PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne XXX [ ](2013) XXX draft PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Pokyny ke směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES Článek 5: Příkladná úloha budov veřejných subjektů COURTESY TRANSLATION OF SWD(2013) 445 FINAL

OBSAH A. Úvod... 1 B. Rozsah povinností... 1 C. Stanovení základu pro výpočet cílové hodnoty (podle soupisu či alternativním způsobem)... 2 D. Příklady možností, jak docílit splnění cílové hodnoty 3% podílu renovace... 4

ČLÁNEK 5: PŘÍKLADNÁ ÚLOHA BUDOV VEŘEJNÝCH SUBJEKTŮ A. ÚVOD 1. Článek 5 směrnice 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti 1 (dále jako směrnice o energetické účinnosti nebo směrnice ) stanoví, že členský stát zajistí, aby byla počínaje 1. lednem 2014 každoročně renovována 3 % celkové podlahové plochy vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání jeho ústředních vládních institucí s cílem splnit alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost, které každý z členských států stanovil na základě článku 4 směrnice 2010/31/EU (dále jako směrnice 2010/31/EU, případně směrnice o energetické náročnosti budov ) 2. Základem provádění článku 5 směrnice o energetické účinnosti je proto správné provedení směrnice o energetické náročnosti budov. Kromě hlavních povinností v odstavcích 1 až 5 směrnice stanoví rovněž alternativní přístup (odstavec 6). Cílem tohoto dokumentu je poskytnout členským státům vodítko k uplatňování článku 5 směrnice o energetické účinnosti. Dokument vyjadřuje názory útvarů Komise, nemění se jím právní účinnost směrnice a není jím dotčen závazný výklad článku 5 podle Soudního dvora. B. ROZSAH POVINNOSTÍ 2. Podle čl. 2 bodu 9 směrnice se ústředními vládními institucemi rozumí veškeré správní útvary, jejichž pravomoci se vztahují na celé území členského státu. Při praktickém uplatňování této definice mohou členské státy vycházet z: přílohy IV směrnice o veřejných zakázkách (2004/18/ES 3 ), která obsahuje seznam ústředních orgánů státní správy ve všech členských státech, údajů o veřejných účtech, které shromažďuje Eurostat na základě nařízení Rady č. 479/2009/ES o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství 4. Pokyny k nařízení Rady č. 479/2009/ES, ESA95 5 (evropský systém národních a regionálních účtů), definují ústřední vládní instituce v bodě S.1311 jako všechny správní resorty státu, ministerstva a jiné centrální orgány, jejichž pravomoc se obvykle vztahuje na celé ekonomické území, kromě správy fondů sociálního zabezpečení. Do subsektoru S.1311 jsou zahrnuty ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány hlavně centrálními vládními institucemi a jejichž pravomoc se vztahuje na celé ekonomické území. Definice použitá ve směrnici o energetické účinnosti se od této definice liší v tom, že 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1). 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (přepracování) (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13). 3 Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114. 4 Úř. věst. L 145,10.6.2009, s. 1. 5 http://circa.europa.eu/irc/dsis/nfaccount/info/data/esa95/en/een00081.htm.

