Válka v Jugoslávii (1991 1995 / 1999)
JUGOSLÁVIE 1918 - SHS = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců myšlenka jednoho jugoslávského národa (3 větvě - slovinská, chorvatská a srbská) - umělý koncept jako čechoslovakismus) 1929 přejmenováno na Jugoslávie / hl. m. Bělehrad 2.sv.válka rozpad / 1941 útok Německa (po převratu v Bělehradu a omítnutí připojení se k Paktu tří) a německá, italská, maďarská a bulharská okupace národnostní boje / Nezávislý stát Chorvatsko (loutkový stát) v čele Ante Pavelič (Ustašovci)
Ustaša (= povstalec, vzbouřenec, rebel) Chorvatské revoluční hnutí (ultranacionální, katolické a fašistické) zal. 1930 / cíl: vytvořit samostatný chorvatský stát jako odpověď na srbskou hegemonii a utlačování 1945 - osvobození vlastními silami - AVNOJ (Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie) hlavní síla komunisté v čele partyzánů Josip Broz Tito vládl jako prezident i předseda Svazu komunistů Jugoslávie (SKJ) do r. 1980
země se přidala k socialistickému táboru / roztržku se Stalinem Tito ustál Jug. si uchovala větší míru samostatnosti a vydala se na vlastní cestu k socialismu (potvrzeno 1955 tzv. Bělehradskou deklarací) vč. spolupráce se Západem zahr. pol.: např. podpora úderu SSSR v Maďarsku (1956) / odmítnutí zásahu v ČSSR (1968) Tito stál při zrodu Hnutí nezúčastněných zemí, jehož hlavním představitelem byl až do své smrti.
1963 nový název země: Socialistická federativní republika Jugoslávie (SFRJ)
1974 - nová ústava - od federace ke konfederaci: velká autonomie šesti svazových republik (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Makedonie) a dvou autonomních oblastí (Vojvodina a Kosovo) / decentralizace - postavení centrálních úřadů v Bělehradě sláblo na úkor svazových republik / mezi nimi narůstaly vzájemné spory 1986 - Memorandum SANU (Srbská akademie věd) (celý název: Skupina akademiků Srbské akademie věd o aktuálních společenských otázkách v Jugoslávii roku 1986)
konfederativní uspořádání země z r. 1974 označeno za hlavního viníka ekonomické krize (inflace, zadluženost, nezaměstnanost, nacionalismus) bohatší svazové rep. Slovinsko a Chorvatsko - tvrdě prosazují své zájmy na úkor celku (nechtějí doplácet na chudší spol. země) druhá část dokumentu se věnuje národnostní otázce: Srbové nezískali (na rozdíl od ostatních v Jugoslávii) vlastní čistě národní stát. Srbsko rozděleno ještě na autonomní oblasti (Vojvodina a Kosovo), ale například Srbové v Chorvatsku a v Bosně vlastní autonomii nemají!
srbské menšiny v dalších republikách (SR Chorvatsko a SR Bosna a Hercegovina) mají nerovné postavení ve srovnání s příslušníky převažujícího národa (v rámci Jugoslávie žilo mimo území tzv. užšího Srbska 40,8 % Srbů. Politické vedení Svazu komunistů Srbska tento dokument ostře odsoudilo a autory označilo za nacionalisty / ovšem řadu jeho bodů z memoranda později během tzv. antibyrokratické revoluce přejali Slobodan Milošević a jeho věrní včetně myšlenky znovusjednocení Srbska / velkého Srbska.
velké Srbsko - ideologický koncept rozšíření území Srbska podle etnických, kulturních, či jinak vytyčovaných hranic mapa: srbské obyvatelstvo v Jugoslávii v roce 1981
Slobodan Milošević a protibyrokratická revoluce S. Miloševiće (Srb) od r. 1986 předseda ústředního výboru SK Srbska. Na konci 80. let zahájil tažení proti "strnulé byrokracii", korupci a neschopnosti / cíl: kompletní personální výměna vedení republikových a oblastních organizací SKJ. Názor zastánců: odstranění staré generace politiků, která zapříčinila vleklou ekonomickou krizi, či se zapletla do celé řady afér / obroda Srbska. Prostřednictvím řady masových mítinků došlo v auton. obl. Kosovo a Vojvodina k dosazení osobností loajálních Miloševićovi / na jaře 1989 byly omezeny pravomoci obou autonomních oblastí. Srbské politické vedení: Srbsko konečně suverénním na celém svém území.
Na celostátní úrovni x tomu postavili Chorvati, Bosňáci Slovinci. Názor kritiků: koncentrace moci v rukou buď Miloševiće, či Svazu komunistů Srbska leden 1990 14. sjezd SKJ Miloševič: plán zastavit snahy o "rozvolnění" federace a decentralizaci moci (vytrvalá kritika ústavy z r. 1974) X delegace Slovinska a později i Chorvatska a Bosny a Her. opustila jednací sál (konfederační podobu státu) rozpad jednotného státu se dostal na pořad dne SKJ ustoupil od ideje vedoucí úlohy strany, což umožnilo uspořádání svobodných voleb (jaro 1990)
Rozpad Jugoslávie otevíral dodatek k ústavě z roku 1974, který umožňoval jednotlivým republikám možnost opustit federaci na základě výsledků nezávislých voleb, přičemž jim byly garantovány předválečné hranice nedodržující etnické rozdělení zemí. Srbové žili nejen v Srbsku, dva milióny jich žily i v dalších republikách, především v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, ale i v Černé Hoře. K nespokojenosti a odstředivým tendencím přispívaly také velké hospodářské problémy: rostla nezaměstnanost, inflace a zahraniční zadluženost země. Bohatší republiky na západě země - tedy Chorvatsko a Slovinsko - už nechtěly doplácet na méně rozvinuté oblasti.
zvítězili nacionalisté: v Chorvatsku (Franjo Tudžman) a ve Slovinsku (Milan Kučan) červen 1991: Slovinsko vyhlásilo nezávislost Chorvatsko vyhlásilo nezávislost (referendum) a prohlásilo Chorvatsko jako stát Chorvatů Srbové žijící v Chorvatsku zůstali loajální k srbskočernohorské Jugoslávii a vyhlásili právo Srbů na autonomii na svých historických územích první ozbrojené srážky se Srby přerostly v regulérní válku..
Milošević / Tudjman / Izertbegović
Vyhlášení nezávislosti: červen 1991 Slovinsko a Chorvatsko listopad 1991 Makedonie duben 1992 Bosna a Hercegovina
Chorvatská válka za nezávislost (1991 1995) na srbské straně zasáhla i federální Jugoslávská národní armáda (Srbsko vlastnilo většinu vojenského arzenálu komunistické armády Jugoslávie) Srbové ovládli asi 1/4 chorvatského území, kde vyhlásili vlastní stát: Republika Srbská Krajina Po těžkých bojích, dobytí Vukovaru (srbské vítězství) a obléhání Dubrovníku (chorvatské vítězství), bylo počátkem roku 1992 uzavřeno příměří.
srpen 1995 - byla většina Rep. Srbská krajina dobyta chorvatskou armádou za rozsáhlé západní (vzdušné) podpory NATO (operace Bouře) etnická čistka vyhnáno 250 000 Srbů
Republika Srbská Krajina (cca ¼ Chorvatska 1991 1999) dvě části RSK spolu nesousedily a komunikace probíhaly přes území Republiky srbské v Bosně 1999 - Východní část (centrum Vukovar) byla předána mírovou smlouvou pod správu OSN v rámci Chorvatska