MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství. Adéla Myslivcová. OPAKOVANÉ ZÁNĚTY MOČOVÝCH CEST U ŢEN Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství Adéla Myslivcová OPAKOVANÉ ZÁNĚTY MOČOVÝCH CEST U ŢEN Bakalářská práce Vedoucí: Mgr. Hana Pinkavová Brno 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Hany Pinkavové a na základě informačních zdrojŧ uvedených seznamu pouţité literatury a pramenŧ. V Brně 4. 4. 2011 Adéla Myslivcová

Děkuji své vedoucí bakalářské práce Mgr. Haně Pinkavové, za cenné podněty, připomínky a odborné rady, za laskavost a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Děkuji náměstkyním ošetřovatelské péče v Jihlavě a Havlíčkově Brodě. A také děkuji všem osloveným respondentkám.

Obsah ÚVOD... 6 1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU... 7 1.1 Patofyziologie močového ústrojí... 7 1.1.1 Vrozené vývojové vady... 8 1.1.2 Obecná charakteristika zánětu... 9 1.2 Charakteristika zánětu močových cest... 9 1.3 Incidence zánětu močových cest... 10 1.4 Etiologie... 11 1.5 Klinické příznaky... 13 1.6 Diagnostika... 14 1.6.1 Anamnéza... 14 1.6.2 Fyzikální vyšetření... 15 1.6.4 Vyšetření krve... 20 1.6.5 Zobrazovací metody... 21 1.7 Léčba... 21 1.7.1 Léčba antibiotiky a chemoterapeutiky... 22 1.7.2 Vyuţití bylin k léčbě zánětŧ močových cest... 23 1.7.3 Alternativní metody v léčbě zánětu močových cest... 24 1.8 Edukace pacientek o dodrţování preventivních opatření... 25 2 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY... 27 3 METODIKA PRÁCE... 29 3.1 Výzkumná metoda a výzkumná populace... 29 3.2 Realizace šetření... 30 4 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ A JEJICH ANALÝZA... 31 4.1 Analýza jednotlivých poloţek... 31 5 DISKUZE... 55 6 OVĚŘENÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŦ... 62 7 NÁVRH NA ŘEŠENÍ NEDOSTATKŦ... 65 ZÁVĚR... 66 ANOTACE... 69 ANNOTATION... 70 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŦ... 71 4

SEZNAM ZKRATEK... 74 SEZNAM TABULEK A GRAFŦ... 75 SEZNAM PŘÍLOH... 77 SEZNAM OBRÁZKŦ... 78 5

ÚVOD Infekce urogenitální soustavy patří k nejčastějším onemocněním, se kterým se v praxi setkávají nejenom praktičtí lékaři, ale také urologové a gynekologové. Ţeny jsou vzhledem k anatomii močových cest k těmto problémŧm náchylnější, a proto je nutné této problematice věnovat pozornost. Řada nemocných podceňuje prvotní příznaky a lékaře navštěvuje, aţ kdyţ se objeví komplikace. Při komplikovaném zánětu močových cest jiţ léčba není jednoduchá. Pro toto téma jsem se rozhodla na základě rozhovoru s ţenami, které se na toto onemocnění léčí dlouhodobě. Zajímalo mě, proč se tyto záněty stále opakují a jak je moţné to ovlivnit. Mnoho lidí se domnívá, ţe kdyţ toto onemocnění není závaţné a dá se léčit, není dŧvod se jím zabývat. Záněty močových cest, které se stále opakují, jsou pro ţeny nejen velice nepříjemné, ale také negativně ovlivňují kvalitu jejich ţivota. V tomto případě nejde jen o banální zánět, ale mŧţe dojít aţ k nevratnému poškození ledvin. Je nutné si uvědomit, proč se na toto onemocnění ţeny opakovaně léčí a jaké to mŧţe mít následky. Ve své práci chci zjišťovat, proč se toto onemocnění stále opakuje a zároveň se chci dozvědět, kdo všechno se mŧţe podílet na tom, aby záněty močových cest neustále nerecidivovaly. Tato práce je tedy věnovaná všem ţenám, které se dlouhodobě léčí na záněty močových cest, a pevně doufám, ţe pomŧţe právě jim. 6

1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU Infekce dolních močových cest patří po respiračních infekcích mezi druhé nejčastější. Mezi infekce dolních cest močových patří uretritida (zánět močových cest) a cystitida (zánět močového měchýře). Celosvětová incidence infekcí uropoetického traktu se odhaduje na více neţ 250 milionŧ epizod ročně, to představuje nezanedbatelné ekonomické náklady, diagnostické a terapeutické problémy a utrpení pro velké skupiny pacientŧ. 1 Asi 10-20 % ţen za svŧj ţivot prodělá uroinfekci. Okolo 25 % dospělých ţen, které trpí opakovanými záněty močových cest, začalo mít problémy jiţ ve školním nebo předškolním věku. U gravidních ţen se výskyt zánětu močových cest ještě zvyšuje, bakteriurie u gravidních ţen se pohybuje v rozmezí 4-10 %, coţ je téměř dvakrát tolik neţ incidence u stejné skupiny negravidních ţen. Problémy s močením vyvolané zánětem se projeví aţ u 20 % ţen mezi 24-64 lety. Zhruba polovina z nich vyhledá lékaře. Od šesté dekády se výskyt močových infekcí zvyšuje na 10-30 %. Aţ 90 % recidiv vychází z reinfekce. 2 V případě opakovaných zánětŧ močových cest je dŧleţité, aby ţena navštívila co nejdříve lékaře a aby byla zvolena správná léčba. 1.1 Patofyziologie močového ústrojí Močové cesty jsou tvořeny močovou trubicí - urethrou, která je u ţen dlouhá pouhé 3-4 cm, coţ je dŧvod časté infekce. Močový měchýř vesica urinaria, slouţí jako rezervoár moči a je schopen pojmout aţ 500ml moči. Do něj se moč dostává za pomoci močovodu- ureteru z ledvinné pánvičky. 3 1 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 13. 2 Srov. BARTONÍČKOVÁ, K., Infekce dolních močových cest, str. 2. [online] Dostupné z: http://www.cls.cz/dokumenty2/os/r158.rtf.[citováno 2010-10-12] 3 Srov. ROKYTA, R., a kolektiv, Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech, str. 165-173. 7

Moč probíhá močovodem za pomoci peristaltických stahŧ. Močovou trubicí se dostává moč z těla ven. Za fyziologických okolností je to čirá, ţlutá kapalina. Její ph se pohybuje v rozmezí 4,5 8,0. Mnoţství vytvořené moči za 24 hodin se u zdravého dospělého jedince pohybuje okolo 1,5 2 litrŧ. 4 (Příloha č. 1) Základní funkcí močového systému je udrţovat stálost vnitřního prostředí v organismu. Mezi častá onemocnění vývodných cest močových patří přítomnost konkrementu - urolitiáza a zánět močových cest. Záněty močových cest se dělí na horní a dolní záněty. Záleţí na tom, jakou část močového traktu postihují. Nádory močových cest nebývají časté. Benigní nádory, které postihují močové ústrojí, jsou papilomy a nejčastěji se nacházejí v močovém měchýři. Karcinom močových cest má nejčastější lokalizaci v ledvinné pánvičce a močovém měchýři, tyto nádory mají nízkou malignitu. 5 1.1.1 Vrozené vývojové vady Vrozené vývojové vady se mohou velkou měrou podílet na vzniku zánětu močových cest. Vrozené vývojové vady močového měchýře: Vesikoureterální reflux- jde o patologický stav, kdy dochází k návratu moči z močového měchýře do horních cest močových. Extrofie močového měchýře-stav, kdy dochází k rozštěpu močového měchýře a urethry. Vrozené vývojové vady močové trubice: Vrozené striktury urethry- vrozené zúţení močové trubice. Prolaps urethry- prolabující sliznice močové trubice se vyskytuje častěji u dívek neţ chlapcŧ. 6 4 Srov. ROKYTA, R., a kolektiv, Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech, str. 165-173. 5 Srov. STŘÍTESKÝ, J., Patologie, str. 253-264. 6 Srov. DVOŘÁČEK, J., Obecná a speciální urologie, str. 90-94. 8

