Předmět: Odborná angličtina pro řešení ODBORNÁ ANGLIČTINA PRO ŘEŠENÍ PROJEKTŦ SE ZAMĚŘENÍM NA SPECIFICKÉ LEXIKÁLNÍ, GRAMATICKÉ A STYLISTICKÉ VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY Irena Kovačičinová Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Olomouc 2010
Předmět: Odborná angličtina pro řešení Projekt Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve (dále jen APSYS) OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/09.0134 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Text neprošel jazykovou úpravou. Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Autor: Recenzoval: Mgr. Bc. Irena KOVAČIČINOVÁ Mgr. Adéla ANTLOVÁ Olomouc 2010 ISBN 978-80-87240-44-1
Předmět: Odborná angličtina pro řešení Obsah Úvod... 5 1 Anglický odborný styl... 6 Cíl... 6 1.1 Charakteristika anglického odborného stylu... 6 1.2 Srovnání českého a anglického odborného stylu... 7 1.3 Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem... 8 1.4 Jazyková variantnost a rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou... 9 Shrnutí kapitoly... 11 Literatura ke kapitole... 11 2 Slovní druhy v angličtině a jejich specifika v odborném stylu... 13 Cíl... 13 2.1 Slovní druhy a jejich konverze... 13 2.2 Podstatná jména... 14 2.3 Členy... 15 2.4 Přídavná jména... 17 2.5 Příslovce... 17 2.6 Slovesa... 19 2.7 Zájmena... 20 2.8 Číslovky... 21 2.9 Slovosled... 21 Shrnutí kapitoly... 23 Literatura ke kapitole... 23 3 Pravidla pravopisu se zaměřením na specifika odborného stylu... 24 Cíl... 24 3.1 Dělení slov v angličtině... 24 3.2 Interpunkce... 25 3.3 Psaní velkých a malých písmen... 28 Shrnutí kapitoly... 28 Literatura ke kapitole... 29
Předmět: Odborná angličtina pro řešení 4 Tvoření odborného názvosloví a zkratek... 30 Cíl... 30 4.1 Tvoření odborných názvŧ... 30 4.2 Tvoření a používání zkratek... 31 Shrnutí kapitoly... 32 Literatura ke kapitole... 32 5 Příklady konkrétních slovních spojení a frází... 34 Cíl... 34 5.1 Popis vzhledu, vlastností, funkcí, postupu, procesu... 34 5.2 Definice... 34 5.3 Uvádění příkladŧ, ilustrací... 36 5.4 Třídění, kategorizace... 36 5.5 Srovnání, protiklad... 37 5.6 Příčina a dŧsledek... 37 5.7 Zobecňování, kvalifikace... 37 5.8 Shrnutí, závěry... 38 5.9 Citace, parafrázování... 39 5.10 Navigace v rámci odborného textu... 39 5.11 Fráze pro specifické útvary odborného textu... 41 Shrnutí kapitoly... 43 Literatura ke kapitole... 43 Literatura... 44
Předmět: Odborná angličtina pro řešení Úvod Cílem studijního textu Odborná angličtina pro řešení projektů je vybavit vás potřebnými znalostmi anglického odborného stylu a dovednostmi pro vhodné a efektivní užívání jazykových prostředkŧ angličtiny pro vědecko-výzkumnou práci. Po prostudování textu snáze porozumíte odborným textŧm, mluveným i psaným, ale budete také umět definovat a aktivně používat lexikální a gramatické výrazové prostředky specifické pro anglický odborný styl. Aktivně si také osvojíte některé fráze typické pro odborný styl, které budete moci využít při vaší vědecko-výzkumné práci a odborné komunikaci. Angličtina je jako světový jazyk často využívána při komunikaci ve vědecko-výzkumných projektech, a proto je schopnost komunikovat v angličtině pro vědecko-výzkumnou práci nezbytná. V odborném kontextu se však přidává potřeba komunikace na odborné úrovni, která s sebou přináší jistá specifika jak pro psaný, tak pro mluvený projev. Navíc je třeba si uvědomovat variantnost angličtiny nejen z pohledu mluvený vs. psaný projev, ale také z hlediska jeho formálnosti či akademičnosti, a podle toho volit příslušné jazykové prostředky. V angličtině také při výběru jazykových prostředkŧ sehrává roli teritoriální hledisko, tj. zda odborná komunikace probíhá v prostředí používajícím britskou angličtinu, či v prostředí klonícímu se k americkému úzu. Tento text se primárně zaměřuje na britský úzus, který je preferován v prostředí Evropské Unie, a poukazuje na rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou tam, kde je to potřebné, nicméně v žádném případě neslouží jako komparativní příručka obou variant jazyka. Práce s textem předpokládá alespoň středně pokročilou znalost anglického jazyka na komunikativní úrovni. Text je zaměřen zejména na charakteristické rysy anglického odborného stylu a tam, kde je to účelné, upozorňuje na rozdíly mezi angličtinou a češtinou. Text nesupluje gramatické či stylistické příručky, ani odborný výkladový slovník, není ani přehledem terminologie konkrétní vědeckovýzkumné oblasti. Příklady uvedené v textu pocházejí převážně z odborné oblasti vědy a výzkumu či akademické sféry. - 5 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení 1 Anglický odborný styl CÍL Po prostudování kapitoly budete umět: charakterizovat odborný styl, definovat hlavní znaky anglického odborného stylu, definovat základní odlišnosti anglického a českého odborného stylu, definovat rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem, definovat hlavní odlišnosti mezi britskou a americkou angličtinou. KLÍČOVÁ SLOVA Odborný styl, psaný jazyk, mluvený jazyk, britská angličtina, americká angličtina. 