Elektronické bankovnictví

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Elektronické bankovnictví Diplomová práce Autor: Bc.Sandra Mašatová Finance Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Kalabis Praha Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 30. 4. 2014 Bc. Sandra Mašatová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Zbyňkovi Kalabisovi za ochotu, trpělivost a odborné rady, jeţ mi dopomohly k vypracování této diplomové práce. Dále bych za pomoc poděkovala Ing. Ivetě Pohankové a PhDr. Jiřině Chyškové.

Anotace Tato diplomová práce přináší základní informace o popisu jednotlivých forem elektronického bankovnictví. V první kapitole je práce zaměřena na historický vývoj elektronického bankovnictví jak ve světě, tak v České republice. V následujících dvou kapitolách se práce věnuje jednotlivým formám elektronického bankovnictví, jejich rozdělení, výhodám, nevýhodám a rizikům. Ve čtvrté části je popsána charakteristika produktů elektronického bankovnictví vybraných bank. Pátá část práce je věnována porovnání cenové nabídky telefonního, mobilního a internetového bankovnictví vybraných komerčních bank v České republice, kde byla pouţita metoda analýzy a komparace. V závěrečné části práce jsou uvedeny výsledky dotazníkového průzkumu. Klíčová slova: Elektronické bankovnictví, telefonní bankovnictví, mobilní bankovnictví, internetové bankovnictví, poplatek, forma, bankovnictví. Annotation This dissertation brings basic information on description of single forms of electronic banking. The first chapter is focused on historic progress of electronic banking both in the world and here in the Czech republic. In the next two chapters this work attend to each form of electronic banking, its seperation, advantages, disadvantages and risks. In the fourth part the electronic banking products characteristics are described. The fifth part compares quatation of telephone, mobile and electronic banking offered by chosen commercial banks in the Czech republic, while a method of analysis and comparison in used. Results of a questionnaire survey are given in the final chapter. Key words: Electronic banking, telephone banking, mobile banking, internet banking, fee, form, banking.

OBSAH ÚVOD... 8 1. Elektronické bankovnictví a jeho vývoj... 10 1.1 Vznik a vývoj elektronického bankovnictví ve světě... 10 1.2 Vývoj elektronického bankovnictví v České republice... 13 2. Formy elektronického bankovnictví... 15 2.1 Platební karty... 15 2.1.1 Členění platebních karet... 16 2.2 Telefonní bankovnictví... 20 2.3 Mobilní bankovnictví... 22 2.3.1 SMS banking... 23 2.3.2 SIM Toolkit... 23 2.3.3 WAP banking... 24 2.3.4 JAVA banking... 25 2.3.5 Smartbanking... 25 2.3.6 Platby pomocí NFC technologie... 26 2.4 Internetové bankovnictví... 27 2.4.1 Homebanking... 31 2.4.2 Multicash... 32 2.4.3 PDA banking... 33 2.5 Televizní bankovnictví... 34 2.6 Samoobsluţné zóny... 34 2.7 Elektronická peněţenka... 35 3. Výhody, nevýhody a rizika elektronického bankovnictví... 37 3.1 Výhody a nevýhody elektronického bankovnictví... 37

3.1.1 Výhody elektronického bankovnictví pro klienta... 37 3.1.2 Nevýhody elektronického bankovnictví pro klienta... 38 3.1.3 Výhody elektronického bankovnictví pro banku... 38 3.1.4 Nevýhody elektronického bankovnictví pro banku... 39 3.2 Rizika elektronického bankovnictví... 40 3.3 Podvody v elektronickém bankovnictví... 41 4. Charakteristika produktů elektronického bankovnictví vybraných bank... 44 4.1 Nabídka elektronického bankovnictví České spořitelny a.s.... 44 4.1.1 Profil České spořitelny a.s. (dále jen ČS)... 44 4.1.2 SERVIS 24 Telebanking... 45 4.1.3 SERVIS 24 Mobilní banka... 46 4.1.4 SERVIS 24 GSM banking... 47 4.1.5 SERVIS 24 Internetbanking... 47 4.1.6 BUSINESS 24 Internetbanking... 48 4.1.7 MultiCash 3.2... 49 4.2 Nabídka elektronického bankovnictví Československé obchodní banky a.s... 51 4.2.1 Profil Československé obchodní banky a.s. (dále jen ČSOB)... 51 4.2.2 ČSOB Linka 24... 52 4.2.3 ČSOB Mobil 24... 53 4.2.4 ČSOB SmartBanking... 53 4.2.5 ČSOB InternetBanking 24... 54 4.2.6 ČSOB BusinessBanking 24 Online... 55 4.2.7 ČSOB BusinessBanking 24... 55 4.3 Nabídka elektronického bankovnictví Equa bank a.s.... 57 4.3.1 Profil Eqau bank a.s. (dále jen Equa bank)... 57 4.3.2 Telefonní bankovnictví... 58 4.3.3 Mobilní bankovnictví... 58

4.3.4 Internetové bankovnictví... 59 5. Komparace současného stavu produktů elektronického bankovnictví ve vybraných bankách... 61 5.1 Komparace cen telefonního bankovnictví... 62 5.2 Komparace cen mobilního bankovnictví... 65 5.3 Komparace cen internetového bankovnictví... 68 5.4 Závěr komparace současného stavu produktů elektronického bankovnictví ve vybraných bankách... 71 6. Dotazníkový průzkum... 73 6.1 Výsledky dotazníkového průzkumu... 73 6.2 Závěr vyhodnocení dotazníku... 85 ZÁVĚR... 86 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 88 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK... 95 SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK... 97 SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ... 98 PŘÍLOHY... 1

Úvod V několika posledních letech jsme zaznamenali technologický pokrok v oblasti informačních technologií, který umoţnil vývoj elektronického bankovnictví. Mobilní telefon, počítač a přístup k internetu je nedílnou součástí našeho kaţdodenního ţivota. Reagovat na tento vývoj musela i konzervativní oblast bankovnictví. Vznik nových distribučních a komunikačních kanálů mezi klientem a bankovní institucí dalo za vznik elektronickému bankovnictví. To také vedlo ke vzniku nových hrozeb a rizik. Různé formy elektronického bankovnictví jsou v současné době nedílnou součástí nabídky kaţdé banky. Důvodem pro výběr tématu Elektronické bankovnictví je rozšíření znalostí i informací z této sféry, jelikoţ předcházející bakalářská práce byla věnována Vyuţití platebních karet v České republice. Jde tedy o její rozšíření. Cílem práce je komparace produktů elektronického bankovnictví vybraných bank. V práci je proveden popis konkrétních produktů České spořitelny a.s., Československé obchodní banky a.s. a Equa bank a.s. Dále došlo ke srovnání cen produktů jednotlivých forem elektronického bankovnictví, kde byla vyuţita metoda analýzy a komparace. Jednou z výchozích otázek bylo objasnit, zda je Equa bank a.s. schopná z pohledu cenové politiky obstát v konkurenčním boji s Československou obchodní bankou a.s. a Českou spořitelnou a.s. Podklady pro zpracování práce byly získány z monografií českých autorů, které jsou součástí seznamu pouţité literatury. Dalším zdrojem pro čerpání informací byl internet, kde jsem čerpala zejména aktuální informace o problematice elektronického bankovnictví a cenové údaje o vybraných produktech. První kapitola práce je věnována vzniku a vývoji elektronického bankovnictví jak ve světě, tak v České republice. Druhá kapitola obsahuje podrobné dělení a popsání jednotlivých forem elektronického bankovnictví. Další, třetí kapitola, pojednává o výhodách, nevýhodách a rizikách, která jsou s tímto druhem komunikace mezi klientem a bankou spojena. V této kapitole je na výhody a nevýhody elektronického bankovnictví pohlíţeno z hlediska banky i klienta. Mimo jiné jsou zde stručně popsány podvody, které jsou prováděny v oblasti elektronického bankovnictví. Čtvrtá část práce je věnovaná podrobné charakteristice produktů elektronického bankovnictví, které má ve své nabídce Česká spořitelna a.s., Česká obchodní banka a.s. a Equa bank a.s. V páté části práce je provedena cenová komparace současných 8

