NÁRODNÍ PROGRAM KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN, ZVÍŘAT A MIKROORGANISMŮ VÝZNAMNÝCH PRO VÝŽIVU, ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Ministerstvo zemědělství, Praha 1, Těšnov 17 Č.j.: 33 083/03-3000 NÁRODNÍ PROGRAM KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN, ZVÍŘAT A MIKROORGANISMŮ VÝZNAMNÝCH PRO VÝŽIVU, ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen "ministerstvo") stanovuje Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství (dále jen "Národní program") ve smyslu Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti; zákona č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů); zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) a zákona č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin). Národní program navazuje na dosud probíhající "Národní program uchování a využití genofondu rostlin", "Národní program konzervace a využití genofondu mikroorganismů a drobných organismů hospodářského významu", "Národní program uchování a využití genetických zdrojů lesních dřevin" a "Národní program uchování a využití genových zdrojů hospodářských a užitkových zvířat, ryb a včel"; tyto programy aktualizuje a uvádí je do plného souladu s výše uvedenými zákonnými normami a mezinárodními dohodami. Dotváří rovněž nezbytný legislativní a organizační rámec pro další rozvoj práce s genetickými zdroji a jejich lepší zabezpečení pro budoucnost. Ke dni 31. prosince 2003 se všechny výše uvedené programy zrušují a nahrazují se tímto Národním programem. ÚVOD Biologická rozmanitost (biodiversita) je souhrnným názvem pro všechny formy života, existující na Zemi, a ekosystémy, které tyto formy vytvářejí. Dnešní biodiversita je výsledkem po miliardy let probíhající evoluce, ovlivňované přírodními procesy a v poslední době stále více i člověkem.

Tato biologická rozmanitost je často chápána jako široká druhová škála rostlin, mikroorganismů a zvířat. Dosud bylo popsáno asi 1,75 milionu druhů, z nichž většinu tvoří malé organismy. Věda však předpokládá existenci mnohem většího množství druhů (odhaduje se existence až stovky milionů druhů). Zemědělství hospodaří na více než třetině území ve většině zemí. Systémy setrvalého hospodaření (agro-ekosystémy) přispívají k funkcím širších ekosystémů. Biodiversita (zejména agro-biodiversita v rámci vlastních systémů hospodaření) je zdrojem produktivity zemědělských systémů, umožňuje jejich adaptaci, toleranci ke stresům a zachování základních funkcí ekosystému (koloběh živin, rozklad organické hmoty, zachování půdní úrodnosti, opylování, regulace chorob a škůdců). Výchozí biodiversita (druhy, kombinace genů) byla základem pro vznik druhů a odrůd zemědělských plodin a hospodářských zvířat. Část biodiversity, která zahrnuje příbuzné a původní plané (divoké) druhy, primitivní formy plodin a celou škálu odrůd, plemen a ras, které vznikly v zemědělských systémech později záměrnou činností člověka (šlechtění), je označována jako genetické zdroje. Genetické zdroje mají pro lidstvo nevyčíslitelnou hodnotu, ať již jsou využívány v tradičním zemědělství, konvenčním či moderním šlechtění a nebo v genovém inženýrství. Jsou unikátním a nenahraditelným zdrojem genů a genových komplexů pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu produkčních organismů (rostlin, mikroorganismů a zvířat) v zemědělství a biotechnologiích. Se ztrátami či poškozením genetického základu (např. u populací) těchto zdrojů se snižují i možnosti dalšího genetického zlepšování zemědělských plodin, lesních dřevin i hospodářských zvířat a jejich přizpůsobování měnícím se podmínkám a potřebám. Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění vyšší potravinové bezpečnosti, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života. Dostupnost genetických zdrojů pro uživatele a dostatek informací o těchto zdrojích jsou přitom předpokladem jejich efektivního využití. ÚČEL Ministerstvo stanovuje Národní program za účelem organizačního a věcného zabezpečení uchování a setrvalého využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a lesnictví, které se nacházejí na území České republiky. Národní program zabezpečuje všechny nezbytné aktivity, zejména shromažďování, evidenci, dokumentaci, charakterizaci a hodnocení, regeneraci, dlouhodobé uchování a využívání výše uvedených genetických zdrojů. Součástí programu je rovněž zajištění služeb uživatelům genetických zdrojů v ČR i v zahraničí, poskytováním vzorků dostupných genetických zdrojů a relevantních informací za podmínek stanovených platnými mezinárodními dohodami a národními normami. 2

CÍLE 1) Zachovat a rozšířit ex situ kolekce, chovu a sbírky genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, které se nacházejí na území České republiky, pro současné potřeby a potřeby budoucích generací. Podle potřeby zajistit ochranu genetických zdrojů in situ. 2) Zajistit dostupnost genetických zdrojů uchovávaných v ČR a relevantních informací pro domácí a zahraniční uživatele na základě jejich potřeb, v souladu s přijatými mezinárodními úmluvami a normami platnými v ČR. 3) Vytvořit předpoklady pro efektivní a setrvalé využívání genetických zdrojů pro genetické zlepšování biologického potenciálu a hospodářských vlastností rostlin, zvířat a mikroorganismů, v souladu s potřebami zemědělství a biotechnologií. 4) Vytvořit předpoklady pro rozšíření a systematické využití agro-biodiversity v zemědělské praxi a agrárním sektoru, pro zajištění setrvalého rozvoje zemědělství, kvality produkce a podporu jeho nevýrobních funkcí. 5) Prostřednictvím mezinárodní spolupráce a reciprocity služeb zabezpečit přístup domácích subjektů ke genetickým zdrojům, relevantním informacím a technologiím v zahraničí. Podílet se na celosvětovém úsilí o uchování, setrvalé a spravedlivé využívání genetických zdrojů a na prospěchu, který vyplývá z jejich využití; přispět k uchování a využívání genofondů a biodiversity v globálním měřítku. 6) Garantovat mezinárodní závazky ČR na úseku genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství a zajistit jejich realizaci v resortu zemědělství. STRUKTURA Národní program se skládá ze tří podprogramů, které se řídí jak ustanoveními všeobecnými, společnými pro všechny podprogramy, tak i specifickými, které jsou pro jednotlivé podprogramy uvedeny v přílohách Národního programu. Pro úspěšnou a efektivní činnost s genetickými zdroji pověřuje ministerstvo v rámci jednotlivých podprogramů Národního programu vybrané, jím zřízené organizace, tj. "pověřené osoby" koordinační činností, týkající se shromažďování genetických zdrojů, rozšiřování kolekcí, evidence a dokumentace genetických zdrojů, jejich charakterizace a hodnocení, uchování (konzervace) a využívání. Součástí Národního programu jsou i metodiky, ve kterých jsou uvedeny podrobné popisy jednotlivých činností. Metodiky zpracovávají pověřené osoby a před jejich vydáním jsou schvalovány ministerstvem. 3