Megalourethra- patří mezi vzácné vrozené malformace, často se vyskytují s jinými kongenitálními anomáliemi. Zdvojená urethra-vyskytuje se neúplné nebo úplné zdvojení močové trubice. Epispadie u dívek- vrozený neúplný uzávěr urethry, je to vzácná malformace. 7 1.1.2 Obecná charakteristika zánětu Zánět je sloţitý komplex dějŧ a morfologických změn, který je vyvolaný pŧsobením škodlivého činitele. Zánět má své místní a celkové projevy. Místní (makroskopické) projevy zánětu jsou rubor (zarudnutí), calor (zčervenání), dolor (bolest), tumor (zduření) a funcio laesa (poškození funkce). Celkové projevy zánětu jsou charakterizované zvýšením tělesné teploty, které jsou zpŧsobeny vlivem mediátorŧ zánětu na termoregulační centrum v mezimozku. Leukocytóza, která vzniká na základě přesunu leukocytŧ z kostní dřeně do zánětlivého loţiska. Zvýšená sedimentace erytrocytŧ, která je zpŧsobena vyšším obsahem protilátek v krvi. Erytrocyty se v nesráţlivé krvi snáze shlukují a rychleji klesají. Kladným významem zánětŧ je jeho obranná a reparační funkce. 8 1.2 Charakteristika zánětu močových cest Infekce dolních močových cest jsou zejména akutní a chronické uretritidy a cystitidy, které jsou nejčastěji vyvolány bakteriální infekcí. Z 95 % vnikají do močového ústrojí ascendentní cestou. 9 Méně často se setkáváme s hematogenním rozsevem při bakteriémii a zcela vzácně s lymfogenním rozsevem. Iatrogenní infekce jsou takové, které se do těla dostaly při diagnostických a terapeutických výkonech a jejich pŧvodcem jsou nozokomiální bakteriální kmeny. 10 7 Srov. DVOŘÁČEK, J., Obecná a speciální urologie, str. 90-94. 8 Srov. STŘÍTESKÝ, J., Patologie, str. 81-84. 9 Srov. MATOUŠKOVÁ, M., HANUŠ, M., Uroinfekce dolních močových cest u kojících žen, str. 5-8. [online] Dostupné z : http://www.zdravotnickenoviny.cz/scripts/detail.php?id=413032 [citováno 2010-11-12] 10 Srov. BELEJOVÁ, M., Léčba urologických infekcí, [online]. Dostupné z: http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2008/05/09.pdf [citováno 2010-12-12] 9

V našich zdravotnických zařízeních se objevují ve 3-10 %, ale na jednotkách intenzivní péče je jejich frekvence vyšší a pohybuje se mezi 23-45 %. 11 Podle Klemence a Zachovala se záněty močových cest dělí: a) dle postiţení orgánu lze dělit infekci močových cest na infekci dolních močových cest (uretritidy, cystitidy) a na infekci horních močových cest (pyelonefritidy), b) zpŧsob šíření je nejčastěji vzestupnou cestou přes močovou trubici, méně často cestou krevní a lymfogenní, c) akutní a chronická, d) nekomplikovaná a komplikovaná, e) symptomatická a asymptomatická IMC. 12 1.3 Incidence zánětu močových cest Záněty močových cest jsou v dnešní době velmi rozšířené a ročně onemocní prŧměrně 10 % ţen. Incidence tohoto onemocnění bohuţel nemŧţe být stoprocentně odhalena, a to z toho dŧvodu, ţe mnoho ţen nenavštíví lékaře. Dalším faktorem, který ovlivní počet výskytu zánětu močových cest je asymptomatická bakteriurie, kdy většina ţen ani nezpozoruje, ţe zánět v těle probíhá. Asymptomatická bakteriurie postihuje starší ţeny aţ z 20-50 %. 13 Dalším sledovaným měřítkem jsou recidivující infekce močových cest, kterých kaţdým rokem mnohonásobně přibývá. 14 Nejčastěji se projevují recidivy do jednoho roku po ukončení léčby. U mladších ţen byla zaznamenána recidiva aţ u 36 % případŧ. Tendence k recidivě byla vyšší u ţen starších 55 let (53 %). 15 (Příloha č. 2) 11 KAWACIUK, I., Urologie, str. 182. 12 Srov. KLEMENC, L., ZACHOVAL R., Infekce močového ústrojí u žen. [online]. Dostupné z: http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2007/10/11.pdf [citováno 2010-12-12] 13 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 64-65. 14 Srov. KAWACIUK, I., Urologie, str. 182. 15 TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 64. 10

1.4 Etiologie Příčin vzniku zánětu močových cest je opravdu mnoho, proto jsou rozděleny do jednotlivých podkategorií. Mikrobiologická etiologie vzniku zánětu Bakterie Escherichia coli je nejčastější bakterií zavlečenou do močových cest ze střeva, případně z pochvy. U ambulantně léčených pacientŧ je příčinou aţ z 80-90 %. Na druhé místo se řadí enterokoky, které mají na výskytu podíl 10 %. Nejčastější enterokok je Enterococcus faecalis. Staphylococcus saprophyticus se vykytuje u 5-20 % pacientŧ. Jiţ méně častou skupinu bakterií zpŧsobujících záněty jsou protey, clabsiely, enterobakterie, Streptococcus agalactie, koaguláza negativní stafylokoky a trichomonády. Escherichia Coli se jako nozokomiální nákaza vyskytuje u pacientŧ z 55 %. Klabsiella pneumoniae má větší podíl u infekcí vzniklých v nemocničním prostředí. V menší míře jsou zde zastoupeny enterobakterie a enterokoky. 16 Sexuálně přenosné urogenitální infekce Chlamydie trichomonas, Ureaplasma urealyticum a Neisseria gonorrhoea jsou nejčastější příčinou sexuálně přenosných infekcí. Kvasinka, která bývá nejčastěji nalezena při zánětu močových cest, je Candida albicans, ta bývá diagnostikována zejména u pacientŧ s diabetem a u imunokompromitovaných pacientŧ. Pŧvodci močových nákaz u hospitalizovaných pacientŧ se liší od těch pŧvodcŧ, které jsou léčeny ambulantně. Mezi infekce, které v současné době podléhají hlášení, patří pŧvodce syfilis (Treponema pallidum) a pŧvodce kapavky (Neisseria gonorrhoea.) 17 16 Srov. ZAHRADNÍČEK, O., Mikrobiologie a imunologie pro ošetřovatelství, str. 55-56. 17 Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie pro praktické lékaře, str. 106-110. 11

