Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva Diplomová práce Průmyslové vzory a technické předurčení Anna Staňková 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Průmyslové vzory a technické předurčení zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.... Anna Staňková 2

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu této diplomové práce JUDr. Pavlu Koukalovi, Ph.D. za vstřícný přístup a za jeho pomoc při zpracování této práce. Dále děkuji mému příteli Matěji Morávkovi za všechnu jeho podporu a trpělivost. Největší poděkování pak patří mým rodičům za podporu v průběhu celého mého studia. 3

Abstrakt Cílem této práce s názvem: Průmyslové vzory a technické předurčení je vyložit obsah a funkci pojmu technické předurčení ve vztahu k právní úpravě průmyslových vzorů. Předmětem zkoumání jsou zápisné a judikatorní požadavky ochrany zapsaných průmyslových vzorů v české a unijní úpravě. Prostor je věnován analýze forem technického předurčení a jejich vlivu na zápisnou způsobilost průmyslových vzorů. Kromě teoretické analýzy jsou v práci představeny vybraná rozhodnutí soudních a správních orgánů ČR a EU. Klíčová slova Průmyslové vlastnictví, průmyslový vzor, design, zápisná kritéria, zápisná způsobilost, znaky technického předurčení, znaky vzájemného propojení, funkcionalita, technické předurčení Abstract The main objective of this thesis named: Designs Dictated by their Technical Function and Designs of Interconnections is to explain the meaning and purpose of these two legal terms in connection to industrial design law. Therefore, the thesis is focused on analysing the legal and judicial registration criteria for registered designs both in Czech and European law. It concerns the definition of forms of technical constraints and their influence to registrability of the design. It also introduces selected judicial decisions of courts and administrative agencies in Czech Republic and European Union. Key words Industrial property law, design, registration criteria, registration admissibility, designs dictated by their technical function, designs of interconnections, concept of functionality, technical constraints 4

Obsah Seznam použitých zkratek... 7 Úvod... 8 1. PRŮMYSLOVÝ VZOR... 10 1.1 Průmyslový vzor jako forma ochrany designu... 10 1.2 Mezinárodní kontext... 11 1.3 Národní právní úprava průmyslových vzorů... 14 1.4 Unijní úprava průmyslových vzorů... 17 1.4.1 Průmyslový vzor Společenství... 17 Zapsaný průmyslový vzor... 19 Nezapsaný průmyslový vzor... 19 1.5 Zápisná kritéria ochrany průmyslového vzoru... 20 1.5.1 Předmět ochrany... 20 1.5.2 Kritérium novosti... 22 Právo přednosti... 23 1.5.3 Individuální povaha... 24 Celkový dojem... 24 Informovaný uživatel... 25 Míra volnosti designéra... 27 Rozdíl mezi kritériem novosti a individuální povahy... 28 1.5.4 Technická funkce a vzájemné propojení... 29 1.5.5 Rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy... 29 1.5.6 Rozsah ochrany již zapsaného průmyslového vzoru... 30 2. PRŮMYSLOVÝ VZOR A TECHNICKÉ PŘEDURČENÍ... 33 2.1 Pojem technická funkce a technické předurčení... 33 2.1.1 Výkladové problémy... 34 2.2 Teoretické přístupy k hodnocení znaků technického předurčení... 35 2.2.1 Amp v Utilux the eye appeal test... 36 2.2.2 Teorie vyloučení alternativ multiplicity- of- forms... 37 2.2.3 Příčinný přístup causative approach... 39 2.3 Hodnocení znaků funkcionality... 40 2.3.1 Hodnocení znaků funkcionality při posuzování zápisné způsobilosti průmyslového vzoru... 41 5

2.3.2 Hodnocení znaků funkcionality v rámci rozsahu ochrany průmyslového vzoru... 42 2.4 Druhy technického předurčení... 42 2.4.1 Znaky průmyslového vzoru dané technickou funkcí... 42 2.4.2 Znaky vzájemného propojení... 43 Ochrana průmyslovým vzorem pro náhradní díly... 44 2.4.3 Ochrana pro tzv. stavebnicové systémy... 45 Kostička LEGO... 45 3. ROZBOR VYBRANÉ JUDIKATURY... 47 3.1 Rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie... 47 3.1.1 T 9/07 PepsiCo. Inc. v Grupo Promer Mon Graphic SA... 47 3.1.2 T 10/08 Kwang Yang Motor Co. Ltd v Honda Giken Kogyo Kabushiki Kaisha 50 3.1.3 T- 153/08 Shenzhen Taiden Industrial Co. Ltd v Bosch Security Systems BV... 51 3.2 Rozhodnutí OHIM... 54 3.2.1 R 211/2008-3 Nordson Corporation v UES AG... 54 3.2.2 R 1997/2012-3 TrekStor GmbH v ZAGG Inc... 55 3.3 Rozhodnutí orgánů České republiky... 58 3.3.1 PVZ 2005-36361 Tvarovka... 58 3.3.2 PVZ 2005-36030 Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky... 59 Závěr... 62 Seznam použitých pramenů... 64 Seznam použitých obrázků... 73 6

Seznam použitých zkratek Bernská úmluva Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886 (vyhl. č. 133/1980 Sb.) ve znění poslední revize v Paříži ze dne 24. 7. 1971 Haagská dohoda Ženevský akt Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů přijatý v Ženevě dne 2. července 1999 Nařízení, Nařízení o průmyslovém vzoru Společenství Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství OHIM Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu Pařížská úmluva Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z 20. března 1883 (vyhl. č. 64/1975 Sb.) SDEU Soudní dvůr Evropské unie Směrnice, Směrnice o průmyslových vzorech Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 98/71/CE ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů TRIPS Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (vyhl. č. 191/1995 Sb.) WIPO Světová organizace duševního vlastnictví WTO Světová obchodní organizace ZOPV Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb. o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 7