Národní program je vytvořen z těchto podprogramů: 1. Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (Národní program rostlin a mikroorganismů), složený ze dvou částí: I. část - Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity (Národní program rostlin) II. část - Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu (Národní program mikroorganismů) Pověřenou osobou pro obě dvě části tohoto podprogramu ministerstvo stanovuje Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyně (VÚRV). 2. Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů lesních dřevin (Národní program lesních dřevin) Pověřenou osobou pro tento podprogram ministerstvo stanovuje Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště-Strnady 136, 156 04 Praha 5 - Zbraslav (VÚLHM. 3. Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat, ryb, včel a zvěře ve farmovém chovu (Národní program zvířat) Pověřenou osobou pro tento podprogram ministerstvo stanovuje Výzkumný ústav živočišné výroby, Přátelství 815, 104 10 Praha 14 - Uhříněves (VÚŽV). VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí (chovů, sbírek) Shromažďování genetických zdrojů v ex situ kolekcích (chovech, sbírkách) a ochrana a monitorování genetických zdrojů in situ jsou předpokladem jejich dalšího uchování a využívání. Zajištěním těchto aktivit, zejména na vlastním území, a následnou konzervací genetických zdrojů přispívají státy k zachování a využití genových zdrojů a biodiversity v globálním měřítku, ve smyslu závazků vyplývajících z Úmluvy o biologické rozmanitosti. Shromážděné kolekce (chovy, sbírky) a informace o genetických zdrojích, které zahrnují, jsou předpokladem zachování existující biodiversity a vytvoření optimálních předpokladů pro zajištění současných a budoucích potřeb uživatelů genetických zdrojů. Zvláštní pozornost je věnována shromáždění genetických zdrojů domácího původu. Získané vzorky genetických zdrojů jsou zpravidla zařazovány do kolekcí (chovů, sbírek) podle druhů, popř. rodů. Spravováním jednotlivých kolekcí (chovů, sbírek) genetických zdrojů jsou ministerstvem pověřeni jednotliví účastníci Národního programu, koordinaci zabezpečují pověřené osoby. 4

b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů Pověřené osoby i účastníci Národního programu jsou povinni zajišťovat evidenci a dokumentaci genetických zdrojů a jejich kolekcí (chovů, sbírek) v rámci jednotlivých národních informačních systémů genetických zdrojů dle požadavků, standardů a metodického postupu platného pro tento informační systém. Metodický postup pro přípravu dat, tvorbu databází a funkčnost (činnost) informačního systému připravuje pověřená osoba spolu s dalšími účastníky Národního programu. Pověřená osoba odpovídá rovněž za metodický a programový rozvoj informačního systému a zajišťování jeho kompatibility s mezinárodními informačními systémy. Pověřená osoba i účastník Národního programu jsou povinni každoročně provést inventarizaci všech vzorků genetických zdrojů. c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů Charakterizace genetických zdrojů je založena na popisu umožňujícím jednoznačnou identifikaci genetického zdroje. Vedle základních biologických charakteristik a taxonomického zařazení (identifikace druhů, variet, ras) by měla zajistit spolehlivé rozlišení jednotlivých genotypů využitím vybraných morfologických a jiných znaků, a zejména pak charakteristik DNA a specifických proteinů. Hodnocení genetických zdrojů se zaměřuje zejména na biologicky a hospodářsky významné znaky a je výrazně specifické podle typu organismů, druhu, ale i způsobu využití genetických zdrojů; je orientováno v souladu s potřebami uživatelů. Charakterizace genetických zdrojů a hodnocení jejich znaků a vlastností provádějí každoročně všechna pracoviště Národního programu, která odpovídají za jednotlivé kolekce (chovy, sbírky). Získaná data jsou předávána do jednotlivých informačních systémů. d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů Dlouhodobé uchování genetických zdrojů pro potřeby budoucích generací je základním úkolem práce s genetickými zdroji. Uchování (konzervace) genetických zdrojů je zajišťováno buď in situ (ochranou a monitorováním genetických zdrojů a ekosystémů jejichž jsou součástí, v místech jejich výskytu) nebo ex situ metodami (dlouhodobé uchování vzorků genetických zdrojů v řízeném prostředí). Cílem konzervace je vždy zachování životaschopných genetických zdrojů, jejich genetické integrity a schopnosti regenerace při vyloučení (maximálním omezení) genetické eroze. e) Využívání genetických zdrojů Genetické zdroje jsou využívány pro genetické zlepšování produkčních organismů v zemědělství a biotechnologiích, rozšíření genetického základu těchto organismů (snižování rizik při jejich hospodářském využívání - zejména vlivu stresů) a rozšíření vnitrodruhové i mezidruhové diversity (agro-biodiversity) v systémech hospodaření. Zachování a účelné využití genetických zdrojů a agro-biodiversity je 5