1.1 Charakteristika anglického odborného stylu Odborný styl v angličtině, terminologicky nazývaný professional style nebo též scientific style, plní především informační funkci. Jeho cílem je přednést vědeckovýzkumné poznatky odbornému i laickému publiku. Z tohoto pohledu rozlišujeme styl vědecký, který je určen odborníkŧm v oboru a zahrnuje vysoce odborné, teoretické texty podávající výsledky výzkumu, akademické přednášky apod., dále styl prakticko-odborný, jehož cílem je uvést přesné teoretické poznatky do praxe, a v neposlední řadě styl populárně-naučný, který je určen laikŧm či začátečníkŧm v oboru, a klade si za cíl zpřístupnit výsledky bádání široké veřejnosti. S ohledem na odlišnou cílovou skupinu se jednotlivé styly se od sebe liší mírou zastoupení odborné terminologie a složitostí prezentace vědecko-výzkumných poznatkŧ. Odborný projev lze charakterizovat jako věcně správný, objektivní, jednoznačný, přehledný a uspořádaný. Převládá písemná forma, ať už v podobě publikovaných článkŧ, monografií, sborníkŧ z konference, grantových žádostí, monitorovacích zpráv vědecko-výzkumných projektŧ apod. V menší míře je pak zastoupena ústní forma, nejčastěji monolog přednáška na konferenci, semináři apod. Základním charakteristickým rysŧm písemného a mluveného projevu je věnována kapitola 1.3 Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem. Odborný projev je jazykově neutrální, nepřipouští hovorové či nespisovné výrazy. Nedílnou součástí odborných textŧ, psaných i mluvených, je používání odborné terminologie, terminologických sousloví a ustálených významŧ slovních spojení. Z pohledu gramatického je anglický odborný styl, zejména písemný, charakterizován hutnou informační strukturou a složitější větnou stavbou. Anglický Převládá písemná forma Styl vědecký, praktickoodborný a populárněnaučný Lexikálněgramatická charakteristika - 6 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení odborný projev však velmi dbá na logické a strukturované uspořádání, a proto více než v češtině obsahuje tzv. discourse markers, tj. ukazatele, které signalizují jednotlivé části promluvy a pomáhají příjemci se v textu lépe orientovat a pochopit jej. 1.2 Srovnání českého a anglického odborného stylu Anglický odborný text, vnímaný obecně primárně jako psaný, sekundárně jako mluvený, se skládá ze tří částí: úvod, stať a závěr, v případě psaného textu pak doplněn ještě o abstrakt. V anglickém odborném textu musí být povinně uvedena jednoznačně formulovaná teze, tj. téma textu a přístupové hledisko k projednávanému tématu. V úvodu bývá často naznačen závěr, cíl, ke kterému autor směřuje. Celý text je pak jasně logicky strukturován a vede k tomuto závěru, veškeré specifické informace jsou obsahem hlavní části textu, úvod a závěr obsahují pouze informace obecného charakteru. V anglosaském prostředí je zpravidla také jasně dána délka jednotlivých částí textu (obvykle 5-15 % tvoří úvod, 70-80% stať a zbývajících 5-15% závěr). Naproti tomu v češtině, jak srovnává ve svých článcích Chamonikolasová (2004), často nelze jednoznačně určit, kde je hranice mezi jednotlivými částmi, a v úvodu je obtížné lokalizovat hlavní tezi a cíl, ke kterému práce směřuje. České odborné texty bývají velmi složité, plné myšlenkových odboček, a z tohoto pohledu velmi náročné na čtenářovo či posluchačovo vnímání. Z pohledu lexikálního a gramatického není anglický odborný text tak složitý jako text český. Anglický odborný text je zaměřen na příjemce sdělení, na jeho pochopení sdělovaných faktŧ a myšlenek. Proto využívá relativně jednoduché syntaktické struktury a jasných, přímých pojmenování, a na rozdíl od češtiny, kde je opakování slov vnímáno jako stylistický nedostatek, se angličtina nebrání opakování slov a slovních spojení, čímž dochází k minimalizaci nepochopení a nejednoznačnosti sdělení. Odborný styl češtiny je také charakteristický květnatostí a velkým zastoupením mlhavých, nic neříkajících slov. V angličtině se řada z těchto slov pro jejich výpovědní nadbytečnost vypouští, např. mlhavý výraz s tím, že (např. ve větě Kolegové přišli s tím, že prodiskutujeme výsledky posledního experimentu., kterou je vhodnější přeložit následujícím zpŧsobem: My colleagues came to discuss the results of the last experiment.) Dalším příkladem jsou např. slovní spojení získané výsledky, které je třeba v angličtině přeložit jako the / our results, ne jako the obtained results (zpravidla se ve vědecko-výzkumné práci nezmiňujeme o výsledcích, které jsme nezískali). Takových příkladu by bylo možno na tomto místě uvést celou řadu, další z nich zmiňuje např. Sigler (2004). Zatímco v českém odborném stylu se projevuje tendence k potlačení autorovy osobnosti a identita autora je často schována za neosobními vazbami v trpném rodě, první osobou množného čísla i v případě práce jednoho autora, v angličtině tomu tak není. V angličtině sice dochází k používání neosobních vazeb typu It has been found, ale v mnohem menší míře než v češtině, a použití autorského plurálu (množného čísla) je v angličtině přípustné pouze tam, kde se jedná o práci více autorŧ. Anglické odborné texty jsou také, na rozdíl od českých, jimž je přisuzována Struktura textu Lexikální a gramatické prostředky Identita autora - 7 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení vysoká míra autorské