Úvod Průmyslové vzory, jakožto součást práva duševního vlastnictví, prošly od konce devatenáctého století značnou proměnou, ale na rozdíl od tradičních průmyslových a autorských práv (patentů, ochranných známek, autorských děl), nemají dosud konečnou podobu. Spolu s jejich narůstajícím významem v posledních desetiletích, se vynořily zásadní otázky ohledně jejich charakteru a obsahu ochrany, které poskytují. Vládne shoda, že průmyslovým vzorem má být chráněn vzhled předmětu výrobku, na druhou stranu názor, zda mají být průmyslovým vzorem chráněny i technické či funkční vlastnosti, nebo zda má vzor splňovat estetické požadavky či umělecké kvality, již není jednoznačný, což se promítá i v roztříštěnosti právních úprav ve světě. Povaha průmyslových vzorů balancuje někde na pomezí umění a techniky, protože průmyslový vzor se používá pro ochranu vzhledu určitého výrobku, který obvykle plní nějakou (technickou) funkci. Právní ochrana je však poskytována pouze těm znakům průmyslového vzoru, které nejsou touto technickou funkcí předurčeny. V tomto bodě dochází k interpretačním a aplikačním komplikacím, proto je cílem mé práce především analýza ustanovení českých a unijních předpisů v oblasti zákonných požadavků pro zápis průmyslového vzoru a dále vymezení a popis funkčních požadavků a forem technického předurčení. Součástí práce je také rozbor aplikační praxe soudních a správních orgánů v České republice a Evropské unii. V první části práce se zaměřím na definici pojmu průmyslový vzor, na to, jak na něj nahlíží právo v mezinárodním kontextu a na jeho postavení v unijní a české právní úpravě. Zaměřím se především na zápisné požadavky ochrany průmyslového vzoru podle harmonizované české úpravy a samostatné úpravy průmyslových vzorů Společenství a jejich promítnutí do praxe. V druhé kapitole se pak budu zabývat samotným pojmem technické předurčení průmyslového vzoru, objasněním pojmů technická funkce, funkcionalita, vzájemné propojení, dále pak zmapuji vývoj teoretických přístupů k hodnocení znaků technického předurčení. Zabývat se budu jednotlivými formami 8

technického předurčení znaky danými technickou funkcí, vzájemným propojením a stavebnicovými systémy. Z teoretické části se pak ve třetí části přesunu k analýze praktických případů, kterých pozvolna přibývá, a které jsou zásadní pro ustálení jednoznačné povahy průmyslového vzoru, tedy zda a do jaké míry chrání technické a funkční vlastnosti, popřípadě zda je u něj vyžadována estetická kvalita či umělecká hodnota. Při zkoumání rozhodovací praxe soudů a správních orgánů si kladu za cíl prozkoumat odůvodnění rozhodnutí a charakterizovat podobnosti a odlišnosti v přístupech jednotlivých orgánů k hodnocení funkcionality. Při zpracování práce jsem čerpala z velké části z poznatků JUDr. Pavla Koukala a z práce profesorky Umy Suthersanen, která působí na univerzitě Queen Mary v Londýně, jejíž činnost na poli duševního vlastnictví je velmi ceněná. Inspirací mi byly též četné články v českých i zahraničních časopisech, zabývajících se průmyslovým vlastnictvím. V neposlední řadě jsem čerpala z rozhodnutí Soudního dvora EU, Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu, rozsudků národních soudů členských států Evropské unie a rozhodnutí českého Úřadu průmyslového vlastnictví. 9

1. PRŮMYSLOVÝ VZOR 1.1 Průmyslový vzor jako forma ochrany designu Zdánlivě jednoduché slovo design může mít mnoho rozličných významů, které se liší v každém jazyce či státě. Původ tohoto slova najdeme v latinském slově designare, jež se používalo pro vyznačit, stanovit, vybrat, navrhnout 1, výraz pak přejaly další jazyky, a tak v angličtině výraz design označuje sloveso navrhovat, podstatné jméno model, tvar a v neposlední řadě také samotný způsob ochrany vzhledu, v češtině označený jako průmyslový vzor. Termín design se používá pro výtvarný návrh v oblasti užitého umění a může označovat jak činnost návrháře, tak výsledný produkt jeho činnosti. Cílem designu je co nejúčelněji propojit funkční a estetickou stránku navrhovaného předmětu. Vyžaduje proto jak technické, tak výtvarné schopnosti a znalosti a v současné době úzce souvisí také s propagací a reklamou. 2 Charakteristickou vlastností designu výrobku je, že zvyšuje atraktivitu tohoto výrobku a tím automaticky navyšuje jeho obchodní hodnotu a možnost úspěchu na trhu mezi ostatními výrobky. A protože tvůrci designů (původci průmyslových vzorů) vkládají do jejich tvorby nemalé finanční i tvůrčí prostředky, potřebují účinnou ochranu. Jednou z nejčastějších a nejznámějších forem ochrany designu je průmyslový vzor. 3 Průmyslový vzor u designu výrobku však chrání pouze tvůrčí složku, která vytváří vzhled určitého produktu a není chráněn takový vzhled, který vyplývá z technické povahy výrobku či užitného předmětu 4, pro ten jsou určeny jiné instituty ochrany. Právo průmyslových vzorů se řadí mezi průmyslová práva, která jsou spolu s autorskými právy součástí duševního vlastnictví. Průmyslový vzor je umění a věda, 1 Online etymology dictionary. [online] Douglas Harper. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.etymonline.com/index.php?search=design&searchmode=none 2 Design definice [online]. Wikipedie. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/design 3 Mezi další způsoby patří ochrana známkoprávní, ochrana před nekalou soutěží, ochrana autorskoprávní a ochrana topografií polovodičových výrobků. 4 KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 7. 10

tvoří naše domovy a pracoviště a je všude kolem nás, ať už jsme kdekoli. Průmyslový vzor je povrchem člověkem vytvořeného prostředí. 5 1.2 Mezinárodní kontext Pro představu o charakteru a postavení průmyslových vzorů v právu duševního vlastnictví je důležité uvést též mezinárodní kontext. Právní ochrana průmyslových vzorů je obsažena v řadě mezinárodních smluv, týkajících se duševního vlastnictví, zde uvedu ty nejdůležitější. Vůbec prvním mezinárodním dokumentem, který rozlišuje průmyslové vzory jako část průmyslového vlastnictví a zaručuje jejich vlastníkům ochranu, je Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, která byla podepsána v roce 1883 ve Francii. Pařížská úmluva nezvolila cestu společného jednotného práva, ale stanovila vzájemné uznávání příslušných národních práv. Obsahuje závazek všech členských států Pařížské unie poskytovat ochranu pro průmyslové vzory, nicméně nestanoví, jakou formou mají být průmyslové vzory chráněny. To, zda budou chráněny právem autorským či pomocí jiných institutů, nechává Pařížská úmluva na členských státech. Jedním z nejdůležitějších ustanovení této úmluvy je článek 2, který stanovuje stejný přístup k příslušníkům všech unijních zemí a ke každému cizinci, který má na území státu unie zaregistrované ochranné právo, přiznává všem stejné právní prostředky k ochraně svých práv, jakoby to byli tamní občané. Dalším neméně důležitým ustanovením je zajištění prioritního práva podle článku 4, v situaci, kdy budou přihlášena dvě práva se stejným obsahem, bude chráněno to právo, které bylo přihlášeno dříve. Další mezinárodní smlouva je Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, která zajišťuje ochranu především autorským dílům, nicméně rozlišuje mezi díly užitého umění, která jsou chráněna autorským právem, a mezi průmyslovými vzory, přičemž podobně jako Pařížská úmluva, ponechává konkrétní úpravu a instituty ochrany na členských státech (článek 2 odst. 7 Bernské úmluvy). 6 Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby upravila rozsah 5 Definice průmyslového vzoru [online]. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu [cit. 3. 4. 2015]. Dostupné z: https://oami.europa.eu/ohimportal/cs/design- definition 6 KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 29. 11