produktů elektronického bankovnictví tří vybraných komerčních bank. Podrobně byla provedena komparace cenové politiky u telefonního, mobilního a internetového bankovnictví. Závěr práce je věnován dotazníkovému průzkumu, při kterém byla pouţita empirická metoda. Z empirických metod byla pro tuto část práce pouţita konkrétně dotazníková metoda, která je zaloţena na shromaţďování dat na základě dotazování osob. 9

1. Elektronické bankovnictví a jeho vývoj Technologický pokrok posledního desetiletí umoţnil genezi elektronického bankovnictví. Elektronické bankovnictví bývá také někdy označováno jako přímé bankovnictví. Celý proces v elektronickém bankovnictví je zaloţen na výhodě, kdy klient můţe vyuţít sluţeb banky, aniţ by navštívil banku osobně. S bankou můţe komunikovat prostřednictvím komunikačních kanálů z pohodlí svého domova, případně ze zaměstnání přes počítač nebo v posledních letech rozšířeným způsobem přes mobilní telefony, které umoţňují provést různé transakce odkudkoliv a kdykoliv klient potřebuje. Obě metody komunikace vedou k úspoře času i nákladů nejen klienta i peněţního ústavu. Elektronické bankovnictví není pouze výsadou bank. Různé formy elektronického bankovnictví dnes nabízejí i nepeněţní ústavy. 1.1 Vznik a vývoj elektronického bankovnictví ve světě Za zrod elektronického bankovnictví můţeme v první polovině 20. století povaţovat vznik platebních karet. První platební kartu představila svým klientům v roce 1914 americká telefonní a telegrafní společnost Western Union Telegraph Company. Platební karty byly poskytovány zcela bezplatně, ale pouze stálým klientům. Jednalo se o tzv. věrnostní platební karty. Tyto karty slouţily k zasílání telegramů nebo k telefonování. V roce 1950 byla zavedena první univerzální karta, tzv. charge card vydávaná americkou finanční společností Diners Club International. Univerzální karta od Diners Clubu slouţila převáţně k úhradě ubytování nebo při placení v restauracích, ovšem pouze u smluvních hotelů a restaurací. Z univerzální karty vydávané společností Diners Club se v relativně krátké době stala mezinárodně uznávaná platební karta. O rok později, v roce 1951, byla vydána první bankovní karta bankovním ústavem The Franklin National Bank v New Yorku. Během několika let vydala bankovní karty řada amerických bankovních domů. Po čase však bankovní domy omezily či vydávání karet úplně zastavily z důvodu vysoké nákladovosti v oblasti techniky a marketingu. Konkrétně 18. září 1958 došlo k uskutečnění prvního vzkvétajícího projektu bankovních platebních karet, který měl na svědomí jeden z nejvýznamnějších bankovních domů Bank of America. Banka vydávala tzv. Bank Americard, která byla jako první vyrobena z plastu. Bylo to především z důvodu ochrany banky i klientů před paděláním. 10

O osm let později Bank of America za pomoci licence odtajnila svůj kartový systém i dalším bankám ve Spojených státech. Tuto licenci bankám poskytovala dceřiná společnost Bank Americard Services Corporation, a to vedlo k tomu, ţe se karty dostaly i do míst, kde banka neměla zavedený svůj vlastní pobočkový systém. Téhoţ roku, tedy v roce 1966, došlo k rozšíření této platební karty mimo územní Spojených států do anglické banky Barclays Bank. 1 To zapříčinilo rozšíření prvních plastových platebních karet do Evropy. Rozmach platebních karet vedl k pozvolnému růstu počtu sítí bankomatů. S prvním bankomatem se svět mohl seznámit v roce 1939 v New Yorku. Vynalezl ho americký vynálezce arménského původu Luther George Simjian. Tento projekt se ovšem nesetkal s velkým úspěchem. Z důvodu nezájmu veřejnosti byl po šesti měsících zrušen. V roce 1967 byl v londýnské Barclays Bank instalován nový bankomat, jeţ vymyslel John Shepherd-Barron. Tento bankomat jiţ byl veřejností přijat lépe, a to vedlo k jeho rozšíření po celém světě. 2 Pomocí bankomatů a dalších nových technologických inovací došlo ke zjištění, ţe někteří zákazníci nepotřebují přímý styk se svým bankéřem. Díky této myšlence se začaly formovat nové distribuční kanály elektronického bankovnictví. Dalším významným pilířem v historii elektronického bankovnictví byl rok 1989, kdy britská Midland Bank zaloţila dceřinou společnost s názvem First Direct. First Direct byla bankovní společnost, která své sluţby poskytovala 24 hodin denně výhradně za pomoci telefonů. Nová forma přímého bankovnictví vedla k tomu, ţe klienti bankovního ústavu mohli získat výhodnější úrokové sazby a niţší poplatky, jelikoţ poskytování bankovních sluţeb po telefonu vedlo ke sníţení nákladů banky. Veřejnost projevila značný zájem o tuto formu bankovnictví a společnost First Direct během své pětileté působnosti získala více neţ 500 000 klientů. 3 Jednalo se zejména o transakce, týkající se zadávání trvalých příkazů, jednorázových platebních příkazů nebo zjišťování údajů o zůstatku na běţném účtu. Ale ani tento komunikační prostředek nebyl tím nejdůvěryhodnějším. Klient se identifikoval pouze jménem a známým hlasem nebo smluveným kódem a autentizace byla prováděna pomocí 1 MAŠATOVÁ, Sandra. Využití platebních karet v České republice. Praha, 2012. Bakalářská práce: Bankovní institut vysoká škola v Praze, Katedra bankovnictví a pojišťovnictví. 2 Bankomat. Peníze.cz [online]. 2000-2014 [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://www.penize.cz/interaktivnigrafiky/242908-bankomat 3 Our history. HSBC Bank UK [online]. 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://www.hsbc.co.uk/1/2/aboutus/history/uk-history 11