skromnosti (viz Čmejrková a kol. 1999: 29-30), vnímány jako autorsky sebevědomé autor se prezentuje první osobou jednotného čísla, používá asertivních konstrukcí v aktivním tvaru (např. The results of my analysis corroborate the hypothesis ) a nepoužívá modálních konstrukcí typu Zdá se, že..., Z toho můžeme vyvodit, že. Angličtina je také přímější při formulování názvŧ práce a vynechává česká modalizovaná slovní spojení typu Několik poznámek o, K problematice (srovnej např. český název odborné práce Několik poznámek o užívání a významu tvarů množ. čísla podstatných jmen s jeho anglickým ekvivalentem The Use and Meaning of Plural Forms of Substantives, či název K problematice reprezentací nulové křivosti, jehož správným anglickým ekvivalentem je Zero-curvature Representations). 1.3 Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem vycházejí z charakteristických rysŧ obou typŧ komunikace, kdy mluvená komunikace je charakterizována svou dynamičností, spontánností a bezprostředností, naopak psaná komunikace má charakter statický a vyznačuje se uchovatelností a přehledností. Mluvená podoba jazyka využívá pro vyjadřování myšlenkového obsahu zvukových a paralingvistických prostředkŧ komunikace. Mezi zvukové prostředky patří přízvuk, rytmus, intonace, timbre, intenzita hlasu či rozpětí hlasové výšky (Urbanová 2008, 37). Zvukové prostředky a jejich kombinace umožňují uživateli jazyka vyjádřit emocionální zabarvení mluveného projevu a zdŧraznit podstatné segmenty projevu. Paralingvistické prostředky jsou souhrnně označovány jako jazyk lidského těla a zahrnují gestikulaci, mimiku, smích, pláč a jiné neverbální projevy mluvčího. (Urbanová 2008, 38). Tyto neverbální prostředky komunikace spoluvytvářejí myšlenkový obsah sdělení, příp. jej mohou také vyjádřit samostatně. Mluvený jazyk je charakterizován značně složitou gramatickou strukturou, která má volný charakter a velmi často postrádá návaznost a propojenost. Některé části promluvy mohou být vynechány, nedokončeny apod., jejich význam však vyplývá z kontextu promluvy, která je tak pro příjemce sdělení i přes to srozumitelná a přijatelná. Pro přijatelnost výpovědi je však rozhodující její sociální a kulturní zapojenost, míra zdvořilosti a výběr řečových aktŧ. (Urbanová 2008, 43). V lexikální rovině je mluvená angličtina charakterizována lexikální střídmostí, mluvčí si vystačí se znalostí základní, tzv. basic, slovní zásoby, čítající cca 2000 slov, které, doplněny o odbornou terminologii, postačují i pro dorozumění v odborném kontextu. Jednoduchost a významová neurčitost slovní zásoby však s sebou přináší potenciální nejednoznačnost a mnohovýznamovost mluveného projevu a nutnost kontextuálního zapojení vnímaného sdělení. Urbanová (2008, 52-54) charakterizuje slovní zásobu mluveného jazyka následovně: Mluvený jazyk Volný charakter gramatické struktury Lexikální střídmost Převládají krátká, jednoduchá slova: give, get, go Víceslabičná slova, zejména v profesionálním úzu, se zkracují: exam - 8 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení (místo examination), lab (místo laboratory) Často jsou využívány fráze a slovní spojení: spick and span, freezing cold Obsahuje slangové výrazy: proof sheet, big chief Obsahuje citoslovce a neartikulované zvuky: vow, aha Často využívá dirskurzních ukazatelŧ, které nemají téměř žádný význam, ale slouží jako signály interakce s příjemcem sdělení: well, I mean, you know, I see Často se využívají vágní a zmírňující výrazy: a bit, a lot, a little, like that Hojně jsou zastoupena zájmena (zejména ukazovací, vztažná, zvratná): this, I myself, which, that Časté používání dovětkŧ a vysvětlujících dodatkŧ zpřesňujících sdělení: if possible, if you know what I mean, I suppose Psaný jazyk plní především popisnou funkci, psaný projev bývá věcnější, kompaktnější a často také mnohem abstraktnější než projev mluvený. Psaný projev se vyznačuje hutnější a sevřenější strukturou, zejména v oblasti gramatickolexikální. Po stránce gramatické je psaná angličtina členěna jasně a srozumitelně, výrazný lineární sled je podpořen interpunkcí a logickým členěním na jednotlivé segmenty textu. Psaný projev je precizněji formulován a strukturován, vyskytující se delší věty a souvětí, hranice vět je signalizována interpunkcí či spojovacími výrazy, aby byla pro čtenáře jasně srozumitelná. Psaný jazyk Z pohledu lexikálního se psaný jazyk od mluveného liší malou mírou zapojení situačního kontextu do vyjádření obsahové myšlenky projevu. V psaném projevu je tak třeba všechny okolnosti, děje, subjekty apod. slovně explicitně vyjádřit. 