působnosti jejich zákonů na díla užitého umění a na průmyslové vzory a modely, jakož i podmínky, za nichž jsou taková díla, vzory a modely chráněny. Protože Bernská úmluva výslovně neřeší, jakým způsobem bude vzhled výrobku chráněn, pro případ rozdílných úprav v jednotlivých státech tak zavádí pravidlo, že pro díla, jež jsou ve státě původu chráněna pouze jako vzory a modely, lze se v jiném státě Unie dovolávat jen zvláštní ochrany, jaká se přiznává v tomto státě vzorům a modelům; neposkytuje- li se však v tomto státě taková zvláštní ochrana, budou tato díla chráněna jako díla umělecká. Pro zajištění efektivní ochrany průmyslových vzorů na mezinárodní úrovni slouží Haagský systém mezinárodního zápisu průmyslových vzorů podle Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů z roku 1925. Jedná se o mezinárodní smlouvu uzavřeného typu, její výhody se vztahují pouze na subjekty mající sídlo v některé z členských zemí a účinek zapsaného průmyslového vzoru platí pouze na území členských států. I tak představuje Haagský systém výraznou úsporu nákladů a formální zjednodušení pro přihlašovatele, kteří by jinak museli podávat národní přihlášku v jednotlivých zemích samostatně. 7 Systém mezinárodního zápisu spravuje Mezinárodní úřad WIPO, který přijímá přihlášky, vede mezinárodní rejstřík a vydává mezinárodní věstník. Přihlašovatel může podat jedinou přihlášku, ve které vyznačí všechny strany, v nichž žádá o ochranu, jediný administrativní postup má stejné účinky jako plnění všech formálních požadavků jednotlivých přihlášek. Smluvní státy tvoří zvláštní unii pro mezinárodní přihlašování průmyslových vzorů a modelů, v současné době ratifikovalo Ženevské znění dohody 49 států 8, 1. ledna 2008 přistoupila též Evropská unie, což pro Haagský systém znamelo značný posun co do kvality i počtu členů. 9 Přístoupením Evropské unie k Dohodě se propojila ochrana zapsaného vzoru Společenství a mezinárodního přihlašování, což vedlo k nárůstu mezinárodních přihlášek, jejichž počet po zavedení systému vzoru Společenství rapidně klesl. 10 Česká Republika není individuálním členem Haagské dohody, proto 7 HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 294. 8 Members of the Hague Union. [online]. WIPO [citováno 16.3.2015]. Dostupné z: http://www.wipo.int/hague/en/members/ 9 KOUKAL, 2012, op. cit., s. 33. 10 KOUKAL, 2012, op. cit., s. 35. 12

není možné ji v přihlášce určit jako samostatné teritorium pro ochranu, díky členství České Republiky v EU však je však možné využít mezinárodního systému a průmyslový vzor chránit i na území ČR. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví TRIPS z roku 1994 poskytuje strukturálně odlišnou právní ochranu. Byla vypracována společně se Všeobecnou dohodou o clech a obchodu (GATT), jejímž hlavním cílem bylo zřízení Světové obchodní organizace (WTO), a zajištění zrušení cel a jiných překážek v mezinárodním obchodu. Úkol Dohody TRIPS proto v této souvislosti je zajistit nezbytnou a přiměřenou ochranu právům duševního vlastnictví, přitom však minimalizovat dopad této ochrany na volnost mezinárodního obchodu. V popředí stojí svoboda mezinárodního obchodu, který má chránit duševní vlastnictví jen potud, pokud to bude přiměřené a zajistit, aby se prostředky průmyslové ochrany nestaly samy o sobě překážkou oprávněného obchodu 11. Členové Dohody TRIPS se zavázali, že poskytnou ochranu nezávisle vytvořeným průmyslovým vzorům, které jsou nové a původní a mohou stanovit, že vzory nejsou nové nebo původní, jestliže se podstatně neodlišují od známých vzorů nebo kombinací známých znaků vzorů, a dále mohou stanovit, že se taková ochrana nebude vztahovat na vzory, určované v podstatě technickými nebo funkčními úvahami. Státy dále musí zajistit ochranu textilním vzorům, způsob je ponechán na uvážení samotných států, takže mohou volit autorskoprávní i vzorovou ochranu. Dobu trvání ochrany vzoru stanovuje Dohoda TRIPS minimálně na 10 let. Obsahem práva majitele chráněného vzoru je právo zabránit třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby vyráběly, prodávaly nebo dovážely výrobky, které obsahují chráněný vzor, přičemž e opět ponecháno na státech, jaké ochranné prostředky dají majitelům k dispozici. Kromě právní ochrany poskytované ve výše uvedených mezinárodních smlouvách, existuje i celá řada systémů spolupráce na regionální úrovni. Patří mezi ně Africká organizace duševního vlastnictví, Africká regionální organizace průmyslového vlastnictví, Andské společenství, jihoamerická organizace Mercosur 11 NOVÁK, Pavel; ŠINDELKA, Karel; KAŠPAR Michael. Prosazování práv z duševního vlastnictví učební texty. I díl, sešit 1. [online] ELSO group, 2007. [cit. 20. 3. 2015]. S. 60. Dostupné z: http://www.dusevnivlastnictvi.cz/vyukove- materialy/default.html 13

a v neposlední řadě také Evropská unie, jejíž významu na poli ochrany průmyslových vzorů se věnuji podrobněji v dalších kapitolách práce. Navzdory tomu, že jsou průmyslové vzory zařazeny stejně jako ochranné známky či patenty do práva duševního vlastnictví, nebývala jim historicky přikládána stejná důležitost, prof. Paul Torremans nazývá průmyslové vzory dokonce jejich mladší sestřičkou 12. Problematické je zařazení průmyslových vzorů do práva průmyslového vlastnictví, podle tradičního chápání estetické nebo ornamentální povahy průmyslového vzoru je totiž možné jej zařadit do obou větví duševního vlastnictví, mezi průmyslové vlastnictví i autorská díla. Z důvodu jistého opomíjení průmyslových vzorů se právní úpravy v jednotlivých právních řádech liší daleko více než úpravy práva patentového či autorského. V Evropě jsou státy, v nichž se právo průmyslových vzorů (design law) blíží právu autorskému (konkrétně jde o Německo a Francii), a státy, v nichž se podmínky a rozsah ochrany (včetně průzkumu) spíše blíží právu patentovému (jedná se zejména o Skandinávské státy). Ačkoliv došlo díky Směrnici 98/71/ES ke sblížení právních úprav v jednotlivých členských státech, nedošlo ke sjednocení základních principů ochrany, a v pojetí průmyslových vzorů tak mezi členskými státy stále existují rozdíly 13. 1.3 Národní právní úprava průmyslových vzorů Národní úprava v oblasti průmyslových vzorů úzce reflektuje mezinárodní závazky ČR, ať už související s naším členstvím v EU, nebo závazky vyplývající ze základní mezinárodní dohody v oblasti průmyslového vlastnictví - Pařížské unijní úmluvy, Dohody TRIPS, či Haagské dohody o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů. 14 Těžištěm národní právní úpravy v oblasti průmyslových vzorů je zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb. o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOPV nebo zákon č. 207/2000 Sb.), který plně 12 TORREMANS, Paul; HOLYOAK, John. Holyoak and Torremans intellectual property law. 7th edition. Oxford university Press, 2013. s. 377 13 KOUKAL, Pavel. Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní. Brno: 2007, s. 201. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. s. 38. 14 Česká Republika k Haagské dohodě zatím nepřistoupila, čeští přihlašovatelé však mohou přihlášky podávat prostřednictvím našeho členství v EU. 14