výslovně nezmiňuje centrální orgány a nevylučuje správní orgány pro správu fondů sociálního zabezpečení. Členské státy by proto mohly jako použitelný referenční materiál ke stanovení toho, které orgány spadají do působnosti článku 5 směrnice, v zásadě používat seznamy ústředních orgánů státní správy pro účely nařízení Rady č. 479/2009/ES, přičemž zohlední výše uvedené rozdíly. 3. Jak bylo řečeno, v pokynech Komise k nařízení Rady č. 479/2009/ES se uvádí, že ústřední vládní instituce tvoří ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány hlavně centrálními vládními institucemi a jejichž pravomoc se vztahuje na celé ekonomické území. Ústřední vládní instituce se tedy neomezují na ministerstva, ale zahrnují i subjekty, jež jsou na nich přímo závislé z hlediska pravomocí (tj. nejsou plně autonomní) a financování. Nařízení Rady č. 479/2009/ES a průvodní pokyny k němu poskytují členským státům kritéria, jež mohou použít ke stanovení rozsahu ústředních vládních institucí pro účely směrnice o energetické účinnosti, která ale nejsou nijak závazná: v souvislosti s definicí ústředních vládních institucí tato směrnice totiž neodkazuje na nařízení Rady č. 479/2009 ani na přílohu IV směrnice o veřejných zakázkách. 4. Při stanovování rozsahu povinností podle článku 5 směrnice o energetické účinnosti by členské státy měly zohlednit 17. bod odůvodnění této směrnice, jenž stanoví, že povinnost renovovat podlahovou plochu budov ústředních vládních institucí by se měla vztahovat na správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu. Tento bod odůvodnění bere v úvahu federativní uspořádání některých členských států a týká se těch, v nichž v případě některých oblastí (například zdravotnictví či školství) neexistují ústřední/celostátní vládní orgány, jež by byly příslušné z hlediska řízení či poskytování hlavní části financování. C. STANOVENÍ ZÁKLADU PRO VÝPOČET CÍLOVÉ HODNOTY (PODLE SOUPISU ČI ALTERNATIVNÍM ZPŮSOBEM) 5. Členské státy mají na výběr ze dvou možností, jak splnit povinnosti vyplývající z článku 5. Hlavní povinnost je stanovena v čl. 5 odst. 1, alternativní přístup/povinnost pak v čl. 5 odst. 6. Očekává se, že splnění jedné z těchto povinností povede k rovnocennému cílovému snížení energetické náročnosti budov, zvolený přístup zásadně ovlivní pouze způsob, jakým se daného cíle dosáhne. 6. Bude třeba, aby v rámci hlavní povinnosti ( standardního přístupu) byla konkretizována energetická náročnost a plocha 6 všech budov, na něž se vztahuje článek 5, ovšem s výjimkou budov vyňatých na základě čl. 5 odst. 2, a to v souladu s čl. 5 odst. 5 ve veřejně přístupném soupisu. Členským státům tento úkol usnadní skutečnost, že již nyní jsou podle článku 12 směrnice o energetické náročnosti budov povinny vydávat certifikáty energetické náročnosti pro budovy, které užívá orgán veřejné moci a které často navštěvuje veřejnost. Tento požadavek směrnice o energetické náročnosti budov platí od 9. ledna 2013 pro budovy s celkovou užitkovou podlahovou plochou větší než 500 m 2 a od 9. července 2015 i pro 6 Tento dokument zamýšlený jako východisko další diskuse používá slovo plocha jako synonyma pro celkovou užitnou podlahovou plochu. Vlastní definici plochy pro účely tohoto článku je třeba formulovat tak, aby byla zajištěna konzistence s certifikáty energetické náročnosti, které se v dotčeném členském státě či regionu používají.