předpokladem omezení negativních vlivů na životní prostředí, zajištění setrvalého rozvoje zemědělství a plnění jeho nevýrobních funkcí. Genetické zdroje jsou využívány především v oblasti šlechtění, vědy a výzkumu, dále v oblasti vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví apod. Pověřené osoby a účastníci Národního programu předávají vyžádané vzorky genetických zdrojů uživatelům dle platných legislativních ustanovení a mezinárodně přijatých zásad. Spolu se vzorky genetických zdrojů jsou předávány i relevantní informace (pasportní data, popř. rovněž popisná data či další informace). Formou využívání genetických zdrojů je i přístup k informačním systémům genetických zdrojů, které obsahují kromě základních dat i publikace přehledy a katalogy, shrnující výsledky hodnocení kolekcí. Užití genetických zdrojů je možné pouze v souladu s danými metodikami. f) Mezinárodní spolupráce Zařazením do Národního programu vzniká účastníkoví povinnost podílet se na mezinárodní spolupráci v rámci uzavřených dohod a mezinárodních projektů, na nichž se podílí Národní program, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti. Zaměření a rozsah spolupráce projednává příslušná Rada genetických zdrojů, účast v mezinárodní spolupráci koordinuje a organizuje pověřená osoba daného podprogramu Národního programu. Cílem mezinárodní spolupráce je vedle výměny vzorků genetických zdrojů a informací podílet se na zajištění konzervace a využití biodiversity v globálním měřítku a plnit tak mezinárodní závazky ČR. Dále prostřednictvím mezinárodní spolupráce urychlit aplikace nových technologií, zapojit se do mezinárodní dělby práce a dále zvýšit úroveň péče o genetické zdroje v ČR. g) Hodnocení Národního programu Ministerstvo provádí každoročně hodnocení Národního programu na základě podkladů (zpráv) předaných jednotlivými pověřenými osobami. V hodnocení posuzuje rozsah uchovávaných kolekcí (chovů, sbírek) a úroveň práce s nimi, zejména pak počty nově získaných vzorků genetických zdrojů a vzorků zařazených do kolekcí (chovů, sbírek), počty zhodnocených genetických zdrojů, regenerovaných genetických zdrojů, vzorků předaných do genobanky a poskytnutých uživatelům. Dále se při hodnocení posuzují údaje o souborech dat předaných účastníky Národního programu do informačních systémů o genetických zdrojích a informace o výsledcích mezinárodní spolupráce v oblasti konzervace a využívání genetických zdrojů. h) Financování Národního programu Finanční prostředky na podporu Národního programu jsou poskytovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva. Podmínky pro poskytování a čerpání finančních podpor na udržování a využívání genetických zdrojů rostlin, mikroorganismů a zvířat jsou pro jednotlivé účastníky a pověřené osoby Národního programu stanoveny v zásadách, které každoročně vydává ministerstvo. 6

Finanční prostředky jsou jednotlivým účastníkům Národního programu ministerstvem každoročně poskytovány na základě projednání a doporučení Rady genetických zdrojů příslušné pověřené osoby. i) Doba trvání Národního programu Národní program je ministerstvem stanoven na období 5 let. V případě potřeby může ministerstvo Národní program aktualizovat a doplnit formou číslovaného dodatku. j) Formy a předpoklady pro zařazení žadatele do Národního programu Žadatelé o zařazení do Národního programu v daném kalendářním roce mohou podávat příslušné pověřené osobě žádosti o přijetí do jednotlivých podprogramů. Termíny podání žádostí o zařazení do Národního programu pro příslušné období a kvalifikační předpoklady žadatelů jsou uvedeny v jednotlivých podprogramech. Žadatel je do Národního programu zařazen na období 5 let rozhodnutím, vydaným ministerstvem po předchozím posouzení a schválení žádosti o zařazení do Národního programu. Účastník Národního programu může ministerstvo požádat o prodloužení platnosti rozhodnutí o zařazení do Národního programu. Tato žádost musí být ministerstvu doručena nejpozději 60 dnů před ukončením platnosti rozhodnutí. Platnost rozhodnutí o zařazení do Národního programu může ministerstvo prodloužit nejvýše o 5 let, a to i opakovaně. Kolekce (chovy, sbírky) genetických zdrojů, na které byly ke dni 22. 6. 2003 poskytovány dotace v rámci ministerstvem schválených Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování a čerpání finančních podpor formou dotací na udržování a využívání genetických zdrojů pro zemědělství v r. 2002, se považují za kolekce (sbírky, chovy) genetických zdrojů podle tohoto Národního programu. Ministerstvo z vlastního podnětu vydá do 20. října 2003 rozhodnutí o zařazení do Národního programu vlastníkům výše uvedených kolekcí (sbírek) genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů, kteří mají uzavřenou smlouvu o uchování kolekcí genetických zdrojů s pověřenou osobou, resp. s ministerstvem; vlastníkům výše uvedených kolekcí (chovů) genetických sbírek zvířat, kteří mají s pověřenou osobou, resp. s ministerstvem uzavřenou smlouvu o uchování genetických sbírek, rozhodnutí o zařazení do Národního programu ministerstvo z vlastního podnětu vydá do 31. prosince 2003. k) Výkon státní správy Státní správu v oblasti genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů vykonává ministerstvo prostřednictvím odboru, věcně odpovědného za vědu a výzkum; v oblasti genetických zdrojů lesních dřevin prostřednictvím odboru tvorby lesa. 7

Přílohy Příloha č. 1 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (Národní program rostlin a mikroorganismů) Příloha č. 2 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů lesních dřevin (Národní program lesních dřevin) Příloha č. 3 Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat, ryb, včel a zvěře ve farmovém chovu (Národní program zvířat) V Praze, dne 19. září 2003 Ing. Jaroslav Palas v.r. ministr zemědělství 8

Příloha č. 1 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství (Národní program rostlin a mikroorganismů) SPECIFICKÁ USTANOVENÍ I. část - Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity (Národní program rostlin) Genetickými zdroji rostlin se rozumí šlechtěné (pěstované i starší restringované) odrůdy zemědělských plodin, krajové odrůdy a primitivní formy, genetické linie a šlechtitelské materiály (nová šlechtění), ale rovněž plané druhy příbuzné zemědělským plodinám. Národní program rostlin je orientován na druhy rostlin využitelné v našich půdních a klimatických podmínkách, které mají či perspektivně mohou mít význam pro zemědělství a jichž lze využít pro výrobu potravin, krmiv, průmyslových surovin, léčiv jako zdrojů energie a jiných produktů. Může jít rovněž o druhy vhodné pro speciální využití (zvyšování půdní úrodnosti, tvorba krajiny, okrasné účely). Předpokládá se, že účastník Národního programu rostlin poskytne pro potřeby tohoto programu vzorky genetických zdrojů, které má ve svém držení, a zajistí jejich uchování a využívání ve smyslu zákona č.148/2003 Sb. a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu. Za kolekci jednoho druhu rostlin je odpovědný vždy pouze jeden účastník Národního programu; toto opatření je nezbytné pro vyloučení pracovních duplicit a racionalizaci práce s kolekcemi na národní úrovni. Podrobně jsou tyto zásady, použité postupy a metody popsány v prováděcí vyhlášce a metodikách Národního programu rostlin. Shromažďování, hodnocení a charakterizace, dokumentace a konzervace genetických zdrojů jsou na sebe navazující nezbytné a každoročně se opakující činnosti, které musí být na potřebné odborné úrovni zabezpečovány, má-li být zajištěna řádná péče o genetické zdroje a vytvořeny předpoklady pro jejich bezpečné uchování a efektivní využívání. K těmto činnostem patří rovněž služby uživatelům genetických zdrojů (poskytování vzorků genetických zdrojů a informací) a zpravidla i účast na mezinárodní spolupráci. Pro zajištění uvedených činností na potřebné odborné úrovni musí splňovat účastník Národního programu rostlin předpoklady, stanovené zákonem č. 148/2003 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou. Tyto kvalifikační předpoklady musí žadatelé o účast v Národním programu rostlin uvést a doložit v žádosti ( 4 zákona č. 148/2003 Sb.).

