1. kapitola Souputníci Kdesi jsem ãetl jeden slavn citát. íká, Ïe kaïd z nás dennû dostává druhou pfiíleïitost. ance jsou tady a ãekají, aï si jich v imneme, ale my je obvykle nevyuïijeme. Sám jsem byl Ïiv m dûkazem pravdivosti tohoto citátu. Mûl jsem hodnû pfiíleïitostí, nûkdy jsem je dostával dokonce kaïd den. Dlouho jsem je nevyuïíval, ale potom bylo to ãasnû zjara v roce 2007, se to koneãnû zaãalo mûnit. Tenkrát jsem se spfiátelil s Bobem. KdyÏ o tom teì pfiem lím, nûco mi fiíká, Ïe to moïná byla druhá pfiíleïitost i pro nûj. Poprvé jsem ho potkal jednoho pochmurného bfieznového veãera. Lond n se je tû úplnû nezbavil zimy a na ulicích bylo pofiád protivnû chladno, hlavnû kdyï zafoukalo od TemÏe. Toho veãera snad dokonce i trochu mrzlo, a proto jsem se domû, do svého nového chránûného bydlení v Tottenhamu v severním Lond nû, vrátil o nûco dfiív neï obvykle. Cel den jsem hrál na ulici u Covent Garden. 7
KOCOUR BOB Jako obvykle jsem nesl na zádech svoje ãerné kytarové pouzdro a batoh, ale tentokrát se mnou byla i moje nejlep í kamarádka Bella. Kdysi pfied léty jsme spolu chodili, ale teì jsme byli uï jenom kamarádi. Chtûli jsme si u mû doma sníst laciné curry, co jsme si pfiinesli z restaurace, a dívat se na film na malém ãernobílém televizoru, kter jsem objevil v dobroãinném bazaru za rohem. V tah v domû jako vïdy nejezdil, a tak jsme se smífiili s namáhav m v stupem do pátého patra a vydali jsme se po schodech nahoru. Záfiivka na chodbû byla rozbitá a ãást pfiízemí tonula ve tmû, ale kdyï jsme pfii- li ke schodi ti, uvidûl jsem v eru pár svítících oãí. Zaslechl jsem tiché a trochu Ïalostné zamàoukání a uvûdomil jsem si, co to je. Jakmile jsem pfii el blíï, uvidûl jsem v polotmû zrzavou koãku stoãenou na rohoïce pfied dvefimi jednoho z pfiízemních bytû v boãní chodbû. S koãkami jsem vyrûstal a mûl jsem pro nû vïdycky slabost. KdyÏ jsem pfii el blíï a pofiádnû jsem se podíval, poznal jsem, Ïe je to kocour. Nikdy dfiív jsem ho tady nevidûl, ale dokonce i ve tmû bylo zfiejmé, Ïe v nûm nûco je, Ïe je to osobnost. Nebyl ani trochu nervózní, ba právû naopak. Vyzafiovala z nûj klidná a neochvûjná sebedûvûra. V temn ch stínech chodby byl jako doma. Jeho zvûdav a inteligentní pohled naznaãoval, Ïe to já jsem zabloudil na jeho území. Skoro jako by fiíkal: Co jsi zaã a co tu chce? Neodolal jsem, klekl si k nûmu a pfiedstavil jsem se. Nazdar, kámo. Je tû jsem tû tady nevidûl, ty tady bydlí? 8
SOUPUTNÍCI Vzbudil jsem jeho zájem, ale stále si mû mûfiil ponûkud odmûfien m pohledem, jako by pofiád je tû odhadoval, co jsem vlastnû zaã. Rozhodl jsem se, Ïe ho pohladím po hfibetû ãásteãnû proto, abych se s ním spfiátelil, a taky jsem chtûl zjistit, jestli má obojek nebo nûjak jin identifikaãní pfiedmût. Potmû se to dalo tûïko poznat, ale dospûl jsem k závûru, Ïe nic nemá. OkamÏitû mû napadlo, Ïe je to tulák. V Lond nû jich Ïije víc neï dost. Zdálo se, Ïe ho moje pozornost tû í, a zaãal se o mû zlehka otírat. Je tû chvíli jsem ho hladil a v iml