hesla. Poté se začal vyuţívat fax, kde se pro zabezpečení identifikace začalo pouţívat jména a čísla klienta, číslo účtu a pro autentizaci kódové tabulky. Bohuţel technika nebyla nejdokonalejší a tak občas faxem vytištěné příkazy nebyly čitelné a jako prvek zabezpečení se zvolilo potvrzování telefonem, coţ bylo nepříjemné, ale klient musel v chybných případech ihned reagovat přeposíláním. 4 Tato forma elektronického bankovnictví se rozšířila i do dalších velkých amerických bank. V 90. letech minulého století došlo ve Spojených státech amerických k dalšímu rozvoji přímého bankovnictví. Jednalo se o sluţby, které byly zaloţeny na vyuţití počítačů nebo modemů, umoţňující zpracovávat prakticky veškeré informace. Vznik nové formy elektronického bankovnictví byl zapříčiněn především rozvojem internetové sítě a rozvojem informačních technologií, coţ můţeme označit jako počátek homebankingu. V počátcích byla data předávána v textových souborech formou tzv. kontrolních vět, coţ byly řetězce znaků s přesně stanovenou strukturou se zabezpečovacím kódem pro daný den. První soubory se přenášely na disketách. Pro banku to jiţ znamenalo přenesení většího mnoţství dat přímo do sytému k zaúčtování bez vyuţití lidského faktoru na přepáţce banky. Po disketách jiţ přišly na řadu přenosy dat z počítače do počítače prostřednictvím BBS stanice, která umoţňovala přenášet zabezpečené příkazy tuzemského platebního styku do banky a informace o zpracovaných poloţkách. Elektronický podpis odstartoval vznik sloţitějších programů, jejichţ prostřednictvím mohou banky nabídnout klientům větší a pohodlnější obsluhu svých účtů. 5 Tato moţnost také vedla k rozšíření portfolia nabídky sluţeb bank jak pro firemní zákazníky, tak pro osobní zákazníky. Zatím poslední etapu při rozvoji elektronického bankovnictví bychom mohli označit jako elektronické peněţenky. Podle zákona o platebním styku se elektronickými penězi rozumí peněţní hodnota, která: a) představuje pohledávku vůči tomu, kdo ji vydal, b) je uchovávaná elektronicky, 4 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada Publishing, 2006. 158 s. ISBN 80-247- 1725-5. 5 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada Publishing, 2006. 158 s. ISBN 80-247- 1725-5. 12

c) je vydávaná proti přijetí peněţních prostředků za účelem provádění platebních transakcí, a d) je přijímána jinými osobami neţ tím, kdo ji vydal. 6 1.2 Vývoj elektronického bankovnictví v České republice Na našem území byla poprvé vydána platební karta v roce 1988, kterou emitovala Ţivnostenská banka. Kromě této první platební karty, která slouţila k tuzexovým účtům, se Ţivnostenská banka téhoţ roku stala členem mezinárodní asociace, a za její pomoci byly vydány první VISA karty u nás. O rok později se na trhu objevily první sporoţirové karty, které slouţily pro výběr hotovosti z bankomatů. V 90. letech došlo k zavedení dvojstupňového bankovnictví, coţ vedlo k většímu zájmu o platební karty, které bylo moţné vyuţívat v tuzemsku i zahraniční. 7 Prvním průkopníkem a poskytovatelem elektronického bankovnictví v České republice se stala 4. května 1998 Expandia Banka (dříve ebanka, v současné době je součástí Raiffeisenbank, a.s.). Na počátku se jednalo o kvalitní internetové bankovnictví, telefonní bankovnictví, GSM banking a WAP banking. Všechny tyto formy elektronického bankovnictví později společnost rozšířila o PDA banking. 8 Následně došlo k rozvoji elektronického bankovnictví i u velkých bankovních domů. O rok později jiţ telefonní bankovnictví nabízely i Česká spořitelna a.s., Komerční banka a.s. nebo Československá obchodní banka a.s. V roce 2000 měly internetové bankovnictví ve svém portfoliu také i Ţivnostenská banka, Raiffeisenbank nebo GE Money Bank. Přelom tisíciletí byl tak časem, kdy se většina bank v oblasti přímého bankovnictví přihlásila k aktuálním trendům, jejich řešení dospívala, a klientům se tak postupně začala v různé kvalitě a podobě nabízet alespoň část toho, co si lze pod tímto pojmem v ideálním případě 6 Zákon o platebním styku. In: Sbírka předpisů České republiky. 2009. Dostupné z: http://www.sbirka.cz/2009/09-284.htm 7 MAŠATOVÁ, Sandra. Využití platebních karet v České republice. Praha, 2012. Bakalářská práce: Bankovní institut vysoká škola v Praze, Katedra bankovnictví a pojišťovnictví. 8 Příběh druhý: ebanka jako technologický průkopník. Měšec.cz [online]. 2006 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/pribeh-druhy-ebanka-jako-technologicky-prukopnik/ 13

představit. 9 Dle mého názoru k zavedení elektronického bankovnictví banky vedlo především sníţení nákladů a posílení pozice na konkurenčním trhu. V současné době je elektronické bankovnictví za pomocí technologického pokroku zase o krok dále. Rychlý rozvoj zaznamenáváme především v oblasti internetu a rozvíjejícího se trhu s mobilními telefony, obsahující softwary, které mají podobu osobních počítačů. Zkušenosti ukazují, ţe je pro banku důleţité vyuţívat kombinace více komunikačních prostředků, a to vzhledem k jednotlivým klientským segmentům a k vhodnosti jednotlivých komunikačních prostředků pro jednotlivé typy operací, produktů, situací apod. 10 9 Přímé bankovnictví v Česku. FinExpert.cz [online]. 2006. [cit. 2013-12-23]. Dostupné z: http://finexpert.e15.cz/prime-bankovnictvi-v-cesku 10 PŘÁDKA, Michal a Jan KALA. Elektronické bankovnictví. Praha: Computer Press, 2000. 5 s. ISBN 80-7226- 382-5. 14

2. Formy elektronického bankovnictví Jak jsem jiţ výše uvedla, existuje mnoho forem elektronického bankovnictví. Proto existuje i více způsobů, jak můţe klient komunikovat se svým účtem. Některé formy jsou zastaralejší, na trhu se však objevují i modernější druhy elektronického bankovnictví. Klient můţe pro komunikaci se svou bankou vyuţít jeden či více distribučních kanálů: platební karta, telefonní bankovnictví (telefonní bankéř či automatický telefonní systém), mobilní bankovnictví (SMS, GSM SIM Toolkit, WAP banking, Java banking, a další), internetové bankovnictví (homebanking, PDA banking), televizní bankovnictví (IPTV), osobní návštěva (samoobsluţná zóna), elektronická peněţenka. Následující kapitoly jsou věnovány popisu jednotlivých forem elektronického bankovnictví. 2.1 Platební karty Platební karty jsou zajisté nejstarší, ale zároveň nejvyuţívanější forma elektronického bankovnictví. Jedná se o způsob vzdáleného přístupu k účtu klienta, jehoţ prostřednictvím můţe majitel platební karty vybírat hotovost, provádět bezhotovostní platby za zboţí či sluţby, v internetových obchodech uskutečňovat finanční transakce, vkládat hotovost do vkladových bankomatů a vyuţívat dalších sluţeb, které jsou s platebními kartami spojeny. Platební karty jsou nejčastěji vydávány pro retailové klienty či firemní zákazníky, coţ umoţňuje bezpečnější nakládání s penězi těchto klientů. Platební karta je druhem identifikačních dokladů. Rozměry a fyzikální vlastnosti identifikačních karet stanoví mezinárodní norma ISO 3554 na 85,6 x 54,0 x 0,76 mm. Karta je vyrobena z třívrstvého PVC, který musí být mj. schopen vyrovnat deformace vzniklé 15