1.4 Jazyková variantnost a rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou Pro správné používání cizího jazyka, a v odborném kontextu zvlášť, je třeba mít na zřeteli, že každý jazyk má své varianty, které jsou více či méně vhodné pro danou situaci. Výše jsme si nastínili rozdíly mezi psanou a mluvenou formou jazyka, s čímž souvisí také formálnost a neformálnost sdělení, či míra zdvořilosti, familiárnosti či akademičnosti. Rozdíly mezi jednotlivými variantami jazyka pak lze nalézt v gramaticko-lexikální rovině, v míře závislosti na kontextu, v míře otevřenosti projevu či v míře familiárnosti, která závisí na sociálním postavení a vztahu mezi nositeli komunikace. Anglický odborný styl, a zejména jeho psaná forma, je charakteristický svou formálností, tj. jsou využívány lexikální a gramatické jazykové prostředky formálního charakteru. Neformální jazykové prostředky (kolokvialismy - výrazy každodenní mluvy či slangové výrazy) pronikají zejména do mluveného odborného projevu, nicméně jejich užití plně závisí na daném prostředí, ve kterém jsou užívány, tj. lze je např. užít při každodenní komunikaci vědeckovýzkumného týmu, nicméně jejich užití Varianty jazyka Formálnost odborného stylu - 9 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení na mezinárodní vědecké konferenci bude zcela nepatřičné. V psaném odborném projevu se prvky neformálního jazyka mohou objevit při každodenní komunikaci (např. v e-mailech); při komunikaci na oficiální, formální, úrovni a zejména pak u publikační činnosti je nutno striktně využívat formálních jazykových prostředkŧ, lexikálních i gramatických (formální zpŧsoby oslovování v dopisech i formálních e- mailech či nepoužívání slovesných tvarŧ zkracovaných pomocí apostrofu jako je např. I m, they ve). Následující příklady uvádějí formální a neformální zpŧsoby vyjádření téhož sdělení: They did an experiment (neformální) / The experiment was carried out / performed (formální) Doctors have come up with a new method of. (neformální) / Doctors have created / established a new method of. (formální) There were a lot of differences between the three different groups we tested (neformální) / A great deal of differences emerged between the three different groups tested (formální) Specifickým případem variant jednoho jazyka jsou varianty teritoriální, nejčastěji uváděné jsou rozdíly mezi britskou (často nazývanou standardizovanou, konzervativní) a americkou (prezentovanou jako zjednodušenou) formou angličtiny. Rozdíly mezi britskou (BrE) a americkou (AmE) angličtinou jsou ve třech rovinách: Britská a americká angličtina rovina gramatická americká angličtina často zjednodušuje slovesné tvary, nepravidelná slovesa He has just gone home. (BrE) He just went home. (AmE) It s important that he should be told. (BrE) - It s important that he be told. (AmE) rovina lexikální existuje celá řada případŧ, ve kterých je stejný význam vyjádřen rŧznými slovními ekvivalenty, odlišnosti mezi oběma variantami také mohou nastat u použití rozdílných předložek vázaných ke slovesu. Při volbě předložek všeobecně platí, že výběr předložky je v americké angličtině mnohem volnější než v angličtině britské first floor (BrE) ground floor (AmE), meet sb. (BrE) meet with sb. (AmE), Monday to Friday (BrE) Monday through Friday (AmE), explanation of st. (BrE) explanation for st. (AmE), rovina morfologická tzv. spelling, tj. pravopis slov, v němž se objevuje nejvíce rozdílŧ mezi oběma formami angličtiny, přičemž i zde platí, že americká angličtina má tendenci slova pravopisně zkracovat, zjednodušovat, eliminovat nepravidelnosti programme (BrE) program (AmE), catalogue (BrE) catalog (AmE), analyse (BrE) analyze (AmE), cheque (BrE) check (AmE) Další rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou panují při používání interpunkčních znamének, kterým je věnována kapitola 3.2 Interpunkce. Při komunikaci v odborném prostředí je třeba striktně dodržovat stanovenou variantu angličtiny, v psaném jazyce zvlášť, a doporučuje se přizpŧsobit se Dodržování jazykové - 10 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení prostředí, ve kterém komunikace probíhá. Při odevzdávání odborného článku je třeba řídit se instrukcemi daného periodika týkající se jazykových požadavkŧ na publikovanou práci. Pokud periodikum instrukce v tomto ohledu nevydává, pak je třeba seznámit se s periodikem a přizpŧsobit jazykovou variantu obvyklým zvyklostem periodika. varianty SHRNUTÍ KAPITOLY Odborný styl plní především informační funkci, převládá písemná forma. V odborném stylu je hojně zastoupena odborná terminologie a ustálená slovní spojení. Na rozdíl od češtiny, je anglický odborný text zaměřen na jasné a strukturované sdělení informace a její pochopení příjemcem. Anglické odborné texty jsou autorsky sebevědomější než texty české, psané často v první osobě jednotného čísla a nevyužívající příliš mnoho neosobních konstrukcí či modalizovaných konstrukcí vágního významu. ÚKOLY 1. Uveďte základní vlastnosti anglického odborného stylu. 2. Srovnejte anglický odborný styl se stylem českým, uveďte konkrétní příklady. 3. Uveďte základní rozdíly mezi mluvenou a psanou angličtinou. 4. Uveďte příklady odlišnosti britské a americké angličtiny. LITERATURA KE KAPITOLE [1] CHAMONIKOLASOVÁ, J. Comparing the structures of academic texts written in English and Czech. Struktura anglických a českých akademických textů. [on line]. 2004 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: <www.phil.muni.cz/stylistika/studie/comparing.pdf>. [2] CHAMONIKOLASOVÁ, J. Věcný text v české a anglosaské kultuře. Informative texts in Czech and Anglo-American culture. [on line]. 