jsem si, Ïe koïich má hodnû zanedban, a tu a tam dokonce prosvítaly lysiny. Oãividnû se potfieboval pofiádnû najíst. A podle toho, jak se ke mnû lísal, potfieboval taky trochu láskyplné péãe. Chudák mal, urãitû je to tulák. Nemá obojek a je dost huben, fiekl jsem a podíval se na Bellu, která na mû trpûlivû ãekala u paty schodi tû. Vûdûla, Ïe mám pro koãky slabost. Ne, Jamesi, nemûïe si ho nechat. Uhodla hned, naã myslím, a k vla hlavou smûrem ke dvefiím bytu, kde kocour sedûl. Nemohl sem jenom tak pfiijít, urãitû patfií nûkomu v domû. MoÏná ãeká, aï se ten ãlovûk vrátí a pustí ho dovnitfi. Neochotnû jsem s ní souhlasil. Nemohl jsem prostû jenom tak sebrat koãku a vzít ji s sebou do bytu, pfiestoïe v echno nasvûdãovalo tomu, Ïe nemá domov. Já sám jsem se sem nastûhoval teprve nedávno a je tû jsem nebyl zafiízen. Co kdyby kocour patfiil nûkomu, kdo Ïije v tomhle bytû? Asi by se jim moc nelíbilo, kdyby jim nûkdo jenom tak odnesl mazlíãka, Ïe? 9
KOCOUR BOB A kromû toho, starost o koãku bylo asi tak to poslední, co jsem teì potfieboval. Byl jsem neúspû n muzikant, snaïil jsem se zbavit závislosti na drogách a Ïil jsem z ruky do úst v chránûném bytû. Bylo dost tûïké postarat se sám o sebe. Druh den ráno, byl to zrovna pátek, jsem se el dolû po schodech a zjistil jsem, Ïe zrzav kocour tam je tû sedí. Vypadalo to, Ïe se za posledních dvanáct hodin vûbec nehnul. Znovu jsem si k nûmu klekl a pohladil ho. I tentokrát bylo vidût, Ïe se mu to líbí. Pfiedl a oceàoval mou pozornost. Je tû mi ale nevûfiil na sto procent. Ale oãividnû si myslel, Ïe jsem v pohodû. V denním svûtle bylo vidût, Ïe je to nádherné zvífie. Mûl opravdu nápadnou tváfi s úïasnû pronikav ma zelen ma oãima, ale pfii bliï ím pohledu jsem si v iml, Ïe pfieïil nûjakou rvaãku nebo nehodu, protoïe mûl jizvy na obliãeji a na nohou. Jak jsem vidûl uï vãera veãer, mûl opravdu zuboïenou srst. Byla hodnû profiídlá a místy speãená a po tûle mûl nejmíà est lysin, kde mu prosvítala kûïe. Bylo mi ho líto, ale znovu jsem si fiekl, Ïe mám víc neï dost starostí sám se sebou. Váhavû jsem se tedy vydal na autobus z Tottenhamu do stfiedu Lond na ke Covent Garden, kde jsem si jako obvykle chtûl vydûlat pár liber hraním na ulici. Veãer jsem se vracel docela pozdû, bylo uï skoro deset hodin. OkamÏitû jsem zamífiil do chodby, kde jsem ráno vidûl zrzavého kocoura, ale tentokrát tam ne- 10
SOUPUTNÍCI byl. Zmocnilo se mû zklamání, protoïe jsem si ho tak trochu oblíbil. Ale hlavnû se mi ulevilo. Pfiedpokládal jsem, Ïe ho urãitû nakonec pustil dovnitfi jeho právoplatn majitel. Trochu mû zarazilo, kdyï jsem druh den ráno se el dolû a uvidûl jsem ho na stejném místû. Teì vypadal je tû zuboïenûji a opu tûnûji neï pfiedtím. Zdálo se mi, Ïe je mu zima a má hlad. Trochu se chvûl. Tak ty jsi tady pofiád, pohladil jsem ho. Dnes nevypadá moc dobfie. Usoudil jsem, Ïe to trvá uï moc dlouho. Zaklepal jsem na dvefie bytu. Chtûl jsem jim fiíct svoje. Jestli je to jejich zvífie, nesmí s ním takhle zacházet. Potfiebuje