při běţném pouţívání, netoxický, odolný vůči chemickým vlivům při běţném pouţívání. 11 Platební karta musí obsahovat povinné náleţitosti, jako je např. označení vydavatele, číslo platební karty, platnost platební karty, jméno drţitele či záznam dat ve formě magnetického prouţku, mikročipu či laserového záznamu. Obsahuje také ochranné prvky, mezi které patří hologram, podpisový prouţek, prvky viditelné v ultrafialovém světle a další náleţitosti. 2.1.1 Členění platebních karet V současné době se na trhu objevuje nepřeberné mnoţství druhů platebních karet, proto i ony mají své základní členění a mohou být vydávány jak bankovními domy, tak nebankovními společnostmi. Platební karty můţeme členit podle způsobu zúčtování transakcí nebo způsobu provedení, podle záznamu na kartě, podle uţivatelů, teritoria, vydávajících asociací nebo podle marketingu. Členění platebních karet podle způsobu zúčtování transakcí: Debetní karta vydává se pouze k běţnému účtu. Drţitel takové platební karty má právo čerpat své peněţní prostředky do výše disponibilního zůstatku. U některých debetních karet je povoleno čerpání kontokorentu tzn., ţe klient můţe čerpat z účtu peníze i v případě, ţe na svém účtu nemá dostatečnou hotovost. Tato částka je předem stanovená ve smlouvě uzavřené mezi klientem a bankou. Klient zaplatí za tuto sluţbu smluvený úrok. Kreditní karta jedná se o platební kartu, která je spojena s revolvingovým úvěrem. Banka stanovuje minimální výši splátky z dluţné sumy nebo z výše kreditního úvěru. Klient můţe uhradit dluţnou částku buď po částech, nebo splacením celkové dluţné sumy najednou. Většina bank k této kartě nabízí bezúročné období. Zpravidla to bývá v období 30 54 dnů. 12 Úvěr nebývá zajištěn, proto bývají kreditní karty poskytovány především bonitním klientům. 11 JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. Praha: Grada Publishing, 2001. 42 s. ISBN 80-247- 0195-2. 12 MAŠATOVÁ, Sandra. Využití platebních karet v České republice. Praha, 2012. Bakalářská práce: Bankovní institut vysoká škola v Praze, Katedra bankovnictví a pojišťovnictví. 16

Charge karta je platební karta, která slouţí k úhradě zboţí či sluţeb s tím, ţe její výhodou je odloţená splatnost. Banka zasílá drţiteli karty měsíční výpis, na základě kterého dochází ke splácení dluhu. Po obdrţení měsíčního vyúčtování je drţitel charge karty povinen, v daném časovém úseku, jednorázově uhradit svůj závazek bance. Předplacená karta tato karta je určena především k platbám malých částek. Jde o typ karty s předplacenou částkou. Tato karta není napojena na ţádný bankovní účet a klient k ní nemusí zadávat PIN. Obnos, který drţitel karty můţe utratit, je omezen výší nabité částky. Klient si můţe za tímto účelem vybrat předplacenou kartu jednorázovou, která má ţivotnost do doby, neţ klient utratí celou finanční částku. Existuje také karta dobíjecí, kterou lze opětovně nabít, jakmile peněţní částku klient vyčerpá, a opakovaně ji upotřebit. Tento typ karet se vyuţívá například při parkování, stravování nebo v telekomunikacích. Virtuální karta tento druh platební karty je určen speciálně pro platby na internetu. Nejedná se o klasickou plastikovou platební kartu, ale vydavatel klientovi poskytne podrobnosti o kartovém účtu, coţ je 16ti-místné číslo, kontrolní kód označován jako CVC nebo CVC2 (pouţívá se jako bezpečnostní opatření při internetových platbách) a datu platnosti virtuální karty. Výjimečně bývá virtuální karta vystavena v papírové podobě. Virtuální kartou nelze platit v kamenných obchodech a nedá se pouţít ani v bankomatech. Nákupní úvěrová karta jedná se o kartu, kterou vydávají splátkové společnosti. Tato forma platební karty je zaloţena na principu revolvingového úvěru. Vyuţití úvěrové karty je závislé na smlouvě mezi obchodem a splátkovou společností. Nákupní úvěrová karta bývá zatíţena vysokými úroky, které bývají účtovány kaţdý měsíc k tíţi klienta. Bez ohledu na výši úvěru klient splácí kaţdý měsíc stejnou částku, avšak úrok je vypočítán z půjčených prostředků. Členění podle způsobu provedení: Embosovaná karta na embosované platební kartě jsou vyraţeny reliéfním (vystouplým tiskem) údaje. Mezi identifikační údaje patří číslo platební karty, její 17

platnost a jméno drţitele. Touto kartou lze platit u obchodníků, kteří pouţívají elektronické platební terminály nebo tzv. imprinter (jedná se o mechanické zařízení, prostřednictvím něhoţ dojde k otisku údajů z embosované karty na speciální chemický papír). Kaţdý obchodník má nastavený svůj limit, neboli výši útraty, kterou mohou jeho zákazníci provést bez nutnosti platbu ověřit telefonem. Jednou z výhod embosovaných karet je moţnost platit kartou na internetu a při MO/TO transakcích (při objednávkách poštou nebo telefonicky). Tento druh karet bývá obvykle vydáván bonitním klientům. Elektronická karta v České republice se jedná o nejrozšířenější druh platebních karet co se provedení týče. Je určena pro výběry z bankomatů či pro platby u obchodníků, kteří disponují elektronickým platebním terminálem. Jsou pouţitelné pouze pro peněţní operace, které jsou online ověřeny v kartovém centru. Bezkontaktní karty za posledních pár let vzrostla obliba bezkontaktních karet vzrostla nejen v Evropě, ale také v Česku. Bezkontaktní platební kartou lze provést úhradu pouhým přiloţením k platebnímu terminálu. V případě, ţe je úhrada za zboţí či sluţbu do výše 500 Kč, není nutné transakci ověřovat, doba transakce se pohybuje okolo 5 sekund. V případě, ţe drţitel karty bude platit částku převyšující 500 Kč, je nucen zadávat PIN kód. Nejčastěji se vyuţívá v místech, kde rychlost představuje velkou výhodu, např. supermarkety, fastfoody apod. Podle záznamu dat na kartě: Karta s reliéfním záznamem reliéfní záznam (embossing) slouţí pro transakce s pouţitím mechanického snímače tzv. imprintrem (ţehličky). Tento způsob vytváření dokladu o transakci je v současné době nahrazován převáţně platebními terminály. 13 Karta s magnetickým záznamem údaje o kartě jsou zaznamenány na magnetický prouţek. Handicapem tohoto záznamu je omezená kapacita, proto výroba s tímto druhem záznamu začala být v 90. letech nahrazována čipovou technologií. 13 MAŠATOVÁ, Sandra. Využití platebních karet v České republice. Praha, 2012. Bakalářská práce: Bankovní institut vysoká škola v Praze, Katedra bankovnictví a pojišťovnictví. 18