implementuje Směrnici Evropského Parlamentu a Rady č. 98/71/CE ze dne 13. 10. 1998 o právní ochraně průmyslových vzorů (dále jen Směrnice nebo Směrnice o průmyslových vzorech). 15 Podobně také ostatní členské státy Evropské unie harmonizovaly své vnitrostátní úpravy ochrany průmyslových vzorů se Směrnicí o průmyslových vzorech, která však není harmonizací úplnou a národním řádům nadále náleží úprava např. určení procedur přihlašování, otázku vynucování práv apod. 16 V tomto ohledu se v České Republice, jako v jedné z mála evropských zemí, provádí před zápisem průmyslového vzoru do rejstříku tzv. plný věcný průzkum zápisné způsobilosti. 17 Před provedením zápisu průmyslového vzoru totiž Úřad průmyslového vlastnictví nezkoumá jen splnění formálních požadavků na přihlášku, uvedených v 35 odst. 1 a 2 ZOPV (název, určení výrobku, třída mezinárodního systému třídění, jméno původce apod.) ale zjišťuje také, zda průmyslový vzor splňuje stanovené zákonné podmínky ochrany průmyslového vzoru ( 3 až 5 a 7 a 9 ZOPV), případně zkoumá, zda nejsou dány důvody, pro které by bylo nutno odmítnout poskytnutí ochrany. Přihláška zakládá ve smyslu článku 4A Pařížské unijní úmluvy tzv. právo přednosti o ochrana zapsaného vzoru pak trvá 5 let od data podání přihlášky, tuto dobu lze opakovaně prodloužit až na celkovou dobu 25 let. Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat ten, kdo má na něj právo, což je původce vzoru, jeho právní nástupce a spolupůvodce vzoru (v rozsahu odpovídajícímu jeho podílu na vytvoření vzoru). Vytvořil- li původce průmyslový vzor ke splnění úkolu vyplývajícího z pracovního poměru, přechází práva na průmyslový vzor na toho, kdo původci vytvoření vzoru zadal ( 12 a 13 ZOPV). Přihláška se podává písemně u Úřadu průmyslového vlastnictví a má- li založit právo přednosti, musí obsahovat mimo jiné identifikaci přihlašovatele, vyobrazení průmyslového vzoru, jeho název, určení výrobku, v němž je ztělesněn, zatřídění podle mezinárodního systému třídění průmyslových vzorů. Přihláška může být jednoduchá nebo pro více 15 HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 252. 16 DOBŘICHOVSKÝ, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO. Praha: Linde, 2004, s. 168. 17 KOUKAL, Pavel. Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní. Brno: 2007, s. 201. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. s. 77. 15

průmyslových vzorů z jedné třídy mezinárodního třídění. V České republice se používá deváté vydání mezinárodního Locarnského třídění 18, které obsahuje seznam tříd a podtříd včetně abecedního seznamu výrobků a vysvětlivky. Systematika Locarnského třídění je postavena na výrobkovém základě, takže směřuje k tomu, aby výrobky stejného druhu či povahy byly uspořádány v jedné třídě a má výhradně administrativní povahu (článek 2 odst. 1 Locarnské dohody), takže nemůže mít vliv na rozsah ochrany plynoucí ze zapsaného vzoru. 19 Po podání přihlášky a zaplacení poplatku podrobí Úřad přihlášku plnému věcnému průzkumu a může vyzvat přihlašovatele k doplnění chybějících údajů. Pokud nebrání zápisu žádné skutečnosti, je průmyslový vzor zapsán do rejstříku, přihlašovatel dostane osvědčení o zápisu a průmyslový vzor se zveřejní. Zápis průmyslového vzoru poskytuje jeho vlastníku výlučné právo užívat průmyslový vzor, bránit třetím osobám v jeho užívání bez souhlasu, právo průmyslový vzor převést ( 30 ZOPV) nebo udělit souhlas s jeho používáním (licenční smlouva 32 ZOPV) a platí ode dne podání přihlášky. Nebyl- li průmyslový vzor zveřejněn, může vlastník uplatňovat práva vůči třetím osobám jen tehdy, pokud nejednají v dobré víře. V případě neoprávněného zásahu do práv z průmyslového vzoru se může vlastník u soudu domáhat, aby rušení jeho práva bylo zakázáno, aby byly odstraněny následky a také nahrazena vzniklá škoda. Zapsaný průmyslový vzor bude Úřadem pro průmyslové vlastnictví vymazán z rejstříku, jestliže nesplňuje hmotněprávní požadavky stanovené v 2 až 8 ZOPV, zejména požadavky na předmět ochrany a zápisnou způsobilost, dále jestliže vlastník vzoru nemá na něj právo, jestliže průmyslový vzor představuje neoprávněné užití díla podle autorského práva a jestliže představuje zobrazení erbů, vlajek a jiných znaků státní svrchovanosti unijních zemí, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek jakož i každých napodobení z hlediska 18 Locarnská dohoda byla podepsána v Locarnu dne 8.října 1968 a úplné znění této dohody je publikováno v ČR ve vyhlášce č. 28/1981 Sb. 19 HORÁČEK, a kol., 2011, op. cit., s. 287. 16