se najíst a napít, a moïná i o etfiit u veterináfie. Ve dvefiích se objevil jak si chlapík. Byl neoholen, na sobû mûl triãko a tepláky a vypadal, Ïe zrovna vylezl z postele, i kdyï bylo odpoledne. PromiÀte, Ïe vás ru ím. Je to va e koãka? zeptal jsem se. Chvíli se na mû díval, jako bych byl blázen. Jaká koãka? zeptal se, a teprve potom se podíval dolû na rezavého kocoura stoãeného do klubíãka na rohoïce. Aha. Ne. Bez zájmu pokrãil rameny. S tím nemám nic spoleãn ho, kámo. Je tady uï kolik dní, namítl jsem. Chlápek na mû upfiel prázdn pohled. 11
KOCOUR BOB VáÏnû? MoÏná cítil nûjak jídlo nebo co. No, jak fiíkám, nemám s ním nic spoleãn ho. A zabouchl dvefie. Rozhodl jsem se okamïitû. Dobrá, kamaráde, jde se mnou, vytáhl jsem z batohu krabici su enek. Nosím ji s sebou jenom proto, abych mohl rozdávat pamlsky koãkám a psûm, ktefií ke mnû pravidelnû pfiicházejí, kdyï hraju na ulici. Zachfiestil jsem krabicí. Kocour okamïitû vyskoãil na v echny ãtyfii a vydal se za mnou. V iml jsem si, Ïe se trochu motá a tahá za sebou jednu nohu, takïe nám chvíli trvalo, neï jsme vy li do pátého poschodí. O pár minut pozdûji jsme byli bezpeãnû uvelebení v mém bytû. Poctivû pfiiznávám, Ïe mûj byt byl o untûl. Kromû televize jsem tam nemûl nic jiného neï rozkládací pohovku z druhé ruky, v rohu malé loïnice matraci, v kuchyàském koutu trochu porouchanou lednici, mikrovlnku, konvici na vodu a opékaã topinek. Nemûl jsem Ïádn vafiiã. Jinak jsem nevlastnil skoro nic, aï na pár kníïek, videokazet a nûjaké ty drobnosti. Ale jsem tak trochu straka, sbírám na ulicích kdeco. V té dobû se v jednom koutû válely polámané parkovací hodiny a ve druhém rozbitá figurína s kovbojsk m kloboukem na hlavû. Jeden kamarád kdysi fiekl, Ïe mûj byt je jako obchod se star mi kuriozitami. Jakmile se kocour v novém prostfiedí trochu porozhlédl, nezajímalo ho nic jiného neï kuchynû. Vylovil jsem z lednice mléko, nalil jsem ho do misky a smíchal s trochou vody. Vím na rozdíl od toho, co si myslí vût ina lidí Ïe mléko mûïe koãkám kodit, 12
SOUPUTNÍCI protoïe nesná ejí laktózu. Kocour v echno vypil bûhem nûkolika vtefiin. Mûl jsem v ledniãce kousek tuàáka, tak jsem ho smíchal s rozdrcen mi su enkami a dal mu to. Znovu v echno zhltal. Chudák mal, musel b t hroznû vyhladovûl, pomyslel jsem si. Po studené a tmavé chodbû mu mûj byt musel pfiipadat jako pûtihvûzdiãkov luxus. Tváfiil se spokojenû, a kdyï se v kuchyni najedl, zamífiil do ob vacího pokoje, kde se stoãil do klubíãka pod radiátorem. Sedl jsem si k nûmu a pozornû si ho prohlédl. Bylo mi jasné, Ïe má nûco s nohou. A opravdu, jakmile jsem si sedl na podlahu a prohmatal jsem ho, na el jsem na pravé zadní noze velk absces. Vypadal asi jako rána od psího zubu, coï mi dalo vcelku jasnou pfiedstavu, jak k nûmu pfii el. Pravdûpodobnû ho napadl pes nebo li ka, a kdyï se kocour snaïil utéct, zakousl se mu do nohy. Mûl taky hodnû krábancû na obliãeji, jeden dokonce kousek od oka, a dal í na tûle a na nohách. Dezinfikoval jsem ránu, jak