a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí Genetické zdroje rostlin jsou shromažďovány do kolekcí (podle rodů či druhů), za které odpovídají tzv. kurátoři kolekcí. Zvláštní pozornost je věnována materiálům domácího původu, tj. domácím šlechtěným odrůdám, starým místním odrůdám, krajovým formám a planým příbuzným druhům. Zdrojem přírůstků do kolekcí jsou nové odrůdy z domácího šlechtění, zahraniční odrůdy z oblastí s podobnými klimatickými a půdními podmínkami, vzorky získané výměnou se zahraničními genovými bankami a materiály získané sběrovými expedicemi v ČR i zahraničí. V některých případech je nutné znovu získávat ztracené genetické zdroje jejich reintrodukcí ze zahraničních genových bank. Sběrové expedice musí respektovat zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášku č. 395/1992 Sb. Pokud jsou předmětem sběrů populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a poškodit málo početné populace. Sběrové expedice jsou významným zdrojem pro rozšíření kolekcí o novou původní diversitu a prostředkem pro záchranu genetických zdrojů, které jsou v přírodě či v zemědělské praxi ohroženy. V případě šlechtěných odrůd a genetických linií jsou tyto materiály získávány od domácích a zahraničních donorů (ze zahraničí zpravidla na základě mezinárodních dohod a vzájemné reciprocity). Při ukončení registrace odrůd pěstovaných v ČR (pokud tomu nebrání právní ochrana odrůdy) je povinností kurátora kolekce zajistit uchování originálního vzorku v genové bance resp. účastníkem Národního programu rostlin, který zajišťuje konzervaci dané druhové kolekce. Roční nárůsty všech českých kolekcí dosahují v posledních létech 2 3 tisíce položek ročně, nejdůležitějšími zdroji nových materiálů jsou sběrové expedice a výměna s partnerskými genovými bankami a ostatními institucemi v zahraničí. Pouze část nově získaných genetických zdrojů je zařazena do kolekcí (cenné zdroje, vhodné pro domácí podmínky). O zařazení nových položek do kolekce rozhoduje kurátor kolekce. Rozsáhlé kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha (27 689 položek, tj. 53,4% z celkového rozsahu národních kolekcí), Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. (5 387 položek), AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk, (4 690 položek), OSEVA PRO S.R.O., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří (2 259 položek) a Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., Troubsko, (2 430 položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. (2 320 položek) a Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. (1 961 položek). V plodinovém a druhovém složení jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice (12 714 vzorků, včetně příbuzných planých druhů) a ječmen (4 545 položek). Relativně rozsáhlé jsou i kolekce zelenin (10 035 položek), pícnin a luskovin, u vegetativně množených druhů potom kolekce ovocných dřevin 2

a brambor. Celkem je v českých kolekcích shromážděno na 52 tisíc genetických zdrojů rostlin (ke konci roku 2002). Přehled počtů genetických zdrojů v ex situ kolekcích jednotlivých pracovišť v roce 2002 Počet položek v Počet položek zařazených v kolekci pracovní kolekci z toho množených generativn sběrové ostatní Organizace/podnik celkem vegetativně ě položky položky VÚZ Kroměříž 5 387 0 5 387 0 470 AGRITEC Šumperk 4 690 0 4 690 0 0 VÚB Havlíčkův Brod 1 961 1 961 0 0 0 Chmelařský institut Žatec 312 312 0 11 0 VÚKOZ Průhonice 1 819 1 550 269 0 6 VÚP Troubsko 2 430 0 2 430 1 732 15 OSEVA VST Rožnov-Zubří 2 259 112 2 147 1 567 62 OSEVA VÚO Opava 1 378 0 1 378 0 0 VŠÚO Holovousy 2 320 2 320 0 0 0 Ampelos, Znojmo 286 286 0 0 0 VÚRV, VS Karlštejn, 272 272 0 0 0 MZLU Lednice 1 275 1 213 62 25 0 VÚRV, Genobanka Olomouc 10 831 1 196 9 635 1 197 910 VÚRV, Genobanka Praha 16 586 291 16 295 30 446 V kolekcích celkem 51 806 9 513 42 293 4 562 1 909 b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je využíván všemi pracovišti v ČR, která udržují kolekce genetických zdrojů rostlina. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje pasportní údaje s popisnými daty a s evidencí skladu genové banky. Plná unifikace EVIGEZu pro potřeby všech pracovišť je funkční od roku 1995. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genové bance VÚRV Praha, aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce), v centrální evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu. Od roku 1998 je EVIGEZ dostupný na URL http://www.genbank.vurv.cz/genetic/resources/. Pasportní údaje jsou univerzální pro všechny kolekce genetických zdrojů rostlin; v současné době jsou plně zdokumentovány. Plně zdokumentován je rovněž sklad genové banky. Popisná data jsou získávána na základě hodnocení podle národních klasifikátorů. Kde není k dispozici klasifikátor (menší druhové kolekce) provádí se hodnocení podle seznamu deskriptorů vytvořeného kurátorem kolekce. 3

