PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne XXX [ ](2013) XXX draft PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Pokyny ke směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES Článek 6: Nakupování veřejnými subjekty COURTESY TRANSLATION OF SWD(2013) 446 FINAL CS CS

2 OBSAH A. Úvod... 2 B. Právní a politické souvislosti... 2 C. Rozsah povinností... 4 C1. Ústřední vládní instituce... 4 C2. Předměty zakázek... 5 C3. Prahové hodnoty... 9 D. Postup zadávání zakázek... 9 D1. Podmínky D2. Závěr

3 ČLÁNEK 6: NAKUPOVÁNÍ VEŘEJNÝMI SUBJEKTY A. ÚVOD 1. Podle článku 6 směrnice 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti 1 (směrnice o energetické účinnosti dále také pouze směrnice ) musí členské státy zajistit, aby ústřední vládní instituce nakupovaly pouze výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností. Směrnice uvádí, o jaké výrobky se jedná a jaké úrovně energetické náročnosti musí splňovat, a to s odkazem na kritéria, která stanoví řada evropských legislativních opatření, jako je směrnice 2010/30/EU o energetických štítcích 2 a směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov 3. Tato povinnost, na niž se vztahuje řada podmínek uvedených v čl. 6 odst. 1, platí pouze pro zakázky v hodnotě rovnající se alespoň prahovým hodnotám stanoveným v článku 7 směrnice 2004/18/ES o veřejných zakázkách 4. Článek 6 dále uvádí zvláštní ustanovení týkající se zakázek ozbrojených sil, pomoci správním orgánům na regionální a místní úrovni, podpory uzavírání smluv o energeticky účinných službách a nakupování balíčků výrobků. Cílem tohoto dokumentu je poskytnout členským státům pomoc při provádění článku 6, pokud jde o tyto otázky: vztah mezi článkem 6 a směrnicí o veřejných zakázkách a porovnání s dalšími právními předpisy EU v oblasti zadávání zakázek s ohledem na energetickou účinnost, působnost článku 6, pokud jde o povinné strany, předměty zakázek a zakázky, na něž se použije, začlenění ustanovení článku 6 do postupu zadávání zakázek. Cílem tohoto dokumentu je poskytnout členským státům vodítko k uplatňování článku 6 směrnice o energetické účinnosti. Dokument vyjadřuje názory útvarů Komise, nemění se jím právní účinnost směrnice a není jím dotčen závazný výklad článku 6 podle Soudního dvora. B. PRÁVNÍ A POLITICKÉ SOUVISLOSTI 2. Obecná pravidla, která se použijí při zadávání zakázek v jiných odvětvích, než je obrana, vodohospodářství, energetika, doprava a pošta, stanoví směrnice o veřejných zakázkách. 3. Směrnice o veřejných zakázkách stanoví rámec pro zadávání zakázek tak, aby byly zachovány zásady, např. zásada korektní hospodářské soutěže a zásada dosáhnout za peníze daňových 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, , s. 1). 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (Úř. věst. L 153, , s. 1). 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (přepracované znění) (Úř. věst. L 153, , s. 13). 4 Úř. věst. L 134, , s

4 poplatníků co největší ekonomické výhodnosti. Směrnice pak ponechává na zvláštních právních předpisech, jako je směrnice o energetické účinnosti, aby vymezily, co je třeba nakoupit. Pravidla uvedená v těchto zvláštních právních předpisech však musí být v souladu s pravidly danými obecným rámcem pro zadávání zakázek. 4. V případě směrnice o energetické účinnosti je dodržení zásad spravedlivého jednání a ekonomické výhodnosti zajištěno tím, že minimální požadavky na předměty zakázek jsou volně dostupné / nechráněné vlastnickým právem a běžné a jejich cílem je minimalizace nákladů po celou dobu životnosti dotčených předmětů. Tyto otázky jsou podrobněji popsány v oddílu D tohoto dokumentu. 