heraldického a znaků, které představují v příslušném členském státě zvláštní veřejný zájem. 20 Pro řízení před Úřadem platí správní řád (s odchylkami uvedenými v zákoně), proto proti rozhodnutí Úřadu lze ve lhůtě jednoho měsíce podat rozklad. 1.4 Unijní úprava průmyslových vzorů Cílem Evropské unie je vytvoření jednotného vnitřního trhu na poli práv duševního vlastnictví. Rozdíly ve vnitrostátních předpisech jednotlivých zemí a neexistenci jednotného systému registrace vzoru, platného ve všech členských státech, vnímala Evropská unie jako překážku. Proto prvním krokem ke sjednocení bylo přijetí Směrnice 98/71/ES, jejíž pomocí byly harmonizovány právní úpravy jednotlivých států. Druhým krokem pak bylo přijetí Nařízení Rady (ES) ze dne 12. 12. 2001 č. 06/2002 o průmyslových vzorech Společenství (dále jen Nařízení), jež zavádí jednotný ochranný systém s jedinou přihláškou platnou pro celé území EU. Účelem bylo ustanovení jednotného systému průmyslového vzoru Společenství a zavedení jednotné ochrany s jednotnými účinky na celém území Evropské unie. Mezistátní obchod a hospodářská soutěž již nejsou narušovány množstvím přihlášek, právních předpisů, postupů, orgánů a správních poplatků. 1.4.1 Průmyslový vzor Společenství Úmysl zavést unifikovanou právní úpravu pro průmyslové vzory je jednoznačně stanoven již v Zelené knize o ochraně průmyslových vzorů 21, která představovala první krok směrem k jednotě. Tento požadavek se odrazil ve znění článku 1 odst. 3 Nařízení: Průmyslový vzor Společenství má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celém Společenství: může být zapsán, převeden, lze se ho vzdát, být zrušen nebo prohlášen za neplatný a jeho užívání může být zakázáno pouze pro území celého Společenství. Výjimku z této zásady jednotnosti tvoří ustanovení o udělování licencí, které mohou být určeny pro celé Společenství nebo jeho část. 20 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, článek 6 ter. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 5. 3. 2015]. 21 Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design [online]. [cit. 5.3.2015]. Dostupné z: http://aei.pitt.edu/1785/ 17

Cílem úpravy je zajištění ochrany pro dvoj a trojrozměrné vzhledové znaky výrobků, které jsou zachytitelné lidskými smysly. Zatímco Směrnice se vztahuje pouze na zapsané průmyslové vzory, v článku 1 Nařízení se uvádí, že kromě zapsaného vzoru Společenství, u kterého probíhá po podání přihlášky formální řízení, existuje i nezapsaný vzor Společenství, který má být zpřístupněn veřejnosti způsobem stanoveným tímto Nařízením. Nezapsaný průmyslový vzor Společenství je tu z důvodu, že v některých průmyslových odvětvích se vytváří velké množství designů v krátké době, z nichž jen část je využita ke komerčním účelům. Aby mohla být využitelnost těchto designů otestována veřejně bez ztráty novosti designu, vznikl institut krátkodobé ochrany, který poskytuje tříletou ochrannou dobu a navíc právo přednosti na dvanáct měsíců ode dne zveřejnění vzoru (tzv. grace period, doba, během níž je možno přihlásit vzor k ochraně, aniž je jeho předchozí zveřejnění na překážku novosti). 22 Jednotná povaha průmyslového vzoru Společenství zahrnuje dva aspekty. Prvním je koncentrace zápisného řízení a sporů o prohlášení neplatnosti u jednotných orgánů Evropské unie. Prohlášení neplatnosti může být učiněno dle ustanovení článku 24 odst. 1 Nařízení před OHIM nebo soudem pro průmyslové vzory Společenství na základě protinávrhu v řízení o porušení práv. Jako soudy pro průmyslové vzory Společenství působí specializované národní soudy, které jsou povinny se řídit ustanoveními Nařízení. Rozhodnutí těchto soudů je pak závazné pro OHIM a naopak a dále pravomocná rozhodnutí jsou závazná pro všechny členské státy. Druhým aspektem povahy je jednotný účinek soudních rozhodnutí, která se týkají práv k průmyslovým vzorům. 23 Zjistí- li soud pro průmyslové vzory Společenství, že žalovaný porušil průmyslový vzor nebo že jeho porušení ze strany žalovaného hrozí, nařídí soud uvedená opatření a to zejména zakáže žalovanému pokračovat v jednání, které představuje porušení nebo hrozbu porušení chráněného vzoru, nařídí zabavení výrobků a zabavení materiálů a nástrojů, používaných k výrobě porušujících výrobků (článek 89 Nařízení). 22 Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design [online]. [cit. 5.3.2015]. Dostupné z:http://aei.pitt.edu/1785/ 23 KOUKAL, 2012, op. cit., s. 84. 18

Zapsaný průmyslový vzor Pomocí zapsaného průmyslového vzoru Společenství je možno chránit design na poměrně dlouhou dobu, vždy na pětiletá období, která je možno prodloužit až na celkovou dobu 25 let. 24 Ochranná doba počíná běžet ke dni podání přihlášky za předpokladu splnění zápisných kritérií a uhrazení poplatku. Pro zápisnou způsobilost stanovuje Nařízení stejné podmínky jako Směrnice, které jsou diskutovány dále v této práci. V rámci zápisného řízení dochází k věcnému průzkumu přihlášky, kdy se prověřují jen formální náležitosti přihlášky, předmět ochrany a soulad s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Další kritéria novosti a individuální povahy jsou řešeny až v rámci sporného řízení o prohlášení neplatnosti. Přihláška se podává buď u národního úřadu (ÚPV) nebo u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante (OHIM) v některém z úředních jazyků Evropské unie, tedy i v českém jazyce, přihlašovatel však musí uvést i druhý jazyk, který vybere z úředních jazyků OHIM (kterými jsou angličtina, francouzština, němčina, španělština, italština). Tento druhý jazyk se v praxi využije v případě řešení sporných otázek např. v řízení o neplatnosti vzoru. 25 Na rozdíl od nezapsaného vzoru může být zapsaný vzor Společenství předmětem zástavního práva, předmětem věcných práv nebo předmětem nuceného výkonu práva. Nezapsaný průmyslový vzor Nezapsaný průmyslový vzor vytváří alternativní nabídku zejména pro odvětví průmyslu spjatého s módními trendy, kde pouze některé z vytvořených vzorů dosáhnou širšího uplatnění, a přitom v relativně krátké době jsou nahrazeny jiným řešením. 26 Pro získání ochrany nezapsaným vzorem musí design splňovat, stejně jako pro zapsaný vzor, požadavky na ochranu jako jsou novost, individuální povaha atd., avšak doba ochrany je pouze tříletá. 24 Předpokladem je uhrazení poplatků, případně příplatků za pozdní podání, viz článek 13 Nařízení 06/2002. 25 HORÁČEK, a kol., 2011, op. cit., s. 300. 26 Tamtéž, s. 298. 19