Popisná data jsou v různém rozsahu k dispozici u 40% genetických zdrojů a tento podíl se zvyšuje s pokračujícím hodnocením kolekcí. Česká republika se významně podílí na přípravě a provozování mezinárodních databází genetických zdrojů. VÚRV Praha, Genová banka, má odpovědnost za Evropskou databázi pšenice, AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o., Šumperk odpovídá za mezinárodní databázi lnu a OSEVA PRO, s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří za evropské databáze ovsíku a trojštětu. Pověřená osoba a účastníci Národního programu rostlin jsou povinni vést dokumentaci, provádět inventarizaci a poskytovat informace uživatelům genetických zdrojů podle ustanovení 17, 18 a 20 zákona č. 148/2003 Sb. a příslušné prováděcí vyhlášky. c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů Charakterizace genetických zdrojů slouží k jednoznačné identifikaci genetického zdroje zejména pro potřeby evidence a management genetických zdrojů v kolekci, ale i pro potřeby uživatelů (výzkum, šlechtění). Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro efektivní praktické využití genetických zdrojů a výsledky hodnocení jsou jedním z významných výstupů Národního programu rostlin. Pro potřeby budování databáze popisných dat IS EVIGEZ jsou genetické zdroje hodnoceny ve 2 3 letých pokusech a v laboratorních testech (zejména rezistence ke stresům a kvalita produktů), hodnocení je prováděno podle národních klasifikátorů (k dispozici je 34 národních klasifikátorů) vytvořených pro jednotlivé rody případně druhy plodin. Příprava nových klasifikátorů (popř. u menších kolekcí pouze minimálních seznamů deskriptorů) je proto i podmínkou dalšího rozšíření hodnocení kolekcí. Hodnocení provádějí všechna pracoviště Národního programu rostlin podle přijaté metodiky, a to u kolekcí za které odpovídají, ve smyslu povinností stanovených v 12 zákona č. 148/2003 Sb. a prováděcí vyhláškou. d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů Pro uchování genetických zdrojů rostlin se využívá dvou odlišných přístupů: - konzervace in situ má za cíl uchovat genetické zdroje jako součást ekosystémů na místě jejich původního výskytu (v přírodě u planých druhů, v prostředí blízkém podmínkám jejich vzniku u krajových odrůd - tzv. on farm konzervace. Tento typ konzervace lze označit jako dynamický, neboť umožňuje další vývoj populací v souladu s podmínkami prostředí; - při konzervaci ex situ jsou vzorky genetických zdrojů uchovávány v kolekcích mimo místa jejich původního výskytu, podle svého biologického charakteru v polních kolekcích (zejména vytrvalé druhy), semenných genových bankách, v in vitro kulturách; rozvíjí se praktické využití kryokonzervace. 4

Praktické využití in situ konzervace je v ČR v začátcích, dosud shromážděné kolekce jsou všechny uchovávány ex situ, většina zdrojů v genové bance, vegetativně množené druhy v polních kolekcích (genofondové sady, vinice a chmelnice), popř. v in vitro kulturách (brambory). Předpokladem úspěšné konzervace ex situ je získání kvalitních a zdravých vzorků genetických zdrojů s vysokou životností, vhodných pro dlouhodobé uchování. Pokud není takový materiál k dispozici, je nutná regenerace dostupných genetických zdrojů, jejímž cílem je získat vzorky požadovaného rozsahu a kvality. Dle odhadů vyžaduje v současné době regeneraci asi 16% všech položek v kolekcích. Semenné vzorky z kolekcí všech generativně množených plodin v ČR jsou uchovávány v genové bance ve VÚRV Praha, kde je v současné době uloženo celkem 32 tisíc vzorků semen. Z druhových kolekcí jsou ve skladu genové banky nejvíce zastoupeny obiloviny (17 743 vzorků, z toho nejvíce pšenice a ječmen). Významné zastoupení mají dále luskoviny (3 158 vzorků), zeleniny (2 739 vzorků), dále olejniny, len, vojtěška, jetel a jílek. Významnou semennou kolekci představují i plané druhy čeledi Triticeae a léčivé a aromatické rostliny. S výjimkou brambor jsou kolekce vegetativně množených druhů uchovávány jako polní genové banky na pracovištích odpovědných za tyto kolekce. V blízké budoucnosti se u vybraných druhů počítá s využitím kryokonzervace. Povinnost dlouhodobě uchovat svěřené kolekce genetických zdrojů (včetně zajištění potřebných regenerací), vyplývá genové bance a účastníkům Národního programu rostlin z 14 zákona č. 148/2003 Sb., přitom jsou povinni dodržovat zásady a postupy stanovené příslušnou vyhláškou a metodikou. e) Využívání genetických zdrojů Pověřená osoba a účastník Národního programu rostlin jsou povinni, v rozsahu a za podmínek daných 19 a 20 zákona č. 148/2003 Sb. a prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu, poskytovat vzorky genetických zdrojů a informace o těchto zdrojích uživatelům v ČR a v zahraničí. Tyto podmínky jsou v souladu s Mezinárodní dohodou o genetických zdrojích rostlin (International Treaty on Plant Genetic Resources, FAO 1999). Předpokládá se dále, že v souladu se zmíněnou Mezinárodní dohodou každý z uživatelů genetických zdrojů uzavře dvoustrannou Dohodu s pověřenou osobou, v níž budou podmínky poskytování genetických zdrojů a informací blíže specifikovány. Při splnění všech požadovaných podmínek jsou genová banka a účastníci Národního programu rostlin povinni poskytovat vzorky genetických zdrojů pro potřeby šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání (nikoliv pro přímé komerční využití). Domácím uživatelům jsou vzorky genetických zdrojů poskytovány bezplatně, zahraničním uživatelům potom na základě mezinárodních dohod, na principu reciprocity a podle uzavřených smluv. Uživatelům je každoročně poskytováno 2,5 až 4 tisíce vzorků genetických zdrojů (existují značné rozdíly jednotlivých let, rovněž podíl domácích a zahraničních 5