jsem umûl nejlépe: postavil jsem ho do vany, otfiel jsem mu okolí rány hydrataãním krémem bez alkoholu a na samotnou ránu jsem nanesl vazelínu. Spousta koãek by vyvádûla, kdybych s nimi tohle v echno dûlal, ale ten kocour se choval vzornû. Skoro cel den strávil stoãen do klubíãka na svém oblíbeném místû poblíï radiátoru. Tu a tam taky mejdil po bytû, vyskakoval a krábal do v eho, co na el. Zpoãátku si figuríny v koutû nev ímal, ale teì ho pfiitahovala jako magnet. Bylo mi to jedno. Mohl si s ní dûlat, co chtûl. 13
KOCOUR BOB Vûdûl jsem, Ïe zrzaví kocoufii umûjí b t pofiádnû temperamentní, a vidûl jsem, Ïe tenhle má spoustu potlaãované energie. KdyÏ jsem ho pohladil, vyskoãil a zaãal po mnû sekat tlapkou. Na chvíli se docela rozdovádûl, zufiivû krábal a podrápal mi ruku. No tak, kamaráde, uklidni se, zvedl jsem ho z klína a postavil na podlahu. Vûdûl jsem, Ïe mladí nekastrovaní kocoufii b vají hodnû Ïiví. Odhadoval jsem, Ïe kocour je kompletní a Ïe je skoro dospûl. Samozfiejmû jsem si nemohl b t jist, ale utvrdilo mû to v neodbytném pocitu, Ïe neïil u lidí, ale pfii el z ulice. Cel veãer jsem se díval na televizi a kocour leïel spokojenû stoãen u radiátoru. Pohnul se teprve, kdyï jsem si el lehnout. el za mnou do loïnice a stoãil se do klubíãka v nohách postele. Poslouchal jsem jeho tiché pfiedení a mûl jsem dobr pocit, Ïe je tady se mnou. AspoÀ jsem mûl spoleãnost. V poslední dobû jsem si jí moc neuïil. V sobotu ráno jsem vstal docela brzo a rozhodl jsem se vyrazit do ulic a zkusit najít jeho majitele. Tfieba nûkdo vylepil letáãek Ztratil se kocour. Na sloupech pouliãního osvûtlení, na nástûnkách, a dokonce i na autobusov ch zastávkách jsou skoro pofiád nûjaké v zvy, Ïe se hledá zatoulan domácí mazlíãek. Lidé hledali tolik zatoulan ch koãek, aï mû nûkdy napadalo, Ïe ve mûstû musí pracovat nûjaká banda únoscû koãek. 14
SOUPUTNÍCI Vzal jsem kocoura s sebou pro pfiípad, Ïe bych jeho majitele na el brzy. Aby se mu nic nestalo, pfiivázal jsem ho na vodítko z tkaniãky od bot. Scházeli jsme po schodech do pfiízemí a kocour el spokojenû vedle mû. Pfied domem zaãal tahat za vodítko, jako by chtûl zamífiit jinam. Napadlo mû, Ïe si potfiebuje ulevit. A opravdu, vydal se smûrem k trávníku a kefiûm pfied vedlej í budovou a na chvíli zmizel, aby poslechl volání pfiírody. Potom se ke mnû vrátil a spokojenû vklouzl zpátky do vodítka. Opravdu mi vûfií, pomyslel jsem si. Zmocnil se mû pocit, Ïe mu jeho dûvûru musím oplatit a pomoci mu. Nejdfiív jsem se zastavil u paní, která bydlela pfies ulici. V sousedství se o ní vûdûlo, Ïe se stará o koãky. Krmila toulavé koãky z okolí a v pfiípadû potfieby je nechávala kastrovat. KdyÏ otevfiela dvefie, zahlédl jsem uvnitfi nejménû pût koãek. BÛhví, kolik jich mûla venku na dvorku. Na její dvorek zfiejmû mífiily v echny koãky z okruhu nûkolika kilometrû, protoïe dobfie vûdûly, Ïe tam vïdycky dostanou nûco k jídlu. Nechápal jsem, jak si mûïe dovolit v echny je krmit. Kocour jí hned padl do oka a nabídla mu mal pamlsek. Byla to milá paní, ale nevûdûla, odkud by kocour mohl b t. Nikdy ho tady nevidûla. Vsadím se, Ïe je z jiné ãtvrti. Nepfiekvapilo by mû, kdyby ho nûkdo odloïil, podotkla. Slíbila, Ïe mi dá vûdût, kdyby nûco zaslechla. Usoudil jsem, Ïe mûla asi pravdu, kdyï fiíkala, Ïe kocour je nejspí zdaleka. âistû ze zvûdavosti jsem mu sundal vodítko, abych vidûl, jestli pozná, kter m smûrem se vydat. Ale jak 15
