Anatomie I přednáška 10 Dýchací soustava.
Funkce dýchací soustavy Zprostředkovává výměnu plynů mezi organismem a zevním prostředím. Dýchání (výměna plynů) Dýchání zevní (plicní) výměna O 2 a CO 2 v plicích mezi krví a atmosférou. Dýchání vnitřní (tkáňové) výměna O 2 a CO 2 mezi krví a tkáněmi spolu oxidačními procesy v buňkách.
Řízení činnosti DS Nervové řízení Dýchacím centrem uloženým v prodloužené míše, které současně řídí i krevní oběh. Ve vdechovém a výdechovém centru vznikají rytmické vzruchy, uskutečňují rytmické dýchací pohyby (pod kontrolou bloudivého nervu). Pozn.: činnost dýchacího centra ovlivňována také podmíněnými reflexy (závodník na startu, emoce - smích, pláč, hněv) a také nervovými podněty z mozkové kůry (vědomě asi 1 min.). Chemické (látkové) řízení Změna složení krve protékající dýchacím centrem zaznamenána chemoreceptory (více CO 2 - úprava frekvence a hloubky nádechů, méně O 2 - bezvědomí 9 %).
Orgány dýchací soustavy zevní dýchání Uskutečněno horními a dolními dýchacími cestami (vyztuženy chrupavkami, řasinkový cylindrický epitel), plícemi, činností dýchacích svalů). Horní cesty dýchací Nos s dutinou nosní a nosohltan Dolní cesty dýchací Hrtan Průdušnice Průdušky Pozn.: Ohřátý vzduch proudí jednotlivými částmi hltanu, kde dochází ke křížení TS a DS, a dále do hrtanu.
Nos (nasus) a dutina nosní (cavum nasi) Nos kostěná (kosti nosní) a chrupavčitá část, typicky lidský znak. Dutina nosní ústí zadními otvory nosními (choany) do nosohltanu, nad dutinou ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem, z bočních stěn kostěného podkladu vycházejí tři prohnuté skořepy nosní (concha nasalis, j.č.) sliznice dvojího druhu Čichový oddíl strop nažloutlý smyslový epitel čichový (vomeronasální orgán), Dýchací (respirační) oddíl růžový řasinkový epitel s hlenovými žlázami.
Vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales) V pneumatických kostech dutiny spojené s dutinou nosní. Vznikají postupně v dětském věku, u dospělého větší kapacita než samotná dutina nosní. Dutina hornočelistní, dutina klínová, dutina čelní, dutina čichová. Význam: ohřev a zvlhčení vzduchu
Hrtan (larynx) Vyztužen chrupavkami spojených svaly a vazy. Chrupavka štítná - u mužů ohryzek, vazivem připojena k jazylce, prstencová chrupavka, hlasivkové chrupavky (2), příklopka hrtanová (epiglottis) při polykání se překlápí přes vchod do hrtanu (zabraňuje vniku potravy do DS). Řeč: rozechvěním pravých hlasových vazů vzniká základní tón, který pomocí jazyka patra, zubů a rtů se přetváří v artikulovanou řeč a zpěv.
Průdušnice (trachea) Trubice vyztužená chrupavkami spojenými vazivem a hladkým svalstvem, vystláno řasinkovým epitelem (12 cm). Zhruba na úrovni Th4 rozdělení na dvě průdušky (bronchus, j.č.), stavba odpovídá průdušnici, méně chrupavek, noří se do plic (plicní hilus).
Plíce (pulmo dexter et sinister) Vlastní orgány zevního dýchání. Dutina hrudní (1. žebro až bránice), levá plíce menší (srdce). Na povrchu vazivová membrána poplicnice, přecházející na vnitřní stranu hrudní pohrudnice. Mezi nimi pohrudniční dutina vyplněná tekutinou.
Barva v mládí narůžovělá, vdechováním nečistot šedá až šedočerná barva. Průdušnice se dále dělí - průdušinky (bronchioli) -až plicní sklípky (alveoli pulmonis).
Dýchání vnitřní Odkysličená krev přiváděna kmenem plicním (plicní tepnou) z pravé srdeční komory, v plicích okysličená krev odváděna plicními žilami do levé srdeční síně. malý krevní (plicní) oběh
Několik hodnot na závěr V klidu plícemi projde 4 l krve/min. (až 30 l/min.) Výkonná dýchací plocha 80 m 2 (celková až 130 m 2 ). Dechová frekvence 17 vdechů/min., u dětí vyšší, u sportovců nižší (při námaze se zvyšuje), v klidu výměna 0,5 l vzduchu. Celková plicní kapacita Vitální kapacita plic max. objem intenzivně vydechovaného vzduchu po max. nádechu (muži 3,5-5 l, ženy 2,5-4 l) + reziduální objem (zhruba 1,5 l).