5. Pro zadávání zakázek s ohledem na energetickou účinnost je k dispozici pevně stanovený soubor povinných pravidel EU. Podmínka energetické účinnosti je v postupu zadávání zakázek zohledněna různými způsoby: Podle směrnice o čistých vozidlech (2009/33/ES) 5 musí smluvní strany zvážit náklady na provoz zakoupených vozidel za celou dobu jejich životnosti z různých aspektů, mimo jiné z hlediska jejich spotřeby energie a emisí uhlíku. Je tak třeba učinit buď stanovením vhodných technických specifikací, nebo začleněním těchto aspektů do kritérií pro zadání zakázky. Pokud jsou tyto dopady pro účely začlenění do postupu zadávání zakázky vyjádřeny peněžně, musí členské státy použít definovanou metodiku a standardní údaje, které jsou určeny ve směrnici. Zadavatelům je na pomoc k dispozici portál ekologických vozidel 6, jenž nabízí nástroj pro výpočet provozních nákladů za dobu životnosti vozidel. Směrnice o energetických službách (2006/32/ES) 7 ukládá veřejnému sektoru povinnost, aby jako některé z možností využil smlouvy o energetické výkonnosti nebo nakupoval energeticky účinné výrobky, budovy a vozidla na základě analýzy minimálních nákladů za dobu životnosti. Členské státy si samy určí úrovně energetické účinnosti a metodiky, které se použijí. Tato směrnice byla zrušena poté, co 4. prosince 2012 vstoupila v platnost směrnice o energetické účinnosti. Směrnice o energetických štítcích (2010/30/EU) 8 požaduje, aby se zadavatelé v případě, že se na výrobky, jež jsou předmětem zakázky, vztahují akty v přenesené pravomoci podle této směrnice, snažili pořizovat pouze výrobky dosahující nejvyšší třídy energetické účinnosti. Toto ustanovení bude dne 5. června 2014 zrušeno směrnicí o energetické účinnosti. 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (Úř. věst. L 120, , s. 5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS (Úř. věst. L 114, , s. 64). 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (Úř. věst. L 153, , s. 1). 3

5 Nařízení o programu Energy Star (nařízení č. 106/2008/ES) 9 uplatňuje stejný přístup jako článek 6 směrnice o energetické účinnosti, tedy že ústřední vládní instituce musí u veřejných zakázek na dodání kancelářského vybavení stanovit požadavky na energetickou účinnost, jež nejsou méně náročné než požadavky stanovené programem Energy Star. Článek 6 směrnice o energetické účinnosti tedy do pravidel pro zadávání zakázek s ohledem na energetickou účinnost nezavádí nový přístup, ale pouze rozšiřuje rozsah povinností na další předměty zakázek. C. ROZSAH POVINNOSTÍ C1. Ústřední vládní instituce 6. Podle definice uvedené v čl. 2 bodu 9 směrnice o energetické účinnosti se ústředními vládními institucemi rozumí veškeré správní útvary, jejichž pravomoci se vztahují na celé území členského státu. 7. Při praktickém uplatňování této definice mohou členské státy vycházet z: přílohy IV směrnice o veřejných zakázkách (2004/18/ES), která obsahuje seznam ústředních orgánů státní správy ve všech členských státech, údajů o veřejných účtech, které shromažďuje Eurostat na základě nařízení Rady č. 479/2009/ES o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství 10. Pokyny k nařízení Rady č. 479/2009/ES, ESA95 11 (evropský systém národních a regionálních účtů), definují ústřední vládní instituce v bodě S.1311 jako všechny správní resorty státu, ministerstva a jiné centrální orgány, jejichž pravomoc se obvykle vztahuje na celé ekonomické území, kromě správy fondů sociálního zabezpečení. Do subsektoru S.1311 jsou zahrnuty ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány hlavně centrálními vládními institucemi a jejichž pravomoc se vztahuje na celé ekonomické území. 8. Definice použitá ve směrnici o energetické účinnosti se od této definice liší v tom, že výslovně nezmiňuje centrální orgány a nevylučuje správní úřady pro správu fondů sociálního zabezpečení. Členské státy by proto mohly jako použitelný referenční materiál ke stanovení toho, které orgány spadají do působnosti článku 6 směrnice, v zásadě používat seznamy ústředních orgánů státní správy pro účely nařízení Rady č. 479/2009/ES 12, přičemž zohlední výše uvedené rozdíly. 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 106/2008 ze dne 15. ledna 2008 o programu Společenství na označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky (přepracované znění) (Úř. věst. L 39, , s. 1). 10 Úř. věst. L 145, , s