uživatelů kolísá). Mezi uživateli převažují šlechtitelé a výzkumníci, menší část materiálů je zasílána pro potřeby vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví a pod. Pro potřeby uživatelů jsou, vedle služeb informačního systému EVIGEZ, připravovány rovněž vědecké publikace, přehledy a katalogy, které shrnují výsledky hodnocení kolekcí a na jejichž základě je možné vybírat donory významných znaků. Přehled publikací je každoročně uváděn ve výroční zprávě za Národní program rostlin. f) Mezinárodní spolupráce Zařazením do Národního programu rostlin vzniká účastníkovi povinnost podílet se na mezinárodní spolupráci v rámci uzavřených dohod a mezinárodních projektů, na nichž se podílí Národní program rostlin, ve smyslu 26 zákona č. 148/2003 Sb. a Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb. Náplň a rozsah mezinárodní spolupráce koordinuje a organizuje pověřená osoba. Cílem mezinárodní spolupráce je, vedle výměny vzorků genetických zdrojů a informací, podílet se na zajištění konzervace a využití biodiversity v globálním měřítku a plnit mezinárodní závazky ČR. Dále urychlit aplikace nových technologií, zapojit se do mezinárodní dělby práce a zvýšit úroveň péče o genetické zdroje v ČR, zvýšit potenciální hodnotu genetických zdrojů pro uživatele a přispět k racionalizaci práce s genetickými zdroji. Impulsem pro ochranu, konzervaci a využití genetických zdrojů a pro rozšíření mezinárodní spolupráce bylo v posledním desetiletí přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (UNCED, 1992) a následného dokumentu FAO Global Plan of Action (GPA, 1996), jež z pověření CBD rozpracoval záměry Úmluvy o biologické rozmanitosti a následných dokumentů pro oblast genetických zdrojů zemědělských plodin. Pro Evropu má mimořádný význam regionální program Mezinárodního ústavu genetických zdrojů rostlin (IPGRI), s názvem European Cooperative Programme for Crop Genetic Resources Networks (ECP/GR), který velmi úspěšně koordinuje a stimuluje spolupráci v Evropě a na němž se úspěšně podílejí všechna česká pracoviště udržující genetické zdroje rostlin. Členství v ECP/GR a spolupráce s IPGRI a FAO významně pomohly mj. i při přípravě a rozvoji Národního programu rostlin. Česká pracoviště se účastní rovněž v dalších mezinárodních projektech zaměřených na podporu konzervace a využití genetických zdrojů rostlin (5. Rámcový program EU - program GENRES, COST, projekty FAO). Řada pracovišť má dvoustrannou spolupráci se zahraničními partnery. Lze konstatovat, že česká účast v mezinárodní spolupráci je velmi úspěšná a domácí pracoviště převzala řadu úkolů a odpovědností (mezinárodní kolekce, mezinárodní databáze, podíl na mezinárodních projektech). Všechny tyto aktivity přecházejí do nového Národního programu rostlin jako jeho mezinárodní aktivity. 6

g) Financování Účastníkovi Národního programu rostlin jsou finanční prostředky poskytovány v souladu s 25 zákona č. 148/2003 Sb. h) Koordinace činnosti Koordinaci činnosti zabezpečuje pověřená osoba, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha-Ruzyně. VÚRV je rovněž provozovatelem genobanky ve smyslu 14 zákona č. 148/2003 Sb. Statutární zástupce pověřené osoby jmenuje, po projednání s ministerstvem, koordinátora Národního programu rostlin; dále jmenuje členy svého poradního orgánu pro Národní programu rostlin, Rady genetických zdrojů rostlin významných pro výživu a zemědělství, a to na základě statutu a organizačního řádu této Rady. Má-li být žadatel zařazen do Národního programu rostlin v daném kalendářním roce, musí ministerstvu předložit žádost o zařazení do Národního programu do 15. října roku předcházejícího. Tato žádost musí splňovat předpoklady uvedené v 4 zákona č. 148/2003 Sb. Žadatel je povinen uhradit poplatek řízení ve výši 1 000 Kč. Výsledky Národního programu rostlin (výroční a závěrečné zprávy) a doporučení Rady je pověřená osoba povinna projednat ve své vědecké radě a závěry a doporučení z tohoto projednání předložit ministerstvu vždy do konce března následujícího roku. II. část - Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu (Národní program mikroorganismů) Mikroorganismy a drobní živočichové hospodářského významu (dále jen drobné organismy) jsou nedílnou součástí biodiversity, jednoho ze čtyř základních zdrojů (půda, voda, vzduch, živá hmota schopná autoreprodukce a přenosu dědičné informace) nezbytných pro lidstvo. Část popsaných druhů drobných organismů má zásadní význam pro člověka a to buď jako škodliví činitelé v zemědělství (fytopatogenní viroidy, viry, rickettsie, mykoplasmy, bakterie, houby, škodlivý hmyz, roztoči, háďátka) nebo naopak jako užiteční, člověku prospěšní činitelé v zemědělství a potravinářství - rhizobia, bakterie, kvasinky, plísně. Postupně byly vyvinuty mikrobiální kmeny, jejichž aktivity zvyšují využitelnost krmiv u hospodářských zvířat (mikroflóra zažívacího traktu všech druhů živočichů), přičemž v některých případech přímo umožňují využití krmiv (bakterie bachoru přežvýkavců), umožňují přípravu celé řady potravin (sýry, kvašené nápoje aj.) a konečně umožňují likvidaci většiny závažných odpadů (psychrofilní bakterie uskutečňující rozklad živočišných nebo rostlinných materiálů) od snadno odbouratelných látek, jakými jsou škroby nebo 7

albuminové frakce bílkovin, až po látky jen velmi obtížně odbouratelné, jako je keratin nebo celulosa. V posledních letech je dokumentován značný pokles přirozeného výskytu těchto saprofytických mikroorganismů a v mnoha případech se to již projevuje na životním prostředí. Zatímco před 80-100 lety půda obsahovala až přes 2 000 druhů mikroorganismů, v současné době nacházíme v půdě nejvýše několik set, ale také pouze několik desítek druhů. Také některých potravinářských mikroorganismů v přirozeném prostředí ubývá. Význam mikroorganismů a drobných organismů ve většině případů přesahuje působnost resortu zemědělství a tyto jsou využívány i v jiných oblastech (např. likvidace ropných havárií apod.). S počátkem využívání některých mikroorganismů a drobných organismů v zemědělství a potravinářství a na druhé straně na základě zjištění škodlivosti jiných druhů pro rostliny a zvířata vznikla potřeba jejich shromažďování, evidence, dlouhodobého uchování a studia. Význam jejich uchování a udržování stoupá i v souvislosti s výše uvedeným ubýváním biodiversity v přírodě. Potřeba využívání genetických zdrojů mikroorganismů a drobných organismů vedla k zakládání, udržování a využívání jejich sbírek a kolekcí. Tyto genetické zdroje jsou shromažďovány podle druhů, rodů, kmenů a ras, jsou studovány a uchovávány pro současné i budoucí využití. Dlouhodobé uchování, za účelem využívání genetických zdrojů zemědělských a potravinářských mikroorganismů a drobných organismů a zabezpečení ochranných opatření proti chorobám a škůdcům, považuje každý stát za jednu z priorit, kterou zabezpečuje zemědělský, ev. biologický výzkum. Efektivní využití těchto genetických zdrojů je také zásadním předpokladem k zajištění trvale udržitelného rozvoje zemědělství. a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí ( 10 a 11 zákona č. 148/2003 Sb.) Prioritou je zabezpečení uchování stávajících sbírek a etablování a rozšíření sbírek fytopatogenních virů, bakterií, hub, drobných organismů a jejich antagonistů. Zájem o genetické zdroje mikroorganismů se zvyšuje s rozvojem biotechnologií, výzkumem genových manipulací využitelných v ochraně rostlin a při získávání geneticky modifikovaných a nových mikroorganismů, využitelných v zemědělství a potravinářství. K 31.12.2002 byly sbírky mikroorganismů a drobných organismů v ČR soustředěny v 9 institucích na 16 pracovištích: 1. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha Ruzyně a) Sbírka patogenních virů a referenčních protilátek - 28 rostlinných virů + antiséra b) Sbírka fytopatogenních baktérií a referenčních protilátek - 1207 kmenů fytopatogenních bakterií - 153 saprofytických bakterií 8