Zásadním rozdílem mezi zapsaným a nezapsaným vzorem jsou práva majitele vzoru, jež jsou v případě nezapsaného vzoru částečně omezena. Nezapsaný vzor poskytuje majiteli právo jej užívat a zabránit třetí osobě v užívání bez jeho souhlasu, pouze však pokud se jedná o užívání spočívající v přímém kopírování vzoru. Přičemž za kopírování chráněného vzoru se nepovažuje takové užití, které vyplývá z nezávislé tvůrčí práce původce vzoru, u něhož se lze důvodně domnívat, že nebyl obeznámen se vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti majitelem. Naopak je třeba kopírování rozumět nejen jako vytváření totožných výrobků, ale i jako vytváření takových vzorů, které spadají do rozsahu ochrany nezapsaného vzoru a nepůsobí na informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem. 27 1.5 Zápisná kritéria ochrany průmyslového vzoru Vzhledem k tomu, že současná česká právní úprava je výsledkem implementace Směrnice o průmyslových vzorech, a že zápisná kritéria průmyslového vzoru Společenství se řídí Nařízením o průmyslovém vzoru Společenství, které je se Směrnicí též v souladu, bude výklad v následujících kapitolách prováděn současně pro ustanovení zákona o průmyslových vzorech, Směrnice i Nařízení. Jednotlivá ustanovení ZOPV i Nařízení je nutno vykládat ve světle Směrnice a případné odlišnosti úprav zde budou uvedeny. 1.5.1 Předmět ochrany Právní úprava vymezuje pojem průmyslového vzoru jako vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Výčet znaků, jimiž lze průmyslový vzor charakterizovat, je pouze demonstrativní, a proto i jiné znaky (např. váha výrobku, poddajnost či ohebnost) v zákoně neuvedené, mohou být důležitým prvkem průmyslového vzoru. 28 V Metodických pokynech pro průmyslové vzory 29 Úřadu průmyslového vlastnictví jsou pak jednotlivé znaky popsány detailněji. Kupříkladu struktura 27 HORÁČEK, a kol., 2011, op. cit., s. 91. 28 Důvodová zpráva k zákonu č. 207/2000 Sb. ze dne 10. 2. 2000. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 6. 3. 2015]. 29 Metodické pokyny nejsou právním předpisem, jde o text popisující doporučenou a zobecněnou metodiku postupu, nelze z nich vyvozovat jakékoli povinnosti ani oprávnění. 20

(míněna je struktura povrchu výrobku) je prakticky na pomezí vlastnosti výrobku vnímatelné zrakem a hmatem, je nutno proto posoudit jakou měrou se vyobrazením vyjádřená struktura povrchu výrobku podílí na celkovém vzhledu výrobku a jaký má vztah k průmyslovým vzorům již zpřístupněným veřejnosti. Co se týká materiálu, tak se liší výrobek se shodným prostorovým vyjádřením provedený z různého materiálu nebo s rozdílnou povrchovou úpravou - např. dřevěná hračka od hračky z průhledného plastu. Zákonodárce pojem výrobek definoval jako průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, obal, úprava, grafický symbol a typografický znak, s výjimkou počítačových programů. Výrobek je třeba chápat šířeji než je chápán obecně, tj. jako předmět, který je plošný nebo prostorový a který má pevnou, hmotnou, tj. tělesnou, hmatatelnou formu 30. Úprava je představována agregátem sdružujícím výrobek a jeho obal (např. způsob originálního balení výrobku), příkladem grafického symbolu grafický znak, který znázorňuje sdělení, jehož podoba a čtení nejsou pevně stanoveny, neváží se na určitý jazyk (např. přeškrtnutá cigareta - zákaz kouření). Příkladem typografického znaku je písmo, které je realizováno tiskem, konkrétní písmeno nebo celá sada písmen, číslic a diakritických znamének. 31 Složeným výrobkem pak je myšlen výrobek, který se skládá z několika součástek, které mohou být vyměněny a které umožňují rozebrání a nové sestavení výrobku. Jednotlivé součástky jsou schopné ochrany, jestliže samy splňují požadavky ochrany a zůstanou i po začlenění do složeného výrobku viditelné při běžném používání. Právní úprava umožňující ochranu složeného výrobku má význam zejména v automobilovém průmyslu. 32 Ze zákonné definice pojmu průmyslového vzoru jakožto vzhled výrobku tedy můžeme dovodit zvláštní charakter tohoto průmyslověprávního prostředku 30 Metodické pokyny Úřadu průmyslového vlastnictví [online]. Úřad průmyslového vlastnictví. [cit. 16.3.2015]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova- prava/prumyslove- vzory/metodicke- pokyny- prumyslove- vzory.html 31 Metodické pokyny Úřadu průmyslového vlastnictví [online]. Úřad průmyslového vlastnictví. [cit. 16.3.2015]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova- prava/prumyslove- vzory/metodicke- pokyny- prumyslove- vzory.html 32 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. vydání. LexisNexis CZ, 2006, s. 89. 21

ochrany, který se vztahuje k vnějším, smyslově vnímatelným aspektům výrobku, k estetické či dekorativní stránce předmětu a bývá tak nazýván vzorem vkusovým. Ochrana průmyslovým vzorem se proto nevztahuje na vlastní technické řešení výrobku, ani konstrukci, ani metodu či princip, jak výrobek získat, ale ani na obecné principy či koncepce vnějšího vzhledu. 33 Pro ochranu těchto atributů výrobku jsou určeny jiné kategorie průmyslového práva, a to patenty na vynálezy a osvědčení pro užitné vzory. V případě průmyslového vzoru se nejedná o technickou, konstrukční, funkční, materiálovou nebo jinou podstatu výrobku, byť by tato byla z reálného výrobku nebo jeho vyobrazení seznatelná. 34 1.5.2 Kritérium novosti Zákon stanoví dvě podmínky ochrany průmyslového vzoru a těmi jsou novost a individuální povaha. Průmyslový vzor se považuje za nový, nebyl- li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. Novost zde chápeme jako absolutní, tzn. že nesmí existovat jinde ve světě dříve zveřejněný průmyslový vzor, a to ani za předpokladu, že designér navrhl výrobek objektivně nezávisle na výrobku s právem priority. Není rozhodné, zda se původce průmyslového vzoru s dřívějším shodným průmyslovým vzorem skutečně seznámil či nikoliv, postačí, že tuto možnost měl. 35 Jedinou výjimkou jsou případy, kdy k předuveřejnění došlo takovým způsobem, že odborné kruhy v rámci Společenství nemohly být s předuveřejněným předmětem za normálních okolností seznámeny, jedná se o tzv. výjimku. 36 22 generální teritoriální Skutečností rozhodnou pro hodnocení novosti průmyslového vzoru je zpřístupnění veřejnosti. K tomuto účelu vytváří zákon domněnku, kdy za zveřejněný se považuje vzor, byl- li zveřejněn na základě zápisu do rejstříku nebo vystaven, užíván v obchodě. V podstatě je možné jakékoli zveřejnění, které proběhlo bez výslovné či předpokládané výhrady či podmínky důvěrnosti. Výhrada či podmínka důvěrnosti přichází v úvahu při obchodních jednáních, kdy průmyslový vzor je zpřístupněn obchodnímu partnerovi s tím, že tento partner 33 HORÁČEK, a kol., 2011, op. cit., s. 252. 34 Rozhodnutí předsedy ÚPV ze dne 9. 11. 2007, č. j. PVZ 2002-34174. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 3. 2015]. 35 SLOVÁKOVÁ, 2006, op. cit., s. 90. 36 KOUKAL, 2012, op.cit., s. 57.