Urogynekologická etiologie vzniku zánětu Zdrojem infekce u ţen mohou být záněty gynekologické. Nejčastěji jsou to záněty zevních nebo vnitřních rodidel. Mezi nejčastější příčiny vzniku zánětŧ se řadí úrazy, deflorace při prvním pohlavním styku, nádory, těhotenství a ani poporodní záněty nejsou výjimkou. Strukturální abnormality močových cest mohou mít také predispoziční charakter. V prvé řadě jsou to močové kameny, infikované cysty, přítomnost vezikoureterálního refluxu, neurogenní měchýř nebo abscesy ve stěně močového měchýře. 18 Operační a katetrizační výkony Velkou roli ve výskytu zánětu močových cest hrají operační a katetrizační výkony. Nejvíce rizikové jsou výkony prováděné na střevě a dlouhodobá drenáţ močových cest. U jednorázové katetrizace se jedná o riziko 1-2 % vzniku zánětu močových cest. U permanentních katétrŧ se toto riziko zvyšuje na 3-10 %. 19 Primární onemocnění Onemocnění, u kterých se často pacienti setkávají se zánětem močových cest, jsou diabetes mellitus, poruchy ledvinných funkcí, maloplakie, biliární cirhóza jater, poranění míchy, sclerosis multiplex, kardiovaskulární příhody a demence. 20 Více jsou také ohroţeni pacienti s oslabenou imunitou, zejména pacienti po transplantaci ledvin, neutropenií nebo vrozenými či získanými syndromy imunodeficience. Imunitní odpověď ovlivňuje věk, anomálie močového systému, léčba kortikosteroidy, AIDS a epidemiologický terén. Epidemiologickým terénem je prostředí, ve kterém je prováděn operační zákrok. 21 18 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 70. 19 Srov. KAWACIUK, I., Urologie, str. 180. 20 Srov. HALAŠKA, M., Urogynekologie, str. 65. 21 Srov. KOHLÍČEK, J., Jak čelit zánětům močových cest, str. 53. 12

Hygienické návyky a neinfekční příčiny Další významnou příčinou vzniku infekce močových cest je nedostatečná nebo špatně prováděná hygiena genitálu a také nevhodné oblékání. Záněty močových cest ovšem vznikají i bez účasti infekce. Mohou být vyvolány dráţdivou potravou, léky, alkoholem, fyzikálními vlivy (radioterapie), chemickými vlivy (pěna do koupele) a mechanicky (katetrizace). Velmi často vznikají záněty u ţen v menopauze, z dŧvodu hormonálně podmíněné změny uretrální a vaginální sliznice. Existují také alergické uretritidy, ty ovšem nepatří mezi nejčastější. 22 V poslední době se také uvádí negativní pŧsobení lubrigačních gelŧ a spermicidních krémŧ na ph vaginální sliznice. Tím se usnadní přemnoţení flóry, a je zde zvýšené riziko vzniku infekce. Jako rizikový faktor pŧsobí i kouření. Mezi zevní příčiny zánětu patří ty, které negativně pŧsobí z okolí. Řadíme sem infekce, špatné hygienické návyky, invazivní vyšetření močových cest, operace apod. Za vnitřní příčiny zánětu močových cest jsou povaţovány onemocnění, u kterých je časté riziko vzniku tohoto onemocnění. Patří sem ledvinné onemocnění, diabetes mellitus, oslabená imunita apod. 23 1.5 Klinické příznaky Onemocnění dolních cest močových má charakteristické příznaky, které jsou spojeny s poruchou močení. Základním příznakem probíhajícího zánětu je bolest, která je lokalizována nejčastěji v oblasti podbřišku. Další příznaky zánětu močových cest jsou nauzea, zvracení, únava a zvýšená teplota. 24 Zvýšená teplota nemusí být striktně u všech pacientek, tento příznak je zejména typickým ukazatelem na infekci horních cest močových. Mezi specifické příznaky patří zejména časté nucení na močení, močení velmi malého mnoţství moči (oligurie) a bolestivé močení (cystalgie). Častým symptomem je strangurie, coţ je pálení nebo řezání močové trubice s bolestivým domočováním. V moči je také moţno nalézt krev (hematurie), která mŧţe být makroskopická nebo mikroskopická. 25 22 Srov. DVOŘÁČEK, J., Obecná a speciální urologie, str. 111. 23 Srov. KOHLÍČEK, J., Jak čelit zánětům močových cest, str. 53. 24 Srov. KLENER, P. a kolektiv, Vnitřní lékařství II., str. 204. 25 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 20 13

Na makroskopické krvácení většinou pacienti sami upozorňují. Mezi další příznaky zánětu dolních močových cest patří uretroragie, coţ je odkapávání moči z močové trubice mimo mikci. Dále mohou být přítomny postmikční tenesmy, které pacient pociťuje jako křečovité staţení močové trubice. Nucení na močení se mŧţe vystupňovat aţ k neudrţení moči, které je pro pacienty velmi stresující. Včasně neléčený nebo nedoléčený zánět vede k vleklému zánětu močových cest a je doprovázen častými recidivami. Při chronickém zánětu je nutné obrnit se trpělivostí, protoţe léčba nebývá snadná a není výjimkou, ţe se pacientŧm podává několik antibiotik najednou. Chronický zánět mŧţe mít tendenci ustupovat, ale při nedodrţování léčebného reţimu se potíţe velmi často opakují. 26 Asymptomatická bakteriurie se vyskytuje asi u 5 % fertilních ţen a neprovázejí ji ţádné klinické příznaky. Většinou dojde ke spontánnímu vymizení nálezu. Je dŧleţité vyšetřovat moč u gravidních ţen, protoţe je zde zvýšené riziko vzniku akutní pyelonefritidy, která se aţ z 30 % vyvine z asymptomatické bakteriurie. 27 1.6 Diagnostika Pacienti se zánětem močových cest většinou nejdříve navštíví praktického lékaře. Ke správnému rozpoznání onemocnění a následné léčbě nejsou prvotní jen výsledky laboratorních vyšetření a zobrazovacích metod, ale v prvé řadě pečlivě provedená anamnéza a klinické vyšetření pacienta. Vyšetřující nesmí opomenout to, ţe zánět močových cest mŧţe být onemocněním primárním, ale také komplikací jiné, mnohdy závaţnější nemoci. 1.6.1 Anamnéza Zjistit co nejvíce informací o pacientových problémech je jedním ze stavebních kamenŧ správné diagnostiky onemocnění. Osobní anamnéza je významnou sondou do předchorobí nemocného. 28 26 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 20. 27 Srov. TESAŘ, V., a kol., Nefrologie, str. 57-58. 28 KAWACIUK, I., Urologie, str. 9. 14

V lékařské anamnéze je velmi dŧleţitým aspektem zjištění časového údaje, kdy a v jakém věku se infekce močového systému poprvé vyskytla. Je nezbytné se pacientŧ dotazovat na prodělaná onemocnění, popřípadě na onemocnění stále probíhající. Nejdŧleţitější onemocnění, na která se pacientek lékař dotazuje jsou, ledvinová onemocnění, ledvinové infekce, gynekologické infekce, gynekologická onemocnění, diabetes mellitus, dna, urolitiáza, hypertenze, TBC, onemocnění jater, onkologická onemocnění, tropické choroby (malárie), poruchy imunitního systému, hematologické onemocnění a opakované dehydratace. Mezi prodělané operace patří gynekologické operace, operace v oblasti beder, břicha nebo malé pánve, porody a potraty. V sesterské anamnéze se dotazujeme pacientŧ na abúsus alkoholu, drog, kouření, dlouhodobé uţívání analgetik a neurotoxických lékŧ a uţívání hormonální antikoncepce. Dále je nutné zjistit, jakým zpŧsobem se pacient stravuje a kolik denně přijímá tekutin. Často jsou tyto infekce vyvolány pŧvodci pohlavně přenosných chorob, proto je nutné se dotazovat na sexuální orientaci pacienta a zjistit, zda pacient není promiskuitní. Tyto otázky jsou velmi intimní a vyţadují na výsost profesionální přístup. Rodinná anamnéza by měla směřovat ke zjišťování onemocnění v rodině. V prvé řadě se jedná o výskyt anomálií močového ústrojí, metabolická a vaskulární onemocnění. V poslední době se klade velký význam dietetickým návykŧm v rodině, které hrají u infekcí močových cest také značnou roli. 29 (Příloha č. 3) 1.6.2 Fyzikální vyšetření Vyšetření pacienta by mělo být celostní, proto by si vyšetřující měl všímat také toho, jak pacient vypadá, jaká je úroveň péče a jak dbá o svou čistotu. Všechna tato pozorování mohou být cenná pro posouzení moţnosti léčení a také vyšetřování nemocného. 29 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 17-19. 15