Čipová karta jde o plastovou kartu o velikosti např. kreditní karty. Jejím záznamovým médiem je čip, na kterém jsou uloţeny veškeré identifikační údaje klienta. Údaje zaznamenané na čipu je moţné obnovovat či jakkoliv měnit. Čip na kartě funguje jako paměť, ale také jako plně funkční počítač, který disponuje procesorem, operační pamětí, pamětí ve které je uloţena aplikace a rozhraní, pomocí kterého komunikuje se čtečkou karet a připojením, které je k ním připojeno. Jde o bezpečnější záznam, neţ je magnetický prouţek. Karta s laserovým záznamem data jsou na kartu vypalována pomocí laserové technologie. Karty s laserovým záznamem se na trhu objevují zřídka, jelikoţ jde o poměrně nákladnou technologii a vyskytuje se u nich riziko nenáročného okopírování údajů. Hybridní karta v případě hybridní karty se jedná o nejbezpečnější formu záznamu dat. Tato karta v sobě obsahuje jak mikročip, tak magnetický prouţek. Její velkou výhodou je pouţití u všech obchodníků, kteří akceptují platební karty. Podle uţivatelů: Osobní karta specifikem této karty je, ţe ji banka vystavuje vţdy na jméno drţitele a je nepřenosná. Firemní karta jedná se o firemní karty, které jsou vyuţívány pro úhrady výdajů spojených s plněním pracovních povinností. Základní omezení zaměstnance v jejich pouţívání proti vůli zaměstnavatele je nastavení denního či jinak časově omezeného limitu. Moţnosti pouţití ale mohou být omezeny i jen na určité úkony (placení ubytování, stravování, jízdních výdajů), jiné úkony mohou být omezeny, např. můţe být vydán zákaz čerpání hotovosti v bankomatech apod. 14 Na firemní kartě bývá zpravidla název korporace a jméno osoby, která má pravomoc s platební kartou nakládat. 14 POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. 184 s. ISBN 80-717-9462-7. 19

Podle teritoria: Tuzemská karta její vyuţití je moţné pouze na území vydavatelské banky. Mezinárodní karta lze ji vyuţít v tuzemsku i v zahraničí. Platební karty dále můţeme členit podle vydávajících asociací, marketingu či úrovně sluţeb. 2.2 Telefonní bankovnictví Tento druh komunikačního kanálu bývá také označován jako phone banking či telebanking. Pro klienta je telefonní bankovnictví vzdálenou obsluhou běţného účtu v bance. Jde o automatizovaný systém poskytovaný bankou prostřednictvím telefonního přístroje. Telefonním přístrojem rozumíme pevnou linku nebo, dnes v drtivé většině vyuţívané, mobilní telefony. Telefonní bankovnictví probíhá za pomoci telefonního centra. Činností telefonního centra je provádění aktivní nebo pasivní operace na příkaz klienta. Mezi pasivní operace patří informace o zůstatku či pohybu peněţních prostředků na účtu, informace o produktech a sluţbách banky a další operace. Aktivní operace se vyznačují například zadáváním příkazů k úhradě či inkasu, změnami nebo zrušením trvalých příkazů či zaloţením termínovaného vkladu. Kaţdá banka disponuje svou telefonní linkou, tzv. zelenou linkou. V České republice je zpravidla tato linka bezplatná. Prostřednictvím zelené linky probíhá komunikace mezi bankou a klientem, která můţe fungovat dvěma metodami. První metodou je komunikace s ţivým telefonním operátorem call centra. Druhou metodou je komunikace s hlasovým automatem. Ke komunikaci s ţivým telefonním operátorem neboli telefonním bankéřem není zapotřebí ţádné speciální technické vybavení. Podstatou komunikace s telefonním operátorem je to, ţe klient slovně ţádá bankéře o provedení určité bankovní operace. Operátor v call centru si od klienta vyţádá přihlašovací údaje k provedení operace. Pro identifikaci operátoři vyuţívají například heslo či sdělení vybrané pozice klientova PIN kódu. Výhodou této formy komunikace je jak osobní přístup, moţnost zodpovězení detailních dotazů, tak informace o nových bankovních produktech, které banka můţe touto cestou klientovi nabídnout. Linky bývají zpravidla k dispozici 24 hodin denně. Z pohledu banky můţeme za nevýhodu povaţovat relativně vysoké náklady na provoz. 20

heslo. 15 K vyuţití druhé komunikační metody, tedy obsluhy pomocí automatického Kaţdý kontakt klienta s telefonním operátorem je monitorován a nahráván jako dokumentace pro případ, ţe by vznikla reklamace ze strany klienta či spor mezi klientem a bankou. Pokud si klient přeje vyuţívat sluţeb telefonního centra, musí nejprve zajít na pobočku svojí banky, kde s ním bude uzavřena písemná smlouva. V návaznosti na to v telefonním centru vygenerují speciální kód, kterým se bude hlásit při telefonických hovorech s telefonním centrem. Při prvním telefonickém hovoru si klient také zvolí svoje telefonního systému, známé také jako IVR, je zapotřebí pouţívat telefonní přístroj s tónovou předvolbou. Bankovní operace jsou vykonávány pomocí menu, které klientovi přehrává nabízené transakce. Klient tyto transakce vybírá přes numerická tlačítka na svém telefonním přístroji. IVR nabízí především pasivní operace, jako je aktuální výše zůstatku na účtu, informace o pohybu na účtu nebo informace o produktech a sluţbách. U některých bank se v automatickém telefonním systému můţeme setkat také s aktivními operacemi. Většina systémů IVR nabízí zkratku či tlačítko, které klienta spojí s telefonním bankéřem. Výhodou této formy je nákladová nenáročnost. Tento distribuční kanál patří mezi méně vyuţívané vzhledem k tomu, ţe jeho pouţití je pomalé a těţkopádné a je vyuţitelný pouze pro jednoduché nenáročné operace. 16 Bezpečnostní systém telefonního bankovnictví je vázán na ověření klienta, buď formou uţivatelského čísla, jména, rodného čísla, čísla účtu nebo případně bankou vygenerovaného hesla. Forma identifikace klienta je individuální, záleţí na charakteru operace. Telefonní bankovnictví se dá povaţovat za méně rizikové i proto, ţe veškerá komunikace je bankou zaznamenávána a archivována. Telefonní bankovnictví se v současné době vyuţívá hlavně pro blokace účtů či řešení jednoduchých problémů. Kaţdá banka nenabízí obě komunikační metody. 15 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Brno: Computer Press, 2005, 45 s. ISBN 80-251-0882-1. 16 ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví I. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005, 93 s. ISBN 80-867-5453-7. 21