není oprávněn jeho podstatu sdělovat třetím osobám apod. 37 Opačně se tedy dovozuje, že za zveřejněný se nepovažuje vzor, zpřístupněný veřejnosti v důsledku zneužití vztahu, porušení důvěrnosti k původci průmyslového vzoru nebo jeho právnímu nástupci. Za zpřístupnění veřejnosti zákon nepovažuje několik specifických situací. Je to také případ, kdy přímým zdrojem zveřejnění je původce vzoru nebo právní nástupce a došlo k němu nejdéle dvanáct měsíců přede dnem podání přihlášky nebo vzniku práva přednosti. Tato doba se nazývá ochranná lhůta a vztahuje se i na výše uvedený případ porušení důvěrnosti k původci vzoru. Právo přednosti S otázkou novosti souvisí otázka práv starších průmyslových vzorů a právo přednosti, které řeší případnou kolizi přihlášek průmyslových vzorů, které mají shodné předměty, různá data práva přednosti a jinak splňují zákonné požadavky k zápisu. Do rejstříku bude zapsána přihláška, které svědčí právo přednosti s dřívějším datem. 38 Právo přednosti je určitý časový údaj, který je rozhodný pro posouzení splnění kritéria novosti, váže se na dobu podání přihlášky průmyslového vzoru a zajišťuje přihlašovateli ochranu před každým, kdo podá přihlášku později. 39 Tj. proti novosti lze předmětu přihlášky úspěšně namítat jen průmyslové vzory zpřístupněné veřejnosti prokazatelně před datem práva přednosti. Jinými slovy, na průmyslový vzor bude po dobu maximálně jednoho roku od zvěřejnění nahlíženo jako na nový. Během této doby má původce možnost rozmyslet si, zda podá přihlášku. Institut práva přednosti má podle mého názoru však nevýhodu vzniku právní nejistoty pro třetí strany, zda daný design výrobku bude registrován. Na druhou stranu je právo přednosti velmi výhodné zejména pro menší firmy, které nemají dostatek zdrojů pro systematické přihlašování průmyslových vzorů, jejichž úspěch na trhu není zaručený. 37 Důvodová zpráva k zákonu č. 207/2000 Sb. ze dne 10. 2. 2000. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 3. 2015]. 38 HORÁČEK, a kol., 2011, op. cit., s.268. 39 Tamtéž, s. 269. 23

1.5.3 Individuální povaha Průmyslový vzor je způsobilý ochrany, splňuje- li kromě podmínky novosti také podmínku individuální povahy, kterou splňuje, jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. Při posuzování individuální povahy se přihlíží k míře volnosti, kterou měl při vývoji průmyslového vzoru jeho původce ( 5 ZOPV). Z tohoto ustanovení tak vyplývají pro individuální povahu tři charakteristické kategorie - odlišný celkový dojem od dříve zveřejněného vzoru, informovaný uživatel a míra volnosti, kterou měl původce při tvorbě vzoru. 40 Celkový dojem Při hodnocení celkového dojmu, jaký průmyslový vzor vyvolává u informovaného uživatele je rozhodující, zda se podstatným způsobem odlišuje od dříve uveřejněných průmyslových vzorů, to však neznamená hodnocení ve smyslu kvality předmětného průmyslového vzoru. U dotčených průmyslových vzorů se porovnávají jejich podobnosti a odlišnosti s ohledem na stupeň volnosti původce, která je omezená rozsahem oblasti, ve které má být novější vzor zařazen a která je v přihlášce povinně specifikovaná třídou Locarnského třídění. Jestliže v této kategorii panuje velká různost předuveřejněných vzorů, jsou požadavky na míru odlišnosti nižší, než v kategorii, kde je zaregistrovaných vzorů jen několik. 41 Hodnocení celkového dojmu znamená, že je průmyslový vzor porovnáván jako celistvý celek a na rozdíl od testu novosti, posuzující orgán (soud, ÚPV) nepřihlíží toliko k podrobnému výčtu shodných či rozdílných prvků, které existují mezi dřívějším a sporným vzorem. Jestliže i přes odlišnosti v detailech nepůsobí sporný průmyslový vzor jako celek odlišným dojmem, nelze mu přiznat individuální charakter. 42 40 KOUKAL, 2012, op. cit., s. 61. 41 KOUKAL, 2012, op. cit., s. 62. 42 SUTHERSANEN, Uma. Design law: European Union and United States of America. 2nd ed. London: Sweet & Maxwell, 2010, s. 114. 24

Z metodických pokynů Úřadu průmyslového vlatnictví vyplývá, že při posuzování individuální povahy si musíme uvědomit váhu či význam jednotlivých vzhledových znaků vzoru pro celkový vzhled. To znamená, že rozhodneme, které znaky vzoru jsou podstatné, protože dominují ve vzhledu výrobku, soustřeďují na sebe pozornost a vytvářejí celkový dojem vzoru, a které jsou nepodstatné, protože se na celkovém dojmu nepodílejí a neovlivnily celkový dojem při posuzování individuální povahy. Informovaný uživatel Hodnocení individuální povahy je na rozdíl od posuzování novosti subjektivním kritériem poskytnutí ochrany průmyslovému vzoru. 43 Je to dáno tím, že dochází k porovnávání znaků dvou či více vzorů z pozice informovaného uživatele. Informovaný uživatel je hypotetická osoba, která má své vlastní charakteristické vlastnosti, v podstatě se jedná o obdobu běžného, průměrného spotřebitele ve známkovém právu nebo o obdobu odborníka v patentovém právu. Odlišnosti informovaného uživatele od průměrného spotřebitele ve známkovém právu specifikoval soudce Odvolacího soudu Spojeného království VB Lord Jacob v rozhodnutí v případu Procter & Gamble proti Reckitt Benckiser, a dospěl k závěru, že informovaný uživatel sleduje problematiku průmyslových vzorů a je více informovaný než průměrný spotřebitel. Skutečnosti, které mohou vést k porušení práva z ochranné známky, nemohou porušit odpovídající průmyslový vzor. 44 Smyslem známkové ochrany je odlišit výrobky nebo služby stejného druhu, umožnit spotřebiteli snadnější orientaci ve výrobcích a předejít nežádané záměně výrobků a zmatení spotřebitele. Od informovaného uživatele se v právu průmyslových vzorů očekává vyšší míra orientace v problematice, proto k vzájemnému odlišení dvou průmyslových vzorů, tedy k vyvolání odlišného celkového dojmu, postačí menší rozdíly než u ochranných známek. 43 SLOVÁKOVÁ, 2006, op. cit., s. 90. 44 the informed user is alert to design issues and is better informed than the average consumer in trade mark law. Things which may infringe a registered trade mark may not infringe a corresponding registered design. Rozhodnutí Odvolacího soudu pro Anglii a Wales, ze dne 10. 10. 2007 ve věci Procter & Gamble Co v Reckitt Benckiser (UK) Ltd, [2007], 936 Civ, [online]. [cit. 16.3.2015]. Bod 28. Dostupné z: <oami.europa.eu/pdf/design/cdcourts/air_wirck.pdf> 25