c) Sbírka fytopatogenních hub a referenčních protilátek - 322 izolátů hub různých skupin + protilátky cca 15 položek d) Sbírka drobných živočišných škůdců zemědělských plodin a jejich antagonistů - 22 druhů chovaných hmyzích škůdců a fytofágních nematod - 100 tis. exemplářů preparovaného hmyzu ve více než 15 tis. druzích e) Sbírky a chovy skladištních škůdců - 80 druhů hmyzu v 116 kmenech f) Sbírka rzí a padlí travního - 4 druhy rzí a padlí ve 130 izolátech g) Sbírka rhizobií - 499 kmenů ve 12 druzích 2. Výzkumný ústav bramborářský s.r.o., Dobrovského 2366, Havlíčkův Brod Sbírka virů patogenních pro brambory a referenčních protilátek - 580 izolátů v 11 druzích virů 3. Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský s.r.o., Holovousy l, Hořice Sbírka patogenních virů ovocných dřevin a drobného ovoce - 20 virů v 92 izolátech 4. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Květnové náměstí 391, Průhonice Sbírka patogenních virů okrasných rostlin a referenčních protilátek - 39 virů uchovávaných na živých hostitelských rostlinách a v 72 izolátech 5. Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Hudcova 70, Brno Sbírka zoopatogenních mikroorganismů - 1745 kmenů virů - 3200 krevních sér - 38 buněčných linií - 8 hybridomů 6. MILCOM, a.s., Ke dvoru 12a, Praha 6 Sbírky kultur ČMK Laktoflóra - 505 kultur plísňových kvasinek a ostatních bakterií 7. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský a.s., Lipová 15, Praha 2 Sbírka pivovarských kvasinek - 170 kmenů různých rodů pivovarských kvasinek - 25 izolátů z pivovarů 8. Výzkumný ústav potravinářský, Radiová 7, Praha 10 Sbírka průmyslově využitelných mikroorganismů - 8 kmenů plísní produkujících významné enzymy 9

- 17 kmenů bakterií pro potřebu potravinářské analytiky - 125 kmenů kvasinek lihovarských a drožďárenských - 2 speciální kmeny (plísně), které produkují chaláty (dietetika) 9. Univerzita Palackého Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky, Šlechtitelů 11, Olomouc Holice Sbírka fytopatogenních mikroorganismů (hub, sinic, řas, fytoplazem) - 32 druhů hub - 35 druhů sinic a řas - 4 druhy cytoplazem - 13 izolátů šarky švestky (PPV) V r. 2003 byly sbírky mikroorganismů a drobných organismů rozšířeny o další 2 pracoviště: 10. Mikrobiologický ústav AV ČR, Vídeňská 1083, Praha 4 - Krč Sbírka zemědělsky významných basidiomycetů (CCBAS-A) - 145 druhů basidiomycetů významných pro zemědělství v 336 kmenech 11. Chmelařský institut s. r. o., Kadaňská 2525, Žatec Sbírka patogenů chmele - 10 druhů virů, viroidů a hub ve 30 kmenech Tento seznam pracovišť je otevřený. Pokud by na některém pracovišti došlo k ukončení či omezení činností, je nezbytné zajistit tyto aktivity na jiném pracovišti. b) Evidence a dokumentace genetických zdrojů ( 17 zákona č. 148/2003 Sb.) Obsahy jednotlivých sbírek a chovů jsou pravidelně zveřejňovány formou katalogů a v národní Databázi Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, zajišťované v rámci národního informačního systému. Databáze je pravidelně aktualizována jak pověřenou osobou, tak i jednotlivými účastníky Národního programu mikroorganismů a je přístupná široké veřejnosti. Pro jednotlivá pracoviště jsou zpracovány pověřenou osobou konkrétní metodiky: - udržování mikroorganismů a drobných živočichů, postupy konzervace a uchování v podmínkách in vitro a in vivo, specifické postupy množení, event. purifikace, izolace, - izolace, identifikace a monitorování rodů, druhů, patovarů, kmenů a ras, - přípravy referenčních antisér a jejich uchování. 10

c) Charakterizace a hodnocení genetických zdrojů ( 12 zákona č. 148/2003 Sb.) Postupy a metody jsou výrazně druhově specifické podle stanovených metodik jednotlivých pracovišť. d) Uchování (konzervace) genetických zdrojů ( 13,14,15 zákona č. 148/2003 Sb.) Dlouhodobé uchování genetických zdrojů mikroorganismů bude zajištěno lyofilizací, uchováním v atmosféře tekutého dusíku, v dehydrovaném stavu nad Ca CP 2 a v kryobankách při -40 o C. Sbírky drobných živočichů (např. hmyz, roztoči) budou dlouhodobě uchovávány jako chovy v živém stavu a rovněž v trvalých mikroskopických preparátech a ve vypreparovaném stavu. Práce s genetickými zdroji a sbírkami mikroorganismů a drobných organismů hospodářského významu má kontinuální charakter. Úkony uvedené výše se pravidelně opakují, v některých případech i vícekrát ročně (např. pasážování virů). Prioritou je zabezpečení uchování stávajících sbírek a etablování a rozšíření sbírek fytopatogenních virů, bakterií, hub, drobných organismů a jejich antagonistů. e) Využívání genetických zdrojů ( 19 a 20 zákona č. 148/2003 Sb.) Využívají se následující výstupy řešení : - poskytování služeb informačního charakteru uživatelům, - poskytování vzorků mikroorganismů a drobných organismů uživatelům doma i v zahraničí, - příprava katalogů sbírek a bank, přehled hodnocení vybraných druhů, kmenů a ras, - předávání vybraných zhodnocených druhů kmenů a ras šlechtitelům včetně doporučení, na jejich využití v rezistentním šlechtění, - spolupráce se Státní rostlinolékařskou správou a Státní veterinární správou, především na úseku referenční diagnostiky karanténních chorob a škůdců, - referenční sbírky původců chorob, škůdců a jejich antagonistů, - diagnostika původců chorob, škůdců a jejich antagonistů na základě referenčních sbírek, - výstupy diagnostiky původců chorob, škůdců a jejich nepřátel pro účely poradenství, - sbírky a chovy poskytují materiál nejen pro instituce a výrobu spadající do resortu ministerstva, ale i soukromým laboratořím a dalším pracovištím, např. zdravotnickým laboratořím, výrobnám biopesticidů apod. f) Mezinárodní spolupráce ( 26 zákona č. 148/2003 Sb.) Většina sbírek je v Evropě sdružena v European Culture Collections Organization - ECCO a celosvětově je evidována ve World Federation for Culture 11