2.3 Mobilní bankovnictví Další alternativou elektronického bankovnictví je mobilní bankovnictví. Jedná se o platební styk, který je zaloţený na komunikaci mezi bankou a klientem pomocí mobilního telefonu. Existuje v následujících podobách: SMS banking, SIM Toolkit, WAP banking, JAVA banking, Smartbanking, platby pomocí NFC technologie. 17 Klient tak můţe pomocí svého mobilního telefonu provádět některé transakce na svém účtu jako je např. zjišťovat zůstatky na účtu, kontrolovat pohyb peněţních prostředků nebo zadávat jednorázové a trvalé platby, a to kdekoliv a kdykoliv na světě, kde je pokrytí signálem mobilních operátorů, aniţ by musel navštívit pobočku své banky. Prostřednictvím mobilního bankovnictví je moţné zjistit také kurzy měn, aktuální výši úrokových sazeb nebo polohu nejbliţšího bankomatu. Sluţba mobilního bankovnictví se váţe k běţnému účtu. Nezbytné je, aby klient navštívil pobočku své banky, kde mu bude do jeho mobilního telefonu nahrána bankovní aplikaci potřebná pro fungování mobilního bankovnictví. V současné době banky nabízejí uskutečňovat mobilním telefonem přímé platby v kamenných obchodech a na internetu. Platby v kamenných obchodech a na internetu provedené mobilním telefonem nazýváme mobilními platbami. Doplňkové sluţby mobilního bankovnictví nejsou tak rozsáhlé jako u telefonního či internetového bankovnictví. Zabezpečení mobilního bankovnictví je zajištěno pomocí šifrování dat. Přístup do aplikace mobilního bankovnictví bývá většinou zajištěn přihlašovacím jménem a heslem, s tím, ţe kaţdá aktivní operace se u většiny aplikací mobilního bankovnictví ověřuje zvlášť PIN kódem. 17 Mobilní bankovnictví: Jistý a levný přístup do banky odkudkoli. CHVÁTAL, Dalibor Z. Měšec.cz [online]. 2009 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/mobilni-bankovnictvi-gsm-java-wap-pdabanking/ 22

2.3.1 SMS banking SMS banking je první formou mobilního bankovnictví, kterou původně banky začaly nabízet. SMS banking je sluţba, která umoţňuje zákazníkům přístup k informacím na jejich bankovních účtech prostřednictvím mobilního telefonu. SMS bankovní sluţby jsou provozovány s pouţitím PUSH a PULL zpráv, které musí být v přesně definovaném formátu. PUSH SMS jsou takové zprávy, které jsou iniciovány ze strany banky. Banka pravidelně zasílá klientovi informace o pohybu peněz na jeho účtu nebo informace o úspěšném či neúspěšném provedení trvalého příkazu. Banka v PUSH SMS zprávách můţe zasílat i marketingové zprávy. Naopak PULL SMS zprávy jsou ty, které jsou z podnětu klienta. Klient formou SMS zašle bance poţadavek a očekává zpětnou vazbu. Banka klientovi obratem zašle informaci, zda poţadovaná operace proběhla v pořádku či se vyskytly problémy. Mezi výhody SMS bankingu můţeme zařadit snadnou dostupnost a hlavně časovou úsporu. Handicapem této formy je skutečnost, ţe SMS nejsou zašifrované, mají předepsanou strukturu, a tudíţ vyţadují přesnost a pozornost. 2.3.2 SIM Toolkit Sluţba SIM Toolkit je softwarové rozhraní, které je nahrané na SIM kartě klienta. Je k němu nutná přímá podpora mobilního operátora. Jak je patrné z názvu, tuto sluţbu lze vyuţívat pouze prostřednictvím mobilního telefonu, který technologii podporuje. Aby klient mohl vyuţívat danou formu mobilního bankovnictví je nutné, aby navštívil pobočku banky, kde vlastní běţný účet. Na vybrané expozituře mu aplikace bude nahrána přímo na jeho SIM kartu. K aktivaci sluţby klient obdrţí od banky bankovní PUK, pomocí kterého si později vytvoří svůj bankovní PIN. Správa účtu pak probíhá prostřednictvím menu na displeji mobilního telefonu klienta. Poţadavky klienta se realizují odesláním zašifrované textové zprávy bance, kterou jiţ nesestavuje uţivatel, ale aplikace samotná na základě výběru poţadavků v aplikaci. Bankovní instituce poţadavek klienta zpracuje a odesláním zašifrované SMS zprávy mu zašle zpět informaci o provedení operace. Je zcela samozřejmé, ţe kaţdá banka pouţívá svoji sadu šifrovacích klíčů. Přístup do bankovní aplikace je zabezpečen čtyř aţ osmimístným kódem (PIN), který si klient můţe kdykoliv změnit. Pokud klient zadá svůj PIN třikrát po sobě 23

chybně, dojde k zablokování aplikace a klient je nucen pouţít PUK, který obdrţel od své banky při zřizování sluţby. V případě, ţe i zde dojde po sobě k deseti chybným pokusům, SIM karta se stává zcela neaktivní pro obsluhu účtu. Prostřednictvím sluţby SIM Toolkit můţe uţivatel realizovat bankovní převody, získávat informace o uskutečněných pohybech na účtu, aktuální informace o úrokových sazbách či kurzech měn. V rámci bezpečnosti se pro přenos dat v této aplikaci vyuţívají šifrovací algoritmy a aplikace je chráněna jak PINem tak PUKem, coţ vede ke sníţení rizika zneuţití. 2.3.3 WAP banking WAP banking je další formou elektronického bankovnictví, která umoţňuje uţivateli interaktivně komunikovat s bankou. Pro spojení s bankovním účtem postačí pouze klientův mobilní telefon podporující sluţbu WAP a znalost přihlašovacího jména a hesla. Svými moţnostmi a způsobem kontroly připomíná WAP bankovnictví formu internetového bankovnictví. Některé typy mobilních telefonů s čipovou kartou podporující sluţby WAP dovolují majitelům přístup na WAPové stránky banky, coţ jsou vlastně webové stránky speciálně upravené pro malé displeje mobilních telefonů, které umoţňují ovládání účtů. WAP banking není omezen vlastní SIM toolkitovou aplikací. 18 Pro vstup do systému zadá uţivatel přihlašovací jméno a heslo. Po úspěšné autentizaci uţivatel získá přístup k WAP bankingu, kde si můţe vybrat zpřístupněné nabídky sluţeb. Prostřednictvím WAP technologie můţe klient zadávat poţadavky na převod peněz mezi účty, vytvářet běţné i trvalé příkazy k úhradě a inkasu či ovládat svůj termínovaný či vkladový účet. Konkurentem WAP bankingu je také imode bankovnictví. Nabídka bankovních sluţeb imode bankovnictví je téměř srovnatelná s WAP bankingem, ovšem tento typ mobilního bankovnictví se pouţívá především v Japonsku. 19 Na český trh se tato forma bankovnictví nedostala, proto ji nemůţeme najít v nabídce ţádného českého bankovního domu. 18 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada Publishing, 2006, 172 s. ISBN 80-247- 1725-5. 19 I-mode v Evropě propadne. KOPTA, Martin. LUPA.cz [online]. 2002 [cit. 2014-01-26]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/i-mode-v-evrope-propadne/ 24