2004 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: <www.phil.muni.cz/stylistika/studie/vecnytext.pdf>. [3] URBANOVÁ, L. Stylistika anglického jazyka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 104 s., ISBN 978-80-87029-29-9. - 11 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení [4] ZAPLETALOVÁ, G. Academic Discourse and the Genre of Research Article. Banská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela a Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2009. 234 s. ISBN 978-80- 8083-809-6. - 12 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení 2 Slovní druhy v angličtině a jejich specifika v odborném stylu CÍL Po prostudování kapitoly budete umět: správně tvořit množné číslo podstatných jmen, správně používat členy v odborném kontextu, stupňovat přídavná jména a příslovce, správně používat a interpretovat příslovečná určení ve větě, aktivně využívat pasivních konstrukcí v odborném textu, sestavit anglickou větu se správným slovosledem, zdŧraznit části promluvy s využitím inverze větných členŧ. KLÍČOVÁ SLOVA Slovní druhy, konverze, jednotné a množné číslo, stupňování, členy, příslovečná určení, slovesa, pasivum, slovosled, inverze. 2.1 Slovní druhy a jejich konverze Angličtina rozlišuje stejné slovní druhy jako čeština (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, slovesa, zájmena, číslovky, předložky, spojky a citoslovce). Ke slovním druhŧm v angličtině bývá jako speciální třída přiřazen člen. Na rozdíl od češtiny, v níž je slovnědruhová příslušnost slova zpravidla jednoznačně určena jeho strukturou, zejména koncovkou, má v angličtině řada slov z hlediska slovnědruhové příslušnosti neutrální tvar. U těchto slov není možné jednoznačně určit, ke kterému slovnímu druhu slovo patří, aniž bychom znali větný kontext, ve kterém se slovo vyskytuje. Jako příklad lze uvést slovo like, které mŧže být buď sloveso (I liked his paper on philosophy.), přídavné jméno (They are as like as two peas.), předložka (There s no place like home.), podstatné jméno (I have never heard the like of it.). Schopnost slova vyskytovat se beze změny tvaru ve funkci rŧzných slovních druhŧ se nazývá konverze. Konverze slovních druhů - 13 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení 2.2 Podstatná jména Podstatná jména označují především osoby, předměty, látky apod., mohou také označovat děje a vlastnosti. Ve větě podstatná jména plní stejné funkce jako v češtině, tj. mohou být podmětem, předmětem, příslovečným určením (zejména v předložkové vazbě), doplňkem, přístavkem či jmennou částí přísudku. Na rozdíl od češtiny mohou též modifikovat jiné podstatné jméno, a tudíž plnit funkci přívlastku. Gramatické kategorie podstatných jmen v angličtině zahrnují číslo, počitatelnost, určenost, rod a pád. Podstatná jména se dělí na jména obecná a jména vlastní, jména obecná se dále dělí na jména počitatelná a nepočitatelná. Počitatelná jména jsou taková, u nichž lze rozlišit protiklad jeden : více než jeden (page : pages, book : books, researcher : researchers). Nepočitatelná jména tento protiklad nerozlišují a vyskytují se pouze v jednom tvaru. Nepočitatelná jména jsou jména látková (water, juice) a četná abstrakta (experience, courage). V angličtině však existuje řada slov, která jsou v některém ze svých významŧ nepočitatelná (paper ve významu papír ) a v jiném počitatelná (paper papers ve významu článek, přednáška ). Kategorie čísla v angličtině zahrnuje číslo jednotné singulár a číslo množné plurál. Pro vyjádření množného čísla angličtina zpravidla využívá koncovku (e)s, např. papers, months, photos, wishes, salaries. Některá podstatná jména tvoří množné číslo změnou kmenové samohlásky (man men, mouse mice, foot feet), koncovkou (r)en (child children, knife knives, ox oxen), nebo nulovou koncovkou, tj. jejich tvar jednotného a množného čísla je shodný (means, sheep, Japanese). V odborném stylu jsou často využívána podstatná jména cizího pŧvodu, která zachovávají pŧvodní formu množného čísla (minimum minima, stimulus stimuli, analysis analyses, thesis - theses). Často tato forma množného čísla alternuje s domácí formou, tj. vytvořenou pomocí koncovky -s (syllabus syllabuses / syllabi, index indexes / indices, symposium symposiums / symposia). Základním významem jednotného a množného čísla je vyjádření vztahu mezi jedním a více než jedním počitatelným elementem. Zvláštním případem jsou takzvaná kolektivní podstatná jména, která tvarem jednotného čísla označují skupinu jedincŧ (tzv. skupinová kolektiva police, audience, government) či celou třídu (tzv. generická kolektiva the public, clergy). Pokud jsou kolektiva chápána jako celky, pak se vyskytují ve tvaru jednotného čísla. Pokud jsou vnímána spíše jako jednotlivci, kteří do daného celku patří, pak se konstruují jako číslo množné (srovnej např. There was a big audience in the conference hall. V konferenčním sále bylo početné publikum. a The audience were clapping their hands. Diváci tleskali.) Charakteristika podstatných jmen Počitatelnost podstatných jmen Číslo podstatných jmen Kolektivní podstatná jména Některá podstatná jména mají jen tvar jednotného čísla, zejména podstatná jména nepočitatelná (bread, smoke, behaviour) a vlastní jména osobní a zeměpisná (James, Prague, Europe). V angličtině také existuje řada slov, které mají tvar množného čísla, ale chovají se jako číslo jednotné, např. news, či