6 9. Komise v pokynech k nařízení Rady č. 479/2009/ES vysvětluje, že ústřední vládní instituce tvoří ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány hlavně centrálními vládními institucemi a jejichž pravomoc se vztahuje na celé ekonomické území. Ústřední vládní instituce se tedy neomezují na ministerstva, ale zahrnují i subjekty, jež jsou na nich přímo závislé z hlediska pravomocí (tj. nejsou plně autonomní) a financování. Nařízení Rady č. 479/2009/ES a průvodní pokyny k němu poskytují členským státům kritéria, jež mohou použít ke stanovení rozsahu ústředních vládních institucí pro účely směrnice o energetické účinnosti, která ale nejsou nijak závazná: v souvislosti s definicí ústředních vládních institucí tato směrnice totiž neodkazuje na uvedené nařízení ani na přílohu IV směrnice o veřejných zakázkách. 10. Při stanovování rozsahu povinností by členské státy měly zohlednit 17. bod odůvodnění této směrnice, jenž stanoví, že povinnost renovovat podlahovou plochu budov ústředních vládních institucí by se měla vztahovat na správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu. Tento bod odůvodnění bere v úvahu federativní uspořádání některých členských států a týká se těch, v nichž v případě některých oblastí (například zdravotnictví či školství) neexistují ústřední/celostátní vládní orgány, jež by byly příslušné z hlediska řízení či poskytování hlavní části financování. C2. Předměty zakázek 11. Níže v dokumentu jsou uvedeny předměty zakázek, na něž se vztahují právní předpisy podle přílohy III směrnice o energetické účinnosti. S výjimkou pneumatik a budov není seznam neměnný a vyčerpávající vzhledem k tomu, že budou později navržena prováděcí opatření týkající se dalších výrobků. Prováděcí opatření týkající se označování energetickými štítky v rámci směrnice 2010/30/EU 12. Prováděcí opatření směrnice o energetických štítcích jsou akty v přenesené pravomoci ve smyslu článku 290 SFEU a přijímá je Komise, nevysloví-li Evropský parlament a Rada žádné námitky. 13. V případě níže uvedených výrobků musí členské státy nakupovat pouze výrobky spadající do nejvyšší možné třídy energetické účinnosti, a to s ohledem na potřebu zajistit dostatečnou hospodářskou soutěž: myčky nádobí pro domácnost (nařízení č. 1059/2010/EU), chladicí spotřebiče pro domácnost (nařízení č. 1060/2010/EU), pračky pro domácnost (nařízení č. 1061/2010/EU), televizní přijímače (nařízení č. 1062/2010/EU), klimatizátory vzduchu (nařízení č. 626/2011/EU), bubnové sušičky pro domácnost (nařízení č. 392/2012/EU), elektrické světelné zdroje a svítidla (nařízení č. 874/2012/EU). 14. Členské státy budou v souladu s čl. 6 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti při nákupu balíčku výrobků, na nějž se jako na celek vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý na 5

7 základě směrnice 2010/30/EU, moci vyžadovat, aby úhrnná energetická účinnost měla přednost před energetickou účinností jednotlivých výrobků tohoto balíčku, a to v tom smyslu, že nakoupí balíček výrobků, který vyhovuje kritériu příslušnosti do nejvyšší třídy energetické účinnosti. 15. V současné době neplatí pro označování balíčků výrobků žádná pravidla. V blízké době se očekává přijetí prováděcích opatření pro balíčky výrobků u systémů vytápění a osvětlení. Hypoteticky by např. kupující, kteří budou chtít jako balíček zakoupit systém osvětlení zahrnující světelné zdroje, ovladače, předřadníky a svítidla, mohli stanovit požadavek, že pokud celý balíček splní nejvyšší možnou kategorii (A+ a výše) postačí světelné zdroje kategorie B. Prováděcí opatření v rámci směrnice o ekodesignu 2009/125/ES 16. Prováděcí opatření v rámci směrnice o ekodesignu 13 se v současné době projednává v rámci postupu projednávání ve výborech a Komise tato opatření přijme po hlasování regulativního výboru složeného ze zástupců členských států a v návaznosti na kontrolu Evropského parlamentu a Rady. 17. V případě výrobků, na něž se vztahuje prováděcí opatření v rámci směrnice o ekodesignu, mohou ústřední vládní instituce nakupovat pouze ty výrobky, které splňují kritéria energetické účinnosti stanovená tímto prováděcím