Z důvodu rozvoje nových technologií u mobilních telefonů a nových forem elektronického bankovnictví se tento distribuční kanál vyuţívá ojediněle. 2.3.4 JAVA banking I tato forma elektronického bankovnictví je kombinací mobilního a internetového bankovnictví, protoţe zabezpečení spojení probíhá pomocí internetové sítě. U JAVA bankingu probíhá veškerá komunikace mezi bankou a klientem přes mobilní telefon a protokol AES, coţ je symetrická blokovaná šifra pouţívaná například pro bezdrátové sítě WiFi. 20 Pro spuštění aplikace Java banking je nutné vlastnit mobilní telefon, který tuto technologii akceptuje. Poté je JAVA aplikace nainstalována přímo do paměti mobilního telefonu. Kaţdý přístup k vybrané sluţbě musí opět začít autentizací klienta. Práce s aplikací je snadná a pohodlná, mimo jiné nabízí dobré grafické rozhraní a přehledné ovládání. Spouštění aplikace více zatěţuje paměť mobilního telefonu a můţe být pomalejší. Výhodou JAVA bankingu oproti WAP bankingu je urychlení komunikace s bankou. 2.3.5 Smartbanking O smartbankingu můţeme hovořit jako o moderní formě mobilního bankovnictví. Aplikace smartbankingu souvisí s mobilním telefonem či tabletem. V případě, ţe má klient zájem o tento druh elektronického bankovnictví, musí být majitelem tzv. chytrého telefonu či tabletu. Za chytré telefony se dnes povaţují mobilní zařízení nové generace s plnohodnotným operačním systémem Android, ios či Windows. Dalším důleţitým faktorem pro vyuţití této formy mobilního bankovnictví je přístup k internetu a instalace nativní aplikace. Na rozdíl od klasického internetového bankovnictví, kde klient přistupuje na stránky on-line prostřednictvím webového prohlíţeče, je smartbanking zaloţen na aktivní aplikaci staţené přímo do mobilního telefonu. V mobilním telefonu se pak lokálně nachází 20 Mobilní bankovnictví: Jistý a levný přístup do banky odkudkoli. CHVÁTAL, Dalibor Z. Měšec.cz [online]. 2009 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/mobilni-bankovnictvi-gsm-java-wap-pdabanking/ 25

celé uţivatelské prostředí optimalizované pro ergonomické zobrazení a obsluhu na dotykovém telefonu. Bezpečnost tohoto druhu bankovnictví spočívá v tom, ţe si klient musí nejdříve vygenerovat v klasickém internetovém bankovnictví speciální kód pro tuto mobilní aplikaci, ten pak zadá do staţené aplikace v mobilním telefonu. Poté si klient zvolí vlastní heslo, kterým se do aplikace musí pokaţdé přihlásit. Vše samozřejmě funguje na šifrovaném propojení s bankou, coţ zaručuje naprostou bezpečnost a spolehlivost. Pomocí této aplikace dochází k přenášení pouze autorizačních a transakčních informací. Jde např. o získávání údajů o aktuálním stavu peněz na účtu, realizaci plateb, popřípadě aktualizace sazebníků kurzovních lístků a další pasivní i aktivní operace. Značnou výhodou této formy mobilního bankovnictví je jednoznačně rychlost a moţnost nahlédnout do aplikace kdykoliv, odkudkoliv a v relativně krátkém čase získat potřebné informace. 2.3.6 Platby pomocí NFC technologie Tuto formu mobilního bankovnictví můţeme povaţovat za zcela novou. NFC technologie slouţí k bezdrátové komunikaci mezi mobilním telefonem a bezdrátovým platebním terminálem na krátkou vzdálenost (v rozmezí 3 aţ 5 centimetrů). Pro placení pomocí NFC technologie je zapotřební kompatibilní NFC mobilní telefon a NFC SIM karta. Aby tato forma placení za zboţí a sluţby fungovala, je také nutné mít v telefonu dostupnou platební aplikaci. 21 Platby fungují na stejném principu jako u bezkontaktních karet. Stačí, aby klient přiloţil svůj mobilní telefon k platebnímu terminálu. Platby do částky 500 Kč probíhají automaticky. V případě, ţe výše útraty převyšuje částku 500 Kč, je nutné vţdy platbu autorizovat zadáním PIN kódu do mobilního telefonu nebo platebního terminálu. 22 Kdyţ dojde ke ztrátě mobilního telefonu, klient musí platební funkcionalitu telefonu zablokovat stejně jako klasickou platební kartu. Úroveň zabezpečení platební karty v mobilním telefonu je stejná jako u běţných debetních či kreditních karet. 21 What is PayPass NFC. MasterCard [online]. 1994-2014 [cit. 2014-02-26]. Dostupné z: http://www.mastercard.com/us/paypass/phonetrial/whatispaypass.html 22 Novinka v NFC platbách: aţ tři karty v mobilu nahrané přes mobilní síť. Bankovní poplatky [online]. 2013 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.bankovnipoplatky.com/novinka-v-nfc-platbach-az-tri-karty-v-mobilunahrane-pres-mobilni-sit-21114 26

Výhodou je rychlá a pohodlná platba. Po transakci provedené platební kartou v mobilním telefonu je moţné si uskutečněnou transakci okamţitě zkontrolovat přímo v platební aplikaci mobilního telefonu. Prvním operátorem, který v České republice nabídl bezkontaktní platby přes NFC technologii, byla společnost Telefónica O2. Ta v roce 2012 spustila zkušební provoz s Komerční bankou a v roce 2013 začala spolupracovat také s GE Money Bank. 2.4 Internetové bankovnictví Za nejpouţívanější a nejdynamičtější formu elektronického bankovnictví v uplynulých letech bychom mohli označit internetové bankovnictví, někdy také označované názvem internetbanking nebo onlinebanking. Jde o komunikaci mezi klientem a zabezpečeným webovým rozhraním finanční instituce, prostřednictvím internetové sítě. Tím se sluţba liší od homebankingu, kdy je potřeba nainstalovat speciální program. Umoţňuje klientovi pomocí počítače nepřetrţitě obsluhovat svůj účet 24 hodin denně tam, kde je moţné kvalitní a bezpečné internetové připojení. Pro internetové bankovnictví je nezbytné, aby klient měl k dispozici počítač a přístup k internetu. Nabídka internetového bankovnictví se liší podle banky. Některé banky mají ve své nabídce pouze základní sluţby jako je správa účtu, příkazy k úhradě a jiné umoţňují zadávat platební příkazy v tuzemsku i v zahraničí, měnit limity na platební kartě, zadávat či rušit termínované vklady nebo sjednat nový produkt. Můţeme se také setkat s internetovým bankovnictvím, kde finanční instituce umoţňují rovněţ správu investic. Jde především o nákup podílových listů, které daná finanční instituce má ve svém portfoliu. V případě, ţe má klient zájem o internetové bankovnictví, navštíví osobně pobočku banky, kde má veden osobní účet a podepíše smlouvu o zřízení sluţeb přímého bankovnictví. Některé banky pro vyuţívání sluţeb internetového bankovnictví poţadují instalaci certifikátu na konkrétním počítači, coţ můţe způsobovat jistá omezení. Jako výhodu můţe označit zvýšení ochrany klienta před nepovoleným vstupem jiné osoby. Většina bank preferuje neomezený přístup na počítač, kde postačí se přihlásit do systému banky na její webové adrese, zadat správné přihlašovací údaje a klient se dostane ke svému účtu. Přenosy dat mezi počítačem klienta a bankou jsou vţdy šifrovány. Vstup do internetového bankovnictví by klient měl provádět z dobře zabezpečeného počítače s aktuálními antivirovými programy a dalšími bankou poskytnutými bezpečnostními prvky. 27