budovy s celkovou užitkovou podlahovou plochou větší než 250 m 2. Tyto certifikáty energetické náročnosti musí v souladu s článkem 11 směrnice o energetické náročnosti budov obsahovat: údaje o energetické náročnosti budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické náročnosti, doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy, které je optimální nebo efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům. 7. Certifikáty energetické náročnosti tak umožní členským státům určit, které budovy nesplňují minimální požadavky na energetickou náročnost a to, jaká opatření je třeba přijmout, aby dané budovy dosáhly požadované účinnosti. 8. Směrnice obsahuje dvě ustanovení, jež umožňují flexibilní plnění hlavní povinnosti ( standardní přístup): čl. 5 odst. 3 umožňuje členskému státu, který v daném roce zrenovoval více než 3 % celkové podlahové plochy budov ústředních vládních institucí, započítat nadbytek v jakémkoliv ze tří předchozích nebo následujících let; čl. 5 odst. 4 umožňuje členskému státu do ročního podílu renovace budov ústředních vládních institucí započítat: o nové budovy v jejich užívání a vlastnictví, které jsou náhradami konkrétních budov ústředních vládních institucí zbořených v předchozích dvou letech nebo o budovy, které byly prodány, zbořeny či vyjmuty z užívání v předchozích dvou letech z důvodu intenzivnějšího využívání jiných budov. 9. V rámci alternativního přístupu / alternativní povinnosti uvedené v čl. 5 odst. 6 lze cíl úspor energie vypočítat na základě vhodných standardních hodnot spotřeby energie vyjádřených v kwh nebo jiných jednotkách energie vymezených referenčních budov ústředních vládních institucí před renovací a po ní a podle odhadů plochy fondu budov ústředních vládních institucí. Úspory energie dosažené prostřednictvím alternativního přístupu jsou kumulativní, to znamená, že povinnost členských států se týká úhrnu ročních úspor za celé období 2014 2020. V souladu s čl. 5 odst. 6 je dále všech zmíněných úspor zapotřebí dosáhnout v budovách ústředních vládních institucí. 10. Hlavní zásadou vyplývající z této směrnice je zásada, že objem úspor energie dosažených na základě alternativního přístupu musí odpovídat úsporám energie dosaženým prostřednictvím 3% podílu renovace ( standardním přístupem). Směrnice umožňuje odhadnout úroveň úspor energie docílených standardním přístupem na základě standardních hodnot. Ačkoliv vytvoření soupisu budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí není v rámci alternativního přístupu povinné, je třeba poznamenat, že nejlepší způsob, jak zajistit rovnocennost obou přístupů, je použít pro účely výpočtu alternativního cíle (tj. cíle vyjádřeného množstvím uspořené energie, nikoliv renovovanou plochou) soupis uvedený v čl. 5 odst. 5, čímž se zajistí větší přesnost než v případě, kdy by byl cíl stanoven na základě odhadů. V takovém případě mohou členské státy tento soupis vytvořit a používat nezávisle na tom, zda se rozhodnou dosáhnout vytyčeného cíle za použití alternativního, nebo standardního přístupu. 11. Rozhodne-li se členský stát pro výpočet alternativního cíle úspory energie použít standardní hodnoty, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 6 druhém pododstavci, může k tomu účelu využít prvky

stanovené ve směrnici o energetické náročnosti budov a související nákladově optimální metodiku 7, jmenovitě: typy referenčních budov, referenční hodnoty spotřeby energie u každého typu referenčních budov před renovací, referenční hodnoty nákladově optimální spotřeby energie u každého typu referenčních budov, po provedení stanovených opatření ke zvýšení energetické účinnosti. 12. Mezi stanovená opatření pro energetickou účinnost budou v rámci nákladově optimální metodiky patřit pouze opatření týkající se obvodového pláště budov, prvků budov a technických systémů. Úspory plynoucí ze změn chování uživatelů proto bude třeba změřit/odhadnout za použití jiných spolehlivých metod, například metody zkoumaných či měřených úspor. 13. Alternativní přístup umožňuje kombinovat různé způsoby snižování spotřeby energie v budovách ústředních vládních institucí (změny chování uživatelů, rozsáhlé renovace, renovace malého rozsahu atd.). 14. Směrnice o energetické účinnosti v čl. 5 odst. 3 a 4 stanoví, že členské státy mohou v otázce cílové hodnoty podílu renovace ( standardní přístup) využít určitých mechanismů flexibility. Podle čl. 5 odst. 6 v případě alternativního přístupu musí členské státy do roku 2020 docílit úspor v objemu, který se rovná alespoň objemu dosaženému splněním 3% podílu renovace podle čl. 5 odst. 1. V souladu s čl. 5 odst. 3 bude tedy možné do cílové hodnoty pro daný rok započítat nadbytek úspor vzniklý v předchozích i následujících letech. Obdobně povedou ke snížení spotřeby energie i možnosti flexibility u čl. 5 odst. 4 (nahrazování budov s nedostatečnou energetickou účinností budovami s dobrou energetickou účinností a přemísťování zaměstnanců do menších prostor), a to vzhledem k tomu, že cíl v rámci alternativního přístupu bude stanoven v objemu uspořené energie; de facto je tedy bude možno využít i v tomto případě. 15. Členské státy, které zvolí alternativní přístup, oznámí Komisi do 31. prosince 2013 alternativní opatření, která plánují přijmout, a vykáží, jak dosáhnou rovnocenného snížení energetické náročnosti budov, které jsou ve vlastnictví ústředních vládních institucí. Pokud jde o metody oznamování, členské státy by měly oznámit svá právní ustanovení pro provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů prostřednictvím databáze NIF. K zajištění účinného předávání informací se doporučuje použít databáze NIF i pro ostatní oznámení, jež směrnice vyžaduje, např. v souvislosti s čl. 5 odst. 6. D. PŘÍKLADY MOŽNOSTÍ, JAK DOCÍLIT SPLNĚNÍ CÍLOVÉ HODNOTY 3% PODÍLU RENOVACE 16. Níže uvedené příklady mají za cíl osvětlit, jak lze v praxi v rámci standardního a alternativního přístupu podle článku 5 směrnice o energetické účinnosti stanovit 3% podíl renovace a této hodnoty dosáhnout. Uvedené symboly a hodnoty jsou čistě ilustrativní. 17. Příklad 1: Standardní přístup při použití různých mechanismů flexibility 7 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012 ze dne 16. ledna 2012, kterým se doplňuje směrnice 2010/31/EU stanovením srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov (Úř. věst. L 81, 21.3.2012, s. 18).