opatřením. Tento požadavek platí pouze pro výrobky, na něž se nevztahují prováděcí opatření v rámci směrnice o energetických štítcích. Tento požadavek navíc platí pouze pro prováděcí nařízení podle směrnice o ekodesignu, která byla přijata poté, co vstoupila v platnost směrnice o energetické účinnosti. Seznam těchto nařízení v současnosti obsahuje nařízení Komise (EU) č. 1194/2012, které stanoví požadavky na ekodesign směrových světelných zdrojů, světelných zdrojů využívajících elektroluminiscenčních diod a souvisejících zařízení, a nařízení Komise (EU) č. 617/2013, které stanoví požadavky na ekodesign počítačů a počítačových serverů. Program Energy Star 18. Podrobnosti o programu Energy Star jsou uvedeny v příloze C dohody o programu Energy Star mezi EU a USA 14. Je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že program Energy Star je dobrovolný, není podle směrnice o energetické účinnosti vyžadováno, aby kancelářské přístroje, které jsou předmětem zakázky, byly označeny štítkem Energy Star, ale pouze aby jejich energetická účinnost nebyla nižší než úrovně stanovené v rámci příslušných specifikací programu Energy Star. Během roku 2013 budou doplněny specifikace pro nové výrobky. 19. V roce 2013 se plánuje přijetí prováděcích opatření ke směrnici o ekodesignu pro výrobky, na něž se vztahuje dohoda o programu Energy Star. Otázkou však je, které z těchto dvou pravidel by členské státy při zadávání veřejných zakázek měly použít. Vzhledem k tomu, že směrnice o energetické účinnosti se touto otázkou přímo nezabývá, bude ji potřeba vyřešit v prováděcích opatřeních ke směrnici o ekodesignu pro konkrétní výrobky nebo pomocí 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracování) (Úř. věst. L 285, , s. 10). 14 Dohoda mezi vládou Spojených států amerických a Evropskou unií o koordinaci programů označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky (Úř. věst. L 63, , s. 7). 6

8 horizontálního prováděcího opatření ke směrnici o ekodesignu zaměřeného na tuto konkrétní oblast. Pneumatiky 20. Ústřední vládní instituce budou moci nakupovat pouze pneumatiky, které dosahují nejvyšší třídy energetické účinnosti paliv podle nařízení č. 1222/2009/ES 15 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry. Příloha III směrnice o energetické účinnosti stanoví, že tento požadavek by neměl bránit veřejným subjektům, aby v případech, kdy je to z důvodu bezpečnosti nebo ochrany veřejného zdraví opodstatněné, nakupovaly pneumatiky v nejvyšší třídě přilnavosti za mokra nebo nejvyšší třídě vnějšího hluku odvalování. Článek 6 směrnice o energetické účinnosti se nevztahuje na typy pneumatik, které jsou vyjmuty z působnosti nařízení č. 1222/2009/ES ustanovením článku 2 uvedeného nařízení (např. protektorované pneumatiky). Služby 21. Vzhledem k tomu, že ve směrnici o energetické účinnosti nejsou zakázky na služby definovány, měly by být jako referenční materiál použity příslušné definice směrnice o veřejných zakázkách. Tato směrnice definuje veřejné zakázky na služby v čl. 1 odst. 2 písm. d) a jejich seznam uvádí v příloze II. Tento postup je nezbytný pro odlišení veřejných zakázek na služby od veřejných zakázek na stavební práce, na něž se článek 6 směrnice o energetické účinnosti nevztahuje. 22. Ústřední vládní instituce budou muset při vypisování veřejných soutěží na poskytování služeb vyžadovat, aby poskytovatelé služeb používali pro účely poskytování dotyčných služeb pouze výrobky, jež splňují požadavky uvedené v písmenech a) až d) přílohy III směrnice o energetické účinnosti. Tento požadavek se vztahuje pouze na nové výrobky, které poskytovatelé služeb zakoupí částečně nebo zcela pro účely poskytování dotyčné služby. Například zadavatel kupující služby v oblasti IT nebude muset požadovat, aby poskytovatelé služeb zmodernizovali veškeré své vybavení na úroveň Energy Star, ale aby této úrovně dosahovalo pouze nové vybavení, které si pořizují za účelem poskytnutí příslušné služby. 