některá místa - 14 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení zeměpisná Brussels, Athens. Na rozdíl od nich existují v angličtině podstatná jména pouze ve tvaru množného čísla, která se také jako množné číslo konstruují. Patří sem např. části oděvu (trousers, pyjamas) či nástroje (scales, glasses). U jmen věd zakončených na ics (economics, linguistics, statistics) je používáno číslo jednotné, jde-li o vědu samu, ale číslo množné, jedná-li se o aplikaci vědy či o vyjádření vlastnosti (Statistics are an aid to research and experimentation. = statistical methods). Číslo u názvů věd Kategorie určenosti rozlišuje, zda je podstatné jméno obecným pojmem, nebo zda se jedná o jednotlivinu, a to buď jednoznačně určenou, nebo neurčenou. Hlavním prostředkem pro vyjádření určenosti je použití členu (určitého, neurčitého, nulového). Př. I saw a car in the garage. The car was hidden behind a big wooden box. The box was full of sand. Kategorie určenosti 2.3 Členy V angličtině jsou pro vyjádření kategorie určenosti v převážné míře využívány členy, a to: člen určitý the, je shodný pro číslo jednotné i množné: the aim the aims, the thesis the theses člen neurčitý a(n), který má pouze tvar jednotného čísla, v množném čísle mu buď odpovídá člen nulový nebo nepřízvučné some: an hour hours, a dog (some) dogs člen nulový, který je používán v množném čísle vyjadřující kategorii neurčenosti: hours, dogs, scientists Člen určitý, neurčitý a nulový Člen určitý označuje totožnost, identifikuje, navazuje na něco známého (this is the research we have presented at the conference). Určitý člen také označuje něco evidentně známého (Can I use the laptop? tj. ten konkrétní, který je v místnosti) či jedinečného v dané situaci (the chairman of the board resigned). Neurčitý člen vyjadřuje příslušnost ke třídě (he was a lecturer), dále se používá u počitatelných podstatných jmen, které jsou v promluvě zmiňovány poprvé, a také je-li v situaci promluvy více potenciálních referentŧ a mluvčí (pisatel) má na mysli jen některé (Take a pen there are many pens on the desk). Nulový člen označuje po slovesech to be, to become, to appoint, to make, to elect a po as jedinečného představitele třídy (he was lecturer in mathematics at Cambridge University). V odborném stylu dochází k vynechávání členŧ i tam, kde nejde o jedinečnost, ale kde je podstatné jméno chápáno velmi obecně (he served as (a) member of the Committee). Následující výčet se zaměřuje na využití členŧ u podstatných jmen, vlastních i obecných, a to s ohledem na jejich výskyt v odborném stylu. Více příkladŧ jednotlivých zpŧsobŧ užití prezentuje Rejtharová a kol. (1981, 133-142). Specifika užívání členů v odborném - 15 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení Zeměpisné názvy kontinentŧ, zemí, krajŧ, jezer, jednotlivých hor, jména budov, ulic, mostŧ apod. jsou bez členu (Central Europe, Mount Everest, High Street, pozor ale: the Arctic, the Antarctic). Pokud je u názvu země obecný výraz typu republic, kingdom, states, pak se název země používá se členem určitým (the Czech Republic, the United Kingdom, the Netherlands). Určitý člen se vyskytuje u zkrácených názvŧ (the High místo High Street), u místních názvŧ v množném čísle (the Netherlands, the Alps), u jmen oceánŧ, moří, řek a prŧplavŧ (the Vltava River), u názvŧ univerzit, hotelŧ, restaurací, kulturních zařízení a novin (the Moravian College Olomouc, the Times), u jmen měst a krajŧ s vazbou of (the Republic of France). Používání členŧ se doporučuje u těch názvŧ, jejichž základní složkou je počitatelné podstatné jméno, jako např. Institute, Foundation, Gallery the Institute of Polytechnics, the University of Oxford. Člen se nepoužívá u univerzit, jejichž název začíná vlastním jménem (Palacký University), ani u institucí, které nepotřebují specifikaci (Parliament). Člen určitý se používá u zeměpisných stran (the north) a u historických období (the Middle Ages). V těchto případech hraje významnou roli kritérium jedinečnosti. Člen se vypouští u výčtu nebo u dvojic souběžných názvŧ (from north to south, between (the rivers) Morava and Danube), dále na titulní straně knihy nebo časopisu (Oxford University Press, ale: printed at the Oxford University Press). Před tituly, hodnostmi, funkcemi se člen nepoužívá, jsou-li následovány vlastním jménem (Professor Newman, Queen Elizabeth). Před titul, který není následován vlastním jménem, člen klademe (the Prime Minister, the President). U výrazŧ s čísly a symboly je člen zpravidla vynechán (Figure 3, symbol X, room 202), ovšem pouze u frekventovaných či často v daném projevu opakovaných výrazŧ (srov. the room 201, the symbol Y). Při publikování článku je třeba užití členu v těchto případech sladit s požadavky redakce daného periodika. Člen se často v písemném odborném projevu také vynechává z úsporných prostorových dŧvodŧ či pro zvýšení pŧsobivosti (copy should be clear, see footnote on p. 3) stylu Definice a zobecňující výroky mohou být v odborném stylu vyjádřeny třemi rŧznými zpŧsoby, přičemž nejběžnější variantou je varianta třetí se členem nulovým v množném čísle: The computer was first used in A computer is useful. Computers are useful. Členy v definicích a