18. Výpočet cíle Budova Plocha (v m 2 ) Hodnocení Budovy nesplňující minimální požadavky pro novostavby / budovy po rozsáhlé renovaci (s předpokl. hodnocením B) Celková plocha v budovách nesplňujících minimální požadavky 1 2 000 B 2 10 000 C v 10 000 3 7 200 D v 7 200 4 600 B 5 30 000 E v 30 000 6 3 000 A 7 300 E v 300 8 8 600 E v Celkem: 47 500 Cíl pro jeden daný rok v rámci tohoto příkladu je: 3 % 47 500 = 1 425 m 2 19. Členské státy musí v souladu s čl. 5 odst. 1 pátým pododstavcem upřednostňovat renovaci budov s nejvyšší energetickou náročností, je-li to v daném případě nákladově efektivní a technicky proveditelné. Nákladová efektivnost by měla být v zásadě zajištěna tím, že cílová úroveň energetické náročnosti může vycházet z nákladově optimální metodiky podle směrnice o energetické náročnosti budov. 20. Ve scénáři uvedeném v příkladě 1 je tedy třeba upřednostnit budovy č. 5 a č. 7. Ustanovení čl. 5 odst. 4 ovšem zároveň členským státům umožňuje do ročního podílu renovace budov ústředních vládních institucí započítat nové budovy v jejich užívání a vlastnictví, které jsou náhradami konkrétních budov ústředních vládních institucí zbořených v předchozích dvou letech, nebo budov, které byly prodány, zbořeny či vyjmuty z užívání v předchozích dvou letech z důvodu intenzivnějšího využívání jiných budov. Za předpokladu, že budova č. 4 byla postavena jako náhrada za konkrétní budovu ústředních vládních institucí, která byla zbořena v předchozích dvou letech, lze její plochu započítat do cílové hodnoty. Za předpokladu, že budova č. 8 byla v předchozích dvou letech prodána a pracovníci z ní byli přemístěni do budov č. 1 až 7, lze její plochu také započítat do cílové hodnoty. Započtením plochy obou těchto budov dostaneme zbývající cílovou plochu pro daný rok, tj. 225 m 2 (1 425 (600 + 600)). 21. Z toho vyplývají dvě možnosti, jak splnit daný cíl:: 8 V tomto příkladu se předpokládá, že ústřední vládní instituce budovu č. 8 v předchozích dvou letech prodaly: její plocha se tedy do jmenovatele (celkové plochy budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí k 1. lednu, které nesplňují minimální požadavky směrnice o energetické náročnosti budov) nezapočítá.