23. V dokumentaci související se zakázkou (jako jsou oznámení o zakázce, zadávací dokumentace či další doklady) musí být přesně uvedeno, jakým způsobem uchazeči splnění tohoto požadavku doloží. Bude v ní potřeba zohlednit skutečnost, že u různých postupů zadávání zakázek se to řeší různým způsobem je sice např. možné určit, k jakým nákupům došlo konkrétně za účelem poskytnutí určité služby, ale u specifikací založených na výsledcích to na začátku může být obtížnější, a to zejména v případě, kdy jsou tyto specifikace stanoveny na základě jednání. V tomto případě by věc bylo možné řešit závazným prohlášením o záměru, které by uchazeči učinili v počáteční fázi, a následně by v rámci konečné nabídky došlo k většímu upřesnění. V zadávací dokumentaci by muselo být uvedeno, jakým způsobem bude tato povinnost ověřována. Tento způsob přitom musí být přiměřený vzhledem k povaze poskytované služby. Doklady, jež zadavatelé požadují, by mohly zahrnovat vzorky, popis a fotodokumentaci výrobků zakoupených pro příslušnou službu či osvědčení od oficiálních ústavů pro kontrolu kvality či uznávaných orgánů, které by potvrdily, že výrobky, jež poskytovatel služeb zakoupil a používá, dané požadavky splňují. 15 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry (Úř. věst. L 342, , s. 46). 7

9 Budovy 24. Ústřední vládní instituce budou muset při kupování budov či při uzavírání nových smluv o jejich nájmu vybírat pouze budovy splňující minimální požadavky na účinnost, které dotčený členský stát stanovil podle směrnice o energetické náročnosti budov. 25. Článek 6 a příloha III směrnice o energetické účinnosti stanoví, že nakoupené či pronajaté budovy musí splňovat minimální požadavky na energetickou náročnost podle článku 4 směrnice o energetické náročnosti budov. Tato směrnice ve zmíněném ustanovení po členských státech požaduje, aby mimo jiné stanovily minimální požadavky pro budovy a prvky budov. 26. Pokud se členský stát rozhodne provést směrnici o energetické náročnosti budov tím, že minimální požadavky použije pouze na prvky renovovaných budov, jak umožňuje článek 7 směrnice o energetické náročnosti budov, bude potřeba ověřit, zda minimální požadavky splňuje celá budova. Podle přílohy III směrnice o energetické účinnosti by plnění požadavků uvedených v článku 6 a příloze III písm. f) směrnice o energetické účinnosti mělo být ověřováno pomocí certifikátů energetické náročnosti v souladu s článkem 11 směrnice o energetické náročnosti budov. Zde je stanoveno, že certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, a umožňovat tak porovnání a posouzení energetické náročnosti. Certifikáty energetické náročnosti podle požadavků článku 11 směrnice o energetické náročnosti budov by tedy měly bez ohledu na to, jakým způsobem jsou články 4 a 7 této směrnice provedeny, umožnit členským státům splnit požadavky podle článku 6 a přílohy III písm. f) směrnice o energetické účinnosti. 27. Minimálními požadavky na energetickou náročnost u prvků budov podle článku 7 směrnice o energetické náročnosti budov nejsou v žádném případě v rozporu se stanovením energetické náročnosti celé budovy. Směrnice o energetické náročnosti budov v článku 4 požaduje, aby členské státy stanovily minimální požadavky na energetickou náročnost pro budovy, ucelené části budov nebo prvky budov. Článek 7 téže směrnice stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření ke splnění požadavku, aby se u budov, u kterých probíhá větší renovace, snížila energetická náročnost budovy nebo jejích renovovaných částí s cílem splnit minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 4, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Dále je zde upřesněno, že tyto požadavky se použijí pro renovovanou budovu nebo ucelenou část budovy jako celek a navíc či alternativně je lze použít na renovované prvky budov. 28. V příloze III písm. f) směrnice o energetické účinnosti jsou uvedeny některé výjimky. Jednou z nich je situace, kdy ústřední vládní instituce nakupují nebo pronajímají budovy s cílem provést rozsáhlou renovaci nebo demolici. Směrnice sice pojem rozsáhlé renovace nedefinuje, ale v 16. bodě odůvodnění je popsán jako renovace, jejichž výsledkem je rekonstrukce, která vede k významnému snížení dodávané energie i konečné energetické spotřeby budovy ve srovnání s úrovní spotřeby před renovací, a tím k velmi nízké energetické náročnosti. Z toho vyplývá, že tyto renovace musí jít přinejmenším nad rámec minimálních požadavků na energetickou náročnost podle směrnice o energetické náročnosti budov. 8

