako symbol tmářství a hříchu. Papoušek naopak podle Royta odkazuje k Panně Marii a jejímu panenství, protože tak, jak rouno Gedeonovo, zůstává peří papouška po namočení suché. Mimo to dokáže napodobovat lidskou řeč a vyslovit Ave, což při 38

obráceném pořadí písmen připomíná Pannu Marii jako druhou Evu. 34 39

Fol. 181v U sque (modo) Nanebevstoupení Krista [Obr. 13] O Nanebevstoupení Krista se zmiňuje evangelista Marek ( Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Mk 16,19) a evangelista Lukáš ( Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim, a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena L 24,50-53), Kristus své nanebevstoupení sám několikrát předpovídá v evangeliu podle Jana (J 6,62, 16,28, 20,17) a nejpodrobněji se o něm dočítáme ve Skutcích apoštolů ( Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet. Sk 1,9-12). Z apokryfních textů se mu věnuje Protoevangelium Nikodémovo (14,1) 35. Popisy v evangeliích se mírně liší, především v tom, kde se událost odehrála. Námět Ježíšova nanebevstoupení je v Evropě již od poloviny 14. století velice rozšířený ve všech odvětvích výtvarného umění. 36 Svátek Nanebevstoupení je spojen s pátou nedělí po Velikonocích, tedy 40 dní po Kristovu zmrtvýchvstání, a navazují na něj Svatodušní svátky neboli Letnice. Při podrobnějším rozboru S. Červenka zjistil, že v ústeckém antifonáři je iluminace, zřejmě díky neznalosti liturgie iluminátora, chybně umístěná. 37 40

Fol. 189v V eni (Sancte Spiritus) Seslání Ducha Svatého [Obr. 15] O Seslání Ducha Svatého na apoštoly hovoří začátek druhé kapitoly Skutků ( Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden, všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Sk 2,1-4). Protože samotná symbolika Ducha Svatého je jedním z klíčových prvků Nového Zákona, i svátek, který se k ní tak úzce váže, je pak velice významný. V historii byl dlouho spojován se svátkem Nanebevstoupení Krista, je však především chápán jako moment zrodu Kristovy církve. 38 Z ikonografického hlediska je iluminace v ústeckém antifonáři zcela běžná. Seskupení postav apoštolů soustředěných kolem ústřední Panny Marie se objevuje v západokřesťanském umění již od samého počátku. Nad hlavou Panny Marie se pak většinou zjevuje Holubice Ducha Svatého, od níž mohou, v některých případech, sestupovat plamínky v podobě táhnoucích se provázků. Jakýmsi poznávacím znamením celé scény jsou pak ony rudé plamínky nad hlavami apoštolů, které někdy bývají podle Skutků (Sk 2,3) doslovně zobrazovány jako ohnivé jazyky. 39 Slovo Pentecostes, jak se nazývá svátek Letnic, pochází z pentekosté neboli padesátý den. Slaví se deset dní po Nanebevstoupení Krista, tedy padesát dní po Velikonocích. 40 První zmínky o oslavách tohoto svátku zaznamenáváme již ve 4. století 41 a jsou obvykle spojovány s rudou barvou, která je od raného středověku liturgickou barvou tohoto svátku. Často jsou proto světci na vyobrazeních Seslání Ducha Svatého oblečeni v rudých 41