Vyšetření ledvin Ledviny jsou orgánem, který fyziologicky není viditelný, hmatný ani bolestivý. Vyšetřují se pohmatem-bimanuální palpace a tapottement. Bimanuální palpace se provádí dvěma rukama u pacienta, který zaujímá polohu na zádech (Guyonŧv hmat) nebo v poloze na boku (Israeliho hmat). Pokud není u pacienta nic hmatné, ledvina není zvětšena. Tapottement je vyšetření, neboli úder na bederní krajinu a provádí se hřbetem ruky u sedícího pacienta. Při tomto vyšetření je dŧleţité sledovat pacientovu reakci, pokud pacient cítí bolest, jedná se o pozitivní tapottement, který informuje např. o pyelonefritidě, pyonefritídě apod. Dále je nutné také změřit fyziologické funkce. Vyšetření močovodŧ Močovody se vyšetřují za pomoci palpace uretrálních bodŧ, které se nacházejí na prŧsečíku medioklavikulární a umbilikální čáry. Vyšetření močového měchýře Močový měchýř se vyšetřuje pohmatem a poklepem. Pohmatem zjišťujeme bolestivost, která mŧţe doprovázet zánětlivé onemocnění, nádorové onemocnění nebo retenci moče. Poklepem je dŧleţité vyšetřovat pacienty, kteří jsou v bezvědomí, po operaci nebo po obrně močového měchýře. Vyšetření močové trubice Vyšetření močové trubice pohledem je velmi dŧleţité u chronických zánětŧ. U ţen si všímáme zejména zduření, vředŧ nebo výrŧstkŧ v oblasti labia majora. Výtoku z močové trubice-krev, hnis, mléčný výtok. Výhřezu pochvy nebo dělohy. Je nutné nezapomínat na vyšetření per rektum, které je ovšem velice dŧleţité zejména u muţŧ, kdy jsme schopni zjistit velikost a konzistenci prostaty. 30 30 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 21-22 16

1.6.3 Vyšetření moči Moč řadíme mezi biologický materiál, jehoţ analýza nám podává přesné informace o změnách ve sloţení vnitřního prostředí v organismu. Výhodou odběru je rychlé zpracování a zejména to, ţe vzorek máme kdykoliv k dispozici. Moč je moţné odebírat několika způsoby: Suprapubická punkce močového měchýře-odběr je jako jediný zcela bez rizika kontaminace. Provádí se však jen výjimečně, z dŧvodu moţného zavlečení infekce do močových cest. Cévkovaná moč-pouţívá se často, tento odběr je ovšem opět povaţován za moţný zdroj infekce, proto by neměl být prováděn příliš často. Odběr moči z permanentního katétru- je povaţován za méně vhodný vzorek a vypovídá spíše o kolonizaci katétru neţ o vlastní močové infekci. Odběr moči u novorozencŧ a kojencŧ- k odběru se pouţívají odběrové sáčky, v tomto případě se ovšem dá jen velmi těţce zabránit kontaminaci vzorku. 31 Obecné zásady při odběru moči: Moč je odebírána do předem označených, čistých a suchých nádob, které jsou označeny štítkem. Ke kaţdému biologickému materiálu musí být vyplněna prŧvodka (ţádanka). Moč musí být do laboratoře dopravena co nejrychleji po odběru. 32 Poučený pacient si před odběrem dŧkladně omyje zevní genitálie a otře si zevní ústí močové trubice tamponem smočeným v dezinfekčním roztoku (u dětí se pouţití dezinfekčního roztoku nedoporučuje). Nevyšetřujeme během menstruace nebo těsně před či po menstruaci. Ţeny zaujmou široký postoj nad klozetovou mísou, jednou rukou si oddálí labia a druhou rukou tamponem otřou genitálie předozadním pohybem. 33 31 Srov. ZAHRADNÍČEK, O., Mikrobiologie a epidemiologie pro ošetřovatelství, str. 56-57 32 Srov. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., a ZAJÍČKOVÁ, M., Kapitoly z ošetřovatelské péče II. díl, str. 30. 33 Srov. BÉBROVÁ, E., Infekce močových cest-mikrobiologická diagnostika, str.4 [online] Dostupné z : http://www.cls.cz/dokumenty2/os/t155.rtf [citováno 2011-14-01] 17

Poté odmočí první porci moči a do sterilní nádoby bez přerušení močení zachytí střední proud. Odebraná moč se přelije do sterilní nádobky, která je určena k transportu. 34 Moč je třeba chránit před světlem (přímé sluneční světlo, zářivka) a nejpozději do 1hodiny dodat do laboratoře. 35 Minimálně 24 hodin před odběrem se doporučuje vynechat vitamin C. 36 Nejčastější chyby při odběru moči: Mezi nejčastější chyby patří nedodrţení zásad správného odběru (chybný postup při odběru moči, nedostatečná hygiena pohlavních orgánŧ apod.). Tyto chybné zásady mohou vést ke zkreslení výsledkŧ. Nepřesné odečtení moči při kvantitativních vyšetřeních je také velmi častou chybou, proto je nutné odměřovat moč přesně na mililitry. Dále je nutné brát v úvahu uţívání lékŧ, které mŧţe zkreslit výsledky vyšetření. Některá léčiva je nutno dle ordinace lékaře vysadit případně na prŧvodku (ţádanku) uvést uţívané léky. 37 Fyzikální vyšetření moči Mezi fyzikální vyšetření moči řadíme její mnoţství, barvu, přítomnost pěny, zápach, zákal, ph a její hustotu. V dnešní době se toto vyšetření provádí v laboratoři. Fyziologické mnoţství moči za 24 hodin se pohybuje okolo 1 litru, záleţí ovšem na mnoţství vypitých tekutin, stravě a dalších faktorech. Barva moči je za normálních okolností lehce naţloutlá, z dŧvodu přítomnosti urochromŧ. Intenzivněji ţlutá barva ukazuje na zvýšenou koncentraci moči. Moč se zbarvuje za přítomnosti abnormálních součástí, jako jsou léky, jedy nebo také mŧţe barva upozornit na onemocnění jater nebo ledvin. 38 34 Srov. BÉBROVÁ, E., Infekce močových cest-mikrobiologická diagnostika, str.4 [online]. Dostupné z : http://www.cls.cz/dokumenty2/os/t155.rtf [citováno2011-17-01] 35 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 46. 36 Srov. BOŘIL, P., Laboratorní příručka [online]. Dostupné z: http://www.medicentrum.cz/downloads/laboratorni-prirucka.pdf [citováno2010-12-11] 37 Srov. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., a ZAJÍČKOVÁ, M., Kapitoly z ošetřovatelské péče II., str. 30-31. 38 KLENER, P., Nefrologie, str. 10. 18