10 C3. Prahové hodnoty 29. Povinnosti, které stanoví článek 6 směrnice o energetické účinnosti, se použijí na zakázky překračující prahové hodnoty uvedené v článku 7 směrnice o veřejných zakázkách. Aktuálně platné prahové hodnoty byly stanoveny v nařízení č. 1251/2011/EU 16. Pro všechny zakázky na dodávky, které zadávají ústřední vládní instituce, jež nepůsobí v oblasti obrany, a pro všechny zakázky a soutěže na určitý výkon týkající se služeb, jež jsou uvedeny v příloze II části A směrnice o veřejných zakázkách, činí prahová hodnota EUR. Prahová hodnota pro všechny zakázky na služby uvedené v příloze II části B směrnice o veřejných zakázkách je EUR. Na služby se vztahuje příloha III směrnice o energetické účinnosti, relevantními kategoriemi podle přílohy II části A směrnice o veřejných zakázkách jsou v této souvislosti mimo jiné údržbářské a opravářské služby, počítačové zpracování dat a s tím spojené služby, úklidové služby a domovní správa. 30. Vzhledem k tomu, že směrnice o veřejných zakázkách neupravuje nákup stávajících budov, nevztahují se na tyto zakázky žádné prahové hodnoty. Ústřední vládní instituce mohou uskutečnit nákup či uzavřít nové nájemní smlouvy pouze v případě, že dotčené budovy splňují alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost podle čl. 4 odst. 1 směrnice o energetické náročnosti budov, a to bez ohledu na hodnotu kupované budovy či hodnotu nájemní smlouvy. D. POSTUP ZADÁVÁNÍ ZAKÁZEK 31. Zásada uvedená v článku 6 směrnice o energetické účinnosti je prostá ústřední vládní instituce musí při nakupování výrobků, služeb a budov zajistit vysokou energetickou účinnost a musí se řídit standardy podle přílohy III. Jedná se o minimální požadavky, které musí být splněny, přičemž členské státy mohou v souladu s čl. 1 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti použít přísnější opatření, pokud budou slučitelná s právem EU a pokud je členské státy oznámí Komisi. V rámci postupu zadávání zakázek by tyto požadavky tedy měly být součástí technických specifikací či jiných dokumentů vymezujících předmět zakázky. 32. Povinnosti, jež ukládá článek 6 směrnice o energetické účinnosti, jsou do určité míry podmíněné. Musí být v souladu s nákladovou efektivností, ekonomickou proveditelností, udržitelností v širším smyslu, technickou způsobilostí i dostatečnou hospodářskou soutěží. Záměrem těchto pojmů je zakotvit jednotlivé zvláštní právní předpisy v základních zásadách směrnice o veřejných zakázkách, jimiž jsou ekonomická výhodnost a zajištění korektní hospodářské soutěže. Pokud jsou tedy uvedené podmínky splněny, musí členské státy nakupovat výrobky, služby a budovy s nejvyšší energetickou účinností, jaká je k dispozici. Při zjišťování, zda jsou tyto podmínky splněny, by členské státy neměly rozhodovat o jednotlivých případech odděleně, ale měly by vytvořit transparentní metodiku založenou na důkazech, a zajistit tak dodržování zásad spravedlivého jednání a ekonomické výhodnosti, jež stanoví obecné právní předpisy o veřejných zakázkách. Obecně lze říci, že těchto pět podmínek je obsaženo v právních aktech uvedených v příloze III směrnice o energetické účinnosti. Může však dojít k případům, kdy při nakupování výrobků/služeb/budov podle 16 Nařízení Komise (EU) č. 1251/2011 ze dne 30. listopadu 2011, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES, 2004/18/ES a 2009/81/ES ohledně prahových hodnot používaných při postupech zadávání zakázek (Úř. věst. L 319, , s. 43). 9