zobecňujících výrocích - 16 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení 2.4 Přídavná jména Přídavná jména vyjadřují vlastnosti, kvalitu či vztah k předmětu, od jehož názvu je odvozeno. Na rozdíl od češtiny se v angličtině přídavná jména neskloňují, nerozlišují rod a číslo. Ve větě plní přídavná jména zpravidla funkci přívlastku, tj. rozvíjí podstatné jméno (a wise scientist, a smart researcher), po sponových slovesech plní funkci přísudku (the procedure has become customary). Dále plní funkci doplňku podmětu a doplňku předmětu (he died poor, I consider it impertinent). Přídavná jména lze, stejně jako příslovce, stupňovat, představují-li stupňovatelnou vlastnost (similar, pretty, good). Nestupňují se přídavná jména vyjadřující absolutní vlastnost nebo látku (blind, wooden) a přídavná jména vztahová (annual, municipal). Gramatické kategorie Funkce přídavných jmen Stupňování přídavných jmen Přídavná jména se stupňují dvojím zpŧsobem: Jednoslabičná a četná dvojslabičná, zpravidla zakončená na y, -ow a le, přídavná jména se stupňují pomocí přípon er (2. stupeň) a est (3. stupeň), u některých přídavných jmen dochází ke změně ve výslovnosti či pravopisu. simple simpler simplest, heavy heavier heaviest, gray grayer grayest, thin thinner thinnest Tříslabičná a víceslabičná přídavná jména se stupňují pomocí more a most. convenient more convenient most convenient, expensive more expensive most expensive Několik přídavných jmen se stupňuje nepravidelně (good better best, bad worse worst, little less / lesser least, many / much more most, far farther / further farthest / furthest). Obdobná pravidla stupňování platí pro stupňování příslovcí. 2.5 Příslovce Příslovce či příslovečné výrazy plní v jazyce několik základních funkcí: Modifikují slovní druhy podstatná jména, přídavná jména, příčestí minulá, slovesa, jiná příslovce, předložky, spojky, stojí většinou před daným slovním druhem, výjimečně za ním highly interesting, widely used, the day before, well after five, exactly ten people Modifikují jednotlivé větné členy podmět, slovesný přísudek apod., jsou začleněná do větné struktury, zpravidla stojí v těsné blízkosti modifikovaného členu. They differ widely in size, character and problems. The paper deals Funkce příslovcí - 17 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení almost entirely with experimental research. Příslovečná určení složená z předložkových vazeb, s výjimkou několika kratších výrazŧ jako at once, very often, se kladou na konec nebo někdy na začátek věty. Jsou-li uprostřed věty, mají charakter vsuvky. It is important at the outset to say something about the work of the predecessors. This is discussed at some length in section 9. Modifikují větu jako takovou, často stojí mimo ni, na začátku nebo na konci věty, případně mezi čárkami. In short, they did not come to any conclusion. Zprostředkovávají návaznost mezi jednotlivými větami: moreover, however Jednotlivé funkce příslovcí či příslovečných výrazŧ lze určit na základě jejich postavení ve větě, nicméně i zde existují výjimky, zejména v americké angličtině. Obecně lze říci, že pokud se postavení odchyluje od úzu, jde zpravidla o dŧraz, resp. o emotivní či expresivní projev (Rejtharová a kol. 1981, 180). Je-li ve větě více příslovečných určení, je třeba při jejich uspořádání vzít v úvahu jejich délku, rytmus, komunikativní dynamismus a dŧraz. V neutrálním stylu se příslovečná určení řadí následovně: Pořadí příslovečných určení ve větě příslovečné určení zpŧsobu příslovečné určení místa příslovečné určení času The new conference hall was officially opened in Olomouc on Monday. Stojí-li ve větě několik příslovečných určení místa vedle sebe, pak respektují následující pravidla: Příslovečná určení místa Bližší údaje předcházejí širším údajŧm Most research work is done in the universities in Britain. Zachovávají chronologický sled událostí. They went from London to Prague. Jednoduché příslovce stojí před příslovečným výrazem. here in front of the building Na rozdíl od češtiny u příslovečného určení času stojí podrobnější údaj na prvním místě, např. at five p.m. on Wednesday. Výjimkou z tohoto pravidla jsou oficiální pozvánky a oznámení. V angličtině existuje celá řada případŧ, kdy je české příslovce vyjádřeno jinými prostředky, a to předložkovými vazbami s podstatným jménem, vazbou s přídavným jménem či předložkovou vazbou se slovesem. Dalším zpŧsobem je pak použití modálních sloves či využití prostředkŧ v systému anglických časŧ. Vazba s podstatným jménem: podrobně in detail, úmyslně on purpose Vazba s přídavným jménem: bezpečně safe (he is safe to pass), těžko difficult (it is difficult of access) Předložková vazba se slovesem: prý he was said to have been named Ambassador of Britain Příslovečná určení času Vyjádření českých příslovcí jinými prostředky - 18 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení 2.6 Slovesa Sloveso je jako slovní druh v angličtině jednoznačně určeno svými morfologickými kategoriemi (osoba, číslo, čas, zpŧsob a rod). Podle toho jsou slovesné tvary rozděleny na určité, které vykazují shodu s podmětem v osobě a čísle, a neurčité, které osobu a číslo nerozlišují. Určité slovesné tvary plní ve větě