Bezbarvá pěna v moči je ukazatelem přítomnosti bílkoviny nebo glukózy, pokud je pěna ţlutá nebo ţlutohnědá mŧţe se jednat o přítomnost bilirubinu v moči. Velmi dŧleţitým aspektem je také zápach moči. U zánětlivých onemocnění nebo u přítomnosti bakterií v moči se jedná o zápach hnilobný. Acetonový zápach je moţné cítit u pacientŧ s diabetem nebo hladovějících pacientŧ. Amoniakální zápach poukazuje na rozpad močoviny bakteriemi, zápach moči po myšině mŧţe poukázat na pacienta s fenylketonurií. Moč mŧţe být také cítit po alkoholu. Za pomoci indikátorŧ také stanovujeme ph moči. Za normálních okolností se pohybuje v rozmezí 5,0-7,0. Reakce vţdy vyšetřujeme z čerstvé a nekonzervované moči za pomoci ph papírkŧ (př. Hexaphan, Tetraphan). Výsledek se odečítá po 20-40 sekundách. Hustota moči neboli také specifická hmotnost je závislostí na mnoţství rozpuštěných látek v organismu. Hustota moči se měří hustoměrem a u zdravého 3. 39 člověka nabývá hodnot mezi 1,010-1,025 g/cm Biochemické vyšetření moči Při biochemickém vyšetření moči se provádí její chemický a mikroskopický rozbor. Stanovuje se zde nejčastěji přítomnost bílkoviny, ketolátek, glukózy, ţlučových barviv a krevního barviva. K prokázání těchto látek mŧţe sestra vyuţít diagnostické prouţky, které napomáhají detekovat rŧzné patologické komponenty v moči. Další látky, které mohou být v moči nalezeny, jsou aminokyseliny, metabolity hormonŧ, dusíkaté sloučeniny a v neposlední řadě také léky. 40 Jednotlivá biochemická vyšetření moči se provádějí v laboratořích a dělí se dle toho, co přesně za látku je nutno v moči vyšetřit. Mezi biochemická vyšetření patří močový sediment, močový sediment dle Hamburgera, bilanční sběr moče na odpady iontŧ, urey, kyseliny močové, bílkovin, kreatininu, glykosurie, estrioly, creatin clearence, kyselina vanilmandlová a toxikologické vyšetření moče. 41 39 Srov. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., a ZAJÍČKOVÁ, M., Kapitoly z ošetřovatelské péče II, str. 31-32. 40 Srov. KAWACIUK, I., Urologie, str. 23-24. 41 Srov. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., ZAJÍČKOVÁ, M., Kapitoly z ošetřovatelské péče II., str. 32-33. 19

Mikroskopické vyšetření moči Pro mikroskopické vyšetření moči je nutné získat odebraný vzorek na vyšetření močového sedimentu, ze kterého se za pomoci centrifugace hodnotí přítomnost látek. Erytrocyty, leukocyty, soli (šťavelan sodný, soli kyseliny močové, uhličitany), epitelie (uroteliální, dlaţdicovité), válce (hyalinní, granulované, erytrocytové, epitelové, apod.), kvasinky, bakterie a hlen. Jako fyziologický močový sediment hodnotíme ten, u kterého při mikroskopickém vyšetření nenacházíme v zorném poli více neţ 0-2 erytrocyty, 0-5 leukocytŧ spolu s ojedinělými krystaly a epiteliemi. 42 Mikrobiologické vyšetření Mikrobiologické vyšetření směřuje k odhalení pŧvodce nemoci (bakterie, viry, houby, paraziti). Na jejím základě se provádí vyšetření na citlivosti jednotlivých antibiotik (ATB). Toto vyšetření je nutné provádět u infekce močových cest nebo ledvin. A také jako potvrzení ATB léčby. 43 1.6.4 Vyšetření krve U zánětlivého onemocnění je dŧleţitý odběr krve, který nám mŧţe zánět v těle potvrdit. 1. Sedimentace erytrocytŧ (nespecifické vyšetření, které poukazuje na infekční onemocnění, zánětlivá nebo nádorová onemocnění). 2. CRP neboli C reaktivní protein (nespecifické vyšetření, při němţ hladina tohoto proteinu odráţí aktivitu zánětlivého procesu, popřípadě také slouţí k odhadu rozsahu onemocnění). 3. Odběr krve na hemokultivaci (vyšetření krve, které slouţí k potvrzení etiologie infekčního onemocnění, provádí se pouze u horečnatého stavu). 44 42 Srov. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., ZAJÍČKOVÁ, M., Kapitoly z ošetřovatelské péče II., str. 34. 43 Srov. DVOŘÁČEK, J., Obecná a speciální urologie, str. 26-32. 44 Srov. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., ZAJÍČKOVÁ, M., Kapitoly z ošetřovatelské péče II., str. 17-21. 20

1.6.5 Zobrazovací metody Zobrazovací metody u pacientŧ s infekcí močových cest jsou pro správnou diagnostiku zcela nezbytné. (Příloha č. 4) Záněty močových cest mohou mít velmi rozmanité příznaky, proto je nutné pacienty kvalitně vyšetřit. Mezi onemocnění, které lékař mŧţe se zánětem močových cest zaměnit, patří apendicitidy, adnexitidy, trigonitídy nebo vaginitídy, tumory močových cest a uretry, syfilis, virová onemocnění (herpes virus genitalis, human papilomavirus) nebo postmenopauzální atrofie. Je nutné odlišit sekundární cystitis při cystolitiáze a cizí těleso v močových cestách. 45 1.7 Léčba Léčba močových infekcí je v dnešní době velmi diskutovaným tématem, a to z dŧvodu velkého výběru přírodních, chemicky vyráběných léčiv, popřípadě alternativních metod. Na léčbě zánětŧ močových cest se podílejí praktičtí lékaři, gynekologové a urologové. Je vhodné do léčby zařadit celý tým lékařŧ, který na základě individuálního stavu ţeny stanoví vyšetřovací program, cílený k odhalení predispozičních příčin a posléze i terapeutický postup. Nemocní s opakovanými infekcemi dolních cest močových potřebují pravidelné sledování. Úspěch léčby závisí také na moţnosti ovlivnění predispoziční příčiny. 46 Udává se, ţe 50-70 % nekomplikovaných infekcí močových cest spontánně odezní, ačkoliv symptomy mohou přetrvávat aţ několik měsícŧ. Z tohoto dŧvodu je tedy lékaři nejčastěji indikována antimikrobiální léčba, neboť symptomy spojené se zánětem dolních cest močových výrazně zhoršují kvalitu ţivota pacientky. 47 45 Srov. HALAŠKA, M., Urogynekologie, str. 66. 46 Srov. TEPLAN, V., Infekce ledvin a močových cest v dospělém a dětském věku, str. 88-89. 47 Tamtéţ, str. 74. 21