11 přílohy III nebude všech těchto pět podmínek splněno. V následujících oddílech se popisuje, v jakých případech tomu tak může být a jak je to možné ověřit. D1. Podmínky Nákladová efektivnost a ekonomická proveditelnost 33. Nákladovou efektivnosti v souvislosti s energetickou účinností se v podstatě rozumí nákladová efektivnost za dobu životnosti daného výrobku, služby či budovy, přičemž tento pojem dává do souvislosti náklady opatření a výsledky, jichž bylo dosaženo s ohledem na energetickou účinnost (tj. pořizovací náklady v eurech na objem uspořené energie) a náročnost výrobku/služby/budovy. V souvislosti s veřejnými zakázkami však může být nákladová efektivnost chápána také v širším smyslu, a to tak, že se do ní promítají také aspekty, které nesouvisí s přímými přínosy pro zadavatele, např. společenské náklady týkající se emisí skleníkových plynů či látek znečišťujících ovzduší. Příkladem zohlednění společenských nákladů je směrnice o energetické náročnosti budov, která členským státům při určování nákladově optimální úrovně energetické náročnosti budov umožňuje využít makroekonomického přístupu a podle níž se do výpočtů promítají také náklady dané emisemi CO 2. Dalším příkladem je směrnice o čistých vozidlech, kdy se do výpočtu nákladů za dobu životnosti vozidel zakoupených veřejnými orgány započítávají vnější náklady související s emisemi CO 2, oxidů dusíku, uhlovodíků jiných než methan a emisemi částic. 34. Ekonomická proveditelnost se týká počáteční ceny výrobku/služby/budovy a nákladů na jejich provoz a toho, zda je zadavatel schopen tyto náklady nést. Vzhledem k tomu, že pokud jde o náklady na energie, opatření energetické účinnosti vedou vždy ke snížení provozních nákladů, vztahuje se zásada ekonomické proveditelnosti pouze na schopnost zadavatele nést počáteční cenu a provozní náklady, např. na údržbu nebo náhradní díly. Je třeba zdůraznit, že cílem článku 6 a směrnice o energetické účinnosti obecněji je minimalizovat náklady během celé doby životnosti, a to bez ohledu na počáteční cenu. 35. Z nákladové efektivnosti za dobu životnosti vycházejí položky uvedené v příloze III směrnice o energetické účinnosti, ať už se jedná o minimální požadavky podle směrnice o energetické náročnosti budov či specifikace Energy Star pro kancelářské vybavení. Podle směrnice o energetické náročnosti budov musí být minimální požadavky pro budovy stanoveny tak, aby bylo dosaženo nákladově optimální úrovně, zatímco jedním z kritérií pro stanovení specifikací Energy Star je minimalizace nákladů za dobu životnosti v porovnání s průměrem na trhu. 36. Může však dojít k situaci, kdy koupě energeticky nejúčinnějšího výrobku není nákladově efektivní ani ekonomicky proveditelná, například co se týče prahových hodnot některých výrobků podle směrnice o ekodesignu a nejvyšší třídy energetické účinnosti u některých výrobků podle směrnice o energetických štítcích. Cílem referenčních hodnot směrnice o ekodesignu je určit nejvýkonnější výrobky na trhu a směrnice o energetických štítcích umožňuje stanovit nejvyšší třídy energetické účinnosti, jež odpovídají technologii, která ještě není k dispozici či není k dispozici v dostatečném rozsahu. Může tak dojít k tomu, že výrobků splňujících nejvyšší požadavky bude počet omezený počet, a to až do té doby, než se objeví nové modely s vyšší účinností, jež budou této nejvyšší úrovni odpovídat. V těchto dvou případech mohou výrobci požadovat příplatky, jež jsou vyšší než úspory vzniklé nižšími provozními náklady nebo způsobí, že koupě výrobku se stane ekonomicky neproveditelnou. 10

12 37. Z nákladové efektivnosti v souvislosti s článkem 6 směrnice o energetické účinnosti nevyplývá pořízení výrobku, který je na trhu z pohledu nákladů za dobu životnosti nejlevnější. Například u výrobků odpovídají nejnižší náklady za dobu životnosti minimálním požadavkům podle směrnice o ekodesignu. Nákup výrobku s nejnižšími náklady za dobu životnosti by v tomto případě znamenal nákup výrobku, jehož účinnost je nejnižší na trhu. Povinností ústředních vládních institucí je prostřednictvím zakázek nutit trh k vyšší účinnosti, i když to nebude znamenat nákup výrobků s nejnižšími náklady za dobu životnosti. Tato vedoucí úloha je zdůrazněna v 15. bodu odůvodnění směrnice o energetické účinnosti. 