KOCOUR BOB jsme procházeli ulicemi, bylo vidût, Ïe neví, kde jsme. Vypadal úplnû ztracenû. Díval se na mû, jako by fiíkal: Nevím, kde jsem. Chci zûstat s tebou. Byli jsme venku nûkolik hodin. Na okamïik zase zmizel v kfioví, aby si znovu ulevil, a já jsem se vyptával kolemjdoucích, jestli ho náhodou nepoznali. Odpovídali mi lhostejn mi pohledy a pokrãením ramen. Bylo jasné, Ïe kocour mû nechce opustit. KdyÏ jsme tak bez cíle bloumali kolem, nemohl jsem se ubránit my lenkám na to, co je vlastnû zaã, odkud pfii el a jak Ïil pfiedtím, neï se posadil na rohoïku v pfiízemí. MoÏná mûla koãiãí máma z protûj ího domu pravdu a kocour Ïil v rodinû. Vypadal hezky a nejspí ho nûkdo dostal k VánocÛm nebo k narozeninám. Zrzaví kocoufii b vají trochu pra tûní, a kdyï nejsou kastrovaní, je s nimi obãas pûkná potíï. Sám jsem se o tom pfiesvûdãil. B vají hodnû dominantní, mnohem víc neï ostatní koãky. Mûl jsem tu ení, Ïe asi zaãal b t moc Ïiv a divok a bylo tûïké ho zvládnout. Pfiedstavoval jsem si, jak nûjací rodiãe fiekli, Ïe co je moc, to je moc, a neï aby ho odnesli do zvífiecího útulku nebo k ochráncûm zvífiat, strãili kocoura do kufru auta, vzali ho na v let a vyhodili ho nûkde na ulici nebo u silnice. Koãky mají skvûl orientaãní smysl, ale tohoto kocoura oãividnû vypustili daleko od domova a on se nedokázal vrátit. Nebo moïná vûdûl, Ïe to vlastnû nebyl Ïádn domov, a rozhodl se, Ïe si najde nov. Mûl jsem je tû jednu teorii, Ïe patfiil nûjakému starému ãlovûku, a ten zemfiel. Samozfiejmû bylo moïné, Ïe to bylo úplnû jinak. Nebyl zvykl chodit na záchod doma, a to svûdãilo zase 16
SOUPUTNÍCI spí o tom, Ïe s lidmi neïil vûbec. Ale ãím lépe jsem ho znal, tím bylo jasnûj í, Ïe umûl k ãlovûku pfiilnout. Zfiejmû se vïdycky drïel zuby nehty kaïdého, o kom si myslel, Ïe se o nûj bude starat. Pfiesnû tak to udûlal se mnou. Nejv mluvnûj ím vodítkem k jeho minulosti bylo jeho o klivé zranûní. Urãitû je utrïil v boji. Podle toho, jak rána hnisala, musela b t stará nûkolik dní, moïná dokonce t den. To svûdãilo o dal í moïnosti. V Lond nû vïdycky Ïila spousta pouliãních toulav ch koãek, které bloumaly po ulicích a pfieïívaly díky zbytkûm jídla a vlídnosti cizích lidí. Místa jako Gresham Street v City, Clerkenwell Green a Drury Lane b vala pfied pûti nebo esti sty lety pfiímo zamofiená koãkami a fiíkalo se jim koãiãí ulice. Toulavé koãky jsou nûco jako Ïivé mûstské harampádí, pobíhají po ulicích a dennû bojují o pfieïití. Mnohé z nich jsou na tom stejnû jako tento kocour: potluãená stvofiení bez domova. MoÏná Ïe ve mnû poznal spfiíznûnou du i. 17