1.7.1 Léčba antibiotiky a chemoterapeutiky Dle současných znalostí se doporučuje krátkodobá třídenní léčba. Někteří lékaři doporučují léčbu 3-5 dní. V tomto případě je nezbytná spolupráce s mikrobiologem, na jejímţ základě se pacientovi předepíší nejvhodnější ATB. Uvádí se, ţe ze 40-50 % jsou antibiotika podávána zbytečně nebo nesprávně. 48 (Příloha č. 5) Akutní stádia většinou do pěti dní odezní. Velmi často ovšem dochází k reinfekcím, při kterých musíme volit léčbu silnější. Při recidivě do 2-3 měsícŧ od ukončené léčby akutního stádia se doporučuje terapie po dobu 7-10 dní. Poté se doporučuje profylaktická dávka 1 tableta na noc po dobu 3-6 měsícŧ. V případě neúspěchu se podávají lyzáty oslabených kmenŧ bakterií, které nejčastěji zpŧsobují zánět, a přímo se zhotoví autovakcína. Komplexní profylaxí lze dosáhnout sníţení výskytu recidiv infekce aţ o 55-90 %. Nevýhodou uţívání ATB je trvale narŧstající rezistence mikroorganismŧ. Čelíme tak postupné ztrátě účinnosti základních a rezervních ATB. 49 Chemoterapeutika mají velice podobný účinek jako antibiotika. Mezi nejčastěji uţívaná chemoterapeutika patří klotrimoxazol (velice účinný proti většině urogenních patogenŧ). Dalším běţně uţívaným chemoterapeutikem je nitrofurantoin, který ovšem není vhodným lékem pro komplikované infekce. Jeho výhodou je minimální účinek na bakteriální a vaginální flóru. 50 Při léčbě chronických zánětŧ močových cest se také doporučuje uţívání enzymŧ. Těmi nejpouţívanějšími se v dnešní době stal Wobenzym a Phlogenzym. Příznivý vliv u onemocnění močových cest byl prokázán několika studiemi. Tyto léky se mohou podávat současně s antibiotiky a dokonce se uvádí, ţe zlepšují jejich prŧnik do tělních tekutin a tkání, a tím zlepšují účinnost léčby. 51 Nevýhodou antibiotické terapie jsou vedlejší a neţádoucí účinky, léčba není holistická, vyţaduje spolupráci pacienta, zpŧsobuje rezistenci bakterií na antibiotika a oslabuje organismus. 52 48 Srov. BARTONÍČKOVÁ K., Terapie recidivujících močových infekcí, str. 19. [online] Dostupné z: http:// www.czechurol.cz/dwnld/0901.pdf [citováno2010-12-08] 49 Srov. BELEJOVÁ, M., Léčba urologických infekcí, str. 215. [online] Dostupné z:http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2008/05/09.pdf [ cit. 2010-12-12] 50 Srov. KAWACIUK, I., Urologie, str. 178. 51 Srov. ZÁMEČNÍK, L., Prevence a léčba močových cest, str. 16-17. 52 Srov. McKENNA, J., Alternativy k antibiotikům, str. 58-59. 22

1.7.2 Vyuţití bylin k léčbě zánětů močových cest Mezi alternativní metody v léčbě močových infekcí řadíme zejména léčbu bylinkami. Jejich pozitivního pŧsobení vyuţívá mnoho ţen nejen k léčbě začínajícího zánětu močových cest, ale kvŧli prevenci. Brusinková šťáva- patří k nejvyuţívanějším extraktŧm. Brusinky obsahují organické kyseliny -kyselinu citronovou, askorbovou, jablečnou, minerální látky, vitaminy. Jejich pŧsobení na močové ústrojí spočívá v ovlivnění ph moči a zabránění adhezi bakterií. K uţívání se doporučuje pít denně 2-3 sklenice. 53 Medvědice lékařská- pŧsobí na močové obtíţe, hlavně jako desinficiens. Antibakteriální účinek je nejsilnější po 3-4 hodinách po pouţití byliny. Je doporučováno tuto bylinu uţívat krátkodobě, protoţe jinak dochází k podráţdění močových cest. List kopřivy- také povaţován za velmi účinný lék k léčbě zánětŧ močových cest. V Německu je tato bylina schválena jako oficiální lék k léčbě zánětŧ močového ústrojí. Její výhodou je snadná dostupnost. Kořen petrţele- nejen, ţe se jí připisují afrodiziakální účinky, ale je také často uţívanou bylinou při počínajícím zánětu močových cest. Petrţel dráţdí ledviny k produkci moči. Její uţívání ovšem není doporučeno těhotným ţenám a ani se nedoporučuje ji uţívat při bolestivé menstruaci. Kukuřičné hedvábí- nalezneme ho zpod listŧ kukuřičných klasŧ. Obsahuje hodně vitaminu K a draslíku. Má močopudné a antiseptické vlastnosti. V některých zemích se také uţívá ke sníţení otokŧ. Klikva- příbuzná borŧvek a brusinek, udrţuje močový měchýř čistý. 54 Další byliny pŧsobící na močové ústrojí- řapík, odvar z ječných krup, pýr plazivý, česnek, jitrocel, mrkev. 55 53 Srov. PETERS, D., Domácí lékař- průvodce zdravím pro celou rodinu ř, str. 238-341. 54 Srov. PODHAJSKÁ, E., Močový systém, ledviny a byliny, Pacientské listy, 2010, č. 2, 28-29s. 55 Srov. PETERS, D., Domácí lékař-průvodce zdravím pro celou rodinu, str. 238-241. 23

Obr. 1 Brusnice brusinka ( Vaccinium vitis) 56 1.7.3 Alternativní metody v léčbě zánětu močových cest Zábaly a obklady- uklidňující obklady přidávané do horké vody, za moţnosti uţití aromaterapeutického oleje. Nejvhodnějšími oleji jsou- benzoin, bergamora, muškát, heřmánek, cedr, jalover, tea three, cypřiš a eukalyptus. Uţívá se také nahřívání sáčkem s horkým senem, který se nahřeje v troubě a poté se pokládá na podbřišek. 57 Sedací koupele- teplé koupele za vyuţití extraktŧ z levandule, heřmánku, tea three a bergamotu. Jsou doporučovány také sedací koupele 2-3x týdně. Masáţe- v dnešní době velmi vyuţívaná metoda k léčbě mnoha onemocnění. U zánětu močových cest se masáţ provádí nad stydkou krajinou. Akupresura-provádí se tlakem na podkolenní jamku a vnitřní stranu kotníkŧ. Reflexologie- vyuţívá toku energie v našem těle, zlepšuje zdraví a vitalitu. Oblast pánve má reflexní zóny na spodní části nohy, chodidle, patách a kotníku. 58 Traduje se, ţe léčebně pŧsobí také anální podání jednoho strouţku česneku jako čípek. Nevýhodou alternativní a bylinné terapie je zejména to, ţe ne vţdy dochází ke zmírnění obtíţí a léčba nemusí být úspěšná. 56 Brusnice brusinka (Vaccinium vitis), [online] Dostupné z: http://www.vls.cz/default.asp?ids=1761&idc=2229&lang=cz [citováno2011-03-02] 57 Srov. HALLSOVÁ, F., Aromaterapie od A-Z, str. 209. 58 Srov. BANKHOFER, H., Od angíny po žlučník, 999 praktických a nekonvenčních rad pro zdraví, str. 94-95. 24

Mohou vznikat alergické reakce na léčivé oleje popřípadě na bylinné směsi čaje. Některé alternativní metody jsou také poměrně nákladné. 1.8 Edukace pacientek o dodrţování preventivních opatření O preventivních opatřeních by měla být informována kaţdá pacientka, která opakovaně onemocní zánětem močových cest. Edukaci by měl provádět lékař a také zdravotní personál v ambulanci praktického lékaře, urologa či gynekologa. Na pacientce záleţí, zda bude opatření respektovat a dodrţovat. Často se stává, ţe při nedodrţení těchto zásad se močové infekce vracejí a mohou přecházet do chronicity. V neposlední řadě je zde také riziko vzniku komplikací. Edukace: Pojem edukace lze definovat jako proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech. 59 Nejdůleţitější zásady v prevenci zánětů močových cest: Mezi nejdŧleţitější zásady patří zejména pravidelný příjem tekutin, minimálně by pacientka měla vypít 2 litry denně. Vhodné nápoje: šípkový čaj, přírodní ovocné šťávy, brusinkové šťávy, přiměřené mnoţství piva (sklenička piva denně). Nevhodné nápoje: zrnková káva, černý čaj, čokoládové a kakaové nápoje, víno, likéry. Je nutné, aby pacientka pravidelně močila a nezadrţovala močení. Jako preventivní opatření je doporučováno také vymočení se po pohlavním styku. Při rizikových technikách pohlavního styku, zejména u análního styku, je nutné pouţívat prezervativ. 60 59 JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, str. 9. 60 Srov. ZÁMEČNÍK, L., Prevence a léčba onemocnění močových cest, str. 14-15. 25

