Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: Šablona/číslo materiálu: Jméno autora: Třída/ročník CZ.1.07/1.5.00/34.0996 III/2 VY_32_INOVACE_TVD538 Mgr. Lucie Křepelová 2. ročník Datum vytvoření: 11.4.2014 Datum ověření: 5.6.2014 Vzdělávací oblast: Tematická oblast: Předmět: Způsob využití: Klíčová slova: Druh učebního materiálu: Člověk a zdraví Dýchací soustava Tělesná výchova s didaktikou Prezentace je určena k seznámení se s vlastnostmi DS. Dýchání vnější a vnitřní, kyslík, oxid uhličitý, prodloužená mícha, horní a dolní cesty dýchací, plíce, dýchací pohyby, nádech, výdech. Prezentace
DÝCHACÍ SOUSTAVA Organismus potřebuje pro zajištění životních funkcí energii. Energie se uvolňuje při oxidaci látek bohatých na energii (cukry, tuky). Při těchto dějích vzniká voda a oxid uhličitý. Pro oxidační děje je důležitý neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého. Činnost dýchacího ústrojí dýchání (respirace). Je řízeno z centra v prodloužené míše.
DÝCHÁNÍ Je složitý děj; uskutečňuje se spoluprací dýchacího a oběhového systému. Krev a krevní oběh zajišťují transport kyslíku a oxidu uhličitého. VNĚJŠÍ (plicní) výměna dýchacích plynů mezi plícemi a krví VNITŘNÍ (tkáňové) výměna dýchacích plynů mezi krví a buňkami
DÝCHACÍ SOUSTAVA Horní cesty dýchací dutina nosní, nosohltan Dolní cesty dýchací hrtan, průdušnice, průdušky Plíce Obr.1: Dýchací soustava Vnitřní stavba plic průdušinky plicní váčky plicní sklípky
NOS A DUTINA NOSNÍ Dutina nosní vystlána řasinkovým epitelem (ochrana, zachytávání prachu). Úkol: vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje drobných nečistot. Vedlejší dutiny nosní v okolních kostech (v čelní, čichové, klínové, v horních čelistech); vyplněny vzduchem. Při tvoření hlasu mají význam jako rezonátory.
HLTAN Horní část hltanu je nosohltan, do kterého ústí Eustachova trubice ze středního ucha. Ve sliznici je velké množství mízní tkáně nosní mandle U dětí silně vytvořena, při jejím zbytnění omezí spojení s dutinou nosní dýchání pusou, huhňavost. Je křižovatkou dýchacích a trávicích cest. Na konci hltanu dochází k rozdělení na hrtan (vede jím vzduch) a na jícen (vede jím potrava).
HRTAN Tvořen hrtanovými chrupavkami největší z nich je chrupavka štítná vpředu (u mužů nápadný ohryzek). Na hlasivkové chrupavky jsou napojeny vazy hlasivky. Proudem vydechovaného vzduchu se hlasivky rozechvívají a za přispění rtů, jazyka, patrových kostí a zubů vzniká hlas. K hrtanu patří hrtanová příklopka při polykání se sklání nad vchodem do hrtanu.
PRŮDUŠNICE, PRŮDUŠKY Pružná, dlouhá trubice, uložena pod jícnem. Stěna je zepředu a na bocích z neúplných chrupavek. Vystlána řasinkovým epitelem s hlenovými žlázkami. Ochranná funkce řasinky posunují hlen, částice prachu a bakterie ven z dýchacích cest. Ve výši čtvrtého a pátého hrudního obratle se rozvětvuje na dvě průdušky, které se zanořují do plic. Pravá a levá průduška, každá vstupuje do příslušné plíce, tam se větví na tenčí průdušinky.
PLÍCE Vlastní dýchací párový orgán, kde se uskutečňuje výměna dýchacích plynů mezi vnějším vzduchem a krví. Uloženy v dutině hrudní. Nestejnoměrné. Pravá plíce má tři laloky, levá plíce dva (srdce). Povrch plic poplicnice, která přechází na stěny hrudní dutiny jako pohrudnice. Vnitřní stavba plic průdušinky plicní váčky plicní sklípky.
Obr.2: Vnitřní stavba plic
DÝCHACÍ POHYBY Střídání dýchacích pohybů: nádech (inspirace, nasátí vzduchu) výdech (expirace, vypuzení vzduchu) Nepodmíněná reflexní činnost s centrem v prodloužené míše. Hlavními dýchacími svaly jsou bránice a mezižeberní svaly vnější vdechové, vnitřní výdechové.
DECHOVÁ FREKVENCE (DF) Množství vdechů za minutu Její velikost je závislá na věku, pohlaví, tělesné práci, na vnějších a vnitřních podmínkách (trénovanost, emoce, únava, zdravotní stav, počasí). Dospělý člověk vykoná cca 14-16 dechů/1 min. DF je vyšší v dětství, při tělesné práci, při zvýšené teplotě, při emocích (v hněvu, zlosti). Větší hodnoty DF v dětství souvisí s malým objemem plic.
DECHOVÝ OBJEM Při klidovém nádechu a výdechu objem vyměněného vzduchu je asi 500 ml vzduch respirační. Zvyšuje se při svalové práci. Při klidovém nádechu se přijme cca 500 ml vzduchu, při intenzivním nádechu 2500 ml, při klidném výdechu cca 1500 ml vzduchu. MINUTOVÝ DECHOVÝ OBJEM Množství vzduchu, které projde plícemi při klidovém dýchání za 1 minutu. Je násobkem dechového objemu a frekvence dýchání (cca 12 14/ min). Minutová ventilace je cca 7 7,5 litrů.
VITÁLNÍ KAPACITA PLIC Po klidovém vdechu lze dalším hlubokým vdechem přijmout ještě 2 2,5 l vzduchu (vzduch doplňkový). Po klidném výdechu je možné vydechnout ještě přes 1 l vzduchu (vzduch zásobní). Součet objemů vzduchu respiračního, doplňkového a zásobního tvoří vitální kapacitu plic. množství vzduchu, které vydechneme největším úsilím po maximálním možném nádechu.
VITÁLNÍ KAPACITA PLIC Měří se spirometrem jako objem vzduchu, který vydechneme maximálně hlubokým výdechem po hlubokém vdechu. Závisí na: pohlaví, věku, stavbě těla (výšce, hmotnosti), trénovanosti, zdravotním stavu. U mužů je vyšší, zvětšuje se s rostoucím povrchem těla, roste s věkem, u sportovců a tělesně pracujících.
POUŽITÉ ZDROJE Obr.1-2 [cit. 2014-05-11]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://integrisok.com/upload/images/pulmonology/respiratory-system.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/illu_bronchi_lungs.jpg MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vydání. UK Praha: Nakladatelství Karolinum, 1994, 263 s. ISBN 80-7066-980-2. JELÍNEK, Jan. ZICHÁNEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. 6. vydání. Nakladatelství Olomouc, 2003, 574 s. ISBN 80-7182-159-4. NOVOTNÝ, Ivan. HRUŠKA, Michal. Biologie člověka pro gymnázia. Praha: Nakladatelství Fortuna, 1999, ISBN 80-7168-462-7.