Collection - WVCC. Referenční sbírky fytopatogenních mikroorganismů jsou ve státech s vyspělým zemědělstvím obvykle součástí výzkumných pracovišť zemědělského rezortu, kde se provádí jejich diagnostika (např. Research Institute for Plant Protection. Wageningen - Holandsko, Institut Fitovirologia applicato, Torino - Itálie, INRA - Laboratoire de Biologie e Patologie vegetale, Montpellier, Francie). Vytvořením systému Národních programů se ČR zařadila mezi přední státy světa. Širší zapojení ČR do mezinárodní spolupráce při srovnávání mikroorganismů otevírá možnosti odhalení nových kmenů, které mohou mít význam jak pro světový fond vědy, tak i pro komerční využití. Některé druhy zoopatogenních a fytopatogenních mikroorganismů patří ke karanténním škodlivým činitelům. Jejich šíření je sledováno a evidováno WHO a EPPO. Výzkumné zaměření pro účely evidence a diagnostiky škodlivých a karanténních organismů je vyžadováno Římskou dohodou (1951), ke které přistoupila ČSFR (1989) a závazky převzala ČR, kde se zavazuje zajistit výzkum a průzkum škodlivých organismů. Nově jsou na tuto činnost kladeny požadavky Evropské unie. ČR převzala rovněž závazky Budapešťské smlouvy o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového řízení (usnesení vlády ČSSR č. 265 z 28.9.1988). g) Financování Účastníkovi Národního programu mikroorganismů jsou finanční prostředky poskytovány v souladu s 25 zákona č. 148/2003 Sb. h) Koordinace činnosti Koordinaci činnosti zabezpečuje pověřená osoba, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha-Ruzyně. VÚRV je rovněž provozovatelem genobanky ve smyslu 14 zákona č. 148/2003 Sb. Statutární zástupce pověřené osoby jmenuje, po projednání s ministerstvem, koordinátora Národního programu mikroorganismů; dále jmenuje členy svého poradního orgánu pro Národní program mikroorganismů, Rady genetických zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů významných pro výživu a zemědělství, a to na základě statutu a organizačního řádu této Rady. Má-li být žadatel zařazen do Národního programu mikroorganismů v daném kalendářním roce, musí ministerstvu předložit žádost o zařazení do Národního programu do 15. října roku předcházejícího. Tato žádost musí splňovat předpoklady uvedené v 4 zákona č. 148/2003 Sb. Žadatel je povinen uhradit poplatek řízení ve výši 1 000 Kč. Výroční zprávu Národního programu mikroorganismů a doporučení jeho Rady je pověřená osoba povinna projednat ve své vědecké radě a závěry z tohoto projednání předložit ministerstvu do konce března následujícího roku. 12

Příloha č. 3 Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat, ryb, včel a zvěře ve farmovém chovu (Národní program zvířat) SPECIFICKÁ USTANOVENÍ Národní program ochrany a užití genetických zdrojů vyjmenovaných hospodářských zvířat, ryb a včel (Národní program zvířat) je ustanoven podle 14 zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) a podle 32 a 33 vyhlášky č. 471/2000 Sb. k tomuto zákonu. Genetickým zdrojem je autochtonní nebo dlouhodobě adaptované plemeno, lokální populace nebo linie hospodářských a užitkových zvířat, ryb a včel. Tvoří jej zvířata téže populace, která: - mají oboustranně známý, doložitelný původ, - jsou zapsána v plemenné knize nebo plemenářské evidenci příslušného plemene, - jsou chována v čistokrevné plemenitbě a za účelem zařazení jejich potomstva do genetického zdroje. a) Shromažďování genetických zdrojů a rozšiřování kolekcí Genetické zdroje jsou chovány v rámci místních produkčních systémů u jednotlivých účastníků programu. Jejich plemenitba a metody udržování jsou stanovené metodikami jednotlivých genetických zdrojů, které jsou nedílnou součástí programu a pro dané období jsou závazné. Vzorkem genetického zdroje je vybraný jedinec nebo odebraný reprodukční materiál (semenné dávky, oocyty, embrya), popřípadě další tkáně, umožňující přenos a regeneraci genetického zdroje při zachování jeho genetického základu.

Výchozí stavy kolekcí zvířat k 31.12.2002 Česká červinka ve čtyřech kontrolovaných chovech celkem 124 jedinců (42 jalovic, 71 dojnic, 2 býci a 9 telat) Český strakatý skot v ČR je 31 213 ks s podílem krve C 100, tzn. bez podílu jiných plemen Přeštické černostrakaté prase v 10 chovech v 9 zemědělských podnicích 37 kanců a 340 prasnic Koně slezský norik - 30 hřebců a 233 klisen českomoravský belgický kůň - 26 hřebců a 219 klisen starokladrubský kůň - 310 klisen a 36 hřebců (145/18 běloušů a 165/18 vraníků) Hucul - celkový počet 147 klisen a 22 hřebců Valašská ovce 118 jedinců (102 bahnic a 16 beranů ) u 9 chovatelů Šumavská ovce 2617 bahnic (berani nejsou dotováni a tedy ani evidováni) Bílá krátkosrstá koza 1551 koz (kozli nejsou dotováni a tedy ani evidováni) Hnědá krátkosrstá koza 380 koz (kozli nejsou dotováni a tedy ani evidováni) Plemena králíků a nutrií Počet chovatelů Počet zvířat český strakáč 46 435 moravský modrý 30 192 český albín 24 175 český luštič 6 75 moravský bílý hnědooký 8 75 český černopesíkatý 2 18 český červený 8 46 Celkem králíci 124 1016 standardní nutrie 7 91 stříbrná nutrie 6 56 přeštická (plzeňská) tříbarevná nutrie 1 16 Celkem nutrie 14 163 2