Ţeny by se také měly vyvarovat stavŧm se zvýšenou moţností zapářky zevního genitálu, proto je vhodné uţívání syntetického a neprodyšného spodního prádla, u starších ţen pomŧcky při inkontinenci moči apod. Hlavní zásadou při akutně vzniklém výtoku z močové trubice je neprodleně navštívit lékaře. Pacientky by se měly vyhnout častému pouţívání desinfekčních mýdel a sprchových gelŧ, které narušují poševní mikroflóru. U ţen v klimakteriu je vhodné substituovat pohlavní hormony (estrogen), který zlepšuje výţivu tkání pochvy. 61 K dietním opatřením patří, vyvarování se dráţdivé stravě (chilli koření, mletá paprika). Vhodnou technologickou úpravou je dušení, pečení a vaření, poměr ţivin zŧstává stejný jako u zdravého člověka. Energetická hodnota není omezena. Velice dŧleţité je pravidelné vyprazdňování střev (doporučuje se pohyb, zvýšený příjem zeleniny, ovoce, ovocných kompotŧ a vlákniny). 62 Osobní hygiena je základní prevencí vzniku zánětu močových cest, zejména čistota rodidel, po kaţdé stolici by měla být rodidla omyta vlaţnou vodou a mýdlem, zvýšenou hygienickou péči by měla ţena dodrţovat v období menstruačního krvácení, (vhodnější je uţívání vloţek, neţ tamponŧ, při dlouhodobém uţívání tamponŧ mŧţe dojít k infekci pochvy). Dalším preventivním opatřením je vhodné oblékání. Oblékání ţen je v dnešní době spíše ovlivněno módními trendy, mělo by však být účelné a hygienické, a zejména chránit před chladem. Nejvhodnějším materiálem je bavlna, a to zejména bavlněné spodní prádlo včetně bavlněných košilek. 63 Při nesprávné léčbě a nedodrţováním preventivních opatření u zánětu dolních cest močových mŧţe docházet ke komplikacím, které vyplývají z podstaty onemocnění. Je to zejména psychická dekompenzace z dŧvodu intenzivních subjektivních obtíţí a také enormní zhoršení kvality ţivota. Mezi další komplikace patří vezikouretrální reflux, dilatace horních močových cest na podkladě stenotizace močovodŧ, opakované pyelonefritidy aţ renální insuficience. 64 Pokud u zánětu dolních cest močových nedojde ke komplikacím je celková prognóza tohoto onemocnění dobrá. Jediné úskalí tvoří časté recidivy onemocnění. 61 Srov. ZÁMEČNÍK, L., Prevence a léčba onemocnění močových cest, str. 14-15. 62 Srov. TEPLAN V., MENGEROVÁ O., Dieta a nutriční opatření u chorob ledvin a močových cest, str. 168-169. 63 Srov. MACKŦ, F., MACKŦ J., Gynekologové ženám, str. 55-57. 64 Srov. HALAŠKA. M., Urogynekologie, str. 74. 26

2 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Hlavní cíl bakalářské práce: Zjistit příčinu recidiv zánětu močových cest v závislosti na dodrţování preventivních opatření a zpŧsobu léčby. Cíle bakalářské práce 1. Zjistit frekvenci výskytu zánětu močových cest u respondentek rŧzných věkových skupin. 2. Zjistit příčinu zánětu močových cest uváděnou respondentkami. 3. Definovat preventivní opatření respondentek v prevenci zánětŧ močových cest. 4. Zjistit léčebné metody, které k léčbě respondentky často vyuţívají nebo upřednostňují. Očekávané výsledky bakalářské práce Očekávaný výsledek č. 1 Domnívám se, ţe více neţ 25 % respondentek v kaţdé věkové skupině uvede, opakování zánětu močových cest dvakrát za rok. Očekávaný výsledek č. 2 Předpokládám, ţe více neţ 25 % respondentek uvede, ţe se opakují záněty močových cest v časovém rozmezí od 13 měsícŧ do 5 let. Očekávaný výsledek č 3 Očekávám, ţe více neţ 25 % respondentek správně uvede alespoň 3 hlavní zevní příčiny vzniku zánětu močových cest. 27

Očekávaný výsledek č. 4 Domnívám se, ţe 25 % respondentek a méně budou léčeny na onemocnění, které mají souvislost s vyšším výskytem opakovaných zánětŧ močových cest. Očekávaný výsledek č. 5 Předpokládám, ţe více neţ 50 % respondentek vyjmenuje alespoň 5 preventivních opatření u zánětu močových cest. Očekávaný výsledek č. 6 Domnívám se, ţe více neţ 25 % respondentek bude o preventivních opatřeních nejčastěji informována od zdravotnického personálu. Očekávaný výsledek č. 7 Očekávám, ţe více neţ 50 % respondentek dává přednost antibiotické terapii před bylinnou a alternativní léčbou. Očekávaný výsledek č. 8 Předpokládám, ţe více neţ 25 % respondentek bude v alternativní léčbě zánětŧ močových cest nejčastěji vyuţívat zábalŧ a teplých obkladŧ. 28

3 METODIKA PRÁCE 3.1 Výzkumná metoda a výzkumná populace Výzkumná práce byla zaměřena na respondentky, které se dlouhodobě léčí pro opakované záněty močových cest. Ke sběru informací byly vyuţity metody dotazníkové formy (příloha č. 6). Dotazník byl anonymní a byl sestaven z konkrétních, ale také znalostních poloţek, které vyţadovaly orientaci v dané problematice. Nestandardizovaný dotazník byl sestaven z 18 poloţek, z toho 5 poloţek bylo otevřených (1, 4, 8, 11, 15), jedna otázka polootevřená (10) a 12 otázek uzavřených (2, 3, 5, 6, 7, 9, 12, 13, 14, 16, 17, 18). V úvodu dotazníku byly zařazeny identifikační otázky, které zjišťovaly věk, nejvyšší dosaţené vzdělání a zaměstnání respondentek (poloţka 1-3). Další poloţky dotazníku byly zaměřeny na časové aspekty recidiv zánětŧ močových cest (poloţka 4-6). Navazující poloţky dotazníku zjišťovaly příčiny vzniku zánětu močových cest a také moţná onemocnění, která souvisejí s problematikou opakovaných zánětŧ močových cest (poloţka 7, 9, 10) Bylo zde také vyuţito znalostních otázek, které zjišťovaly, zda si jsou respondentky vědomy příčin vzniku zánětu močových cest (poloţka 8). Další část dotazníku zahrnovaly poloţky, které se týkaly znalostí preventivních opatření u opakovaných zánětŧ močových cest a také dodrţováním těchto zásad (poloţky 11-13). Poloţky 14 a 15 byly zaměřeny na to, zda respondentky navštěvují lékaře při propuknutí zánětu močových cest a jaké příznaky je donutí lékaře navštívit. Závěrečná část dotazníku byla zaměřena na léčbu zánětŧ močových cest. Otázky byly pokládány tak, aby bylo moţno zjistit, jakou léčbu jim doporučil lékař a jakou léčbu respondentky samy upřednostňují (poloţky 16-18). V případě zájmu o výsledky výzkumné práce nebo dotazŧ byla na konci dotazníku uvedena emailová adresa, na kterou se mohly respondentky obrátit. Zájem o výsledky výzkumu projevilo 23 % respondentek. Respondentkami budou ţeny ve věku od 15-65 let, které se opakovaně léčí se záněty dolních cest močových. Budou osloveny ţeny, u kterých se zánět močových cest opakoval alespoň jednou v předešlém roce. Šetření bude prováděno v urologické 29