38. Pokud však zadavatelé veřejných zakázek zjistí, že u všech výrobků jedné kategorie energetické účinnosti, které musí být pořizovány podle článku 6 směrnice o energetické účinnosti, jsou náklady za dobu životnosti podstatně vyšší než náklady za dobu životnosti u méně účinných výrobků, měli by mít možnost tyto méně účinné výrobky zakoupit, pokud tak učiní na základě transparentního a strukturovaného (tedy ne ad hoc) přístupu založeného na důkazech. Udržitelnost v širším smyslu 39. Udržitelnost v širším smyslu není v rozporu s vyšší energetickou účinností. Právě naopak, ve většině případů působí u těchto dvou prvků synergický účinek. Největší dopad na životní prostředí má navíc u výrobků, na něž se vztahuje příloha III směrnice o energetické účinnosti, spotřeba energie ve fázi užívání. 40. Ve vzácných případech, kdy je vyšší energetická účinnost v rozporu s omezením dopadu na životní prostředí, musí zadavatelé veřejných zakázek tyto dopady transparentním způsobem a na základě důkazů zohlednit, a teprve potom mohou případně zakoupit výrobky/služby/budovy, jež oproti těm, jejichž účinnost odpovídá úrovni podle přílohy III směrnice o energetické účinnosti, vykazují nižší účinnost. V těchto případech budou zapotřebí příslušné údaje a nástroje, jako jsou ekologické ukazatele 17. Je však obtížné použít stejné měřítko pro dopady v oblasti energie, materiálů, emisí a pro další dopady na životní prostředí. Jednou z možností je vydělit každou kategorii dopadů celkovým množstvím v této kategorii (např. emise do ovzduší) v daném roce v celé EU nebo v příslušném členském státě a poté porovnat, v které z kategorií je dopad daného výrobku vyšší. Takové posouzení není dokonalé, ale umožní určit případy, v nichž by vyšší energetická účinnost mohla vést k celkově negativnímu dopadu na životní prostředí. 41. V případech, kdy bude na základě zavedených nástrojů a směrodatných údajů zjištěno, že všechny výrobky spadající do jedné kategorie energetické účinnosti, které musí být pořizovány podle článku 6 směrnice o energetické účinnosti, mají podstatně horší celkový dopad na životní prostředí než výrobky s nižší energetickou účinností, by měli mít zadavatelé veřejných zakázek možnost zakoupit výrobky s nižší energetickou účinností. Dostatečná hospodářská soutěž 17 Příručka k systému mezinárodních referenčních dat životního cyklu (ICDL): Analysis of existing Environmental Impact Assessment methodologies for use in Life Cycle Assessment (Analýza stávajících metodik posouzení dopadů na životní prostředí pro využití při posuzování životního cyklu); JRC-IES,

13 42. Problém ve vztahu k směrnici o energetické účinnosti by mohl nastat v případech, kdy je pro daný výrobek nabídka na trhu omezená. Opět se to může týkat zejména referenčních hodnot podle směrnice o ekodesignu a nejvyšších tříd energetické účinnosti podle směrnice o energetických štítcích. Zadavatelům mohou při posuzování množství výrobků, které se v dané kategorii nabízejí, posloužit dostupné databáze, jako např. databáze Topten ( Zde je potřeba poznamenat, že ve věci Concordia Bus Finland (C-513/99) Soudní dvůr shledal, že [...] skutečnost, že jedno z kritérií zvolených zadavatelem za účelem určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky mohlo být splněno jenom malým počtem podniků, mezi kterými figuroval podnik uvedeného zadavatele, nemůže sama o sobě představovat porušení zásady rovného zacházení (bod 85). D2. Závěr 43. Pokud by zadavatel měl důvodné obavy, že výrobky/služby/budovy s nejvyšší energetickou účinností, které jsou dostupné na trhu a splňují kritéria podle přílohy III směrnice o energetické účinnosti, nesplňují jednu nebo více podmínek uvedených v článku 6, neplatí povinnost je zakoupit. Nesplnění této podmínky bude muset zadavatel doložit transparentním způsobem a na základě důkazů. Způsob, jakým tak má být učiněno, by měly stanovit vnitrostátní právní předpisy provádějící článek 6 směrnice o energetické účinnosti, případně jiný veřejně přístupný oficiální dokument. 12