Možnost 1: Zrenovovat budovu č. 7. Tím se splní roční cíl. Možnost 2: Zrenovovat budovu č. 5. Vzhledem k velikosti její plochy bude možné započítat úspory plynoucí z její renovace v tomto roce a ve třech následujících letech. 22. Příklad 2: Alternativní přístup ke splnění povinnosti: výpočet cílové úspory energie za pomoci odhadů a standardních hodnot a možnosti, jak cíle dosáhnout 23. Výpočet cíle a. Typy referenčních veřejných budov b. Spotřeba energie c. Nákladově optimální spotřeba energie při uplatnění stanovených opatření v zájmu energetické účinnosti d. Odhad celkové plochy pro danou kategorii budov v tisících m 2 Administrativní 360 250 500 000 55 000 budovy Budovy pro 200 150 200 000 10 000 vzdělávání a nemocnice Obytné budovy 150 100 500 000 25 000 Ostatní 100 70 300 000 9 000 Jmenovatel u alternativního přístupu 99 000 Celková úspora energie (GWh) Výpočet: (b c) d/1000 Výsledek: Roční cíl u tohoto příkladu je tedy: 3 % 99 000 GWh = 2 970 GWh (odhadované množství energie uspořené v případě renovace 3 % budov ústředních vládních institucí tak, aby splňovaly nákladově optimální úrovně spotřeby energie). 24. Jak je uvedeno v oddíle 3 tohoto dokumentu, může být pro členské státy rovněž vhodné použít soupis pro účely stanovení alternativního cíle. V takovém případě se použije podobný vzorec jako v případě tabulky výše: kde: b je spotřeba energie všech budov, které nesplňují požadavky směrnice 2010/31/EU; c je minimální spotřeba podle požadavků směrnice 2010/31/EU; d je plocha všech budov, které nesplňují požadavky směrnice 2010/31/EU. 25. Podmožnost č. 1 v rámci alternativního přístupu: dosažení cíle při plném využití potenciálu úspor plynoucích z nákladové efektivnosti na základě rozsáhlých renovací

a. Typy referenčních veřejných budov b. Spotřeba energie c. Spotřeba energie při plném využití potenciálu úspor plynoucích z nákladové efektivnosti d. Zrenovovaná plocha (v tisících m 2 ) Administrativní 360 20 5 000 1 700 budovy Budovy pro 170 20 1 000 150 vzdělávání a nemocnice Sportovní 150 20 5 000 650 zařízení Ostatní 100 20 5 800 470 Cíl 2 970 Celková úspora energie (GWh) Výpočet: (b-c) d/1000 Výsledek: Ročního cíle se dosáhlo renovací zhruba 1 % podlahové plochy (hodnota ze sloupce d v první tabulce příkladu č. 2 vydělená hodnotou ze sloupce d ve druhé tabulce příkladu č. 2), přičemž spotřeba energie na těchto plochách klesla téměř na nulovou úroveň (za což se v tomto případě považuje spotřeba 20 kwh/m 2 ). 26. Podmožnost č. 2 v rámci alternativního přístupu: dosažení cíle pomocí změn v chování uživatelů a. Typy referenčních veřejných budov b. Spotřeba energie c. Spotřeba energie po zavedení změn v chování uživatelů d. Plocha budov, v nichž je třeba zavést změny v chování uživatelů (v tisících m 2 ) Kancelářské 360 324 47 222 1 700 budovy Budovy pro 170 153 8 823 150 vzdělávání a nemocnice Sportovní 150 135 43 000 650 zařízení Ostatní 100 90 47 000 470 Cíl 2 970 Celková úspora energie (GWh) Výpočet: (b-c) d/1000 Výsledek: Za předpokladu, že změny v chování uživatelů vedou v průměru k 10% snížení spotřeby energie, je třeba této změny zavést ve zhruba v 10 % budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí (hodnota ze sloupce d v první tabulce příkladu č.2 vydělená hodnotou ze sloupce d ve třetí tabulce příkladu č. 2).

Výše uvedené příklady splnění cíle při zvolení alternativního přístupu nejsou vyčerpávající: cíle lze dosáhnout jakoukoliv kombinací renovačních zásahů různé intenzity, změn v chování uživatelů či způsobů správy budov, jež ovlivňují spotřebu energie a vedou k dosažení takového objemu úspor, jakého by bylo dosaženo renovací 3 % ploch dotčených budov tak, aby splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené s použitím směrnice o energetické náročnosti budov.