ambulanci v nemocnici v Jihlavě a Havlíčkově Brodě, v gynekologické ambulanci a v ambulanci praktického lékaře pro dospělé v Jihlavě. Tyto ambulance jsem zvolila z toho dŧvodu, protoţe se domnívám, ţe pacientky s problematikou zánětu močových cest navštěvují právě tato pracoviště. 3.2 Realizace šetření V urologické ambulanci v Nemocnici Jihlava jsem jiţ dopředu kontaktovala vedoucí pracovníky, kteří mi velmi ochotně přislíbili spolupráci při distribuci a vyplňování dotazníkŧ. Bylo zde distribuováno celkem 60 dotazníkŧ. V urologické ambulanci v Nemocnici Havlíčkŧv Brod jsem distribuovala 25 dotazníkŧ. V ordinaci praktického lékaře jsem participovala se sestrou. Do této ordinace jsem distribuovala 20 dotazníkŧ. V gynekologické ambulanci jsem spolupracovala s lékařem. Do této ordinace jsem distribuovala 15 dotazníkŧ. Dotazníkové šetření bude probíhat v období leden-březen. Dotazníky respondentky vkládaly do obálek a do předem určené krabice, z dŧvodu zajištění anonymity. (Příloha č. 7) 30

4 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ A JEJICH ANALÝZA 4.1 Analýza jednotlivých poloţek V následující části bakalářské práce jsem vyhodnocovala odpovědi respondentek, které jsem získala během dotazníkového šetření. Pilotní šetření bylo prováděno u deseti ţen. Po tomto šetření byly v dotazníku provedeny změny. Byla přidána jedna poloţka (15), dvě poloţky byly upraveny a formulovány jako otevřené otázky (1,4). Na přání respondentek byl na konec dotazníku uveden kontakt, na který se mohly respondentky v případě zájmu obrátit. Celkem bylo rozdáno na jednotlivá pracoviště 110 dotazníkŧ, návratnost byla 80 vyplněných dotazníkŧ. Dŧvod nízké návratnosti dle lékařŧ bylo, ţe záněty močových cest bývají u ţen častější v letním období. Výsledky šetření jsem zapisovala do tabulek a grafŧ, kde jsou vyjádřeny absolutní a relativní četností. Tyto výsledky byly zpracovány v programu Microsoft Excel. 31

Poloţka č. 1: Jaký je Váš věk? Tabulka č. 1: Věk respondentek Věk respondentek Absolutní četnost Relativní četnost % 15-25 let 31 39 26-35 let 12 15 36-50 let 17 21 51-65 let 14 17 66 a více let 6 8 Celkem 80 100 % Graf č. 1: Věk respondentek Z poloţky týkající se věku respondentek bylo nejpočetnější zastoupení ţen ve věku 15-25 let, celkem 31 (39 %) respondentek. Druhou nejpočetnější kategorii tvoří ţeny ve věku 36-50 let, celkem 17 (21 %) respondentek. Třetí věkovou skupinu zastupují ţeny ve věku 51-65 let, sem se řadí 14 (17 %) respondentek. Čtvrtá skupina ţen ve věku 26-35 let byla zastoupena 12 (15 %) dotazovanými ţenami. Jako nejméně početnou kategorií je zde věková skupina 66 let a více, která byla zastoupena pouze 6 (8 %) respondentkami. 32

Poloţka č. 2: Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? Tabulka č. 2: Dosaţené vzdělání respondentek Dosaţené vzdělání Absolutní četnost Relativní četnost % Základní 5 6 Vyučena 20 25 Středoškolské 40 50 Vysokoškolské 15 19 Jiné 0 0 Celkem 80 100 % V poloţce týkající se dosaţeného vzdělání nejvíce respondentek uvádělo středoškolské vzdělání celkem 40 (50 %) respondentek. Vyučených je 20 (25 %) respondentek. Vysokoškolské vzdělání uvedlo 15 (19 %) respondentek. Základní vzdělání má 5 (6 %) respondentek. Jiné vzdělání, jako odpověď na tuto poloţku nezvolila ţádná (0 %) z respondentek. 33

Poloţka č. 3: Jaké je Vaše zaměstnání? Tabulka č. 3: Zaměstnání respondentek Zaměstnání Absolutní četnost Relativní četnost % Student 17 21 Pracující 45 56 Nezaměstnaný 6 8 Dŧchodce 11 14 Jiné 1 1 Celkem 80 100 % Z tabulky vyplývá zaměstnání respondentek. Mezi dotazovanými ţenami mají nejvíce zastoupení pracující ţeny v počtu 45 (56 %) dotazovaných. Druhou nejčastější skupinu tvořily ţeny studentky, celkem 17 (21 %) respondentek. Jedenáct (14 %) respondentek byly ženy v důchodu. Nezaměstnaných respondentek bylo 6 (8 %). Jako odpověď jiné zvolila 1 respondentka (1 %), která v dotazníku uvedla, ţe je na mateřské dovolené. 34

Poloţka č. 4: Jak dlouho se léčíte pro opakované záněty močových cest? Tabulka č. 4: Délka trvání opakovaných zánětů močových cest Opakované záněty močových cest Absolutní četnost Relativní četnost % >12 měsícŧ 8 10 13 měsícŧ aţ 5 let 40 50 6-10 let 18 22 11 let a více 14 18 Celkem 80 100 % Graf č. 2: Délka trvání opakovaných zánětů močových cest Z tabulky a grafu vyplývá, ţe nejvíce respondentek se pro opakované záněty močových cest léčí v rozmezí od 13 měsíců do 5 let. Do této kategorie bylo zařazeno 40 (50 %) respondentek. Druhou nejpočetnější skupinu tvořily ţeny, které se na opakované záněty močových cest léčí v rozmezí od 6-10 let. V této kategorii bylo celkem 18 (22 %) dotazovaných ţen. Respondentek, které se léčí na záněty močových cest 11 let a více bylo celkem 14 (18 %). Poslední skupinu tvořily ţeny, které se léčí na opakované záněty do 12 měsíců. Těchto respondentek bylo pouze 8 (10 %). 35

Poloţka č. 5: Jak často se u Vás opakuje zánět močových cest během jednoho roku? Tabulka č. 5: Počet recidiv zánětu močových cest během jednoho roku Počet recidiv zánětu močových cest Absolutní četnost Relativní četnost % 1 x za rok 15 18 2 x za rok 31 39 3-4x rok 27 34 více neţ 4 x za rok 7 9 Celkem 80 100 % Graf č. 3: Počet recidiv zánětu močových cest během jednoho roku Tabulka a graf informují o počtu recidiv zánětu močových cest, které se u respondentek opakují během jednoho roku. Nejvíce zastoupenou skupinu jsou ţeny, u kterých se zánět opakuje 2x za rok. Do této skupiny se zařadilo celkem 31 (39 %) respondentek. Druhou nejpočetnější kategorii tvořily respondentky, které mají recidivy 3-4x za rok, jednalo se o 27 (34 %) dotazovaných. U patnácti (18 %) respondentek se zánět v jednom roce opakuje pouze 1x za rok. Poslední skupinu tvořily ţeny, které mají recidivu častěji než 4x za rok, v počtu se jednalo o 7 (9 %) respondentek. 36