Informovaným uživatelem je osoba, která používá výrobek, v němž je vzhled výrobku ztělesněn, v souladu s účelem, ke kterému je výrobek určen. 45 Jako příklad uvedu užívání varné konvice k ohřívání vody nebo lampy k osvětlení pracovní plochy. Zároveň však platí, že tento uživatel je obeznámen se vzhledem jiných výrobků, které byly uvedeny na trh nebo zapsány do rejstříku dříve, zná tedy i dřívější vzhledy varných konvic či lamp a lze od něj očekávat povědomí o trendu daného zboží. 46 Při užívání těchto věcí vykazuje vysoký stupeň pozornosti v porovnání s běžným uživatelem, nelze od něj ale požadovat větší než průměrnou paměť. V rozhodnutí Tribunálu ve věci Grupo Promer Mon Graphic proti OHIM, ve kterém šlo o reklamní herní prvky známé jako pogy, je uvedeno, že pokud jde o informovaného uživatele, je třeba mít za to, že není výrobcem ani prodejcem výrobků, ve kterých mají být dotčené vzory ztělesněny nebo pro které mají být použity. Informovaný uživatel je zvláště obezřetný a má určité znalosti o předchozím stavu, to znamená o portfoliu vzorů týkajících se dotčených výrobků, které byly zpřístupněny ke dni podání přihlášky zpochybněného vzoru nebo případně ke dni vzniku uplatňovaného práva přednosti. 47 Tribunál zároveň připouští, že je málo významné, jestli je informovaným uživatelem dítě ve věku 5-10 let nebo marketingový ředitel společnosti využívající tento druh výrobků k propagaci svého vlastního zboží, důležité je, aby obě kategorie osob byly obeznámeny se zbožím. V jedné situaci tedy může existovat více informovaných uživatelů najednou. 48 Pro určení osoby informovaného uživatele je zásadní klasifikace výrobku (ve kterém je průmyslový vzor ztělesněn) a jeho zařazení do tříd v přihlášce. Určení relevantní osoby informovaného uživatele v konkrétním případě je tedy omezeno okruhem podobných výrobků a liší se vždy případ od případu. V případu 45 TELEC, Ivo. Právní hodnocení průmyslového vzoru. Průmyslové vlastnictví. 2012, č. 2, s. 64. ISSN 0862-8726. 46 Rozhodnutí předsedy ÚPV č.j. PVZ 2007-37262 ze dne 9. 3. 2010. In: Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. II.díl. Praha: C.H. Beck, 2011. 47 Rozsudek Tribunálu ze dne 18. 3. 2010 ve věci Grupo Promer Mon Graphic v OHIM (T 9/07) [online]. [cit. 18.3.2015] Bod 62 a 64. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=111581&pageindex=0&doclan g=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=47583 48 Tamtéž, bod 64 a 65. 26

Normann Copenhagen ApS v Paton Calvert Housewares Ltd., kde se projednávala podobnost dvou kuchyňských skládacích cedníků, charakterizoval odvolací senát OHIM informovaného uživatele jako někoho, kdo obvykle pořizuje takovou věc (cedník) a potřeby pro domácnost obecně, kdo je používá zamýšleným způsobem a je zasvěcený do problematiky z katalogů, navštívením relevantních obchodů či stahováním informací z internetových stránek obchodníků. 49 Zároveň to však obvykle není osoba zběhlá v technice, ani osoba, která se zvláště zajímá o technickou stránku věci a proto nebude sledovat každý detail designu výrobku a ohodnotí výrobek jako celek, tedy atraktivitu designu a praktičnost. 50 Míra volnosti designéra Při posuzování individuální povahy průmyslového vzoru se dále přihlíží k míře volnosti, kterou měl při vývoji průmyslového vzoru jeho původce. Stupeň volnosti může být omezen technickou funkcí výrobku. Při posuzování se vychází z váhy jednotlivých vzhledových znaků pro jejich celkový vzhled, tj. zda se jedná o znaky podstatné (dominující ve vzhledu výrobku, soustřeďující na sebe pozornost a vytvářející celkový dojem) nebo o znaky nepodstatné - detaily (s relevantním rozsahem v celkovém vzhledu výrobku nevýznamné), které se na celkovém dojmu nepodílejí rozhodujícím způsobem. 51 Čím větší volnost má tvůrce při navrhování průmyslového vzoru, tím větší nároky jsou kladeny při posuzování originality jeho řešení. Takže při navrhování grafických symbolů (například pro logo) je volnost původce při vývoji omezena pouze požadavkem na jejich plochý tvar, avšak jejich obrys a jednotlivé grafické prvky mohou být rozmanité. 52 Naopak může být stupeň volnosti původce omezen např. technickou funkcí daného výrobku nebo právními předpisy. Platí zde tedy úměra, že čím je volnost původce omezenější, tím více budou i drobné rozdíly v 49 whoever habitually purchases such an item and generally kitchen utensils and puts them to its intended use and has become informed on the subject by browsing through catalogues, visiting the relevant stores, downloading information from the Internet shops, etc. Rozhodnutí OHIM ze dne 11. 8. 2009 ve věci Normann Copenhagen ApS v Paton Calvert Housewares Ltd. (R 887/2008-3) [online]. [cit. 17. 3. 2015]. Bod 27. Dostupné z: https://oami.europa.eu/esearchclw/#basic/*///number/887%2f2008-3 50 Tamtéž, bod 28. 51 Rozhodnutí předsedy ÚPV ze dne 6. 3. 2011, č.j. PVZ 2009-37651. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 16. 3. 2015]. 52 Rozhodnutí předsedy ÚPV ze dne 6. 9. 2011, č.j. PVZ 2009-37875. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 16. 3. 2015]. 27