Internetové bankovnictví je výhodou i pro firemní zákazníky. Některé banky poskytují internetové bankovnictví s moţností propojení bankovního účtu s účetním systémem firmy. K tomuto propojení je zapotřební mít ve svém účetním softwaru k dispozici ovladač pro komunikaci s bankovní aplikací. Celý proces spočívá v tom, ţe v účetním softwaru lze označit faktury či jiné platby, které je třeba uhradit a údaje o těchto platbách v elektronické podobě exportovat do banky. Naopak z banky lze vygenerovat soubor informací o uskutečněných transakcích a tento výpis provedených operací se importuje do účetního softwaru firmy. Propojení internetového bankovnictví a účetnictví znamená určitou časovou výhodu a nákladovou úsporu pro firmy. I přes pohodlnost internetového bankovnictví je nezbytné, aby banky řešily i zásadní otázku finanční bezpečnosti klienta. Proto banky v poskytování internetového bankovnictví pouţívají několik bezpečnostních prvků, aby sníţily riziko neoprávněného přístupu k záznamu klienta. Důleţitou součástí bezpečnosti je zajistit několik oblastí, především identifikaci banky, identifikaci klienta, zabezpečení klientského počítače a v neposlední řadě také zajistit zabezpečení přenosu dat. Pro ověření identifikace banky se vyuţívá řešení SSL certifikátu, šifrování webových stránek, pomocí kterého dochází k vytvoření bezpečnostní cesty v komunikaci mezi počítačem klienta a serverem bankovního ústavu. SSL certifikáty bývají vydávány nezávislými institucemi, které zaručují důvěryhodnost certifikátu. Přenos citlivých dat je ve všech bankách řešen SSL šifrováním (obvykle ikona visacího zámku v rohu prohlíţeče, změnou na ţluté pozadí stavové lišty či změnou ze zkratky http:// na https://). Kontrola certifikátu funguje přes webový prohlíţeč klientova počítače, který ověří platnost tohoto certifikátu. Klient má pak jistotu, ţe webové stránky, přes které se chce přihlásit do svého internetového bankovnictví, patří skutečně bance, u které má vedený účet. 23 Autentizace klienta můţe být zajištěna několika způsoby. Kaţdá banka poskytuje svým klientům jinou formu autentizace. Mezi základní způsob patří uţivatelské jméno (číslo) a heslo. Uţivatelské jméno a heslo klient obdrţí při zřizování sluţby internetového bankovnictví od svého bankovního domu. Uţivatelské jméno je neměnné, ale heslo si klient můţe libovolně měnit. Správná autentizace klienta má pro banku význam v tom, ţe pozná, zda komunikuje se svým klientem nebo s neoprávněnou osobou. I kdyţ klient své uţivatelské 23 Internetové bankovnictví: jsou vaše peníze v bezpečí. BOUŠOVÁ, Kateřina. Peníze.cz [online]. 2006 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.penize.cz/bezne-ucty/18366-internetove-bankovnictvi-jsou-vase-penize-vbezpeci 28

jméno a heslo střeţí bedlivě, můţe dojít ke zneuţití. V dnešní době moderních technologií existují programy, které umí odečítat z klávesnice a šikovný hacker si údaje dokáţe snadno zjistit. Moţností jak se klient můţe zneuţití vyhnout je např. pravidelná změna přístupového hesla nebo vyuţití virtuální klávesnice. Jako obrana pro prolomení hesla neoprávněnou osobou, bývá počítán počet pokusu při zadání hesla a většinou po třech špatně zadaných pokusech dojde k zablokování internetového bankovnictví. Jedním z bezpečnostních opatření ze strany banky je také automatické odhlášení z aplikace. Pokud je klient přihlášen v internetovém bankovnictví a po určitou dobu aktivně s aplikací nepracuje, z důvodu vyvarování se zneuţití ho systém sám automaticky odhlásí. I přes ne zcela kvalitní způsob zabezpečení tento proces autentizace vyuţívá většina bankovních domů. Liší se pouze časový úsek, po kterém dochází k automatickému odhlášení. Dalším způsobem zabezpečení je tzv. SMS klíč. SMS klíč je generování jednorázového alfa-numerického hesla, které klient obdrţí na svůj mobilní telefon a slouţí k provedení konkrétní operace. K provedení transakce dojde poté, co klient obdrţí potvrzovací kód, který zapíše do systému internetového bankovnictví. Součástí SMS zprávy bývá často také informace o tom, k jaké operaci se konkrétní kód vztahuje. SMS zpráva, která je klientovi na mobilní telefon zaslána, je omezená dobou pouţitelnosti s platností na jedno přihlášení. Některé banky na trhu tento druh autorizace pouţívají aţ od určité výše částky, jiné vţdy při kaţdé provedené operaci. Následující druh zabezpečení je autorizační kalkulátor. Autorizační kalkulátor je elektronické zařízení, které se podobá malé kalkulačce a dokáţe vygenerovat jednorázová hesla pro přístup k bankovní aplikaci. Zařízení je přenosné a je chráněno čtyřmístným PINem. Po zadání PIN kódu do kalkulačky a stisknutím příslušného tlačítka dojde k vytvoření číselného vstupního hesla k internetovému bankovnictví. 24 Autentizace probíhá na principu symetrického zašifrování zprávy na straně klienta i banky a porovnání výsledků. 25 Mimo výše uvedených druhů můţe klient vyuţít také zabezpečení pomocí klientského certifikátu, který vydává certifikační autorita a klient ho obdrţí od své banky. Klientský certifikát svým způsobem nahrazuje vlastnoruční podpis klienta. 24 Internetové bankovnictví: jsou vaše peníze v bezpečí. BOUŠOVÁ, Kateřina. Peníze.cz [online]. 2006 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.penize.cz/bezne-ucty/18366-internetove-bankovnictvi-jsou-vase-penize-vbezpeci 25 PŘÁDKA, Michal a Jan KALA. Elektronické bankovnictví. Praha: Computer Press, 2000, 76 s. ISBN 80-722- 6328-5 29