funkci přísudku. Neurčité slovesné tvary, kam patří infinitiv (to find, to analyse), gerundia (finding, having analysed) a participia (found, analysed), mohou ve větě plnit funkci i jiných větných členŧ. Významově slovesa označují děj nebo stav. Anglická plnovýznamová slovesa se stejně jako v češtině skloňují s tím rozdílem, že angličtina rozlišuje pouze čtyři, příp. pět tvarŧ sloves: Charakteristika slovesa Slovesné tvary lexikální základ: meet, write, analyse, study tvar ve 3. osobě jednotného čísla s koncovkou (e)s: meets, writes, analyses, studies tvar s koncovkou ing: meeting, writing, analysing, studying tvar s koncovkou ed, jemuž u nepravidelných sloves odpovídají tvary dva: met/met, wrote/written, analysed, studied. Slovesné kategorie v angličtině jsou také vyjadřovány prostřednictvím pomocných sloves be, have a do, které disponují, zejména sloveso be, celým repertoárem flektivních tvarŧ. Od plnovýznamových sloves se také liší modální slovesa can, may, must, shall, will, ought, need, dare a used to, které mají řadu rysŧ shodných s pomocnými slovesy. Na rozdíl od ostatních sloves mají jen určité tvary, většinou dva, např. can / could, will / would. Chybějící tvary se vyjadřují opisem, např. can to be able to, must to have to. Čas jako slovesná kategorie je shodná s češtinou v základním dělení dějŧ na přítomné, minulé a budoucí. V angličtině je však pro každou časovou sféru k dispozici více slovesných tvarŧ prosté a průběhové časy a proti základním časŧm (přítomný, minulý a budoucí) stojí ještě časy perfektní (předpřítomný, předminulý a předbudoucí čas). Pomocná a modální slovesa Slovesný čas základní tvary: I work I am working, I worked I was working, I will work I will be working perfektní tvary: I have worked I have been working, I had worked I had been working, I will have worked - I will have been working Slovesný rod v angličtině zahrnuje aktivum rod činný a pasivum rod trpný. Formálně se pasivní tvary skládají z určitého tvaru pomocného slovesa a minulého příčestí plnovýznamového slovesa: the analysis has been done, the research had been concluded, the scheme was given up. Podmětem věty je často předmět věty aktivní: this aspect is often neglected, some details have been omitted. Pasivní tvary jsou často obsaženy v odborných textech, kde implikují všeobecného konatele: this theory is generally accepted, several systems have bee devised and tested. Běžným typem pasíva je pasívum autorské, tj. činitel děje je autor článku a využitím Slovesný rod - pasivum - 19 -
Předmět: Odborná angličtina pro řešení pasívního tvaru upoutává pozornost na předmět sdělení (the present study was originally undertaken in the hope of fading a satisfactory explanation for the difference between ) Je-li v anglické pasívní větě vyjádřen činitel, pak je uveden předložkou by (the paper was written by Professor Brown). 2.7 Zájmena Zájmena představují specifický slovní druh, který ve větě zastupuje buď podstatná a přídavná jména, nebo příslovce. Nejsou nositeli lexikálního významu, vyjadřují jen obecné kategoriální významy jako osoba, věc, místo, čas. Mají proměnlivou referenci, tj. podle situace a kontextu odkazují na rŧzné osoby nebo předměty. Jako příklad lze uvést zájmeno it, které ve větě We cannot see the car from the window. mŧže nahradit jak předmět the car, tak příslovečné určení the window. (We cannot see it from the window. We cannot see the car from it.) Zájmena v angličtině se dělí do několika skupin, každá z nich má poměrně malý a neměnný počet členŧ. Zástupný charakter zájmen Kategorie zájmen Osobní zájmena rozlišují podmětový tvar, tj. tvar 1. pádu: I, you, he, she, it, we, they a předmětový tvar, tj. tvar 4. pádu: me, you, him, her, it, us, them I like my notebook. My father bought it for me in London. Přivlastňovací zájmena jsou buď nesamostatná: my, your, his, her, its, our, their, nebo samostatná: mine, yours, his, hers, its, ours, theirs. I like my work. This paper is not yours, it is mine. Zájmena zvratná a zdůrazňovací se skládají ze složky self v jednotném čísle a selves v čísle množném, která se připojuje k přivlastňovacímu zájmenu. V češtině a angličtině existuje řada případŧ s rozdílným využitím zvratných zájmen, proto je třeba v případě nejasnosti konzultovat použití zvratného zájmena se slovníkem. I shall confine myself to one aspect. (Omezím se na jedno hledisko.) These figures speak for themselves. (Tato čísla mluví sama za sebe.) Ukazovací zájmena zahrnují dvě skupiny tvarŧ: pro číslo jednotné je to this these, a pro číslo množné that those. Slouží především jako orientační ukazatele promluvy, časové i místní blízkosti odkazovaného předmětu. Which photograph should I get enlarged? I think this one is the best. Mezi zájmena tázací patří nesklonná zájmena what a which a zájmeno who, které rozlišuje tři tvary: podmětový who, přivlastňovací whose a předmětový whom. Who sent you there? Whom did you send there? Whose is this book? Vztažná zájmena who, which, that uvozují vztažné věty adjektivní (tj. v případech, kdy přídavné jméno je vyjádřeno větou) a vztažná zájmena what, which, whichever, whatever, whoever uvozují vztažné věty substativní, tj. věty zastupující podstatné jméno. - 20 -